o zaplacení 1 300 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. srpna 2025, č. j. 35 C 211/2022-91,

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci 1 300 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 6. 2022 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 3 520 Kč (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Obvodní soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 1 418 EUR s příslušenstvím z titulu „Smlouvy č. [číslo] o poskytnutí vzdělávacích služeb“ (dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky (dále jen „všeobecné podmínky“), kterou účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2021. Žalobce od smlouvy odstoupil, protože v důsledku opatření vlády České republiky ze dne 24. 2. 2022 byl žalobci odepřen vstup na území České republiky a studium u žalované se tak stalo pro žalobce nemožným; požadoval vrátit poskytnuté plnění.

3. Usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. [spisová značka], bylo řízení ohledně částky 118 EUR s úrokem z prodlení z této částky od 16. 6. 2022 do zaplacení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení pak zůstal nárok na zaplacení částky 1 300 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 16. 6. 2022 do zaplacení.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobci dne 21. 10. 2022 vrátila částku 3 844 EUR. Jednostranné jednání žalobce posoudila jako výpověď a má tak právo v souladu s čl. 5.4. všeobecných podmínek, aby vrácenou částku ponížila o 1 300 EUR (tj. registrační poplatek 500 EUR a náklady spojené se zrušením účasti žalobce na jazykovém kurzu, které sestávají z nákladů na mzdu lektorů, nájem budovy školy, nákladů spojených s obstaráním dokladů potřebných k příjezdu žalobce do České republiky a účasti na výuce). Vytkla žalobci, že přistoupil k výpovědi po více než šesti měsících od uzavření předmětné smlouvy, ačkoliv mohl předmětný kurz absolvovat formou distanční výuky, proto nelze aplikovat § 1829 o. z. a jednání žalobce je nezbytné posoudit ve světle korektivu dobrých mravů. Má za to, že se nejedná o spotřebitelský vztah s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018.

5. Obvodní soud po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav: Žalobce a žalovaná dne 11. 11. 2021 uzavřeli Smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (tzv. na dálku), její nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala zajistit pro žalobce účast na jím zvoleném jazykovém kurzu v termínu od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 s programem zahrnujícím 870 vyučujících hodin českého jazyka a 150 vyučujících hodin jazykové přípravy ke vstupním zkouškám na humanitní obory (dále jen „kurz“). Žalobce uhradil na kurzovném 5 221 EUR. Přípisem ze dne 13. 5. 2022, doručeným dne 2. 6. 2022, žalobce oznámil žalované ukončení předmětné smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne 1. 8. 2022, doručenou dne 13. 9. 2022, žalobce vyzval žalovanou k vrácení zaplaceného kurzovného. Žalovaná žalobci vrátila 3 844 EUR.

Ve všeobecných podmínkách si účastníci ujednali:

- v čl. 2.11., že pokud je proces prezenčního studia narušen z důvodu živelní pohromy, nepříznivé epidemiologické situace, jiných přírodních nebo politických událostí, žalovaná se zavazuje žalobci poskytnout výuku v plném rozsahu distanční formou;

- v čl. 3.3.5., že žalobce je povinen přejít na distanční formu studia, která je považována za rovnocennou náhradu prezenčního studia v případě, pokud nastanou události popsané v čl. 2.11.;

- v čl. 5.1., že účastníci jsou oprávněni Smlouvu předčasně vypovědět ve lhůtě nejpozději 10 dnů před zahájením kurzu, a to způsobem a za podmínek stanovených předmětnou smlouvou;

- v čl. 5.4., že v případě, kdy dojde k vypovězení Smlouvy žalobcem nejpozději do 10 dnů před zahájením kurzu, žalovaná se zavazuje vrátit žalobci částku zaplacenou za kurz po odečtení nevratného registračního poplatku ve výši 500 EUR, přičemž žalovaná má právo ze zaplacené částky uhradit všechny výdaje, které jí vznikly v souvislosti s organizací kurzu a zrušením účasti žalobce na kurzu;

- v čl. 6.1., že Smlouva se řídí právním řádem České republiky.

