o určení vlastnictví, k odvolání žalobců b) a c) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. října 2024, č. j. 60 C 189/2020-271,

1. Rozsudkem v záhlaví označeným soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se původní žalobce [Jméno žalobce], narozený [datum], domáhal určení, že nemovitosti v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek 3606, jehož součástí je stavba č. p. 688, rodinný dům zapsané na LV 1352 náleží do výlučného vlastnictví jmenovaného [jméno FO]. V průběhu řízení, dne [datum], žalobce zemřel, soud proto usnesením se dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozhodl, že v řízení bude nadále na straně dosavadního žalobce [jméno FO] pokračováno s procesními nástupci: [Jméno žalobce], [Jméno advokátky B] a [Jméno advokáta B] (§ 107 o. s. ř.).

2. Původní žalobce tvrdil, že uzavřel jakožto přistupitel a zástavce smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], [adresa]. Po uzavření smlouvy o úvěru docházelo průběžně k platbám úvěru, které prováděla společnost [právnická osoba], IČO [IČO], za níž jedná syn původního žalobce. V roce 2019 přišel do domu žalobce pan [jméno FO] a sdělil mu, že zjistil v katastru nemovitostí, že na nemovitostech ve vlastnictví žalobce (dále jen nemovitosti) vázne zástavní právo ve prospěch společnosti [právnická osoba]. Uvedl, že úvěr u této společnosti je velmi nevýhodný, nabídl mu získání bankovního úvěru za lepších podmínek a s nižšími splátkami. Žalobce tuto skutečnost sdělil i [jméno FO] a svému synovi [jméno FO]. [jméno FO], jakožto zástupce žalované, sděloval žalobci, že je možné využít tzv. zpětný leasing. Dne [datum] se všichni (žalobce, paní [adresa], pan [jméno FO]) setkali u notářky [tituly před jménem] [jméno FO], sídlem [adresa], kde byly původnímu žalobci a paní [jméno FO] předloženy dokumenty týkající se údajného zpětného leasingu k podpisu. Až následně žalobce i paní [adresa] zjistili, že se jednalo o kupní smlouvy, kdy jejich vůlí nebylo v žádném ohledu zcizit nemovitosti v jejich vlastnictví. Pouze se na základě sdělených informací panem [jméno FO] domnívali, že se jedná o zajištění předmětného úvěru. Původní žalobce dále tvrdil, že kupní smlouvu neobdržel před podpisem k nahlédnutí a po podpisu nedostal ani jedno paré. Sjednaná kupní cena nemovitostí neodpovídala jejich reálné tržní hodnotě. Uvedl, že je důchodce s pohybovým omezením, navíc trpí oční vadou (šedý zákal). Neměl tedy představu o tom, co přesně podepisuje a jaké to má důsledky z hlediska vlastnického práva k nemovitostem. Byl tak žalovanou uveden v omyl a takovéto jednání žalované je třeba považovat za neplatné ve smyslu § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Dle textace kupní smlouvy měla být část kupní ceny ve výši [částka] zaplacena v hotovosti ve dvou splátkách po [částka], což se však nestalo. Současně měla jít další část kupní ceny ve výši celkem [částka] na účty, které nejsou žalobci známy. Žalobce pak nedostal ani žádné vyčíslení zůstatku předchozího úvěru, který splácela společnost [právnická osoba] Ke splácení úvěru docházelo nadále i přes nezákonný přechod vlastnického práva k nemovitostem.

3. Ke svému [podezřelý výraz] původní žalobce uvedl, že je osobou se středně těžkou závislostí (odkaz na § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). K jednání zástupce žalovaného, pana [jméno FO], v podrobnostech původní žalobce uvedl, že jmenovaný mu sdělil, že „oni“ vykoupí od firmy [právnická osoba]. dluh společnosti [právnická osoba] a postupně zařídí, aby jej následně rodina žalobce splácela jiné bance. O prodeji rodinného domu původního žalobce se nikdy nejednalo. [jméno FO] pouze zmínil, že musí udělat zpětný leasing, aby úvěr mohl přesunout na banku.

