pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
JUDr. Věra Sýkorová · Rozhodnutí ze dne 18. 5. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce požaduje odškodnění za újmu způsobenou dalším trváním tohoto řízení v období od [datum] do [datum], přičemž újmu za období předchozí od [datum] do [datum] žalobce uplatnil již dříve žalobou a bylo mu poskytnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] odškodnění v celkové výši [částka] ([částka] plněno dobrovolně a [částka] přiznal soud). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť ve zkoumané části projednávaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a proto žádosti žalobce nevyhověla s odkazem na již dříve poskytnuté odškodnění s tím, že nyní má být odškodněna pouze část řízení, které bylo vedeno o podané ústavní stížnosti, a ta byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
2. Soud prvního stupně provedl dokazování a skutkový stav zjistil zejména z obsahu spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka], z něhož obsáhle popsal postup soudu. Dále ohledně průběhu naříkaného řízení vedeného v období od [datum] do [datum] zjistil konkrétní kroky, které soud v té době činil. Ústavní soud žádal Okresní soud v Břeclavi o zapůjčení spisu dne [datum], ten mu byl zaslán dne [datum] a Ústavní soud usnesením ze dne [datum] pod sp. zn. IV. ÚS 3923/19 odmítl ústavní stížnost podanou žalobcem a Mgr. A. [příjmení] s odůvodněním, že stěžovatelé se pouze domáhají přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by svědčil pro opodstatněnost jejich nároků a právních názorů, nicméně stěžovatelé pouze znovu opakují argumentaci, se kterou se již vypořádaly soudy obecné, tedy stěžovatelé pouze staví Ústavní soud do role další instance, avšak tuto roli Ústavní soud neplní; jelikož tak stěžovatelé pouze znovu polemizují se závěry soudů obecných a neuvádí ničeho, co by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu, než stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost. Usnesení Ústavního soudu bylo doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi dne [datum].
3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 26, § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen zákon, a tato ustanovení citoval. Vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona a věc může být tedy projednána před soudem s odkazem na § 15 odst. 2 zákona.
4. Předmětem řízení je dožalování újmy žalobce způsobené delším trváním řízení vedeného Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně v období po [datum] do [datum]. Soud se proto zabýval principy odškodnění za část naříkaného řízení navazující na již dříve odškodněnou část naříkaného řízení. Vyšel ze závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a z jeho závěru obsáhle citoval. Na jeho podkladě nejdříve soud posuzoval přiměřenost délky celého naříkaného řízení a pro účely případného finančního odškodnění poté při stanovení základní částky zadostiučinění vycházel pouze z dosud neodškodněné části řízení bez modifikace za první dva roky řízení. Soud zohlednil konkrétní okolnosti případu, které se projevily v nyní nově odškodňované fázi naříkaného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení a odůvodnil, jaké bylo jejich působení v této fázi. Naříkané řízení jako celek trvalo vůči žalobci od [datum], kdy byla doručena žaloba, do [datum], kdy bylo rozhodnuto Ústavním soudem, tedy řízení trvalo 19 let a 9 měsíců, což je doba nepřiměřená. Odškodnění za újmu za předchozí období naříkaného řízení od [datum] do [datum] žalobce již uplatnil žalobou dřívější a bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Soud posoudil navazující část naříkaného řízení, tedy období od [datum] do konce naříkaného řízení [datum]. V té době nastala pro posouzení trvající újmy žalobce jediná relevantní skutečnost, a sice, že bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti podané mimo jiné žalobcem, které bylo ukončeno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3923/19, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta pro její zcela zjevnou neopodstatněnost. V neodškodněné části řízení tedy nastala skutečnost řazená pod kritérium § 31a odst. 3 písm. b) zákona - složitost řízení a počet soudních instancí.
