o 112 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. září 2024, č. j. 63 C 27/2023-125,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 112 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 9. 2020 do zaplacení (I) a uložil jí též povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 80 142,71 Kč (II).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal žalované částky z titulu smlouvy o zprostředkování kontaktů obchodních partnerů uzavřené mezi účastníky, včetně přílohy 1 (provizní tabulky) ze dne 22. 3. 2019. V červnu 2020 uzavřel 3 smlouvy o zprostředkování, konkrétně pod číslem [číslo], [číslo] a [číslo], v rámci nichž byly uzavřeny specifikované obchody, a to ve výši investic 5 000 000 Kč, 20 000 000 Kč a 5 000 000 Kč, které byly zaevidovány, a proto žalobci náležela provize 1,5 % z investované částky, neboť se jednalo o krátkodobou investici v době 3-12 měsíců. Celkem tak provizní odměna žalobce tvořila částku 112 500 Kč. Žalobce tuto žalované vyfakturoval, avšak žalovaná přes opakované výzvy ničeho neuhradila.

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobce neunáší důkazní břemeno stran toho, že uvedené smlouvy uzavřel. Důkazy, které k uvedenému předložil jsou totiž nečitelné a nejde z nich vyvodit, že jde o interní systém žalované.

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování, včetně výslechu svědků uzavřel, že účastníci dne 22. 3. 2019 uzavřeli smlouvu o zprostředkování kontaktu obchodních partnerů, přičemž úkolem žalobce bylo prostřednictvím svých kontaktů na třetí osoby získávat investory, když konečným příjemcem investic, které takto žalobce zprostředkoval, měla být společnost [právnická osoba]. Žalobce tak v průběhu měsíců května a června 2020 zprostředkoval investice [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 20 000 000 Kč, [jméno FO] ve výši 5 000 000 Kč a [jméno FO] rovněž ve výši 5 000 000 Kč, vždy na dobu tří měsíců. Z celkově zprostředkovaných investic ve výši 30 000 000 Kč žalobci vznikl nárok na odměnu ve výši 112 500 Kč. Ačkoliv žalobce tuto odměnu řádně žalované vyfakturoval dne 21. 7. 2020, žalovaná ničeho neuhradila. Uzavřel dále, že tvrzení žalované o tom, že stran uvedených tvrzení žalobce neunáší důkazní břemeno, této nelze přisvědčit. Žalovaná totiž k listinným důkazům žalobce neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že žalobce uvedené smlouvy skutečně neuzavřel. Uvedené pak soud prvního stupně vzal za prokázané i z výslechu [jméno FO], jakožto svědka, který obchodní model žalované a komunikaci prostřednictvím e-mailové adresy [e-mail] potvrdil. Nepřihlédl pak k tomu, že slyšení svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] žalovanou neznali, neboť uvedené nepovažoval za podstatné, když konečným příjemcem investic byla, nikoliv žalovaná, ale společnost [právnická osoba]. Žalovaná totiž vystupovala pouze v roli de facto servisní organizace pro společnost [právnická osoba]. a toliko ve vztahu k žalobci, jakožto zprostředkovateli, nikoliv ve vztahu k investorům.

5. Co do právního posouzení tak soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána inominátní smlouva dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na podkladě zprostředkování výše popsaných investic žalobci vznikl nárok vůči žalované na odměnu. K fakturaci žalobce soud prvního stupně uvedl, že tato sice ze strany žalobce neodpovídala smluvním ujednáním ve smyslu odst. 9.1 smlouvy o zprostředkování kontaktů obchodních partnerů, avšak v souladu s ustálenou judikaturou uzavřel, že žalovaná se zprostředkovateli komunikovala právě prostřednictvím e-mailové adresy [e-mail], a proto její námitky ohledně toho, že nebylo fakturováno dle smlouvy, nemohou být důvodné. Žalobě proto v plném rozsahu, včetně příslušenství, a to úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. vyhověl.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. dle úspěchu ve sporu a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení.