6. V přípise ze dne 13. 5. 2022 s označením „Žádost“, který žalobce adresoval žalované, je (pozn. odvolacího soudu: dle soudního překladatele zvoleného žalovanou) uveden text: „Prosím Vás o vypovězení Smlouvy na jméno [jméno FO] (č. [číslo]) v souvislosti s tím, že bylo [orgán] České republiky ukončeno přijímání k projednání žádostí o vyřízení povolení k dlouhodobému pobytu občanů [stát] na území České republiky (Usnesení vlády České republiky č. 180/2002 z 25. 2. 2022). Z tohoto důvodu není zahájení studia na jazykové škole od 1. 9. 2002 možné. Cena za studium byla uhrazena v plné výši. Na základě Smlouvy o poskytnutí služeb Vás prosím, aby mi byla vrácena peněžní částka po odečtení výdajů, které firmě vznikly v průběhu vyřizování dokumentů.“.

7. Žalovaná uzavřela dne 20. 1. 2021 s [právnická osoba] v [adresa], sídlem [adresa], rámcovou smlouvu o společném uskutečňování jazykových kurzů určených pro zahraniční studenty ucházející se o studium na vysokých školách v České republice, v níž se zavázala uhradit [právnická osoba] administrativní poplatek za poskytnuté služby spočívající v metodickém a organizačním dohledu ve výši 10 000 Kč včetně DPH za každého účastníka jazykového kurzu. [právnická osoba] v [adresa] dne 22. 11. 2021 potvrdila, že žalobce byl přijat ke studiu, kdy předpokládaná doba pobytu na území České republiky je od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023, forma studia je prezenční, jazyk studia je český a místo výuky je [adresa]. Žalovaná uzavřela dne 27. 9. 2021 se společností [právnická osoba]., sídlem [Adresa žalované], dodatek č. 14 ke smlouvě o pronájmu prostor k podnikání ze dne 17. 8. 2011, v němž se zavázala za pronajaté prostory nájemné ve výši 269 983 Kč měsíčně plus DPH, cenu za dodávku médií ve souhrnné výši 36 310 Kč a cenu za služby v souhrnné výši 19 150 Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] vyfakturoval žalované za výuku českého jazyka dne 2. 10. 2022 částku 86 350 Kč, dne 2. 11. 2022 částku 72 700 Kč, dne 2.12. 2022 částku 65 700 Kč, dne 30. 12. 2022 částku 56 450 Kč, dne 2. 2. 2023 částku 64 350 Kč, dne 2. 3. 2023 částku 77 900 Kč, dne 2. 4. 2023 částku 81 100 Kč, dne 2. 5. 2023 částku 68 750 Kč a dne 2. 6. 2023 částku 72 050 Kč.

8. Po právní stránce prvostupňový soud aplikoval ust. § 1820, § 1829 odst. 1, 4, § 1830 odst. 1, § 1832 odst. 1, § 2001, § 2004 odst. 1, § 2991, § 2213 a § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

9. Soud konstatoval, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 Ústavní soud odmítl a vyslovil, že mezi soukromou vysokou školou a studentem se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24.

10. Obvodní soud odkázal na recentní judikaturu Ústavního soudu a uzavřel, že Smlouva je platně a účinně uzavřenou smlouvou o poskytování vzdělávacích služeb (v níž šlo o zajištění účasti žalobce na kurzu realizovaném žalovanou), která má povahu spotřebitelské smlouvy, proto na ni dopadají ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 až 1867). Jelikož žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. i/ o. z. poskytnout žalobci poučení o podmínkách, lhůtě a postupu pro uplatnění práva na odstoupení od Smlouvy a vzorový formulář pro odstoupení, vzniklo žalobci právo odstoupit ve lhůtě 1 roku a 14 dnů od uzavření Smlouvy (§ 1829 odst. 1 a odst. 4, § 2001 o. z.), tj. do 25. 11. 2022. Přípis žalobce ze dne 13. 5. 2022 soud považuje za platné, účinné i včasné odstoupení od Smlouvy. V uvedeném přípise žalobce výslovně neuvedl formulaci, že od předmětné smlouvy odstupuje, neboť dle všeobecných podmínek byla možná pouze výpověď, a o svém právu na odstoupení žalovanou poučen nebyl, je však nade vší pochybnost zřejmé, že žalobce vyjádřil vůli předmětnou smlouvu jednostranně ukončit z důvodu nemožnosti získat povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Nadto se žalobce odstoupení od předmětné smlouvy výslovně dovolává v předžalobní výzvě, v níž jeho matka jako zákonná zástupkyně uvádí „Dne 13. 5. 2022 poslala na vaši adresu žádost o odstoupení od smlouvy č. [číslo], která 02. 06. 2022 byla vyzvednuta adresátem.“ a zároveň cituje ustanovení § 1832 odst. 1 o. z. Názoru žalované, že uvedený přípis je výpovědí předmětné smlouvy, nelze dát za pravdu.

