o zaplacení částky 391 590,91 Kč s příslušenstvím

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 21. 2. 2023, č. j. [spisová značka], uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 391 590,91 Kč s úrokem z prodlení od 21. 3. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 73 367 Kč.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky na podkladě tvrzení, že smlouvou o nájmu ze dne 7. 2. 2020, č. [číslo], přenechala žalobkyni do nájmu osobní motorové vozidlo tovární značky [název], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], dále jen vozidlo, a žalovaná měla hradit nájemné 13 231 Kč měsíčně; v nájemném byla zahrnuta i částka za pojištění předmětného vozidla žalobkyní u pojistitele [právnická osoba]. (dále jen pojistitel), zahrnující též havarijní pojištění. V průběhu nájemního vztahu dne 22. 1. 2021 způsobil řidič vozidla [jméno FO] dopravní nehodu, při níž došlo k rozsáhlému poškození vozidla, tzv. totální škodě. Žalobkyně uplatnila u pojistitele nárok na pojistné plnění a pojistitel pojistnou událost vedenou pod č. [číslo] uzavřel bez náhrady, tedy odmítl pojistné plnění vyplatit, protože řidič [jméno FO] v době dopravní nehody neměl oprávnění řídit motorové vozidlo na území České republiky, jak bylo pojistiteli potvrzeno sdělením [orgán], a podle všeobecných smluvních podmínek havarijního pojištění bylo řízení vozidla osobou, která nemá k jeho řízení příslušné oprávnění, stanoveno ve výlukách z pojištění. Žalobkyně stanovisko pojistitele písemně sdělila žalované a požádala jí o součinnost ve věci tvrzeného nedostatku řidičského oprávnění řidiče [jméno FO], leč marně. Požádala proto žalovanou o náhradu majetkové újmy vzniklé v souvislosti s popsaným poškozením vozidla, kterou vyčíslila na 389 090,91 Kč + 2 500 Kč = 391 590,91 Kč (znalec v oboru ceny a odhady motorových vozidel stanovil obvyklou cenu vozidla před poškozením ke dni 22. 1. 2021 na 719 669,41 Kč, zbytky vozidla byly prostřednictvím internetové aukce prodány za 330 578,51 Kč, rozdíl činí 389 090,90 Kč, dále žalobkyně vynaložila 2 500 Kč za vypracování znaleckého posudku) a lhůtu k plnění stanovila do 20. 12. 2021, ale žalovaná náhradu nezaplatila. Žalobkyně v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami nájemní smlouvu ke dni 3. 2. 2021 vypověděla. Před zahájením řízení žalobkyně doručila žalované předžalobní upomínku a vyzvala jí k zaplacení žalované částky, ale žalovaná výzvě nevyhověla.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu tvrdila, že důvod výluky pojistného plnění nebyl dán, neboť [jméno FO] byl v době dopravní nehody držitelem platného řidičského oprávnění, které nabyl v [stát], opakovaně byl v České republice kontrolován hlídkou [orgán] a jeho řidičského oprávnění nebylo nikdy rozporováno. Žalobkyně závěr pojistitele o výluce z pojistného plnění nerozporovala a mechanicky převzala jeho závěr, že se na pojistnou událost vztahuje výluka z pojištění a takový postup pak jde k její tíži. Žalovaná zdůraznila, že výluka z pojištění z důvodu svěření vozidla osobě bez řidičského oprávnění se vztahuje na případy, kdy daná osoba nikdy neměla řidičské oprávnění, nebo má zákaz činnosti řízení motorových vozidel, neboť pojišťovna má zájem na tom, aby takové osoby, které jsou potencionálně nebezpečné, neohrožovaly majetek, který má být kryt příslušným pojištěním; o takový případ v posuzované škodné události nešlo.