o 82 800 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 82 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 800 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů 66 223,30 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala doplacení zbylého pojistného plnění z titulu škodní události vedené u žalované pod č. [číslo], která jí vznikla při dopravní nehodě dne 10. 9. 2018, přičemž v trestním řízení byl obžalovaný řidič vozu žalobkyně zproštěn obžaloby z důvodu, že neodpovídá za zavinění dopravní nehody ani ve formě tzv. nevědomé nedbalosti. Při nehodě došlo na vozu žalobkyně tov. zn. [nazev] k totální škodě, jejíž výše byla stanovena na 240 000 Kč, žalobkyni byla vyplacena cena vraku 136 500 Kč, k doplacení zbývala částka 103 500 Kč, avšak po šetření pojistné události žalovaná žalobkyni doplatila pouze 20 700 K, včetně DPH, s odůvodněním, že míra účasti vozu žalobkyně na nehodě měla představovat 80 %.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Namítla, že žalobkyně vycházela z trestního rozsudku, ve kterém bylo rozhodnuto podle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch) a že trestní řízení má jiné zásady než občanskoprávní. K tomu zdůraznila, že po nehodě neměl řidič vozu [nazev] jevit známky šoku a o přítomnosti chodce, který měl údajně vstoupit do vozovky, nebylo příslušníkům [orgán] při nehodě sděleno nic, a že s tvrzením o chodci přišel řidič až téměř měsíc po vzniku dopravní nehody u výslechu.

4. Soud prvního stupně ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 14. 6. 2022, č. j. [spisová značka], kdy zamítl žalobu z důvodu, že vozidlo žalobkyně [nazev] nebylo technicky a právně podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, způsobilé provozu na veřejných komunikacích, a proto v dané věci neshledal důvodu pro zjišťování průběhu dopravní nehody, zavinění dopravní nehody, resp. podílu na dopravní nehodě, přičemž uzavřel, že je zcela nepodstatné, jaký byl technický stav vozidla ve skutečnosti, neboť vůz byl technicky nezpůsobilý ex lege, jako takový neměl být účasten provozu na pozemních komunikacích a ani není podstatné, že technický stav nebyl důvodem nehody, když nehoda a škoda byla v příčinné souvislosti s přítomností vozu žalobkyně na pozemních komunikacích a kdyby žalobkyně, resp. řidič, ctili povinnost neprovozovat technicky nezpůsobilý vůz, k nehodě by nedošlo. K odvolání žalobkyně Městský soud v [adresa] usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil odlišně příčinnou souvislost mezi technickým stavem vozidla žalobkyně a vzniklou škodou s tím, že sama skutečnost, že vůz žalobkyně se zúčastnil provozu na pozemních komunikacích, přestože nebyl technicky způsobilý ex lege k provozu na těchto komunikacích, když žalobkyně, resp. řidič jejího vozidla, nectil zákonnou povinnost, nebyla hlavní a jedinou příčinou dopravní nehody a vzniku škody, a proto bylo třeba doplnit skutkový stav věci ohledně zjištění pro věc relevantních skutečností ohledně samotného průběhu dopravní nehody.

5. Soud prvního stupně věc znovu projednal a na základě zjištění z jednotlivých provedených důkazů popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku (odstavce 10. až 18.), se kterými odvolací soud plně souhlasil, a proto na ně v podrobnostech odkazuje, dospěl k následujícímu skutkovému stavu.

6. Dne 10. 9. 2018 v 9:30 hodin došlo v obci [adresa] k dopravní nehodě, kdy [jméno FO] řídil osobní automobil tov. zn. [nazev], RZ [SPZ], jehož vlastnicí a provozovatelkou je žalobkyně, a to po [adresa], přičemž při průjezdu křižovatkou s ulicí [adresa] nedal přednost zprava osobnímu automobilu [nazev] RZ [SPZ], který řídila [tituly před jménem] [jméno FO]. Přednost na dané křižovatce není upravena dopravním značením, tudíž platí přednost zprava. Řidič vozidla [nazev] vjel do křižovatky tak, že při dané rychlosti nedokázal křižovatkou projet, aniž by nedošlo ke střetu vozidel, a řidička vozidla [nazev] jedoucí z [adresa] nemohla střetu zabránit. Vozidlo [nazev] nadto nebylo v době dopravní nehody technicky způsobilé pro jízdu na pozemních komunikacích.

