o vydání dědictví, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. března 2023, č. j. 5 C 118/2017-473, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 10. ledna 2024, č. j. 5 C 118/2017-516

1. Obvodním soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání a) bytové jednotky č. [číslo] [adresa] ulice, na zapsané LV č. [číslo], k.ú. [adresa], obec [adresa], b) 1/6 stavby č. p. [číslo], zapsané na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], c) 1/48 pozemku parc. č. [hodnota] zapsaného na LV. č. [hodnota], k.ú. [adresa], d) 1/6 pozemku parc. č. [číslo] zapsaného na LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], e) částky [částka] a f) částky [částka] (výrok I.). Výrokem [jméno FO]. žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného. Výrokem III obvodní soud uložil žalovanému zaplatit státu náklady řízení v souvislosti s ustanovením zástupce žalobce ve výši, která bude stanovena samostatným rozhodnutím. Výrokem IV pak rozhodl, že stát nemá právo na náhradu zálohovaného znalečného.

2. Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pak obvodní soud doplnil rozsudek o zamítnutí žaloby i co do částky [částka] (výrok I doplňujícího rozsudku) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s doplňujícím rozsudkem (výrok [jméno FO] doplňujícího rozsudku).

3. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vydání dědictví s odůvodněním, že žalovaný (jeho bratr) v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nabyl celé dědictví po jejich matce [jméno FO], zemřelé dne [datum]. Žalobce žije dlouhodobě v zahraničí, o úmrtí matky nevěděl, a proto se ani neúčastnil dědického řízení. Po žalovaném se domáhá vydání 1/2 veškerého zděděného majetku, neboť manžel zůstavitelky, pan [jméno FO], se v rámci dědického řízení s žalovaným dohodl pouze na vyplacení částky [částka], a přikázání do výlučného vlastnictví nadto bytu č. [číslo] v [adresa] ulici v Praze, protože mu měl být v minulosti odkázán matkou.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalobce byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhláškou, avšak vzhledem k tomu, že o sobě nedal vědět, nebylo k němu v rámci dědického řízení přihlíženo. Na svoji obranu vznesl námitku promlčení a tvrdil, že na rozdíl od žalobce pečoval o zůstavitelku a také o mentálně retardovanou sestru Petru, s čímž byly spojeny také finanční náklady. Namítl, že by žalobci náležel pouze zákonný podíl ve výši 1/3 předmětu pozůstalosti, nikoli tedy podíl v rozsahu 1/2, neboť v první dědické skupině dědil také manžel zůstavitelky, přičemž dědická dohoda byla uzavřena pouze mezi žalovaným a panem [jméno FO]. Byt č. [číslo] v [adresa] ulici v [adresa] nebyl předmětem pozůstalosti.

[právnická osoba] procesní stránce obvodní soud uvedl, že žaloba byla soudu doručena dne [datum] včetně žádosti o ustanovení zástupce. Soud žalobci ustanovil zástupce z řad advokátů a vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby ve lhůtě do [datum]. Žalobce reagoval a podáním ze dne [datum] a žádal vydání konkrétních věcí (nemovitostí). Obvodní soud považoval za vadný požadavek na vydání věcí a požadoval po žalobci změnu petitu. Žalobce v podání ze dne [datum] doručeným soudu dne [datum] setrval na svém požadavku na vydání věcí, ale současně rozšířil žalobu o 1/8 pozemku v obci [adresa], parc. č. [hodnota], ½ lesního pozemku č. [číslo] v obci [adresa], o vydání podílu [částka] ze zděděných peněz a dále o vydání [částka] jako náhrady za podíly na nemovitostech, které už žalovaný nemůže vydat, neboť je v mezidobí prodal. Soud opětovně vyzval žalobce k odstranění vad petitu (č.l. 52), kdy žalobce setrval na svém požadavku na vydání věcí (resp. u peněz změnil požadavek na zaplacení). V další změně žaloby ze dne [datum] žalobce požadoval namísto částky [částka] částku [částka].

6. Obvodní soud rozhodl o procesních úkonech žalobce usnesením č.l. 433, které nabylo právní moci. Tímto rozhodnutí částečně řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby dle podání žalobce ze dne [datum] a připustil změny žaloby dle podání ze dne [datum] a ze dne [datum].

7. Soud zjistil tento skutkový stav: Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne, byla schválena dohoda dědiců, na základě které žalovaný nabyl veškerý majetek náležející do dědictví po zemřelé matce, a to: hotovost [částka], dům č. p. [číslo] postavený na pozemku č. st. [číslo], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); 1/2 pozemku [číslo], k. ú. [název] (LV č. [hodnota]); 2/8 pozemku č. [hodnota], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); 1/2 pozemku č. [číslo] a č. [číslo] (vodní plocha), k. ú. [adresa] (LV č. [číslo]); pozemek č. [číslo], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); 1/2 pozemků č. [číslo], vše k. ú. [adresa] (LV č. [číslo], s tím, že vyplatí pozůstalému manželovi částku [částka]. Usnesením o dědictví ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne, byla schválena dohoda dědiců, na základě které pozůstalý manžel nežádal ničeho a žalovaný nabyl další majetek po zemřelé, a to: 1/8 pozemku č. [číslo] k. ú. [název] (LV č. [hodnota]); 1/16 pozemku č. [hodnota], k. ú. [adresa] (LV. č. [hodnota]); 1/8 pozemku č. [číslo] (vodní plocha), k. ú. [adresa] (LV č. [číslo]); 1/8 pozemků č. [číslo]/[číslo] vše k. ú. [adresa] (LV č. [číslo]). Posledním dědickým usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci téhož dne, byla schválena dohoda dědiců, dle níž pozůstalý manžel nežádal ničeho a žalovaný nabyl [částka], přičemž výše pasiv činila [částka]. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalovaný je vlastníkem předmětného domu č. p. [číslo] v k. ú. [adresa], pozemku č. [číslo] v k. ú. [adresa] a podílu 6/16 pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa]; ostatní pozemky nabyté v dědickém řízení již žalovaný nevlastní. Žalobce žalovaného vyzval k vydání dědického nároku dopisem ze dne [datum].

8. Po právní stránce obvodní soud poukázal na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a věc posoudil dle ust. § 485 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“) a dle § 100, § 101 a § 105 obč. zák. Uzavřel, že žalobce je oprávněným dědicem a žalovaný nabyl majetek zůstavitelky ve větším rozsahu než odpovídá jeho dědickému právu, neboť nabyl i majetek, který by jinak zdědil žalobce, nebyl-li by osobou neznámého pobytu.

9. Co do požadavku na vydání bytové jednotky č. [číslo] v [adresa] ulici v [adresa] obvodní soud zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že tato věc vůbec předmětem dědictví nebyla, v podrobnostech odkázal na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 73, 316/2022-423.

10. Co do 1/6 stavby č.p. [číslo] kat. úz. [adresa], obec [adresa], byla žaloba zamítnuta, protože žalobci jako pravému dědici, přísluší právo na vydání toho, co na jeho úkor konkrétní neoprávněný dědic nabyl na základě pravomocného rozhodnutí o dědictví. Vzhledem ke skutečnosti, že po zůstavitelce dědili 3 dědici (žalobce, žalovaný a manžel zůstavitelky), měl každý z nich nárok na 1/3 dědictví. Žalobce se tak může jako opomenutý oprávněný dědic domáhat pouze té části dědictví, kterou žalovaný nad rámec zákonného podílu obdržel na základě dědické dohody, viz usnesení Městského soudu v Praze č.j. [číslo]. Podíl na této stavbě v rozsahu zákonného podílu již byl žalobci přiznán rozsudkem zdejšího soudu [spisová značka] ve výroku I. bod a), který v uvedeném rozsahu nabyl právní moci.

11. Zamítnutí zbývajících položek (podíl o velikosti 1/ 48 pozemku p. č. [hodnota], k. ú. [adresa], podíl o velikosti 1/6 pozemku p. č. [číslo] k. ú. [adresa], a zaplacení) obvodní soud odůvodnil tím, že nárok žalobce na vydání uvedeného dědictví je promlčen. Žalobce uplatnil žalobu na vydání shora uvedených nároků podáním doručeným soudu dne [datum], přičemž tříletá promlčecí doba (§ 101 obč. zák.) pro uplatnění nároku počala běžet dne [datum] podle ust. § 105 obč. zák., tedy od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno, žalobce mohl nárok na vydání dědictví úspěšně uplatnit do [datum].

12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, dále jen „o. s. ř.“), úspěch žalovaného shledal v rozsahu 97,67 % a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 95,34 % tvořené náklady na znalecký posudek [částka], náklady na soudní poplatek za odvolání [částka] a náklady na právní zastoupení (výrok [jméno FO]).

13. V odůvodnění výroku III pak obvodní soud vysvětlil, že žalovanému bude uloženo zaplatit náklady státu jen v rozsahu 2,33 %, která bude vyčíslena, až bude soud znát výši nákladů na ustanoveného zástupce žalobce.

14. Výrok IV pak odůvodnil ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl osvobozen od soudních poplatků.

15. Doplněným výrokem I doplňujícího rozsudku obvodní soud rozhodl o zamítnutí žaloby co do částky [částka] rovněž pro promlčení a o tom, že v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku účastníkům žádné náklady nevznikly.

16. Rozsudek napadli oba účastníci včas podaným odvoláním.

17. Žalobce má za to, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s principy právního státu, spravedlnosti a morálky, viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 309/95. Žalobce se domáhá svého spravedlivého dědického podílu po mamince a uplynutí promlčecí doby je pro něj nepřiměřeně tvrdým postihem. Okolnosti, které vedly ke vznesení námitky promlčení, nelze vnímat odděleně od kontextu, ve kterém se případ vyvíjel. Žalobce nemohl podat žalobu dříve, protože měl jen omezené informace z dědického spisu. Zástupce mu byl ustanoven až [datum] a až [datum] nahlédl do dědického spisu. To, že uplynula promlčecí doba, nelze přičítat výhradně žalobci, neboť čelil v procesu časovým omezením stanoveným soudem. Pokud jde o náklady řízení, dle žalobce měl soud aplikovat § 150 o. s. ř. Žalobce nesouhlasí s tím, že má nárok jen na 1/3 z majetku v dědictví, domnívá se, že na základě dohody žalovaného a pana [jméno FO] má nárok na ½ po zohlednění toho, co bylo vyplaceno p. [jméno FO]. Žalobce se odvolává na právní principy a spravedlivé rozdělení majetku, který mu právně náleží. Znovu pak žalobce uráží žalovaného a pana [jméno FO], vytýká soudu, že nedal příkaz k prohlídkám všech nemovitostí žalovaného, aby našel závěť, kterou mu matka odkázala byt v [adresa] ulici v [adresa]. Má za to, že odvolací soud neodůvodnil své rozhodnutí promlčením nároku žalobce a zdůraznil, že svou žalobou se domáhal veškerých svých nároků, proto všechny nároky uplatnil včas.

V doplnění odvolání pak uvedl, že rozšíření žaloby z [datum] bylo nadbytečné, protože soud si mohl specifikaci požadovaného majetku zjistit sám, pokusy o odstraňování vad tak byly zbytečné. Opakuje, že v době sepisu žaloby měl jen omezené informace o obsahu dědického spisu. Výrok o povinnosti zaplatit náklady řízení žalovanému považuje za absurdní, irelevantní a rozporný s dobrými mravy, protože se žalovaný odmítal se žalobcem dohodnout. Výpočet úspěchu žalobce 97,67 % obvodní soud neodůvodnil. K výši svého podílu uvedl, že žalovaný neposkytl důkaz, že nepovažoval žalovaného za reprezentanta všech dědiců. Spekuluje o tom, že pan [jméno FO] se zřekl svého podílu proto, že si uvědomil, jako zlo způsoboval zůstavitelce, její dceři a žalobci, a není jisté, zda by si nepřál, aby jeho podíl dostal žalobce; došlo tak k porušení práv pana [jméno FO]. Žalobce tedy žaluje dle uzavřené dědické dohody a žádá adekvátní, spravedlivý podíl. Znovu vytýká soudu, že nepátral po závěti, vysvětluje, že pro své stáří nemohla být závět zanesena do Centrální evidence závětí, její originál dostal žalobce od zůstavitelky.

Žalobce pak napadl odvoláním i doplňující rozsudek a ohledně promlčení nároku argumentuje shodně, jako ve svém odvolání proti rozsudku.

Při jednání odvolacího soudu pak zástupce žalobce apeloval na to, aby soud zohlednil sociální poměry žalobce, který je zcela nemajetný a má nízké právní povědomí.

18. Žalovaný odvoláním brojí proti výroku III, neboť uložení mu povinnosti platit náklady zastoupení žalobce považuje za rozporné s právem na spravedlivý proces s ohledem na výsledek řízení. Pokud by žalobce neměl zástupce ustanoveného, nebyl by žalovaný povinen cokoliv na jeho zastoupení platit. Délku řízení navíc zavinil soud, neboť měl o změnách žaloby rozhodnout již v roce 2017. Navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalovaný není povinen uvedené náklady hradit, nebo aby jej zrušil.

K odvolání žalobce uvedl, že je nedůvodné a odkázal na svá předchozí vyjádření v této věci. Má za to, že žalobce se nedovolává aplikace institutu dobrých mravů po právu a judikatura, na kterou odkazuje, na tento případ nedopadá. [adresa] uplynutí promlčecí doby si zavinil výlučně sám žalobce.

19. Odvolací soud zjistil, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) a byla podána osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), proto přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 214 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.).

20. Odvolací soud zopakoval dokazování dědickým spisem sp. zn. [spisová značka] a zjistil nad rámec zjištění soudu prvního stupně, že žalobce již [datum] kontaktoval dědický soud (e-mailem bez kvalifikovaného elektronického podpisu) s tím, že si je vědom, že jeho matka zemřela a že byl na tento soud odkázán Obvodním soudem pro [adresa]. Dne [datum] mu soud poskytl informace o čísle spisu i průběhu dědického řízení (č.l. 172 dědického spisu). Žalobce žádal soud o právní pomoc dne [datum] a soud mu sdělil, že má podat u soudu žalobu oprávněného dědice a dále odkázal na advokátní kancelář (č.l. 175). Na žádost o zaslání kopie pozůstalostního spisu e-mailem obvodní soud reagoval sdělením, že nelze spis zasílat e-mailem, že se k němu v dědickém řízení nepřihlíželo, protože o sobě nedal přes vyhlášku dědického soudu vědět, a že musí podat civilní žalobu (č. l. 182). Dědický spis žádnou žádost o nahlížení do spisu neobsahuje.

Procesně

21. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí vyložil, že v tomto řízení se nejedná o situaci, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky. Je tak výlučně na žalobci, tj. oprávněném dědici, zda bude požadovat vydání celého dědictví, jež mu mělo v rámci dědického řízení připadnout, případně jenom jeho části. Žalobce si také může zvolit požadavek na určení svého vlastnického práva, nebo na vydání dědictví. Zákon totiž v § 485 odst. 1 obč. zák. stanoví, že se v řízení o žalobě na vydání dědictví postupuje obdobně, jako by šlo o vydání bezdůvodného obohacení, na řízení o vydání dědictví je proto třeba hledět jako na standardní sporné řízení, které není pokračováním pozůstalostního řízení, tj. vztahují se něj zásady typické pro jakékoli jiné civilní sporné řízení. Nejvyšší soud tak například uvádí, že žaloba o vydání dědictví musí být jasná, určitá a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá, neboť jen taková žaloba je způsobilá projednání soudem, včetně posouzení případné překážky litispendence či překážky věci rozsouzené (viz rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud je návrhem žalobce vázán potud, že musí rozsudkem rozhodnout o celé projednávané věci (§ 152 odst. 2 o. s. ř.) a návrhy účastníků může překročit a přisoudit více, než čeho se domáhali, jen za podmínek uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

22. Pokud žalobce namítá, že žádal vydání veškerého majetku, tak pomíjí, že právě takto formulovaná žaloba je vadná, neboť soudu není zřejmé o čem má jednat. Soudy pak nemohou suplovat aktivitu žalobců, navíc by se takto do řízení nemohly dostat nemovitosti, které předmětem dědění nebyly, a ani dědický podíl v rozsahu nad zákonný dědický podíl, přesto je žalobce předmětem řízení učinil. Obvodní soud tedy postupoval zcela správně, když poté, co rozhodl o osvobození žalobce od soudních poplatků a ustanovení zástupce, vyzval žalobce k odstranění vad žaloby (usnesení č.l. 29) a to ve lhůtě do [datum]. Žalobce vady žaloby včas a řádně odstranil a to ve vztahu ke všem předmětů, které nejpozději do [datum] učinil předmětem řízení.

23. Žalobce v žalobě ve znění opravy zcela jasně a srozumitelně v žalobě uvedl, že jaké věci žádá vydat z dědictví po své matce. V rozsahu, v jakém byla žaloba doplněna dle výzvy soudu usnesením č. l. 29 podáním ze dne [datum] (č.l. 35 – 37), došlo ke stavení běhu promlčecí doby již podáním žaloby [datum] a současně tím došlo k jednoznačnému vymezení předmětu řízení. Předmětem řízení se tak staly následující věci: bytová jednotka č. [číslo] v [adresa] ulici [číslo], [adresa], celá stavba č. p. [číslo] v kat. úz. [adresa], pozemek parc. č. st. [číslo] v kat úz. [adresa], pozemek parc. č. [právnická osoba] v kat úz. [adresa] a nemovitost na adrese [adresa] [adresa].

24. Následně obvodní soud nesprávně vyzýval žalobce k odstranění vad petitu, neboť nesouhlasil s tím, že se žalobce domáhá vydání věcí, ale tato výzva již žádný vliv na běh hmotněprávní promlčecí doby neměla.

25. Podáním ze dne [datum] (soudu doručeným [datum]) žalobce částečně vzal zpět žalobu a dále výslovně rozšířil žalobu nad rámec věcí doposud nepožadovaných a to tak, že nyní žádal, aby soud rozhodl vedle bytové jednotky č. [číslo] v [adresa] ulici [číslo], [adresa] a již jen ½ stavby č.p. [číslo] v kat. úz. [adresa], dále o vydání 1/8 pozemku parc. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa], ½ pozemku parc. č. [číslo] kat. úz. [adresa], dále vydání peněžní hotovosti z dědictví [částka] (tj. podíl na hotovosti [částka]) a vydání finančních prostředků za nemovitosti z dědictví, které již žalovaný nemůže vydat [částka] (za pozemek parc. č. [číslo] v kat. úz. [název], pozemky zapsané na LV č. [hodnota] v kat. úz. [adresa] a na LV č. [hodnota] v kat úz. [adresa]).

26. Na tyto dispozice se žalobou obvodní soud reagoval usnesením č.j. [číslo] soud rozhodl: o zastavení řízení ohledně vydání do vlastnictví žalobce ½ stavby č.p. [číslo], stojící na pozemku parc. č. [hodnota], celého pozemku parc. č. [hodnota], celého pozemku parc. č. [právnická osoba], vše k.ú. [adresa] a o zastavení řízení o vydání nemovitosti na adrese [adresa]; připustil změnu žaloby v souladu s podáním žalobce (čl. 49) ze dne [datum], došlým soudu dne [datum] tak, že předmětem řízení o vydání je bytová jednotka č. [číslo] v budově čp. [číslo], stojící na pozemku par.č. [číslo]/[číslo], zapsaná na LV [číslo], k.ú. [adresa] a podíl na společných částech [číslo], podíl o velikosti ½ domu č.p. [číslo] k.ú. [adresa], podíl o velikosti 1/8 pozemku - ostatní plochy parc. č. [hodnota], zapsané na LV [číslo], k.ú. [adresa], podíl o velikosti ½ pozemku parc. č. [číslo], zapsaného na LV [číslo], k.ú. [adresa], zaplacení podílu na hotovosti ve výši [částka] a podílu za pozemky, které nelze vydat ve výši [částka], resp. ve výši dle změny žaloby připuštěné změny žaloby ze dne [datum] ve výši [částka].

27. Pro přehlednost odvolací soud přehled hodnot, které zůstaly k meritornímu projednání:

- bytová jednotky č. [číslo] v [adresa] ulici [číslo], [adresa] včetně podílu na společných částech domu a pozemků (od [datum])

- podíl o velikosti ½ na stavbě č.p. [číslo], k.ú. [adresa], dle usnesení dědického soudu z [datum] (od [datum]) – pravomocně žalobce určen spoluvlastníkem o velikosti podílu 1/3 rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. l. 307, předmětem řízení poté zůstal jen podíl o velikosti 1/6

- podíl o velikosti 1/8 pozemku parc. č. [hodnota], k.ú. i obec [adresa], kdy usnesením dědického soudu z [datum] bylo rozhodnuto o podílu 2/8 (od [datum]) - pravomocně žalobce určen spoluvlastníkem o velikosti podílu 5/48 rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. l. 307 ve spojení s opravným usnesením č.l. 382, předmětem řízení poté zůstal jen podíl o velikosti 1/48

- podíl o velikosti ½ pozemku parc. č. [číslo] k. ú. [adresa], obec [adresa], dle usnesení dědického soudu z [datum] (od [datum]) - pravomocně žalobce určen spoluvlastníkem o velikosti podílu 1/3 rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. l. 307, předmětem řízení poté zůstal jen podíl o velikosti 1/6

- [částka] z hotovosti [částka] dle usnesení dědického soudu z [datum] (od [datum])

- náhrada [částka], resp. ve výši [částka] za spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ z pozemků získaných žalovaným děděním, které v mezidobí prodal (kdy usnesením dědického soudu z [datum] bylo rozhodnuto o podílu ½ pozemku parc. [číslo] v obci [název], o podílu ½ pozemku parc. [číslo] v obci [adresa], a podílu ½ orné půdy – 7 pozemků na LV č. [hodnota], obec [adresa]), (od [datum], resp. od [datum]).

Skutkový stav

28. Odvolací soud pak zcela odkazuje na skutková zjištění a přiléhavý závěr o skutkovém stavu. Shrnuje, že hodnoty, které žalovaný nabyl usnesením o dědictví č.l. 59, usnesením o dědictví č.l. 71 a usnesením o dědictví č.l. 100, nebyly učiněny předmětem řízení (předmětem tohoto sporu jsou věci, o nichž bylo rozhodnuto usnesením dědického soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Usnesením, které nabylo právní moci dne [datum], č. j. [spisová značka], byla schválena dohoda dědiců, na základě které žalovaný nabyl následující majetek náležející do dědictví po zemřelé matce: hotovost [částka], dům č. p. [číslo] postavený na pozemku č. st. [číslo], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); 1/2 pozemku č. [číslo] k. ú. [název] (LV č. [hodnota]); 2/8 pozemku č. [hodnota], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); 1/2 pozemku č. [číslo], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); pozemek [číslo], k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]); 1/2 pozemků č. [číslo], vše k. ú. [adresa] (LV č. [hodnota]), s tím, že vyplatí pozůstalému manželovi částku [částka]..

29. Žalobce již [datum] kontaktoval dědický soud, že si je vědom, že jeho matka zemřela a že byl na tento soud odkázán Obvodním soudem pro [adresa]. Dne [datum] mu soud poskytl informace o čísle spisu i průběhu dědického řízení. Žalobce žádal soud o právní pomoc dne [datum] a soud mu sdělil, že má podat u soudu žalobu oprávněného dědice a odkázal žalobce na advokátní kancelář. Na žádost o zaslání kopie pozůstalostního spisu e-mailem obvodní soud reagoval sdělením, že nelze spis zasílat e-mailem, žalobce (ani nikdo jiný) o nahlížení do dědického spisu nepožádal. Zástupce žalobce pak 15. 9. 20217 požádal, aby si obvodní soud v tomto řízení připojil dědický spis kvůli nahlédnutí, spis byl připojen [datum] a [datum] do něj zástupce žalobce nahlédl. Z výzvy žalobce adresované žalovanému ze dne [datum] (č.l. 76) pak vyplývá, že žalobce si byl vědom toho, že promlčecí lhůta nároku na vydání dědictví uplyne v květnu 2017.

Právní posouzení:

30. Ochrana oprávněného dědice byla institutem dědického práva, pomocí kterého měla být zjednána náprava, pokud se až po projednání dědictví zjistilo, že oprávněným dědicem zůstavitele je někdo jiný, než kdo nabyl dědictví po zůstaviteli. Proto se ochrana oprávněného dědice řídí právní úpravou, která byla účinná v době smrti zůstavitele (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tak postupoval správně, aplikoval-li na posuzovanou věc právní úpravu účinnou ke dni smrti zůstavitelky ([datum]), tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“).

31. Podle § 485 odst. 1 obč. zák. zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.

Velikost podílu

32. Opomenutý oprávněný dědic, ke kterému se při projednání dědictví nepřihlíželo, protože se na výzvu soudu se ve stanovené lhůtě nepřihlásil, se může domáhat se svých práv k dědictví právě žalobou na ochranu oprávněného dědice (§ 485 občanského zákoníku), srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Nepravý dědic je ten, kdo podle rozhodnutí o dědictví nabyl majetek zůstavitele, ačkoliv podle dědického práva jej neměl nabýt buď vůbec, nebo v takovém rozsahu, v jakém jej nabyl. Pokud nepravý dědic nemůže oprávněnému dědici vydat majetek, který po zůstaviteli neoprávněně získal, musí za něj poskytnout peněžitou náhradu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Oprávněnému dědici náleží při vydání dědictví zůstavitelův majetek jen do výše čisté hodnoty dědictví, dané rozdílem mezi aktivy a pasivy dědictví (viz rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z citovaných ustanovení vyplývá, že tzv.

33. Ze všech dědických usnesení v dědickém spise vyplývá, že pozůstalý manžel dědictví neodmítl, ale že oba dědici účastnící se dědického řízení uzavřeli vždy dědickou dohodu. Výroky usnesení o dědictví určující dědické právo jsou závazné pro každého (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pravému dědici přísluší právo na vydání toho, co na jeho úkor konkrétní neoprávněný dědic vskutku nabyl na základě pravomocného rozhodnutí o dědictví, není zde prostor pro úvahy o solidaritě neoprávněných dědiců, neboť každý z nich je povinován vůči pravému dědici do výše majetku nabytého na jeho úkor (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]). Po zůstavitelce měli dědit 3 dědici, každý z těchto dědiců měl nárok na 1/3 dědictví.