11. K námitce žalované o neaplikovatelnosti § 1829 odst. 1 a odst. 4 o. z. obvodní soud vysvětlil, že smluvní stranou, která porušila svou zákonnou povinnost, byla právě žalovaná, neboť nedodržela postup podle § 1820 odst. 1 písm. i/ o. z., zatímco žalobce pouze využil svého zákonného práva pro uvedené porušení žalované odstoupit od Smlouvy. Skutečnost, že žalovaná nedodržela postup podle § 1820 odst. 1 písm. i/ o. z, nemůže jít k tíži žalobce, stejně tak jako skutečnost, že žalobce přistoupil k ukončení předmětné smlouvy po více než šesti měsících od uzavření předmětné smlouvy a neměl zájem účastnit se kurzu distanční formou. Soud nespatřuje v jednání žalobce postup v rozporu s dobrými mravy, neboť nejsou dány žádné okolnosti, které by takovýto rozpor odůvodňovaly.

12. Odstoupením od Smlouvy došlo ke zrušení předmětné smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.), proto nastupuje vypořádání účastníků podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 až § 3005 o. z.), nikoliv postup upravený ve Smlouvě. Žalobce proto musí dostat vše, co žalovaná od něj obdržela, jedná se o plnění z titulu bezdůvodného obohacení, jehož předpokladem je objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo bez spravedlivého důvodu. Jde o vyjádření obecné zásady občanského práva, že se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného.

13. K požadavku žalované na vypořádání částky 1 300 EUR soud poznamenal, že v případě zrušení smlouvy od počátku je přípustné, aby žalovaný uplatnil vůči žalobě námitku vzájemného plnění. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2042/2020 se vychází z předpokladu, že „při vzájemném plnění“ ze zrušené smlouvy „vznikají každé ze stran její majetková práva a je věcí každé strany, zda své právo uplatní …“ a dále, že „Synalagmatická povaha závazku vrátit si vzájemně poskytnutá plnění je tedy v § 2993 o. z. zachována k námitce toho, kdo je o vrácení plnění žádán.“ Částka 1 300 EUR, nesplňuje podmínku „vzájemného plnění“, protože byla zaplacena dílem [tituly před jménem] [jméno FO] (náklady na zaplacení práce lektora), dílem společnosti [právnická osoba]. a dílem [právnická osoba] v [adresa], nejednalo se tudíž o plnění žalobci, tedy o „vzájemné plnění“ ve smyslu § 2993 o. z. Na straně žalobce proto nemohlo dojít k obohacení o uvedenou částku.

14. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně se zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 16. 6. 2022 do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části a naleží mu plná náhrada nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 720 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (300 x 6) za předžalobní výzvu, žalobu a účast na jednání před soudem dne 13. 8. 2024, 7. 1. 2025, 7. 8. 2025 a 14. 8. 2025 (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a/ a c/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení).

16. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, nebo změnil tak, že žalobu zamítne. Setrvala na své dosavadní argumentaci – přípis z 13. 5. 2022 je výpovědí Smlouvy, nikoli odstoupením, žalobce výslovně žádal o vrácení kurzovného po odečtení nákladů, což odpovídá výpovědnímu režimu dle všeobecných podmínek, nikoliv spotřebitelskému odstoupení bez udání důvodu, výkladem projevu vůle žalobce se soud dostatečně nezabýval. Nejasný projev se vykládá k tíži toho, kdo jej učinil a pozdější označení jednání jako „odstoupení“ nemůže změnit původní právní povahu jednání. Žalovaná postupovala dle všeobecných podmínek, po právu si tak odečetla nevratný registrační poplatek a náklady spojené s organizací kurzu a zrušením účasti 877 EUR. Soud nesprávně nevyhodnotil částky použité žalovanou jako vzájemné plnění dle § 2993 o. z. a nezabýval se dostatečně obranou, že není možné mechanicky aplikovat spotřebitelské předpisy.

