o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. července 2024, č. j. 13 C 120/2023-85,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované souhlasit s vydáním předmětu úschovy – hodinek značky [jméno FO] (I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované souhlasit s vydáním specifikované movité věci ze soudní úschovy, do níž tato věc byla uložena na podkladě usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Uvedené odůvodnila tím, že předmětnou movitou věc – hodinky ji daroval zemřelý [jméno FO], v té době jejich vlastník, který byl jejím partnerem.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasil a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že [jméno FO] byl její bratr, přičemž nepochybně předmětnou movitou věc – hodinky žalobkyni nedaroval. Jednalo se totiž o rodinný majetek, který měl dostat po dostudování syn [jméno FO], rovněž [jméno FO]. To, že žalobkyni předmětné hodinky nedaroval, vyplývá i z toho, že do své [podezřelý výraz] žalované připomínal, že má hodinky vyzvednout a nechat opravit ve Švýcarsku. Nadto bratr žalované nebyl partnerem žalobkyně, možná byl pouze jejím partnerem obchodním, respektive u sestry žalobkyně odebíral drogy.

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by [jméno FO] předmětnou movitou věc – hodinky žalobkyni daroval. Ten totiž s blíže nezjištěného důvodu předmětné hodinky předal [jméno FO] (sestře žalobkyně) do jejího trezoru, a to patrně v souvislosti s trestnou činností [jméno FO], například jako zástavu za drogy, které od ní odebíral. Nebylo prokázáno, že by však žalobkyně byla přítelkyní [jméno FO] a že by skutečně hodinky tento žalobkyni daroval. Žalobkyně pak neprokázala žádný důvod, na podkladě něhož by se měla stát vlastníkem předmětných hodinek. Žalobu proto ve smyslu § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) zamítl.

5. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy rozhodl dle úspěchu ve věci a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně rozsudek napadla včas podaným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru o tom, že žalobkyně vlastnictví předmětných hodinek neprokázala. Poukázala na to, že její vlastnictví jednoznačně vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno FO], která potvrdila, že žalobkyně s panem [jméno FO] po nějakou dobu žila a tento jí hodinky daroval. Rovněž tak není správný závěr soudu prvního stupně, že předmětné hodinky se do držení [jméno FO], tedy sestry žalobkyně, dostaly v souvislosti s její trestnou činností. Tento závěr soudu prvního stupně považuje za spekulaci, pro kterou neměl dostatečné podklady. Pokud by tomu tak bylo, hodinky by nepochybně propadly státu na základě [podezřelý výraz]. Poukázala dále na to, že předmět úschovy, tedy hodinky, však v [podezřelý výraz] vedeném proti [jméno FO] státu nepropadly, nadto vlastnictví předmětu úschovy netvrdí ani žalovaná. Předmět úschovy tedy nebyl v držení pana [jméno FO], který posléze zemřel jako nemajetný, a proto jediný správný závěr o vlastnictví předmětu úschovy je to, že jejím vlastníkem je žalobkyně. Současně žalobkyně nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení. Žalované totiž, popřípadě náleží pouze tři úkony právní služby advokáta, nikoliv čtyři. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s tímto nesouhlasí. Naopak vychází z toho, že soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování správně zjistil skutkový stav věci a posléze i správně rozhodl. Zcela proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že předmět úschovy – hodinky značky [jméno FO] [jméno FO], bratr žalované, žalobkyni daroval. Žalobkyně uvedené totiž prokazuje výpovědí své sestry [jméno FO], jejíž výpověď však byla nekonzistentní s její předchozí výpovědí v rámci [podezřelý výraz] vedeného proti ní. Nadto svědkyně [jméno FO] působila zcela nevěrohodně, neboť ačkoliv byla v rámci [podezřelý výraz] pravomocně odsouzena, nadále popírá svoji trestnou činnost, a pokud uváděla, že žalobkyně byla přítelkyní, respektive partnerkou [jméno FO], tato její tvrzení jsou v rozporu s ostatními provedenými svědeckými výpověďmi. Ostatní svědci, jakožto příbuzní [jméno FO], totiž žalobkyni vůbec neznali a bylo jim známo, že pokud jde o předmětné hodinky, tyto byly rodinnou památkou a měly být jednou předány synovi [jméno FO]. Pokud pak jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaná se vlastnictví předmětných hodinek nedomáhá, žalovaná si je vědoma toho, že hodinky byly ve vlastnictví jejího bratra [jméno FO]. O vydání těchto z úschovy se však přihlásila v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tak svá tvrzení o tom, že je vlastnicí předmětných hodinek neprokázala, neprokázala tedy, že by byla nositelkou hmotněprávního nároku k předmětu úschovy, tj. k hodinkám značky [jméno FO]. Darování hodinek je pouze jejím tvrzením, které prokázáno nebylo. Žaloba proto byla zcela správně zamítnuta. Pokud se pak jedná o náklady řízení žalované, není pravdou, že by sestávaly pouze ze tří úkonů právní služby namísto čtyř. Žalovaná totiž pobývá v zahraničí, českého právního řádu je neznalá, jedná se proto pro ni o složitý, ne často projednávaný soudní spor. Pokud tedy se svým právním zástupcem uskutečnila poradu, i to je odpovídající úkon právní služby. Závěrem navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Odvolací soud vychází z toho, že soud prvního stupně korektně provedeným dokazováním správně zjistil skutkový stav věci, z něhož odvolací soud vychází, a poté věc správně posoudil i po stránce právní. V dané věci je zjevné, že žalobkyně se domáhá souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy, a to hodinek [jméno FO], přičemž je tak na ní, aby prokázala své vlastnické právo k předmětu úschovy. Dospěl-li však soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně vlastnické právo neprokázala, odvolací soud s tímto jeho závěrem zcela souhlasí. Žalobkyně své vlastnické právo k předmětným hodinkám odvozuje od svědecké výpovědi své sestry [jméno FO], jež měla uvést, že vlastník hodinek [jméno FO] měl žít bohémským životem, měl být partnerem její sestry, tj. žalobkyně, přičemž ta mu neustále půjčovala peníze. Následně proto jako kompenzaci za půjčené peníze žalobkyni hodinky daroval. Žalobkyně si hodinky uchovala u svědkyně, jakožto své sestry. Uvedená svědkyně [jméno FO] dále zcela popřela, že by kdy [jméno FO] dodávala drogy, uvedla, že nikdy žádné neměla, tyto nedistribuovala, ani nevyráběla. Svědecká výpověď uvedené svědkyně [jméno FO] je však zcela v rozporu se skutečností, že tato byla v rámci [podezřelý výraz] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] odsouzená za výrobu drog a jejich distribuci, a to na dobu deseti let trestu odnětí svobody, přičemž jí byl uložen trest propadnutí majetku, avšak posléze na podkladě rozsudku vrchního soudu sp. zn. [spisová značka] byly předmětné hodinky ze seznamu věcí jako předmětu trestu propadnutí majetku [jméno FO] vynechány a byly uloženy do soudní úschovy. Z výpovědi dalších v řízení vyslechnutých svědků, a to [jméno FO], dcery [jméno FO], jakož i [jméno FO], jejího expřítele, soud prvního stupně zcela správně zjistil, že předmětné hodinky byly ve vlastnictví [jméno FO], který je běžně nosil, v době svého posledního pobytu v [podezřelý výraz] je však u sebe neměl. Jeho přáním bylo, aby je jeho sestra, tedy žalovaná, vyzvedla, nechala opravit, a poté je předala jeho synovi [jméno FO]. Jednalo se o pánské hodinky. Nadto oba svědci žalobkyni, jakožto přítelkyni [jméno FO], neznali, nadto o jejich vztahu pochybovali, neboť [jméno FO] měl řadu přítelkyň, avšak vždy šlo o mladé a krásné dívky, čemuž žalobkyně neodpovídala. Uzavřel-li tak ve světle uvedeného soud prvního stupně, že výpověď svědkyně [jméno FO] je nekonzistentní a pouze účelová, když popírala styky s [jméno FO] právě z důvodu prodeje drog, přičemž zcela popírala svoji trestnou činnost, a dospěl-li k závěru, že do dispozice [jméno FO] se předmětné hodinky [jméno FO] dostaly právě v souvislosti s její trestnou činností, respektive odběru drog ze strany [jméno FO], který zřejmě předmětné hodinky této nechal jako zástavu za drogy, dle odvolacího soudu nepochybil. Závěr, že se žalobkyni v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že jí byly [jméno FO] hodinky darovány, respektive, že neprokázala ani žádný jiný důvod, na podkladě něhož by se stala vlastníkem předmětné movité věci, tj. hodinek, pak odvolací soud považuje za zcela správný. Veškeré odvolací námitky žalobkyně proto nebyly způsobilé zvrátit správné závěry soudu prvního stupně.

10. Jedná-li se pak o výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi, i v tomto ohledu odvolací soud vychází z toho, že soud prvního stupně nepochybil, pokud zkonstatoval, že náklady řízení žalované sestávají ze čtyř úkonů právní služby advokáta a čtyř režijních paušálů. I další porada s klientem přesahující jednu hodinu je totiž úkonem právní služby advokáta dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

11. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek jako věcně správný, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady úspěšné žalované představují náklady právního zastoupení, sestávající ze dvou úkonů právní služby advokáta, a to úkonu právní služby po [částka] a jednoho režijní paušálu po [částka] (§ 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do dne [datum]) a z jednoho úkonu právní služby advokáta po [částka] a jednoho režijního paušálu po [částka] (§ 7, § 11 odst. 1 písm. g, § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném ode dne [datum]), tj. celkem odvolací náklady žalované ve výši [částka], neboť právní zástupce žalované, neprokázal, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty.