pro [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení a) částky [částka], b) úroku z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,9 % ročně, c) úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, d) úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně a e) kapitalizovaného úroku ve výši [částka] (výrok II.). Výrokem (III.) žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce. A posledním výrokem (doplněným doplňujícím usnesení č.l. 126) žalobkyni uložil zaplatit České republice na učet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení státu představovaných odměnou ustanovené opatrovnice žalovaného v rozsahu neúspěchu žalobkyně ve výši 11 %.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne [datum] elektronicky smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému [částka] (připsáním na jeho [anonymizováno]). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po [částka] a to včetně úroku 9,9 % ročně. Žalovaný však tuto svou povinnost řádně neplnil, proto žalobkyně ke dni [datum] od smlouvy odstoupila. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení nesplacené jistiny [částka] s úrokem ve výši 9,9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum].

3. Protože soudu není znám pobyt žalovaného, byl mu usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ustanoven opatrovník z řad advokátů (§ 29 odst. 3 o. s. ř.).

4. Opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout, neboť nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy o hotovostním úvěru ani poskytnutí finančních prostředků žalovanému ani skutečnost, že žalovaný v průběhu trvání prostředky splácel tak, jak tvrdí žalobkyně. Smlouva je navíc absolutně neplatná, neboť žalobkyně nedostatečně doložila, že by prověřila úvěruschopnost žalovaného.

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně si ověřila totožnost dne [datum] dle pasu č. [anonymizováno] vydaného Ministerstvem spravedlnosti [anonymizováno] [země], platnost cestovního pasu byla od [datum] do [datum], s povolením k pobytu do [datum]. Žalovaný měl osobní účet [číslo] vedený [právnická osoba], za období od [datum] do [datum] na č. l. počáteční stav účtu činil [částka] a konečný stav [částka], dne [datum] měl žalovaný příjem ze zaměstnání od [právnická osoba] [částka] měsíčně a za období od [datum] do [datum] měl výdaje ve výši [částka], dále měl příjem ve výši [částka] od [jméno] [příjmení], dne [datum] měl další příjem ze zaměstnání ve výši [částka] a za období od [datum] do [datum] utratil [anonymizována dvě slova], [částka], přičemž v tomto období uhradil kromě jiného částku [anonymizována dvě slova] na účet [anonymizováno] [obec] a dne [datum] obdržel částku [částka] od [anonymizována dvě slova] a dne [datum] částku [částka] od [anonymizováno], dne [datum] pak měl žalovaný příjem ve výši [částka] a do [datum] utratil částku [částka], přičemž dne [datum] mu zaslal [anonymizována dvě slova] částku [částka].

6. Ze smlouvy o vedení účtu u [anonymizováno] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, obsahovala podpis žalovaného, žalovanému byl zřízen žalobkyní běžný účet v české měně [číslo] e-mailem ze dne [datum] ve [údaj o čase] hod. informovala žalobkyně žalovaného, že jeho běžný účet je aktivní. Dne [datum] podal žalovaný žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova], žádost obsahovala podpis žalovaného, v žádosti uvedl, že jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba], [IČO], jeho čistý měsíční příjem činí [částka], přičemž pracuje v oblasti telekomunikací. E-mailem ze dne [datum] [údaj o čase] hod. sdělila žalobkyně žalovanému, že přijala jeho žádost o mPůjčku. E-mailem ze dne [datum] z [údaj o čase] hod. sdělila žalobkyně žalovanému, že žádost o půjčku ve výši [částka] při splatnosti 84 měsíců byla schválena, přičemž měsíční splátky měly činit [anonymizována dvě slova], [částka] a měly být splatné vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně předložila soudu listinnou podobu smlouvy o hotovostním úvěru č. [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova]“, která neobsahuje podpis žalovaného, když ve svých tvrzeních žalobkyně uvedla, že smlouva byla podepsána elektronicky, nikoliv v listinné podobě. E-mailem ze dne [datum] z [anonymizována dvě slova] hod. sdělila žalobkyně žalovanému, že mu poslala půjčku ve výši [částka] na osobní účet [anonymizováno] s tím, že první splátka ve výši [částka] proběhne dne [datum] a další splátky budou automaticky inkasovány z mKonta. Z historie úvěru [anonymizováno] ze dne [datum], soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývající z nesplaceného úvěru dle smlouvy č. [anonymizováno] předžalobní výzvou ze dne [datum], a to do deseti dnů od doručení dopisu, výzva byla odeslána dne [datum]. Žalovaný žalobkyni uhradil za dobu od [anonymizováno] [rok] do [číslo] celkem [částka].

