pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 118/2015-306,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního uložil žalované zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu ode dne [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do úroků z prodlení za dobu ode dne [datum] do [datum] (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o nákladech účastníků tak, že žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce. Výroky IV. a V. uložil účastníkům zaplatit náklady státu spočívajících ve znalečném s tím, že konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

2. Takto soud rozhodl o žalobě doručené soudu dne [datum], kterou se žalobci domáhali náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že stavební úřad Městského úřadu Valašské Meziříčí (dále jen "stavební úřad") vydal dne [datum] stavební povolení na přeložku VTL plynovodu na pozemku [parcelní číslo] (dále též jen„ přeložka plynovodu“), přičemž jediným důvodem pro stavbu přeložky plynovodu byl plán realizace přístavby k provozovně [právnická osoba], s.r.o. na sousedním pozemku (dále též jen„ přístavba“ nebo„ přístavba provozovny“). Na základě tohoto rozhodnutí žalobci na své náklady realizovali stavbu přeložky plynovodu, na kterou byl poté vydán kolaudační souhlas. Dne [datum] žalobci podali žádost o vydání územního rozhodnutí ke stavbě provozovny, která však byla dne [datum] zamítnuta. K odvolání žalobců bylo rozhodnutí o zamítnutí žádosti potvrzeno s odůvodněním, že [obec] územního rozvoje Zlínského kraje účinné od 23. 10. 2008 byly v rozporu s územním plánem z [datum] a nemělo tak dojít ani k vydání kladných rozhodnutí týkajících se přeložky plynovodu. Tímto nesprávným úředním postupem – tedy nevydáním navazujícího rozhodnutí, ačkoli nedošlo ke změně podmínek, vznikla žalobcům škoda v žalované výši (požadováno bez DPH).

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože rozhodnutí o přeložce plynovodu ani rozhodnutí o přístavbě provozovny nebyla nikdy pro nezákonnost zrušena a nevznikla tak odpovědnost za nezákonné rozhodnutí. Případný nesprávný úřední postup zde není, neboť se projevil v rozhodovací činnosti. Poukázala na to, že důvodem zamítnutí žádosti nebyla pouze existence koridoru, nýbrž i neodstranění vad ze strany žalobců. Dále namítala, že žalobci neprokázali výši škody a účelnost vynaložených nákladů na stavbu přeložky plynovodu, vznesla námitku promlčení a námitku nedostatku své pasivní věcné legitimace, neboť je dána maximálně odpovědnost obce rozhodující v samostatné působnosti.

4. [ulice] účastník na straně žalované namítl, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, nebyla prokázána výše škody a také namítl promlčení. Dále doplnil, že v mezidobí došlo ke změně stavu, kdy pozemek [parcelní číslo] nemá být dotčen stavbou obchvatu a až územní rozhodnutí upřesní trasu obchvatu, bude možné umisťovat v koridoru obchvatu i jiné stavby. V roce 2021 má dojít k zahájení projednávání změny [číslo] žalobci mohou uplatnit připomínky a požadovat zrušení této podmínky a při splnění všech navazujících situací tak není budoucí povolení záměru žalobců vyloučeno.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl poprvé rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 118/2015-59, kterým žalobu žalobců zamítl s odůvodněním, že neshledal existenci nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, č. j. 25 Co 405/2016-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Obě rozhodnutí pak k dovolání žalobců zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2903/2017-103, s odůvodněním, že nesprávným úředním postupem může být i výjimečná souvislost takového projednání a rozhodnutí o právech účastníka správního řízení, které v účastníkovi nejprve, byť v rozporu s právními předpisy a aniž bylo později zrušeno, vytvoří pocit právní jistoty, na základě níž se podle výsledku takového řízení chová, a následně v navazujícím správním řízení předpokládané rozhodnutí není (zde pro něj překvapivě) vydáno, v důsledku čehož mu může vzniknout škoda, a proto uložil soudu prvního stupně provést navrhované důkazy k prokázání podmínečnosti prvé stavební investice pro koncový záměr žalobců.

6. Původní žalobkyně b) v průběhu řízení zemřela a na její místo nastoupili jako její dědici všichni tři současní žalobci vystupují v tomto řízení jako nerozluční společníci (viz usnesení ze dne 7. 3. 2019, č. j. 18 C 118/2015-133).

7. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Původní žalobci měli ve společném jmění manželů pozemky p. č. st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Dne [datum] podal žalobce a) žádost o umístění stavby přeložky plynovodu vedoucí přes pozemek p. [číslo] žádost o stavební povolení přeložky plynovodu z důvodu zamýšleného rozšíření areálu firmy INZEP CENTRUM postavením přístavby provozovny na pozemku [parcelní číslo]. K žádostem byla doložena zpráva pro přeložku VTL plynovodu k č. j. 49939/2008/KN-330 v níž, je uvedeno, že stavba řeší novou trasu VTL plynovodu tak, aby svým ochranným pásmem nezasahovala do výhledové přístavby firmy [jméno] [příjmení] – INZEP CENTRUM. [ulice] úřad vydal dne [datum] rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení na stavbu přeložky plynovodu, investorem stavby byl [jméno] [příjmení] – INZEP CENTRUM s tím, že přeložka plynovodu řeší novou trasu části VTL plynovodu tak, aby byla dodržena minimální vzdálenost 5 m od plánované přístavby firmy [jméno] [příjmení] – INZEP CENTRUM a dne [datum] [ulice] úřad vydal kolaudační souhlas pro užívání stavby přeložky plynovodu. Účelně vynaložené náklady na přeložení VTL plynovodu činily [částka] a jedná se o cenu v daném místě a čase obvyklou.

8. Původní žalobci podali dne [datum] žádost o umístění stavby za účelem rozšíření stávající provozovny. Ředitelství silnic a dálnic přípisem ze dne [datum] sdělilo žalobci a), že pozemek p. [číslo] se nachází v koridoru pro dopravu PK 03, který byl vymezen v rámci Zásad územního rozvoje Zlínského kraje v šířce 200 m, a že se tento pozemek nachází také v ploše dopravy, která byla vymezena v rámci projednávaného konceptu nového územního plánu [obec]. Navrhovaná stavba tedy přímo koliduje se součástí plánované stavby přeložky silnice. Původní žalobci byli dne [datum] vyrozumění o tom, že nebude-li jejich záměr v souladu s požadavky uvedenými v § 90 nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne. Dne [datum] žalobce a) a původní žalobkyně dne vzali žádost o vydání územního rozhodnutí ze dne [datum] zpět a stavební úřad dne [datum] řízení zastavil.

