o uložení povinnosti

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v rozsahu požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému odstranit ze střechy domu č. p. [číslo] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], satelitní anténu umístěnou na šikmé části střechy směřující do dvora domu č. p. [číslo], která je připevněna na tyči uchycené ke komínové lávce na střeše domu č. p. [číslo]/výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému odstranit ze střechy domu č. p. [číslo], v katastrálním území [adresa], obci [adresa], venkovní klimatizační jednotku zn. [název] ([název]), č. [číslo], výrobní č. [číslo](výrok II.), a žalobci uložil, aby žalovanému zaplatil na náhradě nákladů řízení 22 143 Kč (výrok III.).

2. Žalobce se žalobou domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit ze střechy domu, jehož zajišťuje správu, satelitní anténu a venkovní klimatizační jednotku s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník jednotky č. [číslo] uvedené věci umístil na střechu domu nad svou bytovou jednotku bez souhlasu členů Společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“).

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že klimatizační jednotku umístil na společnou střechu domu právě na základě ústního souhlasu a za poskytnutí součinnosti [tituly před jménem] [jméno FO] jako majoritního spoluvlastníka společných částí domu a stávajícího jediného člena statutárního orgánu žalobce, který v dané době plnil funkci orgánů společenství a byl způsobilý za žalobce jednat, již říjnu roku 2011. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že užívací právo k části střechy pro klimatizační jednotku vydržel tím, že jej po dobu nejméně deseti let vykonával. Současně namítl, že klimatizační jednotka je odmontovatelná a nepředstavuje změnu stavby ani stavební úpravy, proto k jejímu umístění žalovaný nepotřebuje souhlas shromáždění vlastníků, ale postačuje prostý souhlas osoby společné části spravující.

4. Při jednání konaném dne 27. 11. 2024 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu požadavku na odstranění satelitní antény, žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas, a proto soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. řízení o tomto nároku zastavil.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Zjištěný skutkový stav věci posoudil zejména podle § 3028 odst. 2, § 1175 odst. 1 a § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“, dle § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2023, dále jen „obč. zák.“, dle § 11 odst. 5 a § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval, vzal v úvahu i závěry uvedené v judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudky sp. zn. 26Cdo 287/2018, sp. zn. 26Cdo 3862/2015, sp. zn. 22Cdo 1199/2009, sp. zn. 28Cdo 2062/2003, sp. zn. 22Cdo 2062/2010, sp. zn. 26Cdo 2359/2018, sp. zn. 26Cdo 1583/2021), přičemž vyložil, jak věc po právní stránce posoudil. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby, stručně shrnuje.

