o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 194/2018-298,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (I) a uložil žalované též povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uvedené částky na podkladě mandátní smlouvy, uzavřené dne [datum], jednak se žalovanou a též její sestrou [jméno] [příjmení], když předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně, že pro žalovanou a její sestru bude provádět následující činnosti: zajistí projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení] – otci žalované a její sestry, a to včetně nemovitostí, pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Vestec u Prahy, respektive zajistí soudní ochranu majetku žalované a její sestry a též zařídí změnu územního plánu, upravující účel nemovitostí na čistě obytné území, respektive všeobecné obytné území, respektive smíšené území (v pořadí podle priorit). Žalovaná a její sestra se dle uvedené smlouvy zavázaly zaplatit žalobkyni za uvedené činnosti odměnu ve výši 30 % z tržní ceny nemovitostí se splatností do patnáctého dne, kdy obdrží kupní cenu za prodej nemovitostí bez daní a jiných výdajů. Žalobkyně svůj závazek z uvedené smlouvy splnila, když jednak došlo k projednání a vypořádání dědictví po zesnulém otci žalované a její sestry [jméno] [příjmení], neboť bylo dne [datum] Obvodním soudem pro Prahu 1 vydáno usnesení, č. j. [číslo jednací], na základě něhož byly žalovaná a její sestra zapsány jako spoluvlastnice nemovitostí, každá se spoluvlastnickým podílem ve výši jedné poloviny. Žalobkyně dále zařídila i změnu územního plánu, když na podkladě jí podané žádosti byl dne [datum] zastupitelstvem obce Vestec schválen nový územní plán a předmětné plochy byly tímto územním plánem zařazeny do zastavitelných ploch. Žalobkyni proto ze smlouvy vznikl nárok na úhradu odměny ze strany žalované a její sestry. Sestra žalované v roce [rok] zemřela, žalovaná a manžel její zemřelé sestry, jako právní nástupce této, však odmítli žalobkyni odměnu za její činnost uhradit. Učinili tak přesto, že předmětné nemovitosti na podkladě kupní smlouvy ze dne [datum] prodali novým vlastníkům celkem za částku ve výši [částka]. Protože žalovaná odmítla uhradit z odměny jednu polovinu, tedy 15 % z částky [částka], což se rovná žalované částce ve výši [částka], tohoto nároku, včetně příslušenství se žalobkyně domáhá uvedenou žalobou.

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila. Předně uvedla, že sice se žalobkyní společně se svojí sestrou uzavřely předmětnou smlouvu, avšak žalobkyně se v ní zavázala, že kromě jiného zařídí změnu územního plánu, upravujícího účel specifikovaných nemovitostí, a takto neučinila. Připomněla, že uvedená smlouva byla uzavřena na dobu dvou let od jejího podepsání, tedy do dne [datum], případně mohla být prodloužena o další 2 roky do dne [datum], a to pro případ, že žalobkyně nezařídí závazek, tedy změnu územního plánu, upravujícího účel nemovitostí do původně stanoveného termínu. Za splnění takového závazku by žalobkyni náležela odměna ve výši 30 % z tržní ceny nemovitostí, avšak pouze za podmínek, že žalovaná a její sestra budou mít potvrzení o spoluvlastnictví nemovitostí a současně bude dosaženo po dobu trvání smlouvy změny účelu užívání v územním plánu, upravující účel nemovitostí. Závazek žalobkyně ze smlouvy však v době platnosti a účinnosti smlouvy splněn nebyl. K prodloužení platnosti a účinnosti uvedené smlouvy ze dne [datum] pak ani nemohlo dojít, neboť žalobkyně ještě po datu [datum] činila kroky k zařízení změny územního plánu, upravující účel nemovitostí. Žalobkyně tak ve lhůtě stanovené svůj závazek nesplnila, a proto nemá nárok na sjednanou odměnu.

4. Po provedeném řízení a dokazování soud prvního stupně vzhledem k cizí státní příslušnosti žalované konstatoval, že předmětný závazkový poměr účastníků je poměrem s mezinárodním prvkem, na který dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle § 123 odst. 1 ZMPS se vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, posuzují podle dosavadních právních předpisů. Uvedl dále, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky dne [datum], je proto třeba otázku rozhodného práva posoudit v souladu s § 123 odst. 1 ZMPS podle tehdy platného zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, jehož se však také použije, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dále vyšel z toho, že obě účastnice řízení měly sídlo, respektive bydliště na území Evropské unie, je proto třeba pravomoc a rozhodné právo posuzovat podle přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smlouva však výslovně právo nestanoví, soud prvního stupně proto pravomoc k rozhodnutí dané věci dovodil dle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení, neboť předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně zajistit pro žalovanou a její sestru činnost (projednání a vypořádání pozůstalosti a změnu územního plánu, upravujícího účel nemovitostí), přičemž tyto služby měly být žalobkyní poskytnuty na území České republiky. Dle čl. 4 odst. 1 písm. b) shora citovaného nařízení je proto rozhodným právem v této věci právo země, v níž má žalobkyně jako poskytovatel služby své sídlo, tedy právo české.

