Rozhodnutí 25 CO 51/2022-335

1. Napadeným rozsudkem, soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Předmětem řízení byl nejprve požadavek na zaplacení částky [částka], následně došlo k opakovaným částečným zpětvzetím žaloby a ke změně žaloby; předmětem řízení tak zůstala již jen částka [částka] s příslušenstvím z titulu užívání bytu na adrese [adresa], žalovaným na základě podnájemní smlouvy ze dne [datum], resp. od října 2018 z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout s tím, že žalobci nic nedluží.

3. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části ve srovnání s původním předmětem řízení, soud mu tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za právní služby dle ust. § 7 odst. 1 a ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty [částka] za 5 úkonů po [částka]: převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba, podání ze dne [datum] a ze dne [datum], za 2 úkony z tarifní hodnoty [částka] po [částka] (podání ve věci samé ze dne [datum] a ze dne [datum]), za 6 úkonů po [částka] z tarifní hodnoty [částka] (podání ze dne [datum], účast na jednání u soudu dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], jednání soudu dne [datum] a [datum]); dále náhradu nákladů řízení tvoří náhrada hotových výdajů za 13 úkonů právní služby po [částka], náhrada za 21 % DPH, a soudní poplatek ve výši [částka]. Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku [částka]. K námitce žalovaného stran absence předžalobní výzvy poukázal na to, že předžalobní upomínka byla doručována žalovanému dne [datum] na adresu žalovaného [adresa], o čemž žalobce v řízení předložil výpis – potvrzení o podání na poště z téhož dne.

4. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalovaný včasné a přípustné odvolání s odůvodněním, že žalobci by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, protože žalovanému nebyla zaslána předžalobní výzva; v dopisu ze dne [datum] byla výpověď z nájmu bytu. Z opatrnosti pak vznesl námitky i proti výši nákladů řízení. Má za to, že žaloba byla vedena o [částka], z čehož žalovanému bylo uloženo zaplatit jen [částka], což je podstatný rozdíl. Žalovanému není jasné, z čeho vycházel soud, když tarifní hodnotu pro prvních 5 úkonů určil na [částka]. Navíc v praxi je předžalobní upomínka považována za advokátní úkon v poloviční sazbě. Dále by některá podání měla být pro jejich jednoduchost posouzena jako úkony v poloviční sazbě. Podle žalovaného by se tarifní hodnota sporu měla určit jako rozdíl částek [částka] a [částka], tj. na [částka], což má vliv na celkovou výši odměny. Navrhl proto, aby odvolací soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s o. s. ř. a a.t.

5. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Obsahem dopisu ze dne [datum] byla předžalobní upomínka, neboť ukončení podnájmu bylo obsahem až dopisu ze dne [datum]. Odeslání předžalobní upomínky žalobce prokázal a z logiky věci musela tato výzva předcházet ukončení podnájemního vztahu, navíc ještě před podáním žaloby zástupci korespondovali o výši nedoplatků. Žaloba byla původně podána pro [částka], následně matka žalovaného v průběhu řízení zaplatila [částka], proto vzal žalobce žalobu zpět podáním ze dne [datum] v korekci podání ze dne [datum]; předmětem řízení zůstala částka [částka]. V průběhu řízení nastala splatnost vyúčtování a kauce složené žalovaným, což se projevilo snížením částky na [částka]. Tarifní hodnota sporu se určuje vždy ke dni uskutečnění úkonu. Na počet úkonů mělo vliv procesní chování žalovaného, který tvrdil existenci plateb, které neproběhly. Podle žalobce je pak obvyklou praxí, že předžalobní upomínka je považována za úkon v plné sazbě.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 212 a 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), shledal odvolání částečně důvodným.

6. Podle obsahu spisu předmětem řízení zahájeného dne [datum] byla původně částka [částka] s příslušenstvím. Dne [datum] (viz č.l. 54) bylo zaplaceno [částka] vkladem na účet, vklad provedla paní [příjmení] [jméno]. Žalobce vzal žalobu co do částky [částka] zpět podáním ze dne [datum], které bylo k výzvě soudu na odstranění nejasností doplněno podáním ze dne [datum] (zastaveno usnesením č.l. 55) a co do částky [částka] podáním ze dne [datum] (č.l. 227, zastaveno usnesením č.l. 298). Podáním ze dne [datum] (č.l. 65) jednak vzal žalobce žalobu částečně zpět, protože v mezidobí nastala splatnost vyúčtování a kauce složené žalovaným; jednak žalobu rozšířil o další platby, kdy nejasnost v předmětu řízení následně k výzvě soudu odstranil podáním ze dne [datum] (č.l. 126). Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.l. 139. Žalovaný jednak sporoval existenci dluhu a jednak namítl místní nepříslušnost soudu. Na základě obrany žalovaného soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení, na které žalobce reagoval podáním ze dne [datum]. Ve věci se konala jednání dne [datum], dne [datum] a [datum]. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce zpět co do částky [částka], která odpovídá období od [datum] do [datum], kdy žalovaný už pronajatý byt neužíval (č.l. 227, zastaveno usnesením č.l. 298). Podle obsahu spisu žalobce na soudním poplatku zaplatil [částka] (viz č.l. 50). Spis obsahuje rovněž předžalobní upomínku ze dne [datum] a potvrzení o podání zásilky adresované žalovanému dne [datum]. Výpověď žalobce žalovanému učinil podáním ze dne [datum] odeslaným dne [datum].