4. Dopisem ze dne [datum] původní žalobce z opatrnosti odstoupil od kupní smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že v souladu se zněním kupní smlouvy měla žalovaná zaplatit žalobci [částka] v hotovosti v den uzavření kupní smlouvy a dále pak částku [částka] v hotovosti do deseti pracovních dnů po doručení vyrozumění o provedení vkladu vlastnického práva. Žalobce však nikdy žádné plnění ze strany žalované neobdržel, čímž došlo ze strany žalované k podstatnému porušení smlouvy. Žalovaná předložila orgánům činným v [podezřelý výraz] potvrzení o uvedených platbách, takovéto potvrzení však původní žalobce nikdy nepodepsal a jedná se o padělek, což je předmětem zkoumání prostřednictvím písmoznaleckého posudku.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na svoji obranu tvrdila, že žaloba je založena na zcela vykonstruovaných tvrzeních učiněných s cílem znovu nabýt vlastnické právo k nemovitostem. Dotčené nemovitosti zakoupila žalovaná po několikaměsíčním vyjednávání s původním žalobcem, respektive jeho synem a paní [jméno FO], když žádné jiné řešení prostřednictvím bankovního subjektu, ani nebankovního, ale renomovaného subjektu ([název]), nevedlo ke kýženým cílům. Skutečnost je taková, že pan [Jméno žalobce] mladší, syn původního žalobce, zadlužil svého otce a babičku u společnosti [právnická osoba]., u níž si přibližně v období jednoho roku před prodejem nemovitostí vypůjčil částku cca [částka], jež byl schopen během uvedené doby proinvestovat, lépe řečeno spotřebovat pro svoji potřebu. Jmenovaný si byl dále schopen půjčit dalších několik set tisíc korun u nebankovních společností, jež byly mimo jiné vyplaceny právě žalovanou. Do jednání s panem [jméno FO] mladším, respektive původním žalobcem a paní [jméno FO] (babička [jméno FO] mladšího) žalovaná vstupovala v okamžiku, kdy dluh u společnosti [právnická osoba]. byl velmi nepravidelně splácen a těsně před zesplatněním, ve výši [částka]. V tomto okamžiku vstoupil do tohoto případu pan [jméno FO], který se pokusil o zprostředkování přeúvěrování původního žalobce a paní [jméno FO], a to u dvou z bankovních subjektů. Jejich nabídka však nebyla panem [jméno FO] mladším akceptována z důvodu, že by mu zbylo málo peněz do budoucna a z důvodu nutnosti zaplatit předem vstupní poplatky do družstva ve výši [částka] (nebankovní subjekt [název], [adresa]). Problém byl navíc v tom, že mnohá plnění uskutečněná ve prospěch věřitelů pana [jméno FO] mladšího, byla hrazena bez vědomí pana [jméno FO] staršího, neřkuli bez vědomí paní [jméno FO]. K úhradě kupní ceny žalovaná poukázala na protokol o vydání věcí sepsaných [právnická osoba], z něhož plyne, že žalovaná společnost předala 4 kusy pokladních dokladů [právnická osoba] a tyto doklady jsou součástí [podezřelý výraz]. Z těchto pokladních dokladů je zřejmé, že k úhradě kupní ceny v obou případech došlo, což může potvrdit i pan [jméno FO]. Zdůraznila, že tvrzení žalobce/žalobců o nezaplacení kupní ceny k rukám pana [jméno FO] staršího jsou nepravdivá a nelogická. Je tomu tak proto, že nebyla-li by uhrazena kupní cena, pak by jistě bylo možné očekávat výzvu k úhradě, ovšem žalovaná nebyla nikým vyzvána k případné úhradě části nezaplacené kupní ceny. Zcela pozdní je také případné odstoupení od kupní smlouvy z tohoto důvodu.