7. Shora uvedený skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle § 6 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, § 2918 a § 2932 o. z., § 5 odst. 1 písm. b), § 22 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že zavinění na vzniklém škodním ději je výlučně na straně žalobkyně, resp. že dopravní nehodu zavinil řidič vozidla [nazev], jehož provozovatelkou je žalobkyně. Podle soudu prvního stupně ze znaleckého posudku vyhotoveného v dané věci (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 20. 12. 2021 včetně jeho doplňku č. [číslo] ze dne 21. 4. 2024) a výpovědí svědků ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]) jasně plyne, že řidič vozidla [nazev] vjel do křižovatky v době, kdy již musel vidět z pravé strany přijíždějící vozidlo [nazev]. Přes danou skutečnost vjel do křižovatky, avšak nestihl jí projet rychlostí, aby se v této křižovatce nenacházel v době, kdy do ní přijela řidička vozidla [nazev], která již nebyla schopna na uvedenou situaci reagovat tak, aby se mohla srážce osobních automobilů vyvarovat. Dle soudu prvního stupně je třeba odmítnout úvahy žalobkyně, že byly splněny podmínky pro pokračování v jízdě, neboť řidič vozidla [nazev] nejel dostatečnou rychlostí, aby z křižovatky stihl odjet včas. Z dokazování přitom vyplynulo, že řidiči vozidla [nazev] nic nebránilo, aby své vozidlo zastavil ještě před hranicí křižovatky. Soud prvního stupně měl dále za to, že i kdyby se potvrdilo tvrzení žalobkyně, že přes [adresa] přecházel v rozhodné době chodec, musel být vzhledem k viditelnosti na daném místě vidět již v době, kdy byl řidič vozidla [nazev] na její hranici při vjíždění do této křižovatky. Podle soudu prvního stupně tedy v případě, že se řidič vozidla [nazev] plně věnoval řízení vozidla a sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, musel být schopen situaci vyhodnotit tak, že křižovatkou nestihne bezpečně projet, a naopak měl zastavit na její hranici. K tomu soud prvního stupně dodal, že pokud řidič vozidla [nazev] uvedl, že chodce spatřil až při vjetí do křižovatky, pak v zásadě sám přiznal, že v rozporu se zákonnými ustanoveními nevěnoval plnou pozornost situaci v provozu. Shora uvedené skutečnosti potom vedly ke srážce s vozidlem [nazev].

8. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že příčina dopravní nehody byla zcela na straně řidiče vozidla [nazev], který opakovaně porušil dopravní předpisy. Nejprve tím, že se účastnil silničního provozu ve vozidle, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, a dále tím, že do předmětné křižovatky vjel za situace, v níž viděl (nebo měl vidět) přijíždějící vozidlo zprava, kterému byl povinen dát přednost. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

