pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 347/2006-414,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] do [datum] (výrok I.). Zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) Současně žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala úhrady nákladů spojených s užíváním jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] na adrese [adresa], postaveném na stavební parcele [číslo] v katastrálním území Malá Strana, obec Praha, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na LV [číslo] to od [datum] do [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že její podíl na nákladech by měl činit nejvýše 1,3 %, neboť se na nákladech na opravy a zachování společných částí domu musí podílet nikoli v poměru shodném s podílem na společných částech domu, který náleží vlastníku jednotek, které užívá, ale v poměru ploch užívaných výlučně jednotlivými uživateli. S poukazem na § 151n odst. 3 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a na § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ohledně sporných nákladům namítla, že žalobkyně po ní požaduje např. náhradu nákladů vynaložených na daň z nemovitosti, pojištění domu, projekt a architektonický dohled při osázení rostlin ve společném domě, avšak ze znění příslušného ustanovení zákona je zcela nepochybné, že není povinna se na těchto nákladech podílet, neboť nejde o náklady na zachování věci a její opravy. Pokud se jedná o náklady na výtah, na těch se žalovaná odmítla podílet z důvodu, že v části domu, ve které je předmětný byt, se výtah nenachází.

4. O částečném zastavení řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování na základě jednotlivých skutkových zjištění podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, se kterými se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje, soud prvního stupně vzal v daném případě za relevantní, že mezi účastnicemi nebylo sporu, že žalovaná je od [datum] oprávněna z věcného břemene, jehož obsahem je právo užívání bytové jednotky [číslo] včetně práva užívání společných prostor, přičemž jí toto právo svědčilo i v období od [datum] do [datum] O právu žalované již bylo pravomocně rozhodnuto ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21C 129/2015. Dále nebylo sporu o tom, že v části domu, kde se nachází předmětná bytová jednotka, se nenachází výtah. Náklady na pojištění předmětného domu za období od [datum] do [datum] byly ve výši [částka], náklady za daň z nemovitosti byly ve výši [částka] a náklady za provoz a údržbu výtahu činily [částka] Náklady za rozhodné období od [datum] do [datum] za odvoz odpadu, náklady za úklid společných prostor, náklady za spotřebu elektrické energie ve společných prostorech, náklady za vodné a stočné, náklady za údržbu společných částí domu byly ve výši [částka] s tím, že na základě dohody mezi účastníky žalovaná zaplatila 1,3 % uvedených nákladů, tj. částku [částka]. Rovněž nebylo bylo sporu o tom, jaká částka na nákladech odpovídala za správu domu, a co tyto náklady za správu domu v sobě zahrnovaly, když žalobkyně tvrdila, že tato částka byla ve výši [částka].

6. Mezi účastnicemi zůstala sporná otázka, zda by žalovaná měla za rozhodné období na celkových nákladech za odvoz odpadu, náklady za úklid společných prostor, náklady za spotřebu elektrické energie ve společných prostorech, náklady za vodné a stočné, náklady za údržbu společných částí domu ve výši [částka], platit podíl ve výši 1,6 % či v rozsahu 1,3 %. Rovněž bylo sporu, zda vůbec a případně v jaké výši by se měla žalovaná podílet na nákladech na pojištění, na dani z nemovitosti ve vztahu k domu, na nákladech na výtah a na nákladech za správu domu.

7. S odkazem na § 3028 odst. 1 o. z., na § 151 odst. obč. zák. a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 22Cdo 1577/2004 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]) se soud prvního stupně zabýval jednotlivými nároky žalobkyně z pohledu nákladů na zachování a opravy předmětné bytové jednotky, přičemž dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V této souvislosti dospěl k následujícím závěrům.

8. Pojištění nemovitosti v požadované výši [částka] soud prvního stupně neposoudil za náklad na zachování věci a její opravu, neboť se jedná o náklad na straně vlastníka věci, a to o ochranu vlastnictví žalobkyně před nahodilou událostí, kterou však nelze přenášet na oprávněného z věcného břemene.

