Rozhodnutí 28 Co 1/2024-128

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobní návrh na zaplacení částky [částka] zamítl a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o návrhu, jímž se žalobce na žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“, domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, tj. rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne [datum], č. evidenční [číslo], č. j. [číslo], o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání, potvrzeným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], č. j. [číslo][tel. číslo]-1, a posléze zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne [datum], posléze u soudu dne [datum], a žádal odškodnění ve formě peněžitého plnění ve výši [částka].

3. Nemajetkovou újmu, po poučení soudem prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., popsal tak, že byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání od [datum] do [datum] a v tomto období nedostával dávky hmotné nouze, neměl tedy žádné příjmy a žil neustále ve stresu, zda se mu podaří obstarat si dostatek jídla a najít místo k přespání. Dále uvedl, že prostředky na základní potřeby k životu získával nahodile prostřednictvím darů, půjček či krátkých brigád, čímž utrpěl újmu na své pověsti, protože jeho žádosti o pomoc od občanů na veřejných místech snižovaly jeho důstojnost a poškozená pověst postupně způsobí nevratnou diskriminaci v dalším uplatnění. Podle jeho mínění by výše peněžitého odškodnění měla být obdobná jako ve srovnatelných případech, ale sám takový případ nedohledal, nicméně z dosavadního jednání žalované lze dovodit, že se neobává žádných sankcí a lze očekávat, že až po uložení citelné sankce se její přístup ke klientům úřadu práce napraví. K důkazu předložil zprávu Posudkové komise sociálního zabezpečení Okresního národního výboru v Třebíči ze dne [datum] o tom, že měl podstatně omezenou možnost přípravy na pracovní uplatnění pro dlouhodobě nepříznivý [podezřelý výraz] stav.

4. Žalovaná připustila, že rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání bylo nezákonné, ale vzhledem k tomu, že žalobce vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a újmou, která mu měla vzniknout, neprokázal, navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

5. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem podle § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Dále provedl důkaz listinami, vyslechl žalobce a vzal za prokázané, že žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od [právnická osoba]. 2010 do [datum], vyřazen byl rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne [datum], č. evidenční [číslo]. j. [číslo], potvrzeným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], č. j. MPSV-2016/[tel. číslo]-1, a posléze zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], po dobu od [datum] do [datum]. Žalobce vypověděl, že s vyřazením nepočítal, přišel v důsledku toho o příjem, na který byl zvyklý, pak si musel shánět prostředky životního minima [částka] různě, půjčoval si, nebo chodil na krátkodobé brigády. Ke svým poměrům uvedl, že vystudoval střední průmyslovou školu obor elektro - silnoproud, pracoval jako vedoucí prodejny elektro, jako mistr elektro, ekolog, chemik, správce budov, pracoval také u policie, byl soukromým podnikatelem, přivydělával si jako správce nemovitostí, byl specialistou na bezpečnostní rizika a krizové situace, hovoří rusky, anglicky, německy, polsky rozumí, trpí atopickým ekzémem, což mu ničí psychiku.

6. Soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk, ale že žalobci v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím nemajetková újma (§ 31a OdpŠk) nevznikla. Žalobce je uchazečem o zaměstnání přes 10 let a činnost úřadu práce se ve vztahu k němu minula účinkem. Dále vyšel z toho, že žalobce ani na výzvu soudu nedoplnil skutková tvrzení a důkazy k prokázání vzniku své údajné újmy. Žalobní návrh tedy zamítl a plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že soud prvního stupně rozhodnutí řádně neodůvodnil, rozsudek je v důsledku toho nepřezkoumatelný a potud je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, kterou v odvolání označil. Žalovaná ke svému tvrzení, že u žalobce nedošlo k újmě, nepředložila žádné důkazy a nevzala v úvahu stav nouze, do kterého se žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí dostal. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku neúplně popsal profesní aktivity žalobce, ačkoliv dostal žalobcův životopis, žalobce to vnímá jako pokus o znevážení své osoby. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce nepředložil důkazy o prožitém [podezřelý výraz] traumatu, asi tím myslel výslech náhodných svědků, které žalobce na ulici požádal o pomoc, či znalecký posudek psychologa o prožitém traumatu žalobce, ale žalobce měl tehdy jiné starosti, než hledat psychologa, který by mu poradil, co dělat v roli bezdomovce bez finančních prostředků, aby netrpěl duševními útrapami. Žalobce s osobami blízkými tehdy neudržoval kontakt, proto se na ně tehdy nemohl obrátit s žádostí o pomoc. Nezákonné kroky žalované způsobily žalobci hmotnou i nehmotnou újmu. Hmotnou újmu žalovaná uhradila, nyní zbývá uhradit újmu nehmotnou; dodal, že žalovaná mu také nevěnovala náležitou pozornost při zprostředkování zaměstnání. K problematice nehmotné újmy odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09. Žalobce navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná k odvolání uvedla, že odvolání i žalobní návrh má za nedůvodný a navrhla, aby zamítavé rozhodnutí o věci samé bylo potvrzeno.

9. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a na podkladě zjištěného stavu věci o věci rozhodl.

10. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal.

