o 96 495,17 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2025, č. j. 18 C 124/2024-108,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit 27 546,90 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, částku 4 482,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 207,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení (I), žalobu o zaplacení 55 638,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, o 8 827,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 022,54 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení zamítl (II) a rozhodl tak, žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 10 313 Kč (III).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce z titulu smlouvy o nájmu movité věci, uzavřené mezi účastníky řízení dne 26. 7. 2018, ve znění dodatku a Všeobecných podmínek verze [číslo], domáhal žalované částky z důvodu přečerpání km, neboť maximální nájezd km byl v rámci smlouvy sjednán po dobu nájmu v rozsahu 130 000 km, avšak žalovaná najela celkem 162 841 km. Poplatek za nedodržení maximálního nájezdu počtu km byl stanoven 2,10 Kč/1 km + 21% daň z přidané hodnoty. Dle smluvních ujednání žalobce rovněž požaduje smluvní pokutu, když část smluvní pokuty se stala splatnou dne 29. 11. 2024. Žalobce požaduje též zaplacení zákonných úroků z prodlení.

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila. Nesporovala uzavření smlouvy o nájmu movité věci (osobního automobilu) mezi účastníky, avšak doplnila, že tato smlouva měla několik dodatků. Původní leasingová smlouva byla uzavřena na 36 měsíců, dodatkem číslo 1 byla prodloužena o dalších 12 měsíců, v důsledku čehož byl upraven i počet najetých km s předpokládaným ročním nájezdem 27 500 km. Ke konci nájemní doby se pak strany dohodly na uzavření dodatku číslo 2, který leasingovou smlouvu prodlužoval o dalších 12 měsíců, kdy předpokládaný roční počet najetých km byl upraven na 26 000 km. Posléze účastníci uzavřeli ještě dodatek číslo 3, neboť žalobce žalované tento dodatek ke smlouvě rovněž předložil a žalovaná s ním souhlasila, přičemž před jeho uzavřením trval nájemní vztah již pět let. Podle předpokládaného počtu km naježděných za rok bylo sjednáno 30 000 km po dobu prvních tří let, 27 500 km po čtvrtý rok a 26 000 km pro pátý rok, dle žalované tedy počet maximálních najetých kilometrů byl v rámci smlouvy sjednán 171 136 km. Byť dodatek číslo 3 leasingovou smlouvu prodlužoval o dalších šest měsíců, nájemní vztah mezi účastníky trval i poté, kdy vozidlo žalovaná dále užívala dohodnutým způsobem, včetně souvisejících (servisních) služeb, a to bez námitek žalobce. Nájemní vztah skončil až dne 30. 5. 2024, kdy žalovaná vozidlo vrátila zpět žalobci a ten je převzal. Žalovaná proto vychází z toho, že povolený počet km nepřečerpala a žaloba není důvodná.

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o nájmu movité věci s předmětem nájmu (leasingu) vozidla [název] pětidvéřový, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu 90 000 km, a předpokládaným počtem najetých km ročně 30 000 km a dobou trvání nájmu 36 měsíců. Nesporné bylo i uzavření dodatku ze dne 18. 7. 2022, kterým byla zvýšena doba nájmu na 60 měsíců, maximální nájezd km po celou dobu nájmu 130 000 km, předpokládaný počet najetých km ročně 26 000 km s tím, že cena za přečerpané kilometry činí dle smlouvy 2,10 Kč a 21 % DPH. Ze Všeobecných smluvních podmínek, jež byly nedílnou součástí leasingové smlouvy verze [číslo], pak vyplynulo, že dle bodu 9.2, ocitne-li se nájemce s platbou splátky nebo jakékoliv jiné platby v prodlení, je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý, byť i jen započatý den prodlení, smluvní pokuty a úroky z prodlení jsou splatné dnem, kdy výzva k jejich úhradě byla předána orgánu, který má povinnost výzvu doručit. Z předávacího protokolu vyplynulo, že žalovaná žalobci vozidlo předala dne 30. 