9. Dne [datum] původní žalobci podali žádost o umístění stavby přístavby a přestavby provozovny INZEP CENTRUM, stavební úřad tuto žádost dne [datum] zamítl s odůvodněním, že v době podání žádosti byl platný územní plán Sídelního útvaru [obec] schválený dne [datum], podle kterého se pozemky pro umístění stavby nachází v zastavěném území a jsou částečně vymezeny jako plochy bydlení (stávající provozovna) a plochy občanské vybavenosti (plánované rozšíření). Umísťované stavby leží v koridoru navrhované trasy přeložky silnice I/57 [obec] – [obec], obchvat. Umístění stavby proto bylo podmíněno kladným vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen„ ŘSD“), které však k předmětnému řízení doloženo nebylo. [ulice] úřad uzavřel, že stavba je v rozporu s platným územním plánem. Krajský úřad Zlínského kraje k odvolání žalobců vydal dne [datum] rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] s odůvodněním, že požadovaný záměr nebyl v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací ani v okamžiku podání žádosti, ani v době vydání rozhodnutí, neboť v době podání žádosti dne [datum] a do doby účinnosti nového územního plánu sice platil územní plán obce Valašské Meziříčí ze dne [datum], dle kterého se pozemky dotčené stavu nacházely v zastavěném území a byly částečně vymezeny jako plochy bydlení a plochy občanské vybavenosti, ale současně v té době platily [obec] územního rozvoje Zlínského kraje, které nabyly účinnosti dne [datum] jako územně plánovací dokumentace vydaná krajem, a dle které se pozemky dotčené touto stavbou nacházejí v koridoru pro dopravu PK 03 v šířce 200 m. To znamená, že mezi oběma uvedenými územními plány existoval v předmětném území nesoulad. Podle ustanovení § 54 odst. 5 stavebního zákona je obec povinna uvést do souladu územní plán s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem a následně schválenou politikou územního rozvoje. Do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem nebo s politikou územního rozvoje. Z uvedeného je tedy zřejmé, že již v době podání žádosti byl záměr v rozporu s vydanou územně plánovací dokumentací. Rozhodnutí nabylo právní moci ke dni [datum].

10. Původní žalobci – tj. žalobce a) a původní žalobkyně b) - uplatnili svůj nárok na náhradu škody u žalované dne [datum].

11. Po právní stránce prvoinstanční soud odkázal na ust. § 5, § 13, § 15, § 31 odst. 4 a § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen,,OdpŠk“. Poté uzavřel, že je dán nesprávný úřední postup a že v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem původním žalobcům vznikla škoda v žalované výši.

12. Ohledně odpovědnostního titulu poukázal na kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané v tomto řízení, podle kterého nesprávným úředním postupem je i výjimečná souvislost takového projednání a rozhodnutí o právech účastníka správního řízení, které v účastníkovi vytvoří pocit právní jistoty, na základě níž se podle výsledku takového řízení chová, a následně v navazujícím správním řízení předpokládané rozhodnutí není vydáno. Žalobci unesli břemeno tvrzení a důkazní ohledně existence tohoto nesprávného úředního postupu, neboť prokázali, že původní plynovod vedl v místech plánované přístavby provozovny INZEP CENTRUM, s tímto odůvodněním požádali [ulice] úřad dne [datum] o vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení na stavbu přeložky plynovodu tak, aby plánovaná přístavba provozovny nezasahovala do plynovodu nebo jeho ochranného pásma. Rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení na stavbu přeložky plynovodu bylo vydáno dne [datum], kdy však již platily [obec] územního rozvoje Zlínského kraje účinné ode dne [datum] jako územně plánovací dokumentace vydaná krajem, a dle které se pozemky dotčené touto stavbou nacházejí v koridoru pro dopravu PK 03 v šířce 200 m, čímž se stávající Územní plán dostal rozporu s těmito Zásadami a obec nebyla oprávněna podle tohoto územního plánu z roku 1997 rozhodovat. Pokud tedy stavební úřad nejprve rozhodl o umístění stavby přeložky plynovodu za účelem realizace přístavby provozovny (kterou následně i zkolaudoval), vyvolal tím v žalobcích pocit právní jistoty, že i přístavba provozovny bude povolena, pokud nedojde ke změně podmínek, které by tuto přístavbu vylučovaly. Ke změně podmínek v daném případě nedošlo, podmínky zůstaly již od [datum] stejné.

13. Dále obvodní soud vysvětlil, že žalovaná je věcně pasivně legitimována, neboť pocit právní jistoty byl v žalobcích vyvolán v rámci výkonu přenesené působnosti stavebním úřadem.

14. Škoda vzniklá žalobcům spočívá v marně vynaložených nákladech na přeložku plynovodu, zatrubnění propustku a projektovou dokumentaci. Žalobci doložili vyúčtování a zaplacení celé žalované částky (jedná se o částku bez DPH), přičemž soudem ustanovený znalec dospěl k závěru, že se jednalo o účelně vynaložené náklady, jejich cena byla v místě a čase obvyklou.

15. Příčinná souvislost je dána, neboť pokud by nedošlo k vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení na stavbu přeložky plynovodu a v žalobcích by tím nebyl vyvolán pocit právní jistoty ohledně povolení plánované přístavby, nedošlo by k vynaložení nákladů na přeložku plynovodu, zatrubnění propustku a projektovou dokumentaci.

16. K námitce promlčení prvostupňový soud uvedl, že promlčecí lhůta běží teprve ode dne, kdy se poškozený dozví o vzniku škody a žalobci nemohli až do pravomocného zamítnutí o jejich žádosti s jistotou vědět, že jejich žádost o umístění přístavby provozovny bude zamítnuta. Ačkoli na možnost nevyhovění žádosti byli upozorněni již dříve, mohli pociťovat právní jistotu, že stavební úřad bude i přes negativní vyjádření ŘSD postupovat stejně jako v případě přeložky plynovodu, když v mezidobí ke změně podmínek nedošlo. Promlčecí lhůta tak započala běžet teprve od [datum] a ke dni podání žaloby ([datum]) neuplynula. Námitku promlčení nepovažoval za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy, když žalobcům objektivně v uplatnění nároku u soudu nic nebránilo a 3 letá lhůta je dostatečně dlouhá.

17. Nedůvodnou shledal námitku, že k zamítnutí žádosti došlo i pro jiné vady, neboť podstatné je, že ani v případě bezvadné žádosti o umístění přístavby by této nikdy nemohlo být vyhověno.