34. Pokud žalobce dovozuje svůj nárok na polovinu dědictví z dědické dohody, tak nutno připomenout, že žalobce žádnou takovou dědickou dohodu neuzavřel. Žalobce se jako „opomenutý oprávněný dědic“ může domáhat vydání pouze té části dědictví, kterou žalovaný obdržel nad rámec svého dědického podílu, což však není ta část dědictví, kterou žalovaný nad rámec zákonného podílu obdržel na základě dědické dohody. A naopak – žalobce se nemůže domáhat vydání podílu pana [jméno FO], neboť ten nebyl „opomenutým“ oprávněným dědicem, dědického řízení se účastnil. Určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví se nelze s úspěchem domáhat ani v řízení o vydání dědictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Právní závěr soudu prvního stupněm že žalobce se může domáhat pouze svého zákonného podílu (neboť ostatní oprávnění dědici se účastnili dědického řízení a proto nelze jejich podíly nikomu vydat v rámci řízení na vydání dědictví), je tak zcela správný a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

35. Spekulace žalobce o tom, že pan [jméno FO], o kterém se žalobce vyjadřuje velice vulgárně, by se vzdal dědictví i ve prospěch žalobce, pokud by věděl, že žije, je pouze hypotetická a nemá na rozhodnutí soudu žádný vliv. Na základě takových přání žalobce nelze měnit zákonný podíl dědice.

36. K žalobcově námitce ohledně neprovedení důkazních návrhu žalobce lze připomenout, že účastníkům náleží právo navrhovat provedení důkazů, avšak o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a povinností soudu je pouze v odůvodnění rozhodnutí vyložit, proč návrhu na provedení důkazu nevyhověl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Tomuto požadavku pak obvodní soud plně vyhověl, když vysvětlil, že pátrání po závěti neprovedl pro bezpředmětnost závěti ohledně bytu v [adresa] ulici, neboť tento byt předmětem dědictví nebyl a nemůže tak ani být vydán oprávněnému dědici. Z dědického spisu pak odvolací soud zjistil, že v Centrální evidenci závětí nebyla žádná zůstavitelčina závěť nalezena (viz č.l. 7 dědického spisu), odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně považuje opakovaná dotazu za zcela nadbytečné, když sám žalobce připouští, že s ohledem a své stáří by tam ani být evidována nemohla.

37. Požadavek žalobce na hledání závěti, kterou mu měla zůstavitelka před více než 20 lety odkázat byt v [adresa] ulici, není oprávněný již jen proto, že předmětný byt nebyl předmětem dědictví. Nadto vlastník věci je oprávněn disponovat s předmětem svého vlastnictví bez ohledu na jím sepsanou předchozí závěť a převod vlastnického práva lze považovat za zrušení závěti v daném rozsahu. I kdyby taková platná závěť existovala, neměla by vliv na velikost zákonného dědického podílu žalobce (tj. žalobce by nemohl obdržet výlučné vlastnictví k věcem, které požadoval dle závěti a dále pak vedle toho i zákonný podíl na ostatních věcech tvořící dědictví).

38. K závěti, kterou žalovaný nalezl v průběhu tohoto řízení, lze dodat, že tento důkaz nebyl proveden pro nadbytečnost (soudu byla předložena jen kopie). Její existence může toliko prokázat již prokázané zrušení případné předchozí závěti zůstavitelky týkající se nemovitostí zůstavitelky. Pozdní nalezení závěti se neprojevilo ani jako důvod pro obnovu řízení dědického řízení a závěť tak neměla tedy žádný vliv na vypořádání dědiců či jejich zákonný podíl.

Promlčení

39. Podle § 100 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odstavec 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (odstavec 2 věta první).

40. Jestliže uplyne stanovený čas pro výkon (uplatnění) subjektivního občanského práva, věřitel v něm nevykoná (neuplatní) toto své právo u soudu a dlužník následně u soudu vznese námitku promlčení, nastávají právní následky promlčení. Ty znamenají, že věřitelovo subjektivní občanské právo, i když samo o sobě nadále trvá, ztrácí možnost být s úspěchem nuceně (mocensky – autoritativně) vykonáno za pomoci soudu. Věřitel za takto vzniklého stavu může své právo realizovat, jen když dlužník bude svůj dluh plnit dobrovolně. Účelem promlčení je jednak stimulovat věřitele k včasnému vykonání svého subjektivního občanského práva a tím předcházet vzniku újmy, neboli aby věřitelé příliš neodkládali vynucení svého subjektivního občanského práva (vigilantibus iure scripta sunt), jednak – a to zejména – čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých právních povinností (dluhů) vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení čelí v souladu s požadavkem právní jistoty existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících právních povinností. Ty totiž jsou – zejména pokud jde o jejich dokazování po uplynutí delší doby – vždy spjaty s určitou sporností a neurčitostí (konkrétně jde o spornost, zda subjektivní občanské právo již mezitím nezaniklo splněním, započtením atd.) a nakonec i s případnými složitými soudními spory (ŠVESTKA, Jiří. Hlava osmá. [Promlčení (§ 100-114)]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, [jméno FO]. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 580, marg. č. [hodnota]–2.).

41. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

42. Podle § 105 obč. zák., jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.

43. V případě, že rozhodnutí učiněné v dědickém řízení o dodatečně objeveném majetku, jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví, schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví nebo provedeno vypořádání mezi dědici státním notářstvím, nabylo právní moci po [datum], běží promlčecí doba k vykonání práva oprávněného dědice na vydání majetku, jehož se rozhodnutí týká (§ 485 obč. zák.), ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

44. Podle § 112 věty první obč. zák., uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

45. Promlčecí doba se staví a neběží zejména po dobu, kdy věřitel uplatní v promlčecí době své právo u orgánu veřejné moci (např. žalobou u soudu) a v řádně zahájeném řízení pokračuje. Všechny podmínky musí být v takovém případě splněny kumulativně. Uplatněním práva u orgánu veřejné moci občanský zákoník rozumí zejména uplatnění práva žalobou na plnění, nikoliv však již žalobou určovací (myšlena žaloba dle § 80 o. s. ř., která však není předmětem tohoto řízení). Další podmínku představuje uplatnění práva v promlčecí lhůtě a poslední podmínkou je, že věřitel musí v zahájeném řízení řádně pokračovat, čímž je míněno nebránit svými procesními úkony řádnému průběhu řízení tak, aby mohlo být ukončeno vydáním meritorního rozhodnutí ve věci nebo soudním smírem. Z ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že návrh na zahájení řízení (žaloba) musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat další, v něm uvedené náležitosti. Postup soudu při nedostatku zákonných obsahových náležitostí žaloby upravuje ustanovení § 43 o. s. ř.

46. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu [srov. např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]] i neúplné nebo nesprávné žaloby mají hmotněprávní účinek v podobě stavení běhu promlčecích dob působící již od jejich podání tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v řízení je tudíž řádně pokračováno. Řízení u soudu se zahajuje na návrh, který – týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (a tak je tomu i v projednávané věci) - se nazývá žalobou (srov. § 79 odst. 1 věty první a čtvrtá o. s. ř.). Neobsahuje-li žaloba všechny obecné náležitosti podání stanovené v § 42 odst. 4 o. s. ř. nebo zvláštní náležitosti stanovené pro žalobu v § 79 odst. 1 o. s. ř. anebo je-li žaloba nesrozumitelná nebo neurčitá, vyzve předseda senátu usnesením žalobce, aby byla opravena nebo doplněna; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a žalobce poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalobce neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní (ať z podnětu soudu, nebo z vlastní iniciativy), popřípadě alespoň odstraní ty z vad, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout ve věci samé; v takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku (tj. ode dne, kdy byla podána u soudu). Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [jméno FO]. ÚS 182/01, uveřejněném pod č. [hodnota] ve svazku 30 z roku 2003 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dovodil, že náležitosti žaloby je třeba posuzovat striktně podle § 42 odst. 4 a 79 odst. 1 o. s. ř. s tím, že pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolává předpokládané následky (stavení promlčecí lhůty). Je však nutno vady (popřípadě k výzvě soudu) odstranit, neboť i občanský zákoník v ustanovení § 112 stanoví, že ke stavení lhůty dochází pouze tehdy, když věřitel (žalobce) v řízení řádně pokračuje. Citovaná zákonná podmínka by nebyla splněna, a žalobce by tedy v řízení řádně nepokračoval teprve tehdy, kdyby své podání neopravil či nedoplnil.

47. Situaci, kdy dojde k odstraňování vad žaloby, je nutno odlišit od situace, kdy dojde ke změně žaloby. Hmotněprávní účinky změněného návrhu (tímto způsobem nově uplatněného nároku nebo nově uplatněné části nároku) nastávají dnem, kdy soudu došla písemná (elektronická) změna návrhu, popř. dnem, kdy navrhovatel (žalobce) učinil toto podání ústně do protokolu. Běh promlčecích a prekluzivních lhůt se proto ohledně takto uplatněných práv staví tímto dnem, a nikoliv např. dnem, kdy bylo zahájeno řízení o původním návrhu nebo kdy bylo rozhodnuto o připuštění změny návrhu (srov. též komentář k § 82).

48. Žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], kde jednak setrval na svém požadavku na vydání věcí, a to bytové jednotky [adresa] ulici a ½ domu č. [hodnota] v kat. úz. [adresa], a jednak výslovně rozšířil žalobu to tak, že navíc oproti původní žalobě žádá:

- zaplacení ½ hodnoty pozemků parc. [číslo], kat. úz. [název] (LV č. [hodnota]), ½ hodnoty pozemků v kat. území [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota] a ½ hodnoty pozemků v kat. území [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota] v celkové výši [částka] (jedná se o polovinu hodnoty předmětných pozemků uvedených v dědickém usnesení č.l. 46, tj. [částka] [částka], z čehož polovina činí právě [částka]), při jednání dne [datum] pak žalobce tuto částku navýšil na [částka] (viz protokol o jednání dne [datum], č.l. 305) - běh promlčecí doby započal [datum] a marně uplynul [datum]

- podíl o velikosti 1/8 na pozemku parc. č. [hodnota], v kat. úz. [adresa], LV č. [hodnota] - běh promlčecí doby započal [datum] a marně uplynul [datum]

- podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] - běh promlčecí doby započal [datum] a marně uplynul [datum]

- zaplatit hotovost ve výši [částka], tj. podíl z částky [částka] – běh promlčecí doby započal [datum] a marně uplynul [datum].

49. Z uvedeného je tak zřejmé, že doba rozhodování soudu o žádosti žalobce o ustanovení zástupce neměla z jeho pohledu negativní vliv na běh promlčecí doby, neboť fakticky se tímto promlčecí doba prodloužila (od [datum] do [datum]). Promlčení nároku tak není následkem délky doby rozhodování obvodního soudu o ustanovení zástupce. Stejně tak žádost o připojení dědického spisu ze dne [datum] neměla na plynutí promlčecí doby, jejíž běh skončil [datum], žádný vliv.

[adresa] mravy

50. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

51. Zákon sám žádné vymezení pojmu dobré mravy nepodává, vzhledem k jejich značné mnohotvárnosti, ale i k jejich vývoji a změnám, a tento pojem vymezuje teorie a praxe. Podle převažujícího výkladu výkon práva v rozporu s dobrými mravy znamená, že se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující částí společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práv tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami [podezřelý výraz] řádu demokratické společnosti (se zásadou slušnosti, poctivosti, čestnosti, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou atd.). Tyto zásady [podezřelý výraz] řádu společnosti a v důsledku toho i dobré mravy se ve vzájemném soužití lidí – vzdor své relativní stálosti a neměnnosti – v souladu se společenským vývojem v určité míře rozvíjejí ve smyslu jak časovém, tak místním. Použití „dobrých mravů“ při výkonu práva s cílem nalézt cestu k realizaci ideje spravedlnosti (aequum [tituly před jménem] bonum), jakožto výsledku zajištění potřebné vazby mezi psanými občanskoprávními normami a mravním řádem společnosti, by v každém případě mělo zůstat výjimečné. To znamená, že by nemělo vést k oslabování ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem a tím k nežádoucímu narušování jistoty občanskoprávních vztahů. Nelze totiž ztrácet ze zřetele, že v demokratické společnosti s psaným právem se idea spravedlnosti prosazuje zejména za pomoci stanovených psaných norem, pravidel a postupů, které je jako takové nutno dodržovat. Záměr prosazovat spravedlnost bez ohledu na stanovené normy, stanovená pravidla a stanovené postupy by totiž mohl vést k právní nejistotě a chaosu, zkrátka k nebezpečným společenským důsledkům (ŠVESTKA, Jiří. § 3 [Výkon práv a povinností z občanskoprávních vztahů; zásada prevence]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, [jméno FO]. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 67, marg. č. [hodnota]., 13).