5. 2024 s počtem najetých km 162 841. Žalobce vystavil žalované za službu operativního leasingu fakturu ze dne 30. 5. 2024 na částku 83 185,49 Kč, se splatností dne 29. 6. 2024. Vyplynulo, že jednotlivé dodatky byly sjednávány tak, že žalobce žalované zaslal návrh dodatku smlouvy e-mailem s tím, že pokud bude žalovaná souhlasit, má jej podepsaný zaslat žalobci zpět poštou. Soud prvního stupně uzavřel, že zcela stejným způsobem byl žalobcem žalované zaslán i návrh dodatku smlouvy v roce 2023, který žalovaná v srpnu 2023 odeslala žalobci podepsaný zpět. Žalobce však reagoval tak, že z interních důvodu dodatek nelze realizovat. Žalovaná s uvedeným nesouhlasila s tím, že dodatek byl sjednán platně již akceptací nabídky žalobce žalovanou a vozidlo mezi stranami bylo dle leasingové smlouvy používáno dále. Dodatkem ze dne 26. 7. 2023 byl zvýšen maximální nájezd po dobu nájmu na 152 000 km, s předpokládaným počtem najetých km ročně 27 636 km a doba nájmu byla prodloužena celkem na 66 měsíců.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 1732 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Následně vyšel z toho, že mezi účastníky řízení bylo v zásadě sporu o tom, zda byl či nebyl platně uzavřen dodatek číslo 3 k leasingové smlouvě ze dne 26. 7. 2023. Uzavřel, že ačkoliv žalobce vychází z toho, že tento dodatek platně uzavřen mezi účastníky řízení nebyl, na podkladě provedeného dokazování, zejména e-mailu ze dne 26. 7. 2023, kdy žalobce učinil žalované nabídku, však uvedený dodatek ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z. platně uzavřen byl. Žalovaná totiž vyrozuměla žalobce, že s dodatkem souhlasí a zaslala jej podepsaný zpět, čímž nabídku žalobce přijala. S ohledem na to, že žalobce nabídku platně neodvolal, neboť takto by musel učit nejpozději současně s učiněním nabídky, přičemž vyplynulo, že se jednalo mezi účastníky o zavedenou praxi, pokud jde o prodloužení leasingové smlouvy, a nadto žalovaná předmětné vozidlo i nadále užívala, včetně souvisejících servisních služeb, soud prvního stupně uzavřel, že dodatek ze dne 26. 7. 2023 (tzv. číslo 3) uzavřen platně byl. Současně proto vyšel i z toho, že maximální nájezd km po dobu nájmu byl jednoznačně stanoven formulací dodatku číslo 3 na celkem 152 000 km, a nikoliv počtem předpokládaných najetých km ročně (tj. 171 136 km), jak se mylně domnívá žalovaná. Následně dospěl k závěru, že dne 30. 5. 2024 žalovaná žalobci vozidlo předala s počtem najetých km ve výši 162 841 km, došlo proto k překročení maximálně stanoveného limitu o 10 841 km. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci cenu za vypočtené kilometry, tj. 10 841 km dle Všeobecných podmínek verze [číslo] ve výši 2,10 Kč/1 km + 21 % DPH, přičemž výpočet této částky, včetně daně z přidané hodnoty, představuje částku 27 546,90 Kč. Dále dovodil, že s ohledem na to, že mezi účastníky je nesporné, že žalovaná tuto částku žalobci včas neuhradila, žalobce má rovněž právo ve smyslu Všeobecných podmínek na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 30. 6. 2024 do podání žaloby dne 9. 12. 2024, tj. celkem za 163 dní, což představuje smluvní pokutu ve výši 4 482,50 Kč. Uvedené částky, včetně zákonných úroků z prodlení, a pokud jde o cenu za přečerpané kilometry od 30. 6. 2024 ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury a pokud jde o smluvní pokutu od 30. 11. 2024, když ta se stala splatná ke dni 29. 11. 2024, tj. v části 4 207,50 Kč žalobě vyhověl, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž, protože žalobce měl ve věci úspěch ohledně 33 %, žalovaná v rozsahu 67 %, uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované v rozsahu 34 %.