11. Žalovaná nedoložila odpověď na žalobcovu žádost ze dne [datum] o odškodnění nemajetkové újmy (předběžné uplatnění předmětného nároku), tudíž odvolací soud vyšel z toho, že před zahájením řízení žalobci zadostiučinění neposkytla, a to ani formou konstatování porušení práva. Dále odvolací soud z nesporných tvrzení účastníků, ze zprávy Úřadu práce - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne [datum], zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] vzal za prokázané, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [právnická osoba]. 2010 do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] dosud. Zprávou Úřadu práce - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne [datum] bylo prokázáno, že ode dne [datum] byla žalobci obnovena výplata příspěvku na živobytí, a to v důsledku zpětného zařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání. Z protokolu o jednání Posudkové komise sociálního zabezpečení ONV v [město] ze dne [datum] vyšlo najevo, že žalobce v roce 1984 vyšel 9. třídu základní školy, byl v léčení kožního oddělení pro ekzém na rukou, nosil brýle, bylo shledáno, že pro něj není vhodná práce ve vlhkém prostředí, prašném prostředí, práce s louhy, kyselinami, ředidly a oleji.

12. Pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk), je zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to a) existence nezákonného rozhodnutí [§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk), příp. nesprávného úředního postupu [§ 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk), b) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové, a c) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé. Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

13. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

14. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne [datum], č. evidenční [číslo], č. j. [číslo], o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání, potvrzené rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], č. j. MPSV-2016/[tel. číslo]-1, bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušeno a věc byla vrácena Ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu řízení. Účastníci shodně tvrdili, že zde je nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 5, 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že shora popsaný předpoklad ad a) je naplněn.

15. Odvolací soud dále soustředil pozornost na existenci dalších předpokladů, tj. existenci a závažnost nemajetkové újmy a existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a takovou újmou.

16. Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání mělo pro žalobce dopad v sociální oblasti, neboť již nebyl považován za osobu v hmotné nouzi, to znamená, že i kdyby splňoval podmínky pro přiznání dávek v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), úřad práce by mu dávku nepřiznal. Tvrzená nemajetková újma spočívající v tom, že žalobce byl v obavě, zda se mu podaří obstarat si dostatek jídla a najít místo k přespání, protože z důvodu vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nemohl od [datum] do [datum] dosáhnout dávek hmotné nouze, je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

17. Závažnost této nemajetkové újmy snižuje okolnost, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nepřipravilo žalobce o možnost ucházet se o zaměstnání vlastními silami (žalobce jako účastník řízení vypověděl: „Bral jsem jakoukoli práci i na půl hodiny za cokoli a kdekoli“), dále okolnost, že již od [datum] byl žalobce nově evidován jako uchazeč o zaměstnání, tedy vyřazení trvalo jen od [datum] do [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce dlouhodobě spoléhá na systém sociálního zabezpečení a z toho, co vyšlo v řízení najevo, nelze dovodit, že by se sám přičinil o své uplatnění na trhu práce a o změnu svého způsobu života na hranici hmotné nouze. I tato okolnost významnou měrou snižuje závažnost jeho nemajetkové újmy.

18. Žalobce poukázal na svoji sníženou pracovní schopnost, aniž by míru takového snížení konkretizoval a z provedeného důkazu potvrzením z roku 1984 nelze skutečnosti významné pro posouzení jeho pracovní schopnosti a možnosti uplatnění na trhu práce v rozhodném období zjistit. Žalobce netvrdil, že by se kdy ucházel o přiznání invalidního důchodu, že by takový důchod pobíral. Žalobce nekonkretizoval, jakou pověst měl před vyřazením a jak jeho pověst konkrétně utrpěla v důsledku vyřazení, jak konkrétně poškozenou pověst shledal a jak konkrétně negativní dopady poškozené pověsti pocítil. Jeho tvrzení, že: „utrpěl újmu na své pověsti, protože jeho žádosti o pomoc od občanů na veřejných místech snižovaly jeho důstojnost a poškozená pověst postupně způsobí nevratnou diskriminaci v dalším uplatnění“, se jeví odvolacímu soudu jako nepřesvědčivé. Žalobce, byť poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., rozhodné skutečnosti uvedl neúplně a důkazy k prokázání újmy na své pověsti nenavrhl.

19. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

20. Na podkladě provedeného dokazování odvolací soud neshledal jiné negativní dopady vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání do osobnosti žalobce, jeho morální, profesní, soukromé, rodinné, popř. i jiné sféry života.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], k určení vhodné formy satisfakce uvedl, že v případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, či zda je na místě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Soud je při úvaze o přiměřenosti formy či výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo.

22. Odvolací soud nenašel případ, který by se v podstatných znacích s projednávaným případem shodoval a ani žalobce takový případ neoznačil, proto přistoupil ke stanovení přiměřeného zadostiučinění bez srovnání.

23. Odvolací soud při vědomí toho, že jeho úkolem je vyloučit vlivy ryze subjektivního charakteru, tj. způsob prožívání konkrétní újmy konkrétním poškozeným, a to z důvodu, že se tyto vlivy nacházejí zpravidla vně kauzálních vazeb, na podkladě shora popsané povahy nezákonného rozhodnutí, délky vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání, závažnosti jeho nemajetkové újmy a dalších popsaných okolností případu dospěl k závěru, že závažnost nemajetkové újmy žalobce je nepatrná a přiměřeným a spravedlivým zadostiučiněním je konstatování porušení práva jako forma morální satisfakce. Judikatura je ustálena v názoru, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému peněžité satisfakce skutečně dostat mělo; o takový případ v projednávané věci nejde.

24. Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů a zcela lichá je argumentace žalobce, že přísudek by měl být zároveň citelnou sankcí žalované, protože podle jeho mínění lze očekávat, že až po uložení citelné sankce se její přístup ke klientům úřadu práce napraví. Na tomto místě lze ještě dodat, že dávky hmotné nouze za dobu předmětného vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání, žalovaná posléze žalobci zaplatila.

25. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal paušální náhradu vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši [částka] (8x [částka] za přípravu na jednání před soudem a účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], 3x [částka] za vyjádření ve věci ze dne [datum], [datum], [datum], 2x [částka] za odvolání). Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.