6. Po vstupu současných žalobců do řízení na místo původního žalobce došlo k upřesnění žaloby ve znění, které je zřejmé z výrokové části přezkoumávaného rozsudku.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (mimo jiné výpovědí svědka [jméno FO], svědkyně [jméno FO] a účastnickou výpovědí původního žalobce) hodnotil důkazy podle § 132 o. s. ř. a provedené listinné důkazy hodnotil jako pravé a věrohodné s konstatací, že v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravdivosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti provedených listinných důkazů ničeho nenamítali. Stejně tak jako věrohodnou hodnotil výpověď svědka [jméno FO] s odůvodněním, že vypovídal spontánně, jistě a plynule, živě si záležitost vybavoval. Jeho výpověď se v podstatných bodech shodovala s výpovědí svědkyně [jméno FO] i s účastnickou výpovědí původního žalobce. Rozcházely se toliko v části vztahující se k hotovostní platbě, kdy jak původní žalobce, tak svědkyně [adresa] popřeli, že by nějakou hotovost dostali. Ohledně této skutečnosti se soud prvního stupně přiklonil k výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že hotovost byla řádně vyplacena v souladu se smluvními ujednáními, neboť tato verze je podporována obsahem [podezřelý výraz] [číslo], kdy podle úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO] mladším ze dne [datum], úředního záznamu o podaném vysvětlení [právnická osoba], šetření u notářky a podle znaleckého posudku z oboru písmoznalectví je příjmový pokladní doklad ze dne [datum] znějící na částku [částka] s vysokou pravděpodobností pravým podpisem původního žalobce, stejně tak podpis na příjmovém dokladu ze dne [datum] znějící na stejnou částku. Jako převážně věrohodnou hodnotil soud prvního stupně výpověď svědkyně [jméno FO], rovněž s odůvodněním, že vypovídala spontánně, na okolnosti uzavírání smlouvy si vzpomínala a na pokládané otázky ochotně odpovídala. Mechanismus přípravy a podpisu kupní smlouvy pak popisovala shodně jako svědek [jméno FO]. Soud prvního stupně neuvěřil její verzi o neobdržení hotovosti za převod její nemovitosti, jelikož v řízení byl prokázán opak. Jako podpůrný důkaz soud prvního stupně hodnotil účastnický výslech původního žalobce s odůvodněním, že obecně slabší důkazní hodnota účastnických výpovědí vyplývá logicky ze zainteresovanosti těchto osob na výsledku řízení a dále ze skutečnosti, že, na rozdíl od svědků, účastníkům řízení nehrozí v případě nepravdivých výpovědí žádná sankce.

8. Na základě takto provedeného hodnocení důkazů učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu: Původní žalobce v minulosti uzavřel jako přistupitel a zástavce smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu se společností [název], na jejímž základě byl dlužníkovi, společnosti [právnická osoba], poskytnut úvěrový rámec pro čerpání finančních prostředků. Původní žalobce přistoupil k veškerým závazkům dlužníka, které z této smlouvy plynuly. Původní žalobce platnost těchto smluv žádným způsobem nerozporoval, s jejich obsahem souhlasil. Následně ve snaze pomoci svému synovi s jeho finanční situací akceptoval původní žalobce řešení refinancování tohoto úvěru prostřednictvím prodeje své nemovitosti, které mu bylo navrženo [jméno FO]. Původní žalobce se s ním ohledně této záležitosti opakovaně setkal a [jméno FO] mu před podpisem kupní smlouvy vše vysvětlil. Kupní smlouvy byly podepisovány v notářské kanceláři, přičemž původní žalobce před notářem potvrdil, že chce předmětnou smlouvu podepsat. Část kupní ceny ve výši [částka] byla původnímu žalobci vyplacena v hotovosti, zbytek kupní ceny byl v souladu se smlouvou použit na výplatu předchozích závazků syna původního žalobce.

9. Z hlediska právního se soud prvního stupně nejdříve zabýval tím, zda na požadovaném určení, je dán naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že existence naléhavého právního zájmu jako základního předpokladu úspěšnosti určovací žaloby byla prokázána, kdy knihovně zapsaným vlastníkem je žalovaná. V takovém případě proto žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na podané žalobě, když soudní rozhodnutí může být podkladem pro uvedení zapsaného stavu v soulad se stavem právním.