5. Následně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je právnickou osobou, žalovaná a její sestra jsou dcery [jméno] [příjmení], který byl ke dni [datum] zapsán jako vlastník nemovitostí na [list vlastnictví] pro katastrální území Vestec u Prahy. Účastníci uzavřeli dne [datum] v originálním znění v anglickém jazyce smlouvu označenou jako„ [příjmení] agreement“, v překladu označenou mandátní smlouva, uzavřená dle § 724 a násl. občanského zákoníku – zákona č. 40/1964 Sb., účinného do dne [datum], přičemž žalobkyně se v rámci smlouvy zavázala pro žalovanou a její sestru jako klienty provést následující činnosti: zajistit projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], a to včetně nemovitostí v katastrálním území Vestec u Prahy, respektive soudní ochranu majetku klientů, b) zařídit změnu územního plánu, upravující účel na čistě obytné území, respektive všeobecné obytné území, respektive smíšené územní, v pořadí podle priorit. Žalovaná a její sestra se zavázaly za výše uvedenou činnost žalobkyně uhradit odměnu specifikovanou ve smlouvě, a to 30 % z tržní ceny nemovitostí. Za účelem dosažení předmětu smlouvy se tak žalobkyně zavázala zejména: a/ získat jakékoliv nezbytné informace o nemovitostech (právní postavení, tržní hodnotu, stav, identifikaci uživatele, apod.), b/ jednat s uživateli nemovitostí, c/ jednat s příslušnými správními úřady, d/ hradit jakékoliv veškeré náklady s tím spojené, včetně nákladů dědických řízení, soudních poplatků, notářských poplatků, znaleckých posudků, překladu dokumentů, nedoplatku na dani z nemovitostí, dědické daně, apod., e/ provádět jakékoliv úkony, vztahující se k dosažení změny v územním plánu, včetně úhrady jakýchkoliv s tím spojených nákladů, f/ vykonávat jakékoliv jiné činnosti, nezbytné k dosažení účelu této smlouvy, g/ uhradit jakékoliv náklady [jméno] [příjmení] [jméno] and Unite, vztahující se k vyhledávání klientů. Součástí smlouvy byl též závazek žalobkyně, že při provádění všech nezbytných úkonů, vyplývajících ze smlouvy bude jednat pečlivě a s náležitou péčí, bude klientovi poskytovat aktualizované informace o projektu, a to pravidelně, písemnou formou nejméně jednou za 2 měsíce. Žalovaná a její sestra jako klienti se zavázaly poskytovat součinnost nezbytnou pro vyřizování záležitostí žalobkyní a advokátem, především zajistit dokumenty nezbytné pro dědické řízení. Za provedené činnosti žalobkyni náleží odměna ve výši 30 % z tržní ceny nemovitostí, tedy klienti budou mít jednak potvrzené jejich spoluvlastnictví nemovitostí (právoplatným usnesením o dědictví nebo soudním rozhodnutím) a též bude dosaženo změny účelu užívání v územním plánu, upravující účel nemovitostí, přičemž tržní cena je definována jako maximální kupní cena dosažená prodejem nemovitostí. Prodejem se pak rozumí: a) uzavřená a uhrazená kupní cena mezi klienty a třetí stranou, nebo b) vložení nemovitosti do společnosti a následný prodej obchodních podílů a akcií, anebo i jiná forma převodu vlastnického práva na třetí osobu s tím, že odměna je splatná do 15dnů ode dne, kdy klienti obdrží kupní cenu bez daní a jiných výdajů na účet žalobkyně. Pro případ, že se klienti rozhodnou nemovitosti neprodat a ponechat si je ve svém vlastnictví, odměna žalobkyně bude vyčíslena na podkladě tržního ocenění od znalce z oboru nemovitostí za specifikovaných podmínek. I tak bude odměna žalobkyni splatná do 15dnů po vyčíslení tržní ceny nemovitostí. Z provedeného dokazování pak soud prvního stupně vzal za prokázané, že na podkladě činnosti žalobkyně bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] rozhodnuto, že byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] tak, že pozůstalé dcery, tj. žalovaná a její zemřelá sestra [jméno] [příjmení] nabyly rovným dílem, tj. každá jednou polovinou, majetku zůstavitele – tj. pozemku parc. [číslo] – orná půda a parc. [číslo] – orná půda, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ, na [list vlastnictví] pro okres [okres], obec Vestec a katastrální území Vestec u Prahy, v obecné ceně k datu úmrtí zůstavitele ve výši [částka]. Zkonstatoval dále, že dne [datum] byl podán návrh na pořízení územního plánu pro nemovitosti, čemuž předcházelo vypracování a projednání studie řešení s obcí a správci sítí v období od února [rok]. Tento návrh byl úplný a dostačující k projednání územního plánu a zařazení pozemků do zastavitelného území. Dne [datum] zastupitelstvo obce Vestec vydalo územní plán formou opatření obecné povahy, jež nabylo účinnosti dne [datum]. Sestra žalované [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] Kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná a L. G. C. Aldebert, pozůstalý manžel po zemřelé sestře žalované [jméno] [příjmení], jako prodávající prodali manželům [příjmení] a M. Jurkivovým jako kupujícím předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši [částka].

6. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a posléze § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do dne [datum] (dále jen„ obč. zák.“), jakož i § 724, 730, 733, 734 a § 489, § 491 a § 494 tohoto zákona. Následně uzavřel, že, jde-li o smluvní typ, který byl mezi účastníky řízení uzavřen, což mezi účastníky představuje spor, když žalobkyně má za to, že se jedná o smlouvu příkazní, přičemž žalovaná vychází z toho, že se jedná o smlouvu o obstarání věci jako speciální podtyp smlouvy příkazní, předmětná smlouva, byť je označena jako smlouva mandátní, touto smlouvou není, neboť v době uzavření uvedeného právního úkonu smlouva mandátní byla upravena v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a mohla proto být uzavřena pouze mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Vyšel dále z toho, že smlouva je uvozena § 724 obč. zák., jež upravuje příkazní smlouvu, přičemž dovodil, že uvedená smlouva zahrnuje podstatné náležitosti příkazní smlouvy. Žalobkyně jako příkazník se totiž ve smlouvě zavázala vykonávat pro žalovanou a její sestru [jméno] [příjmení] činnosti uvedené v čl. 1 odst. 1 Smlouvy. Smlouva se proto řídí § 724 a násl., tj. až § 732 obč. zák. Pokud pak žalovaná namítá, že se naopak jedná o smlouvu o obstarání věci, upravenou v občanském zákoníku v § 733 - 736, soud prvního stupně pomocí výkladu dle § 35 obč. zák. dospěl k závěru, že s tímto souhlasit nelze. Je sice pravdou, že smlouva o obstarání věci je speciálním subtypem příkazní smlouvy a je ve vztahu speciality ke smlouvě příkazní, logickým a systematickým výkladem předmětné smlouvy však lze dojít k závěru, že se o smlouvu o obstarání věci nejedná. Dle § 733 obč. zák. totiž předmětem obstarání není obecně jakákoliv záležitost objednatele, kterou nelze ocenit, nýbrž obstarání konkrétní věci, tedy hmotného, ocenitelného předmětu, čemuž nasvědčuje i znění § 734 obč. zák., což se v případě dané smlouvy nestalo, neboť žalobkyně se ve smlouvě zavázala provádět (zajistit, zařídit) pro žalovanou a její sestru záležitost, spočívající v činnosti blíže specifikované v čl. 1 odst. 1 Smlouvy. Dále zkonstatoval, že konkrétní odměnu za provedení činnosti lze v příkazní smlouvě sjednat, ale i kdyby sjednána nebyla, náležela by žalobkyni i proto, že je s ohledem na předmět činnosti žalobkyně obvyklá (§ 730 obč. zák.) Ani sjednání doby ve smlouvě, kdy měla být činnost žalobkyní provedena, pak bez dalšího nesvědčí o uzavření smlouvy o obstarání věci, neboť i smlouva příkazní může být časově omezena. Na podkladě uvedeného tak soud prvního stupně jednoznačně dle gramatického, logického i systematického výkladu předmětné smlouvy uzavřel, že se jedná o smlouvu příkazní, která mezi účastníky byla uzavřena. Ve smyslu § 724 a násl. obč. zák. pak rovněž dovodil, že žalobkyně jako společnost s ručením omezeným, tedy právnická osoba založená primárně za účelem dosažení zisku, smlouvu uzavřela za účelem zisku ve formě sjednané odměny, nikoliv pouze za případnou úhradu nákladů vynaložených při provádění příkazu, což by svědčilo smlouvě o obstarání věci. Soud prvního stupně pak neakceptoval ani tvrzení žalované, že dohodnutá odměna byla vůlí stran smlouvy vázána na dosažení výsledku dohodnuté činnosti žalobkyně, tedy nejen zajištění projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], včetně nemovitostí, ale též změny účelu užívání nemovitostí v územním plánu. Z logického a systematického výkladu je třeba totiž dojít k závěru, že odměna nebyla vázána na dosažení výsledku činnosti žalobkyně, nýbrž pouze na provedení činnosti. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyně pro žalovanou provedla řádně dohodnuté činnosti dle smlouvy, tedy splnila své povinnosti ze smlouvy, a to ještě v době trvání smlouvy, neboť zajistila nejen projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], ale ještě předtím, dne [datum] podala i řádný návrh na změnu územního plánu, upravujícího účel nemovitostí na obytné území, přičemž dosažení výsledku uvedených činností pak již nemohla nijak ovlivnit. Za nedůvodný pak považoval i argument žalované, že žalobkyně prováděla pro žalovanou činnost dle smlouvy i po datu [datum], z čehož vyplývá, že své povinnosti dle smlouvy ve stanovené době nesplnila. Vzal totiž za prokázané, že žalobkyně pro žalovanou prováděla další činnosti i po podání návrhu na změnu územního plánu nad rámec svých povinností, avšak se souhlasem žalované, přičemž smyslem těchto činností žalobkyně bylo další zvýšení hodnoty nemovitostí, což by mělo za následek i zvýšení odměny žalobkyně. Byť tedy ke změně územního plánu ve vztahu k nemovitostem došlo až dne [datum], tedy po uplynutí doby trvání smlouvy, došlo k ní v důsledku činnosti žalobkyně na podkladě smlouvy a v době jejího trvání. Následně tak soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná, přičemž 30 % z tržní ceny nemovitostí ([částka]) představuje [částka], 1/2 uvedené částky, pak představuje částku žalovanou. Žalobě z uvedených důvodů v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství, tedy úroku z prodlení dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák., počínaje dnem [datum] nadále, když žalovaná kupní cenu za prodej nemovitostí obdržela již [datum], v tu dobu tedy již byla v prodlení.

7. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy dle úspěchu ve věci aúspěšné žalobkyni přiznal celkovou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ([částka]), 16ti úkonů právní služby advokáta po [částka], 16ti režijních paušálů po [částka] a 21% DPH ve výši [částka].

8. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadla žalovaná. Soudu prvního stupně předně vytkla, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž soud prvního stupně zjistil skutkový stav neúplně, neboť neprovedl žalovanou navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Soudu prvního stupně tedy vytkla, že nedostatečně a chybně posoudil typ smlouvy a vůli stran při uzavření této smlouvy. O uvedeném, mimo jiné, svědčí totiž jednání účastníků smlouvy před a po uzavření smlouvy, když žalobkyně zjevně nesplnila výslovně a jednoznačně sjednané smluvní podmínky pro vznik žalobou uplatněného nároku na zaplacení odměny dle smlouvy. Žalobkyni za činnost vyvíjenou v souvislosti se smlouvou tak náleží pouze nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně se totiž zavázala ve smlouvě zajistit projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], a to včetně nemovitostí v katastrálním území Vestec u Prahy, a dále též zajistit změnu územního plánu, upravující účel nemovitostí na čistě obytné území, respektive všeobecné obytné území, respektive smíšené území, tedy zajistit změnu územního plánu. Za kumulativní splnění obojího pak žalobkyni náležela odměna ve výši 30 % ceny nemovitostí. Bylo třeba tedy splnit to, že žalovaná a její sestra [jméno] [příjmení] budou mít potvrzené spoluvlastnictví specifikovaných nemovitostí a současně bude dosaženo změny územního plánu. Smluvní strany ve smlouvě též sjednaly, že pokud žalobkyně nezajistí změnu územního plánu z důvodů jí nezaviněných nejpozději do dvou let od uzavření smlouvy, tedy nejpozději do dne [datum], prodlužuje se doba trvání smlouvy o další 2 roky, tedy dle dohody stran nejdéle do dne [datum]. Na podkladě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vydaného v rámci dědického řízení, nabyla žalovaná a její sestra k nemovitostem spoluvlastnický podíl na nemovitostech ve výši jedné poloviny pro každou z nich. Ke změně územního plánu však ani v prodloužené lhůtě, tedy ke dni [datum] nedošlo. Ačkoli tedy žalovaná spolu s právním nástupcem její zemřelé sestry, panem [příjmení] uzavřela dne [datum] jako prodávající kupní smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí, a to za kupní cenu ve výši [částka], nemá však povinnost sjednanou odměnu žalobkyni hradit. Žalobkyni nabídla úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka], tuto nabídku však žalobkyně odmítla. Jestliže tedy soud prvního stupně předně vyšel z toho, že předmětná smlouva, ač je tak označena, není smlouvou mandátní, nevypořádal se s tím, že smlouva obsahuje všechny povinné náležitosti tohoto smluvního typu a minimálně dvě ze smluvních stran, a to žalobkyně a také advokátka [příjmení] smlouvu uzavřely jako podnikatelé ve zjevné souvislosti se svojí podnikatelskou činností, smlouva by se tak měla řídit obchodním zákoníkem, konkrétně jeho § 566 a následující. Soud prvního stupně předmětnou smlouvu posoudil jako smluvní typ příkazní smlouvy, nedostatečně však při tom zohlednil, že tento smluvní typ má dva smluvní subtypy. Jednak jde o smlouvu o obstarání věci a smlouvu o obstarání prodeje věci. Žalovaná nadále vychází z toho, že předmětná smlouva není obecnou příkazní smlouvou, ale jejím speciálním subtypem, a to smlouvou o obstarání věci dle § 733 a násl. obč. zák. Ve smlouvě totiž bylo sjednáno a žalobkyně se zavázala zajistit, tj. obstarat, určitou konkrétní záležitost, tedy: 1/ zavázala se zajistit projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení] a 2/ zavázala se zajistit a dosáhnout změny územního plánu. Strany též sjednaly ve smlouvě konkrétní odměnu za obstarání věci, tj. konkrétní záležitosti. Rovněž tak pokud by se skutečně jednalo o obecnou příkazní smlouvu, příkazce by měl povinnost poskytnout příkazníkovi, tedy žalobkyni potřebné a užitečné náklady, vynaložené při provádění příkazu, žalobkyně však nikdy náhradu potřebných a užitečných nákladů vynaložených při provádění příkazu nepožadovala, ale požadovala vždy toliko speciální odměnu, která je naopak náležitostí smlouvy o obstarání věci. Dále pak strany sjednaly ve smlouvě konkrétní dobu, v níž má být konkrétní záležitost obstarána, tedy do dvou let, respektive nejpozději do dalších dvou let, tedy do dne [datum], přičemž sjednání konkrétní doby obstarání je povinnou náležitostí smlouvy o obstarání věci, a nikoliv náležitostí obecné příkazní smlouvy. Nadto skutečnost, že smlouva představuje speciální smluvní subtyp smlouvy o obstarání věci, potvrzuje i konstrukce prodloužení doby trvání smlouvy, neboť pokud by smlouva byla smlouvou obecnou příkazní, bylo by takové ujednání mezi stranami nadbytečné. Tento logický a systematický výklad předmětné smlouvy potvrzuje, že se nejedná o obecnou smlouvu příkazní, ale o speciální subtyp, tj. o smlouvu o obstarání věci. V tomto smyslu žalovaná poukázala i na komentářovou literaturu k občanskému zákoníku a odkázala i na judikaturu Nejvyššího soudu. Soudu prvního stupně dále vytkla, že též neprovedl všechny žalovanou navrhované důkazy, mimo jiné, výslech svědka [jméno] [příjmení] [jméno], a proto nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Z