17. Žalobce požadoval potvrzení napadeného rozsudku. V přípise ze dne 13. 5. 2022 matka žalobce prohlásila odstoupení od Smlouvy, český překlad použitých [jazyk] slov má několik významů (zrušit smlouvu, ukončit smlouvu, vypovědět ji či odstoupit od ní). Jenom význam odstoupit od smlouvy platí, když jedna strana ukončí závazek. Skutečný obsah vůle lze hodnotit v kontextu předžalobní výzvy z 1. 8. 2022, kde je přípis z 13. 5. 2022 označen jako odstoupení od smlouvy. S obranou žalované, že se nejedná o spotřebitelský vztah, se soud vypořádal podrobně.

18. Městský soud v [adresa] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. v rozsahu podaného odvolání rozsudek, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

19. V této věc jde o věc s mezinárodním prvkem představovaným [stát] státním občanstvím žalobce a jeho bydlištěm v [stát]. Obvodní soud správně (byť tacitně) posoudil otázku své mezinárodní příslušnosti, která je dána dle čl. 4 bod 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis), ve spojení s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, neboť smlouva mezi Československou socialistickou republikou a [stát] o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982, vyhlášená pod č. 95/1983 Sb., tuto otázku vůbec neupravuje. Správně pak obvodní soud použil české právo jako právo rozhodné, což vyplývá čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), když výslovný odkaz na českou právní úpravu je obsažen ve všeobecných podmínkách žalované (bod 6.1.), když ani otázku rozhodného práva uvedená dvoustranná smlouva neupravuje.

Skutkový stav

20. Soud prvního stupně provedl dokazování v souladu s § 120 o.s.ř., zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, proto odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Navíc dodává následující.

21. Smlouva byla uzavřena v [stát] jazyce (předložena soudu včetně 2 různých překladů do českého jazyka, jedna verze od žalobce a jedna od žalované), Smlouva byla uzavřena distančně – žalovaná ji uzavřela v [adresa] a žalobce v [adresa]. Součástí této smlouvy jsou všeobecné podmínky v [stát] jazyce, překlad podmínek přiložila jen žalovaná. Bod 5. všeobecných podmínek se dle jejího překladu nazývá „Způsob a podmínky vypovězení smlouvy“, všechny odstavce upravují jen skončení smlouvy výpovědí; v [jazyk] originále jsou však v tomto bodě pouze spojení „[překlad]“ či „[překlad]“.

22. Rovněž tak žádost ze dne 13. 5. 2022 byla v originále vyhotovena v [stát] jazyce a jsou k ní připojeny dva různé překlady do českého jazyka, jedna verze od žalobce a jedna od žalované, oba překlady byly vyhotoveny soudními tlumočníky. Soudní tlumočník ve verzi předložené žalobcem přeložil, že matka tehdy nezletilého žalobce jako jeho zákonná zástupkyně žádala zrušení Smlouvy z důvodu ukončení přijímání žádosti k povolení dlouhodobého pobytu občanu [stát] na území České republiky a není tak možné zahájit studium. Matka žalobce výslovně žádala vrácení celé uhrazené částky po odečtení nákladů na zpracování dokumentů. Ve verzi předložené žalovanou překlad rovněž provedl soudní tlumočník a spojení „[překlad]“ je přeloženo jako vypovědět smlouvu, i v tomto překladu matka žalobce byla ochotna hradit jen náklady vzniklé vyřizováním dokumentů.

23. K vyjasnění rozdílu v překladech vyhotovených různými soudními překladateli odvolací soud veřejně dostupný překladač ([překladač]), který spojení „[překlad]“ znamená „rozvázat smlouvu“, tento překladač by spojení „vypovědět smlouvu“ a „odstoupit od smlouvy“ předložil rovněž jako „[překlad]“.

Žalovaná namítla, že strojové překlady vyhotovené AI překladači nejsou vhodným zdrojem a odkazují na překlad soudního překladatele.

K tomu odvolací soud dodává, že každý ze soudních překladatelů přeložil použité spojení jinak, není však důvod upřednostňovat zrovna tlumočníka zvoleného žalovanou. Odvolací soud veřejný překladač použil jen k ověření závěru vyplývajícího z různosti překladů, tj. že použitý termín „[překlad]“ je velmi obecný a nabízí se vícero možností jeho překladu. Odvolací soud přitom již v jiném sporu stejné žalované konstatoval, že použití uvedeného spojení připouští možnost různých výkladů (viz rozsudek Městského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka]).

