o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 60 C 59/2020-139,

1. Rozsudkem v záhlaví označeným soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím ve výroku označeném, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení, blíže ve výroku specifikovaným, žalobu zamítl (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, respektive návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím na základě tvrzení, že právním důvodem podání návrhu je nezaplacení sjednané úplaty za práci bagrem a dopravu autem v termínu od [datum] do [datum] na základě písemně uzavřené smlouvy. Úplatu za poskytnuté služby ve výši žalované částky žalobce žalované vyúčtoval fakturou ze dne [datum], [číslo] kterou žalovaná doposud nezaplatila, ačkoliv k tomu byla žalobcem vyzvána. Uvedl, že žalovaná potvrdila ihned po odevzdání díla řádné provedení prací (pan [jméno] [příjmení]). Automobil i bagr pracovali v celém ujednaném rozsahu, tedy od [datum] do [datum]. Předmětem uvedené objednávky nebyl počet pracovníků obsluhující stroje, ale práce automobilu a bagru, které byly řádně provedeny. Počet odpracovaných hodin obou strojů je zaznamenán ve výkazu práce, který žalobce dodal soudu. Zdůraznil, že počet odpracovaných hodin obou strojů je zaznamenán ve výkazu práce, který žalobce také soudu předložil.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta v částce přesahující [částka] bez příslušenství. Nesporovala, že dne [datum] objednala u žalobce provedení prací bagrem v částce [částka] za hodinu a nakládání a odvoz zeminy nákladním automobilem v částce [částka] za hodinu. Žalobce poskytoval zprvu práce řádně, když zajistil, jak nákladní automobil, tak i bagr, tyto stroje byly v počátku obsluhovány, jak řidičem, tak i strojníkem. V průběhu provádění prací jeden z nich staveniště opustil a práce prováděl pouze jeden řidič střídavě na bagru a střídavě na nákladním automobilu. Dne [datum] byl žalobce žalovanou na tuto skutečnost upozorněn, tedy na to, že by měl zajistit práce na obou strojích současně, žalobce pak stanoviště opustil a žalovaná byla nucena sehnat za něj narychlo náhradu. Žalobce tak svým přístupem ohrozil termín realizace díla, když na jeho plnění byly navázány další činnosti na staveništi. Žalovaná se pozastavovala nad tím, proč žalobce po upozornění nezajistil k výkonu činnosti dalšího pracovníka, tedy měl zajistit, aby pracovali strojník a řidič současně a výkon činnosti žalobce byl řádně dokončen. Tvrdila, že žalobce pracoval na obou strojích současně 14 hodin, za to mu vznikl nárok na odměnu ve výši [částka] (14 × 950 a 14 × 900), dále na bagru pracoval 11,5 hodin a za to mu vznikl nárok na odměnu ve výši [částka] (11,5 × 950) a na nákladním automobilu pracoval žalobce 11 hodin a za to mu vznikl nárok na odměnu ve výši [částka] (11 × [částka]). Celkový nárok žalobce na odměnu tak činí [částka]. Žalovaná nárok na odměnu v tomto rozsahu nezpochybňovala, tvrdila, že jej uznala v dopise ze dne [datum], v němž svůj návrh zaokrouhlila na [částka]. Tuto částku mohl mít žalobce již půl roku uhrazenou, akceptoval-li by návrh žalované na vystavení faktury na tuto částku.

4. V průběhu řízení k výzvě soudu žalobce upřesnil svá tvrzení v tom směru, že smlouva byla uzavřena konkludentně, tj. faktickým plněním (§ 1744 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen o. z.). Uvedl dále, že při modeláži parku, která byla předmětem díla v souzené věci, jde o odlišný způsob práce bagrem a vozem, než jaký je například při výkopových pracích či stavbě jakéhokoliv objektu. V této souvislosti žalobce použil jiný bagr, než jaký se používá pro nakládku při bagrování zeminy a její následný převoz vozem. Tvrdil, že z výkazu hodin, který byl předložen soudu, sice vyplývá, že práce byly prováděny v termínu od [datum] do [datum], avšak ještě [datum] byl připraven žalobce v práci pokračovat, technika byla ještě v místě plnění, avšak žalovaná po žalobci žádné práce již nepožadovala a podmiňovala další spolupráci změnou fakturace tak, že za práci autem i bagrem dohromady je připravena zaplatit pouze [částka] za hodinou. S tímto návrhem žalobce nesouhlasil, a proto žalovaná sama předčasně ukončila smlouvu, aniž by po žalobci požadovala dodržení sjednaného termínu. Poukázal na to, že před uzavřením smlouvy byl osloven žalovanou na doporučení pana [příjmení], který naprosto totožné práce pro žalovanou prováděl (za použití jiných menších strojů). Výkaz prací pro pana [příjmení] byl taktéž podepsán panem [příjmení] a tyto práce prováděné panem [příjmení], které byly úplně stejného charakteru jako práce prováděné žalobcem, byly panu [příjmení] zaplaceny. Opětovně zdůraznil, že předmětem plnění nebyl počet pracovníků žalobce, jednalo se o práce specifické, kde nebyl důvod, aby byly plněny dvěma osobami.

