o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. května 2024, č. j. 25 C 275/2021-101,

1. Rozsudkem v záhlaví označeném soud prvního stupně žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 150 000 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaném, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). V téže lhůtě žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce ve výši 79 132 Kč (výrok II.).

2. Požadovaného plnění se s žalobce původně domáhal na základě tvrzení, že podle ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jakožto vydlužitelem v květnu roku 2019 poskytl žalovanému bezúročnou půjčku v celkové výši 150 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného číslo účtu [č. účtu] ze svého bankovního účtu vedeného v [právnická osoba]. Dne 15. 5. 2019 žalobce takto převedl částku 130 000 Kč a dne 17. 5. 2019 částku 20 000 Kč, posléze žalovaného opakovaně žádal, prostřednictvím své dcery paní [jméno FO], o vrácení poskytnuté půjčky, žalovaný však ničeho neuhradil. Předžalobní výzva ze dne 16. 6. 2021 byla žalovanému doručena dne 17. 6. 2021.

3. Při jednání konaném dne 22. 2. 2023 žalobce změnil svá tvrzení stran právní kvalifikace tak, „že se domníval, že peníze poskytl jako půjčku s tím, že aktuálně si není jist, zda byla tato smlouva uzavřena platně, v každém případě je nezbytné tyto prostředky vrátit, a to buď z titulu smlouvy o půjčce nebo jako bezdůvodné obohacení“. Dále tvrdil, že „účelem prostředků mělo být zaplacení dluhu společnosti žalovaného, [právnická osoba], IČO [IČO], vůči pivovaru [adresa] za objednaný kontejner piva pro export do [stát]“. Podle informací žalobce měly být tyto prostředky následně obratem použity právě na zaplacení dluhu společnosti žalobce vůči uvedenému pivovaru. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavření smlouvy o zápůjčce popíral, žalobce uvedl, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, byť se v době poskytnutí peněžních prostředků žalobce domníval, že tomu tak je. Za situace, kdy žalovaný učinil přijetí finančních prostředků na svůj účet z účtu žalobce za nesporné, jejich vrácení žalobce požadoval z titulu bezdůvodného obohacení s poukazem na § 2991 a následujícího zákona č. 89/2012 Sb. (dále též jen o.z.).

4. K obraně žalovaného založené na tvrzení, že vypomáhal paní [jméno FO], s níž měl osobní vztah tak, že realizoval stavební práce v domě paní [jméno FO], žalobce uvedl, že tato argumentace žalovaného je neurčitá a vnitřně rozporná. Dům paní [jméno FO] byl rekonstruován, ale o cca šest měsíců později, než byla poskytnuta zápůjčka (žalovaná částka na účet žalovaného). Žalovaný, který v té době byl partnerem dcery žalobce jí skutečně určitým způsobem pomohl s koordinací stavebních prací, jednalo se však o výpomoc, jejíž bezúplatnost vyplývala ze samé podstaty poměru mezi dcerou žalobce a žalovaným.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a na svoji obranu uvedl, že nikdy nejednal se žalobcem o uzavření smlouvy o zápůjčce peněz. Měl blízký osobní vztah s dcerou žalobce paní [jméno FO], která ho požádala o pomoc zejména při realizaci rekonstrukce vnitřních prostor nemovitosti na adrese [adresa] Žalovaný prováděl v období od listopadu 2019 do dubna 2020 stavební práce, pomáhal paní [jméno FO] s výběrem materiálu pro rekonstrukci a prováděl nákupy materiálu. [jméno FO] sdělila žalovanému, že pošle z účtu otce finanční prostředky na rekonstrukci nemovitosti a nákup materiálu s tím, že prostředky jsou její a má je uschovány u otce na účtu, protože nechce, aby její manžel, s nímž se měla rozvádět, věděl o jejích penězích. V průběhu řízení vznesl námitku promlčení.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu:

Mezi účastníky bylo nesporné, že z bankovního účtu žalobce byla na bankovní účet žalovaného dne 15. 5. 2019 zaslána částka 130 000 Kč a dne 17. 5. 2019 částka 20 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, žalovaný obdržel z bankovního účtu žalobce peněžní prostředky v celkové výši 150 000 Kč. K námitce žalovaného, že tyto finanční prostředky patřily dceři žalobce, soud prvního stupně konstatoval, že tato skutečnost z provedeného dokazování nevyplynula. V řízení bylo prokázáno, že od listopadu roku 2019 probíhala rekonstrukce domu ve vlastnictví dcery žalobce a jejího bývalého manžela, přičemž práce na domě prováděl zčásti i žalovaný a zčásti stavební firma [jméno FO].

7. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 609, § 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o.z., podle § 1970, 1968, 2991 odst. 1 a 2 o.z. a nejprve se zabýval opodstatněností vznesené námitky promlčení. Uzavřel, že k určení, zda byl nárok uplatněn před uplynutím promlčecí lhůty není rozhodná právní kvalifikace titulu, na jehož základě žalobce zaplacení částky 150 000 Kč žádal, rozhodná je pouze skutečnost, že žalobce žalobou nárokuje zaplacení částky 150 000 Kč, kterou zaslal ze svého bankovního účtu ve dvou částech ve dnech 15. 5. 2019 a 17. 5. 2019. Tento nárok promlčen není.

8. K argumentaci žalovaného, že částka 150 000 Kč mu byla poskytnuta jako náhrada za práce vykonané při rekonstrukci domu dcery žalobce a jako náhrada za náklady vynaložené žalovaným na stavební materiál soud prvého stupně uvedl, že toto tvrzení žalovaného nebylo po provedeném dokazování prokázáno. Žalovaný totiž nepředložil žádné doklady o tom, že by skutečně platil stavební materiál a případně v jaké konkrétní výši, aniž by v souvislosti s rekonstrukcí domu měl jakékoliv jiné výdaje, na jejíž pokrytí měla sloužit žalovaná částka. Žalovaný rovněž nijak neprokázal, že by žalovaná částka měla sloužit jako odměna za jím osobně vykonané práce v průběhu rekonstrukce. Poukázal zároveň na časovou souslednost, kdy žalovaná částka byla žalovanému zaslána v květnu 2019, zatímco rekonstrukce domu započala až na podzim roku 2019. Je tedy zřejmé, že žalovaná částka nemohla sloužit jako náhrada za nákup stavebního materiálu a stavebních prací, které v květnu 2019 ještě nezačaly a jejichž výše ještě nebyla známa. Navíc v popisu plateb, kterými byly peněžní prostředky převedeny z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného, je uvedena poznámka, že se jedná o půjčku. Jelikož se ani žalobci nepodařilo prokázat, že by mezi ním a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce a její případné parametry, je nutné pohlížet na peněžní prostředky převedené na bankovní účet žalovaného jako na bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z., když tyto peněžní prostředky byly na účet žalovaného převedeny bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen žalobci částku 150 000 Kč vydat, a to spolu s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 6. 2021, tedy ode dne následujícího po dni, kdy žalovanému marně uplynula lhůta k plnění stanovená v předžalobní výzvě k plnění doručené mu dne 17. 6. 2021 (§ 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil procesním úspěchem žalobce (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) a rozsah a výši nákladů účelně vynaloženým žalobcem v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval.

10. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný, které založil na odvolacím důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b), e), a g) o. s. ř., tedy soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo kým označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118 b, popřípadě § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o. s. ř., soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

