o určení vlastnictví

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. [spisová značka], zamítl žalobní návrh, aby bylo soudem určeno, že žalobci jsou spoluvlastníky každý jednou ideální polovinou spoluvlastnického podílu ve výši 159/2101 pozemku parcelní číslo [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na listu vlastnictví číslo [číslo], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], který je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastnictví žalovaného (výrok I.) a neúspěšným žalobcům uložil, aby žalovanému zaplatili náhradu nákladů řízení ve výši 23 070 Kč (výrok II.).

2. Žalobci se domáhali určení svého vlastnického práva k předmětnému pozemku na podkladě tvrzení, že rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], bylo určeno, že otec žalobců [tituly před jménem] [jméno FO], narozený dne [datum], je vlastníkem celého pozemku parc. č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného na listu vlastnictví č. [číslo] u Katastrálního úřadu [adresa], Katastrální pracoviště [adresa]. Jmenovaný právní předchůdce žalobců se na základě uvedeného rozsudku Městského soudu domáhal zápisu svého vlastnického práva k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, ale katastrální úřad jeho návrh zamítl s tím, že rozsudek není závazný pro osoby, jejichž vlastnické právo je v katastru nemovitostí zapsáno. Žalobci jsou na základě usnesení Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 2. 8. 2022, dědici po zůstaviteli [jméno FO], každý v rozsahu jedné poloviny a nabyli též případné nároky a náhrady zůstavitele vyplývající z rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka]. Žalovaný je podle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v budově č. p. v části obce [adresa] a souvisejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku parc. č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na listech vlastnictví č. [číslo] (jednotka) a č. [číslo] (pozemek a budova) pro katastrální území [adresa], obec [adresa]. Žalovaný předmětnou bytovou jednotku a související spoluvlastnický podíl nabyl kupní smlouvou ze dne 23. 9. 2021, ve které byl upozorněn na probíhající restituční řízení týkající se pozemku. Žalobci vyzvali žalovaného k mimosoudnímu řešení věci e-mailem ze dne 29. 9. 2022 a žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Právní předchůdce žalobců se již v roce 2010 se svým nárokem na pozemek obrátil na tehdejší vlastnici bytové jednotky a souvisejícího spoluvlastnického podílu na budově a pozemku, paní [jméno FO], z čehož dovozuje, že předchozí vlastníci zmíněných nemovitých věcí, tedy právní předchůdci žalovaného, byli srozuměni s existencí nároku právního předchůdce žalobců a nemohli nemovitosti držet v dobré víře.

3. Žalovaný na svoji obranu tvrdil, že se stal vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v budově č. p. [číslo] včetně souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti 159/1805 na budově a předmětném pozemku č. [číslo], nemovitostí v katastrálním území [adresa], na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávající [jméno FO], bytem [adresa], přičemž v době nabytí vlastnického práva k uvedeným nemovitostem v katastru nemovitostí nebyl žádný záznam o omezení vlastnického práva prodávající, žádný záznam o restitučním nároku či probíhajícím řízení, které by se nemovitostí týkalo. Žalobci označený rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], byl závazný pouze pro účastníky tamního řízení, nebyl a není závazný pro žalovaného a předchozí vlastníky nemovitostí, není ani nabývacím titulem vlastnického práva žalobců k předmětnému pozemku. K tomu dodal, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále na svoji obranu z opatrnosti vznesl námitku vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. [jméno FO] a [jméno FO] nabyli předmětný pozemek smlouvou o převodu nemovitosti č. [číslo] ze dne 25. 10. 1996 v souladu se zákonem o půdě. [jméno FO] následně daroval svůj podíl [jméno FO], což bylo řádně zaevidováno v katastru nemovitostí. Dne 4. 6. 2004 byly prohlášením vlastníků vymezeny jednotky a včetně podílů na společných částech budovy č. p. [číslo] a předmětném pozemku. Dne 17. 9. 2019 nabyla od [jméno FO] bytovou jednotku č. [číslo] a spoluvlastnický podíl na budově a pozemku kupní smlouvou [jméno FO], která nemovitosti následně prodala ke dni 22. 9. 2021 žalovanému. Od převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v roce 1996 nebyla v katastru nemovitostí uvedena žádná práva váznoucí na nemovitostech, žalovaný jednal v dobré víře, když nabýval bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na pozemku. Žalobci na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 2. 8. 2022 nezdědili předmětný pozemek, zdědili pouze pohledávku zůstavitele z titulu nevypořádaného restitučního nároku.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Zjištěný skutkový stav věci posoudil zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, dále „obč. zák.“, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“, vzal v úvahu i zákon č. 229/1991 Sb., dále zákon o půdě, aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a vyložil, jak věc po právní stránce posoudil. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje.