24. Žalovaná reagovala na žádost z 13. 5. 2022 podáním z 18. 7. 2022 (rovněž v [stát] jazyce, předloženo včetně překladu do českého jazyka), kde označuje žádost o zrušení smlouvy z 13. 5. 2022 jako vypovězení smlouvy a současně žádá, aby matka žalobce potvrdila svůj úmysl smlouvu vypovědět s tím, že v takovém případě jí ze zaplacené částky budou sraženy registrační poplatek a výdaje spojené se zrušením studia. Matka žalobce jako jeho zákonná zástupkyně zareagovala předžalobní výzvou z 1. 8. 2022 v českém jazyce, ve které žádost z 13. 5. 2022 označila konkrétně jako odstoupení od smlouvy, odkázala na ust. § 1832 o. z. Registrační poplatek ve výši 500 EUR považuje za nepřiměřeně vysoký a nesouhlasí s tím, aby si žalovaná odečetla veškeré své výdaje.

25. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalované (důkaz předložen již před soudem prvního stupně, proveden při odvolacím jednání) předmětem podnikání žalované je mimo jiného mimoškolní výchova a vzdělávání, lektorská činnost, jazyková škola s právem státní jazykové školy.

Právní posouzení

26. Odvolací soud doplňuje právní kvalifikaci tak, že v případě Smlouvy se jedná o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z.

Spotřebitelský vztah

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

28. Podle § 420 odst. 2 o. z. se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

29. Podle § 421 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku (odst. 1). Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (odst. 2).

30. Žalobce je fyzickou osobou a při sjednání smlouvy vystupoval jako zájemce o prezenční studium kurzu Zápis na [právnická osoba] (předmětem závazku žalované bylo poskytnutí vzdělávacích služeb a to českého jazyka a přípravy na přijímací zkoušky), nejednal ani v rámci svého podnikání, ani v rámci své podnikatelské činnosti, účel smlouvy byl žalované znám.

31. Naproti tomu žalovaná je obchodní společností, tedy osobou zapsanou v obchodním rejstříku ve smyslu § 421 odst. 1 o. z., je jazykovou školou s právem státní jazykové zkoušky. Předmětem podnikatelské činnosti žalované je mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti a další. Ze způsobu, jakým žalobci účtuje náklady spojené se zrušením studia, vyplývá, že veškeré své provozní náklady (nájem, mzdy apod.) hradí jen z plateb od klientů.

32. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že na smlouvu o poskytování vzdělávacích služeb je třeba nahlížet jako na smlouvu spotřebitelskou. K závěru, že smlouvy o poskytování vzdělávání vysokoškolského studia jsou smlouvy spotřebitelské se vyjádřil ve svých nálezech opakovaně i Ústavní soud, a to např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2093/24, a na něj navazujících nálezech sp. zn. IV. ÚS 3310/24, a sp. zn. III. ÚS 3117/24. Ústavní soud vyložil, že ani veřejnoprávní povaha činnosti smluvní strany či veřejně prospěšný účel nehrají zásadní roli při vymezení spotřebitelské smlouvy, respektive práva na ochranu spotřebitele. Studentce ve sporu sp. zn. IV. ÚS 2093/24 pak přisvědčil, že v právním vztahu s touto soukromou školou vystupovala jako spotřebitelka (viz body 53. a násl. výše citovaného nálezu Ústavního soudu). Přitom i rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 (na který odkazuje žalovaná), Nejvyšší soud uvedl, že vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků žáky a jejich rodiči představuje službu ve smyslu unijního práva, jelikož instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu. Nadto vyjma již zmíněné kasační judikatury Ústavního soudu lze odkázat na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU) ve věci Karel de Grote sp. zn. C-147/16, kde vztáhl SDEU spotřebitelské právo i na vztah mezi studentem a veřejnou vysokou školou. Základním hlediskem při definování služeb v oblasti vzdělávání ve smyslu čl. 57 Smlouvy o fungování EU je to, zda je služba poskytována za úplatu, nikoli povaha plněných úkolů.

33. Odvolací soud tak uzavírá, že úplatné poskytování vzdělávacích služeb podnikatelem za účelem přijetí klienta k prezenčnímu vysokoškolskému studiu spadá do kategorie spotřebitelských smluv dle o. z., žalovaná zde vystupovala v pozici podnikatele, zatímco žalobce v pozici spotřebitele.