7. Žalovaná rozsudek napadla včas podaným odvoláním. Se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť nadále vychází z toho, že žalobce ke svým tvrzením neunesl břemeno důkazní. Z provedeného dokazování totiž nebylo nadevší pochybnost prokázáno, že žalobce skutečně zprostředkoval kontakty na investory [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a to jménem a na účet žalované. Naopak vše nasvědčuje tomu, že tak činil vlastním jménem a na vlastní účet. Z výslechu svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] totiž vyplynulo, že o žalované společnosti nikdy neslyšeli. Bylo tomu tak přesto, že žalobce byl podle smlouvy o zprostředkování kontaktů obchodních partnerů povinen kontaktovaným potencionálním obchodním partnerům sdělit informace o kontaktní osobě v žalované společnosti a o tom, že v případě jejího kontaktování jsou potenciální obchodní partneři povinni uvést, že vstupní informace o žalované společnosti získali od žalobce. Svědci však uvedené nepotvrdili. Protože uvedené smlouvy sjednal žalobce vlastním jménem a na vlastní účet, nasvědčuje to tomu, že byl investičním zprostředkovatelem. Pro takový závěr však nelze akceptovat, že pro žalovanou vykonával činnost, za níž mu náleží odměna, neboť v rámci smlouvy o zprostředkování byl výslovně srozuměn s tím, že nemůže uskutečnit veřejnou nabídku podle zákona č. 265/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a nesmí vykonávat finanční zprostředkování, tedy nesmí poskytovat potencionálním obchodním partnerům žádné informace a provádět vůči nim žádné činnosti, které by bylo možné považovat za provádění finančního zprostředkování. Nadto z výpovědí svědků vyplynulo, že žalobce byl jejich dlouhodobým investičním poradcem. Žalovaná pak nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně, že byla v podstatě jakousi servisní organizací společnosti [právnická osoba]. Žalovaná rovněž nesouhlasila s tím, pokud soud prvního stupně čerpal informace z důkazů, a to svědecké výpovědi svědka [jméno FO]. Tato osoba je totiž dlouhodobě nepřátelsky vůči žalované naladěná, neboť na žalovanou podala i trestní oznámení a žalovaná podala trestní oznámení na ni. Stejně tak žalovaná nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o podobě obchodního modelu žalované, jakož i s tím souvisejícím závěrem o připuštění odlišného způsobu doručování, než byl dohodnut v předmětné smlouvě mezi účastníky řízení. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že s tímto nesouhlasí. Má za to, že naopak svá skutková tvrzení v průběhu řízení navrhovaným dokazováním prokázal. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena inominátní smlouva, a to smlouva o zprostředkování kontaktů obchodních partnerů. Na podkladě ní měl žalobce vyhledávat a předávat žalované kontakty potenciálních investorů pro investiční produkty skupiny [právnická osoba]. Odměna žalobce pak byla smluvně vázána na realizaci investice, nikoliv na uzavření smluvního vztahu mezi investorem a žalovanou. Žalobce takto zprostředkoval investice [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a to v celkovém rozsahu 30 000 000 Kč. Měl proto nárok dle provizní tabulky na odměnu ve výši 112 500 Kč, tuto odměnu i řádně žalované vyfakturoval. Odměna žalobce byla vázána na realizaci investic osobami, které žalobce vyhledal a oslovil. Smlouva nepředpokládala, že investoři budou vstupovat do smluvního vztahu přímo se žalovanou. To, že investoři žalovanou neznali, je tudíž zcela bez významu. Podstatné je pouze to, že uvedené obchody byly procesně a administrativně obsluhovány prostřednictvím žalované, a to přes [e-mail], a že investice byly skutečně realizovány. Pokud žalovaná zmiňuje údajné nepřípustné finanční zprostředkování ze strany žalobce, směšuje tu zákaz žalobce poskytovat veřejnou nabídku investic s jeho smluvně sjednanou rolí spočívající ve vyhledávání a předávání kontaktů. Žalobce vůči investorům jako investiční poradce nevystupoval, byl prostředník kontaktů, přičemž investice byly následně realizovány procesní a administrativní cestou prostřednictvím žalované. Pokud pak žalovaná napadá věrohodnost svědka [jméno FO], ani tato skutečnost soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci nemůže zpochybnit. Ten totiž především stojí na listinných důkazech a na doložené elektronické komunikaci mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce má za to, že pokud soud prvního stupně uzavřel, že účastníci svou následnou praxí opustili smluvně vyhrazenou formu doručování, protože mezi sebou dlouhodobě komunikovali elektronickou cestou, tento jeho závěr je správný. Pozdější faktická praxe smluvních stran totiž může převážit nad dříve sjednanými formálními požadavky. Ani výše nároku nebyla žalovanou nijak zpochybněna, neboť ta byla stanovena mechanicky dle provizní tabulky a výše zprostředkovaných investic. Závěrem žalobce navrhl rozsudek potvrdit a přiznat mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal na podkladě podaného odvolání legitimovanou osobou napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování správně zjistil skutkový stav věci a posléze věc správně posoudil i po stránce právní. I odvolací soud tak vychází z toho, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 22. 