9. Ke shora uvedenému závěru soud prvního stupně dodal, že bylo-li v trestním řízení zjištěno, že nehodu měl způsobit chodec, který způsobil, že obžalovaný musel zpomalit, přičemž nestihl projet křižovatkou před vozem řidičky [nazev], a tedy nejednal zaviněně, neboť nemohl předvídat porušení pravidel silničního provozu ze strany chodce, a řidička vozu [nazev] mohla při včasné reakci střetu bez problémů zabránit, pak dle § 135 o. s. ř. platí, že soud je vázán pravomocnými výroky rozhodnutí (nikoliv jejich odůvodněními) o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal. V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Civilní soud však není vázán odůvodněním rozhodnutí soudu v trestním řízení, zejména pokud jde o posouzení občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou škodu. Soud prvního stupně k tomu připomněl, že v trestním řízení bylo zavinění [jméno FO] posuzováno toliko ve smyslu § 15 a § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nikoliv ve smyslu občanskoprávním. Došly-li tedy soudy v trestním řízení ke zjištěním uvedeným v odůvodnění rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne 28. 5. 2020, č. j. [spisová značka], a usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 8. 2020, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně v daném řízení těmito zjištěními nebyl vázán a nic mu nebránilo v tom, aby si otázku zavinění dopravní nehody a průběhu nehodového děje znovu posoudil.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém především soudu prvního stupně vytkla, že nijak neodstranil a ani nijak nevysvětlil rozpory v provedených důkazech, které byly pro stanovení nehodového děje a určení příčiny dopravní nehody zcela zásadní. V tomto ohledu poukazovala, na podle jejího názoru, rozdílné závěry znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení [tituly před jménem] [jméno FO], jenž vycházel z toho, že vozidlo [nazev] jelo k místu dopravní nehody rychlostí 30 až 33 km/h, zatímco znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zcela nepřesvědčivým způsobem a na základě vlastní domněnky, s ohledem na jí vytčené nedostatky znaleckého posudku včetně jeho doplňku, stanovil rychlost vozidla [nazev] na 50 km/h. V této souvislosti namítala, že v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem. Současně akcentovala, že pokud soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho doplňků, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle názoru žalobkyně také skutková zjištění soudu prvního stupně neměla oporu v provedených důkazech, tedy soud prvního stupně nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci. V tomto ohledu poukázala na obsah svědecké výpovědi [jméno FO], který potvrdil, že se na místě nacházel chodec, který zapříčinil zpomalení vozidla [nazev] v křižovatce, a tím v podstatě zapříčinil dopravní nehodu. Dále namítla, že ačkoliv soud prvního stupně nehodnotil výpověď svědka [jméno FO] jako nevěrohodnou, tak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že není prokázáno, že tam chodec byl a soud prvního stupně tuto skutečnost hodnotil pouze tak, že pokud by se taková skutečnost prokázala, pak se svědek jako řidič vozidla [nazev] v zásadě sám přiznává, že nevěnoval plnou pozornost situaci v provozu. K tomu podotkla, že pokud by řidič vozidla [nazev] nevěnoval plnou pozornost situaci v provozu, nepochybně by chodce, kterého by neviděl přejel, což se nestalo, protože si jej všiml na křižovatce na rohu. V této souvislosti zdůraznila, že uvedený závěr soud prvního stupně učinil i přes to, že v rámci trestního řízení bylo v rozsudcích jasně konstatováno, že řidič vozidla [nazev] nemůže předjímat porušení pravidel silničního provozu ze strany chodce, resp. nemohl předjímat to, zda chodec zatočí doleva a půjde dále bez toho, aniž by přecházel křižovatku před vozidlem [nazev] nebo nezatočí a bude v rozporu s právními předpisy přecházet křižovatku před vozidlem [nazev]. Dle názoru žalobkyně, pokud tedy výpověď svědka nebyla soudem prvního stupně považována za nevěrohodnou, pak z výpovědi svědka z logiky věci nevyplývá jiný závěr než ten, že příčinou dopravní nehody bylo zpomalení vozidla [nazev] v křižovatce, a to v důsledku protiprávního jednání chodce, tj. příčina dopravní nehody spočívá v protiprávním jednání chodce, nikoliv v porušení právních předpisů ze strany řidiče vozidla [nazev], jiný závěr učinit nelze. Vyjádřila tak názor, že hodnocení svědecké výpovědi [jméno FO] soudem prvního stupně pak bylo nepochybně v rozporu s § 132 o. s. ř. Současně žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že revizním znaleckým posudkem bylo lze dojít prostým výpočtem k jednoznačnému závěru, že pokud by řidič vozidla [nazev] nemusel v důsledku protiprávního jednání chodce v křižovatce zpomalit, bezpečně by ji, při své rychlosti 5 až 10 km/h a při rychlosti vozidla [nazev] 30 až 35 km/h na vzdálenost 50 až 70 metrů, projel, tj. zavinění by zůstalo na straně chodce. Žalobkyně tedy trvala na tom, aby byl vypracován revizní znalecký posudek a navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná s odkazem na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen. K odvolání uvedla, že žalobkyně svoji námitku, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, mylně ztotožňuje s tím, že soud prvního stupně skutkový stav posoudil odlišně od jejích tvrzení, která neprokázala, resp. byl prokázán opak. K tomu připomněla rozdílné zásady řízení civilního a trestního. K námitce neprovedení důkazu trestním spisem uvedla, že soud prvního stupně zcela zjevně s trestním spisem pracoval, neboť zejména obsáhle posoudil zprošťující rozsudek v trestní věci, ze kterého mj. zjistil, že (i) přítomnost chodce při nehodě nebyla v trestní věci žádným způsobem prokázána a že (ii) obžalovaný byl zproštěn obžaloby pouze na základě zásady in dubio pro reo, jelikož přítomnost chodce nebyla ani jednoznačně vyvrácena kvůli rozporným výpovědím řidiče a poškozené. Žalovaná podotkla, že v tomto případě je relevantní, že v záznamu o dopravní nehodě nebyla přítomnost žádného chodce zmíněna, ale naopak byla zmíněna až po nehodě a že o něm nevypověděli ani příslušníci [orgán] přítomní na místě nehody, nadto se řidič k činu původně doznal, očividně za účelem podmíněného zastavení trestního stíhání, přičemž svůj postoj následně zcela změnil až po zrušujícím usnesení. Poukázala rovněž na to, že soud prvního stupně v rozsudku vyložil, že v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou není vázán odůvodněním rozsudku v trestní věci, ale pouze jeho výrokem, a to pouze ke vztahu k osobám, které se účastnily trestního řízení. Akcentovala pak, že jediné, co z výroku rozsudku v trestní věci vyplývá, je, že řidič vozidla žalobkyně [jméno FO] byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, což však nemá žádný vliv na posouzení nároku žalobkyně ve smyslu občanskoprávní odpovědnosti, a tím méně na stanovení adekvátní výše pojistného plnění. K výhradám žalobkyně ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], resp. k jeho rozporu se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], uvedla, že žalobkyně zcela opomněla fakt, že oba znalecké posudky se shodly na tom, že k nehodě došlo v důsledku nedání přednosti řidičem vozidla žalobkyně, z čehož vyplývá, že nehoda byla způsobena jeho zaviněním z hlediska občanskoprávního. V tomto ohledu zdůraznila, že oba znalci shodně uvedli, že řidič vozidla [nazev] neměl do křižovatky vjíždět a pokud viděl chodce, jehož přítomnost nebyla prokázána, a kterou ani nelze prokázat vzhledem k rozporujícím výpovědím účastníků dopravní nehody, která neměla svědky, měl tím spíše zastavit před křižovatkou. Znalecké posudky se tedy naopak v odpovědi na zásadní otázku shodují a oba uzavřely, že nehodu zavinil řidič vozidla žalobkyně. K tomu dodala, že údajné rozpory ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], se kterými jej žalobkyně mohla konfrontovat na jednání dne 12. 11. 2024, ale nevyužila toho, nemohou na této skutečnosti a z toho plynoucích právních následků nic změnit. Žalovaná dále uvedla, že v civilním řízení platí zásada ústnosti a nečinnost účastníka (žalobkyně) může jít k tíži pouze tomuto účastníku.

13. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, přičemž s ohledem na odvolací námitky žalobkyně podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval důkazy podstatnými obsahy znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 20. 12. 2021 včetně jeho doplňku č. [číslo] ze dne 21. 4. 2024, jakož i znalcova výslechu, a doplnil dokazování sdělením podstatnými obsahy listin ze spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], a to založených na č.l. 46 - 65 (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 13. 12. 2018), na č.l. 68 - 79 (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 15. 4. 2019), na č.l. 84 - 93 (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 15. 7. 2019), na č.l. 134 - 135 (úřední záznam [orgán], [adresa], č. j. [číslo] ze dne 6. 11. 2018), na č. l. 150 - 151 (úřední záznam [orgán], [adresa], č. j. [číslo] ze dne 24. 10. 2018) a na č. l. 156 - 157 (úřední záznam [orgán], [adresa], č. j. [číslo] ze dne 24. 1. 2019).

14. Z listiny založené na č. l. 46 - 65 spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 13. 12. 2018) odvolací soud zjistil, že v něm znalec mimo jiné v rámci svého závěru uvedl, že pro střetovou polohu, směr jízdy a adhezi vozovky byla vypočtená střetová rychlost pro automobil [nazev] asi 3 až 10 km/h a pro automobil [nazev] asi 30 až 33 km/h (vždy ±10 %) s tím, že nejpravděpodobnější varianta střetu je, kdy řidič automobilu [nazev] najížděl do křižovatky v levé části komunikace, přestože chtěl pokračovat v přímém směru jízdy s tím, že pokud chtěl řidič automobilu [nazev] bezpečně vjet, resp. projet křižovatkou, bylo nutné před vjetím do prostoru křižovatky výrazně zpomalit nebo zastavit, protože výhled vpravo na přijíždějící automobil [nazev] mohl být omezen a ze směru jízdy [nazev] byl výhled na zleva přijíždějící automobil [nazev] lepší, výhled na případné přijíždějící vozidlo z [adresa] pak byl omezen přilehlým plotem, přičemž ani jeden z řidičů se v okamžiku střetu nepohyboval nedovolenou rychlostí. Dále v něm znalec ohledně možnosti zabránění střetu vozidel uvedl, že řidič automobilu [nazev] měl vzhledem ke sníženým rozhledovým podmínkám před křižovatkou z jeho směru jízdy snížit rychlost jízdy nebo zastavit tak, aby se mohl dostatečně přesvědčit, zda může křižovatku projet bez kolizní situace s jiným vozidlem přijíždějícím zprava. K tvrzené osobě chodce znalec uvedl, že řidič vozidla [nazev] mohl tuto osobu vidět již v době, kdy se přibližoval ke křižovatce a projíždění křižovatkou tomu přizpůsobit. Současně znalec uvedl, že řidička automobilu [nazev] na vzniklou situaci reagovala podle směru jízdy a konečné polohy vozidla vyhýbáním vlevo, přičemž mohla při rychlosti 31 až 33 km/h a reakční době kolem 0,8 sekundy při správném vyhodnocení rychlosti jízdy automobilu [nazev] sice odvrátit střet brzděním do zastavení, ale podmínkou je v právě správné vyhodnocení rychlosti a způsobu jízdy za uvedeného vozidla ([nazev]), pokud předpokládala, že automobil [nazev] projíždí běžně křižovatkou, neměla důvod na jeho způsob jízdy reagovat, protože tento automobil by projel křižovatku a její vozidlo by projelo za jeho zadní části bez omezení, a pokud řidič automobilu [nazev] skutečně v prostoru křižovatky zpomalil (z jakéhokoliv důvodu) byla to změna, kterou nemusela včas vyhodnotit správně a tudíž na ni přiměřeně reagovat, neboť reakční doba při jakékoliv straně začíná běžet znovu.