Výklad právního jednání z 13. 5. 2022

34. Žalovaná činí sporným, zda lze považovat žádost ze dne 13. 5. 2022 za odstoupení, nebo výpověď (ze které dovozuje nárok na pohledávku, kterou žádá v tomto řízení vypořádat). Žalobce (resp. jeho zákonná zástupkyně) totiž použila výraz „zrušit smlouvu“ obsažený ve Smlouvě i všeobecných podmínkách a vyjádřila ochotu nést náklady na zpracování dokumentů. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se na přípravě ani textu smlouvy ani všeobecných podmínek nikterak nepodílel, jedná se o smlouvu formulářovou (adhezní) a byla uzavřena distančně.

35. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2). Podle § 1812 odst. 1, 2 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

36. Podle § 553 odst. 2 o. z. byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

37. Podle § 1830 odst. 1 o. z. spotřebitel může odstoupit od smlouvy jakýmkoli jednoznačným prohlášením učiněným vůči podnikateli.

38. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Podle § 2005 odst. 1 věta prvá o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran.

39. Podle § 1820 odst. 1 písm. l) o. z. směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen "prostředek komunikace na dálku"), nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, údaj, že spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy, je-li tomu tak, nebo údaj o tom, za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne.

40. Podle § 1829 odst. 1 o. z. spotřebitel může odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem nebo od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě čtrnácti dnů. Není-li dále stanoveno jinak, končí lhůta uplynutím čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy. Podle § 1829 odst. 4 věta prvá o. z. nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy podle § 1820 odst. 1 písm. i), může od smlouvy odstoupit do jednoho roku ode dne uplynutí lhůty podle odstavce 1, 2 nebo 3. Podle § 1818 o. z. má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje. Podle § 1831 odst. 2 o. z. podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu podle § 1832 odst. 2, § 1833 nebo 1834. Podle § 1832 odst. 2 o. z. jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží, který podnikatel nabízí, vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na dodání zboží ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží. Podle § 1833 o. z. Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné k tomu, aby se seznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli údaje podle § 1820 odst. 1 písm. i). Podle § 1834 o z. odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství nebo tepla z dálkového vytápění, a podnikatel s plněním na základě výslovné žádosti spotřebitele začal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, uhradí podnikateli poměrnou část sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy. Je-li sjednaná cena nepřiměřeně vysoká, uhradí spotřebitel podnikateli obvyklou cenu toho, co bylo poskytnuto.

41. Nejvyšší soud vysvětlil (srov. např. rozsudky sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, nebo sp. zn. 26 Cdo 508/2019), že aktuální právní úprava při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (kdy se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen). Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží (k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají). Při výkladu právního jednání je nutno respektovat interpretační předpoklad racionálních aktérů, podle něhož je při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání třeba vycházet z předpokladu, že strany jednaly racionálně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 826/2013, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, sp. zn. 32 Cdo 4725/2015, sp. zn. 32 Cdo 4533/2016, nebo sp. zn. 23 Cdo 107/2020). Volní projev je třeba vykládat tak, aby nevyústil v nesmyslné (absurdní) závěry o projevené vůli (podle pravidla výkladu ve prospěch efektivnosti), přičemž je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem a konkrétním zájmům jednajícího a adresáta. Ostatně i Ústavní soud zdůrazňuje, že řešení, která se příčí požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů, jsou nepřijatelná (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 170/11).

42. Odvolací soud zdůrazňuje, že skutečnou vůlí (úmyslem) jednajícího bylo od smlouvy odstoupit, neboť pro něj ztratila význam, tuto motivaci výslovně v žádosti vyjádřil. To, že by jazykové studium mohl absolvovat distančně, totiž neřešilo problém, že nebude moci nastoupit na prezenční studium vysoké školy (což by jeho cíl, kterého chtěl pomocí služeb poskytnutých žalovanou dosáhnout). Všechny tyto okolnosti byly žalované známy již v okamžiku doručení žádosti z 13. 5. 2022. Žalovaná si v reakci na žádost ze dne 13. 5. 2022 ověřovala, zda se jedná o výpověď smlouvy, která by jí umožnila požadovat úhradu veškerých svých nákladů, a to na žalobce reagoval jednoznačným sdělením z 1. 8. 2022, že se jedná o odstoupení od Smlouvy dle § 1832 o.z. I kdyby tedy byla žalovaná na počátku na pochybách, zda žalobce zrušením smlouvy mínil výpověď nebo odstoupení, tak nejpozději v předžalobní výzvě byl projev vůle vyjasněn, proto se na žádost z 13. 5. 2022 od počátku hledí jako na odstoupení (§ 553 odst. 2 o. z.). Z následného jednání stran totiž lze mít význam právního jednání z 13. 5. 2022 za vyjasněný (§ 556 odst. 2 o. z.).