tohoto důkazu by totiž vyplynulo, že klíčovým prvkem smlouvy bylo dosažení změny územního plánu, dále pak, že smlouva též byla nastavena tak, že pokud nebudou v září 2015 nemovitosti vedeny jako pozemky stavební, bude smlouva ukončena a nebude splatná žádná smluvní odměna, přičemž ze strany žalobkyně byly žalovaná a její sestra ubezpečeny, že mimořádně vysoká odměna je vázána právě na rychlost a riziko na straně žalobkyně plynoucí z toho, že popřípadě požadovaného výsledku nemusí být dosaženo. Žalobkyně však do doby trvání smlouvy, tj. do září 2015 požadovaný výsledek nesplnila, smlouva proto byla v září 2015 ukončena. Ke změně územního plánu, upravující účel nemovitostí došlo až dne [datum] s účinností ke dni [datum], tedy nepochybně k dosažení změny územního plánu, upravující účel nemovitostí nedošlo po dobu trvání smlouvy, tj. nejpozději do dne [datum] a nárok žalobkyně na úhradu odměny dle smlouvy nemůže být důvodný. Žalovaná pak soudu prvního stupně rovněž vytkla, že zcela nesprávně zohlednil i jednání stran při a po uzavření předmětné smlouvy. Poukázala na to, že žalobkyně sama v žalobě uvedla, že zajistila projednání a vypořádání dědictví po zesnulém otci žalované a její sestry, když v dědickém řízení bylo vydáno usnesení, na podkladě kterého byly žalovaná a její sestra následně zapsány jako spoluvlastnice nemovitostí do katastru nemovitostí. [jméno] tak potvrdila, že svoji první smluvní povinnost, tedy zajištění projednání a vypořádání dědictví splnila tím, že bylo vydáno usnesení soudu, a žalovaná a její zemřelá sestra byly následně zapsány jako spoluvlastníci nemovitostí. Je tedy zcela nekonzistentní a zjevně účelové, aby žalobkyně zároveň tvrdila, že u své druhé smluvní povinnosti, tedy u zajištění změny územního plánu bylo dosažení sjednaného výsledku ve sjednané době nerozhodné. Práva a povinnosti stran, respektive právo žalobkyně na odměnu nadto bylo jasně vymezeno, neboť bylo ujednáno, že odměna žalobkyni náleží pro případ, že žalovaná a její sestra budou mít potvrzené spoluvlastnictví nemovitostí a současně bude dosaženo změny územního plánu. Smlouva tedy potvrzuje, že nárok na odměnu je spojen s dosažením změny. Žalobkyně však zjevně podmínky pro vznik nároku na zaplacení odměny dle smlouvy nesplnila. Nadto žalovaná má za to, že strany ve smlouvě výslovně sjednaly odměnu za výsledek činnosti žalobce. O vůli stran vázat odměnu na dosažení výsledku tedy nemůže být jakýchkoliv pochyb, neboť výklad smlouvy v tomto smyslu je zcela jasný a nikdy ho nikdo nezpochybnil. Soud prvního stupně však nesprávně vyhodnotil, že smluvní strany ve smlouvě nesjednaly, že žalobkyni náleží odměna za dosažení výsledku, tedy pokud bude dosaženo změny územního plánu. Strany se tak tímto jednáním v rámci smluvní autonomie odchýlily od dispozitivního § 730 odst. 2 obč. zák. a vzhledem k tomu, že smluvně sjednaný výsledek, tj. dosažení změny územního plánu ve sjednané době trvání smlouvy do dne [datum] dosaženo nebylo, neboť tento nenastal, žalobkyni nárok na sjednanou odměnu nevznikl. Nadto k uvedenému závazku se žalobkyně zavázala jako profesionál v realitní činnosti. Žalovaná a její sestra od žalobkyně požadovaly právě změnu územního plánu, nikoliv pouze přípravu návrhu na tuto změnu. Na toto splnění tohoto výsledku byla navázána vysoká smluvní odměna. Soud prvního stupně zcela pominul, že pokud by v předmětné věci stačilo toliko učinit přípravné kroky ke změně územního plánu v termínu do dne [datum], ztrácelo by smluvní ujednání o prodloužení doby trvání smlouvy do dne [datum] zcela smysl. Zatímco tedy obstarání projednání a vypořádání dědictví po zesnulém otci žalované a její sestry žalobkyně zajistila, druhou záležitost, a to dosažení změny územního plánu žalobkyně ve sjednaném čase nezajistila, a to ani do dne [datum], ale ani v prodloužené době do dne [datum], tudíž jí nárok na sjednanou odměnu s ohledem na jasně vyjádřenou vůli stran nevznikl. Soud prvního stupně pak zcela rezignoval v rámci napadeného rozsudku na zjištění oprávněnosti smluvně ujednané odměny, tedy naplnění podmínek pro vznik povinnosti zaplatit žalobkyni odměnu ve spojení s trváním předmětné smlouvy. Žalovaná přitom netvrdí, že žalobkyně nemá žádný nárok na kompenzaci účelně vynaložených nákladů za jí zjištěnou činnost na základě smlouvy, ba naopak. Ačkoliv žalobkyni vyzvala, aby sdělila a doložila výši svých nákladů, které s obstaráním věci měla, tato své náklady spojené s obstaráním věci doložit odmítla. Odmítla i návrh na zaplacení částky [částka] ze strany žalované. V rámci řízení však žalobkyně ani úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s obstaráním záležitosti dle smlouvy nepožaduje. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

9. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně je založen na správně zjištěném skutkovém stavu věci a rovněž tak správně právně posouzen. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva příkazní s tím, že vznik nároku na odměnu je odvislý od vykonání činnosti ze strany žalobkyně. Zdůvodnil pak, i proč se dle jeho názoru nejedná o smlouvu o obstarání věci. Žalobkyně smlouvou dojednané činnosti vykonala, a to v nejkratším možném čase. Splatnost odměny byla dle smlouvy vázána na prodej předmětných pozemků ze strany žalované, toto však žalovaná záměrně opomíjí. Ke splatnosti odměny došlo teprve po prodeji předmětných nemovitostí, přičemž žalovaná odmítla svůj závazek plnit dobrovolně. Nyní se pokouší vyvázat ze svého závazku, a to přesto, že díky činnosti žalobkyně dle smlouvy se jí dostalo plnění převyšující částku [částka], představující jednu polovinu kupní ceny nemovitostí. Potvrdila dále, že obsah uzavřené smlouvy odpovídá režimu příkazní smlouvy, neboť žalobkyně se v rámci smlouvy zavázala provádět pro klienty následující činnosti. Nejedná se o smlouvu o obstarání věci. V tomto smyslu odkázala na komentář k § 733 obč. zák., kde se ohledně problému, jak od sebe odlišit obecnou příkazní smlouvu a smlouvu o obstarání věci, říká, že situace bude jednoduchá pro případ, kdy se strany smlouvy výslovně odvolají na § 733 obč. zák. V dané věci se však strany výslovně odvolaly na § 724 obč. zák. Je tak jednoznačné, že je tímto analogicky vyřešena situace ohledně režimu smlouvy, tedy, že se jedná o smlouvu příkazní. V tomto smyslu žalobkyně odkázala i na nález Ústavního soudu, jenž se týká obdobné věci a který obsahuje jednoznačný závěr, že„ předmětem závazku obstaratele (příkazníka) je uskutečnit činnost směřující k obstarání věci“,„ předmět závazku nespočívá v dosažení určitého výsledku sledovaného touto činností“. Předmětem příkazu je tedy činnost příkazníka, nikoliv dosažení výsledku této činnosti. Nelze akceptovat skutečnost, že by žalobkyni nevznikl nárok na odměnu, neboť ve sjednané době neobstarala konkrétně stanovenou záležitost dle smlouvy. Pokud by měla být činnost svázána s dosažením výsledku, šlo by totiž de facto o smlouvu o dílo, která se od příkazní smlouvy odlišuje právě v tom, že předmětem smlouvy o dílo je provedení díla, tj. nikoliv činnost k provedení díla směřující, ale výsledek této činnosti. Nadto v dané věci žalovaná ani nevyčkala na konečné rozhodnutí o schválení změny územního plánu a nemovitosti s právním nástupcem zemřelé sestry prodala. Tato její činnost, respektive jednání je tak v příkrém rozporu s výkladem článku Smlouvy (V odst. 3), zejména pak v kontextu poslední věty tohoto ustanovení, v níž se říká, že„ klienti se zavazují nemovitost prodat, budou-li body I. 1 a I. 1 b splněny, z čehož vyplývá, že v případě, že by nebylo dosaženo změny využití území, neměla by žalovaná se svojí sestrou, respektive jejím právním nástupcem povinnost prodat nemovitosti, ale uhradit odměnu žalobkyni, a to i nadále, pouze by se výše odměny určila dle znaleckého posudku. Žalobkyně dále zdůraznila, že provedením veškerých kroků vedoucích k vypořádání pozůstalosti a zařízení změny územního plánu svou činnost splnila a vznikl jí proto nárok na sjednanou odměnu. Správně pak soud prvního stupně zdůraznil, že činnost žalobkyně po podání návrhu na změnu územního plánu byla nad rámec povinností žalobkyně dle smlouvy, avšak se souhlasem žalované a jejím smyslem bylo další zvýšení hodnoty nemovitostí. Závěrem žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit.

10. Posléze žalobkyně své vyjádření ještě doplnila tak, že snahu žalované o to, aby soud posoudil předmětnou smlouvu jako smlouvu mandátní v režimu tehdy platného obchodního zákoníku, je snahou pokusit se vyhnout plnění svých povinností z uzavřené smlouvy. Soud prvního stupně totiž správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva příkazní. Výsledek činnosti tedy nebyl předmětem závazku příkazníka. Správně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně pro žalovanou provedla řádně dohodnuté činnosti, a to ještě v době trvání smlouvy, když zajistila nejen projednání a vypořádání pozůstalosti, ale též podala řádný návrh na změnu územního plánu, upravujícího účel pozemku na obytné území. Povinnost žalované k platbě odměny dle příkazní smlouvy vznikla za dobu trvání smlouvy, kdy bylo dosaženo účelu smlouvy. Splatnost odměny pak byla odvozena od obdržení kupní ceny z prodeje pozemků, popřípadě od vyčíslení tržní ceny znaleckým posudkem. Na vznik pohledávky žalobkyně vůči žalované, kdy žalobkyně zařídila změnu územního plánu a naplnila předmět příkazní smlouvy, nemá pozdější splatnost žádný vliv. Zcela správně soud prvního stupně též vyhodnotil, že z jednání žalované a její sestry vyplynul zájem na zhodnocení pozemků změnou jejich účelu z orné půdy na stavební pozemky nad rychlým prodejem. Ani tvrzení žalované o tom, že po datu [datum] je ustanovení o odměně neplatné a tudíž se na něj žalobkyně nemůže spoléhat, není správné. Právo žalobkyně na odměnu vzniklo před tímto datem, a to posledním krokem, kterým naplnila předmět smlouvy. Žalovaná zcela opomíjí, že závazek žalobkyně ve vztahu k územnímu plánu byl jednoznačně ve smlouvě vymezen, neboť žalobkyně se zavázala„ zařídit změnu územního plánu“. Zařízením změny územního plánu se rozumí učinění veškerých kroků, které jsou potřebné k dosažení změny územního plánu. Samotná změna územního plánu již v rukou příkazníka není.