5. Soud dále uzavřel, že až na vyhodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. b) zákona se po zjištění obsahu naříkaného řízení jakožto celku ztotožnil se závěry přijatými Obvodním soudem pro Prahu 2 v uvedeném rozsudku ze dne [datum]. Z odůvodnění tohoto rozsudku soud obsáhle citoval a vyšel ze závěru, že v tamním řízení, které trvalo 18 let a 11 měsíců, činila základní částka odškodnění [částka], kterou soud korigoval přiměřeným snížením s ohledem na složitost sporu o 20 % a o 5 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení a současně soud zvýšil základní částku odškodnění o 10 % za postup soudu. Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci za období od počátku řízení ke dni [datum] pak soud shledal přiměřenou po zaokrouhlení ve výši [částka] (17x [částka] + 11x [částka] x 0,85). Při posouzení dožalované části nároku na odškodnění za újmu způsobenou následujícím trváním naříkaného řízení se soud s těmito závěry ztotožnil, ale jinak hodnotil kritéria § 31a odst. 3 písm. b) zákona, neboť v navazující části řízení nastala pouze jediná zásadní skutečnost a na celkovou délku řízení, která je nyní 19 let a 9 měsíců mělo vliv to, že věc byla řešena i Ústavním soudem, což je vrcholný justiční orgán, který nespadá do systému obecných soudů. Je proto plně odůvodnitelným v situaci, kdy se věcí zabývá i Ústavní soud, že takové řízení trvá o dobu nutnou pro vyřízení ústavní stížnosti déle. Podání ústavní stížnosti je legitimním právem žalobce, ale nemůže jít k tíži státu, že o dobu nutnou pro vyřízení ústavní stížnosti se délka naříkaného řízení prodlouží. Nebylo zjištěno, že by Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl v nepřiměřené lhůtě, neboť bylo rozhodnuto již dne [datum]. Protože v navazující části naříkaného řízení nastala tato nová a zásadní skutečnost, soud ponížil částku základního odškodnění o dalších 5 % s odkazem na § 31a odst. 3 písm. b) zákona, což vyvažuje fakt, že o dobu řízení před soudem ústavním se naříkané řízení odůvodněně na celkové době prodloužilo. Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva, kterou označil a z níž citoval. Základní částku ročního odškodnění stanovil na [částka], tedy měsíčně [částka], což je za 19 let a 9 měsíců [částka] (18x 20 000 + 9x 1 667). Tuto částku upravil, pro jednání poškozeného snížil o 5 %, pro postup orgánů veřejné moci během řízení základní částku zvýšil o 10 %, pro význam předmětu řízení pro poškozeného ji nemodifikoval a pro celkovou složitost řízení skutkovou právní i procesní a počet soudních instancí snížil celkovou částku o 25 %, konkrétně o 10 % pro skutkovou složitost řízení, o 10 % pro procesní složitost řízení a o 5 % pro počet soudních instancí, kde je zohledněno i řízení o ústavní stížnosti. Základní odškodnění tedy je nutno snížit o 20 % na [částka], což je částka, na kterou má žalobce nárok za celé naříkané řízení. Žalobci již bylo poskytnuto odškodnění ve výši [částka] a další nárok na odškodnění za újmu za zbytek naříkaného řízení je proto nedůvodný. V řízení byla úspěšná žalovaná, které byly přiznány náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na § 151 odst. 3 o. s. ř.
6. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že jsou dány odvolací důvody podle § 205a písm. e) a g) o. s. ř. Souhlasil se soudem prvního stupně, že je zde možnost podat žalobu ve vztahu k tzv. dožalování újmy způsobené delším trváním řízení. Soud však nehodnotil stejnou měrou kritéria v neprospěch žalobce a v jeho prospěch. V neprospěch žalobce byla základní částka snížena v mnohem větší procentuální míře, než z důvodu postupu orgánů veřejné moci. Během řízení byla základní částka ve prospěch žalobce zvýšena, přestože vliv nesprávného postupu soudu na prodloužení řízení byl zásadní a diametrálně významnější, než období prodloužení řízení přičitatelné žalobci. Z obsahu připojeného soudního spisu, z něhož soud obsáhle citoval, vyplývá význam řízení pro žalobce v naříkaném řízení a nelze to zužovat pouze na skutečnost, že šlo o zaplacení peněžité částky. Je třeba přihlédnout ke konkrétním dopadům naříkaného řízení do života účastníků (u žalobce zahájení a vedení exekuce na základě nezákonného rozhodnutí). Žalobce byl deprimován působením státu a soudní cestou se musí v dalších řízeních domáhat svých práv. Soud k tomu nepřihlédl a nesprávně vyhodnotil kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona. Soud správně měl dojít k závěru, že je zde důvod pro navýšení základní částky. Právní posouzení věci je tedy nesprávné. Soud se snažil rozhodnout tak, aby nemusel žalobci přiznat již další odškodnění. Popíral, že ústavní stížnost neměla ústavní rozměr vůbec žádný, naopak Ústavní soud neshledal extrémní vybočení napadených rozhodnutí z mezí ústavnosti. Je neadekvátní a nelogické, aby pro jeden další stupeň řízení před soudy mělo dojít ke snížení základní částky o 5 %. Stejně tak je absurdní, že soud nyní dospěl k nižší celkové částce, než jakou byl vlastně žalobce odškodněn. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.
7. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.
8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
9. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Odůvodnění napadeného rozsudku je velmi podrobné, přesvědčivé a přezkoumatelné, a proto odvolací soud na ně odkazuje a s ním se ztotožňuje, přičemž odvolací námitky žalobce nelze považovat za důvodné.
10. Odvolací soud se především zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení by nemohla být zjednána náprava, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř. Uzavřel, že tomu tak není.
11. V souzené věci je podstatné, že za nepřiměřenou délku namítaného řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] za období od [datum rozhodnutí] do [datum] byl žalobce již v jiném řízení odškodněn celkově částkou [částka]. Nyní požadoval odškodnění za újmu, která mu měla být způsobena v souvislosti s tímto řízením v období od [datum] do [datum]. Soud k tomu správně zjistil, že celková délka řízení je tedy 19 let a 9 měsíců a v rozhodném období nyní nastala jediná zásadní skutečnost, kterou je třeba posuzovat a zohlednit, a sice, že věc byla řešena Ústavním soudem, když ústavní stížnost podal žalobce a Mgr. [příjmení]. Do doby řízení je nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srovnej bod III., II. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod [číslo] Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek (veřejnosti dostupném též na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]). Soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů, které uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ostatně proti takovému postupu ani v odvolání žalobce nebrojí. Žalobce nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně nevyhodnotil stejným způsobem jako v řízení předchozím kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona a pro řízení před Ústavním soudem přikročil ke snížení základní částky o 5 %, což ve svém důsledku znamená, že po uvedených procentních modifikací dospěl na výslednou částku [částka], přičemž žalobce již byl odškodněn částkou [částka]. Soud prvního stupně svůj postup náležitě odůvodnil a vysvětlil a s jeho odůvodněním se odvolací soud zcela ztotožňuje. Je nutno akcentovat, že pokud je podána ústavní stížnost, pak si musí účastník být vědom toho, že vyřízení ústavní stížnosti bude trvat déle, což v souzené věci vlastně ani splněno nebylo, neboť Ústavní soud rozhodl již dne [datum]. Ústavní soud je vrcholným justičním orgánem, který nespadá do systému obecných soudů. Samozřejmě, že žalobce měl právo podat ústavní stížnost, musel však očekávat, že s tím bude spojena určitá doba, po kterou bude tato ústavní stížnost vyřizována. V odvolání žalobce nesouhlasil s tím, jak soud hodnotil kritérium jednání poškozeného a základní částku snížil z tohoto důvodu o 5 % a ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci během řízení základní částku zvýšil o 10 %. [příjmení] způsobem však hodnotil tyto okolnosti Obvodní soud pro Prahu 2 v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tam soud základní částku odškodnění vypočítal na [částka], přičemž vyšel ze základní částky [částka] za rok řízení a [částka] za měsíc. Částku korigoval snížením s ohledem na složitost sporu o 20 % a o 5 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení, zároveň zvýšil základní částkou o 10 % za postup soudu. Nyní soud projednání žalobce snížil základní částku o 5 %, zvýšil částku o 10 % pro postup orgánů veřejné moci během řízení a snížil částku o 20 % pro složitost věci. V nyní vedeném řízení soud ještě částku snížil o 5 %, protože bylo vedeno řízení před Ústavním soudem. Ohledně významu předmětu řízení pro žalobce soud nyní vycházel ze závěrů již uvedených v předchozím rozsudku, který je v právní moci.
12. V postupu soudu prvního stupně neshledává odvolací soud žádné pochybení, napadený rozsudek považuje za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalované, která byla v této fázi řízení procesně úspěšná, náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.