52. Ani aplikací korektivu dobrých mravů však v soudním řízení nelze účastníkovi přiznat neexistující právo, pouze lze výkon již existujícího práva odepřít. Shodně ustálená judikatura (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] publikované pod R 3/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [jméno FO]. ÚS 190/94, I. ÚS 505/99), i odborná literatura (ŠVESTKA, Jiří. § 3 [Výkon práv a povinností z občanskoprávních vztahů; zásada prevence]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, [jméno FO]. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 66, marg. č. [hodnota].).

53. Odvolací soud opakuje, že soud zákony nevytváří, pouze aplikuje. Zákon nedává prostor, aby soud modifikoval rozsah zákonného dědického podílu dědiců s poukazem na dobré mravy či pouhé spekulace žalobce. Absenci vydědění žalobce nelze nahrazovat aplikací institutu dobrých mravů (protože pak by se ustanovení o vydědění neopomenutelných dědiců stalo obsoletní, když by soud svou úvahou nahrazoval tuto problematiku). Stejně tak nelze použitím principu spravedlnosti navyšovat dědický podíl žalobce nad rámec jeho zákonného podílu. Účastníkem dědické dohody žalobce nebyl, a proto mu z ní žádná práva neplynou.

54. Ust. § 3 odst. 1 obč. zák. je formulováno natolik obecně, že jej lze použít i pro výkon práva vznést námitku promlčení. Vznesení námitky promlčení však zásadně dobrým mravům neodporuje. Mohou však nastat situace, kdy uplatnění námitky promlčení je projevem zneužití práva na úkor toho účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by proto zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem. Soudy možnost aplikace korektivu dobrých mravů a spravedlivého vyrovnávacího měřítka při výkonu práva vznést námitku promlčení připouštějí jen zcela výjimečně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), a to tam, kde zánik nároku v důsledku vznesení námitky promlčení by v konkrétním případě znamenal s ohledem na jeho okolnosti pro oprávněného evidentně mimořádnou tvrdost s přihlédnutím k uplatněnému právu. Soud by však při takovémto intenzivním zásahu zejména do zásady právní jistoty měl vzít vždy v úvahu důvody, proč oprávněný své právo včas neuplatnil. Souhrnně řečeno, rozpor uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovozovat jen z okolností spojených s uplatněným nárokem, nýbrž ze všech okolností konkrétního případu, za nichž byla námitka promlčení uplatněna. Okolnosti související s uplatněním námitky promlčení musely navíc nastat v jednotlivém případě ve výjimečné intenzitě, aby tak závažný zásah do principu právní jistoty a ochrany práv odůvodňovaly (ŠVESTKA, Jiří. § 100 [Pojem promlčení]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, [jméno FO]. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 587–588, marg. č. [hodnota].).

55. S ohledem na dobré mravy, tak jak jsou standardně vnímány, žalobce rozhodně nesplňuje jakékoliv podmínky, proč by měly být aplikovány v jeho prospěch. Sám žalobce uvedl, že odjel do zahraničí a o svou rodinu se vůbec nezajímal, veškerou péči o postiženou sestru, stárnoucí maminku a jejího manžela pak nechal na jiných. O smrti zůstavitelky a o tom, který soud vedl dědické řízení, věděl již v lednu 2016, v únoru 2016 byl soudem poučen o tom, že se svého práva musí domáhat žalobou na vydání dědictví. Svého bratra (žalovaného) vyzval k vydání dědictví až v únoru 2017, žalobu pak podal v březnu 2017. Marné uplynutí promlčecí doby je tak následek pasivity žalobce, žalovaný žalobci nijak nebránil podat žalobu, ani jej nepodněcoval k otálení s podáním žaloby. Ostatně na straně žalovaného nebyly ani tvrzeny žádné okolnosti, pro které by uplatnění námitky promlčení mělo být v rozporu s dobrými mravy, na straně žalovaného nelze seznat ani žádné nemravné pohnutky či úmysly. Judikatura zmiňovaná žalobce se tak v této skutkové otázce zcela odlišuje od posuzovaného případu a je tak na zdejší věc neaplikovatelná.

56. Pokud pak žalobce soudu vytýká, že chce jen spravedlivý podíl po mamince, tak lze odpovědět námitkami žalovaného. Žalobce žije v zahraničí sám jako bezdomovec na základě svého vlastního rozhodnutí. V Londýně pak nemá rodinné ani pracovní vazby, je odkázán na sociální dávky a charitativní (neziskové) organizace. Tomuto způsobu života by se však stejně tak mohl věnovat i v Praze. Žalobce nebyl s rodinou v žádném kontaktu, vůbec se o zůstavitelku (svou maminku) za jejího života nezajímal, k aktivitě ho podnítila až informace o jejím úmrtí. O zůstavitelku a pana [jméno FO] se staral výlučně žalovaný, který apeloval na soud, aby tyto skutečnosti zohlednil, že byly splněny zákonné podmínky pro vydědění žalobce.

57. Žalobce byl informován včas (v 1/2016) o tom, že dědické řízení skončilo, promlčecí doba stále plynula (do skončení zbývalo více než 14 měsíců, tedy dostatek času pro ochranu subjektivních práv). Bylo pouze na něm, aby se seznámil s informacemi v dědickém spise, nebo k tomu zmocnil někoho jiného. To, že tak ze subjektivních příčin neučinil, nemůže vést k tomu, aby soud žalovanému odepřel možnost efektivně uplatnit námitku promlčení.

58. Závěr obvodního soudu o tom, že žalobce má nárok jen na svůj zákonný podíl (tj. 1/3) majetku, který spadal do pozůstalosti, a že ve zbytku došlo k promlčení jeho nároku, je tak zcela správný.

59. S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu prvého stupně a to včetně doplňujícího rozsudku. Zcela správné je pak rozhodnutí obvodního soudu o nákladech spojených s vydáním doplňujícího rozsudku, ostatně proti tomuto výroku nikdo neprotestoval, a proto jej odvolací soud potvrdil (výrok I).

60. Pokud pak jde o předchozí náklady řízení, tak obvodní soud přiznal žalovaného i náhradu nákladů, které nelze považovat za účelně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., zejména náklady za neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a za neúspěšná odvolání do procesních usnesení, meritorní odvolání, které bylo částečně vzato zpět.

61. Žalobce se dovolává ve svůj prospěch aplikace § 150 o. s. ř. Odvolací soud pak při jednání účastníky poučil o tom, že aplikaci tohoto ustanovení ve prospěch žalobce zvažuje. Žalovaný sdělil, že považuje za rozporné s právem na spravedlivý proces, aby byl žalobce zcela zproštěn povinnosti platit náklady řízení.

62. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

63. Aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní zásady, jimiž se řídí rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení. Nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží dle § 142 o. s. ř. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení [srovnej Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250 l). Řízení sporné. Praktický komentář. [adresa]: Wolters Kluwer, a. s., 2016, § 150]. Toto moderační nákladové právo soud využije v případech, kdy by důsledná aplikace ustanovení § 142, 143, § 146 odst. 2, 3, § 147, 148 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Zmírňující právo soudu je však třeba vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k ostatním, zejména k tomu, který by jinak měl za normálního běhu událostí právo na náhradu nákladů řízení. Soud musí zkoumat všechny konkrétní okolnosti věci, tedy osobní, majetkové, sociální, [podezřelý výraz] a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky a ekvity. Tyto okolnosti musí být objektivní, to znamená zásadně vzniklé bez přičinění účastníků (viz Jirsa J. a kol. Občanské soudní řízení soudcovský komentář. [jméno FO]. § 79-180 občanského soudního řádu. 1. vydání 2014, nakladatelství Havlíček Brain Team, s. 425). Co se rozsahu týče, soud může nákladovou povinnost moderovat zcela nebo částečně; viz např. SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, marg. č. [hodnota]. Ústavní soud pak v souvislosti s aplikací § 150 o. s. ř. připomněl klasickou právní zásadu (exceptiones non sunt extendendae) vyžadující, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1526/12), avšak současně vyložil, že nemůže obstát nepřiměřeně restriktivní výklad ust. § 150 o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 500/12).

64. Protože není výslovně zákonem stanoveno, co lze či nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele, je na uvážení soudu, jak jemu známé okolnosti posoudí, tedy, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Při zvažování aplikace moderačního práva však nelze opomíjet reparační povahu institutu náhrady nákladů řízení. Ustanovení § 150 o. s. ř. totiž zásadně neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07), má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [jméno FO]. ÚS 237/05, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Proto také dostatečným důvodem zvláštního zřetele hodným není okolnost, že žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

65. Podle judikatury Nejvyššího soudu lze shledat důvod pro užití moderačního práva mimo jiné v podílu obou stran na vzniku a průběhu sporu, nebo v povaze a okolnosti sporu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Lze tak přihlédnout k postojům účastníků v průběhu řízení apod. (viz REMEŠ, Jiří. Praktický úvod do civilního řízení sporného. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 327, marg. č. [hodnota].).

66. Odvolací soud tak v posuzovaném případě akcentoval (nad rámec poměrů žalobce, které byly důvodem pro jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), že žaloba byla podána v základu důvodně. Žalobce je oprávněným dědicem po své matce a zahájení řízení bylo též důsledkem chování žalovaného, který se nejprve zdráhal vydat žalobci jeho dědický podíl a učinil tak (byť částečně) až pod tíhou výsledků tohoto řízení v rámci fáze řízení zakončené prvním rozhodováním odvolacího soudu ve věci samé. Způsob, jakým obvodní soud řízení vedl, pak nelze klást k tíži ani jednoho z účastníků řízení.

67. Odvolací soud proto změnil napadený výrok [jméno FO] o nákladech řízení mezi účastníky navzájem tak, že aplikoval ust. § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta prvá a § 150 o. s. ř. Za účelné náklady odvolací soud považuje složenou zálohu na znalecký posudek [částka], zaplacený soudní poplatek za odvolání v nevrácené výši [částka]. Pro náklady na právní zastoupení žalobce odvolací soud aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a to až do fáze končící doručením kasačního usnesení odvolacího soudu č.l. 423. Po doručení tohoto usnesení však již bylo zřejmé, jak bude o věci samé rozhodnuto, po doručení tohoto usnesení nedošlo k žádné změně skutkového stavu či změně právního posouzení uplatněných nároků. Přestože bylo již z obsahu tohoto usnesení zřejmé, že ve zbytku nároku nebude žalobce úspěšný, tak na své žalobě setrval, aniž však vznesl relevantní oponenturu k nosným závěrům soudu. Za těchto okolností odvolací soud již důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. na 2 úkony právní služby setrváním na svých žalobních požadavcích úkony právní služby – písemné vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum] neshledal. Odvolací soud pak vychází ze stejné tarifní hodnoty jako obvodní soud ([částka]), neboť ani v tomto směru žádné námitky vzneseny nebyly. Náklady na právní zastoupení tak tvoří 2 x odměna [částka] dle § 7 a. t., náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 2 x [částka] a náhrada za 21% DPH. Celkové náklady tak činí [částka].

68. Odvolací soud změnil rozhodnutí obvodního soudu o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu nákladů na právní zastoupení žalobce. Obvodní soud jednak tento výrok nesprávně formuloval, neboť výrok neobsahuje povinný údaje o velikosti podílu, který má žalovaný zaplatit (dle odůvodnění se mělo jednat o podíl 2,33 %, avšak dle výroku by měl platit 100 %). Zejména však obvodní soud nesprávně posoudil poměr úspěchu a neúspěchu, když nezohlednil při výpočtu tohoto poměru hodnoty, o které byla žaloba vzata zpět (tj. pozemky v k. ú. [adresa], nemovitost v [adresa]). Neúspěch žalovaného v řízení lze tak v kontextu celého předmětu řízení hodnotit jako zcela zanedbatelný, proto stát ve vztahu k žalovanému právo na náhradu nákladů řízení dle § 148 odst. 1 a § 149 o. s. ř. nemá.

69. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků (§ 224 odst. 1, 2 o.s.ř.) bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci § 142 odst. 1 o.s.ř.), když žalovaný byl zcela úspěšný a odvolací soud existenci podmínek pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Náklady odvolacího řízení žalovaného tvoří náklady na právní zastoupení, a to odvolání do nákladového výroku (§ 11 odst. 2 písm. c/ a. t.), vyjádření k odvolání žalobce č.l. 502 (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.s.) a účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ a.t.). I pro odvolací řízení soud aplikoval stejnou tarifní hodnotu, jako pro předchozí fáze říze, takže odměna za 1 právní služby činí [částka] (tj. 2,5 x [částka], celkem [částka]), náhrada hotových výdajů 3 x [částka] (tj. [částka]) a náhrada za 21% DPH ([částka]).

70. Výrok o povinnosti žalobce podílet se na nákladech státu vzniklých v souvislosti se zastupováním žalobce souvisí s tím, že žalobci bylo v rozsahu 1/3 odňato osvobození od soudních poplatků (viz usnesení č.l. 537, 546). Žalobce tak je povinen v tomto rozsahu nahradit státu náklady své právní zastoupení a to jen za úkony následující po tomto odnětí osvobození) tj. jen za jednání u odvolacího soudu).