15. Z listiny založené na č. l. 68 - 79 spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 15. 4. 2019) odvolací soud zjistil, že znalec v něm mimo jiné závěrem uvedl, že řidič s vozidlem [nazev] mohl zastavit před křižovatkou tak, aby přední část vozidla nepřesahovala do [adresa], kterou zprava přijížděl automobil [nazev]; pokud by zastavil před křižovatkou, tak příď jeho vozidla mohla být na úrovni levého okraje [adresa] a pro průjezd automobilu [nazev] by zůstala k dispozici celá šíře v [adresa]; při zastavení v prostoru křižovatky, tedy částečně v koridoru jízdy [adresa] tak, aby zůstal volný koridor jízdy pravé části [adresa] by jeho příď neměla být dále než 2 m od okraje [adresa], přičemž boční odstup vozidel by pak byl asi 1; pokud by zastavil ve vzdálenosti větší než 2 m od okraje [adresa], tak by vytvořil pro automobil [nazev] překážku v jeho koridoru jízdy. S ohledem na výsledek upřesňující simulace pak znalec uvedl, že při rychlosti jízdy automobilu [nazev] asi 10 km/h před křižovatkou, reakci řidiče v čase 0,8 až 1 sekunda na chodce v poloze automobilu asi 0,7 m za spojnicí okrajů v [adresa], následném brzdění se zpomalením a = 0,7 m/s2 a rychlosti chodce 6 km/h by nastala situace, kdy chodec přebíhající [adresa] zleva doprava by automobil [nazev] minul jen těsně před jeho přední části (čas reakce 0,8 s), v případě reakční doby 1 sekunda by došlo ke střetu chodce automobilu [nazev]; v čase 3 až 4 sekundy od začátku vjíždění do koridoru [adresa] by byl automobil [nazev] napříč pravou částí uvedené ulice, resp. jeho zadní část by do pravé části ještě zasahovala; při vzdálenosti 50 m a 70 m rychlosti jízdy 30 a 40 km/h automobilu [nazev] by ke střetu došlo pouze za situace, že by řidička vozidla na vzniklou situaci nereagovala brzděním ani vyhýbáním a pokračovala by stejnou rychlostí až do okamžiku střetu; řidič automobilu [nazev] by po přeběhnutí chodce musel stále zpomalovat na rychlost nižší než je 5 km/h a po uvolnění [adresa] by nepokračoval v jízdě, tím by v pravé části [adresa] tvořil překážku. K tomu znalec uvedl, že řešení střetu ze znaleckého posudku č. [číslo] však nasvědčuje tomu, že řidič automobilu [nazev] najížděl do křižovatky v levé části komunikace, přestože chtěl pokračovat v přímém směru jízdy, a řidička automobilu [nazev] bezprostředně před střetem ze svého směru jízdy uhýbala vlevo, takový způsob jízdy řidiče automobilu [nazev] je v praxi rozšířené v případě, že křižovatka není rozlišena svislým dopravním značením a platí zde tzv. „přednost zprava“. Znalec dále poukázal na to, že ve výpovědi ze dne 24. 1. 2019 řidič automobilu [nazev] na většinu otázek [orgán] orgánu odpovídá …nemůžu přesně určit, nelze přesně určit, nelze určit, k této situaci vůbec nedošlo… a že k pohybu nezjištěného chodce uvádí pouze to, že osoba chodce se pohybovala mírným klusem z chodníku na levé straně na chodník na pravé straně; pohybovala se mírným obloukem. Přitom dle znalce by se osoba měla pohybovat směrem do [adresa] levotočivým obloukem, kam hodlal jet řidič vozidla [nazev], ale v odpovědích na další otázky tuto variantu popírá, z odpovědí na položené otázky tedy není zcela jasné, jak a jakým směrem se osoba pohybovala. K výpovědím řidiče vozidla [nazev] [jméno FO] ze dne 18. 10. 2018 a ze dne 24. 1. 2019 znalec uvedl, že výpověď ze dne 18. 10. 2018 se jeví jako technicky přijatelná pro výši uváděné rychlosti 5 až 10 km/h, a že vzdálenost 50 až 70 m, na kterou měl vidět vozidlo [nazev], nelze spolehlivě technicky ověřit rovněž nelze ověřit, stejně jako skutečnost, zda v místě dopravní nehody mohla být nějaká osoba, přičemž pokud se bude uvažovat podle výpovědi, že za 3 až 4 sekundy došlo k nárazu a automobil [nazev] se pohyboval rychlostí 30 až 40 km/h bez brzdění, tak v uvedeném čase by byl vzdálen od automobilu [nazev] asi 25 až 44 m a nikoliv 50 až 70 m; výpověď ze dne 24. 1. 2019 pak neobsahuje žádné konkrétní údaje, takže ji nelze z technického hlediska hodnotit, přičemž výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 10. 2018 se jeví jako technicky přijatelná.