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že shora uvedená nájemní smlouva byla mezi účastnicemi uzavřena, předmětné vozidlo bylo předáno do užívání žalované, součástí hrazeného nájemného byla i částka za pojištění předmětného vozidla u pojistitele, zahrnující též havarijní pojištění. V průběhu trvání nájemního vztahu došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozidla [jméno FO], škoda na vozidle byla znalcem vyčíslena na 391 590,91 Kč. Náhradu škody žalobkyní uplatnila u pojistitele z titulu sjednaného havarijního pojištění a pojistitel odmítl vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že je dána (sjednaná) výluka z pojištění představovaná skutečností, že jmenovaný řidič vozidla neměl v době dopravní nehody řidičské oprávnění k řízení vozidla na území České republiky. Soud prvního stupně soustředil dokazování na řešení otázky, zda řidič [jméno FO] měl v rozhodné době řidičské oprávnění a po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že řidičské oprávnění měl; žalovanou navržené důkazy výslechem svědka [jméno FO], blíže neoznačenou listinou „od příslušné organizace v [stát]“ (kterou žalovaná ani neměla k dispozici a předpokládala, že by ji mohla obstarat) neprovedl. Soud prvního stupně uzavřel, že řidič vozidla nebyl držitelem řidičského oprávnění k řízení předmětného automobilu v době dopravní nehody ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a), § 90 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), z čehož dovodil, že uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy je co do důvodu i výše po právu včetně nároku na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně. Vytkla soudu prvního stupně, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť neprovedl jí navržené důkazy (tj. výslech svědka [jméno FO], výslech pracovníka [orgán], který vystavil zmíněné vyjádření, k okolnostem, podkladům, metodice a dalším podrobnostem vystavení zmíněného vyjádření, dále nevyčkal na vyjádření příslušné státní autority [stát] k formě a platnosti mezinárodního řidičského průkazu [jméno FO] a vyjádření [právnická osoba], který je partnerem státní autority [stát] ve věci mezinárodních řidičských oprávnění) a v důsledku toho vyšel z nesprávných skutkových zjištění. Dále mu vytkla, že se v odůvodnění rozsudku řádně nevypořádal s její procesní obranou a v důsledku toho shledala rozsudek nepřezkoumatelným. Namítla, že z písemných podání účastníků, jejich přednesů i ze samé podstaty sporu bylo zřejmé, že pro rozhodnutí ve věci samé je stěžejní odpověď na otázku, zda v době dopravní nehody byl [jméno FO] držitelem řidičského oprávnění a zda byl oprávněn k řízení motorových vozidel na území České republiky. Vyjádření [orgán], o které soud prvního stupně svůj negativní závěr opřel, vykazovalo celou řadu nedostatků a vad a soud prvního stupně nepřezkoumal toto vyjádření po stránce věcné správnosti; ve vyjádření absentoval popis posuzovaného dokumentu, nebylo uvedeno, v čem konkrétně spočívá rozpor mezinárodního řidičského oprávnění [jméno FO] s mezinárodní úmluvou. Navrhla pak, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.

6. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila a navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

7. K odvolání žalované Městský soud v [adresa], dále odvolací soud, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud uzavřel, že účastnice uzavřely smlouvu o nájmu dopravního prostředku ve smyslu § 2321 a násl. , občanský zákoník, dále jen „o. z.“, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky nájemní smlouvy žalobkyně. Žalobkyně odevzdala žalované předmět nájmu do užívání a předtím sjednala pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem předmětného vozidla a havarijní pojištění vozidla. Žalovaná (mimo jiné) na sebe vzala rizika výskytu vad, poškození, zničení, ztráty, odcizení a předčasného opotřebení předmětu nájmu, a to i tehdy, dojde-li k tomu bez jejího zavinění, zavázala se, že při užívání předmětu nájmu bude dodržovat obecně závazné právní předpisy platné pro provoz předmětu nájmu. Vzhledem k tomu, že žalovaná založila svoji obranu na tvrzení, že [jméno FO] v době dopravní nehody měl platné řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel, tedy, že důvod pro výluku z pojištění nebyl dán, a že tudíž není povinna hradit žalobkyni škodu, vyzval žalovanou podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkaz k prokázání zmíněného obranného tvrzení a dal jí poučení o možném nepříznivém důsledku. Žalovaná k důkazu předložila řidičský průkaz [jméno FO] vydaný v [stát] dne 4. 10. 2022, navrhla důkaz spisem [orgán] o vyšetřování dopravní nehody. Odvolací soud tyto důkazy provedl a zjistil, že předložený řidičský průkaz č. [číslo] byl vydán v [stát] 4. 10. 2022, tedy není důkazem způsobilým prokázat, že v době dopravní nehody (22. 1. 2021) měl [jméno FO] řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel na území České republiky. Ze spisu [orgán] o šetření dopravní nehody bylo zjištěno, že orgánům [orgán] dne 22. 1. 2021 na místě dopravní nehody [jméno FO] předložil řidičský průkaz č. [číslo], vydaný v [stát] dne 27. 8. 2011. S odkazem na ustanovení § 3 odst. 3 písm. a), § 104, § 116, § 118 odst. 2 zákona o silničním provozu odvolací soud uzavřel, že řidičský průkaz vydaný v [stát] lze na území České republiky užívat jen s platným mezinárodním řidičským průkazem, přičemž [stát] jsou smluvní stranou pouze starší ženevské Úmluvy o silničním provozu z r. 1949, a podle té má mezinárodní řidičský průkaz platnost pouze 1 rok. Na podkladě popsaných zjištění a platné právní úpravy uzavřel, že řidičský průkaz předložený orgánům [orgán] vydaný v [stát] dne 27. 8. 2011 není důkazem způsobilým prokázat, že v době dopravní nehody měl [jméno FO] řidičské oprávnění na území České republiky. Žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním účastníků nejprve uplatnila nárok na pojistné plnění u pojišťovny, leč z důvodu shora popsané výluky z pojištění jí pojišťovna plnění odmítla, proto po právu uplatnila nárok na náhradu škody proti žalované, která porušila povinnost z nájemní smlouvy a podle § 2913 odst. 1 o. z. je povinna nahradit škodu z toho vzniklou druhé straně.

9. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že založil potvrzení zamítavého rozhodnutí ve věci samé na závěru o neunesení důkazního břemene žalovanou ohledně skutečnosti, již odvolací soud považoval za právně významnou a ve vztahu k níž žalované poskytl poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aniž žalované jakkoliv vysvětlil, proč neprovedl jiné, žalovanou k této skutečnosti již dříve uplatňované důkazy. Dále, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, z čeho plyne jeho skutkový závěr, že žalobkyně nejprve uplatnila nárok na pojistné plnění u pojišťovny „v souladu se smluvním ujednáním účastníků“, že nebyl proveden navazující výklad takového smluvního ujednání a není zřejmá právní úvaha odvolacího soudu o právu žalobkyně uplatnit odvolacím soudem kvalifikovaný nárok na náhradu škody podle § 2913 a násl. o. z. vůči žalované ve vztahu k neúspěšnému uplatněním práva žalobkyně vůči jejímu pojistiteli na výplatu pojistného plnění z pojistné události představované předmětnou dopravní nehodou. Dovolací soud neshledal podmínky pro změnu napadeného rozsudku odvolacího soudu [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], napadený rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), včetně závislého výroku II. o náhradě nákladů řízení [§ 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

10. Odvolací soud podruhé přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 213, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, zopakoval a doplnil dokazování, a dospěl k následujícím závěrům.

11. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 věta prvá, o. s. ř.), nebyly namítány a odvolací soud je neshledal.

