o odškodnění nemajetkové újmy

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 270 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 000 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 4 100 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se žalobou proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, po žalované domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že konkursní řízení, ve kterém byla úpadcem, vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jako „posuzované řízení“) trvalo 7 470 dnů, což je doba nepřiměřená a neakceptovatelná. Dne 19. 5. 2023 uplatnila nárok u žalované, která jej ke dni podání žaloby (dne 14. 11. 2023) neprojednala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť neuznala žalobou uplatněný nárok neuznává, když konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění tak nebylo poskytnuto. Délku řízení zhodnotila jako přiměřenou s ohledem na jeho složitost, incidenční spory, rozhodování o předběžných opatřeních, změnách věřitelů, změnách konkurzní podstaty aj., a to opakovaně až na třech stupních soudní soustavy.

4. Rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobci zaplatila 270 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 270 000 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení a žalobu co do částky 119 041 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 119 041 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 389 041 Kč od 10. 6. 2002 do 19. 11. 2023 zamítl. Usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 29. 8. 2024, č. j. [spisová značka], byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku zrušen z důvodu, že se soud prvního dostatečně nevypořádal s incidenčními spory v rámci posuzovaného řízení.

5. Soud prvního stupně následně věc znovu projednal a rozhodl, přičemž v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Zjištěný skutkový stav věci posoudil dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, jakož i dle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“, a vzal též v úvahu závěry uvedené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, a dále judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30Cdo 4336/2010; ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 30Cdo 3881/2020; ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31Cdo 1791/2011; ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 4923/2009; ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30Cdo 1320/2011; ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30Cdo 2888/2010), aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a vyložil, jak věc po právní stránce posoudil. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje.

6. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne 14. 11. 2001, neboť v tento den mu byla doručena výzva k vyjádření se k návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Rozhodné období skončilo dne 22. 11. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o zrušení konkursu. Celkové trvání rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy bylo 21 let, přičemž první fáze řízení do zjištění úpadku činila 13 měsíců (tj. do 30. 12. 2002, kdy byl prohlášen konkurs na majetek žalobce) a druhá - realizační fáze probíhala od právní moci usnesení o prohlášení konkursu do jeho pravomocného zrušení.

7. Řízení bylo složité zejména po stránce skutkové a procesní. V řízení se jednalo o majetku velké hodnoty. Do řízení se přihlásilo několik desítek věřitelů, konkursní správce vedl mnoho incidenčních sporů. Žalobci bylo potřeba ustanovit opatrovníka z důvodu rozporů ve společnosti, neboť nebylo zřejmé, kdo je oprávněn za něj jednat. Dále byl v řízení podán návrh na odvolání správce konkursní podstaty, žaloba pro zmatečnost, návrh na nařízení předběžného opatření a rovněž byly podávány návrhy na ukončení konkursu nuceným vyrovnáním. Opakovaly se výzvy na opravu návrhu samotného.

8. Incidenční řízení vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo komplikováno tím, že žalovaný i přes četné urgence nereagoval na výzvy soudu. Řízení probíhalo od 30. 10. 2002 do 31. 7. 2018, bylo složité po stránce skutkové, procesní i právní. Do řízení vstoupil vedlejší účastník a krajské státní zastupitelství. Soud rozhodoval o změně žaloby, v průběhu došlo k výměně soudce a dokazování probíhalo listinnými důkazy a výslechy svědků. Řízení bylo přerušeno v době od 8. 9. 2006 do 1. 4. 2010. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci dvakrát, odvolací soud třikrát a dovolací soud jedenkrát. V řízení došlo k několika obdobím nečinnosti, a to od podání žaloby do 10. 6. 2003, dále pak od 9. 11. 2004 do 2. 2. 2006, u Nejvyššího soudu od 12. 3. 2013 do 30. 3. 2015 a u Vrchního soudu v [adresa] od 15. 5. 2015 do 27. 10. 2016.

9. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k období nečinnosti, a to od 25. 6. 2003 do 27. 1. 2004 a od 9. 6. 2004 do 12. 10. 2005. V řízení vystupovalo více žalovaných, soud udělil pořádkovou pokutu, rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření a o odvolání proti němu, v rámci dokazování soud vyžádal přílohové spisy a řízení bylo přerušeno od 22. 3. 2008 do 23. 2. 2010. Všechny tyto skutečnosti hovoří pro složitost řízení po stránce skutkové, procesní i právní. Řízení trvalo od 25. 4. 2003 do 28. 6. 2016. Soud prvního stupně i odvolací soud rozhodoval každý dvakrát, dovolací soud jedenkrát a v řízení byla podána i ústavní stížnost.

10. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodoval soud prvního stupně čtyřikrát, odvolací soud čtyřikrát, dovolací soud dvakrát a rovněž došlo k podání ústavní stížnosti. Rozhodnutí byla opakovaně rušena soudy vyšších instancí. Řízení trvalo od 6. 2. 2013 do 29. 2. 2022. Předmětem řízení byla žaloba na obnovu řízení ke sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo složité, vystupovalo v něm více žalovaných, soud rozhodoval o osvobození od soudních poplatků, vyzval k odstranění vad odvolání, bylo vydáno opravné usnesení a došlo k zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, což bylo následně zrušeno odvoláním. V řízení došlo k řadě období nečinnosti. Konkrétně od 22. 4. 2014 do 7. 10. 2014, od 2. 6. 2016 do 1. 2. 2016, od 7. 6. 2018 do 20. 11. 2019, od 11. 6. 2020 do 8. 2. 2021 v důsledku koronavirové situace a od 26. 7. 2021 do 8. 2. 2022. V průběhu řízení rovněž došlo ke změně obsazení senátu.

11. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodoval soud prvního stupně jedenkrát, odvolací soud dvakrát, dovolací soud jedenkrát. Řízení trvalo od 18. 10. 2002 do[Anonymizováno]18. 12. 2015. Řízení bylo složité, vystupovalo v něm více žalovaných, soud rozhodoval o právním nástupnictví, zastavení řízení vůči 1. žalovanému o zastavení dovolacího řízení a vydal doplňující rozsudek. V řízení došlo k řadě období nečinnosti. Konkrétně od 12. 2. 2003 do 8. 8. 2003 a od 26. 3. 2013 do 31. 3. 2015. V průběhu řízení rovněž došlo ke změně obsazení senátu. Řízení bylo navíc dvakrát přerušeno, a to v období od 24. 11. 2004 do 17. 11. 2007 a od 10. 3. 2009 do 7. 4. 2011.

12. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodoval pouze soud prvního stupně o zastavení řízení. Řízení trvalo od 29. 11. 2005 do 28. 3. 2019. Řízení bylo složité, vystupovalo v něm více žalovaných, soud rozhodoval o zastavení řízení vůči 3. žalovanému. V řízení došlo k období nečinnosti od 17. 1. 2006 do 3. 2. 2009. Řízení bylo navíc přerušeno, a to v období od 28. 7. 2009 do 28. 7. 2019. V průběhu řízení byl podán návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti. Také byl podán návrh na změnu žaloby.

13. V incidenčním řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodoval soud prvního stupně jedenkrát, odvolací soud dvakrát, dovolací soud dvakrát. Řízení trvalo od 17. 10. 2002 do 9. 2. 2012. Řízení bylo složité, vystupovalo v něm více žalovaných, soud rozhodoval o právním nástupnictví, o částečné zastavení řízení a o změně žaloby. V řízení došlo k řadě období nečinnosti. Konkrétně od 14. 10. 2004 do 22. 9. 2005, od 9. 1. 2006 do 11. 5. 2006, od 25. 4. 2007 do 28. 5. 2009 a od 11. 4. 2011 do 22. 9. 2011. Taktéž byla vydána opravná usnesení.

14. V incidenčních řízeních ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) soudy nepostupovaly koncentrovaně, řízení byla stižena průtahy na straně soudu, což mělo značný vliv na délku posuzovaného řízení. Na druhou stranu se řízení vyznačovala vysokou složitostí. K žádnému závažnému pochybení v těchto vedlejších řízeních nedošlo v takovém rozsahu, aby mělo být uvažováno o navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy.

15. Žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

16. Význam řízení byl standardní. Posuzované řízení bylo konkursním řízením, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje. Nadto, žalobce měl v posuzovaném řízení postavení úpadce, tedy se jednalo o rozdělení jeho majetku věřitelům, přičemž samotné řízení žalobce vyvolal svým jednáním, kdy neplnil závazky svým věřitelům.

17. V posuzovaném řízení došlo k několikerým zrušovacím rozhodnutím, zejména v počátku řízení, což vyústilo v přikázání věci k vyřízení jinému soudci. Na druhou stranu soud důkladně dozoroval činnost insolvenčního správce, kdy ho průběžně vyzýval k předkládání konečné zprávy a zpráv o stavu řízení. Nebylo shledáno období nečinnosti.

18. Délka posuzovaného řízení byla vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž nepostačovalo konstatování porušení práva ani omluva s ohledem na celkovou délku řízení 21 let, a proto bylo třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

19. Základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení byla stanovena na 15 000 Kč (za první dva roky na 7 500 Kč). Vzhledem ke složitosti věci nebyla délka řízení násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, kdy se jednalo o konkursní řízení. Při délce posuzovaného řízení 21 let pak základní celková částka činila 300 000 Kč.

20. Z důvodu složitosti byla základní částka snížena o 30 %. Z důvodu zavinění žalobce na délce řízení ani z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce nebyla základní částka snížena. Základní částka byla zvýšena o 20 % z důvodu chybného postupu soudu. Celková základní částka tedy byl snížena o 10 % na 270 000 Kč.