16. Z listiny založené na č. l. 84 - 93 spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 15. 7. 2019) odvolací soud zjistil, že v něm znalec v rámci svého závěru mimo jiné uvedl, že na základě informací z výslechu řidiče vozidla [nazev] ze dne 24. 6. 2019 se závěry původního znaleckého posudku a jeho doplňku mění v pouze ve smyslu, že automobil [nazev] do křižovatky vjížděl přes levé části komunikace, přední částí mírně šikmo vpravo, což byl částečně konstatováno již ve znaleckém posudku č. [číslo], a zároveň doplňující simulací pohybu byl mírně upraven pohyb nezjištěného chodce, který měl přecházet (přebíhat) [adresa] ve směru od [adresa] levotočivým obloukem, vše při pohledu řidiče z automobilu [nazev], přičemž chodec se měl pohybovat tedy z levé strany uvedeného automobilu do [adresa] tak, že se od přídě vozidla [nazev] vzdaloval, a že ostatní závěry a výsledky se nemění. Dále znalec uvedl, že řidič automobilu [nazev] při vjíždění do křižovatky a při částečném najetí do [adresa] mohl zprava přijíždějící automobil [nazev] vidět; jelikož se při průjezdu křižovatkou pohyboval poměrně nízkou rychlostí a podle své výpovědi ještě částečně měnil rychlost jízdy (reakce na pohyb nezjištěného chodce) měl buď v křižovatce zastavit tak, aby umožnil průjezd zprava jedoucího automobilu [nazev] bez nebezpečí, nebo od úmyslu projet křižovatku upustit, když od zprava přijíždějícím automobilu [nazev] věděl. Znalec rovněž uvedl, že řidička automobilu [nazev] mohla na zleva vyjíždějící automobil [nazev] reagovat až v okamžiku, kdy mohla spolehlivě vyhodnotit, že bude jeho řidič pokračovat v průjezdu křižovatkou, což zřejmě bylo problematické pro poměrně nízkou rychlost jízdy uvedeného vozidla, podle popsané situace reagovala vyhýbáním ze svého směru vlevo a pokud řidič automobilu [nazev] skutečně změnil rychlost jízdy při průjezdu křižovatkou, tak měnil podmínky vnímání pohybu jeho vozidla a zároveň změnil podmínky pro včasnou reakci řidičky automobilu [nazev]. K tomu znalec dodal, že po doplnění podkladů o výpověď řidiče vozidla [nazev] [jméno FO] a doplňující simulaci předstřetového pohybu automobilu [nazev] směrem ke křižovatce, je technicky přijatelnějším výsledkem střetová rychlost asi 7 km/h až 10 km/h pro automobil [nazev] je asi 30 až 33 km/h pro automobil [nazev].

17. Z listiny založené na č.l. 134 - 135 spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (úřední záznam [orgán], [adresa] č. j. [číslo] ze dne 6. 11. 2018, o podání vysvětlení) odvolací soud zjistil, že dne 6. 11. 2018 byl vyslechnut [jméno FO] jako [orgán], který byl na místě nehody dne 10. 9. 2018, a jenž mimo jiné vypověděl, že se na místě nehody nacházel muž, který uvedl, že je řidič vozidla [nazev] a že jel po [adresa] ve směru k [adresa], na křižovatce těchto ulic chtěl jet rovně a když křižovatkou projížděl, tak se střetl s bílým vozidlem, které jelo z pravé strany; jak a proč došlo k nehodě, nedokázal přesně říci, přičemž uvedl, že místo nehody zná, jezdí tudy často, protože hned u křižovatky bydlí a že ví, že na křižovatce se musí dát přednost v jízdě vozidlům, která jdou z pravé strany. Dále [orgán] uvedl, že na tomto muži bylo vidět, že je z nehody překvapený, že je zadumaný, vypadal lehce otřesený, a že přemýšlí, kde došlo k chybě a proč došlo. Podle [orgán], po hovoru s řidičem vozidla [nazev], bylo tomuto řidiči jasné, že zavinil dopravní nehodu, nebylo mu však jasné, proč k nehodě došlo. [orgán] také vypověděl, že řidič vozidla [nazev] uvedl, že řidička bílého vozidla musela jet rychle, o čemž svědčí konečné postavení jeho vozidla a že po celou dobu co byli na místě nehody řidič vozidla [nazev] nic o žádné běžící či přebíhající osobě neříkal, působil tak, že věděl, že zavinil nehodu a že nedal přednost v jízdě, ale nepřipouštěl nebo si nechtěl připustit, že to bylo jeho chybou.

18. Z listiny založené na č.l. 150 - 151 spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (úřední záznam [orgán], [adresa] č. j. [číslo] ze dne 24. 10. 2018, o podání vysvětlení) odvolací soud zjistil, že dne 24. 10. 2018 byl slyšen [jméno FO] jako [orgán] zasahující u dopravní nehody dne 10. 9. 2018, který mimo jiné vypověděl, že řidič [jméno FO] se po dopravní nehodě zdál lehce otřesený, nevydržel stát na přímém slunci, a že poté, co se mu udělalo lépe, uvedl, že jel po [adresa] a v křižovatce s ulicí [adresa] do něj z pravé strany narazila žena v bílém vozidle [nazev]; více k věci dopravní nehody neuvedl a chtěl o dopravní nehodě mluvit až na služebně při podání vysvětlení. [orgán] rovněž vypověděl, že [jméno FO] se na místě dopravní nehody o žádné další osobě (dospělé či dítěti), která by měla účast na dopravní nehodě, nebo která by na místě nehody byla přítomna, nezmínil. Dle [orgán] tomuto tvrzení, které později uvedl až 18. 10. 2018 na [místo], nenasvědčovaly ani v žádné skutečnosti zjištěné na místě dopravní nehody v rámci provedení prvotních a neodkladných úkonů a že o žádné další osobě přítomné na místě dopravní nehody se nezmínila ani poškozená řidička [tituly před jménem] [jméno FO].