12. Žalovaná se uplatněnému nároku na náhradu škody bránila tvrzením, že [jméno FO] měl oprávnění k řízení vozidla v České republice, že žalobkyně se dobrovolně vzdala nároku na pojistné plnění, tudíž jí nelze přiznat nárok na náhradu škody. Po vydání rozsudku dovolacího soudu dále uvedla, že bylo výhradně právem a současně také povinností žalobkyně se svého nároku na pojistné plnění v případě pojistné události domáhat a následně jej poskytnout žalované, ať už ve formě výplaty příslušné částky nebo započtení podle ujednání Čl. V. odst. 2 všeobecných smluvních podmínek; pro případ tzv. totální škody na předmětu nájmu bylo sjednáno, že mohou nastat dvě situace ve vztahu k náhradě škody a použití pojistného plnění: (a) nejprve dojde k vyplacení pojistného plnění, které je následně započteno na pohledávku pronajímatel na náhradu vzniklé škody nebo (b) nájemce nahradí pronajímateli veškerou vzniklou škodu a následně vyplacené pojistné plnění náleží nájemci. Tím, že se žalobkyně bezdůvodně rozhodla nárok na pojistné plnění nevymáhat, v důsledku čehož zřejmě došlo k jeho promlčení, znemožnila realizaci práva žalované inkasovat pojistné plnění nebo započíst svou pohledávku na pojistné plnění proti pohledávce žalobkyně na náhradu škody způsobené nehodou. Pro případ, že by měl soud za to, že je možné žalobkyni nárok na náhradu škody přiznat, pak žalovaná uvedla, že žalobkyně způsobila popsaným jednáním žalované škodu ve výši pojistného plnění ve výši 391 590,91 Kč a že si započítává tuto pohledávku s uplatněnou pohledávkou žalobkyně. Jako předběžnou otázku bylo třeba posoudit, zda a v jaké výši vznikl žalobkyni nárok na pojistné plnění z havarijního pojištění. Výluka v daném případě jasně hovořila výhradně o absenci oprávnění k řízení motorového vozidla, nikoli o platnosti průkazu osvědčujícího takové oprávnění. Řidičský průkaz je pouze osvědčením o řidičském oprávnění a ani neplatný řidičský průkaz nikterak neomezuje existenci řidičského oprávnění. Smyslem výluky nemá být neposkytnutí pojistného plnění osobě, které vypršela platnost řidičského průkazu, takový výklad by neměl jakýkoliv logický základ. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku žalobní návrh zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

13. Odvolací soud předně vyšel z nesporných tvrzení účastnic o tom, že uzavřely předmětnou nájemní smlouvu, že žalovaná převzala předmět nájmu (vozidlo) do užívání, že v průběhu nájmu vozidlo řídil [jméno FO], který dne 22. 1. 2021 zavinil dopravní nehodu, při níž došlo ke značnému poškození vozidla, tzv. totální škodě, že žalobkyně uplatnila nárok na pojistné plnění z havarijního pojištění u pojistitele [právnická osoba]., IČO [IČO], a pojišťovna pojistnou událost vedenou pod č. [číslo] uzavřela bez náhrady, protože na podkladě svého šetření dospěla k závěru, že [jméno FO] řídil vozidlo, aniž by měl k jeho řízení příslušné oprávnění platné v České republice (čl. 26 odst. 1 písm. k/ všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [VPP]), a že žalobkyně pojistitele (jmenovanou pojišťovnu) o pojistné plnění nežalovala.

14. Odvolací soud dále vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zopakoval důkaz předmětnou nájemní smlouvou ze dne 7. 2. 2020 včetně všeobecných smluvních podmínek nájemní smlouvy společnosti [Jméno žalobkyně]., doplnil dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny a ukázalo se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci (§ 213 o. s. ř.); doplnil dokazování o důkaz listinami - všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel [VPP], pojišťovny [právnická osoba]., spis [orgán], [název] č. j. [číslo], včetně protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním ze dne 22. 1. 2021 a kopie dokladu „International driver´s document“ vydaného v [stát] dne 27. 8. 2011, č. [číslo], dále korespondencí žalobkyně a pojišťovny [právnická osoba]., korespondencí žalobkyně a vyšetřujícího orgánu [orgán], korespondencí žalobkyně a žalované ve věci škodné události, kopií řidičského průkazu [jméno FO] č. [číslo] vydaného v [stát] dne 4. 10. 2022; námitky k těmto důkazům a jejich provedení účastnice nevznesly. Odvolací soud dále vyslechl svědka [jméno FO] a provedl důkazem jeho dokladem „Driver licence [Označení], [číslo]“, vydaným v státem [adresa] dne 13. 2. 2017, platným do 17. 3. 2026 (řidičský průkaz). Po provedeném dokazování byl skutkový stav zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout.