3. 2019 smlouva o zprostředkování kontaktů obchodních partnerů, včetně přílohy číslo 1, a to provizní tabulky. Správně pak na podkladě provedeného dokazování, a to e-mailové komunikace, jakož i výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že žalobce v průběhu května a června roku 2020 uzavřel celkem 3 smlouvy o zprostředkování pod čísly [číslo], [číslo] a [číslo], kdy byly uzavřeny obchody co do výše investic 5 000 000 Kč, 20 000 000 Kč Kč a 5 000 000 Kč, a to jednak s klientkou [jméno FO], klientem [tituly před jménem] [jméno FO] a klientem [jméno FO]. Tyto obchody byly posléze procesně a administrativně obsluhovány prostřednictvím žalované a investice byly skutečně realizovány, přičemž příjemcem investic byla společnost [právnická osoba]. Dle provizní tabulky je zjevné, že protože se jednalo o krátkodobé investice v době 3-12 měsíců, žalobci vznikl nárok na provizní odměnu z investované částky ve výši 1,5 %, tedy celkem 112 500 Kč. V rámci řízení pak zcela správně soud prvního stupně zkonstatoval, že žalovaná doposud žalobci na odměnu ničeho neuhradila. Pokud tak jde o odvolací námitky žalované, nelze považovat tvrzení žalované o tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní za důvodné. Naopak tvrzení žalované v tom smyslu, že žalobce, pokud kontaktoval investory [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO], tak činil vlastním jménem a na vlastní účet prokázána nebyla. Smlouva totiž, jak zcela správně namítá žalobce, nepředpokládala, že investoři budou vstupovat do smluvního vztahu se žalovanou, podstatné je to, že uvedené obchody byly procesně a administrativně obsluhovány prostřednictvím právě žalované a dané investice byly skutečně realizovány. Nelze tak uzavřít, že by žalobce vůči investorům vystupoval jako investiční poradce, z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že vystupoval pouze jako prostředník kontaktů, přičemž investice investorů byly realizovány právě prostřednictvím žalované. Ani námitky žalované proti věrohodnosti svědka [jméno FO] nejsou důvodné, neboť svědek pouze potvrdil obchodní model žalované, z něhož vyplynulo, že zprostředkovatelé, tedy i žalobce, předávali informace o klientech na e-mail [e-mail], na podkladě čehož posléze byla připravována smluvní dokumentace, investice realizovány a zprostředkovatelé pak obdrželi svoji provizi. Svědek [jméno FO] nezpochybňoval, že vztahy mezi ním a žalovanou nejsou dobré, přičemž tito navzájem na sebe podávali trestní oznámení, z obsahu jeho svědecké výpovědi však nelze seznat, že by jeho výpověď jakýmkoliv způsobem měla žalovanou poškodit. V neposlední řadě ani odvolací námitky žalované o tom, že žalobce řádně svoji odměnu nefakturoval, nejsou opodstatněné. Soud prvního stupně vyšel z toho, že, byť v rámci smlouvy o zprostředkování mezi účastníky byl sjednán způsob fakturace, tito však během předmětné spolupráce aplikovali jiný obchodní model, a sice komunikaci prostřednictvím e-mailové adresy [e-mail]. Správně pak odkázal na ustálenou judikaturu soudů, dle níž výhradu formy je možno v průběhu smluvního vztahu opustit, neboť posléze aktuálně projevená vůle má vždy přednost před vůlí projevenou dříve, což platí i ohledně požadavku formy. Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy je tak možno se z původně vybrané formy vyvázat, a to i v jiné formě. Uzavřel-li tak závěrem soud prvního stupně, že žaloba je důvodná, a této vyhověl, včetně specifikovaného příslušenství, tj. úroku z prodlení, odvolací soud s tímto jeho závěrem zcela souhlasí.

11. Na podkladě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v průběhu odvolacího řízení plně úspěšný, žalovaná je proto povinna nahradit mu náklady řízení této fáze. Odvolací náklady žalobce tak sestávají z nákladů na právní zastoupení, a sice ze 2 úkonů právní služby advokáta po 5 620 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a to za vyjádření k odvolání a účasti na odvolacím jednání (§ 11 odst. 1 písm. d), g) citované vyhlášky), ze 2 paušálních náhrad po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky), z cestovní náhrady na trase [adresa] - [adresa] a zpět v počtu 228 km při ceně pohonných hmot 38,70 Kč/litr, při průměrné spotřebě 5,3 litru/100 km a základní náhrady za použití motorového vozidla ve výši 5,60 Kč/km, tj. 1744,45 Kč a z náhrady ztráty času v trvání 6 x 30 min po 100 Kč, tj. 600 Kč (§ 14 citované vyhlášky), celkem tedy odvolací náklady žalobce ve výši 14 484,45 Kč.