11. K uplatněným odvolacím důvodům uvedl, že žalobce je v souladu s § 101 o. s. ř. povinen zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Jedním z důvodů je, aby žalobou uplatněný nárok nebyl zaměnitelný s jiným nárokem. Žalobce není a ani nebyl schopen doložit podstatné okolnosti uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť k uzavření původně tvrzené smlouvy o zápůjčce mezi stranami nedošlo. Nyní proto uplatňuje svůj domnělý nárok na zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tak jako v průběhu předchozího řízení argumentoval tím, že k připsání finančních prostředků na bankovní účet žalovaného došlo v měsíci květnu 2019 a nárok na zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení byl poprvé uplatněn až podáním ze dne 21. 3. 2023. Vyslovil, proto nesouhlas s právním posouzením obvodního soudu ve věci námitky promlčením a argumentoval tím, že pro posouzení námitky promlčení je podstatné, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjčky peněz žalobou ze dne 1. 11. 2021. Žalovaný od počátku řízení tvrdil, že k uzavření žádné smlouvy o zápůjčce mezi smluvními stranami nedošlo a ani dojít nemohlo. V průběhu řízení před obvodním soudem bylo zprávou z komunikace v aplikaci [nazev] ze dne 25. 1. 2021 mezi žalovaným a paní [jméno FO] prokázáno, že částka v celkové výši 150 000 Kč zaslaná z účtu žalobce na účet žalovaného byla finanční částkou, kterou vnímala paní [jméno FO] jako její finanční prostředky. Obvodní soud však tuto prokázanou skutečnost opomněl zahrnout mezi skutková zjištění, ačkoliv žalovaný vysvětlil a dokládal účel, na který byly finanční prostředky vynaloženy. S ohledem na průběh řízení a provedené dokazování vyslovil odvolatel přesvědčení, že žalobce podáním ze dne 21. 3. 2023 podstatným způsobem změnil skutková tvrzení, nárok žalobce je proto promlčen. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného a akcentoval, že okolnosti poskytnutí finančních prostředků uváděl, tedy měl za to, že poskytuje žalovanému půjčku v souladu s dříve uvedenými podmínkami s tím, že prostředky budou vráceny na výzvu. Z tohoto důvodu byla platba doplněna odpovídající poznámkou. Účelem poskytnutých prostředků mělo být zaplacení dluhů společnosti žalovaného, [právnická osoba], IČO [IČO] vůči pivovaru [adresa], a to za objednaný kontejner piva určený pro export do [stát]. Podle informací žalobce měly být tyto prostředky následně obratem použity na úhradu dluhu společnosti žalobce vůči uvedenému pivovaru, což by bylo snadno zjistitelné z výpisu z účtu žalobce. Jelikož však žalovaný vyjádřil pochybnosti o tom, zda byla smlouva o půjčce skutečně uzavřena a žalobce nemá možnost prokázat, kdy došlo ke konsenzu ohledně zápůjčky, domáhá se žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrzení žalovaného o údajné platbě za materiál a práci na stavbě [jméno FO] není pravdivé, což ostatně sám nijak důkazně nedokládá, navíc tato tvrzení žalovaného ani časově neodpovídají době poskytnutí peněz z účtu žalobce na účet žalovaného. Tvrzení žalovaného, že předmětné prostředky mu byly poskytnuty jako záloha na budoucí práce je zcela nepravdivé. Není jasné, proč by měl žalobce převést ze svého účtu finanční prostředky žalovanému s poznámkou „[nazev]“, pokud by se skutečně jednalo o zálohu na jakékoliv práce. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by poskytnuté prostředky měly jiný účel, a žalovaný tak své tvrzení nijak neprokázal. Zdůraznil, že žalovaný v průběhu řízení měnil své verze příběhu. Ve svém prvním vyjádření ze dne 12. 1. 2022 uvedl, že některé stavební práce na rekonstrukci provedl osobně a platbu prezentoval jako údajnou úhradu za tyto práce. Jelikož však v uvedené době měl s dcerou žalobce partnerský vztah, patrně dospěl k závěru, že tvrzení o tom, že mu jeho vlastní přítelkyně platila za stavební práce by působilo nevěrohodně, proto ve svých dalších dvou vyjádřeních již žádné stavební práce nezmiňoval a svá tvrzení omezil pouze na to, že prostředky byly údajně použity na nákup stavebních materiálů.

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Se zřetelem k pokročilému věku žalobce, který se navíc nikdy neúčastnil soudního jednání, odvolací soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení na straně žalobce. Za tím účelem právního zástupce žalobce vyzval k předložení plné moci s ověřeným podpisem žalobce. Této výzvě právní zástupce vyhověl a předložil plnou moc žalobce udělenou [tituly před jménem] [jméno FO] (včetně překladu z [stát] jazyka) ověřenou dne 13. 2. 2025 notářem [jméno FO], [adresa]. Odvolací soud za této procesní situace uzavřel, že vydání meritorního rozhodnutí nebrání nedostatek podmínky řízení, neboť žalobce prokázal, že je nositelem práv a povinností (způsobilost být účastníkem řízení).