15. Po právní stránce byly pro rozsah dokazování a právní posouzení projednávané věci klíčová ustanovení § 2321 a násl. o. z. o nájmu dopravního prostředku, § 2913 o. z. o odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti, § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále vzal odvolací soud v úvahu i níže citovaná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

16. Účastnice uzavřely smlouvu o nájmu dopravního prostředku ve smyslu § 2321 a násl. o. z., jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky nájemní smlouvy společnosti [Jméno žalobkyně]., dále „VSP“. Žalobkyně odevzdala žalované předmět nájmu (výše specifikované vozidlo) spolu s potřebnými doklady. Pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem tohoto vozidla a havarijní pojištění sjednala žalobkyně s pojišťovnou [právnická osoba]. Nájemní smlouvu odvolací soud posoudil jako smlouvu platnou.

17. Z obsahu nájemní smlouvy vzal odvolací soud za prokázané, že podpisem smlouvy o nájmu se žalovaná (mimo jiné) zavázala či osvědčila

- vzala na sebe rizika výskytu vad, poškození, zničení, ztráty, odcizení a předčasného opotřebení předmětu nájmu, a to i tehdy, dojde-li k tomu bez jejího zavinění, zavázala se, že je povinna užívat předmět nájmu v rozsahu daném charakterem předmětu nájmu a je povinna dodržovat obecně závazné právní předpisy platné provoz předmětu nájmu (Čl. I., odst. 1, 4 VSP);

- že je jí znám rozsah a podmínky pojištění předmětu nájmu, že obdržela příslušné všeobecné a jiné relevantní podmínky tohoto pojištění, zavázala se uvedenými materiály řídit a jejich podmínky dodržovat (Čl. III., odst. 2 VSP);

- že souhlasí s úrovní pojištění předmětu nájmu a že obdržela všeobecné, smluvní nebo jiné relevantní podmínky pro danou pojistnou smlouvu, kterou je předmět nájmu pojištěn, žalovaná se zavázala, se uvedenými materiály řídit a jejich podmínky dodržovat (Čl. III., odst. 2 VSP);

- pro případ vzniku pojistné události vzala na sebe žalovaná povinnost ihned písemně informovat pojistitele a žalobkyni, zabezpečit všechny důkazy a jiné doklady nezbytné k zajištění pojistného plnění a poskytnout žalobkyni, pojistiteli a opravně veškerou součinnost (Čl. III., odst. 3 VSP).

18. Dále bylo sjednáno, že přijaté pojistné plnění je určeno k výplatě leasingovému nájemci (žalované) za účelem oprav předmětu nájmu a náhradě újmy, pronajímatel (žalobkyně) je však oprávněn proti výplatě pojistnému plnění leasingovému nájemci započíst svoje pohledávky z leasingové smlouvy po lhůtě splatnosti a v případě trvalého vyřazení předmětu nájmu z provozu si ponechat z pojistného plnění i částku, odpovídající předpokládaným pohledávkám za leasingovým nájemcem, které v důsledku skončení leasingové smlouvy podle smluvních podmínek vzniknou, a dále náklady, které mohou vzniknout při prodeji využitelných zbytků předmětu nájmu, a také že rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody vyjádřenou v Kč včetně sjednané spoluúčasti nese nájemce (Čl. III., odst. 4 VSP).

19. Podle pojistných podmínek platných pro pojištění vozidla platilo, že pojišťovna neposkytne pojistné plnění v případě řízení vozidla osobou, která nemá k jeho řízení příslušné oprávnění, nebo v době, kdy jí bylo toto oprávnění pozastaveno, resp. v době zákazu řízení takového vozidla [Čl. 26, bod 1, písm. k) všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [VPP]].

20. V řízení vyšlo najevo, že pojišťovna v rámci vlastního šetření žádala [orgán] o zaslání osvědčení řidičského oprávnění [jméno FO] a obdržela kopii mezinárodního řidičského průkazu vydaného v [stát] č. [číslo], načež žádala o stanovisko i [orgán] k předloženému průkazu a v odpovědi ze dne 13. 5. 2021 dostala informaci, že nejde o mezinárodní řidičský průkaz platný v ČR; na podkladě obdržených informací a dokladu své šetření uzavřela tak, že důvod výluky podle Čl. 26, bod 1, písm. k) všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [VPP], je dán a pojistné plnění nevyplatila.

21. V řízení z [orgán] spisu vyšlo najevo, že i žalobkyně žádala [orgán] o součinnost a obdržela stejnou informaci jako pojišťovna, z čehož odvolací soud dovodil, že z tohoto zdroje neměla k dispozici informace či doklady, jimiž by mohla závěru pojišťovny odporovat a nárok na pojistné plnění prosadit.