6. Žalovaný je od března roku 2011 vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v domě č. p. [číslo], v katastrálním území [adresa], nacházející se ve [číslo]., [číslo]. a [číslo]. nadzemním podlaží a souvisejícího podílu na společných částech domu a pozemku (337/1347), budova má 6 nadzemních podlaží a správu nemovitosti zajišťuje žalobce. Mezi vlastníky se konaly neformální setkání ohledně správy domu na chodbě domu, na dvoře, v bulharské restauraci a po roce 2015 v bytové jednotce žalovaného. Zápisy ze schůzek nebyly vyhotovovány, žalobce fungoval podle vzorových stanov a k zápisu žalobce do rejstříku došlo až v červenci roku 2020, ačkoliv žalobce vznikl v květnu 2001. V rozhodné době byli vlastníky jednotek vedle žalovaného většinový spoluvlastník [jméno FO] (2764/4041) a [jméno FO] (266/4041). Do doby zápisu žalobce do rejstříku veškerou správu domu zajišťoval [jméno FO] jako statutární orgán; dokumentace o správě domu nebyla pořizována, po zápisu žalobce do rejstříku začalo být svoláváno shromáždění. Do výlučné působnosti shromáždění patří rozhodování o změně účelu užívání stavby, změně stavby a o modernizaci, rekonstrukci, stavebních úpravách a opravách společných částí domu [čl. VII odst. 3 písm. d)] a rozhodování o pravidlech pro užívání společných částí domu [čl. VII odst. 3 písm. n)] a tvoří-li společenství pouze 3 členové, je zapotřebí k přijetí usnesení shromáždění vždy souhlasu všech. Společnou částí domu je dle prohlášení vlastníka i střecha s tím, že všechny společné části domu mají právo spoluužívat všichni spoluvlastníci jednotek. Na střeše předmětného domu se nachází pouze jedna venkovní klimatizační jednotka, a to značky [název] umístěná na šikmé části střechy směřující do dvora domu přímo nad bytovou jednotkou žalovaného. Klimatizační jednotka je umístěna pod hřebenem střechy za komínem a nebrání přístupu na střechu po lávce, je připevněna bez narušení střechy a zásahu do konstrukce střechy a střešní krytiny na kovové montované konzoli, hadice a kabely od jednotky jsou vedeny po střeše. Klimatizační jednotka byla na střechu umístěna v rámci rekonstrukce bytové jednotky žalovaného v říjnu roku 2011 panem [jméno FO] ze společností [právnická osoba]. z důvodu vyšších teplot v horním patře bytu a slouží pouze bytové jednotce žalovaného. Vstup na střechu byl v rozhodné době možný pouze přes kovový žebřík umístěný na schodišti mezi 4. a 5. patrem po odklopení dvou vík a klíč měl v té době pouze [jméno FO], který vedle parkování na dvoře umožnil po domluvě s panem [jméno FO] společnosti instalující klimatizaci rovněž vstup na střechu. [jméno FO] o průběhu rekonstrukce bytové jednotky žalovaného měl povědomí a na stav rekonstrukce a nastěhování se žalovaného dotazoval. Na střechu byly bez souhlasu ostatních spoluvlastníků umísťovány jednotlivými vlastníky jednotek rovněž antény. Žalovaný klimatizační jednotku po celou dobu užíval; první námitky obdržel od žalobce až v roce 2023 poté, co z důvodu připravované rekonstrukce střechy správce žalobce upozornil na nutnost odmontování klimatizační jednotky. Mezi žalovaným a [jméno FO] došlo postupem času ke zhoršení vztahů a konfliktům, které vyústily v několik soudních sporů. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k odstranění klimatizační jednotky ze střechy předmětného domu. Žalovaný nárok žalobce odmítl.

7. V daném případě ke vzniku žalobce došlo ke dni 14. 5. 2001 a předmětná klimatizační jednotka byla na střechu jako společnou část domu instalována žalovaným již v říjnu 2011, proto se povaha takto realizovaného zásahu do práv vlastníků jednotek řídí právní úpravou platnou v době realizace změn. Žalobou je uplatňována ochrana práv vlastníků jednotek proti neoprávněnému zásahu do společné části domu. Stav byl zásahem navozen v roce 2011 a trvá do současnosti.

8. V tomto případě již ze samotného posouzení rozsahu a povahy umístění klimatizační jednotky na střechu domu bylo lze usuzovat, že se nejedná o změnu účelu užívání, ani o podstatnou změnu stavby, ani o stavební úpravy společných částí domu, tedy o změny vyžadující předchozí schválení ostatních vlastníků jednotek na shromáždění, neboť se tato změna nedotkla způsobu užívání stavby.

9. Nejedná se o svévolný a trvalý zásah žalovaného do společné části domu, který by mohl omezit ostatní vlastníky ve výkonu jejich práv. Ze strany žalovaného se jedná o určitý způsob užívání střechy jako společné části domu, nikoliv o zásadní změnu či stavební úpravy společných částí, což by co do intenzity představovalo diametrálně odlišný zásah do práv ostatních vlastníků jednotek. Věc je proto nutno posuzovat jako konflikt mezi vlastníky jednotek ohledně užívání společných prostor.