8. Žalobce rozsudek napadl včas podaným a přípustným odvoláním, a to včetně vyhovujícího výroku o věci samé. Akcentoval, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o tom, že dodatek číslo 3 leasingové smlouvy byl uzavřen platně, že s tímto nelze souhlasit. Soudu prvního stupně vytkl, že ohledně tohoto dodatku mechanicky aplikoval § 1732 o. z., aniž by zohlednil, že mezi účastníky řízení byla výslovně sjednána konstitutivní forma uzavírání dodatků, která vylučuje vznik závazku jiným způsobem. Zákonná ustanovení o nabídce, tj. § 1731- § 1745 o. z., jsou totiž dispozitivní povahy, z čehož plyne, že pokud si smluvní strany výslovně sjednají jinou formu uzavírání smlouvy nebo jejích dodatků, má tato dohoda smluvních stran přednost před zákonným režimem nabídky a přijetí. Z tohoto důvodu se proto neuplatní zákonná pravidla o akceptaci nabídky, nýbrž pouze postup sjednaný smluvními stranami. Rozhodná jsou tedy ustanovení Všeobecných smluvních podmínek, jakožto nedílné součásti leasingové smlouvy. Žalovaná se s nimi seznámila a souhlasila s jejich obsahem. Dle těchto smluvních podmínek čl. 2.4 se tak účastníci dohodli, že: „k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy či jejich podmínek, a tedy k uzavření smlouvy, včetně jejích podmínek, dojde na základě podpisu téže listiny obsahující vlastnoruční podpis pronajímatele a nájemce.“ Z toho plyne, že právě toto ujednání vylučovalo možnost uzavření smlouvy nebo její změny (dodatku) jiným způsobem než podpisem obou smluvních stran na téže listině. Stejný požadavek pak obsahuje čl. 10.6 smluvních podmínek, v němž se stanoví, že: „všechny změny a doplnění smlouvy, včetně verze těchto podmínek, musí mít formu písemného dodatku podepsaného pronajímatelem a nájemcem na téže listině.“ Žalobce proto vychází z toho, že mezi stranami byla stanovena konstitutivní forma právního jednání, jejíž nedodržení má za následek neplatnost právního jednání. Tento závěr pak odpovídá i § 582 o. z., dle něhož je právní jednání neplatné, není-li učiněno ve formě ujednané stranami, ledaže by strany vadu dodatečně zhojily, přičemž, zároveň nelze neplatnost pro nedodržení sjednané formy namítnout pouze tehdy, bylo-li již podle takového právního jednání plněno. Žalobce tedy namítá, že právní jednání ve formě ujednané stranami nebylo vůbec dokončeno, neboť dodatek číslo 3 neobsahuje podpisy obou smluvních stran na téže listině. Nelze hovořit o jakémkoliv plnění dle dodatku číslo 3, neboť smluvní vztah účastníků nadále probíhal dle předchozího ujednání, jímž byl dodatek k leasingové smlouvě ze dne 18. 7. 2022 a žalovaná pouze pokračovala v užívání předmětného vozidla. Žalobkyně z uvedených důvodů vychází z toho, že leasingová smlouva, tj. smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou, trvala i po datu očekávaného ukončení, a to na základě čl. 8.5 smluvních podmínek, který stanovuje, že: „pronajímatel a nájemce se výslovně dohodli, že bude-li nájemce i po skončení sjednané doby nájmu dále užívat předmět nájmu, aniž by došlo k uzavření písemného dodatku ke smlouvě o změně doby nájmu a případně i dalších náležitostí, prodlužuje se smlouva, a tím doba nájmu, opakovaně vždy o jeden měsíc za podmínek, za jakých byla původně ujednána, včetně případných dodatků... .“ Z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by žalobce svým jednáním potvrdil obsah dodatku, právě naopak, žalobce svým jednáním realizoval práva a povinnosti ze stávající leasingové smlouvy, která obsahovala mechanismus měsíčního prodlužování dle čl. 8.5 Všeobecných smluvních podmínek. Poté, kdy tak žalobce převzal od žalované dne 30. 5. 2024 předmětné vozidlo, vystavil žalované poplatek za přečerpané kilometry na vozidle, a to v souladu s čl. 8.4 Všeobecných smluvních podmínek, fakturou s datem splatnosti dne 29. 6. 