Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 25 CO 296/2022-68 ECLI:CZ:MSPH:2022:25.Co.296.2022.1 Rozsudek

o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45 C 226/2021-22,

JUDr. Iveta Veselá · Rozhodnutí ze dne 13. 10. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce]

sídlem [adresa]

zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

sídlem [adresa]

proti

žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]

2) [příjmení] [příjmení], narozená dne [datum]

oba bytem [adresa]

o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45 C 226/2021-22,


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I) a dále žalovaným uložil též povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce jako společenství vlastníků jednotek domáhal žalované částky, neboť žalovaní jsou ve společném jmění manželů vlastníky specifikované bytové jednotky na adrese [ulice a číslo][obec a číslo], avšak dlouhodobě nehradí zálohy na úhradu služeb a příspěvky na správu domu a pozemku. Jejich dluh za období od dubna 2019 do května 2021 představuje částku [částka]. Ač byli žalovaní o zaplacení dluhu opakovaně upomínáni, dluh však neuhradili.

3. Žalovaní se v rámci procesního stanoviska k žalobě nevyjádřili.

4. Protože účastníci řízení souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně jednání nenařizoval. Vyšel z listin předložených žalobcem k důkazu a uzavřel, že žalovaní jsou ve společném jmění manželů vlastníky specifikované bytové jednotky, přičemž jako takoví jsou dle stanov žalobce povinni hradit zálohy na služby a příspěvky na správu domu a pozemku. Z evidence předpisu plateb pak uzavřel, že žalovaní od dubna 2019 do května 2021 měli měsíčně hradit souhrnně na zálohy na služby a příspěvek na správu domu a pozemku částku [částka] měsíčně, avšak za uvedené období tuto částku v žádném z měsíců neuhradili, byť k uhrazení dluhu byli vyzváni. Následně tak na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § [číslo] odst. 1, jakož i § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobce žalovaným předmětné zálohy řádně vyúčtoval, avšak žalovaní tyto přes svoji povinnost hradit zálohy na služby a příspěvek na správu domu a pozemku za období od dubna 2019 do května 2021 v souhrnné výši [částka] neuhradili. Žalobě proto jako důvodné v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení vyhověl.

5. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozsudku žalovaní podali včasné a přípustné odvolání. Uvedli, že všichni nájemníci a majitelé bytů na adrese [ulice a číslo] se zavázali platit měsíční náklady ve výši [částka], to by však bylo v pořádku, pokud by jednotlivé byty skutečně obývali nájemníci či vlastníci. [příjmení] bytů je však jejich vlastníky pronajímána prostřednictvím cestovních kanceláří cizincům, přičemž z tohoto důvodu během každého dne do domu do takto pronajímaných bytů přichází desítky cizích lidí. Uvedené je zcela nevhodné z hlediska bezpečnostního, nadto v takto pronajímaných bytech uvedené osoby spotřebovávají služby, ať se jedná o spotřebu vody či energii. Posléze své odvolání žalovaní doplnili tak, že se domnívají, že předmětný dům není, co do jednotlivých bytů, užíván v souladu se stanovami Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], [obec a číslo], neboť někteří vlastníci bytů tyto byty pronajímají. Nemá proto opodstatnění, aby ostatní vlastníci bytů, kteří svůj byt nepronajímají, ale v tomto řádně bydlí, hradili rovněž měsíčně zálohy ve výši [částka]. Majitele bytů, kteří byty pronajímají, totiž více odepisují celý objekt – dům, a měli by proto platit více. Poukázali tak na to, že v pronajatých bytech se nepochybně spotřebovává více vody, než spotřebovávají ti majitelé bytů, kteří sami v bytě bydlí. Uvedli dále, že v roce 2018 měli přeplatek, týkající se vodného ve výši [částka], za rok [rok] ve výši [částka] a za rok 2020 ve výši [částka], celkem tedy přeplatek [částka]. Nesouhlasí ani s tím, že by měli hradit platby do investičního fondu ve výši [částka] měsíčně, neboť ti vlastníci bytů, kteří je pronajímají, působí to, že budova chátrá. Domnívají se tak, že by na žalovanou částku ve výši [částka] měl být započítán jejich přeplatek ze spotřeby vody ve výši [částka], rovněž tak by měly být odečteny platby do investičního fondu celkem ve výši [částka], a tedy případný jejich dluh je dán pouze ve výši [částka] za žalované období.