11. Žalovaná k vyjádření žalobkyně podala repliku a opakovaně zdůraznila, že smlouva je s ohledem na svůj obsah, smysl a účel, jakož i vůli stran při jejím uzavření smlouvu o obstarání věci a nikoliv obecnou smlouvou příkazní, přičemž žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik žalobou uplatněného nároku na odměnu dle smlouvy. Předně uvedla, že na věc nelze aplikovat žalobkyní uváděné závěry v jí specifikovaném ústavním nálezu, neboť v dané věci je předmětem sporu údajný nárok žalobkyně na zaplacení odměny ze smlouvy, v níž si strany výslovně sjednaly konkrétní podmínky pro vznik nároku na zaplacení odměny, pročež se § 730 odst. 2 obč. zák. neaplikuje. Ohledně dané věci je naopak třeba aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že pokud obstaratel objednanou záležitost a svůj závazek ze smlouvy o obstarání věci ve výslovně ujednané době nesplnil, nemá vůči objednateli nárok na smluvně stanovenou odměnu. Závěrem opakovaně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

12. Odvolací soud projednal včas podané a přípustné odvolání podané legitimovanou osobou, jakož i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

13. Předně odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně vyšel z toho, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost, jakož i příslušnost místní a správně též uzavřel, že rozhodným právem je právo české. Rovněž zjistil skutkový stav věci na podkladě korektně provedeného procesu dokazování a věc správně posoudil i po stránce právní. Zcela správně tedy soud prvního stupně zjistil, že, jde-li o smlouvu uzavřenou dne [datum] v anglickém jazyce mezi žalobkyní, žalovanou a její, dnes již zemřelou sestrou [jméno] [příjmení], jakožto klientkami, a Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou, že jejím předmětem byl závazek žalobkyně provádět pro klientky činnosti, spočívající v zajištění projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], včetně nemovitostí parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Vestec, respektive zajištění soudní ochrany majetku klientek, a též zajištění změny územního plánu, upravující účel těchto pozemků na čistě obytné území, respektive všeobecně obytné území, respektive smíšené území (v pořadí podle priorit). Klientky se pak touto smlouvou zavázaly za tyto činnosti zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 30 % z tržní ceny nemovitostí. Splatnost odměny byla upravena v rámci Smlouvy v čl. 5 bodu 3, popřípadě 4 Smlouvy, tj. do 15dnů ode dne, kdy klientky obdrží kupní cenou. Správně pak soud prvního stupně z provedeného dokazování uzavřel, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] tak, že pozůstalé dcery, tedy žalovaná a její sestra [jméno] [příjmení] nabývají rovným dílem, tedy každá jednou ideální polovinou majetek zůstavitele, tj. pozemky parc. [číslo] – orná půda a parc. [číslo] – orná půda, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ, na [list vlastnictví] pro okres [okres], obec Vestec a katastrální území Vestec u Prahy. Dále též správně uzavřel, že žalobce podal obci [obec] dne [datum] návrh na změnu územního plánu k nemovitostem parc. [číslo] parc. [číslo] změna územního plánu pak byla schválena ke dni [datum]. Ze sdělení obce Vestec v průběhu projednání a schválení územního plánu obce z dubna [rok] správně zjistil, že návrh na pořízení územního plánu nemovitostí, podaný dne [datum] byl úplný a dostačující k projednání územního plánu a zařazení pozemků do zastavitelného území. [příjmení] mezi účastníky tedy byl o tom, zda smlouva mezi nimi dne [datum] uzavřená, je smlouvou příkazní ve smyslu § 724 a násl., respektive, zda je smlouvou o obstarání věci, upravenou v § 732 - 736 obč. zák. Uzavřel-li totiž soud prvního stupně, že uvedená smlouva není smlouvou mandátní, kterou ke dni uzavření této smlouvy upravoval obchodní zákoník v § 566 a násl., odvolací soud konstatuje, že nepochybil. Z obsahu uvedené smlouvy totiž plyne, že primárně byla uzavřena v anglickém jazyce jako smlouva„ [příjmení] agreement“, avšak je v ní odkázáno na § 724 a násl. občanského zákoníku, v rámci něhož je upravena právě smlouva příkazní. Odvolací soud proto vychází z toho, že účastníci smlouvy neměli co do obsahu na mysli smlouvu mandátní, nýbrž právě smlouvu příkazní. Dospěl-li posléze soud prvního stupně k závěru, že předmětná smlouva dle jejího obsahu, na němž se účastníci neshodnou, neboť žalobkyně má za to, že se jedná o smlouvu příkazní, žalovaná pak za to, že se jedná o smlouvu o obstarání věci, je třeba tyto rozpory odstranit jejím výkladem ve smyslu § 35 obč. zák., rovněž nepochybil. Dle § 724 obč. zák. příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc, nebo vykoná jinou činnost. Podstatou příkazní smlouvy je tedy závazek příkazníka, že pro příkazce obstará nějakou věc, nebo vykoná jinou činnost. Předmětem příkazu je tedy činnost příkazníka, nikoliv dosažení výsledku této činnosti (srovnej nález Ústavního soudu II. ÚS 474/2000 ze dne [datum]), dle kterého„ předmětem závazku obstaratele (příkazníka) je uskutečnit činnost, směřující k obstarání věci nebo jinou činnost stanovenou ve smlouvě, předmět závazku naopak nespočívá v dosažení určitého výsledku sledovaného touto činností (§ 730 odst. 2 obč. zák.). Je tak zjevné, že právě tomuto znění odpovídá i smlouva uzavřená mezi účastníky, která jako předmět smlouvy uvádí závazek žalobkyně provádět pro klienty (žalovanou a její sestru) následující, dále vyjmenované činnosti. Jestliže tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se v rámci smlouvy (článek I) nezavázala k výsledku, ale k provádění činností (v originále„ activities“), přičemž tyto činnosti v určené lhůtě i provedla, byť kýženého výsledku bylo dosaženo později, odvolací soud s tímto závěrem zcela souhlasí. Ani žalovaná nezpochybňuje, že, jedná-li se o činnosti, k nímž se žalobkyně zavázala, že zajištění projednání a vypořádání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], a to včetně nemovitostí v katastrálním území Vestec u Prahy, respektive soudní ochrana majetku klientů, tedy žalované a její dnes již zemřelé sestry, bylo naplněno, neboť na podkladě zajištění těchto činností Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], schválil dohodu o vypořádání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] tak, že pozůstalé dcery, žalovaná a její sestrám [jméno] [příjmení] nabyly rovným dílem každá jednou ideální polovinou majetek zůstavitele, a to nemovitosti pozemek parc. [číslo] parc. [číslo]. Uzavřel-li dále soud prvního stupně, že pokud jde o činnost, k níž se žalobkyně též zavázala, a to zajištění změny územního plánu, upravující účel na čistě obytné území, respektive všeobecné obytné území, respektive smíšené území v pořadí podle priorit, že i tuto činnost žalobkyně splnila řádně a včas, i s tímto závěrem odvolací soud plně souhlasí. V řízení sice bylo prokázáno a mezi stranami je nesporné, že ke změně územního plánu, týkající se uvedených pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Vestec, došlo až dne [datum] s účinností ke dni [datum], žalobkyně však podala návrh na změnu územního plánu již dne [datum], tedy necelý rok po uzavření předmětné příkazní smlouvy. Tento návrh pak, jak též vyplynulo a bylo prokázáno, spolu s připojenými přílohami byl bez vad, byl plně způsobilý a dostačující k projednání a ke změně účelu užívání pozemků v územním plánu, jak vyplynulo ze sdělení obce Vestec z dubna [rok]. Veškerou činnost, které bylo třeba vykonat k dosažení požadovaného cíle, tak žalobkyně vykonala ve stanovené lhůtě, tj. za dobu trvání příkazní smlouvy tj. dva, respektive čtyři roky od uzavření smlouvy podle této (článek IV. bod 1). Na tomto místě odvolací soud zdůrazňuje, že žalobkyně se v článku I. nezavázala k výsledku, ale k provádění činností a tyto činnosti posléze v určené lhůtě i provedla. Nutno podotknout, že další proces schvalování územního plánu totiž byl již zcela mimo vůli žalobkyně, neboť při schvalování územního plánu obec postupovala dle § 43 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, jež stanoví závazný postup při schvalování územně plánovací dokumentace a jejich změn. Je to zastupitelstvo, které rozhoduje o návrhu v samostatné působnosti a není vázáno návrhem ani stanoviskem pořizovatele, je zcela v kompetenci právě zastupitelstva, zda rozhodne o pořízení, respektive změně územního plánu, či nikoliv. I v případě, že návrh na pořízení územního plánu splňuje všechny náležitosti, totiž může obec rozhodnout o tom, že územní plán nebo jeho změnu nepořídí. Žalobkyně tedy po podání návrhu na změnu územního plánu již neměla žádnou legální možnost ovlivnit rychlost, ani proces jeho schvalování, dokonce ani to, zda obec ke změně územního plánu vůbec přistoupí. Je pak obecně známou skutečností, že proces schvalování územního plánu je a bývá zdlouhavý a běžně trvá i několik let. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že předmětná smlouva, uzavřená mezi účastníky je smlouvou příkazní, neboť tomu odpovídalo plně znění smlouvy, které jako předmět smlouvy uvádí závazek žalobkyně provést pro klienty vyjmenované činnosti. Příkazník pak má ve smyslu § 730 odst. 2 obč. zák. právo na odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka. Riziko případného neúspěchu tedy nese příkazce, a pokud příkazník provede vše, co měl podle smlouvy vykonat, splní tím svoji povinnost a má nárok na odměnu. V uvedeném se tak příkazní smlouva odlišuje od smlouvy o dílo, jejímž předmětem je naopak dosažení určitého výsledku, a nikoliv již samotná činnost, která k výsledku směřuje. Žalobkyni proto vznikl nárok na odměnu sjednanou v rámci smlouvy, a to 30 % z ceny nemovitostí. Žalobkyně totiž splnila všechny své povinnosti ze smlouvy, neboť vykonala činnosti, k nimž se zavázala, tedy jednak zajistila činnosti vedoucí k projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení] a rovněž zajistila činnosti vedoucí ke změně územního plánu, když vypracovala, respektive vypracovat nechala potřebnou dokumentaci a ve lhůtě stanovené smlouvou podala obci [obec] řádný a úplný návrh. Skutečnost, že k zamýšlené změně územního plánu došlo až po uplynutí lhůty, nelze žalobkyni přičítat k tíži. Vznikl jí tedy nárok na odměnu ze smlouvy ve výši 30 % z tržní ceny nemovitostí, jak bylo sjednáno. V řízení pak bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti byly prodány žalovanou a právním nástupcem její zemřelé sestry za kupní cenu [částka], přičemž 30 % z této částky představuje [částka], žaloba proto ohledně požadavku na zaplacení žalované částky je důvodná. Byť předmětná příkazní smlouva byla časově omezena, nárok na vyplacení smluvní odměny žalobkyně se stal splatný v souladu s ujednáním ve smlouvě až prodejem předmětných pozemků. K prodeji těchto pozemků došlo kupní smlouvou ze dne [datum], jež byla vložena do katastru nemovitostí dne [datum], k výplatě kupní ceny žalované nepochybně tedy došlo již v průběhu března [rok]. Požaduje-li proto žalobkyně úrok z prodlení počínaje datem [datum], je zjevné, že i tento její nárok je důvodný. Správně tak soud prvního stupně žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., a to v odpovídající výši.

14. Odvolací námitky žalované byly prakticky opakovanou argumentací, kterou žalovaná přednášela v průběhu řízení před soudem prvního stupně, s níž se tento zcela vypořádal. Nebyly proto schopné zvrátit správné závěry napadeného rozsudku. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení, dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí ve fázi odvolacího řízení vznikly. Tyto sestávají ze tří úkonů právní služby advokáta po [částka] / § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) 2×, g) /, ze tří režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky) a z 21% DPH ve výši [částka], celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně ve výši [částka].