15. Žalobce je povinen tvrdit v žalobě rozhodné skutečnosti, neboť vylíčení skutku je významné z hlediska vymezení žalobou uplatněného nároku. Právní kvalifikace pak přísluší soudu, nikoliv účastníku řízení.

16. V souzené věci žalobce v řízení před soudy obou stupňů (i po poučení danému ze strany odvolacího soudu podle § 118a o. s. ř.) tvrdil, že účelem poskytnutí finančních prostředků bylo zaplacení dluhu společnosti žalovaného, [právnická osoba], IČO [IČO] vůči pivovaru [adresa]. Mezi účastníky zůstalo nesporné, že finanční prostředky v žalované výši byly na účet žalovaného z účtu žalobce převedeny, a žalobce v průběhu řízení změnil pouze právní kvalifikaci, když se posléze zaplacení žalované částky domáhal z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Nejedná se tedy o změnu žaloby, námitka promlčení proto není důvodná, a v tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně bod 28.

17. Judikatura Nejvyššího soudu i odborná literatura je jednotná v tom, že určitou pro věc právně významnou skutečnost prokazuje ten, kdo s její existencí (a důkazem o ní) spojuje pro sebe příznivé právní důsledky (srovnej příkladmo rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, 25 Cdo 4626/2015, usnesení sp. zn. 28 Cdo 1240/2017, Macur, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 1995. s. 31 či Lavický, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017. s. 144-145). Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jež uplatňuje nárok na vrácení určité částky tvrdíce, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání; na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na jehož základě si měl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 325/2025).

18. V poměrech souzené věci byl proto žalovaný postupem podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzván, aby plnil povinnost tvrzení a důkazní v tom směru, že plnění přijal na základě dohody uzavřené s dcerou žalobce v souvislosti se stavebními úpravami její nemovitosti. Zároveň se žalovanému dostalo ze strany odvolacího soudu poučení o riziku neúspěchu ve sporu, nevyhoví-li této výzvě soudu, tedy neprokáže existenci dohody na základě, níž je oprávněn si finanční prostředky ponechat.

19. Podáním ze dne 9. 3. 2025 žalovaný, ústy svého právního zástupce, po poučení odvolacího soudu uvedl, že bohužel přes veškerou snahu nenalezl další důkazy, o které by mohl opřít svá doplněná tvrzení a opakovaně zdůraznil, že to byl žalobce, který měnil verzi příběhu. Žalovaný opětovně tvrdil, že paní [jméno FO] sdělila žalovanému, že pošle z účtu otce finanční prostředky na rekonstrukci nemovitosti a nákup materiálu na adrese [adresa] s tím, že prostředky jsou její a má je uschovány u otce na účtu a nechce, aby její manžel, s nímž se měla údajně rozvádět, věděl o jejích penězích. Poukázal v této souvislosti i na komunikaci v aplikaci [nazev] ze dne 25. 1. 2021 mezi žalovaným a paní [jméno FO].

20. Lze uzavřít, že v řízení žalobce prokázal převod žalované částky ze svého účtu na účet žalovaného, žalovaný však neprokázal svá tvrzení, že finanční prostředky zůstaly v jeho dispozici oprávněně, když jeho skutková verze naposledy vylíčená v podání ze dne 9. 3. 2025 zůstala po provedeném dokazování osamocena. Žalovaný, ač řádně poučen, tedy neprokázal existenci a obsah tvrzené dohody, a pro neunesení důkazního břemene byl proto ve sporu neúspěšný.

21. S těmito důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl i v této fázi řízení plně procesně úspěšný. Jeho náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení v celkové výši 36 360 Kč [4 úkony právní služby a 7 100 Kč (vyjádření k podanému odvolání, vyjádření k výzvě odvolacího soudu, účast právního zástupce při odvolacím jednání dne 16.1.2025 a 10.4.2025), 4x režijní paušál (3x a 450 Kč, 1x 300 Kč, 21 % DPH 6 310,50 Kč)].