7. Žalobce se k odvolání žalovaných vyjádřil tak, že žalovaní nyní v rámci odvolacího řízení tvrdí nové skutečnosti, neboť v rámci řízení před soudem prvního stupně se vůbec nevyjádřili. Na výzvu soudu k vyjádření k žalobě totiž nijak nereagovali. Nadto jejich současná tvrzení, uvedená v odvolání, jsou zcela irelevantní. Vlastníci bytů jsou povinni příspěvky do fondu oprav zaplatit v souladu se stanovami Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], [obec a číslo], a to bez ohledu na případné pronajímání svých bytů, pouze žalovaní v rámci předmětného domu tuto svoji povinnost roky ignorují. Žalobce dále doplnil, že pro případ žalovaných se jedná již o čtvrté soudní řízení, v rámci něhož se žalobce dluhu za nezaplacené zálohy na úhradu služeb a příspěvky na správu domu a pozemku domáhá. Závěrem navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

8. Žalovaní na vyjádření žalobce reagovali replikou, v níž znovu akcentovali skutečnost, že řada vlastníků bytů v předmětném domě, kde se nachází byt v jejich vlastnictví, tyto byty pronajímá turistům – cizincům. Tito pak v domě činí nepořádek, špiní zdi, ničí výtah, dveře a jsou velmi hluční. Současně pak v rámci bytů spotřebovávají vodu i energie. V domě je z tohoto důvodu značně ohrožena i bezpečnost, množí se zde krádeže. Setrvávají proto na tom, že by měli zaplatit pouze částku [částka], nikoliv více.

9. Odvolací soud na podkladě podaného odvolání podaného legitimovanými osobami přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení předcházejícího jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a posléze věc správně posoudil i po stránce právní. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní jsou vlastníky ve společném jmění manželů bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa] na adrese [ulice a číslo][obec a číslo]. Na podkladě této skutečnosti jsou ve smyslu § [číslo] odst. 1, jakož i § 1181 o. z. povinni přispívat na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jejich podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno, jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Současně jako vlastníci specifikované bytové jednotky jsou též povinni platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a mají právo, aby jim osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaní však dlouhodobě jednak zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby), jakož i příspěvek na správu domu a pozemku, a to dle stanov žalobce a odsouhlasené společenstvím vlastníků jednotek, stanovené ve výši [částka] měsíčně, nehradí. Tyto částky tak neuhradili v roce 2019 za měsíce duben až prosinec, tj. za devět měsíců po [částka], což se rovná částce [částka], v roce 2020 za měsíc leden a prosinec, tedy za dvanáct měsíců po [částka], což se rovná částce [částka] a za rok 2021 za měsíce leden až květen, tedy 5× [částka], což se rovná částce [částka], celkem dluží [částka]. V průběhu řízení pak, protože žalovaní se před soudem prvního stupně k žalobě vůbec nevyjádřili, tito netvrdili, ani neprokázali, že by, byť jen zčásti, na dlužnou částku něčeho uhradili. Dospěl-li tak soud prvního stupně k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná a této, protože žalobce žalovaným uvedené zálohy řádně vyúčtoval, vyhověl, odvolací soud se s tímto jeho závěrem plně ztotožňuje. Zcela správně pak soud prvního stupně žalobci přiznal i požadovaný úrok z prodlení, byť uvedené v rámci napadeného rozsudku řádně neodůvodnil, a to dle § 1970 o. z.

11. Ze shora popsaných důvodů, protože odvolací námitky žalovaných nebyly relevantní a způsobilé zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek, včetně správného výroku o nákladech řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady úspěšného žalobce tvoří náklady právního zastoupení, sestávající ze dvou úkonů právní služby advokáta po [částka] (§ 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – tj. vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), a ze dvou režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z 21% DPH ve výši [částka], celkem náklady odvolacího řízení žalobce ve výši [částka].

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v [obec] prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).