18. K procesní obraně, že mezi oběma žádostmi uběhla dlouhá doba a žalobci tak nemohli mít legitimní očekávání, že žádosti o umístění přístavby bude vyhověno, k tomu soud uvádí, že časový odstup není relevantní, podstatná je pouze okolnost, zda došlo či nedošlo ke změně podmínek.

19. Námitku vedlejšího účastníka ohledně možné budoucí možnosti realizace přístavby provozovny soud neshledal jako důvodnou, když i ke dni vyhlášení rozsudku zůstala tato argumentace pouze hypotetickou ukázkou jednoho z možných vývojů situace.

20. Obvodní soud proto žalobě co do jistiny zcela vyhověl (I.). Ohledně prodlení žalované objasnil, že žalovaná se do prodlení dostala až dne [datum] poté, co jí uplynula 6 měsíční lhůta pro dobrovolné plnění počínající doručením výzva dne [datum] a proto žalobu co do úroku z prodlení za dobu předcházející proto soud zamítl a ve zbytku i požadavku na úrok z prodlení vyhověl (I. a. II.).

21. O nákladech řízení účastníků (III.) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), úspěch žalobců činil 89 % a proto jim soud přiznal právo na náhradu 78 % jejich účelných nákladů spočívajících v nákladech na právní zastoupení za 19 úkonů právní služby vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) s poukazem na to, že neaplikoval ust. § 12 odst. 4 a. t., neboť v daném případě se jedná o nárok nerozlučných společníků, kdy současně došlo k navýšení počtu žalobců v důsledku události, kterou ani žalovaná nemohla ovlivnit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 3964/2015).

22. O nákladech státu obvodní soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (IV. a V). Náklady státu tvoří jednak výdaje na znalečné přiznané usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 118/2015-254, a jednak doposud nevyúčtované znalečné, proto si soud rozhodnutí o konkrétní výši znalečného vyhradil k samostatnému rozhodnutí. V odůvodnění pak výslovně uvedl, že povinnost k náhradě je mezi účastníky rozdělena podle míry jejich úspěchu ve věci, tedy na žalobce připadá 11 % této částky a na žalovanou a vedlejšího účastníka 89 % této částky.

23. Proti výrokům I., III. a V. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání s poukazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b/ a g/ o. s. ř. a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání, nebo aby žalobu zamítl. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že nejsou splněny podmínky pro odpovědnost státu, protože od rozhodnutí o povolení stavby přeložky plynovodu nelze dovozovat povolení přístavby provozovny. Zopakovala, že žalobci koupili pozemek [parcelní číslo] v roce 2008, kdy byl zasažen stavbou plynovodu neumožňující realizaci přístavby, čehož si měli být vědomi. [obec] územního rozvoje Zlínského kraje nabyly účinnosti [datum] a byla na zvážení žalobců, zda v rámci procesu o Zásadách územního rozvoje Zlínského kraje budou hájit svá práva. Žalobci nemohli být v důvodném očekávání, že jejich záměr postavit přístavbu bude realizován pouze na základě rozhodnutí o umístění a povolení stavby přeložky plynovodu, neboť se nejednalo o případy shodné v podstatných znacích. Akcentovala, že stavba plynovodu byla stávající stavbou a ŘSD nemělo proti přeložce žádných námitek, oproti nové nadzemní stavbě provozovny, ke které ŘSD souhlas nedalo. Podle žalované nelze dovodit, že přeložka plynovodu byla v rozporu se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje Náklady vynaložené před vydáním rozhodnutí ze dne [datum] a náklady vynaložené [právnická osoba] nemohou být ani škodou žalobců. Část zde požadovaných nákladů byla totiž vynaložena v souvislosti se stavebním řízením ústícím vydáním stavebního povolení, nikoliv v souvislosti s realizací stavby uskutečněné na základě stavebního povolení. Podle žalované soud nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť žalobci se dozvěděli o tom, že jejich žádosti o povolení přístavby nelze vyhovět, již ze stanoviska ŘSD ze dne [datum], které vedlo k tomu, že svou žádost o povolení přístavby z [datum] vzali dne [datum] zpět. Má také za to, že došlo ke změně podmínek, neboť rozhodnutí o přeložce plynu bylo vydáno v době platnosti územního plánu z [datum], avšak rozhodnutí o přístavbě na základě pozdějšího územního plánu, jehož vydání nebyl stavební úřad v době rozhodování o přeložce plynovodu schopen předvídat, v tomto směru odkázala na nově vydané stanovisko Stavebního úřadu ze dne [datum].

24. [ulice] účastník podal odvolání do výroků o nákladech řízení III. a V. a požaduje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že vedlejšímu účastníkovi nebude povinnost k náhradě nákladů řízení uložena. Má za to, že uložení této povinnosti vedlejšímu účastníkovi postrádá důvod a tato povinnost nebyla řádně odůvodněna. Podle vedlejšího účastníka lze povinnost zaplatit náklady řízení z titulu OdpŠk uložit jen státu. Dále uvedl, že do řízení vstoupil z vlastní iniciativy [datum], ale o přípustnosti jeho vstupu ve smyslu § 93 odst. 2 o. s. ř. nebylo rozhodnuto. Odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vytýká, že neuvádí jakýkoliv úkon vedlejšího účastníka, který by měl mít příčinnou souvislost se vznikem odpovědnosti dle OdpŠk, vedlejší účastník ani nepožadoval provedení dokazování či jiný úkon, které by odůvodňovaly jeho povinnost k úhradě nákladů řízení.