2024 na částku 83 448,98 Kč. Tato dlužná částka byla částečně uhrazena ohledně 263,49 Kč, žalobce proto požaduje částku 83 185,49 Kč. Vychází z toho, že maximální nájezd km po dobu nájmu, tj. dle leasingové smlouvy, byl 130 000 km, najeto však bylo 162 841 km, poplatek za přečerpané km byl proto stanoven částkou 2,10 Kč/km + 21 % DPH. Soud prvního stupně však, jak skutkový stav, tak i právní stav věci ohledně zamítnutí části žaloby posoudil nesprávně. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I a II změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Posléze žalobce podáním ze dne 7. 11. 2025 vzal své odvolání částečně zpět, a to co do výroku I. Navrhl, aby zamítavý výrok o věci samé odvolací soud změnil tak, že i v tomto ohledu žalobě jako důvodné vyhoví, přičemž žalobci přizná plnou náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že žalobce nesprávně svoji žalobní argumentaci opírá o smlouvu o nájmu movité věci ze dne 26. 7. 2018 ve znění dodatků číslo 1 a 2 a Všeobecných obchodních podmínek, z čehož dovozuje maximální nájezd předmětem nájmu ve výši 130 000 km a tento porovnává se skutečným nájezdem ve výši 162 841 km, poté, co žalovaná žalobci vozidlo předala. Zcela tak pomíjí, že mezi stranami byl uzavřen též dodatek číslo 3, a to na základě vzájemné komunikace, kterou žalobce žalované zaslal s tím, že pokud s návrhem na dodatek smlouvy souhlasí, podepsaný jej má žalobci vrátit zpět. Takto také žalovaná učinila, přičemž žalobce v rámci další komunikace doručení podepsaného dodatku potvrdil. Nelze akceptovat skutečnost, že teprve posléze žalobce s návrhem dodatku nesouhlasil, a to s tvrzením o jeho interních důvodech. Je proto namístě vycházet z toho, že mezi stranami byl dodatkem číslo 3 stanoven maximální nájezd km v počtu 152 000 km. Po celou dobu vztahu pak žalovaná žalobci jím vystavené faktury řádně a včas platila, účastnila se i pravidelných servisních služeb. Po celou dobu nájmu až do vrácení předmětu nájmu dne 30. 5. 2024 žalobce ničeho nenamítal, nadále žalované služby poskytoval a vystavoval jí faktury zcela stejným způsobem. Žalovaná proto má za to, že užívání předmětného vozidla se zjevně dělo z vůle obou smluvních stran, přičemž pokud došlo k užívání vozidla i po skončením doby nájmu dle dodatku číslo 3, z právního hlediska lze vztah účastníků chápat jako novou smlouvu uzavřenou konkludentním způsobem. Vůlí stran totiž bylo ponechat vozidlo v nájmu žalované na další navazující časové období za obdobných podmínek jako doposud. Vozidlo bylo až do doby jeho odevzdání žalobci užíváno v souladu s nájemní smlouvou, a žalovaná své povinnosti plnila. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru o platnosti dodatku číslo 3, učinil tak správně a správně vyšel z toho, že k prodloužení doby nájmu došlo na celkem 66 měsíců s navýšením maximálního nájezdu vozidla na 152 000 km. Dodatek číslo 3 byl totiž žalované zaslán nabídkou, kterou žalovaná přijala a žalobce ji nezrušil dříve, než mu byl doručen projev vůle žalované, tedy došlo k jeho platnému uzavření. Sporuje-li nyní žalobce uzavření tohoto dodatku, nutno poukázat na to, že sám dal žalované najevo, že k dokončení smluvního ujednání postačí podpis žalované a zaslání předmětného dokumentu zpět žalobci. Důvod, proč dokument nebyl v době zaslání žalované ještě opatřen podpisem žalobce s přihlédnutím ke všem okolnostem, spočívá pouze v distančním způsobu jeho uzavírání, nikoliv v tom, že by si žalobce uzavření navrhovaného ujednání, poté co bylo v jím navržené podobě jednoznačně žalovanou přijato, chtěl ještě rozmyslet. Žalovaná dále poukázala i na § 6, jakož i § 8 o. z., dle nichž každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Závěrem navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit a přiznat jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. S ohledem na to, že žalobce nemá subjektivní právo podat odvolaní do vyhovujícího výroku o věci samé (I) odvolací soud je dle § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl.