10. Umístění klimatizační jednotky na střechu domu nebrání žádný právní ani vnitřní předpis. Bytová jednotka žalovaného se nachází ve [číslo]., [číslo]. a [číslo]. nadzemním podlaží budovy přímo pod společnou střechou a umístění klimatizační jednotky na jiné místo, než střechu by zmařilo účel tohoto zařízení (resp. obecně by takové řešení bylo méně účinnější a složitější), kdy primárně slouží k zajištění klimatizace pro patro nacházející se bezprostředně pod střechou. Obecně by bylo možné uvažovat např. o umístění klimatizační jednotky na společnou fasádu domu, což by však z pohledu argumentace žalobce byla situace totožná. Umístění klimatizační jednotky na střechu domu se s ohledem na reálné možnosti místa jeví jako vhodnějším i z pohledu estetického vzezření budovy, neboť s ohledem na způsob provedení instalace a umístění do dvora pod hřebenem střechy a za komínem nezakládá pozorovatelný rozdíl ve stavu před a po jejím provedení (z ulice, ani z bytové či nebytové jednotky jiného vlastníka). Klimatizační jednotka nebrání přístupu na střechu po lávce, je připevněna bez narušení střechy a většího zásahu do konstrukce střechy a střešní krytiny na kovové montované konzoli, hadice a kabely od jednotky jsou vedeny po střeše. Ačkoliv je nepochybné, že při montáži do střechy došlo ke změně stavu střechy, jedná se o změnu vratnou a střechu ničím nepoškozující v případě následného odstranění. Umístění jednotky nebrání ani údržbě střechy a antén umístěných na střeše. Umístěním jednotky na střechu nebylo ostatním vlastníkům jednotek zamezeno ani podstatně ztíženo užívání této společné části domu, fyzicky umístění jednotky v pohybu po střeše nijak nebrání. Klimatizační jednotka se nachází přímo nad bytovou jednotkou žalovaného, příp. hluk z jednotky (pokud by vůbec existoval) by byl způsobilý rušit pouze žalovaného. Využívání klimatizační jednotky u bytové jednotky nacházející se pod střechou v současné době v [adresa] nelze ani považovat za neobvyklé a nepřiměřené.

11. Žalobce ostatně ani sám netvrdí ničeho o tom, že by žalovaný užíváním společné části střechy konkrétním způsobem nepřiměřeně omezoval práva ostatních vlastníků jednotek, pouze mu vadí, že k umístění klimatizační jednotky na střechu žalovaný nedisponoval souhlasem ostatních vlastníků a prosazoval tak svou vůli bez ohledu na ostatní. V této souvislosti je nutné poukázat i na ostatní okolnosti případu, kterými jsou plynutí času, nefunkční SVJ a praxe spoluvlastníků při užívání společných částí domu. Ostatní spoluvlastníci po celá léta proti umístění klimatizace ničeho nenamítali, výkon práva žalovaného je žádným způsobem neomezoval a z průběhu dokazování vyplynulo, že obdobným způsobem (bez nutnosti souhlasu ostatních vlastníků) byly jednotlivými vlastníky na společnou střechu umisťovány např. i antény sloužící pouze určitým jednotkám. Jednu z nich na střechu bez vědomí ostatních spoluvlastníků a žalobce umístil i svědek [jméno FO].