7. Po právní stránce obvodní soud odkázal na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“). Připomněl, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. [příjmení] mezi účastníky došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, musela by žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, případně nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně neprověřila, z předloženého výpisu z účtu žalovaného vedeného [právnická osoba] vyplynulo, že výdaje žalovaného byly vyšší než příjmy, případně se pohyboval na hraně svých příjmů. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení s ust. § 580 a ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“), neboť bylo zřejmé, že žalovaný úvěr s největší pravděpodobností řádně splácet nebude.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému částku [částka], soud považoval výpis z účtu [anonymizováno] žalovaného v kontextu s ostatními důkazy zejména s podepsanou smlouvou o účtu [anonymizována dvě slova] za dostatečně věrohodný, a to i ve smyslu ust. § 562 odst. 2 o. z.. Současně bylo prokázáno, že žalovaný vrátil žalobkyni v uvedené souvislosti částku v celkové výši [částka], ve vztahu k rozdílu těchto dvou částek, tj. k částce ve výši [částka] tak vznikl žalobkyni proti žalovanému nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., které je žalobkyni povinen vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka] jako nároku z bezdůvodného obohacení, ve zbytku [částka] žalobu co do požadované jistiny zamítl. Splatnost bezdůvodného obohacení pak nastala na základě výzvy žalobkyně (§ 1958 odst. 2 o. z.) k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení výzvy ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena ve smyslu ust. § 573 o. z. dne [datum]. Žalovaný tak byl povinen plnit do deseti dnů ode dne doručení předmětné výzvy, tj. nejpozději do [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Prvostupňový soud proto žalobě vyhověl co do zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení z přiznané jistiny 165 087, [částka] ve výši 10 % ročně, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dále pak soud zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení celého úroku z úvěru a co do úroku z prodlení v za dobu před [datum] a dále pak ze zamítnuté částky [částka] i za dobu od [datum].

10. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Co do přibližně 89 % předmětu řízení byla úspěšná žalobkyně a co do přibližně 11 % předmětu řízení žalovaný, žalovaný tudíž byl povinen uhradit žalobkyni 78 % jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za 4,5 úkonu právní služby dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”¨) po [částka], náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 písm. a), ust. § [anonymizováno] odst. 1 písm. a), d), g) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, dvakrát účast na jednání, jednoduchá výzva k plnění) a náhrada 21% DPH v částce [částka], tj. celkem [částka], z čehož 78 % činí [částka]. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť obsahovala údaje a informace, které by měly být obsaženy již v žalobě.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaný včasné odvolání s poukazem na ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř., neboť má za to, že žalobkyně neusnesla procesní břemena, když neprokázala uzavření úvěrové smlouvy. Podle opatrovnice nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla sjednána a že došlo k poukázání finančních prostředků, protože listiny žalobkyně nepovažuje za věrohodný důkaz. Navrhuje, aby odvolací soud žalobu zamítl zcela.

12. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně prokázala, že smlouva byla elektronicky uzavřena a v podrobnostech odkázala na vyjádření z [datum]. Navíc námitka neplatnosti smlouvy z důvodu nesjednání je nedůvodná již jen proto, že soud shledal smlouvu neplatnou a přiznal žalobkyni jen právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o poukázání úvěrovaných prostředků odkázala ve smyslu § 562 odst. 2 o. z. na historii úvěru [anonymizováno] a [anonymizováno] historie k účtu, když tyto listiny i v souvislosti s ostatními provedenými důkazy vytváří ucelený řetězec a poukázání peněžních prostředků tak bylo prokázáno.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém II. výroku i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Zamítavý výrok II. nebyl odvoláním napaden, nabyl proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a zůstal proto stranou zájmu odvolacího soudu. Předmětem tohoto soudního řízení byla jistina poskytnutého plnění [částka] včetně úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení.

15. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná relevantní skutková zjištění, jím zjištěný pro rozhodnutí podstatný skutkový stav zcela odpovídá obsahu spisu. Obvodní soud aplikoval přiléhavé právní předpisy (tj. zákon č. 145/2010 Sb. a o. z.) a věc posoudil správně i po stránce právní.

16. S ohledem na závěr obvodního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti zkoumat schopnost splácet úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) ztrácí význam otázka, zda byla skutečně úvěrová smlouva formou elektronických prostředků uzavřena či nikoliv a podstatné je, zda žalobkyně žalovanému částku [částka] poskytla či nikoliv.

17. Odvolací soud připomíná, že u listinných důkazních prostředků není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval, příp. doplnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Odvolací soud zdůrazňuje, že z [anonymizováno] historie účtu č. [bankovní účet] za období od [rok] [číslo] do 2021 [číslo] vyplývá, že účet byl pro žalovaného zřízen [datum], dne [datum] byl na tento účet poskytnut úvěr [částka] a z tohoto účtu byly opakovaně zaslány platby na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] [bankovní účet] (např. dne [datum] [částka], v říjnu [rok] celkem [částka], v listopadu [rok] pak [částka], v prosinci [částka]), na tento účet chodily prostředky od: [anonymizována dvě slova], kde jako účel platby bylo uvedeno [jméno] [příjmení], případně vyjma jména žalovaného ještě„ platba [anonymizováno]“ nebo„ platba za uver“ (celkem 7 plateb), na tento účet žalovaný také ze svého účtu vedeného [právnická osoba] zaslal dne [datum], dne 17. 10. 2017a dne [datum] po [částka]. Dne [datum] a dne [datum] z tohoto účtu odešla platba ve výši [částka] a jako poznámka je uvedeno: platba za ubytování, [obec], [příjmení] [příjmení] [číslo], byt [číslo] [příjmení] [jméno] (k tomu odvolací soud podotýká, že při pátrání po bydlišti žalovaného sdělil [anonymizováno] na [číslo listu], že žalovaný byl jejich klientem a jeho adresa byla [ulice a číslo], [obec a číslo]). U platby dne [datum] za zubní ošetření je uvedeno v poznámce rovněž jméno žalovaného.

19. To, že účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet] patří žalovanému, vyplývá z Historie transakcí na tomto účtu, přitom tyto výpisy předložil žalovaný žalobkyni při uzavírání smlouvy o mKONTU a na tento účet chodila žalovanému též mzda. Ostatně to, že uvedený účet byl zřízen pro žalovaného, nebylo ani sporné (když sama opatrovnice akcentovala, že jsou předložené výpisy elektronicky podepsány).

20. Opatrovnice pak svou argumentaci zakládá jen na obecném tvrzení, že důkazní prostředky žalobkyně považuje za nevěrohodné.

21. U důkazu soukromou listinou postupuje soud dle § 132 o. s. ř. uplatněním tzv. zásady volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přisuzováním hodnoty závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnoty zákonnosti, hodnoty pravdivosti, popřípadě hodnoty věrohodnosti jednotlivým důkazům (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. [datum rozhodnutí], [spisová značka]). Závěr o věrohodnosti důkazu je součástí jeho hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř. Zákon nepředepisuje - a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Odvolací soud může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, jak rovněž patrno z již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

22. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, že důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídá žalovaným zpochybňovaný skutkový závěr soudu prvého stupně o tom, že částka [částka] byla skutečně poskytnuta žalovanému. Žalobkyně prokázala, že se žalovaným (jehož totožnost ověřila z úředního dokladu) uzavřela smlouvu o vedení účtu v listinné podobě a že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. [příjmení] žalovaného je zcela obecná, přičemž odvolací soud nezjistil rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, neboť všechny provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu, logicky na sebe navazují a v podstatě neumožňují přijmout jiný skutkový závěr než ten, který učinil soud prvního stupně; hodnocení důkazů ze strany obvodního soudu není založeno na libovůli. Odvolatel svými námitkami pouze prosazuje vlastní subjektivní úsudek o věrohodnosti v řízení provedených důkazů. Odvolací soud však zdůrazňuje, že na účet vedený na jméno žalovaného bylo dne [datum] připsáno [částka], peníze z tohoto účtu ([částka]) byly postupně přeposílány na účet vedený pro žalovaného jinou bankou, peníze na tomto účtu byly použity na platby za byt užívaný žalovaným (přičemž skutečnost, že žalovaný užívá byt na adrese [adresa], kdy důkazní prostředky předkládala soudu) a navíc na tento účet chodily i platby určené pro žalovaného.

23. Odvolací soud tak souhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že peníze poskytnuté dne [datum] žalobkyní na účet č. [bankovní účet] byly poskytnuty právě žalovanému.

24. Na rozhodnutí soudu pak jak shora uvedeno, nemá vliv, zda byly či nebyly splněny všechny formální podmínky pro uzavření smlouvy o úvěru elektronickou formou, neboť ať už by se jednalo o zdánlivé jednání nebo o absolutně neplatné jednání, jsou právní následky stejné.

25. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Plnění bez právního důvodu dopadá na absolutně neplatné smlouvy. [jméno], kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci (srov. obdobně [obec], J. in: [příjmení], M. a kol.: Občanský [spisová značka] 17 zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1919 [číslo], dále též [příjmení], J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. [číslo], nebo [jméno], J., [příjmení], H., [příjmení], L. in: Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol.: Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ [číslo]). Systém ASPI, Wolters Kluwer, komentář k § [číslo]; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. V posuzované věci se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil žalovaný, neboť čerpal úvěr bez platné smlouvy a je tak povinen vyčerpanou jistinu vrátit. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy tak ztrácí věřitel nároky na platbu sjednaných úroků a nákladů, zatímco spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru.

28. Splatnost nároku z bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a je tak odvislá od výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.) a za dobu po marném uplynutí lhůty stanovené věřitelem pak má věřitel právo i na zákonný úrok z prodlení (§ 1968 věta prvá o. z. a § 1970 o. z. ve výši úroku z prodlení je pak stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že nejpozději ode dne [datum] byl žalovaný v prodlení v prodlení a rovněž výše úroku z prodlení odpovídá uvedenému nařízení vlády.

29. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení mezi účastníky, proti němuž ani žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly a odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal (výrok I.).

30. Pokud jde o náklady státu, došel odvolací soud k závěru, že postup obvodního soudu v přezkoumávaném rozsudku byl správný a že po žalobkyni nelze požadovat, aby se v poměru svého neúspěchu podílela na nákladech státu. Podle závěrů judikatury (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 92/08) má stát právo na náhradu nákladů řízení„ podle jeho výsledků“ proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. S ohledem na výsledek řízení by tak bylo možno požadovat náhradu nákladů státu vynaložených na opatrovníka žalovaného jen po žalovaném, avšak podle ustálené judikatury účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, i když neměl ve věci úspěch, tyto náklady neplatí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud proto přezkoumávané rozhodnutí v rozsahu akcesorického výroku o nákladech státu (k jehož vydání byl obvodní soud nesprávně vyzván odvolacím soudem) změnil postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni vznikly náklady [částka] na zastoupení advokátem, a to odměna dle § 7 advokátního tarifu ve výši 2 x [částka] za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), když tarifní hodnotou ve smyslu § 8 advokátního tarifu je částka [částka], 2 náhrady hotových výdajů advokáta po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrada 21% DPH [částka] podle § 137 odst. [anonymizováno] a § 151 odst. 2 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).

32. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle 2 odst. 5, ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, výše soudního poplatku za odvolání [částka] pak vyplývá z Položky22 bod 1. písm. a) ve spojení s Položkou 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří Přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. (výrok IV.).