12. Následně odvolací soud na podkladě včas podaného odvolání legitimovanou osobou přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), zopakoval dle § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

13. Z emailu žalobce ze dne 7. 6. 2021 adresovaného žalované odvolací soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k rekalkulaci smlouvy s tím, bude-li se zaslaným návrhem-dodatkem ke smlouvě souhlasit, nechť jej podepsaný zašle žalobci zpět. Z dodatku ke smlouvě o nájmu movité věci č. [číslo] ze dne 7. 6. 2021 zjistil, že žalobce a žalovaná prodloužili uzavřenou smlouvu o nájmu na dobu nájmu v celkové době 48 měsíců, s předpokládaným počtem najetých km ročně 27 500 km, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu ve výši 110 000 km a s poplatkem za přečerpané km 2,10 Kč/ 1 km + 21 % DPH, přičemž dodatek je podepsán žalovanou, žalobcem nikoli. Z emailu žalobce ze dne 18. 7. 2022 adresovaného žalované zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k rekalkulaci smlouvy s tím, že bude-li se zaslaným návrhem-dodatkem ke smlouvě souhlasit, nechť jej podepsaný zašle žalobci zpět. Z dodatku ke smlouvě o nájmu movité věci č. [číslo] ze dne 18. 7. 2022 zjistil, že žalobce a žalovaná prodloužili smlouvu o nájmu na dobu v celkové době 60 měsíců, s předpokládaným počtem najetých km ročně 26 000 km, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu ve výši 130 000 km a s poplatkem za přečerpané km[Anonymizováno]2,10 Kč/1 km + 21 % DPH, přičemž dodatek je podepsán žalobcem i žalovanou.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně korektně provedeným dokazováním správně zjistil skutkový stav věci a posléze jej správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud tak na podkladě uvedeného ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu věci vychází.

15. Mezi stranami byl předně spor o to, zda tak, jak již konstatoval soud prvního stupně, mezi účastníky řízení došlo k uzavření dodatku číslo 3 smlouvy o nájmu movité věci, tj. k uzavření dodatku smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 26. 7. 2018. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci leasingovou smlouvu uzavřeli dne 26. 7. 2018, a to na dobu 36 měsíců, s předpokládaným počtem najetých km ročně 30 000, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu 90 000 km a s poplatkem za přečerpané km 2,10 Kč + 21% daň z přidané hodnoty. Bylo též prokázáno, že na podkladě e-mailové korespondence žalobce ve vztahu k žalované ze dne 7. 6. 2021 došlo k uzavření dodatku ke smlouvě o nájmu movité věci mezi účastníky uzavřené, a to dne 7. 6. 2021, přičemž doba nájmu tím byla prodloužena na 48 měsíců, s předpokládaným počtem najetých km ročně 27 500 Kč, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu 110 000 km a s poplatkem při přečerpání počtu km 2,10 Kč + 21 % DPH. Ačkoliv se žalobce k tomuto uzavřenému dodatku číslo 1 ke smlouvě o nájmu movité věci mezi účastníky řízení uzavřeného „nehlásil“, je zjevné na podkladě provedeného dokazování, že tento dodatek ze strany žalobce nebyl na předmětné listině podepsán. K uzavření dodatku číslo 2 pak, jak vyplynulo z provedeného dokazování, došlo opět na podkladě e-mailové korespondence žalobce ve vztahu k žalované ze dne 18. 7. 2022, přičemž dne 18. 7. 2022 byl uzavřen dodatek číslo 2 ke smlouvě o nájmu movité věci, z něhož vyplynulo, že doba nájmu představuje 60 měsíců, předpokládaný počet najetých km ročně 26 000 km, maximální nájezd km po dobu nájmu 130 000 km s tím, že poplatek za přečerpané kilometry představuje 2,10 Kč + 21% daň z přidané hodnoty. Tento dodatek ke smlouvě o nájmu movité věci číslo 2 obsahoval podpis, jak žalobce, tak žalované. Z mailové korespondence žalobce ve vztahu k žalované ze dne 26. 6. 2023 je dále zřejmé, že žalobce žalované, jak mezi nimi bylo zcela obvyklé, předložil dodatek číslo 3 ke smlouvě o nájmu movité věci, a to ze dne 26. 7. 2023, jímž doba nájmu byla určena na 66 měsíců, s předpokládaným počtem najetých km ročně 27 636 km, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu 152 000 km a s poplatkem za přečerpané km 2,10 Kč/ 1 km + 21 % DPH. Byť dodatek ke smlouvě o nájmu movité věci ze dne 26. 7. 2023 neobsahuje podpis žalobce, je zjevné, že tento dodatek žalobce akceptoval na podkladě e-mailové komunikace s žalovanou ze dne 18. 8., 21. 8. a 1. 9. 