43. Termín „rozvázání smlouvy“ použila jako první sama žalovaná a to ve své formulářové smlouvě (čl. 3.4.) a v čl. 5 všeobecných podmínek, tento termín je obecný, nejednoznačný, neboť z jeho použití lze dovozovat, že v případě jakéhokoliv jednostranného zrušení smlouvy klientem je klient vždy povinen zaplatit žalované předem nedefinované náklady, jejichž výši si určuje žalovaná ad hoc dodatečně. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit náklady, pokud smlouvu jednostranně ukončí, je netransparentní (s následkem neplatnosti – srov. čl. 7 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, jež byla rovněž harmonizována v ust. § 1810 a násl. o. z.). Obecnost ujednání ve všeobecných podmínkách nemůže žalovaná dodatečně odstraňovat tím, že předloží překlad, který zvolí jeden konkrétní význam obecného pojmu, neboť projev soudního tlumočníka nelze považovat za relevantní ve smyslu citovaných ustanovení o výkladů právního jednání účastníků dle o. z., důsledky použití nejednoznačného pojmu v jejích formulářových smluvních dokumentech jdou jednoznačně výlučně na vrub žalované. Ujednání o povinnosti platit v souvislosti s odstoupením spotřebitele náklady podnikatele pak v tomto konkrétním případě je v rozporu s kogentní úpravou zákona.

44. Nadto pokud by žalovaná žalobce řádně poučila o jeho právu na smlouvu odstoupit, anebo mu alespoň poskytla formulář na odstoupení, tak by uvedený problém s výkladem právního jednání ani nevznikl. Žalovaná se tak ve svůj prospěch dovolává vlastního porušení zákonných povinností určených na ochranu spotřebitele.

45. Základní teze SDEU zní, že spotřebitel je ekonomicky i informačně slabší strana, a proto je třeba mu poskytovat zvýšenou ochranu, Ustanovení na ochranu spotřebitele je třeba vykládat široce tak, aby byla zajištěna účinnost směrnice a dosažen cíl – vysoký stupeň ochrany spotřebitele, ochranná ustanovení nelze vykládat tak, aby se omezila ochrana přiznaná spotřebiteli směrnicí. Odvolací soud připomíná, že jedním ze základních principů unijního práva je zásada efektivity, která zajišťuje, že vnitrostátní pravidla nesmí činit výkon práv, která jednotlivcům přiznává unijní právo, prakticky nemožným nebo nadměrně obtížným. Je povinností členských států EU stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v důsledku harmonizace směrnic na ochranu spotřebitele, a to tak, aby přijaté sankce byly účinné, přiměřené a odrazující.

46. Posouzení tohoto právního jednání jako odstoupení od Smlouvy koreluje se shora citovanými zákonnými ustanovením i ustálení soudní praxí. Nesouhlas žalované s tím, že si žalobce vybral pro sebe příznivější způsob zrušení smlouvy, nemá na výklad právního jednání žalobce vliv. Ani skutečnost, že žalobce odstoupení od smlouvy odůvodnil, právní povahu jednání nemění (nadto ani zrušení smlouvy dle čl. 5 všeobecných podmínek nemuselo být odůvodněno, proto uvedení důvodu nemá žádnou vypovídací hodnotu o povaze právního jednání).

47. Odvolací soud připomíná, že ustanovení § 1829 o.z. odpovídá čl. 7 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 2 odst. 8 písm. c) a d) směrnice č. 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. Preambuli směrnice pak lze pojmout jako výkladová pravidla jednotlivých článků, a to včetně těch zákonných ustanovení, které jsou důsledkem harmonizace unijní úpravy. Dle preambule této směrnice účelem zakotvení a harmonizace práva odstoupit od smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory je přispět k vysoké míře ochrany spotřebitelů (5). V případě odstoupení spotřebitele od smlouvy by měl obchodník vrátit veškeré platby, které obdržel od spotřebitele, včetně plateb pokrývajících náklady obchodníka na dodání zboží spotřebiteli (46). Cílem směrnice je (mimo jiného) měrnice přispět dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele (65).

