pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 6C 302/2020-131,

1. Obvodní soud pro Prahu 3, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6C 302/2020-131, žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.), co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] žalobní návrh zamítl (výrok II.).

2. Žalobkyně nárok na zaplacení žalovaných částek s příslušenstvím uplatnila na podkladě tvrzení, že na bankovní účet žalované byly bez právního důvodu poukazovány platby nájemného za užívání bytů v domech žalobkyně od nájemnic [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pokyn k zasílání nájemného na účet žalované dala nájemnicím dcera žalované [jméno] [příjmení], která je trestně stíhaná pro majetkovou trestnou činnost. Popsaným způsobem se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a žalobkyně žádá, aby jí bezdůvodné obohacení vydala. Uplatnila i nárok na útoky z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta a na svoji obranu předně uvedla, že není věcně pasivně legitimovaná, protože v žalobě uvedený bankovní účet neužívá a o příchozích a odchozích platbách nic nevěděla. Dodala, že bankovní účet užívala a užívá její dcera [jméno] [příjmení], která má dispoziční právo k tomuto účtu, přičemž předmětné platby měly představovat její mzdu od společností, které jsou personálně spojeny s osobou [jméno] [příjmení].

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva a odvolací soud neshledal, že by při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování. Zjištěný skutkový stav věci posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikovaná ustanovení zákona v odůvodnění rozsudku citoval a vyložil, jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutková zjištění a právní závěry jen stručně shrnuje.

5. Soud prvního stupně vzal za významné, že žalovaná v průběhu řízení nebyla schopna konkrétně a přesvědčivě vysvětlit, z jakého právního důvodu přišly na její účet v období od června do září 2017 žalované částky z bankovních účtů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tvrzení, že tyto částky měly sloužit jako mzda [jméno] [příjmení] za její práci pro [právnická osoba] [příjmení], žalovaná neprokázala. Ani [příjmení] [příjmení] nedokázala vysvětlit, proč právě žalované částky měly být zaslány na účet žalované jako část její mzdy. S ohledem na další provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] jako zcela nevěrohodnou a účelovou, a to především s ohledem na obžalobu Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve které je mimo jiné uvedeno, že v případě v žalobě uvedených plateb se mělo jednat o protiprávní jednání [jméno] [příjmení], která nepravdivě informovala [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že mají zasílat platby nájemného náležející žalobkyni na účet žalované, což bylo prokázáno i výpovědmi svědkyň. Soud prvního stupně též přihlédl k výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jenž zcela vyloučil, že by jakémukoliv nájemci či jinému subjektu dával pokyn, aby platby náležící žalobkyni zasílali na účet žalované, přičemž popřel, že by s [jméno] [příjmení] byl dohodnut na jakékoliv odměně za práci nad rámec její smluvně sjednané mzdy. Právně věc soud prvního stupně posoudil podle občanského zákoníku, vzal v úvahu přiléhavou judikaturu a uzavřel, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována a žaloba je co do důvodu a výše po právu. Žalovaná je majitelkou bankovního účtu č. [bankovní účet], a pro rozhodnutí ve věci samé je nepodstatné, že její dcera [jméno] [příjmení] měla k účtu dispoziční právo. Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, komu bylo bez právního důvodu plněno, tedy nikoli osobě, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení, nebo osobě, která jej skutečně spotřebovala. [příjmení] povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je adresát tohoto plnění a nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení nastalo. Zákonný úrok z prodlení soud prvního stupně žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

Uplatněný nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] zamítl s odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., protože žalovaná není právnickou osobou - podnikatelem.

Žalobkyni přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva.

6. Žalovaná napadla rozhodnutí ve věci samé a rozhodnutí o nákladech řízení (výroky I. a III. rozsudku) včasným a přípustným odvoláním. Předně znovu uvedla, že není věcně pasivně legitimována v této právní věci, protože bankovní účet nespravovala a nespravuje, účet zřídila jen pro potřeby své dcery, a proto jí zřídila dispoziční oprávnění k účtu. Podle informací dcery, žalované částky byly převedené na předmětný účet na pokyn [jméno] [příjmení]. Vytkla soudu prvního stupně, že svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] zhodnotil jako nevěrohodnou a účelovou, že neprovedl důkaz důležitými částmi trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1T 30/2020. Kdyby soud prvního stupně tyto důkazy provedl, dozvěděl by se, jaké byly okolnosti zaměstnání [jméno] [příjmení] u firem [jméno] [příjmení]. Podle názoru žalované tudíž nebylo možné činit závěr o tom, zda předmětné platby byly platbami bez právního důvodu či nikoli. Navrhla pak, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změněn tak, že žaloba se zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

7. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, a proto nebylo třeba doplňovat dokazování o žalovanou navrhované důkazy. Vzhledem k tomu, že odvolací soud plně souhlasil se závěry soudu prvního stupně, který své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Soud je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede (srov. § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř.). Důkazy, na něž žalovaná v odvolání poukazuje, neobsahují žádné takové údaje, které by byly v rozporu se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, a odvolatelce nepřísluší, aby sama přiřazovala jednotlivým důkazům určitou váhu a věrohodnost a prováděla jejich hodnocení, na jehož základě dovozuje skutkový stav jiný, pro ni příznivější. Námitkou, že některým důkazům soud měl či neměl uvěřit, či je měl jinak vyložit (v odvolání zmíněnou výpověď [jméno] [příjmení]), nelze zjištěný skutkový stav zpochybnit a nesouhlas s hodnocením důkazů soudem prvního stupně není sám o sobě způsobilým odvolacím důvodem.

10. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Judikatura Nejvyššího soudu k právnímu posouzení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, [účinnost], která je přiléhavá i pro právní posouzení bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. právní úpravy [účinnost] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 2113/2016, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 1836/2017, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 129/2019, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]), dospěla k výkladu, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2262/2009, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 1321/2011, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 1530/2019). Případný nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnosti a žaloba proti němu nemůže být úspěšná; stejně tak nemůže být v řízení úspěšný ani žalobce, není-li, coby osoba aktivně věcně legitimovaná, subjektem uplatňovaného práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2715/2000, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 154/2020).

12. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29Cdo 3315/2012) peníze složené na běžném účtu jsou v majetku peněžního ústavu, zatímco majitel účtu je nadán toliko pohledávkou, jíž koresponduje povinnost banky uskutečňovat v souladu s jeho příkazy převody či výplaty předmětných aktiv. Finanční instituci pak mohou udílet pokyny k uskutečnění peněžních transferů rovněž tzv. osoby s dispozičním právem k účtu, jež vůči bance realizují oprávnění obligační povahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Odo 912/2006, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 4185/2014). Existence dispozičního oprávnění má tak zásadní význam ve vztahu k bance, neboť z něj vyplývá povinnost peněžního ústavu uskutečňovat v souladu s příkazy udílenými oprávněnou osobou převody složených finančních prostředků. Ve vztahu mezi majitelem účtu a disponentem však samotná existence dispozičního oprávnění nepředstavuje právní titul pro přesun majetkových hodnot. Dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu oprávněné osoby zahrnuje také oprávnění k výběru finančních prostředků, další použití těchto prostředků a oprávněnost takového použití však již není otázkou závislou na existenci či rozsahu dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu, nýbrž na právních vztazích mezi majitelem účtu a touto oprávněnou osobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 3832/2014, sp. zn. 28Cdo 899/2019).

13. Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, komu bylo bez právního důvodu plněno, tedy nikoli osobě, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení, nebo osobě, která jej skutečně spotřebovala. [příjmení] povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tedy adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení nastalo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 2998/2014).

14. Bezdůvodné obohacení označuje objektivně nastalý přesun majetkových hodnot, jenž proběhl bez náležité opory v právním řádu, tedy způsobem, který právní řád neuznává (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 5090/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 3526/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 2555/2018). Jde o jinou právní skutečnost ve smyslu § 1723 odst. 1 o. z. (nejde tedy o smlouvu ani protiprávní čin), jež zakládá specifický závazkový vztah směřující k obnovení majetkové rovnováhy narušené daným majetkovým přesunem. Vznik bezdůvodného obohacení a závazku k jeho vydání není podmíněn zaviněním obohaceného; naopak k němu může dojít i bez vůle či vědomí dotčených osob. Stěžejní je toliko objektivní stav právně nepodloženého rozhojnění majetkové sféry obohaceného, jež bylo získáno na úkor ochuzeného (Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. (§ [číslo] - [číslo] relativní majetková práva 2. část), [příjmení] [jméno] (ČR), [obec], 2014, Autoři: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj.).

15. S ohledem na výše uvedený výklad je námitka nedostatku pasivní věcné legitimace žalované zcela nedůvodná. Argumentace žalované, že dispoziční oprávnění ke svému účtu předala své dceři [jméno] [příjmení], která účet spravovala, postrádá z hlediska pasivní věcné legitimace žalované k vydání požadovaných částek právního významu. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky byly převedeny na účet žalované, která je majitelem předmětného účtu, pak to byla právě žalovaná, která se jako majitelka účtu bezdůvodně obohatila přijetím plnění bez právního důvodu a v předmětné věci je tedy pasivně legitimovaná.

16. V poměrech projednávané věci byla v řízení před soudem prvního stupně provedenými důkazy dostatečně vyvrácena obrana žalované spočívající v tom, že předmětné platby zaslané na její účet byly mzdou její dcery zasílanou jí od [právnická osoba] [příjmení]. Z výpisů z jejího účtu se totiž podává, že předmětné platby byly na účet zasílány od shora jmenovaných tří fyzických osob, nadto [jméno] [příjmení] platbu jednoznačně identifikovala jako nájem a poplatky za byt. V daném případě tedy bylo prokázáno, že se žalovaná na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, a proto jí vznikla povinnost vydat žalobkyni jako ochuzené to, oč se obohatila.

17. Odvolací soud shledal rovněž nepřípadnou námitku žalované ohledně nedostatku podmínky řízení spočívající v překážce věci zahájené ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na adhezní řízení vedené v rámci trestního řízení. Adhezní řízení je vedeno vůči dceři žalované [jméno] [příjmení] z titulu náhrady škody, zatímco v projednávané věci se žalobkyně vůči žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Není zde tedy dána totožnost účastníků ani totožnost předmětu řízení.

18. Soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, protože neúspěch měla jen v poměrně nepatrné části, náhradu správně vyčíslil.

19. Odvolací soud rozhodl tento právní případ obdobně, jako byly rozhodnuty případy týchž účastníků, které se s předmětnou právní věci shodují v podstatných znacích (srov. řízení u Městského soudu v Praze vedená pod sp. zn. 58Co 177/2021, sp. zn. 28Co 67/2022, sp. zn. 30Co 156/2022), neboť neshledal důvody pro rozhodnutí odchylné (§ 13 občanského zákoníku).

20. Odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na zastoupení advokátem, kterou odvolací soud vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen AT, takto:

[částka] odměna advokáta za jeden úkon právní služby počítaná z tarifní hodnoty [částka] podle § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, [částka] paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a [částka] daň z přidané hodnoty 21 % ze součtu odměny a náhrady výdajů. Celkem náhrada nákladů řízení žalobkyně účelně vynaložených na uplatnění práva činí [částka] Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. (k rukám zástupce žalobce).