25. Žalobci navrhli potvrzení přezkoumávaného rozsudku a odkázali na svá přechozí vyjádření a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznili, že žádali o povolení realizovat přeložku plynovodu výlučně z důvodu přístavby na stejném pozemku. Tím že jim stavební úřad povolil přeložení plynovodu za účelem přístavby provozovny, vyvolal v žalobcích pocit právní jistoty, že při nezměněných podmínkách bude povolena i přístavba. Hlavním důvodem nepovolení přístavby byla skutečnost konstatovaná až Krajským úřadem Zlínského kraje v rozhodnutí z [datum], že územní plán obce z [datum] byl v rozporu se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje a že tedy stavební úřad neměl povolit ani přeložku plynovodu. Pokud jde o účelnost nákladů, odkázali na znalecký posudek a výslech znalce. K argumentu o neúčelnosti nákladů s ohledem na dobu jejich vynaložení zdůraznili, že stavebníkovi obvykle vznikají náklady již před podáním žádosti o umístění stavby, a to na průzkumy území, vypracování posudků pro stavební a územní řízení, na vypracování projektových dokumentací, zajištění závazných stanovisek, vyjádření dotčených orgánů státní správy, na zastupování v územním a stavební m řízení apod. Nejvyšší částka [částka] byla navíc vynaložena až [datum] a většina nákladů byla vynaložena až po vydání rozhodnutí stavebního úřadu. K novému stanovisku stavebního úřadu dodali, že stavební úřad pouze hodnotí své dřívější rozhodnutí a popírá své pochybení zjištěné soudem prvního stupně. Uvedené stanovisko navíc mohla žalovaná předložit kdykoliv před koncentrací řízení a proto by k němu odvolací soud neměl přihlížet. Dále pak poukázali na ústavní dělbu moci s tím, že žádný předpis nestanoví možnost stavebního úřadu vydávat stanoviska ke svým rozhodnutím. Rozhodnutí stavebního úřadu podléhá správnímu a soudnímu přezkumu, ale nikoliv hodnocení samotného stavebního úřadu formou jeho stanoviska. Vydání tohoto stanoviska je tak v rozporu s Ústavou., klíčové je tedy zejména rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne [datum]. Předložené stanovisko nelze jako důkaz vůbec připustit, neboť se fakticky jedná pouze o hodnocení důkazu ze strany stavebního úřadu.

26. K odvolání vedlejšího účastníka uvedli, že vedlejší účastník sám svým vstupem do řízení deklaroval svůj zájem na výsledku řízení a ve smyslu § 93 odst. 3 o. s. ř. má i povinnost k náhradě nákladů řízení. Jeho vlastní argumentace je pak v rozporu s tím, že v předchozím rozhodnutí mu bylo na úkor žalobců právo na náhradu nákladů řízení přiznáno a vedlejší účastník si žalobci zaplacenou částku ponechal.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

28. Zamítavý výrok (II.) nebyl odvoláním napaden, nabyl tak samostatně právní moci a zůstal proto stranou zájmu odvolacího soudu.

29. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně žalobci měli v úmyslu postavit na svém pozemku [parcelní číslo] přístavbu provozovny a právě jen za tímto účelem požádali stavební úřad o povolení přeložky plynovodu, jenž realizaci přístavby bránil. Ještě před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu o povolení přeložky plynovodu (tj. do [datum]) vynaložili v souvislosti s tímto stavebním řízením částku [částka], následně při realizaci stavby přeložky plynovodu vynaložili dalších [částka].

30. V odvolacím řízení pak žalovaná předložila listinu ze dne [datum] od stavebního úřadu nazvanou jako stanovisko (č.l. 331). Odvolací soud provedl dokazování i touto listinou, a zjistil, že stavební úřad vyslovuje přesvědčení, že by vyhověl žádosti o povolení přístavby provozovny, pokud by bylo rozhodováno před účinností nového územního plánu.

31. Podle § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány (1). Závazné stanovisko obsahuje závaznou část a odůvodnění. V závazné části dotčený orgán uvede řešení otázky, která je předmětem závazného stanoviska, ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. V odůvodnění uvede důvody, o které se opírá obsah závazné části závazného stanoviska, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen (2).

32. Již jen z formálního vzezření„ stanoviska“ stavebního úřadu ze dne [datum] (č.l. 331) je zřejmé, že se nejedná o závazné stanovisko správního orgánu, neboť nemá zákonem požadované náležitosti, ale o pouhé vyjádření stavebního úřadu, nikoliv však v režimu veřejné listiny ve smyslu § 135 o. s. ř.

33. K hodnocení tohoto důkazu odvolací soud ještě dodává, že tomuto tvrzení stavebního úřadu nemohl uvěřit již jen proto, že obsah je zcela v rozporu se shora provedeným dokazováním rozhodnutími stavebního úřadu a odvolacího orgánu. Soudu není ani zřejmé, proč tedy stavební úřad o žádosti ze dne [datum] nerozhodl v zákonné lhůtě do 30 dnů, tedy do [datum], kdy nový územní plán nebyl ještě účinný a proč tedy otálel s rozhodnutím, když podle tohoto vyjádření právě časová prodleva způsobená stavebním úřadem měla za následek použití nového územního plánu, což vedlo k zamítnutí žádosti. Z této listiny se naopak podává, že stavebnímu úřadu nebránilo ani negativní stanovisko ŘSD a ani rozpor záměru s územně plánovací dokumentací kraje vyhovět žádosti, což odvolací soud považuje za zcela zásadní postoj pro účely úvah o počátku běhu promlčecí lhůty (viz dále).

34. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu je nutno současné splnění tří podmínek, jedná se o 1) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (tzv. odpovědnostní titul), 2) vznik škody a 3) příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Jen jsou-li kumulativně splněny všechny tyto tři podmínky, vzniká odpovědnost za škodu způsobenou výkonem veřejné moci.

35. Zcela správně pak obvodní soud uzavřel, že žalovaná je ve věci pasivně věcně legitimována, neboť orgány obce a kraje vykonávají působnost ve věcech územního plánování podle stavebního zákona jako působnost přenesenou, nestanoví-li zákon, že o věci rozhoduje zastupitelstvo obce nebo kraje (viz § 5 odst. 2 stavebního zákona). V tomto případě pak šlo o věc rozhodovanou nikoliv zastupitelstvem obce a kraje, ale příslušnými úřady (městským a poté krajským), a tedy o výkon přenesené pravomoci, a odpovědnou osobou je tak stát (tj. žalovaná) dle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk., za který jedná dle § 6 odst. 2 písm. c) OdpŠk právě Ministerstvo pro místní rozvoj (viz § 14 zákona č. 2/1969 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2023).

36. Podle § 5 odst. 6 stavebního zákona obce a kraje jsou povinny soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a vyhodnocovat je podle tohoto zákona. Dojde-li ke změně podmínek, na základě kterých byla územně plánovací dokumentace vydána, jsou povinny pořídit změnu příslušné územně plánovací dokumentace.

37. Podle § 36 odst. 4, 5 stavebního zákona zásady územního rozvoje se pořizují pro celé území kraje a vydávají se formou opatření obecné povahy podle správního řádu. [obec] územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území.

38. Podle § 54 odst. 6 stavebního zákona obec je povinna bez zbytečného odkladu uvést do souladu územní plán s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, územním rozvojovým plánem a schválenou politikou územního rozvoje. Do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, územním rozvojovým plánem nebo s politikou územního rozvoje.