22. Z obsahu [orgán] spisu odvolací soud zjistil, že při šetření dopravní nehody na místě samém [jméno FO] předložil orgánům [orgán] svůj „International driver´s document“ vydaný v [stát] dne 27. 8. 2011, č. [číslo], a občanský průkaz.

23. Podle § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu.

24. Podle § 104 zákona o silničním provozu se řidičské oprávnění na území České republiky osvědčuje řidičským průkazem vydaným v České republice, řidičským průkazem vydaným jiným členským státem, řidičským průkazem a mezinárodním řidičským průkazem vydaným cizím státem podle mezinárodních úmluv (Česká republika je vázána především Úmluvou o silničním provozu Vídeň 1968 a Úmluvou o silničním provozu Ženeva 1949), nebo řidičským průkazem člena diplomatického personálu zastupitelského úřadu cizího státu či jiných osob požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.

25. Řidičský průkaz je osvědčením, kterým se prokazuje existence řidičského oprávnění a jeho rozsah. Řidičský průkaz vydaný v [stát] lze na území České republiky užívat jen s platným mezinárodním řidičským průkazem, přičemž [stát] jsou smluvní stranou pouze starší ženevské Úmluvy o silničním provozu z r. 1949, a podle té má mezinárodní řidičský průkaz platnost pouze 1 rok.

26. Žalovaná ještě předtím, než obdržela od žalované „Finanční vypořádání nájemní smlouvy“ ze dne 22. 11. 2021 a předžalobní výzvu ze dne 14. 3. 2022 věděla, že pojišťovna s odkazem na výluku pojistné plnění nevyplatila, a že dokladem nezbytným k zajištění pojistného plnění (vyvrácení důvodu výluky) je doklad o řidičském oprávnění [jméno FO] řídit vozidlo v rozhodný den 22. 1. 2021.

27. Odvolací soud z e-mailové komunikace ze dne 4. 5. 2021 zjistil, že prostřednictvím [jméno FO] žalovaná psala žalobkyni, konkrétně panu [jméno FO], že spolu řeší totální škodu „[Označení]“ a že se jí nedaří se s klientem dohodnout ohledně kopie, a požádala, aby p. [jméno FO] „pourgoval“ [orgán] o vydání; dle odvolacího soudu lze dovodit, že mělo jít o vydání kopie dokladů osvědčujících řidičské oprávnění [jméno FO].

28. Žalovaná na sebe vzala smluvní povinnost zabezpečit všechny důkazy a jiné doklady nezbytné k zajištění pojistného plnění a poskytnout žalobkyni a pojistiteli veškerou součinnost (viz shora zmíněné ujednání Čl. III., odst. 3 VSP) a vzhledem k okolnostem bylo nutné, aby doložila řidičské oprávnění [jméno FO] (k čemuž slouží řidičský průkaz), tedy bylo žádoucí, aby předložila alespoň kopii platného řidičského průkazu [jméno FO] vydaného v [stát] spolu s platným mezinárodním řidičským průkazem. Vědomost žalované, že je takový doklad nutný pro jednání s pojišťovnou, event. pro uplatnění nároku na pojistné plnění u soudu, žalovaná věděla a odvolací soud její vědomost dále dovodil i z e-mailové korespondence účastnic ze dne 24. 3. 2022 a ze dne 8. 4. 2022, v níž žalovaná prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] tvrdila, že se snaží „zajistit stanovisko státu, který vydal řidičské oprávnění panu [jméno FO] a stanovisko příslušného federálního úřadu k platnosti nebo neplatnosti ŘP a kompatibilitě či inkompatibilitě s příslušnou mezinárodní konvenci“, žádala o posečkání s podáním žaloby o náhradu škody a uvedla, že je primárně zájmem žalované uzavřít mimosoudní vyrovnání a že nejvhodnějším řešením by bylo získat plnění z pojistného krytí. Žalovaná ale ve své korespondenci neuvedla jakékoliv informace o tom, zda [jméno FO] řidičské oprávnění má, kde a kdy takové oprávnění získal, ani nic o tom, že by průkaz jeho řidičské oprávnění prokazující nemohl předložit, např. z důvodu expirace průkazu, výměny, ztráty, apod.