5. Soud prvního stupně při jednání konaném dne [datum] poskytl poučení žalobci ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, že na základě provedeného dokazování nemá za prokázané tvrzení žalobce, že mezi ním a žalovanou došlo k uzavření písemné smlouvy, stejně tak, že práce byly provedeny řádně a včas. Poučil žalobce, aby předložil jednak písemnou smlouvu, jednak aby doplnil svá tvrzení o tom, jaký byl obsah ústního ujednání mezi stranami a v tomto směru plnil i důkazní povinnost. Při jednání konaném v jiném 23. 11 2020 doplnil dokazování svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], pracovníka žalované, svědka [jméno] [příjmení], výpovědí žalobce, a při jednání konaném den [datum] svědeckou výpovědí paní [jméno] [příjmení], bývalé pracovnice žalované.

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce prováděl pro žalovanou ve dnech 7. 10. až [datum] na základě objednávky ze dne [datum] převoz zeminy a modelaci terénu dle zadání žalované. Činnost žalobce prováděl na svých strojích za dohodnutou cenu (bagr 950 Kč/hodina a nákladní auto 900 Kč/hodina), oba stroje obsluhoval sám. Provedené práce přebíral a potvrzoval ve výkazu pan [jméno] [příjmení], který vystupoval jako kontaktní osoba žalované. Ve čtvrtek dne [datum] bylo žalobci sděleno, že nepracuje na obou strojích současně a musí vyfakturovat pouze skutečně provedenou práci každým strojem. Žalobce práce zastavil a následně odvezl stroje ze staveniště. Za vykonanou práci vystavil fakturu [číslo] na částku [částka]. Na zakázce poté pracoval pan [jméno], který měl na staveništi bagr a postupně dvě nákladní auta, každý stroj měl svého řidiče.

7. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2586 odst. 1 a následující o. z., a uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, jejímž předmětem byla modelace terénu a převoz zeminy. Byla řádně dohodnuta cena, žalobce prováděl práce na základě zadání kontaktní osoby žalované, pana [příjmení], který každý den určil, co a kde se bude dělat a na konci pracovního dne provedenou práci převzal a podepsal výkaz práce. Práce byly konány plné tři dny. Soud prvního stupně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalované, že práce byly zpočátku vykonávány dvěma osobami, z nichž jedna posléze staveniště opustila. Naopak sám žalobce od počátku konzistentně tvrdil, že oba stroje obsluhoval sám, soud neměl důvod mu nevěřit. Navíc z dokazování vyplynulo, že již předchůdce žalobce, [jméno] [příjmení], také pracoval na obou strojích sám, aniž by to bylo ze strany žalované namítáno. Žalobce a žalovaná se spolu dohodli na podstatných bodech spolupráce, součástí dohody však nebyl počet pracovníků. Soud prvního stupně zdůraznil, že zhotovitel, tedy žalobce, postupuje při provádění díla samostatně, je tudíž na něm, aby zvolil nejlepší či nejvhodnější způsob provádění díla. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno. V souzené věci zadával denní práce pan [příjmení], který je také od žalobce přebíral. Na žalobci pak bylo, aby zvolil vhodný způsob provedení zadaného úkolu, a to s ohledem na své profesní zkušenosti, stav terénu. Žalobce tedy své povinnosti neporušil, jestliže oba stroje obsluhoval sám, když si vyhodnotil, že to je výhodnější, a na kvalitě prováděného díla se toto žádným způsobem neprojevilo. Jestliže žalovaná tvrdila, že musela na místo žalobce shánět náhradu za zvýšenou cenu, tak ani toto tvrzení neprokázala. Naopak bylo prokázáno, že po žalobci na staveniště nastoupil pan [jméno], který si za provedené práce vyúčtoval částku ve výši [částka], tedy nižší, než požadoval žalobce za celkem čtyři dny práce. V souvislosti s tím neobstojí ani tvrzení žalované, že vždy chtěla zaplatit pouze skutečně provedenou práci tím kterým strojem, že stroje musely být používány souběžně, když z vyúčtování plyne, že si žalobce vyúčtoval i převoz strojů na staveniště, bagr a nákladní auto byly vyúčtovány se stejným počtem hodin, ač je vysoce nepravděpodobné, že by jezdily současně. Na základě takto provedeného právního posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně žalobě vyhověl co z částky [částka], která odpovídá činnosti provedené ve dnech 7. října až [datum] na obou strojích. Co do zbytku žalobou uplatněné části žalobu zamítl, když nevzal za prokázané, že dne [datum] žalobce ještě na stavbě nějakou činnost pro žalovanou skutečně provedl.

