pro zaplacení 46 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. června 2024, č.j. 19 C 129/2023-47,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení v záhlaví uvedené částky s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody ([částka] z titulu ušlého zisku za ušlý nájem bytu za dobu 8 – 11/2022, [částka] náklady na vyhotovení exekutorského zápisu a [částka] za likvidaci věcí včetně zničeného vybavení bytu) z titulu nesprávního úředního postupu notářky [tituly před jménem] [jméno FO] pověřené vyřizováním pozůstalosti po zemřelé [jméno FO] [jméno] (tj. nájemnici v bytě ve vlastnictví žalobkyně), spočívajícím v tom, že o zastavení dědického řízení rozhodla až 6 měsíců po smrti zůstavitelky, a z titulu porušení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť žalobkyni nebylo umožněno být účastníkem dědického řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože v řízení o pozůstalosti nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalovaná není oprávněna posuzovat ústavnost zákonů.

4. Obvodní soud rozhodl zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody u žalované dne [datum]. Žalovaná žádost projednala [datum] se závěrem, že v posuzovaném řízení (vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/, a že žalovaná nemá pravomoc posuzovat ústavnost zákona, tedy ani otázku, zda byl porušen čl. 11. odst. 4 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s ust. § 2282 a 2284 o. z.

5. V bodě 5. odůvodnění rozsudku obvodní soud podrobně popsal průběh řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] soud pověřil notářku [tituly před jménem] [jméno FO], soudní komisařku, k provedení úkonu v řízení o pozůstalosti paní [jméno FO]. Dne [datum] proběhlo předběžné šetření a dceři zůstavitelky byl vydán poukaz pro vydání klíčů od bytu pronajatého zůstavitelkou, ta si je vyzvedla [datum]. Notářka vždy obratem reagovala na dotazy žalobkyně týkající se zpřístupnění bytu s tím, že jej opakovaně odkázala na dceru zůstavitelky, které byly vydány klíče od předmětného bytu. Úmrtní list byl vydán [datum], ale nebyl znám datum úmrtí., proto Obvodní soud pro [adresa] zahájil řízení o určení data úmrtí, které bylo určeno na [datum], úmrtní list s datem úmrtí byl vydán [datum]. Dne [datum] pozůstalá dcera odmítla dědictví, dne [datum] se uskutečnilo jednání před soudní komisařkou s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“), který kontaktoval žalobkyni ohledně věcí v bytě zůstavitelky. Žalobkyně sdělila ÚZSVM, že byt byl vyklizen a věci odvezeny na skládku. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] z [datum] byl majetek nepatrné hodnoty vydán České republice a řízení bylo zastaveno. Dne [datum] žalobkyně podala odvolání proti usnesení o zastavení pozůstalostního řízení, které Městský soud v Praze dne [datum] odmítl.

6. Soud I. stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, dále na ust. § 2282 a § 2284 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a konstatoval, že notářka postupovala v řízení zcela plynule a koncentrovaně, proto není dán odpovědnostní titul dle OdpŠk.

7. Ohledně neústavnosti ust. § 2282 a § 2284 o. z. ve spojení s procesními předpisy neumožňující vlastníku bytu ovlivnit postup a výsledek dědického řízení uzavřel, že soud je vázán právním řádem České republiky. Pouze v případě, že by soud dospěl k závěru, že zákon, jež má být při projednávání nebo rozhodování věci použit nebo jeho jednotlivé ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem, má povinnost podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení a nařízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přerušit. Soud však k závěru o rozporu předmětných ustanovení s ústavním pořádkem nedospěl. Ustanovení § 2284 o. z. předjímá, že do šesti měsíců od nájemcovy smrti dojde v rozhodnutí o nájemcova dědice, a v případě, že tak nestane, stanoví postup, jak má najímat trvá vůči svému majetku postupovat; lhůta v trvání šesti měsíců je přiměřená.

8. O nákladech řízení obvodní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a má tak právo 3 x [částka] dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., to vyjádření k žalobě ze dne [datum], přípravu a účast na ústním jednání dne [datum].