29. Žalovaná se také zavázala, že je povinna dodržovat obecně závazné právní předpisy platné pro provoz předmětu nájmu (Čl. I., odst. 1, 4 VSP), tudíž bylo na ní, aby si ověřila, že řidič, kterému vozidlo svěřila, má potřebné oprávnění vozidlo řídit, konec konců podpisem nájemní smlouvy potvrdila, že obdržela všeobecné, smluvní nebo jiné relevantní podmínky pro danou pojistnou smlouvu, kterou byl předmět nájmu pojištěn, tudíž znala i důvody výluky pojistného plnění.

30. Ve světle tohoto ujednání je zcela legitimní požadavek, aby řidičské oprávnění řidiče bylo osvědčeno zákonem předepsaným způsobem, tj. řidičským průkazem a mezinárodním řidičským průkazem vydaným cizím státem podle mezinárodních úmluv (§ 104 zákona o silničním provozu).

31. Žalovaná doklad osvědčující řidičské oprávnění [jméno FO] ke dni 22. 1. 2021 žalované ani pojistiteli nepředložila, přičemž nevysvětlila proč, neposkytla žalobkyni ani pojišťovně jiné vysvětlení či argumentaci k řidičskému oprávnění jmenovaného řidiče, tedy neposkytla žalobkyni a pojistiteli potřebnou součinnost, k níž se smlouvou zavázala, čímž porušila povinnost ze smlouvy.

32. Na popsaném právním závěru o porušení smluvní povinnosti žalované nic nemění, že až v soudním řízení vyšlo najevo, že [jméno FO] v době dopravní nehody měl řidičské oprávnění získané v [stát], stát [adresa], a neměl platný mezinárodní řidičský průkaz ([stát] jsou smluvní stranou pouze starší ženevské Úmluvy o silničním provozu z r. 1949, a podle té má mezinárodní řidičský průkaz platnost pouze 1 rok a řidičem předložený mezinárodní řidičský průkaz byl vydán 27. 8. 2011).

33. Odvolací soud z výpovědi svědka [jméno FO] vzal za prokázané, že svědek řidičské oprávnění získal v [stát], řidičský průkaz vydaný v České republice nikdy neměl; svědek odvolacímu soudu předložil svůj doklad „Driver licence [Označení], [číslo]“, vydaný v státem [adresa] dne 13. 2. 2017, platný do 17. 3. 2026 (řidičský průkaz).

34. Na podkladě shora zmíněného [orgán] spisu a výpovědi svědka vyšlo najevo, že svědek při vyšetřování dopravní nehody na místě samém předložil orgánům [orgán] dva dokumenty - svůj občanský průkaz a „International driver´s document“ vydaný v [stát] dne 27. 8. 2011, č. [číslo]; kopii druhého dokladu zaslala [orgán] pojišťovně a žalobkyni.

35. Žalovaná v průběhu řízení soudu předložila kopii „International driver´s document“ č. [číslo], který byl v [stát] vydán [jméno FO] dne 4. 10. 2022, nicméně tímto dokladem rozhodná skutečnost prokázána nebyla, neboť doklad byl vydán až po dni 22. 1. 2021.

36. Žalovaná žalobkyni ani pojišťovně neposkytla žádné informace o řidičském oprávnění [jméno FO], byť věděla, z jakého důvodu pojišťovna uzavřela pojistnou událost bez náhrady. Nelze pojišťovně vytýkat, že žádala osvědčení řidičského oprávnění způsobem předepsaným právním zákonem, tedy řidičským průkazem a mezinárodním řidičským průkazem, její postup byl legitimní.

37. Odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaná porušila povinnost z nájemní smlouvy a je povinna nahradit škodu z toho vzniklou žalobkyni, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (§ 2913 o. z.)