19. Z listiny založené na č. l. 156 - 157 spisu Okresního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (úřední záznam [orgán], [adresa] č. j. [číslo] ze dne 24. 1. 2019), odvolací soud zjistil, že dne 24. 1. 2019 [jméno FO] v rámci podání vysvětlení uvedl, že osobu chodce poprvé zaregistroval na protilehlé straně, kdy míjel hranici křižovatky, přičemž osoba se pohybovala mírným klusem z jeho pohledu zleva doprava mírným obloukem diagonálně na vzdálenější straně chodníku přiléhajícího k ulici [adresa] přes ulici [adresa] do ulice [adresa] z chodníku na levé straně na chodník na pravé straně, resp. zahnula z ulice [adresa] přes ulici [adresa] do ulice [adresa] z levého chodníku na pravý chodník; osoba se v daný okamžik nacházela zhruba u/na pravém chodníku [adresa]. K upřesňujícím položeným otázkám pak odpověděl následujícím způsobem -

- nemůžu přesně určit, otázka není přesně definována (jak daleko se osoba pohybovala od okraje obrubníků?);

- nemůžu přesně určit (jak daleko se osoba pohybovala od okraje chodníku?);

- nelze přesně určit (v jaké vzdálenosti od obrubníku jste poprvé osobu zaregistroval?);

- nelze určit (v jaké vzdálenosti od chodníku jste poprvé osobu zaregistroval?);

- k této situaci nedošlo (přeběhla osoba, příp. kde a v jaké vzdálenosti od konce obrubníku, ke kterému směřovala, nebo již přešla z chodníku přímo na protilehlé straně?);

- nelze určit (do jaké vzdálenosti od středu oblouku obrubníku uhnula osoba, případně do [adresa]?);

- k této situaci vůbec nedošlo (pokračovala osoba mírným klusem přes silnici a v jakém směru? - s odkazem na bod č. 2. k bodu č. 3. přiložené mapky);

- k této situaci nedošlo (kde a v jaké vzdálenosti do středu oblouku chodníku před domem č. p. [číslo] se osoba nacházela v posledním okamžiku, ve kterém jste ho vnímal? - odkaz na body č. 3. a č. 4. přiložené mapky);

- k dané situaci nedošlo (kde a v jaké vzdálenosti se osoba nacházela v okamžiku nárazu do poškozené od poškozené? - odkaz na body č. 5. a č. 3. přiložené mapky).

20. Na základě shora uvedeného doplněného skutkového stavu, s přihlédnutím ke skutečnostem prokázaným již v rámci dokazování v řízení před soudem prvního stupně, které byly uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému stavu a že věc správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se řidič vozidla žalobkyně tov. zn. [nazev] účastnil silničního provozu ve vozidle, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, s tím, že hlavní příčina dopravní nehody byla zcela na straně řidiče vozidla žalobkyně tov. zn. [nazev], který vjel do křižovatky za situace, v níž viděl (nebo měl vidět) přijíždějící vozidlo zprava, kterému byl povinen dát přednost, čímž který porušil povinnost vyplývající z § 5 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, a jeho provozem tak vznikla škoda na vozidle provozovaném žalobkyní, a proto žalobkyni nevzniklo ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024, právo na pojistné plnění od žalované k nahrazení škody vzniklé na vozidle žalobkyně, tudíž žaloba nebyla podána důvodně.

21. Odvolací soud souhlasil též se závěrem soudu prvního stupně, že i v případě přítomnosti chodce v [adresa] v rozhodné době, jak namítala žalobkyně, pak tato osoba chodce musela být vzhledem k viditelnosti na daném místě vidět již v době, kdy byl řidič vozidla [nazev] na její hranici při vjíždění do této křižovatky, tudíž kdyby se řidič vozidla [nazev] plně věnoval řízení vozidla a sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, musel být schopen situaci vyhodnotit tak, že křižovatkou nestihne bezpečně projet, a naopak měl zastavit na její hranici. Tento závěr odpovídá nejen znaleckým závěrům [tituly před jménem] [jméno FO], ale také tomu, co uvedl znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci trestního řízení.

22. Ke shora uvedenému odvolací soud uvádí, že v poměrech projednávané věci byly relevantní závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 20. 12. 2021 včetně jeho doplňku č. [číslo] ze dne 21. 4. 2024, podle kterého řidič vozidla [nazev] zastavil pouze na křížení slepé [adresa] s ulicí [adresa] a následně již plynule pokračoval se zrychlením až do místa střetu s vozidlem [nazev], které vzhledem k tomu, že vozidlo [nazev] před něj vjelo náhle, nemohlo již zpomalit, popř. zastavit; řidič vozidla [nazev] měl tedy s průjezdem křižovatkou počkat do doby až vozidlo [nazev] křižovatkou projede; pokud by tak učinil, zastavil by vozidlo před místem střetu a druhé vozidlo by mohlo křižovatkou bezpečně projet, přičemž vzhledem k dobré viditelnosti, která byla v den dopravní nehody na místě střetu, mohl řidič vozidla [nazev] vidět přecházejícího chodce minimálně 26 vteřin předtím, než se chystal vjet a projet křižovatkou, a případný chodec se musel nacházet v prostoru křižovatky v době, kdy byl řidič vozidla [nazev] na její hranici při vjíždění do této křižovatky; řidič vozidla [nazev] vjel do křižovatky tak, že při dané rychlosti nedokázal křižovatkou projet, aniž by nedošlo ke střetu vozidel, přičemž nehodě se již nedalo zabránit.