8. O úroku z prodlení rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z. s odůvodněním, že žalovaná svůj peněžní dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu, tj. dnem [datum], do prodlení, žalobce má tedy vůči žalované právo i na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). K tvrzení žalované, že byla připravena žalobci zaplatit za provedené práce částku [částka], soud prvního stupně uvedl, že tak mohla dávno učinit a nepodmiňovat tuto úhradu vystavením nové faktury.

9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci, který měl v řízení úspěch ve výši 96 %, přiznal tomu odpovídající náhradu nákladů účelně vynaložených k uplatnění práva, jejichž výši v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval.

10. Rozsudek napadla ve vyhovujícím výroku (výrok I) a v akcesoricky navazujícím výroku (výrok III) žalovaná včas podaným odvoláním, v němž soudu prvního stupně vytýkala neúplně zjištěný skutkový stav věci, když neprovedl výslech svědka [jméno] [příjmení], a zároveň na základě neúplně zjištěného skutkového stavu učinil nesprávné právní závěry. Rekapituloval, že dne [datum] zaslal žalobce žalované, s odkazem na předchozí dohodu, informace k cenám za bagr a nákladní auto, včetně případných příplatků za další zařízení. Dne [datum] žalovaná u žalobce objednala práce bagrem ([částka] hodina) a dopravu autem ([částka] hodina), cena byla uvedena dle hodin, místo plnění bylo v Brandýse nad [příjmení] - Central park, termín plnění byl stanoven od 7. 10. do [datum]. Žalovaná opakovaně v řízení uváděla, že předmětem objednávky byly práce a nikoliv nájem strojů pro nakládku a dopravu. Úhrada těchto prací měla být prováděna podle počtu hodin prací těchto strojů, tedy za dobu, kdy byl jeden ze strojů skutečně obsluhován příslušným pracovníkem. Tím, že žalobce část vykázané doby pracoval pouze na jednom ze strojů, vznikal mu po tuto dobu nárok na zaplacení pouze za práci toho ze strojů, který skutečně pracoval. Žalovaná současně připustila pravdivost tvrzení žalobce, že předmětem objednávky nebyl počet pracovníků, ale specifické práce, které nevyžadovaly, aby byly plněny současně dvěma pracovníky. Namítala však, že byly-li by práce prováděny po celou dobu dvěma pracovníky, zcela nesporně by trvaly kratší dobu. Dohoda o tom, že by měly být hrazeny pouze práce za dobu, kdy byl žalobcem obsluhován jen jeden ze strojů, nevyplývá z objednávky, jejíž text svědčí o opaku, ani nevyplývá z výslechu svědků ze strany žalované, kteří takovou objednávku vystavili. Žalovaná tak prostřednictvím svého jednatele v rámci jeho účastnického výslechu a dále prostřednictvím výslechu svědka bývalého pracovníka žalované [jméno] [příjmení]„ potvrdila“, že způsob vystavování objednávek na práce s úhradou jen za dobu, kdy je stroj skutečně obsluhován, byl běžnou praxí jak u žalované, tak i v celém oboru. V tomto směru poukázala i na fakturaci pana [jméno] [jméno], který platby požadoval jen za dobu, kdy skutečně byl některý ze strojů firmy obsluhován.