10. Zjištěný skutkový stav pak posoudil podle § 2079 odst. 1, § 2128 odst. 1, § 583 a § 2202 o. z. Konstatoval, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že původní žalobce již v minulosti pomáhal svému synovi s finančními záležitostmi, dobrovolně rovněž uzavřel zástavní smlouvu se společností [právnická osoba]., dobrovolně přistoupil k veškerým závazkům z uzavřené úvěrové smlouvy. [jméno FO] mu posléze nabídl možnost refinancování stávajícího úvěru, s čímž původní žalobce souhlasil a hledali společně nejvýhodnější řešení. V okamžiku, kdy bylo zjištěno, že syn původního žalobce nezíská bankovní úvěr, protože byl veden jako dlužník v Centrální evidenci exekucí, byly hledány možnosti refinancování mimo bankovní sektor. Původní žalobce se synem neakceptovali nabídku společnosti [název], jelikož nebyla finančně tolik výhodná jako nabídka učiněná žalovanou. Jak svědek [jméno FO], tak svědkyně [adresa], uvedli, že obsah kupní smlouvy [jméno FO] původnímu žalobci i paní [jméno FO] vysvětloval. Navíc kupní smlouva byla podepsána v notářské kanceláři. Před podpisem se notářská tajemnice původního žalobce dotazovala, zda chce smlouvu skutečně podepsat. Smlouva byla nadepsána tučným, velkým písmem, které dokázal původní žalobce číst za pomoci brýlí. Z uvedených skutečností soud prvního stupně vzal za prokázané, že původní žalobce nemohl být žalovanou uveden v omyl ohledně toho, jaká smlouva se podepisovala. Hovořilo se o možnosti zpětné koupě, toto ujednání nemuselo mít písemnou formu, tedy postačila forma ústní a toto ujednání se proto nemuselo projevit v uzavřené písemné kupní smlouvě. Soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva byla sjednána platně, původní žalobce byl srozuměn s tím, jakou smlouvu podepisuje, podepsal ji dobrovolně veden snahou pomoci svému synovi v jeho finančních obtížích. Odstoupení od smlouvy posoudil jako neplatné z důvodu, že původnímu žalobci byla částka ve výši [částka] v hotovosti vyplacena, a to ve dvou splátkách, oproti příjmovému dokladu, tudíž zde tvrzený důvod pro odstoupení nebyl.

11. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), jejichž rozsah a výši v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval.

12. Rozsudek napadli žalobci b) a c) včas podaným odvoláním, v němž namítali, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakovali svoji skutkovou verzi a namítali, že soud prvního stupně ani orgány činné v [podezřelý výraz] nezjišťovaly, zda žalovaná hotovostí skutečně disponovala – zda ji vybrala z účtů nebo měla v pokladně společnosti a zda se tyto důkazy shodují s povinnými dokumenty v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a praní špinavých peněz. Skutečnost, že původní žalobce podepsal příjmový doklad, nesvědčí o skutečném předání hotovosti v takové výši. Zdůraznili, že původní žalobce trpěl oční vadou (šedý zákal), byl schopen číst pouze rukou a byl již v důchodovém věku s „pohybovými …“. Přesto k jeho [podezřelý výraz] soud nepřihlédl a „jako důkaz toto pouze uvedl a nijak nehodnotil“. Nevyzval žalovanou, aby prokázala, že v době údajného předání hotovosti ve dvou splátkách kupní ceny takovou hotovostí disponovala a kde ji nabyla, a proto mají žalobci za to, že nebylo prokázáno, že žalovaná včas uhradila část kupní ceny. Akcentovali, že bylo zneužito [podezřelý výraz] a chorob původního žalobce, a tím mu byla způsobena škoda velkého rozsahu. Poukázali zároveň na § 1793 odst. 1 o. z. a uvedli, že občanský zákoník v tomto ustanovení stanoví lhůtu pro uplatnění tohoto práva (jeden rok). Nárok žalobců v této žalobě však „uplatňován jinak“, a tedy tímto paragrafem odkazují v zásadě na záměr normotvůrce, kterým bylo možno korigovat plnění poskytnuté mezi smluvními stranami, pokud bylo v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana“. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Argumentovala shodně jako v řízení před soudem prvního stupně a nesouhlasila s tvrzením žalobců, že by poskytnuté plnění bylo v hrubém nepoměru k obdržené kupní ceně. Převedení vlastnického práva k nemovitostem byl totiž jediný způsob, jak řešit svízelnou finanční situaci, a jednání žalované byl zcela transparentní. Toto tvrzení bylo podpořena rovněž dokladem dalších nabídek, které byly nezávislé na žalované (společnost [název]). Do kupní ceny se tedy promítá nejen nemožnost naložit s nemovitostí jinak – stále v ní bydleli lidé, pro které byla domovem celý život, což není zohledněno ve znaleckém posudku žalobců. Právě věk a [podezřelý výraz] původního žalobce byl důvodem přijetí tohoto nestandardního řešení, tj. prodej nemovitosti i přesto, že nemovitosti budou původní vlastníci dále obývat. Výši kupní ceny také výrazně ovlivnila výše všech závazků žalobce a). Skutečnost, že paní [adresa] věděla, že nesplácením přijdou o dům, napovídá tomu, že si byli všichni zúčastnění vědomi vážnosti situace. Zdůraznila, že původní žalobce nebyl nijak omezen ve svéprávnosti a důvěra v osobu sjednávající smlouvu či lehkomyslnost při podepisování obdobných smluv nemohou být omluvou či příčinou zneplatnění takového právního jednání. Nemohlo rovněž dojít k neúměrnému zkrácení žalobců, když míra rizika spojená s transakcí vyvažovala úměrně snížení ceny nemovitosti oproti znaleckému posudku předloženého žalobci.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání (ve vztahu mezi žalobci b), c) a žalovanou), včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Původní žalobce/žalobci se požadovaného určení domáhali na základě tvrzení, že původní žalobce byl při uzavírání kupní smlouvy ze dne [datum] uveden v omyl (v podrobnostech lze odkázat na procesní stanoviska původního žalobce a současných žalobců, a že platně odstoupili od smlouvy.