12. Statutární orgán žalobce [jméno FO] měl povědomí o průběhu rekonstrukce bytové jednotky žalovaného a umožnil společnosti instalující klimatizaci vstup na střechu, přičemž nebylo lze věřit tomu, že důvod zpřístupnění střechy žalobci nebyl znám, neboť k zpřístupnění společné části domu v rámci rekonstrukce konkrétní bytové jednotky (a nikoliv společné části domu) nebyl dán žádný jiný rozumný důvod. Uvedené lze přičíst plynutím času, kdy od umístění klimatizační jednotky uplynulo již více než 13 let, což [jméno FO] činilo obtíže v rámci jeho výpovědi, kdy opakovaně nebyl schopen si vybavit konkrétní průběh událostí. V rozhodné době roku 2011 nebyla ani svolávána shromáždění SVJ a SVJ řádně nefungovalo, spoluvlastníci se pouze příležitostně potkávali v prostorách nemovitosti. Až po nastěhování žalovaného do domu v roce 2015 se začaly konat schůzky spoluvlastníků v jednotce žalovaného, kdy byly řešeny otázky správy domu, avšak stále bez řádného svolání shromáždění, stanovení jeho programu a vyhotovování zápisů. K tomuto došlo až po zápisu SVJ do rejstříku v roce 2020. Tyto rozhodné skutečnosti byly prokázány výslechem svědka [jméno FO], [jméno FO] i výpovědí žalobce a žalovaného.

13. Jelikož se v rozhodné době nekonala žádná shromáždění vlastníků, nemohlo shromáždění využít svou výlučnou pravomoc uvedenou ve stanovách a stanovit pravidla pro užívání společných částí domu (např. domovním řádem). Žádná pravidla, jimiž by se spoluvlastníci při užívání společných částí domu byli povinni řídit, tak nemohla být přijata (jejich přijetí ostatně nebylo žalobcem ani tvrzeno). Ve stanovách SVJ přitom zároveň není určena pravomoc shromáždění (kterou by v rozhodné době mohl vykonávat [jméno FO] jako statutární orgán a pověřený vlastník ve smyslu § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů) udělovat souhlas spoluvlastníkům s užíváním společných prostor určitým způsobem, je stanoveno pouze právo přijmout pravidla pro užívání společných částí, jimiž by bylo možné např. stanovit spoluvlastníkům povinnost získat souhlas s určitým způsobem užívání.

14. V této věci tak nejde ze strany žalovaného o obtěžování ostatních vlastníků jednotek nad míru přiměřenou poměrům v bytových domech v daném místě, kterému by bylo třeba poskytnout ochranu. Z tohoto důvodu nebylo třeba se zabývat tím, zda [jméno FO] jako vlastník plnící funkci orgánů společenství udělil žalovanému s umístěním klimatizace souhlas či nikoliv a jakou formou, zda došlo ze strany žalobce podáním žaloby ke zneužití práv či nikoliv, zda by výkon práva žalovaného vydržen či nikoliv, neboť to není pro posouzení věci rozhodující.

15. Za účelem srovnání míry zásahu byly porovnány soudní spory, které se týkaly kritéria přiměřenosti ve vztahu k užívání společných prostor. V posuzovaných případech se jednalo například o neoprávněné stavební úpravy spočívající v rozšíření bytové jednotky o výměru 1,6 m² vůči společným prostorám, nepovolenou úpravu venkovního zábradlí balkonu či instalaci kovové bezpečnostní mříže, kterou došlo k zabrání části společných prostor a která taktéž zasahovala do chráněné únikové cesty. Je tedy zřejmé, že výše uvedené případy zásahů do společných částí budovy mohly zcela objektivně zasáhnout do práv ostatních vlastníků jednotek, a to z pohledu nerušeného spoluužívání, bezpečnosti či estetičnosti a dosahovaly zcela jiné intenzity než výkon práva žalovaného. Oproti tomu např. u instalace drobného kovového vrutu do společné zdi nad garážovým stáním a umístění nákupního vozíku nebylo soudy shledáno, že tento výkon práva je způsobilý zasáhnout do práv ostatních vlastníků.

16. Žalovaný je vlastníkem nemovitých věcí, a to konkrétně bytové jednotky vymezené v bytovém domě s odpovídajícím podílem na společných částech domu. Pokud tedy žalovaný umístěním předmětné klimatizační jednotky ostatním spoluvlastníkům nijak neztěžuje a nebrání nežádoucím způsobem nad míru přiměřenou poměrům užívat společné prostory střechy, není to v rozporu s principem proporcionality a nevybočuje to z mezí výkonu vlastnického práva.