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Vyložila, že se domáhá náhrady škody za to, že nájemnice zemřela a nebylo žádné osoby, na koho by přešel nájem. Žalobkyně od smrti nájemce nedostala ničeho, byt chátral, navíc hradila náklady na vyklizení věcí nájemnice. Pochybení notářky spatřuje v tom, že nevpustila žalobkyni do bytu za účelem učinění opatření k zamezení vzniku škody, resp. toto právo mu bylo 5 měsíců upřeno. [adresa] předala dceři nájemnice, která se žalobkyní nespolupracovala a vhodila je do schránky; žalobkyně si tak zjednala přístup až [datum]. Tehdy v bytě našel zapáchající věci včetně zničeného vybavení bytu. Po dobu trvání dědického řízení nebylo žádné osoby, vůči které by se svého práva domohl. Má za to, že nájem je majetkovou hodnotou, která měla být zařazena do dědictví, a nebyl tak důvod k zastavení řízení pro nepatrnost majetku. Žalobkyně nebyla účastníkem dědického řízení, ačkoliv se jí jeho výsledek dotýká, proti usnesení o zastavení řízení nebylo ani odvolání přípustné. Stávající právní úprava tak neposkytuje žalobci adekvátní ochranu jeho vlastnického práva, čímž dochází k porušení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, přičemž s touto její argumentací se obvodní soud vypořádal nedostatečně. Dle žalobkyně měl soud věc předložit Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti § 2282 a § 2284 o. z. Neústavnost těchto ustanovení spočívá v tom, že nepočítají s možností, že by nebylo dědice. Vlastnické právo žalobkyně bylo omezeno 6 měsíců, aniž jí byla poskytnuta adekvátní náhrada, neboť nebyl určen dědic. Ustanovení § 2284 o z. považuje za absurdní v situaci, kdy je následně rozhodnuto o zastavení řízení pro nepatrnost majetku. Žalobkyni se nelíbí to, že dle platného práva je jako pronajímatel oprávněna věci z bytu vyklidit až po 6 měsících, ale nebude-li v dědickém řízení určen žádný dědic, nedostane se jí žádné náhrady a takovou právní úpravu považuje za neústavní. V tomto konkrétním případě byla žalobkyně omezena ve svém vlastnickém právu po dobu 5 měsíců, vznikla jí škoda likvidací věcí nájemkyně a opravou bytu. Žalobkyně nevylučuje možnost učinit si výklad práva ústavně komfortním způsobem, o což se soud nepokusil. Pokud totiž dojde k zastavení řízení o pozůstalosti pro nepatrnost majetku, aniž je určen dědic, jedná se o důsledek činnosti notářky a za nucené omezení vlastnického práva nese odpovědnost stát a soud se touto odpovědností nezabýval. Majetek zůstavitelky byl navíc vydán státu a není možné, aby v mezidobí nikomu nepatřil.

Při jednání zdůraznila, že žalobkyně je pronajímatelkou bytů a do takové situace se dostává opakovaně, vznikají jí tak miliónové škody. Pochybení státu spočívá v tom, že notářka měla určit, že stát je dědicem zůstavitelky.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí, považuje jej za věcně správné. Úprava v ust. § 2282 a § 2284 o. z. je součástí celkové úpravy a obsahuje vyváženou úpravu práv a povinností všech dotčených stran.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Soudem I. stupně zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu a správnost skutkových zjištění nikdo z účastníků nenapadá. V podrobnostech se proto tímto na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

13. Odvolací soud zopakoval dokazování při jednání dne [datum] a nad rámec zjištění soudu prvního stupně ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. [spisová značka] zjistil následující: E-mailem z [datum] sdělila dceři zůstavitelky, že pokud má klíč od bytu zůstavitelky, může do bytu vstoupit a vyřídit vše potřebné (e-mail č.l. 5). Dcera zůstavitelky notářku informovala, že do bytu zůstavitelky vstoupila v součinnosti s policií a dle jejích pokynů vyklidila jen lednici (e-mail ze [datum], č.l. 5 druhá strana). E-maily z e-mailové adresy [e-mail] byla dcera zůstavitelky vyzývána k předání bytu dne [datum], [datum], [datum] s tím, že ke dni [datum] dluh překročí [částka], a protože je jasné, že s největší pravděpodobností nájem na nikoho nepřechází, je neakceptovatelné, aby pokračovala další blokace bytu (č.l. 18). Dcera zůstavitelky vhodila klíče od bytu pronajímateli do schránky s tím, že není dědic, nebydlí tam, má [podezřelý výraz], nemá hlídání (viz e-mail z [datum], č.l. 20). Dle notářského zápisu z [datum] jednatel žalobkyně nalezl klíč od bytu v poštovní schránce patřící k bytové jednotce (č.l. 80). Dne [datum] z e-mailové adresy [e-mail] (zpráva byla v kopii zaslána i zástupci žalobkyně) bylo notářce oznámeno, že byl objednán exekutor k provedení kontroly bytu a sepsání notářského zápisu, pokud bude notářka souhlasit, bude ihned zrealizován (č.l. 29). Notářka zprávu vzala na vědomí a předala ji i vypravitelce pohřbu, aby poskytla potřebné informace pro tento úkon (č.l. 29).