7. K námitce žalovaného ohledně vlivu absence předžalobní výzvy na rozhodování o nákladech řízení odvolací soud připomíná, že soudní praxe je ustálena v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o.s.ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o„ opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Vzhledem k tomu, že pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 582/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2169/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4665/2015, ze dne [datum rozhodnutí] 33 Cdo 4235/2017, a nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2697/13, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4047/14). S ohledem na procesní postoj žalovaného po obdržení žaloby je tak pro rozhodování o nákladech řízení otázka toho, zda žalobce zaslal před podáním žaloby výzvu k plnění, zcela irelevantní.

8. Obvodní soud však pochybil, pokud při rozhodování o nákladech řízení aplikoval toliko ust. § 142 o. s. ř., neboť žaloba byla opakovaně částečně vzata zpět a obvodním soudem pak opakovaně částečně zastavena. Výroky o částečném zastavení řízení přitom nebyly napadeny odvoláním, soudy jsou tak vázány nejen tím, že v dané části bylo řízení ve věci samé skončeno, ale též tím, že k zastavení řízení došlo pro zpětvzetí žaloby. Zastavení řízení však také znamená, že o části věci nebylo meritorně rozhodnuto, tedy náklady nelze v této části přiznat podle zásady úspěchu ve věci. ([příjmení], K. a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 615.). Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) s § 146 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno a při naplnění podmínek uvedených v § 146 odst. 2 o.s.ř. bude toto ustanovení aplikováno přednostně před obecným pravidlem v ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Jde o důsledek předpokladu, že se účastníci řízení nebudou na soud se svými žalobami obracet svévolně, a pokud už řízení zahájí, budou v něm řádně pokračovat. [obec] zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, na to, zda šlo o důvodně podaný jiný návrh, je nutno usuzovat z hlediska vztahu výsledku chování žalovaných k požadavkům žalobce, tj. z procesního hlediska. Jde tedy o to, zda se v tomto řízení žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv (shodně viz [příjmení], L. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 987., shodně také nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1227/09 či ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 315/07 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1982 sp. zn. 3 Cz 14/82). Jinak řečeno, aby soud neuložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení, musí být napevno postaveno, že důvod, pro nějž byl návrh na zahájení řízení podán, tak jak je vyjádřen v návrhu, byl následným chováním žalovaných uspokojen; z tohoto pohledu není významný skutečný motiv (důvod) zahájení řízení, ale jen to, co se ze žalobních tvrzení a samotného petitu skutečně podává (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 170/2015 (a v něm citovaná rozhodnutí), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 128/2016, a ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. 33 Cdo 5572/2015). Z obsahu spisu přitom vyplývá, že jen v části [částka] nebyl žalobou uplatněný nárok uspokojen a jen v tomto rozsahu žalobce zavinil zastavení řízení.

9. Rovněž odvolací soud pak stanovil náklady žalobce za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (a. t.), když v současnosti se již rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálila na závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ze dne 15. 5. 2013 evidované pod R 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. se odměna za zastupování advokátem určí podle advokátního tarifu. Tento postup byl i aprobován Ústavním soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 3048/15, nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2632/18).

10. Podle § 1 odst. 2 věta prvá před středníkem a. t., při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li tato vyhláška jinak. Podle § 6 odst. 1 advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle § 8 odst. 1 a. t. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

11. Obecně platí, že odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Nejvyšší i Ústavní soud opakovaně rozhodují, že soud přizná odměnu pouze za účelné úkony právní služby, tj. pokud byly potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě. Kritérium účelnosti je třeba aplikovat i s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 25 Cdo 1748/2015, ze dne [datum rozhodnutí]). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014, je povinností soudu zabývat se při rozhodování o náhradě nákladů řízení všemi kritérii, která spoluurčují účelnost jednotlivých úkonů právní služby a dalších vynaložených nákladů a tuto je třeba posuzovat podle konkrétních okolností každého případu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 273/2016). Za účelné lze považovat toliko takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení. Soudy důvody pro přiznání mimosmluvní odměny za další úkony právní služby (poměřeno účelností nákladu) nevidí zejména tehdy, pokud si zvýšené náklady si zvítězivší strana zavinila sama – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2136/2013 apod.). Zejména pak v tom, že účastník své vyjádření k dovolání rozdělil do několika samostatných podání, soud důvod pro přiznání mimosmluvní odměny za další úkony právní služby nevidí (shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2010, ze dne 30. 5.2013). Odvolací soud proto opravy podání, byť k nim žalobce přistoupil na základě výzev soudu, nepovažuje za účelné úkony právní služby, neboť bylo povinností zástupce, aby jeho procesní podání byla natolik perfektní, aby soud nemusel vyzývat k jejich objasnění; nelze tak po žalovaném žádat, aby hradil náklady způsobenou výlučně nejasnostmi v podáních advokátky žalobce.

12. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že žalobce prokázal, že předžalobní výzvu poslal žalobci v dostatečném předstihu ve smyslu § 142a o. s. ř na poslední známou adresu žalobce; otázka toho, zda se s ní žalovaný seznámil, již není pro rozhodnutí podstatná. Ani soud neuvěřil tomu, že zásilka odeslané dne [datum] obsahovala výpověď, neboť ta byla datována až dne [datum]. Navíc – i pokud by žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění až [datum], stalo by se to i tak ve lhůtě delší než 7 dnů před zahájením řízení. Pokud jde o otázku, zda taková výzva je obvykle praxí považována za úkon právní služby dle § 11 odst. 1, nebo dle odst. 2 a. t., tak je nutno odmítnout všechny paušalizace v tomto směru, neboť každou výzvu je nutno hodnotit individuálně. V posuzovaném případě předžalobní upomínka obsahovala skutečně pouhou výzvu k plnění s údaji, která adresátovi umožňují pouze identifikaci závazkového vztahu a výši dluhu, nikoliv již však základní skutkový a právní rozbor, jedná se tak o úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t.

13. Zástupkyně žalobci poskytla 10 účelných úkonů právní služby, a to: 2 úkony z tarifní hodnoty [částka] v podobě převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a/ a. t. a návrh ve věci samé (= žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., každý po [částka] (§ 7 a. t.); 1 úkon z tarifní hodnoty [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. za [částka]; 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty [částka] za [částka] za návrh ve věci samé (= částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], jehož vady byly odstraněny podáním ze dne [datum], a jedná se tak jen o jeden účelný úkon právní služby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.; 1 úkon právní služby za návrh ve věci samé (= částečné zpětvzetí žaloby a návrh na připuštění změny žaloby ze dne [datum], jehož vady byly odstraněny podáním ze dne [datum], a jedná se tak jen o jeden účelný úkon právní služby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. z tarifní hodnoty [částka] po [částka]; 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty [částka] za návrh ve věci samé (= podání ze dne [datum] a to vyjádření k obraně žalovaného na výzvu soudu), účast na jednáních soudu dne [datum], dne [datum] a [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. po [částka] a 1 úkon právní služby za návrh ve věci samé (= částečné zpětvzetí žaloby podáním ze dne [datum] co do částky [částka] + [částka] = [částka]) po [částka]. Odměna zástupkyně žalobce tak činí [částka].

14. Náklady žalobce dále tvoří náhrada hotových výdajů zástupce dle § 13 odst. 4 a. t. ke každému ze shora vypočtených úkonů právní služby po [částka] (tj. 10 x 300 = [částka]), vše zvýšeno o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. (tj. [částka]), a dále zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], celkem tedy [částka].

15. Pokud pak jde o poměr úspěšnosti, tak žalovaný nesprávně odečítá tarifní hodnoty, namísto srovnání neúspěchu dle předmětu sporu. Ze shora uvedeného vyplývá, že o zavinění žalobce v souvislosti se zastavením řízení lze hovořit toliko co do částky [částka], ve zbývajícím rozsahu zavinil zastavení řízení žalovaný či byl ve věci samé neúspěšný ([částka]). Pro účely výpočtu náhrad nákladů řízení je tak žalobce nutno považovat za úspěšného v rozsahu 94,4 % a žalovaného v rozsahu 5,6 %. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak má žalobce právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 88,8 % z částky [částka], tj. [částka].

16. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a nákladový výrok přezkoumávaného změnil jen co do výše náhrady nákladů řízení a to tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka], jinak v tomto výroku potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. Předmětem odvolacího přezkumu byl pouze nákladový výrok (částka [částka]), úspěšnější byl v odvolacím řízení žalobce (úspěch 53 %) a náleží mu poměrná část (tj. 6 %) z účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem v odvolacím řízení. Náklady žalobce v této fázi řízení jsou tvořeny odměnou [částka] za 1 úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (vyjádření odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé) z tarifní hodnoty [částka] (tj. rozdíl mezi soudem prvního stupně přiznanou výší nákladů řízení a požadavkem žalobce a primárním požadavkem odvolatele, aby žalobci nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, shodně viz usneseni Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 1 Cdo 47/93, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. 29 ICdo 34/2013). Dále jsou náklady žalobce tvořeny 1 režijním paušálem [částka] podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve smyslu § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ([částka]), celkem tedy [částka], z čehož 6 % činí [částka].

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o místě k plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.