o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 279/2021-117,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (I.) a náhradu nákladů řízení [částka] (II.).

2. Obvodní soud tak zcela vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení uvedené částky na základě smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ banka“) a žalovaným jako úvěrovaným, na podkladě níž banka poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], svoji povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však úvěr nesplácel, proto banka v souladu s Produktovými podmínkami dne [datum] úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka]. [příjmení] svou pohledávku za žalovaným postoupila dne [datum] [právnická osoba] a. s., která ji pak postoupila žalobkyni smlouvou ze dne [datum].

3. Protože se soudu nepodařilo zjistit adresu bydliště žalovaného, ustanovil mu opatrovníka z řad advokátů usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 279/2021-43. Opatrovník navrhl zamítnutí žaloby.

4. Obvodní soud uzavřel, že je dána jeho mezinárodní pravomoc soudu dle čl. 4 Nařízení rady (ES) č. 1215/2012 (dále jen„ Brusel I bis“).

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo], jejímž obsahem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy, a to včetně smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně a dalších poplatků dle smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba], Ceník produktů a služby pro soukromé osoby původního věřitele, které opravňují věřitele jednostranně odstoupit od úvěrové smlouvy v případě jejího porušení žalovaným. Žalovaný úvěr v plné výši čerpal, ale nesplácel jej řádně a včas, věřitel zaslal žalovanému výzvu k úhradě ze dne [datum] s tím, že nebude-li uhrazeno, stane se celý zůstatek úvěru splatným. Jistina dluhu činí [částka], kapitalizovaný smluvní úrok [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení [částka]. [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum], žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzván žalobkyní k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou mu [datum].

6. Po právní stránce prvostupňový soud aplikoval ust. § [číslo] odst. 1, § 1968, § 1970 a § [číslo], § [číslo], § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Poté uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Věřitel využil svého práva vyplývajícího ze zákona a z ustanovení Všeobecných obchodních podmínek a Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba], a dluh zesplatnil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, což neučinil ani na opakovanou výzvu žalobkyně, dostal se tak dle ust. § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením dluhu a podle ust. § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z.

8. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek [částka] a náklady na právní zastoupení za 3 úkony právní služby, celkem tedy [částka].

9. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalovaný a s poukazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. navrhl zamítnutí žaloby, popř. zrušení napadeného rozsudku. Žalovaný setrval na své námitce, že nebylo prokázáno doručení předžalobní výzvy ani vyrozumění o postoupení pohledávky a proto žalovaný nemá povinnost plnit žalobkyni (§ 1882 o. z.).

10. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit, protože prokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzvy.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Obvodní soud správně uzavřel, že je mezinárodně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, nikoliv však dle čl. 4 Brusel I bis (neboť bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit), ale dle čl. 18 Brusel I bis s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] [příjmení], C [číslo]).

13. Nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud doplňuje, že z důkazů provedených již soudem prvního stupně dále bylo zjištěno následující: Ve smlouvě o půjčce na kliknutí si banka a žalovaný sjednali, že se smlouva řídí právem České republiky čl. XV., bod 1), všechna oznámení bude banka žalovanému zasílat na adresu [adresa] (čl. XV., bod 3) a v případě prodlení s plněním platebních povinností je klient (žalovaný) povinen platit úroky z prodlení i ze sjednaných úroků, když si strany sjednaly přirůstání úroků, poplatků a smluvních pokut k jistině (čl. XI. bod 1). Pro případ prodlení klienta s některou platební povinností si účastníci sjednali oprávnění banky prohlásit dosud nesplatné částky úvěru za splatné (čl. XII bod 1 písm. a. ve spojení s čl. XIII bod 1 písm. b.).

14. Správně prvostupňový soud určil jako rozhodné právo české a to dle čl. 6 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), když bydliště žalovaného v době uzavření smlouvy bylo v České republice.

15. Žalovaný zpochybňuje pouze otázku toho, zda se žalobkyni podařilo prokázat, že žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínku.

16. Odvolací soud v tomto směru konstatuje, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou výsledkem řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů provedeného dle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Se skutkovým závěrem učiněným soudem prvního stupně se proto odvolací soud plně ztotožnil a to včetně přiléhavého právního posouzení. Smlouvu o úvěru ze dne [datum] uzavřeli banka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, banka svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky [částka] včas a řádně splnila. Žalovaný svou povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky řádně neplnil a banka tak v souladu se sjednanými podmínkami prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému dne [datum] na adresu sjednanou ve smlouvě (č.l. 78). Odvolací soud se také zcela ztotožňuje se závěrem, že žalobkyni se podařilo prokázat dvojí postoupení pohledávky za žalovaným (a to nejprve z banky jako postupitele na [právnická osoba], a.s. jako postupníka dne [datum] a následně ze [právnická osoba], a.s. jako postupitele na žalobkyni jako postupníka dne [datum], a to včetně výše postupované pohledávky. Žalobkyni se pak podařilo prokázat, že banka odeslala žalovanému oznámení ze dne [datum] o postoupení pohledávky na I- [právnická osoba] (č.l. 73 – 84) dne [datum] a to na obě jí známé adresy žalovaného (když na zásilka z Ukrajiny se vrátila s tím že adresát na uvedené adrese není znám, č.l. 74, 75) a rovněž to, že prostřednictvím advokátní kanceláře [právnická osoba] bylo žalovanému zasláno na adresu sjednanou ve smlouvě dne [datum] oznámení [právnická osoba] a. s. ze dne [datum] (č.l. 85) o postoupení pohledávky na žalobkyni (č.l. 68) a dne [datum] pak žalobkyně prostřednictvím stejné advokátní kanceláře žalovanému zaslala na adresu sjednanou ve smlouvě i předžalobní výzvu (č.l. 71).

17. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

18. Účelem citovaného ustanovení je usnadnit pozici věřitelům s prokazováním okamžiku dojití písemností, zákon stanoví vyvratitelná právní domněnku o dni, kdy k dojití zásilky došlo, což pro adresáta (žalovaného) znamená, že je to on, kdo je povinen vyvrátit důkazem tuto domněnku, což v posuzovaném případě nenastalo (a odeslání zásilek bylo prokázáno).

19. Nad rámec uvedeného pak odvolací soud připomíná, že postoupit pohledávku je možné i bez souhlasu dlužníka ve smyslu § 1879 o. z. Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. V tomto případě bylo shledáno, že obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou platné, odvolatel napadá jen účinnost druhé smlouvy pro případ absence vyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky.

21. Odvolací soud jednak zdůrazňuje, že v tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyrozuměn - zásilkami odeslanými prostřednictvím poštovních služeb - jak bankou o postoupení pohledávky na [právnická osoba] a.s., tak touto společností o postoupení pohledávky na žalobkyni, a má se ve smyslu § 573 o. z. za to, že došlo k doručení každé zásilky na sjednanou adresu pro doručování na [obec a číslo] třetím pracovním dnem po odeslání. V tomto řízení byla aktivní legitimace žalobkyně prokázána, a uvedená námitka je tak jen polemikou se zjištěným skutkovým stavem.

22. Navíc k účinnosti cese není třeba dlužníkova spolupůsobení (shodně [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 743, marg. [číslo]), takže vyrozumění či nevyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. nemá žádný vliv na účinnost smlouvy či aktivní věcnou legitimaci žalobkyně. Ust. § 1882 odst. 1 o. z. je nutno vnímat jako ochranu dlužníka a umožňuje dlužníkovi ubránit se povinnosti plnit postupníkovi v případě, že plnil postupiteli, protože nebyl o postoupení vyrozuměn (což v posuzovaném případě nebylo tvrzeno a ani jinak nevyšlo najevo). I kdyby tedy nebyl žalovaný o druhé cesi vyrozuměn, neměnilo by to nic na závěru, že žalobkyně je věřitelem žalované pohledávky na základě platné a účinné smlouvy o postoupení, a proto je další dokazování v tomto směru nadbytečné.

23. K námitce ohledně nedoručení předžalobní upomínky pak odvolací soud dodává, že výzva nemusí být doručena, postačí, aby ji žalobce zaslal žalovanému na sjednanou adresu pro doručování. Judikatura se pak ustálila při výkladu § 142a o. s. ř. v tom, že nelze žalobci nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení jen proto, že podle § 142a o. s. ř. nevyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze a výši uplatněné pohledávky, postoji dlužníka k následně uplatněné pohledávce, jakož i k jeho reakci na zahájení řízení a doručení žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013) a že výklad § 142a o. s. ř. nesmí být příliš extenzivní, neboť tím se ztrácí ze zřetele smysl tohoto ustanovení, kterým je postih neúměrného neúčelného zvyšování nákladů soudního řízení jako zdroje snadného výdělku v případech tzv. formulářových žalob, nikoliv šikana žalobce (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3228/15). S ohledem na obsah spisu, kdy k uhrazení dlužné částky nedošlo ani po zahájení řízení, tak lze uzavřít, že i v případě absence předžalobní výzvy by soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přiznal. Další dokazování ohledně odeslání a doručení zásilky je tak zcela redundantní.

24. Lze tak uzavřít, že všechny sporné pro řízení relevantní skutečnosti byly spolehlivě zjištěny (§ 6 o. s. ř.) a náležitě právně posouzeny. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem podle dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když proti akcesorickému výroku o nákladech řízení žádné konkrétní námitky uplatněny nebyly a odvolací soud žádné pochybení rovněž neshledal.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byly přiznány náklady za právní zastoupení [částka], které sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen„ AT“), jedné paušální náhrady ve výši [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT a náhrady 21% DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a § 151 odst. 2 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.), o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

26. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za odvolání bylo rozhodnuto podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, výše soudního poplatku byla určena dle položky 22 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. O lhůtě k p lnění bylo rozhodnuto rovněž dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

27. O odměně opatrovníka a náhradě hotových výdajů a to v souvislosti s odvolacím řízením rozhodne soud prvního stupně.