39. V posuzovaném případě pak není žádných pochyb o tom, že není dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí (§ 8 OdpŠk), tato skutečnost nebyla tvrzena a ani v řízení nevyšla najevo existence rozhodnutí zrušeného pro nezákonnost.

40. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

41. Jak již ve svém předchozím rozhodnutí odvolací soud uvedl, rozhodovací činnost samu o sobě nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1018/2007). Judikatura se však ustálila v závěru, že nesprávným úředním postupem může být i výjimečná souvislost takového projednání a rozhodnutí o právech účastníka správního řízení, které v účastníkovi vytvoří pocit právní jistoty, na základě níž se podle výsledku takového řízení chová, a následně v navazujícím správním řízení další předpokládané rozhodnutí není vydáno, v důsledku čehož mu může vzniknout škoda (viz kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci a tam citovaná rozhodnutí). Nelze tedy vyloučit naplnění pojmu nesprávného úředního postupu pro rozhodování stavebního úřadu, které nebylo v souladu se smyslem a účelem stavebního řízení, jestliže za nezměněných poměrů vydal co do výsledku odlišná rozhodnutí.

42. V tomto případě byla vydána dvě rozhodnutí stavebního úřadu, obě byla vydána za účinnosti Zásad územního rozvoje Zlínského kraje (tj. po [datum]). První řízení bylo vyvoláno snahou původních žalobců umístit si na svůj pozemek přístavbu provozovny a podmínkou sine qua non pro možnost realizace této přístavby bylo přeložení plynovodu. Sám stavební úřad byl o tomto účelu informován a přeložení plynovodu za účelem přístavby provozovny povolil, aniž však žalobce upozornil, že samotná přístavba provozovny je v rozporu s účinnými [obec] územního rozvoje Zlínského kraje (s nimiž je v rozporu též v té době platný územní plán obce) a že tedy nebude moci být jejich žádosti o povolení přístavby provozovny vyhověno, tedy že ani po přeložení plynovodu jim stavební úřad nepovolí cílenou přístavbu provozovny.

43. Není pak žádných pochyb o tom, že územní plán obce Valašské Meziříčí ze dne [datum] byl v rozporu se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje schválenými [datum] a účinnými od [datum] a že tedy počínaje dnem [datum] neměl stavební úřad vůbec rozhodovat podle částí územního plánu, které byly v rozporu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem.

44. [ulice] úřad byl přitom od počátku informován o jediném smyslu a účelu pro přeložení plynovodu, a přestože věděl (měl vědět), že tento účel nemůže být dle aktuálních Zásad územního rozvoje Zlínského kraje naplněn, tak žádosti vyhověl a na žádné riziko žalobce (resp. nesplnitelnost jejich plánů) neupozornil. Pro vyloučení odpovědnosti státu (a vyvrácení legitimního očekávání žalobců) by pak stačilo, aby stavební úřad reagoval na první žádost žalobců poukazem na rozpor obou norem (tj. územního plánu obce a zásad územního rozvoje kraje) a poučením o nemožnosti rozhodovat o případné přístavbě provozovny podle stávajícího územního plánu (pro žalobce příznivého), neboť již [datum] mělo být stavebního úřadu zřejmé, že nebude moci povolit přístavbu na pozemku [parcelní číslo]. Nemožnost schválit uvedenou přístavbu po [datum] pro rozpor se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje schválenými [datum] jednoznačně vyplývá nejen ze shora citovaných norem, ale je podrobně rozebrána též v z rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne [datum].

45. Žalobci následně vedeni důvěrou v činnost stavebního úřadu a jeho postupů (včetně důvěry souladu s právem) přeložili plynovod z hlediska důvodů, pro které žádali o umožnění jeho přeložení, zcela zbytečně, přičemž do realizace samotné stavby po jejím povolení investovali [částka] a před vydáním vyhovujícího rozhodnutí ze dne [datum] dalších [částka].

46. Odvolací soud zdůrazňuje, že pro rozhodnutí v této věci není podstatné, zda stavební rozhodnutí na přeložku plynovodu bylo v souladu s územním plánem obce a současně se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje, neboť soud zde nepřezkoumává správnost rozhodnutí z [datum], ale správnost postupu stavebního úřadu. Nepochybné a pro rozhodnutí v této věci relevantní totiž je, že podle právního stavu platného a účinného ode dne [datum] nemohli žalobci dosáhnout toho, aby jim stavební úřad povolil přístavbu provozovny.

47. V tomto směru odvolací soud znovu poukazuje na rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MěÚVM 53305/2012 (důkaz byl proveden již soudem prvního stupně) podle kterého, že žalobci podali žádost o rozhodnutí o umístění přístavby na pozemku [parcelní číslo] dne [datum] a doložili nesouhlasná stanoviska ŘSD ze dne [datum] a [datum]. Správní orgán neodstraňoval vady žádosti s poukazem na § 6 odst. 2 správního řádu, neboť ani bezvadné žádosti by nemohlo být vyhověno pro rozpor záměru s vydanou územně plánovací dokumentací. Nový územní plán [obec] byl vydán [datum] a účinný je od [datum] a předložený záměr leží v koridoru navrhované trasy přeložky silnic, které jsou součástí obchvatu [obec] – [obec]; daný koridor vychází přitom z územního plánu schváleného v 6/ 1997, na což byli žadatelé upozorněni ve vyjádření stavebním úřadem Městského úřadu Valašské Meziříčí ze dne [datum] a proto ŘSD nesouhlasilo s navrhovanou stavbou. Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. KUZL 15775/2013 (důkaz byl proveden již soudem prvního stupně) bylo k odvolání žalobců rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí ze dne [datum] potvrzeno. Odvolací správní orgán konstatoval správnost postupu, kdy správní orgán neodstraňuje vady žádosti v situaci, kdy ani odstranění vad by nemělo za následek vyhovující rozhodnutí pro nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací s poukazem na § 6 odst. 2 správního řádu (zásada hospodárnosti). Dále odvolací orgán vysvětlil, že nebylo možno v řízení zahájeném [datum] postupovat podle územního plánu z [datum], protože ten byl od roku 2008 v rozporu se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje ze dne [datum] účinnými od [datum]. Poukázal v tomto směru na ust. § 54 odst. 5 stavebního zákona, podle kterého obec nesmí rozhodovat podle té části územního plánu, která je v rozporu s územně plánovací dokumentací kraje (a proto nebylo možno ani před účinností územního plánu ze dne [datum], [účinnost], záměr žalobců schválit). Skutečnost, že stavební úřad o kolizi tohoto záměru několik let věděl, nemůže vést ke zrušení přezkoumávaného rozhodnutí.