14. Odvolací soud tak uzavřel, že notářka se prostřednictvím dcery zůstavitelky postarala o to, aby z předmětu nájmu byly odstraněny všechny předměty podléhající rychlé zkáze v intencích toho, jak to povolila policie, a že nejpozději již od [datum] byly klíče od bytu v dispozici žalobkyně.

15. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil zcela správně. Čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod deklaruje, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Konkrétní postup je pak upraven právě v OdpŠk.

K návrhu na přerušení řízení

16. Odvolací soud návrh žalobce na přerušení řízení zamítl při jednání dne [datum], neboť neshledal naplnění podmínek pro postup dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

17. Podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

18. Uvedené ustanovení je legálním důsledkem toho, že obecný soud není oprávněn posoudit soulad zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení a je tak podle čl. 95 Ústavy povinen v souvislosti s aplikací zákona v konkrétní souzené věci dát Ústavnímu soudu podnět k zahájení řízení, jehož výsledkem může být tzv. negativní zákonodárství – tedy zrušení zákona nebo jeho části. Podat návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je výsostným právem soudu. Soud žádného stupně nelze přinutit, aby využil své právo dané mu čl. 95 odst. 2 Ústavy, přerušil řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podal návrh ve smyslu § 64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (viz rozhodnutí Vrchního soudu sp. zn. [spisová značka]).

19. Zákonem, jehož má být použito při řešení věci, se rozumí jen takový zákon, jehož odstranění Ústavním soudem by ve svých důsledcích mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soudy rozhodující o odpovědnosti státu dle OdpŠk ust. § 2282 ani ust. § 2284 o. z. či dokonce z. ř. s. na úpravu poměrů mezi účastníky nepoužily, protože nebyl dán odpovědnostní titul, a není tak splněn zákonný předpoklad pro postup dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. I kdyby tedy někdy v budoucnu byla uvedená ustanovení zrušeno, nemůže to mít na rozhodování soudu dle OdpŠk žádný vliv. Nadto žalobkyně ani dle § 2284 o. z. nepostupovala, čímž by požadavek na přezkum ústavnosti uvedeného ustanovení měl z pohledu obou řízení (odškodňovaného i kompenzačního) pouze akademický charakter pro jakékoliv řízení.

K věci samé

20. Stát za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Existence výše uvedených podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

21. Nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí jsou dva pojmy, které vymezují příčinu vzniku újmy výkonem veřejné moci. Jde o samostatné skutkové podstaty odpovědnosti státu za takovou újmu, z čehož plyne zásada, že co je nezákonným rozhodnutím, nemůže být nesprávným úředním postupem a naopak. V případě, kdy úřední postup nalezne svůj odraz ve výroku rozhodnutí, nebude stát za způsobenou újmu odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu, ale výlučně z titulu nezákonného rozhodnutí (viz SIMON, Pavel. 1. Rozdíl mezi odpovědností z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu nesprávného úředního postupu. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-768-2, marg. č. [hodnota].). Srov rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

22. Rozhodnutí je individuální právní akt orgánu veřejné moci, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo kterým se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Obecná definice nesprávného úředního postupu není v OdpŠk uvedena, neboť s ohledem na množství podob nesprávného úředního postupu jednoduše není možné takové jednání obsáhnout do jedné definice. Rozdílem mezi újmou způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem je skutečnost, že u nesprávného úředního postupu nevedou postupy prováděné v rámci činnosti orgánu veřejné moci k vydání rozhodnutí, nebo se takového rozhodnutí přímo nedotýkají. Postup orgánu, který spočívá např. ve shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, nebo jejich právní posouzení, je činností bezprostředně směřující k vydání rozhodnutí, které v případě chyby v postupu může být nezákonné s odpovědností státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Takový postup úřední osoby tak nelze považovat za nesprávný úřední postup, i když vede k vydání nezákonného rozhodnutí. Stejně tak vydání a doručení rozhodnutí, které účastník považuje za nesprávné, nelze považovat za nesprávný úřední postup a odpovědnost za újmu takto vzniklou lze zvažovat pouze z pohledu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí.

23. Pokud tedy je chybný úřední postup notářky shledáván v tom, že nesprávně zjistila rozsah majetku zůstavitelky, a proto nesprávně rozhodla o zastavení řízení, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky, případně že pochybení spočívá v tom, že měla stát určit jako dědice, lze takové rozhodnutí posuzovat pouze optikou odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí.