17. Umístění klimatizační jednotky je tedy takovým zásahem, kterým nelze ohrozit či jakkoliv omezit výkon stejných práv jiných osob, a který je v souladu se zákonem a je oprávněný.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém především namítl, že napadené rozhodnutí může být velmi nebezpečným precedentem umožňujícím každému vlastníku jednotky svévolně umísťovat/připevňovat do společných prostor a částí předměty, aniž by ostatní vlastníci měli možnost ovlivnit jaký konkrétní předmět a zda vůbec bude ve společných prostorách umístěn. Dle žalobce právě proto existuje společenství vlastníků jednotek a spoluvlastníci mohou společné prostory a společné části domu užívat pouze a jen takovým způsobem, ke kterému dají ostatní vlastníci souhlas. V této souvislosti soudu prvního stupně vytkl, že se vůbec nezaobíral tím, že se jedná o dům postavený z kraje 20. století s původní střešní konstrukcí, který rozhodně není uzpůsoben na to, aby si na střechu domu mohli vlastníci svévolně umísťovat klimatizační jednotky, kdy průměrná (běžná) váha klimatizační jednotky je cca 50 kg, přičemž v domě je celkem 16 jednotek a v situaci, kdy se připustí, že si každý z vlastníků může svévolně na střechu domu umístit klimatizační jednotku o minimální váze 50 kg, dojde tím zatížení střechy váhou rovnající se téměř 1 tuny, na což rozhodně není střešní konstrukce stavěná a dům zrovna tak. Dle jeho názoru pak odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26Cdo 1583/2021 nebyl případný. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že bez ohledu na to, že neexistuje v dotčeném domě domovní řád či jiný předpis, tak v domě platí vzorové stanovy, tudíž existuje předpis, podle kterého měl žalovaný postupovat a měl si vyžádat souhlas ostatních vlastníků k instalaci klimatizační jednotky na střechu, a pokud tak neučinil, jedná se o instalaci neoprávněnou. Dále dodal, že pokud byly na střeše domu umístěny i satelitní antény ostatních vlastníků, ty byly odstraněny a v současné době se na střeše domu žádná satelitní ani jiná anténa nenachází, a to právě proto, že k jejich instalaci nebyl dán souhlas. Uvedl dále, že s ohledem na průběh řízení pro něj byl napadený rozsudek překvapivým rozhodnutím, pokud se soud prvního stupně nezabýval souhlasem s umístěním klimatizační jednotky a žalovaný uváděl, že k umístění měl souhlas, byť v ústní formě. Namítl také, že žalovaný měl požádat o umístění klimatizační jednotky dodatečně a případně se bránit svému přehlasování. Poukázal též na to, že nebylo vedeno dokazování ohledně připevnění klimatizační jednotky na střeše. Navrhl tedy, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby žalobě bylo v úplném rozsahu vyhověno.

20. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobce se nemístně pokoušel napadenému rozsudku podsouvat, že snad nijak nebyla reflektována otázka oprávněnosti umístění jednotky z hlediska rozhodování při správě věci spoluvlastníky, resp. společných části domu s bytovými jednotkami, přičemž takový argument byl zcela v rozporu s vyčerpávajícím dokazováním prováděným soudem prvního stupně, jakož i obsahem odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti zdůraznil, že soud prvního stupně bezpečně uzavřel, že v daném případě nebyl nutný formální souhlas všech spoluvlastníků domu, tím spíše, že takový souhlas byl, byť ne v písemné formě, jednoznačně dán majoritním spoluvlastníkem a osobou, která dům v dané době spravovala, [tituly před jménem] [jméno FO]. V tomto směru také opětovně poukázal na skutečnost, že až do roku 2020 společenství vlastníků jednotek fakticky nefungovalo, že k umístění předmětné klimatizační jednotky došlo v roce 2011, k zápisu společenství vlastníků došlo v roce 2020, a že teprve v roce 2024 žalobce uplatnil předmětný nárok soudní cestou, tedy poté, co po dobu 13 let ničeho vůči umístěné klimatizační jednotce nenamítal. Dle jeho názoru se tak ze strany žalobce jednalo o nárok ryze spekulativního charakteru, za účelem zkomplikovat mu užívání nemovitosti. Ohledně námitky uplatněné žalobcem spočívající v údajném nezohlednění „váhy klimatizační jednotky“ v souvislosti s nosností střechy domu podotkl, že jde o nepřípustnou novotu, žalobce žádná taková skutková tvrzení ani v průběhu řízení nikdy neuplatňoval, a nic takového nevyplynulo ani z prováděného dokazování. Akcentoval pak, že to byl výlučně [tituly před jménem] [jméno FO], kdo až do roku 2020 vykonával svévolně správu domu, a nikoliv žalobce jakožto právnická osoba, která, ač měla vzniknout ze zákona, byla formálně zapsána do veřejného rejstříku až v roce 2020, tudíž neměl možnost reálně požadovat souhlas v takové formě, na jakou se nyní zpětně žalobce odvolává a musel se spoléhat toliko na to, čemu [tituly před jménem] [jméno FO] vyhověl, bez ohledu na formu. Dle názoru žalovaného pak žalobce, jemuž je plně přičitatelné přechozí jednání „faktického správce“ domu [tituly před jménem] [jméno FO], nemůže nyní těžit z protiprávního stavu, který dříve sám vytvořil a měl jej pod svou kontrolou. K tomu dodal, že žalobce (resp. [tituly před jménem] [jméno FO]) se až do roku 2020 žádnými zákonnými pravidly ani stanovy společenství vlastníků neřídil, a je absurdní, že se nyní selektivně dovolává údajného nesplnění podmínek ve vztahu k umístění předmětné věci na střechu domu. Současně namítl, že jednal v dobré víře, že měl umístění klimatizační jednotky schválené.

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

22. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, ze kterého správně zjistil skutkový stav věci, který také správně posoudil po právní stránce, přičemž své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se všemi jeho závěry, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

23. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně, dle názoru odvolacího soudu, správně věc posuzoval z hlediska vztahů mezi spoluvlastníky a správně vyšel z principu proporcionality. Dle odvolacího soudu tedy nebyla důvodná žalobcova námitka ohledně případného použití vzorových stanov. Žalobcovu námitku o hmotnosti předmětné klimatizační jednotky, nosnosti střechy domu a o případném umístění dalších klimatizačních jednotek na střechu, odvolací soud posoudil ve smyslu § 119a odst. 1 a § 205a o. s. ř. jako novotu, ke které nemohl přihlížet, neboť ji žalobce řádně neuplatnil v řízení před soudem prvního stupně, pokud ji uvedl až ve své závěrečné řeči, po řádném poučení soudem prvního stupně, jak se podává z protokolu o jednání ze dne 27. 11. 2024.

24. Z výše uvedených důvodů, kdy veškeré žalobcovy odvolací námitky nebyly shledány důvodnými, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v zamítavém výroku II. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž mu vznikly náklady řízení v souvislosti s jeho právním zastoupením. Náklady žalovaného sestávaly z odměny jeho právního zástupce spočívající ze dvou úkonů v sazbě 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 písm. a) a § 7 bod 4. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za písemné vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2025, tedy 3 000 Kč. Právnímu zástupci žalovaného dále náležely dva režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 900 Kč. Celkové náklady žalovaného v odvolacím řízení tak činily 3 900 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 819 Kč činily 4 719 Kč.

26. Výrok I. o částečném zastavení řízení zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).