21. Úrok z prodlení byl stanoven dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 15 % ročně z částky 270 000 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení, neboť dne 19. 11. 2023 uplynula šestiměsíční lhůta pro zaplacení pohledávky žalovanou ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk.

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř.

23. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém především namítla, že soud prvního stupně v daném případě nesprávně posoudil otázku přiměřenosti délky řízení a zároveň pochybil při procentuální úpravě dílčích kritérií a tím i určení výsledného zadostiučinění. Dle žalované Evropský soud pro lidská práva v tomto směru ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na celé řízení, kdy případný průtah v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená a naopak v řízení, v rámci něhož soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, pokud se celková doba řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem řízení jeví jako nepřiměřeně dlouhá. Dále namítla, že v průběhu posuzovaného řízení docházelo ke zpeněžení majetku, na celkovou délku řízení měly vliv incidenční spory, rozhodování o předběžných opatřeních, změnách věřitelů, změnách konkurzní podstaty aj., a to opakovaně až na třech stupních soudní soustavy, přičemž v rámci posuzovaného řízení k nečinnosti mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo. K tomu dodala, že délka posuzovaného řízení ovlivněna zejména jeho charakterem, složitostí a souvisejícími soudními spory. Připustila, že v rámci posuzovaného řízení bylo lze shledat opakované rušení rozhodnutí soudu prvního stupně a ve výsledku i přikázání jinému soudci z důvodu nekvalifikovaného řízení věci, v důsledku čehož došlo k určitému prodloužení řízení, které však dle jejího názoru nemělo zásadní vliv na celkovou délku řízení a byl lze jej ještě v rámci celkového posouzení tolerovat, i s přihlédnutím ke skutečnosti, že rušená rozhodnutí byla ryze procesního okrajového charakteru, nikoli zásadní meritorní rozhodnutí jako by tomu bylo v rámci standardního nalézacího řízení. Setrvala tedy na svém názoru, že v dané věci nebyl dán nesprávný úřední postup a že nárok žalobkyně na peněžité zadostiučinění nebyl důvodný. Současně setrvala na názoru, že délka řízení byla přiměřená a že nebyly dány důvody k navýšení kalkulovaného odškodnění o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci. Na podporu své argumentace odkázala na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30Cdo 1743/2011. Dle jejího názoru bylo lze význam (výsledek) posuzovaného řízení pro žalobce shledat jako zásadně snížený, a i v případě existence odpovědnostního titulu by nebylo odškodnění v penězích důvodné. Vytkla pak soudu prvního stupně, že pochybil, když nezohlednil opakované rozhodování soudů na třech stupních soudní soustavy, k čemu odkázala na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 1. 2021, č. j. [spisová značka]. Podle žalované tedy při výpočtu adekvátní náhrady újmy bylo nezbytné zohlednit projednání věci na třech stupních soudní soustavy, a to v rozsahu nejméně -20 %. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, a znovu rozhodl o nákladech řízení.

24. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s ohledem na správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. K odvolání žalované uvedla, že hlavní důvod odvolání spatřuje ve snaze žalované vyhnout se plnění za škodu, kterou jí svým nesprávným postupem způsobila. K tomu dodala, že i když žalovaná má na odvolání zákonný nárok, tento úkon chápala jako zcela obstrukční a ji poškozující dalším protahováním řízení.

25. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř.

26. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

27. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, a na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout, když se podrobně zabýval nejen průběhem samotného posuzovaného řízení, ale též incidenčními řízeními. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil i s odkazem na relevantní judikaturu, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

28. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená a že tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který bylo třeba odškodnit peněžitou částkou. Odvolací soud také souhlasil se stanovenou základní částkou zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení byla stanovena ve výši 15 000 Kč a při celkové délce posuzovaného řízení 21 let pak ve výši 300 000 Kč. Stejně jako soud prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že základní částku zadostiučinění nebylo třeba modifikovat z důvodu jednání žalobce ani z důvodu významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, ale že byly dány důvody pro její snížení o 30 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně také správně navýšil základní částku o 20 % z důvodu postupu soudu. V této souvislosti odvolací soud vzal v úvahu, že, jak uzavřel soud prvního stupně, v incidenčních řízeních ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) soudy nepostupovaly koncentrovaně a řízení byla stižena průtahy na straně soudu, což mělo značný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení. Soud prvního stupně tedy správně stanovil celkovou základní částku zadostiučinění na 270 000 Kč a současně z této částky správně žalobkyni přiznal příslušenství.

29. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně závislého výroku o nákladech řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni v odvolacím řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, za přípravu na jednání a za účast na jednání odvolacího soudu, tedy celkem ve výši 900 Kč.