9. Jako nedůvodný náklad soud prvního stupně posoudil také požadavek na zaplacení poměrné části daně z nemovitosti v požadovaném výši [částka], neboť tato daň je povinností vlastníka nemovitosti stanovená zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, a nelze jej tedy považovat za náklad na zachování věci a její opravu, tudíž ani nelze požadovat po žalované, aby se na něm podílela. K tomu odkázal na závěry uvedené v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8C 3/2009-238, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 142/2012-277.

10. Náklady za odvoz odpadu, za úklid společných prostor, za spotřebu elektrické energie ve společných prostorech, za vodné a stočné, za údržbu společných částí domu ve výši [částka] odpovídající rozdílu mezi tvrzeným podílem ze strany žalobkyně v rozsahu 1,6 % a zaplaceným podílem žalovanou v rozsahu 1,3 % soud prvního stupně s poukazem na rozhodnutí ve věci projednávané u Obvodního soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 24C 18/2011 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68Co 306/2018 dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyni nepřísluší. K tomu rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 2734/2005 a sp. zn. 22Cdo 1577/2004, přičemž vzal za rozhodné, že v řízení bylo prokázáno, že velikost předmětné bytové jednotky je v rozsahu 28,84 m² a že celková plocha jednotek je sice vymezena v rozsahu 1 815,73 m², avšak dále je zde plocha, byť označená jako společné části domu a pozemku, ale užívaná výlučně jen vlastníky některých jednotek s tím, že ani není technicky možné, aby ji ostatní vlastníci bytových jednotek užívali, a to v rozsahu 344,64 m². Z tohoto důvodu soud prvního stupně uzavřel, že celkový rozsah plochy jednotek užívaných vlastníky jen některých jednotek je ve výši 2 160,37 m², a proto podíl žalované, jakým by se měla podílet na těchto nákladech, odpovídá poměru velikosti jednotky v rozsahu 28,84 m² na plochu [číslo] m², tedy v rozsahu 1,33495651 %, po zaokrouhlení 1,3 %, nikoliv v rozsahu 1,6 %. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že pokud již byly žalovanou náklady v tomto rozsahu zaplaceny, další částka žalobkyni ve vztahu k tomuto nároku nepřísluší.

11. Ohledně nákladů na výtah v požadované částce [částka] soud prvního stupně též dospěl k závěru, že tento nárok není po právu. V této souvislosti přihlédl k tomu, že výtah není v části, kde se nachází předmětná bytová jednotka, a že není vůbec spjat s předmětnou bytovou jednotkou a tudíž jej fakticky žalovaná nemůže využívat ve vztahu k užívání věcného břemene. Rovněž pak přihlédl k rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24C 18/2011 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68Co 306/2018.

12. U odměny správcovské společnosti ve výši [částka] soud prvního stupně vyšel z názoru, že se jedná o náklady spadající pod plnění poskytovaná s užíváním bytu, k nimž je povinován nájemce a uživatel bytové jednotky, které koresponduje s § 28d odst. 1 písm. d) zákona č. 42/1992 Sb., ve znění platném do [datum]. V tomto ohledu však soud prvního stupně vzal v úvahu, že žalobkyně byla vyzvána ohledně správy nemovitosti, aby přesně rozvedla, čeho se správa nemovitosti týkala, jaké položky v sobě správa nemovitosti zahrnovala a měla souvislost právě s předmětným věcným břemenem, neboť žalobkyně odkazovala na obecnou Smlouvu o správě nemovitosti a paušální částku, jež v rozhodném hradila. Podle soudu prvního stupně nelze pominout, že právo odpovídající věcnému břemeni má užší obsah než právo vlastnické, respektive spoluvlastnické, přičemž tuto skutečnost zákon zohledňuje nejen v tom, že oprávněný je povinen nést jen přiměřené náklady, ale i v tom, že nese tyto náklady jen na zachování věci a její opravy, nikoliv tedy náklady jiné sledující například vyšší kvalitu věci, než byla dosavadní. V tomto ohledu soud prvního stupně vzal za relevantní, že z obsahu Smlouvy o správě nemovitosti vyplynulo, že byla koncipována velmi široce, týkala se nejen správy nemovitosti přesně neoznačené, ale týkala se správy majetku společnosti i ve vztahu k třetím osobám, přičemž z obsahu faktur vyplynulo, že částka, která byla požadována správkyní po žalobkyni byla nejenom za správu domu přesně neuvedeného, ale i rovněž za správu firmy. Za rozhodující pak vzal to, že žalobkyně ani po výzvě učiněné podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdila konkrétní náklady (co do svého obsahu) vztahující se ke správě nemovitosti a předmětné bytové jednotky. Uzavřel tedy, že tato neurčitost mu znemožnila, aby se vůbec mohl zabývat povahou těchto nároků ve smyslu § 151n obč. zák. a jejich oprávněností ve vztahu k žalované.

13. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém především namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že podíl, kterým se má žalovaná podílet na nákladech na užívání, nákladech a zachování věci činí 1,3 % a nikoli 1,6 %. K tomu odkázala na Dodatek [číslo] prohlášení vlastníka ze dne [datum] s tím, že soud prvního stupně ohledně společných částí domu a pozemků nezjistil, že se jedná o předzahrádky či zahradu, se kterými žádné předmětné žalované náklady spojené nejsou, nebo že se jedná o balkóny či terasy, kdy však náklady na údržbu a opravy hradí vždy výlučně vlastník příslušné jednotky. Jinak řečeno, náklady s těmito výlučnými prostory nejsou do společných nákladů vůbec zahrnovány a jsou účtovány každý měsíc přímo vlastníkům či jejich nájemcům, a proto jsou ze společných metrů již odečteny. Celková plocha všech jednotek tak nemůže být o tuto výměru zvýšena a následně přepočítán procentuální podíl na celkových nákladech, jak tomu mylně učinil soud i v předešlém soudním řízení. Pokud by tyto náklady byly zahrnuty do společných nákladů, musela by se žalovaná podílet i na nákladech na údržbu a opravy balkónů a teras a sekání zahrady (předzahrádky se pouze zametají), ale tak tomu není, jelikož tyto náklady se ve společném vyúčtování vůbec nenacházejí. Nesprávné právní posouzení spatřila také v tom, že soud prvního stupně nepovažoval náklady na pojištění za náklady na zachování věci a její opravy, neboť dle jejího názoru pojištění ze své samotné podstaty směřuje k tomu, že pojistné plnění je použito na opravu věci a náklady jsou pak o toto plnění sníženy. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že neuznal žalovanou povinnou zaplatit náklady spojené s výtahem. K tomu uvedla, že je sice pravda, že žalovaná výtah neužívá, ale že se jedná o společnou část domu a skutečnost, že výtah není uživateli některých jednotek užíván, je zohledněn a je jim snížený podíl na těchto nákladech. Namítla též, že soud prvního stupně neuznal žalovanou povinnou zaplatit náklady řízení spojené se správou domu, přestože učinil správná zjištění ve vztahu k nákladům na správu domu. V tomto ohledu namítla, že vzhledem k tomu, že odměna byla stanovena paušálně za činnosti blíže specifikované ve smlouvě o správě nemovitosti ze dne [datum], je pak konkrétní výkon každodenních činností irelevantní. Navrhla pak, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. změněn tak, aby bylo žalobě vyhověno.

15. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho správné skutkové a věcné závěry.

16. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek.

17. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, přičemž soud prvního stupně přihlédl ke všem důkazů, které v řízení vyšly najevo a žalobkyni též řádně vyzval k dotvrzení pro danou věc relevantních skutečností. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, který své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalobkyně, ke kterým lze pouze uvést, že soud prvního stupně rozhodl ve smyslu § 13 o. z. v souladu s jím označenou judikaturou Nejvyššího soudu a obdobně jak, již bylo rozhodnuto v jiném řízení vedeném mezi týmiž účastnicemi, k čemuž lze zejména poukázat na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24C 18/2011-96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68Co 306/2018-126, přičemž odvolací soud neměl důvodu se odchýlit od závěrů v nich přijatých.

19. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch. V daném případě vznikly žalované náklady řízení za její právní zastoupení. Advokátovi žalované náležela odměna ve výši [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen„ AT“. Právnímu zástupci žalované dále náležel jeden režijní paušál ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 AT. Celkové náklady odvolacího řízení tedy činily [částka], respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši [částka] činily [částka].

21. Výrok I. o částečném zastavení řízení nebyl odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).