11. Jestliže obvodní soud svědkovi [příjmení] při jeho výpovědi neuvěřil, měl vyzvat žalovanou k prokázání jejího tvrzení jiným způsobem a v tomto směru ji poučit s ohledem na riziko neunesení důkazního břemene. V neprospěch žalované svědčil výslech svědka [příjmení], který doporučil osobu žalobce žalované, avšak obvodní soud nepřihlédl k přátelským vazbám svědka [příjmení] k žalobci. Za nepravdivé označila žalovaná tvrzení žalobce, že to byla ona, která jednostranně ukončila smlouvu se žalobcem. Tak jako v předchozím průběhu řízení zdůraznila, že opakovaně projevila připravenost zaplatit částku [částka], kterou považovala za nespornou, požadovala však vystavení faktury, jako podkladu pro tuto platbu. Uzavřela, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobci vznikl nárok na úhradu odměny za práci bagrem i za dopravu automobilem v době, kdy byl obsluhován jen jeden ze strojů. Naopak z výsledků dokazování jednoznačně vyplývá, že měly být hrazeny jen práce na tom ze strojů, který byl právě obsluhován. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. K procesním výtkám odvolatelky (neprovedení důkazu výslechem svědka pana [příjmení]) uvedl, že obvodní soud se opakovaně pokusil zjistit adresu tohoto svědka či ho jakkoliv jinak kontaktovat, následně při jednání konaném dne [datum] informoval obě strany, že se nepodařilo navrženého svědka předvolat, neboť mu nebylo doručeno na žádnou z adres, kterou měl soud k dispozici. Navíc žalovaná ani po poučení poskytnuté soudem postupem podle § 118b a § 119a o. s. ř. netrvala na předvolání tohoto svědka ani na jeho dohledání, například prostřednictvím Policie ČR. Nemůže proto nyní namítat, že soud výslech tohoto svědka neprovedl a tím neúplně zjistil skutkový stav.

13. K věcné argumentaci odvolatelky žalobce uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně (výpověď žalobce jako účastníka řízení) jasně a srozumitelně popsal způsob dodávky objednaných prací a uvedl mimo jiné, že nebylo možné ani reálné, aby oba stroje pracovaly současně za situace, kdy se jednalo o modelaci terénu, která byla prováděna tak, že nejdříve musela být nabrána zemina bagrem, naložena na nákladní vůz, přemístěna na určené místo a následně vymodelována. V době modelace terénu by vždy nákladní vůz stál, i kdyby práci mělo provádět více pracovníků. Pokud by se pracovalo v jednom místě, nebylo možné zavážet souběžně s modelací další a další zem, což ostatně potvrdil i svědek [příjmení]. Námitka žalované, že panu [příjmení] jeho práce zaplatila z důvodu absence kontroly z její strany, nemůže obstát, neboť tato informace zazněla až v závěrečné řeči žalované.

14. K procesním výtkám žalované stran nedostatků v poučovací povinnosti soudu žalobce uvedl, že tato námitka je v rozporu s koncentrační zásadou, jíž je ovládáno celé soudní řízení. Je totiž povinností každé strany řádně hájit svá práva a navrhovat důkazy, kterými prokáže svá tvrzení. Navíc soud obě strany poučil ve smyslu § 118b a § 119a o. s. ř., takže žalovaná měla možnost navrhovat provedení dalších důkazů (navíc soud, při rekapitulaci spisu při jednání konaném dne [datum] účastníkům sdělil svůj předběžný právní názor), žalovaná však nenavrhovala provedení dalších důkazů kromě těch, které již založila do spisového materiálu.

15. Výklad obsahu objednávky prováděné odvolatelkou žalobce označil za fabulační, založený pouze na domněnkách žalované.

16. K výkazu prací předloženému [právnická osoba] [jméno] žalobce konstatoval, že uvedené výkazy jsou prakticky totožné s výkazem předloženými panem [příjmení], či jím samotným, nicméně jsou méně srozumitelné a není z nich patrné, jakým strojem, jakou práci tato firma provedla.

17. K tvrzením žalované zpochybňujícím provedení prací stanovených v objednávce žalobce uvedl, že s touto otázkou se soud prvního stupně vypořádal v bodu 39 rozsudku, když za den 10. 10. žalobci nárok nepřiznal. Akcentoval, že to byla žalovaná, která porušila objednávku tím, že od [datum] přestala se žalobcem komunikovat a přidělovat mu práce.