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že [jméno FO], právní předchůdce žalobců, jako oprávněná osoba podle zákona o půdě, uplatnil restituční nárok na vydání budovy č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], jeho nároku správní orgán [orgán] rozhodnutím ze dne 12. 7. 2010, č. j. [číslo], nevyhověl, a proto se obrátil na soud žalobou o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 2. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] je vlastníkem pozemku parc. č. [číslo], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], v tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí [orgán] ze dne 12. 7. 2010, č. j. [číslo]; v ostatním rozsahu (budova č. p. [číslo]) byla jeho žaloba zamítnuta. Návrh [jméno FO] na vklad jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. [číslo] do katastru nemovitostí na podkladě uvedeného soudního rozhodnutí byl zamítnut a se žalobou proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu neuspěl. [jméno FO] dne [datum] zemřel, předmětný pozemek nebyl zahrnut do majetku náležejícího do pozůstalosti a dědici se dohodli, že případné nároky a náhrady zůstavitele vyplývající z rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], připadnou rovným dílem žalobcům.

6. Dále soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že [právnická osoba] - v likvidaci budovu č. p. [číslo] a pozemek parc. č. [číslo], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], užívalo a smlouvou č. [spisová značka] ze dne 25. 10. 1996 tyto nemovitosti převedlo na [jméno FO] (podíl 1/5) a [jméno FO] (podíl 4/5) jako náhradu za dosud nevypořádaný restituční nárok; vklad vlastnického práva jmenovaných k předmětným nemovitostem byl zapsán do katastru nemovitostí. Prohlášením spoluvlastníků ze dne 4. 6. 2004 byla budova č. p. [číslo] rozdělena na jednotky a byly vymezeny podíly na společných částech budovy a předmětném pozemku parc. č. [číslo] postupem podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Žalovaný bytovou jednotku č. [číslo] v budově č. p. [číslo] a spoluvlastnický podíl 159/1805 na společných částech budovy a předmětném pozemku parc. č. [číslo] nabyl kupní smlouvou ze dne 23. 9. 2021 od prodávající [jméno FO], přičemž k uvedenému dni nebyla v katastru nemovitostí, jakožto veřejnému seznamu dle § 980 odst. 1 o. z. poznámka spornosti vlastnického práva týkající se restitučního nároku právního předchůdce žalobců.

7. Soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že žalobci předmětný pozemek do svého vlastnictví děděním nenabyli. Žalovaný byl v dobré víře, že vlastnické právo [jméno FO] bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem (§ 980 odst. 2 o. z), bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na budově a pozemku nabyl za úplatu a platně, v jeho prospěch svědčí zapsaný stav v katastru nemovitostí podle § 984 odst. 1 o. z. Dodal, že i kdyby žalovaný byl pouze držitelem pozemku, jednalo by se o poctivou a řádnou držbu vlastnického práva k předmětnému spoluvlastnickému podílu k pozemku podle § 991 odst. 1, § 992 odst. 1 o. z. Do doby poctivé a řádné držby se podle § 1092 o. z. započítává doba, po kterou trvala poctivá a řádná držba, resp. oprávněná držba jeho právních předchůdců, tato celková doba již překročila 10 let potřebných pro vydržení podle § 1091 odst. 2 o. z., neboť v katastru nemovitostí nebyla od roku 2001 uvedena námitka spornosti vlastnického práva. Přestože se právní předchůdce žalobců obrátil na tehdejší vlastníky nemovitosti dne 19. 7. 2010, v řízení nebylo prokázáno, že by v této době svůj nárok doložil tehdejším vlastníkům pozemku a předmětné budovy dle katastru nemovitostí jakýmkoliv nabývacím titulem, který by mohl zpochybnit řádnou a poctivou držbu.

8. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nejsou vlastníky předmětného pozemku a uplatněný návrh na určení jejich vlastnického práva není po právu. Plně úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na zastoupení advokátem ve výši 23 070 Kč.

9. Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Zdůraznili, že vlastnictví předmětného pozemku parc. č. [číslo], v katastrláním území [adresa], bylo řešeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 2. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], v těchto rozsudcích bylo jasně stanoveno, že právní předchůdce žalobců je vlastníkem předmětného pozemku, ke kterému uplatnil restituční nárok. Ke smlouvě o převodu předmětného pozemku na pány [jméno FO] a [jméno FO] nelze přihlížet vzhledem k porušení blokačního ustanovení zákona o půdě, z logiky věci a podle zákona o půdě pak veškeré další převody jsou neplatné. Žalobci se domnívají, že v tomto řízení, i když se týká jiných účastníků, není absolutně žádný důvod se od závěrů shora označených rozsudků odchýlit, stále jde o stejnou situaci - o restituci předmětného pozemku a určení vlastnictví tak, aby mohl být proveden zápis v katastru nemovitostí, který bez požadovaného určení není možný. Žalovaný nemohl být ani v dobré víře, neboť byl prodávající paní [jméno FO] výslovně na existenci restitučního nároku k pozemku upozorněn v čl. 2.1.4 smlouvy kupní ze dne 23. 9. 2021 a paní [jméno FO] byla předtím informována od paní [jméno FO] o vzneseném restitučním nároku a upozorněna na existenci pravomocného rozsudku Městského soudu v [adresa]. Pan [jméno FO] byl likvidátorem [právnická osoba] a v průběhu likvidace vědomě porušil blokační ustanovení zákona o půdě. Popsaná povědomost musela objektivně vyvolat pochybnost ohledně vlastnictví pozemku, tzn. k vydržení ani k poctivé a řádné držbě žalovaného ani jeho právních předchůdců nedošlo. Právního předchůdce žalobců vznesl restituční nárok již v roce 1992 a opakovaně v roce 1993, také se aktivně domáhal zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku žalobnímu návrhu vyhověl a přiznal žalobcům náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

10. Žalovaný se k odvolání písemně vyjádřil, zopakoval svá obranná tvrzení a navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek potvrdil, protože je věcně správný.

11. Odvolací soud postupem podle § 212, § 212a, § 213 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

12. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

13. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se zahajuje řízení, v jehož rámci soud rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr existuje, či nikoliv; přitom svým rozhodnutím pouze deklaruje, zda tu právo či právní poměr je, či není, nekonstituuje jím právo (nezakládá, nemění, neruší), neboť skutečnost, od níž se odvíjí konstituování práva (která založila jeho vznik, změnu, zánik), nastala v minulosti, v době před rozhodnutím soudu.

14. Z obsahu žalobních tvrzení lze dovodit, že žalobci naléhavý právní zájem na určovací žalobě spatřují v tom, že v katastru nemovitostí je žalovaný zapsán jako spoluvlastník předmětné nemovitosti, ačkoliv jsou přesvědčeni, že vlastnické právo svědčí jim, protože jsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], jenž byl oprávněnou osobou podle zákona o půdě a vlastníkem celého pozemku parc. č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], což dovozují (jen) z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 2. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], vydaného v řízení žalujícího [jméno FO] proti žalovanému [právnická osoba] v likvidaci, IČO [IČO], o přezkoumání rozhodnutí [orgán] [adresa] ze dne 12. 7. 2010, č. j. [číslo] (řízení o žalobě podle části páté o. s. ř.).

15. V projednávané věci vyšlo najevo, že předmětný pozemek parc. č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], nebyl předmětem pozůstalosti po [jméno FO] a děděním žalobci vlastnictví pozemku nenabyly (usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 2. 8. 2022, č. j. [spisová značka], právní moc 2. 8. 2022).

16. Žalobci sami uvedli, že [jméno FO] se na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 2. 2017, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], nedomohl vkladu vlastnického práva k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, přičemž bylo prokázáno, že návrh [jméno FO] na vklad práva vlastnického k pozemku parc. č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], na podkladě vkladové listiny - rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], byl rozhodnutím Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 2. 5. 2018, č. j. [číslo], zamítnut a jeho žaloba podle části páté o. s. ř. o nahrazení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu byla rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítnuta, a že pozemek byl smlouvou o převodu nemovitostí č. [číslo] ze dne 25. 10. 1996 převeden [jméno FO] (podíl 1/5) a [jméno FO] (podíl 4/5) jako náhradní pozemek za dosud nevypořádaný restituční nárok. Žalobci mají za to, že pozemek byl jmenovaným osobám vydán neoprávněně, že na pozemek měl nárok [jméno FO] a dovozují, že veškeré převody vlastnictví pozemku následující po vydání pozemku jmenovaným restituentů byly neplatné.