48. Není ani podstatné, že se nejednalo o stavby shodné v podstatných znacích. Žalovaná zde není sankcionována na správnost či nesprávnost rozhodnutí, ani za to, že nepovolila přístavbu provozovny. [ulice] úřad již v roce 2008 věděl, že se jedná o stavby zcela odlišného typu, proto ani v tomto směru nenastala žádná nová skutečnost, která by mohla otřást očekáváním vyvolaným rozhodnutím z [datum]. Podstatné pro závěr o existenci odpovědnostního titulu tedy je posouzení toho, zda stavební úřad postupoval správně v situaci, kdy byl informován, že jediným účelem přeložení plynovodu je realizace přístavby a věděl již v době povolení přeložky plynovodu ([datum]), že podle aktuálně účinných pravidel nemůže být tato stavba povolena, a přesto vydáním vyhovujícího stavebního povolení na přeložení plynovodu žalobce motivoval ke zcela zbytečné investici, aniž je však na toto upozornil.

49. Žalovaná se hájí tím, že obě stavby byly ke dni [datum] v souladu s územním plánem obce. Pomíjí však, že obec byla povinna bez zbytečného odkladu uvést do souladu územní plán s územně plánovací dokumentací vydanou krajem a schválenou politikou územního rozvoje (viz § 54 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)). Již v okamžiku vydání stavebního rozhodnutí ze dne [datum] tak muselo být stavebnímu úřadu zřejmé, že územní plán obce je v rozporu se Zásadami územního rozvoje pro Zlínský kraj a musí mu tedy ustoupit, na což měl žalobce upozornit před vydáním vyhovujícího rozhodnutí o povolení přeložky plynovodu za účelem přístavby provozovny.

50. Pokud se také žalovaná brání tím, že žalobci mohli obě žádosti podat současně, tak žalobci takovou povinnost neměli a nelze se zbavovat vlastní odpovědnosti za řádný výkon státní moci tím, že adresáty správních rozhodnutí bude správní orgán činit odpovědnými za nedostatky těchto rozhodnutí a nedostatky v postupu správního orgánu. Navíc z aktuálního postoje stavebního úřadu vyplývá, že by tímto žalobci nezabránili vzniku škody, neboť stavební úřad by jim obě stavby údajně povolil (ačkoliv nebyly splněny podmínky Zásad územního rozvoje kraje a neznal ani stanovisko ŘSD). Ve skutečnosti, i kdyby obě žádosti byly podány současně, nemohlo by být vyhověno stavebnímu povolení ohledně přístavby provozovny (což vyplývá též z rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne [datum]). Odvolací soud tedy neuvěřil tomu, že by bylo možno vydat vyhovující rozhodnutí ohledně přístavby provozovny po [datum].

51. Existence a ani účinnost nového územního plánu ze dne [datum] tedy neměla vůbec žádný vliv na to, že žádosti o povolení přístavby na předmětném pozemku nemohlo být po [datum] vyhověno a proto nemůže být ani relevantní změnou způsobující zánik legitimního očekávání či přerušení příčinné souvislosti.

52. Jen pro úplnost odvolací soud dodává: Vyjádření stavebního úřadu ze dne [datum], pokud by mu soud uvěřil, by pak nebylo možno vyhodnotit jinak než jako projev zlovolnosti ze strany státního orgánu. [ulice] úřad vlastně uvádí, že měl všechny zákonné podmínky pro vyhovění žádosti splněny a kdyby rozhodl do [datum] (tedy v zákonné lhůtě), tak by vyhověl. [ulice] úřad však nevydal rozhodnutí v zákonné lhůtě, ale naopak (bez přiblížení důvodů) vyčkal na dobu, kdy nebude moci žádosti vyhovět, a pak ji zamítl. Pokud se pak žalovaná domnívá, že by soudy v tomto chování správních orgánů shledávaly správný úřední postup, tak se mýlí. Takový bezdůvodný projev svévole stavebního úřadu by tím spíše naplňoval podmínky nesprávného úředního postupu a byl důvodem pro vznik odpovědnosti státu za škodu. Odvolací soud však akcentoval to, že v obou zamítavých rozhodnutích je zmíněn negativní postoj stavebního úřadu k možnosti povolení přístavby již ve vyjádření ze dne [datum] a poté ještě ze dne [datum]. [příjmení]„ stanovisko“ je tedy v rozporu nejen s názory prezentovanými stavebním úřadem od roku 2010, ale též se všemi i ostatními provedenými důkazy a právními předpisy, proto mu odvolací soud neuvěřil.

53. Relevantní je, že sám stavební úřad (ačkoliv nyní v soudním řízení obhajuje svůj postup jako správný), nijak nenapadá závěr obvodního soudu, že věděl, že vydává stavební povolení a vede jím žalobce k marné investici, ačkoliv účelu tohoto stavebního povolení (které ve svém rozhodnutí výslovně vyjádřil) nemohou žalobci dosáhnout. Právě toto jednání je nesprávným úředním postupem a tedy odpovědnostním titulem. Odvolací soud se pak nemůže ztotožnit s názorem žalované, že nebylo úkolem stavebního úřadu za stanovených okolností na bezúčelnost jejich počínání upozornit a to právě s ohledem judikaturní výklad ohledně nesprávného úředního postupu reprezentovaného mimo jiné i na kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaném v tomto řízení. Povinnost stavebního úřadu v řízení postupovat vždy tak, aby byly dotčené osoby co nejméně zatěžovány a nevznikaly jim zbytečné náklady, vyplývá např. z ust. § 4 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, případně též již zmiňovaného ust. § 6 správního řádu.

54. K námitce, že někdy v budoucnu možná žalobci dostanou prostor proto, aby v rámci jednání o novém územním plánu vybojovali to, že na jejich pozemku bude možno stavět, lze ve shodě se soudem prvého stupně odkázat na ust. § 153 odst. 1 ve spojení s § 154 odst. 1 o. s. ř. s tím, že pro soud je závazný skutkový stav zjištěný ke dni vyhlášení rozhodnutí, nikoliv hypotetický stav či jedna z možných budoucích vývojových linií.

55. K tvrzení, že důvodem zamítavého rozhodnutí byly rovněž vady žádosti, lze rovněž akcentovat, že dle odůvodnění zamítavých rozhodnutí si byl správní orgán vědom vad žádosti i své povinnosti vyzvat k odstranění vad před zamítnutím žádosti; takto však nepostupoval pro neúčelnost, neboť ani odstranění vad by nemohl zabránit negativnímu rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že tvrzené vady rozhodně nebyly důvodem pro zamítnutí žádosti žalobců o povolení přístavby a nebyly ani splněny zákonné podmínky pro to, aby stavební úřad pro vady žádosti tuto žádost zamítl. Mezi tvrzenými vadami a zamítnutím žádosti tak není příčinná souvislost.