48. Podle čl. 13 odst. 1 směrnice č. 2011/83/EU obchodník vrátí veškeré platby, které obdržel od spotřebitele, případně včetně nákladů na dodání, bez zbytečné prodlevy, a v každém případě nejpozději do čtrnácti dnů ode dne, kdy byl informován o rozhodnutí spotřebitele odstoupit od smlouvy v souladu s článkem 11. Obchodník použije k vrácení plateb uvedených v prvním pododstavci stejný platební prostředek jako spotřebitel při provedení počáteční transakce, s výjimkou případů, kdy spotřebitel výslovně souhlasil s jiným způsobem vrácení platby, a za předpokladu, že spotřebiteli tím nevzniknou žádné další poplatky. Podle čl. 14 odst. 5 není-li v čl. 13 odst. 2 a v tomto článku stanoveno jinak, nenese spotřebitel žádnou odpovědnost v důsledku využití svého práva odstoupit od smlouvy.

49. Obvodní soud pak správně určil běh lhůty pro odstoupení (do 25. 11. 2022) a zcela správně shledal, že žalobce od smlouvy odstoupil 2. 6. 2022, tedy včas (ostatně v tomto směru žádné námitky vzneseny nebyly, proto lze na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí v této pasáži odkázat). Odvolací soud se tak ztotožňuje správným posouzením provedeným již obvodním soudem, že Smlouva zanikla odstoupením žalobce dle § 1829 o. z.

50. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 věta druhá o. z. bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

51. Odstoupením od smlouvy zanikají práva a povinnosti, které jsou obsahem závazkového vztahu založeného smlouvou, od níž jedna ze stran odstoupila, a zanikají zpětně, k okamžiku svého vzniku. To je také důvodem vzniku povinnosti vypořádat to, co bylo před odpadnutím právního důvodu plněno.

52. Žalobce splnil všechny zákonné podmínky pro řádné odstoupení od smlouvy, právní důvod jeho plnění odpadl a odstoupení od smlouvy jako projev ochrany spotřebitele je právem aprobováno. Zákon dokonce výslovně zakotvuje, jaké náklady v souvislosti s odstoupením nese spotřebitel, proto se účelu zákona nepříčí, aby žalovaná v posuzované věci vydala bezdůvodné obohacení v rozsahu celého plnění poskytnutého jí žalobcem.

53. K požadavku žalované na vypořádání její pohledávky odvolací soud připomíná, že žalovaná žalobci doposud žádné plnění dle smlouvy neposkytla, žalobce jí tak nemůže žádné plnění vrátit. Z citované právní úpravy § 1831 a násl. vyplývá, že žalovaná nemá právo na náhradu požadovaných nákladů spojených s pronájmem budovy školy, placením učitelů, registrační poplatek apod., tedy pohledávka žalované, kterou v tomto řízení žádá vypořádat (1 300 EUR), vůbec neexistuje. Akceptací absolutně neplatného smluvního ujednání, které je součástí formulářové smlouvy podnikatele, které spotřebiteli ukládá povinnosti v rozporu s jasným textem zákona platit náklady podnikatele v důsledku využití práva na odstoupení od smlouvy, by soud porušil zásadu ochrany spotřebitele i zásadu efektivity aplikace unijních předpisů

54. K námitce toho, že odstoupení od smlouvy je v rozporu s dobrými mravy, je nutno zohlednit, že žalovaná nesplnila svou povinnost informovat žalobce o právu odstoupit od smlouvy dle § 1829 o.z., právě toto její pochybení umožnilo žalobci, aby svého práva odstoupit od smlouvy využil „až 6 měsíců po uzavření“ smlouvy. Dovolávat se tak v tomto kontextu nemravného jednání ze strany spotřebitele je nepatřičné. Nadto odvolací soud dodává, že ze strany žalobce se ani o žádný výkon práva s dobrými mravy nejednalo. Žalované bylo od počátku známo, že jediným a výslovně vyjádřeným motivem, pro který žalobce smlouvu uzavírá, je splnění podmínek pro prezenční studium na vysoké škole v České republice. Je pak obecně známou skutečností, že po uzavření Smlouvy došlo k invazi [stát] na [stát], na což reagovala Česká republika znemožněním vstupu občanu [stát], tudíž žalobce na splnění smlouvy ztratil zájem ve smlouvě vyjádřený.

55. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje s právním posouzením obvodního soudu, že žaloba byla podána důvodně, proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně zcela správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, proti němuž ani žádné konkrétní námitky uplatněny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal.

56. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci vznikly náklady ve výši 1 paušální náhrady (vyjádření k odvolání) po 450 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.