17. Pro rozhodnutí v této právní věci je podstatné, že nebyl-li restituční nárok [jméno FO] uspokojen, pak uspokojení restitučního nároku lze uplatňovat a právně posuzovat jen podle restitučních právních předpisů jako předpisů zvláštních, v daném případě zákona o půdě, nikoliv podle obecných předpisů (občanského zákoníku). Jen podle restitučního předpisu a v jeho rámci mohl [jméno FO], popř. jeho právní nástupci, uplatnit nárok na vydání pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], proti tomu, komu byla nemovitost vydána podle zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, popř. nárok na vydání náhradního pozemku nebo nárok na finanční náhradu podle zákona o půdě, jestliže již v roce 1996 byl tento pozemek vydán jiným osobám za účelem uspokojení jejich restitučního nároku. Je nepřípustné hledat řešení neuspokojeného restitučního nároku formou požadavku na určení vlastnického práva, jak to činí žalobci v projednávané věci.

18. Ve světle výše uvedeného vysvětlení tedy nelze v projednávané věci řešit odvolateli předestřenou otázku, zda vydání předmětného pozemku oprávněným osobám [jméno FO] a [jméno FO] podle zákona o půdě (smlouva o převodu nemovitostí č. [číslo] ze dne 25. 10. 1996), bylo po právu či nikoliv.

19. Žalobcům nesvědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku a primárně z tohoto důvodu jejich žalobnímu návrhu na určení nelze vyhovět.

20. Lichá je také námitka žalobců, že žalovaný nemohl být v dobré víře, neboť byl prodávající paní [jméno FO] výslovně na existenci restitučního nároku k pozemku upozorněn v čl. 2.1.4 smlouvy kupní ze dne 23. 9. 2021 a paní [jméno FO] byla předtím informována od paní [jméno FO] o vzneseném restitučním nároku a upozorněna na existenci pravomocného rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka]. K této námitce odvolací soud opakuje, že rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2017, č. j. [spisová značka], byl vydán v řízení, jehož účastníky byli (jen) žalobce [jméno FO] a žalované [právnická osoba] - v likvidaci, nikoliv osoby, které byly v rozhodné době zapsány jako vlastníci jednotek a spoluvlastnických podílů na společných částech domu č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], tedy rozsudek nebyl závazný pro osoby, jejichž vlastnické právo k řečeným nemovitostem bylo v rozhodné době v katastru nemovitostí zapsáno. O popsané skutečnosti se žalobci mohli dozvědět již z rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 3. 12. 2019, č. j. [spisová značka], a žalovaný na tuto skutečnost v průběhu řízení poukazoval. Vědomost žalovaného, paní [jméno FO], paní [jméno FO] o existenci rozsudku, který pro ně nebyl závazný, nebyla pro převod a nabytí převáděných nemovitostí (bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na budově a pozemku) právně významná a není významná ani pro rozhodnutí v této právní věci. V řízení bylo také prokázáno, že od roku 1996, kdy byl předmětný pozemek převeden [jméno FO] a [jméno FO], nebyl v katastru nemovitostí záznam o spornosti vlastnictví tohoto pozemku, ani poznámka o řízení, které by se pozemku mělo týkat.

21. Nad rámec výše popsaných důvodů je možno uvést, že určení, které žalobci navrhují, by nemohlo být způsobilé pro zápis do katastru nemovitostí, neboť podíl 159/2101 na pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], je neoddělitelně spjat s bytovou jednotkou č. [číslo] v domě č. p. [číslo], který je součástí pozemku parc. č. [číslo].

22. Podle § 3054 o. z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě a vlastnické právo k pozemku táž osoba.

23. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyšlo v řízení najevo, že ke dni 1. 1. 2014, tj. ke dni účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastníci jednotek v domě č. p. [číslo] byly vlastníky podílů na pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], tedy měli vlastnické právo k stavbě a vlastnické právo k pozemku.

24. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé věcně správné.

25. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhradu správně vyčíslil.

26. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, neboť je v obou výrocích věcně správný.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil a náhradu vyčíslil podle § 137 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, takto: odměna advokáta 2x 5 620 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. c), g) za úkony právní služby - vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, paušální náhrada hotových výdajů 2x 450 Kč podle § 13 odst. 4, celkem 12 140 Kč. Lhůtu a místo plnění stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.