24. Za nezákonné lze mít rozhodnutí pravomocné (nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc), které bylo právě pro nezákonnost zrušeno, a že mu měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, čelit procesně. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Aby bylo možno rozhodnutí ve smyslu OdpŠk pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Podle judikatury Nejvyššího soudu v sobě podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení nebo změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka prvá vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí - soud v řízení o odpovědnosti podle komentovaného zákona nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Otázku nezákonnosti původního rozhodnutí tak nemůže posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Postačuje však, pokud byla v předchozím (jiném) řízení deklarována nezákonnost určitého rozhodnutí. Výše uvedené je důsledkem tzv. presumpce správnosti úředního rozhodnutí, kdy soud v řízení o náhradě škody proti státu nebo územnímu samosprávnému celku není oprávněn sám přezkoumávat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, stejně jako není oprávněn posuzovat, zda ke zrušení nebo změně rozhodnutí došlo nesprávně. Obdobně je pak soud vždy vázán i důvody zrušení nebo změny takového rozhodnutí, kdy ne vždy je důvodem takového kroku jeho nezákonnost. Někdy je rozhodnutí zrušeno či změněno pouze v důsledku změny okolností, což samozřejmě vylučuje jeho označení za nezákonné s důsledky v podobě nároku na náhradu škody.

25. Žalobkyně dovozuje svůj nárok z toho, že jsou nesprávně vykládány zákonné normy (sama však s jiným výkladem zkoumaných norem nepřišla). Kompenzační řízení však neslouží k tomu, aby soud přezkoumal správnost výkladu norem aplikovaných státními orgány v odškodňovaném řízení. Ostatně i tento výklad právních norem se projevil ve výroku rozhodnutí a z hlediska OdpŠk tak připadá v úvahu jen odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí.

26. Žalobkyně však nevyužila ani možnost podat včasnou ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a nepodala ani žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu ze dne 26. 5.5č. j. [spisová značka] (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2345/23). Usnesení pozůstalostního soudu nebylo zrušeno, natož pro nezákonnost, a je jím vázány i soudy rozhodující v tomto řízení. Odpovědnostní titul tak není dán.

27. Jen pro úplnost odvolací soud plně souhlasí s tím, že nesprávný úřední postup v podobě nepřiměření délky nebyl zjištěn (ostatně nebyl ani tvrzen).

28. Vznik nároku z nesprávného úředního postupu předpokládá, že při činnosti státního orgánu nebyla zachována zákonná procesní pravidla. V daném případě taková situace nenastala, notářka – která jednala v pozici státního orgánu - žádná pravidla neporušila. K tvrzení, že se notářka včas nepostarala o odstranění věcí podléhajících zkáze z bytu, lze odkázat na to, že nejpozději [datum] z předmětu nájmu byly odstraněny věci z lednice, a to v souladu s pokyny policie. Od [datum] byly klíče od bytu v poštovní schránce, tedy v dispozici žalobkyně a pozůstalostní soud žádné klíče neměl již od [datum]. Ani v tomto směru tedy odvolací soud žádné pochybení neshledal. Nemůže být nesprávním úředním postupem notáře to, že z bytu byly odstraněny jen věci, u kterých to policie umožnila, nadto nejpozději od [datum] mohla kontrolu bytu provést žalobkyně.

29. Proces přijímání zákonů hlasováním v komorách parlamentu není úředním postupem, ani to, že se zákonodárný sbor shodl na textu zákona, který žalobkyni s ohledem na její podnikání nevyhovuje, nemůže být nesprávným úředním postupem ve smyslu OdpŠk a za újmu vzniklou na základě této činnosti stát neodpovídá ani podle o. z. ani podle OdpŠk (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Že normotvorné činnosti státních orgánů nejsou způsobilé založit odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, Nejvyšší soud vyslovil již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod č. [číslo] soudních rozhodnutí a stanovisek; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn[číslo], odmítl. Z další judikatury Ústavního soudu řešící uvedenou problematiku lze pak odkázat i na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 407/99, nebo nález ze dne [datum], sp. zn. [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 93/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 24, pod č. [hodnota]).

30. Okolnost, že pozitivní právní úpravu nevnímá žalobkyně jako správnou, nemůže soud zásadně reflektovat jinak než odkazem na postupy zákonodárného procesu. Otázka změny stávající právní úpravy je věcí moci zákonodárné a absence zákonné úpravy odpovídající představám žalobkyně nemůže být nesprávným úředním postupem (viz výše). Ve věci tak chybí hned první předpoklad pro vznik nároku na náhradu škody (nemajetkové újmy) proti státu, a to nesprávný úřední postup, v jehož důsledku by taková škoda (újma) vznikla.

31. Podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje (1). Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem (3). Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (4).

32. Vyvlastněním se rozumí nucené odnětí vlastnictví a k tomu v odškodňovaném řízení nedošlo. Podle [název] může mít obdobný režim jako vyvlastnění i jiné zasahování do práva na pokojné užívání majetku, než je vyvlastnění, pokud nesplňuje kritérium přiměřenost. Opatření, kterým dochází k zasahování, musí zajistit „spravedlivou rovnováhu" mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce, přičemž požadovaná rovnováha nebude dána, pokud dotčená osoba nese zvláštní a nadměrné břemeno (rozsudek [název] ve věci [firma], § 26-28, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 333/04 a sp. zn. IV. ÚS 703/06), přičemž vztah proporcionality má i svou časovou dimenzi - např. zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho (usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 723/02).

33. Žalobkyně byla omezena ve svém právu užívat byt tím, že uzavřela nájemní smlouvu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal, existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Nájem bytu má zvýšenou právní ochranu, neboť ochrana obydlí si zasluhuje vyšší míru ochrany. Zásah do práva byt pronajímat po dobu max. 6 měsíců nelze považovat za vyvlastnění, a to ani v situaci, kdy výjimečně pronajímatel nebude mít nárok na nájemné za uvedené období. Nutno zdůraznit, že stav, kdy nakonec nebude určen dědic a pronajímateli nebude za období 6 měsíců nic zaplaceno, je dle zákona zcela výjimečná. Nadto nelze opomíjet, že žalobkyní naříkaná ustanovení mají vazbu na jiná zákonná ustanovení, např. na ust. § 192 z. ř. s. (tj. možnost doprojednat dědictví, pokud bude dodatečně zjištěn majetek), na možnost sjednat peněžitou jistotu dle § 2254 o. z., čímž lze tvrzenou škodu eliminovat.

34. Zde navíc pronajímatel věděl již od září 2022, že s největší pravděpodobností bude pozůstalostní řízení zastaveno, aniž dojde k přechodu nájemního práva, již od [datum] měl v dispozici klíče od svého bytu a [datum] notářce oznámil, že do bytu vstoupí, což učinil [datum]. Neprovedení kontroly bytu od září 2022 nadále tak souviselo s rozhodováním žalobkyně, nikoliv postupem či rozhodováním státního orgánu.

35. Z ochrany vlastnického práva nelze dovozovat, že by vlastník věci měl ústavní zaručené právo na zisk ze své podnikatelské činnosti.

36. Jen na okraj pak odvolací soud dodává, že z bezpráví nemůže vzniknout právo. Žalobkyně v odvolacím řízení namítá, že majetek zůstavitelky, který byl vydán státu, vlastnil tedy po smrti zůstavitelky stát, a proto by měl uhradit škodu. Žalobkyně však pomíjí, že úmyslně všechny věci po zůstavitelce zničila, aniž kdy umožnila státu dispozici s jeho majetkem. Pokud tedy žalobkyni zůstalo po dobu necelých 6 měsíců alespoň holé vlastnictví, tak stát neměl a již nikdy mít nebude ani to. Domáhat se za těchto okolností nákladů na uskladnění a likvidaci cizího majetku lze považovat za výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Nadto se jedná o zcela samostatný nárok nepodléhající OdpŠk, ale běžné úpravě v o. z. [název] nemůže být osobou oprávněnou jednat za stát. Takovéto alternativní posouzení v odvolacím řízení není možné (§ 216 odst. 2 o. s. ř.), neboť odpovědnost za škodu je zde dovozována z jiných skutečností, než v řízení před soudem prvního stupně (tj. stát by měl odpovídat jako vlastník, nikoliv jako orgán vykonávající státní moc). Odvolací soud proto k požadavku žalobkyně na náhradu škody z titulu vlastnického práva uplatněné v odvolacím řízení pro nepřípustnost nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), o čemž žalobkyni poučil při jednání dne [datum].

37. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí proto postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako ve výroku zcela správné, a to včetně výroku o nákladech řízení, proti kterému žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal.

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o s. ř., plně úspěšná byla i v odvolacím řízení žalovaná a má tak právo na náhradu nákladů řízení za 2 úkony dle § 1 odst. 3 písm. b/, c/ cit. vyhlášky (příprava účasti na jednání a účast u jednání soudu dne [datum], odvolání ve věci samé) po [částka] (§ 2 odst. 3 shora uvedené vyhlášky). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.