16. Rozhodujícím tedy bylo zjištění, zda původní žalobce jednal při uzavírání kupní smlouvy v omylu, tedy zda měl při tomto právním jednání správnou představu o obsahu uzavírané smlouvy a právních následcích tohoto svého právního jednání. K těmto rozhodným skutečnostem provedl soud prvního stupně účastníky řízení nabízené důkazy, které hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a své skutkové závěry pak přesvědčivě vyjádřil a objasnil v odůvodnění svého rozhodnutí. Jeho závěr, že původní žalobce věděl o tom, že uzavírá kupní smlouvu s účinky přechodu vlastnického práva na žalovanou, tak odpovídá provedeným důkazům a má oporu i v obsahu spisu.

17. Odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Má-li však za to, že z dosud provedených důkazů je možno dospět k odlišným skutkovým zjištěním, musí tyto důkazy zopakovat. K takovému postupu však v souzené věci neměl odvolací soud důvod právě proto, že proces dokazování před soudem prvního stupně byl bezchybný a obvodní soud z takto provedeného dokazování učinil rovněž i odpovídající skutkové závěry. V této procesní situaci je pak odvolací argumentace mířící do skutkové roviny sporu (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) jen polemikou se skutkovými závěry přijatými soudem prvního stupně, které však, z důvodů již uvedených, nelze přiznat právní relevanci. K výtkám odvolatelů lze jen dodat, že absence zjištění „zda žalovaná hotovostí skutečně disponovala, zda ji vybrala z účtu nebo ji měla v pokladně společnosti a zda tyto skutečnosti se shodují s povinnými dokumenty v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a praní špinavých peněz …“ nebyla pro rozhodnutí v této věci právně relevantní.

18. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud ze skutkové roviny sporu zjištěné soudem prvního stupně vycházel, a přisvědčil mu i v právním posouzení věci. Nelze souhlasit s odvolateli, poukazují-li na § 1793 o. z., který na daný případ nedopadá už jen proto, že z něj není žalováno (žalobní důvod). Lze uzavřít, že odvolací argumentace nebyla způsobilá zvrátit správné skutkové i právní závěry přijaté prvostupňovým soudem, odvolací soud proto v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesoricky navazujících nákladových výroků.

19. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nabyl rozsudek samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla i v této fázi řízení plně procesně úspěšná. Její náklady účelně vynaložené na bránění práva jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení v celkové výši [částka] (dva úkony právní služby á [částka], 2x paušální částka – á 300, Kč, á [částka], 21% DPH [částka]). Každému ze žalobců b) a c) byla uložena povinnost náhradu v této výši zaplatit žalované rovným dílem.).