18. K argumentaci žalované o její připravenosti zaplatit [částka] na základě faktury vystavené na tuto částku žalobce uvedl, že toto tvrzení žalované je nepravdivé, a skutečnost, že tuto částku zaplatila až na základě rozsudku soudu prvního stupně, opravdu nemůže svědčit o její dobré vůli a její snaze zaplatit alespoň [částka]. Žalobce zároveň poukázal na to, že vystavení nové faktury žalobcem na částku [částka] nemá oporu v zákoně ani v účetních předpisech.

19. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jeho rozsahu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Soud prvního stupně provedl dokazování postupem podle § 120 o. s. ř. (vyjma výslechu svědka [příjmení], jemuž se soudu prvního stupně nepodařilo doručit na žalovanou označenou adresu, a ani jinak jej zkontaktovat), a z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry, byť je ne zcela přesně vyjádřil. V čl. 37 totiž uvedl, že„ v řízení nebylo prokázáno...“. V kontextu se skutkovými závěry obsaženými v odstavci 30, 36 a 38 rozsudku je však zřejmé, že soud prvního stupně vzal za prokázanou skutkovou verzi žalobce, tedy, že žalobce provedl na základě objednávky ze dne [datum] převoz zeminy a modelaci terénu dle zadání žalované. Činnost prováděl na svých strojích a za dohodnutou cenu (bagr 950 Kč/hodina, nákladní auto 900 Kč/hodina). Oba stroje obsluhoval sám. Provedené práce přebíral a potvrzoval pan [jméno] [příjmení], který vystupoval jako kontaktní osoba žalované. Stejně jako žalobce jednal pan [příjmení], který na téže zakázce pracoval před žalobcem, žalovaná vystavenou fakturu panu [příjmení] zaplatila. Za této procesní situace proto nebyl zákonný důvod k postupu podle § 118a o. s. ř., tedy k poučení žalované plnit její důkazní povinnost, neboť nenastal stav non liquet, v němž soud hodnotí skutkový stav na základě procesních břemen. Soud prvního stupně proto postupoval procesně korektně a v tomto směru nelze argumentaci žalované přiznat právní relevanci. Odvolací soud tedy ze skutkové roviny zjištěné prvostupňovým soudem vycházel a přisvědčil mu i v právním posouzení věci, když na zjištěný skutkový stav aplikoval § 2586 a následující o. z. a aplikovanou právní normu také správně vyložil.

21. K argumentaci odvolatelky je třeba dodat, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud tedy nejprve zjišťuje, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího a takto zjištěnou vůli (úmysl) jednajícího pak posuzuje k okamžiku, kdy projev vůle byl učiněn (stalo se perfektním). Při zjišťování úmyslu jednajícího, tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání, tedy pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla, a, nebo musela být, známa adresátovi, a tuto vůle (úmysl) je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (například objektivním významem užitých slov). Tedy na rozdíl od předchozí úpravy provedené zákonem 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost], právní úprava účinná od [datum], která je také rozhodná pro posuzované jednání účastníků, opouští důraz na formální hledisko projevu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 33 Cdo 1767/2019).

22. V poměrech souzené věci soud prvního stupně provedl výklad projevu vůle jednajících stran při respektu k autonomii vůle, kterou zvažoval se zřetelem ke všem zjištěným okolnostem (v tomto směru odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). V této souvislosti je třeba opětovně zdůraznit, že předmětem smlouvy uzavřené mezi účastníky byla modelace terénu, včetně převozu zeminy, žalobce také sjednané práce za sjednanou cenu řádně provedl, a pracovník žalované, pan [příjmení] také práce bez výhrad k jejich ceně a kvalitě převzal. I v kontextu se shodným způsobem provádění prací předchozím zhotovitelem, panem [příjmení], obvodní soud správně vyložil vůli jednajících (závazek žalobce provést modelaci terénu za současného odvozu zeminy svými stroji, za cenu prací bagrem - [částka] hodina, prací nákladním autem [částka] hodina). Skutečnost, že v průběhu řízení žalovaná výklad původně projevené vůle zpochybňuje, pak nemůže zvrátit správnost skutkových a právních závěrů přijatých soudem prvního stupně.

23. S uvedenými důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I), a v akcesorickém navazujícím výroku o nákladech řízení (výrok III) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada ve výši [částka] včetně DPH tvořená odměnou za právní zastoupení (2 úkony právní služby po [částka], 2x paušální částka a [částka], 21 % DPH [částka]).

25. V zamítavém výroku o věci samé nebyl rozsudek odvoláním napaden, v tomto rozsahu proto zůstal stranou v přezkumné činnosti odvolacího soudu.