56. Podle přechodných ust. v § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“, se předmětný vztah řídí předchozí právní úpravou. Škodou se rozumí skutečná škoda a ušlý zisk (§ 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“). Skutečnou škodou je újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného. Soud prvého stupně pak zjistil, že původní žalobci vynaložili v souvislosti se stavebním řízením týkajícím se přeložky plynovodu a s realizací této stavby celkem [částka] (a že se jednalo o částku vynaloženou účelně), když však samotní žalobci již v žalobě uvedli, že částku [částka] vynaložili nikoliv na realizaci samotné stavby, ale v souvislosti s podáním žádosti o územní a stavební rozhodnutí a ještě před vydáním stavebního povolení dne [datum].

57. Existence příčinné souvislosti musí být řešena vždy v konkrétním případě, nestačí pouhá pravděpodobnost příčinné souvislosti či okolnosti nasvědčující její existenci, avšak příčinnou souvislost je třeba vždy prokázat. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škoda je důsledkem protiprávního úkonu a nenastala by bez této příčiny, resp. jestliže protiprávní jednání žalované (nesprávný úřední postup anebo nezákonné rozhodnutí) bylo buď výlučnou, nebo podstatnou příčinou, bez které by k tvrzené škodě nedošlo.

58. Nejvyšší soud v kasačním rozhodnutí uložil obecným soudům, aby zkoumaly podmínečnost prvé (vynucené) stavební investice pro jejich koncový stavební záměr. V tomto směru lze dát za pravdu žalované, že škodou nemohou být všechny uplatněné náklady, které žalobci vynaložili v souvislosti s přeložkou plynovodu, neboť část těchto nákladů by byla vynaložena bez ohledu na to, zda by stavební úřad vydal vyhovující či zamítavé rozhodnutí. Tyto náklady tak žalobci nevyložili marně jen proto, že stavební úřad jejich žádosti vyhověl, ale proto, aby takovou žádost vůbec mohli podat. Takto vzniklé náklady však nejsou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem stavebního úřadu (který nepochybil v tom, že vedl řízení, že požadoval podklady dle platných předpisů, ale jen v tom, že při svém rozhodování a odůvodňování svého rozhodnutí nevzal v potaz individuální okolnosti případu a aktuální [obec] územního rozvoje Zlínského kraje). Z uvedeného tak vyplývá, že náklady vynaložené před vydáním rozhodnutí ze dne [datum] nejsou v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, protože pozitivní rozhodnutí a vznik pocitu legitimního očekávání nemohly nijak ovlivnit to, že již v minulosti tyto náklady byly vynaloženy. Jinými slovy – částka [částka] (tj. skládající se z těchto položek: dne [datum] zaplaceno [částka], dne [datum] [částka], dne [datum] [částka] a všechny náklady na zatrubnění propustku ve výši [částka] zaplacené v období od [datum] do [datum]) nebyla vynaložena v důsledku vyhovujícího stavebního povolení, které u žalobců navodilo nesprávné očekávání, že jejich žádosti o povolení přístavby bude vyhověno, a není tak ani dána příčinná souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou.

K námitce promlčení:

59. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

60. Tímto občanským zákoníkem je obč. zák. neboť k nesprávnému úřednímu postupu i ke zmenšení majetku žalobců došlo před [datum] (viz § 3079 o. z.). Režimu podle dosavadních předpisů podléhá podle § 3036 o. z. institut promlčení jako celek, tedy promlčecí dobu je třeba posuzovat podle dosavadní úpravy od jejího počátku až do zakončení.

61. Podle § 32 odst. 1 věta prvá OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

62. Citované ustanovení upravuje subjektivní promlčecí lhůtu a toliko její počátek a konec, proto se na zbývající otázky použije právě obč. zák., tj. § 100 a násl. obč. zák. (Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ [číslo]). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.).

63. Promlčecí lhůta počíná běžet od dne, kdy se poškozený dozvěděl o dvou okolnostech, přičemž vědomost jen o jedné z nich počátek běhu promlčecí lhůty nezakládá. První okolností je, že poškozenému vznikla škoda. Poškozený musí mít povědomí o tom, že došlo k újmě na jeho majetku, musí jít o újmu jasného druhu a rozsahu, vyčíslitelnou v penězích (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2758/2004, nebo sp. zn. 28 Cdo 3005/2010). Znalost příčiny škody se vztahuje ke druhé okolnosti rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, kterou je vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá. Pro naplnění uvedené okolnosti je proto podstatná vědomost poškozeného o tom, čí nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí mu škodu způsobilo. Současně však platí, že promlčecí lhůta nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2013).

64. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, kdy se poškození (žalobci) o vzniku škody dozvěděli, neboť ke zmenšování jejich majetku docházelo platbami za realizaci povolené stavby přeložky plynovodu. V době zmenšování tohoto majetku však ještě nevěděli, že se jedná z pohledu jejich snahy o povolení přístavby o investici zcela zbytečnou, protože nevěděli, že přístavba provozovny jim nemůže být po [datum] povolena pro rozpor se Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje. Žalobci tak odvíjejí počátek běhu promlčecí lhůty dne [datum] od právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Žalovaná považuje za rozhodný okamžik pro běh promlčecí lhůty doručení negativního stanoviska ŘSD ze dne [datum]. V tomto kontextu odvolací soud poukazuje právě na stanovisko stavebního úřadu na č.l. 331 předkládané žalovanou, kde stavební úřad uvedl, že až do účinnosti nového územního plánu (do [datum]) mu nic nebránilo v tom, aby žádosti o stavební povolení na přístavbu provozovny vyhověl a lze tak postoj žalované strany shledat minimálně nekonzistentní. Není ani zřejmé, proč by mělo být zrovna toto negativní stanovisko milníkem pro úvahy o počátku běhu promlčecí lhůty, když např. již v roce [rok] stavební úřad signalizoval žalobcům problém s povolením přístavby pro existenci stavebního koridoru v souvislosti s obchvatem. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalobci se snažili zvrátit negativní stanovisko ŘSD; viz dopisy adresované žalobcem a) ŘSD ze dne [datum] a [datum], (důkazy byly provedeny již soudem prvního stupně).

