pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18C 91/2019-119,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit nájemní byt č. ev. 19, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, nacházející se ve 3. patře (4. nadzemním podlaží) domu [adresa], stojícího na pozemku parc. [číslo] jehož je součástí, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha, katastrální území Malá strana, na listu vlastnictví [číslo] předat jej vyklizený žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou ze dne [datum] vůči žalovanému domáhal vyklizení shora uvedeného bytu s tím, že je výlučným vlastníkem domu, ve kterém se předmětný byt nachází, a jehož byl žalovaný nájemcem bytu, přičemž v současné době jej užívá bez právního důvodu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu, že nedošlo k uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, neboť tato lhůta byla stavěna podáním žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. 20C 118/2018, popřípadě, že by soud měl vyčkat rozhodnutí o další žalobě v řízení vedeném pod sp. zn. 22C 55/2019, respektive pod sp. zn. 63C 231/2021. Namítl, že pokud by mu soud uložil povinnost vyklidit byt, pak by se řízení o přezkumu oprávněnosti výpovědi stalo bezpředmětným a faktické obnovení stavu již nebude možné. Dále namítl, že plná moc udělená žalobcem [příjmení] [příjmení] nemohla být udělena po podání výpovědi v roce 2018. Žalovaný též navrhl, aby v případě vyhovění žalobě, mu byla poskytnuta lhůta k vyklizení delší 15 dnů.

4. Po provedeném dokazování na základě jednotlivých skutkových zjištění podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, se kterými se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle soudu prvního stupně žalobce prokázal, že je vlastníkem bytu, který žalovaný užívá, a že žalovaný ani přes opakované výzvy k vyklizení učiněné po výpovědi nájmu bytu předmětný byt nevyklidil.

5. [příjmení] mezi účastníky bylo, zda žalobce může úspěšně žádat vyklizení bytu za situace, kdy doposud nedošlo k pravomocnému meritornímu rozhodnutí v řízení o přezkumu oprávněnosti výpovědi nájmu. V této souvislosti soud prvního stupně s odkazem na § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2290 a § 2291 o. z., jakož i na § 648 a § 654 o. § a § 160 o. s. ř. dospěl k následujícím závěrům.

6. V řízení bylo prokázáno, že žalobce podal dne [datum] k poštovní přepravě výpověď nájmu předmětného bytu, jako adresát byl uveden žalovaný, výpověď byla datovaná a podepsaná advokátem zastupujícím žalobce, přičemž obsahovala skutkové vymezení důvodů výpovědi, a to včetně popisu toho, že bylo žalovanému umožněno, aby své závadné chování v přiměřené době odstranil, jakož i poučení o možnosti podat proti výpovědi námitky a návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi soudem v zákonné lhůtě.

7. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalovaného, že plná moc neopravňovala advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] k podání výpovědi nájmu, neboť byla udělena dříve a jedná se o typickou procesní plnou moc, neboť dovodil, že se jedná o plnou moc k veškerým jednáním včetně např. uznávání a vzdávání se nároku a tato plná moc tak opravňovala zmocněného advokáta k podání předmětné výpovědi nájmu. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26Cdo 1616/2009 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]).

8. Současně soud prvního stupně neshledal existenci jakýchkoli skutečností, které by vedly k závěru, že výpověď nájmu daná žalovanému by byla zdánlivá či absolutně neplatná, přičemž důvody oprávněnosti výpovědi nebyl oprávněn v tomto řízení posuzovat, k čemuž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 8Co 685/2018.

9. Následně soud prvního stupně zkoumal, zda došlo k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu v prekluzivní dvou měsíční lhůtě od dojití výpovědi. V tomto ohledu vzal za relevantní, že poštovní zásilka byla dne [datum] uložena a žalovanému tak bylo umožněno se s ní kdykoliv seznámit, čímž se dostala se do sféry jeho dispozice, a proto dovodil, že v tento okamžik je třeba ji považovat za doručenou. Podle soudu prvního stupně tudíž dvou měsíční prekluzivní lhůta skončila dne [datum], neboť [datum] připadlo na neděli. Dále soud prvního stupně s odkazem na komentář k § 648 o. z. vyšel z úvahy, že žalovaný sice podal poslední den lhůty žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu, čímž by se za normálního běhu okolností stavěla prekluzivní lhůta, avšak v důsledku odmítnutí této žaloby z důvodů neodstranění vad se má za to, že hmotněprávní následek spojený s podáním žaloby nenastal. Uzavřel tedy, že vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu marně uplynula, nebylo lze oprávněnost výpovědi již přezkoumávat. Soud prvního stupně rovněž vyšel z názoru, že v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty nebylo žádného důvodu vyčkávat do pravomocného skončení řízení o přezkumu výpovědi na základě opožděně podané žaloby, neboť v teoretické rovině by tak bylo nájemcům umožněno donekonečna prodlužovat rozhodnutí v řízení o vyklizení na základě opakovaných opožděných žalob, proti čemuž by neměl pronajímatel žádnou účinnou obranu a institut žaloby na vyklizení by se stal bezúčinným.

10. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud prvního stupně určil její délku podle § 160 o. s. ř. a neshledal důvody pro její prodloužení z důvodu, že žalovaný byl vyzýván k dobrovolnému vyklizení opakovaně, přičemž lhůtu mezi vyhlášením rozsudku, jemuž byl žalovaný přítomen, a nabytím právní moci rozsudku, posoudil jako dostatečně dlouhou.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Vyjádřil v něm názor, že řízení mělo být přerušeno do právní moci řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 63C 231/2021 o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, neboť jinak hrozí kolize s budoucím meritorním rozhodnutím v dané otázce, aniž by v důsledku již provedeného vyklizení bylo fakticky možné obnovit výchozí stav a práva a povinnosti z nájmu bytu znovu realizovat. Následně popsal průběh označeného řízení s tím, že podle něj zda došlo k prekluzi nároku na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, či nikoli, by mělo být primárně vyhodnoceno v rámci probíhajícího řízení. Přitom dle žalovaného k prekluzi jeho nároku nedošlo tím, že byla odmítnuta jeho první žaloba na určení neoprávněnosti téže výpovědi v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22C 118/2018. Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že přijetí jeho názoru by znamenalo možnost donekonečna podávat opakované žaloby o neoprávněnost výpovědi a znemožňovat tak podání žaloby na vyklizení. Dále stručně ze svého pohledu popsal průběh v řízení vedeného pod sp. zn. 22C 118/2018 s tím, že druhou žalobu v téže věci zformuloval v intencích právního názoru odvolacího soudu. Namítl také nesprávné určení počátku běhu prekluzivní lhůty dnem [datum], neboť dle jeho názoru ve smyslu § 573 o. z. měla začít běžet až dnem [datum] a skončit dne [datum]. Vyjádřil také nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně plné moci udělené JUDr. [jméno] [příjmení], neboť podle něj se nejednalo o generální plnou moc v hmotněprávním smyslu. Pro případ nevyhovění jeho odvolání požádal o stanovení delší vyklizovací lhůty s odůvodněním, že předmětný byt užívá přes 30 let, z toho delší dobu s dalšími rodinnými příslušníky a příprava takto postupně nashromážděného množství věcí ke stěhování není jednoduchá, přičemž je potřeba i součinnosti jeho dětí. Uvedl dále, že trpí zdravotními problémy, které jej omezují. Nesouhlasil ani s výší náhrady nákladů řízení, kterou vnímal jako asociální. Navrhl tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá z důvodu vady zmocnění k podání výpovědi, eventuálně, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně za účelem přerušení řízení do právní moci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 63C 231/2021, eventuálně, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se stanoví delší vyklizovací lhůtu při nedotčení zbývající části výroku o vyklizení kumulativně s předchozími odvolacími návrhy, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, eventuálně, že se náhrada stanoví nižší částkou.

13. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho správné skutkové a věcné závěry. Uvedl dále, že soud prvního stupně v rámci řízení dostatečně zjistil skutkový stav posuzované věci, kdy jím provedené důkazy vyhodnotil jak samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a na takto objektivně zjištěný skutkový stav přiléhavě aplikoval platné právní normy. Z procesního hlediska neměl za to, že by v postupu soudu prvního stupně, předcházejícího jeho meritornímu rozhodnutí, bylo možno shledat pochybení.

14. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek.

15. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, přičemž soud prvního stupně přihlédl ke všem důkazům, které v řízení vyšly najevo a řádně se též vypořádal se všemi námitkami vznesenými žalovaným v průběhu řízení, jež pak žalovaný zopakoval v podaném odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, který své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

16. K odvolacím námitkám žalovaného lze pouze uvést, že odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za relevantní, že v poměrech projednávané věci nebyly shledány žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že výpověď nájmu daná žalobcem žalovanému by byla zdánlivá či absolutně neplatná, přičemž splňovala všechny zákonné podmínky ve smyslu § 2286 a násl. o. z. S ohledem na obsah plné moci udělené advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] bylo také lze uzavřít, že se jednalo o plnou moc k veškerým jednáním včetně oprávnění k podání předmětné žaloby. Především pak bylo pro daný případ rozhodné, jak již uzavřel soud prvního stupně, že žalovaný sice podal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu v prekluzivní lhůtě, avšak v důsledku jejího odmítnutí pro vady se má za to, že hmotněprávní následek spojený s podáním žaloby nenastal, čímž lhůta pro podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu marně uplynula, a proto nebylo lze oprávněnost výpovědi již přezkoumávat, přičemž nebyl dán důvod vyčkávat do pravomocného skončení řízení o přezkumu výpovědi na základě opožděně podané žaloby. Odvolací soud také neshledal důvod pro poskytnutí delší lhůty k vyklizení, než jakou stanovil soud prvního stupně, neboť žalovaný měl dostatek času k dobrovolnému vyklizení předmětného bytu.

17. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení, potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch. V daném případě vznikly žalobci náklady řízení za jeho právní zastoupení. Advokátovi žalobce náležela odměna ve výši [částka] za dva úkony právní služby po [částka], a to za písemné vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen„ AT“. Dále mu náležely dva režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy [částka]. Celkové náklady odvolacího řízení tedy činily [částka], respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši [částka] činily [částka].