23. V návaznosti na výše uvedené znalecké závěry vzal odvolací soud také za prokázané, že v trestním řízení [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckých posudcích, jejichž podstatné obsahy byly uvedeny shora, bylo uvedeno, že pokud chtěl řidič automobilu [nazev] bezpečně vjet, resp. projet křižovatkou, bylo nutné před vjetím do prostoru křižovatky výrazně zpomalit nebo zastavit, protože výhled vpravo na přijíždějící automobil [nazev] mohl být omezen, přičemž řidič automobilu [nazev] měl vzhledem ke sníženým rozhledovým podmínkám před křižovatkou z jeho směru jízdy snížit rychlost jízdy nebo zastavit tak, aby se mohl dostatečně přesvědčit, zda může křižovatku projet bez kolizní situace s jiným vozidlem přijíždějícím zprava, a řidič automobilu [nazev] při vjíždění do křižovatky a při částečném najetí do [adresa] mohl zprava přijíždějící automobil [nazev] vidět, tudíž měl buď v křižovatce zastavit tak, aby umožnil průjezd zprava jedoucího automobilu [nazev] bez nebezpečí, nebo od úmyslu projet křižovatku upustit, když od zprava přijíždějícím automobilu [nazev] věděl a že řidič vozidla [nazev] mohl osobu chodce vidět již v době, kdy se přibližoval ke křižovatce a projíždění křižovatkou tomu přizpůsobit.

24. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí, že ze shora uvedeného se podává, že mezi znaleckými posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly zásadní rozdíly v závěru o tom, že řidič vozidla [nazev], pokud chtěl bezpečně vjet, resp. projet křižovatkou, měl před vjetím do prostoru křižovatky zpomalit nebo zastavit, aby umožnil průjezd zprava jedoucího automobilu [nazev] bez nebezpečí, a to i v případě chodce pohybujícího se u křižovatky. Z tohoto důvodu nebylo třeba v daném případě nechat ve věci vypracovat revizní znalecký posudek. Zároveň odvolací soud zcela souhlasil se soudem prvního stupně, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] svůj posudek včetně jeho doplňku řádně obhájil, neboť v rámci svého výslechu dostatečně a řádně odpověděl na všechny mu položené otázky, a to včetně námitek žalobkyně.

25. Současně s ohledem na odvolací námitku žalobkyně, že v rámci tohoto řízení svědek [jméno FO] potvrdil, že se na místě nacházel chodec, který zapříčinil zpomalení vozidla [nazev] v křižovatce, a tím v podstatě zapříčinil dopravní nehodu, odvolací soud uvádí, že věrohodnost svědecké výpovědi [jméno FO] byla v projednávané věci značně snížena. Odvolací soud totiž přihlédl k tomu, že ze shora uvedených listin - úředních záznamů o podání vysvětlení [orgán] přítomných při vyšetřování dopravní nehody [jméno FO] ze dne 6. 11. 2018 a [jméno FO] ze dne 24. 10. 2018 bylo jasně prokázáno, že [jméno FO] jako řidič vozidla [nazev] bezprostředně po nehodě přítomnost žádného chodce ke své obraně v souvislosti s dopravní nehodou neuváděl. Současně nebylo lze ani přehlédnout, jak [jméno FO] v rámci svého podání vysvětlení dne 24. 1. 2019 odpovídal na jemu položené upřesňující otázky týkající se pohybu jím tvrzeného chodce (nemůžu přesně určit, nelze přesně určit, otázka není přesně definována). Zároveň vzal odvolací soud v úvahu, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci trestního řízení také uvedl, že nelze spolehlivě technicky ověřit skutečnost, zda v místě dopravní nehody mohla být nějaká osoba (znalecký posudek č. [číslo] ze dne 15. 4. 2019). Odvolací soud tedy uzavřel, že v poměrech projednávané věci skutečnost, že se v době dopravní nehody na místě nacházel chodec, na kterého musel manžel žalobkyně jako řidič jejího vozidla reagovat, nebyla prokázána.

26. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. o věci samé a v závislých výrocích II. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a III. o nákladech řízení státu, ve kterých nebylo shledáno pochybení, neboť odpovídaly výsledku řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž jí vznikly náklady odvolacího řízení za její právní zastoupení, a to za vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále jen „AT“, a za účast na jednání odvolacího soudu dne 26. 5. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT, za které sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila 4 420 Kč, celkem tedy 8 840 Kč. Dále náležely právnímu zástupci žalované dva režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem 900 Kč. Náklady za právní zastoupení v odvolacím řízení tak činily 9 740 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 2 045,40 Kč pak činily 11 785,40 Kč.