65. Odvolací soud pak odkazuje na myšlenkovou konstrukci odpovědnosti státu v tomto případě, která je založena na úvaze, že nesprávným úředním postupem může být i souvislost rozhodnutí, které v účastníkovi vytvoří pocit právní jistoty, na základě níž se podle výsledku takového řízení chová, a následně v navazujícím správním řízení další předpokládané rozhodnutí není vydáno, v důsledku čehož mu může vzniknout škoda. Předpokladem tedy skutečně je, že existuje prvotní i další řízení, které je zakončeno pro poškozeného negativně a běh promlčecí lhůty tak nelze odvozovat pouze od toho, že od určitého okamžiku si mohl být poškozený vědom obtíží a nejistoty, zda jeho žádosti bude vyhověno. Odvolací soud má za to, že subjektivní promlčecí lhůta se nemohla rozběhnout dříve, než došlo k pravomocnému zamítnutí žádosti o povolení přístavby, a proto se zcela ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že nárok promlčen není. Obranou žalobců, kteří mají vznesení námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy, se tak odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval.

66. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do části [částka] s příslušenstvím potvrdil a ve zbytku ([částka] s příslušenstvím) napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl (výrok I.).

K odvolání vedlejšího účastníka:

67. Podle § 93 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

68. Z citovaného ustanovení vyplývá, že účinky vstupu nastanou okamžikem, kdy soudu dojde oznámení třetí osoby, že do řízení vstupuje a že tedy vedlejší intervenient se řízení účastní od chvíle, kdy soudu dojde jeho oznámení, tj. zde od [datum]. Soud následně pouze vstup vedlejšího účastníka ostatním účastníkům oznámí. Přípustnost vedlejšího účastenství soud z úřední povinnosti nepřezkoumává a rozhoduje o ní jen na návrh některé ze stran. Pokud námitka proti vstupu třetí osoby vznesena nebyla, pak se tato osoba stala vedlejším intervenientem bez dalšího (shodně např. [příjmení], [jméno]. K vybraným otázkám vedlejší intervence (vedlejšího účastenství). Bulletin advokacie, [rok], [číslo] s. [číslo]). [ulice] účastník může být rozhodnutím soudu zavázán k náhradě nákladů řízení nebo naopak mu náhrada těchto nákladů může být přiznána, je vyloučeno pouze to, aby mu rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1986/99). Je-li účastník, kterého ve věci podporoval, úspěšný, má i vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení, prohraje-li jím podporovaná strana, vznikne mu stejně tak povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšnému účastníku. Shodně např. SVOBODA, [jméno], [příjmení], [jméno], LEVÝ, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 475, marg. č., z judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1986/99, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3851/2013. V situaci, kdy prohraje spor strana, na jejíž podporu vstoupil vedlejší intervenient, soud rozhoduje pravidelně tak, že určí, že strana a vedlejší intervenient mají společně a nerozdílně uhradit náhradu nákladů řízení vzniklých protistraně; strana a vedlejší účastník vystupují v postavení solidárních dlužníků (viz [příjmení], [jméno]. K vybraným otázkám vedlejší intervence (vedlejšího účastenství). Bulletin advokacie, 2021, [číslo] s. [číslo]). K závěru o solidární povinnosti k náhradě nákladů řízení podlehnuvším účastníkem a vedlejším účastníkem na jeho straně se pak přiklonila i odborná literatura (viz [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec] a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 607, marg. [číslo]). Odvolací soud pak neshledal žádný důvod pro odchýlení se od těchto ustálených pravidel, neboť v tomto případě vedlejší účastník vstoupil do řízení hned na jeho počátku a ani odvolací soud tak neshledává žádný důvod pro to, aby mu povinnost k náhradě nákladů řízení neuložil.

69. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu tvoří pouze znalečné ve výši [částka], které bylo vyplaceno ze státního rozpočtu (viz č.l. 263). [příjmení] znalečného [částka] byl uhrazen ze zálohy složené žalobci (viz č.l. 381) a jedná se tak o náklady žalobců, nikoliv však státu. Rovněž odvolací soud pro účely rozhodování o nákladech řízení kapitalizoval předmět řízení ke dni vyhlášení odvolacího rozsudku ([datum]). Žalobcům bylo vyhověno v části: jistina [částka] a úroky z prodlení v kapitalizované výši [částka] (tj. vyhověno bylo co do [částka]). Žaloba byla zamítnuta co do jistiny [částka], dále co do úroku z prodlení za dobu do [datum] ve výši [částka] a dále co do úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] (takže zamítnuto bylo celkem [částka]). Předmět řízení kapitalizovaný k [datum] se tak rovná [částka], takže úspěch žalobců činí 74 % a úspěch žalované 26 %. V poměru svého neúspěchu pak bylo každé ze stran uloženo zaplatit náklady státu (výroky II. a III.).

70. O nákladech řízení žalobců před soudy všech stupňů (tj. obvodního, odvolacího i dovolacího) bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Úspěch žalobců činí 74 % a proto mají žalobci právo na náhradu 48 % účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady tvoří vybraná a nevrácená část zálohy [částka] a dále náklady na právní zastoupení (tj. odměna advokáta, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za DPH). Pří výpočtu odměny rovněž odvolací soud vycházel z usnesení Nejvyššího soud ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015, podle kterého v případě, že nastane v případě nerozlučných společníků to, že jsou zastoupeni jedním advokátem, jehož úkony se musí týkat všech stejně, by nebylo korektní, aby výše odměny byla mechanicky advokátovi přiznána podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 4 AT a závisela tak na množství spoluvlastníků, aniž by současně jejich pluralita ovlivnila obtížnost či pracnost jejich právního zastupování. Přiměřenější je proto výjimečně stanovit společnou odměnu za jeden úkon právní služby pro všechny zastoupené (nikoliv tedy za každou osobu samostatně). Pokud jde o počet účelných úkonů za dobu před zahájením tohoto odvolacího řízení, odvolací soud zcela odkazuje na precizní odůvodnění soudu prvního stupně, když ostatně ani proti tarifní hodnotě sporu ([částka]), ani proti sazbě odměny (16 940 Kč/úkon) a ani proti počtu úkonů právní služby (19) žádné námitky nesměřovaly. V odvolacím řízení pak zástupce poskytl dva účelné úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, celkové náklady na zástupce tak činí odměna [částka] (tj. 21 x [částka]), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT [částka] a náhrada 21% DPH dle § 151 odst. 2 o. s. ř. [částka], celkem tedy [částka] a s přihlédnutím k nevrácené části zálohy pak [částka], z čehož 48 % činí [částka] O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

71. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.