38. Neposkytla-li žalovaná žalobkyni a pojistiteli potřebnou součinnost, k níž se smlouvou zavázala, porušila povinnost ze smlouvy a v příčinné souvislosti s tímto porušením smluvní povinnosti vznikla žalobkyni škoda ve výši 389 090,91 Kč (rozdíl mezi obvyklou cenu vozidla před poškozením 719 669,41 Kč a cenou za prodej zbytků vozidla prostřednictvím internetové aukce 330 578,50 Kč). Obvyklou cenu vozidla před poškozením stanovil znalec v oboru ceny a odhady motorových vozidel [tituly před jménem] [jméno FO], znalecký posudek byl proveden k důkazu a ještě před zahájením řízení posudek zaslala žalobkyně žalované. Dále byla ze zprávy [www] ze dne 18. 2. 2021 zjištěna cena prodaných zbytků vozidla.

39. Námitky žalované, že se žalobkyně dobrovolně vzdala nároku na pojistné plnění a že žalovaná má za žalobkyní pohledávku z titulu nároku na náhradu škody ve výši odpovídající pojistnému plnění, jsou naprosto liché. Odporovalo by zdravému rozumu, aby se žalobkyně pustila do soudního sporu s pojišťovnou o pojistné plnění, jestliže neměla v ruce důkazy způsobilé vyvrátit důvod výluky, jinak řečeno neměla důkaz způsobilý prokázat, že řidič vozidla [jméno FO] měl dne 22. 1. 2021 řidičské oprávnění řídit vozidlo v České republice. Takový důkaz měla a mohla obstarat žalovaná, leč neučinila a netvrdila, že by jí v tom zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na její vůli (liberační důvody netvrdila, tedy ani neprokázala). Nutnost konstruktivní spolupráce žalované v souvislosti s poškozením předmětu nájmu a uplatněním nároku na pojistné plnění vyplývala z obsahu závazku založeného nájemní smlouvou, z podstaty smluveného pojištění provozu vozidla a havarijního pojištění i z obecné prevenční povinnosti.

40. Žalobkyně doložila, že účelně vynaložila 2 500 Kč na znalecké ocenění obvyklé ceny vozidla před poškozením (škodnou událostí) a žalovaná je povinna i tuto další újmu nahradit.

41. Žalovaná v průběhu řízení proti žalobkyní tvrzené výši škody ani způsobu jejího vyčíslení nebrojila; na návrh žalobkyně byly provedeny důkazy, jimiž byly rozhodné skutečnosti o rozsahu škody prokázány, jak bylo již uvedeno shora, rozsah náhrady škody pokrývá přímé následky protiprávního jednání žalované, jde o skutečnou škodu.

42. Žaloba je co do důvodu i výše po právu a žalobkyně má také nárok na úrok z prodlení od 21. 3. 2022 (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) a na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

43. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, protože je ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení věcně správný.

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Náhradu za úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), ve znění do 31. 12. 2024, a náhradu za úkony právní služby vykonané po 1. 1. 2025 podlé téže vyhlášky, ve znění od 1. 1. 2025:

odměna advokáta 39 600 Kč (3x 9 900 Kč a 1x 4 950) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), odst. 2 písm. f), za úkony právní služby - písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 9. 2023, 4. 10. 2023 a vyhlášení rozhodnutí dne 11. 10. 2023 (odměna v poloviční výši), paušální náhrada hotových výdajů 1 200 Kč (4x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 AT,

odměna advokáta 49 500 Kč (5x 9 900 Kč) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g) za úkony právní služby - další písemné vyjádření ve věci samé ze dne 19. 5. 2025, účast na jednání odvolacího soudu dne 5. 3. 2025, 30. 4. 2025, 21. 5. 2025 a 9. 6. 2025, paušální náhrada hotových výdajů 2 250 Kč (5x 450 Kč) podle § 13 odst. 4 AT,

náhrada promeškaného času 9 600 Kč (64x 150 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3,

cestovné 25 025,40 Kč za čtyři jízdy z [adresa] do [adresa] a zpět, jedna zpáteční jízda 750 km, průměrná spotřeba pohonných hmot 7,1 litru/100km (4x 6 256,35 Kč),

21% DPH ze součtu odměny a náhrady hotových výdajů, tj. 24 564,84 Kč,

celkem 141 540,23 Kč.

Ve fázi dovolacího řízení žalobkyni náklady řízení nevznikly.

45. Lhůtu a místo plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.