2023. Argumentuje-li tak žalobce tím, že k platnému uzavření tohoto dodatku nedošlo, a to s odkazem na obsah Všeobecných smluvních podmínek, z nichž v čl. 2.4 bylo ujednáno, že k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy či jejích podmínek, a tedy k uzavření smlouvy, včetně jejích podmínek, dojde na základě podpisu téže listiny obsahující vlastnoruční podpis pronajímatele a nájemce, respektive v čl. 10.6 bylo ujednáno, že všechny změny a doplnění smlouvy, včetně verze podmínek, musí mít formu písemného dodatku podepsaného pronajímatelem a nájemcem na téže listině, nutno konstatovat, že přes uvedené ujednání stran v rámci Všeobecných smluvních podmínek, praxe účastníků, jak vyplynulo z provedeného dokazování, byla jiná. Prodlužování leasingové smlouvy totiž probíhalo vždy na podkladě e-mailové komunikace ze strany žalobce vůči žalované, přičemž, dospěl-li tak soud prvního stupně k závěru o tom, že se jednalo dle § 1732 odst. 1 o. z. o nabídku, kterou posléze žalovaná akceptovala, přičemž se jedná o nabídku neodvolatelnou, odvolací soud s tímto závěrem zcela souhlasí. Z předmětného návrhu na uzavření smlouvy, respektive uzavření dodatku k této smlouvě ze dne 26. 7. 2023,[Anonymizováno]jednoznačně vyplynulo, že žalobce jako ten, kdo ji činí, má úmysl uzavřít danou smlouvu s osobou, tj. žalovanou, vůči níž nabídku činí (§ 1731 o. z.). Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata (§ 1732 odst. 1 o. z.). Osoba, které je nabídka určena, nabídku pak přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. S přihlédnutím k obsahu nabídky či praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména, poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas (§ 1744 o. z.). V dané věci je zjevné, že počínaje dodatkem číslo 3 ze dne 26. 7. 2023 bylo vozidlo ze strany žalované dále užíváno, žalobce uvedený stav akceptoval, přičemž pak žalované předepisoval nájem. Uzavřel-li tak soud prvního stupně, že dodatek číslo 3 ke smlouvě o nájmu movité věci, tj. leasingové smlouvě ze dne 26. 7. 2023, byl uzavřen a bylo jím stanoveno, že smlouva co do doby nájmu představuje 66 měsíců, s maximálním nájezdem km po dobu nájmu 152 000 km, nepochybil, neboť odvolací soud s tímto závěrem zcela souhlasí. Je tak zjevné, že pokud jde o maximální nájezd km po dobu nájmu, jedná se o 152 000 km. V řízení vyplynulo, a to na podkladě protokolu o předání věci ze dne 30. 5. 2024, že s vozidlem bylo najeto 162 841 km. Došlo proto k překročení maximálně stanoveného počtu km o 10 841 km. Dovodil-li tak soud prvního stupně, že žalobce má právo ohledně přečerpání, na zaplacení 10 841 km ve výši 2,10 Kč/1 km + 21 % DPH, tj. celkem ve výši 27 546,90 Kč, nepochybil. Zcela správně pak dovodil, že žalobce má i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu Všeobecných smluvních podmínek, a to 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 30. 6. 2024 do 9. 12. 2024, tj. 163 dnů ve výši 4 482,50 Kč, jakož i na smluvní pokutu v částce 4 207,50 Kč. Z uvedeného tak lze učinit jednoznačný závěr o tom, že nad rámec uvedených částek žalobcem požadované další plnění není důvodné.

16. Zcela správně pak soud prvního stupně rozhodl i o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, a to dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Správně vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 %.

17. Na podkladě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (II) a akcesorickém výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (III) jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v průběhu odvolacího řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí v této fázi řízení vznikly. Náklady řízení žalované sestávají ze 2 úkonů právní služby advokáta po 3 700 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb, advokátní tarif), ze 2 paušálních náhrad po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), z cestovní náhrady představující cestu právního zástupce žalované z místa sídla k odvolacímu soudu na trase [adresa] – [adresa] a zpět (306 km), vykonané vozidlem [název], r. z. [SPZ] při spotřebě 4,2 l/100 km, tj. 438,25 Kč, z amortizace vozidla ve výši[Anonymizováno]1 805,40 Kč, ze ztráty času (218 minut), tj. 8 x 150 Kč (§ 14 advokátního tarifu) ve výši 1 200 Kč a z 21 % daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť právní zástupce prokázal, že je jejím plátcem ve výši 2 466,16 Kč, celkem odvolací náklady řízení ve výši 14 209,81 Kč.