o [částka], k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 54/2012-447,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, ohledně žalobního požadavku na úhradu [částka], jakožto náhrady ušlého zisku a dále na úhradu [částka], jakožto požadavku na náhradu škody na zdraví (I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II), žalované uložil povinnost nahradit náklady České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve výši [částka] (III) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve vztahu k žalobkyni právo na náhradu nákladů státu nepřiznal ([příjmení]).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované nároků v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve [město] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně požadovala jednak náhradu nákladů za obhajobu ve výši [částka], nákladů za znalecký posudek ve výši [částka], nákladů za odborné vyjádření ve výši [částka] a dále ušlý zisk ve výši [částka] a náhradu škody na zdraví ve výši [částka], rovněž tak peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím ve výši [částka].

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska sporovala některé úkony, týkající se náhrady nákladů žalobkyně za obhajobu, žalobkyni tak uhradila částku [částka], rovněž tak žalobkyni proplatila zpracování odborného vyjádření ve výši [částka]. Ve zbytku s žalobou nesouhlasila, ohledně nemajetkové újmy v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím vznesla námitku promlčení. Rovněž tak nesouhlasila s nároky žalobkyně na ušlý zisk a náhradu škody na zdraví, představující bolestné a ztížení společenského uplatnění, neboť zde není dána existence podmínek odpovědnosti státu za škodu. Současně též ohledně těchto nároků vznesla námitku promlčení.

4. V dané věci soud prvního stupně nejprve o nárocích žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 54/2012-86, přičemž řízení ohledně částky [částka] zastavil, žalobě vyhověl ohledně částky [částka] a částky [částka], ve zbytku všech nároků žalobkyní požadovaných pak žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně ve věci rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 42/2014-141, tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky [částka], co do částky [částka] potvrdil, co do částky [částka] jej změnil tak, že žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni zaplatit, v zamítavých výrocích ohledně částek [částka], [částka] a [částka] rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání žalobkyně rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3838/2014-163, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 42/2014-141, v části jeho výroku II, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 54/2012-86, v zamítavém výroku ohledně částky [částka] zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, tento zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V návaznosti na to, posléze Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 42/2014-175, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky [částka] potvrdil.

5. Na podkladě shora uvedených rozhodnutí soudů všech stupňů tak předmětem řízení, a tedy nároků žalobkyně zůstal její nárok na ušlý zisk ve výši [částka] a též nárok na náhradu škody na zdraví a bolestné ve výši [částka]. Žalobkyně na těchto nárocích setrvala, žalovaná rovněž tak ohledně těchto požadavků procesní stanovisko nezměnila a navrhla žalobu zamítnout.

6. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování zjistil, že v rámci trestního řízení vedeného proti žalobkyni Policie ČR dne [datum] zrealizovala domovní prohlídku v bytě žalobkyně i v jiných prostorách, konkrétně v poradně žalobkyně. Trestní stíhání bylo proti žalobkyni zahájeno dne [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání. Pravomocně skončilo dne [datum] s tím, že bez dalšího bylo vůči žalobkyni zastaveno. Žalobkyně se ušlého zisku domáhala právě z důvodu vedení trestního stíhání, v jehož důsledku byla nucena své podnikání ukončit, svoji provozovnu vyklidit, následně pak nebyla schopna zajistit si zaměstnání, které hledala u řady zaměstnavatelů, a to rovněž tak v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně měla živnostenské oprávnění pro obor činnosti poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti, přičemž toto podnikání v době od [datum] do [datum] přerušila. Z daňových přiznání žalobkyně za roky 2006 2009 zjistil, že faktické daněné příjmy žalobkyně poklesly za tyto roky z částky [částka] na stokorunové hodnoty. Následně však uzavřel, že z provedeného dokazování nebylo lze učinit závěr, že žalobkyni skutečně ušel zisk v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Jestliže totiž z provedeného dokazování od podnikatelů či právnických osob vyplynulo, že žalobkyně se zde ucházela o zaměstnání, je zjevné, že tyto subjekty zaměstnání žalobkyni neposkytly, nebylo však možno učinit jednoznačný závěr, že by tomu tak bylo právě proto, že žalobkyně byla trestně stíhána. Není tak zřejmé, zda to bylo z důvodů zcela jiných, například, že žalobkyně neměla odpovídající vzdělání či z důvodu fyzického zdraví žalobkyně. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že příčinou problémů pro poskytování poradenské činnosti žalobkyně nebylo trestní stíhání, ale konflikty s některými z klientů žalobkyně, zejména paní [příjmení]. Nebylo proto možné učinit ani závěr o tom, že k přerušení podnikatelské činnosti u žalobkyně došlo právě v důsledku trestního stíhání. Ani výpověď nájemní smlouvy na nájem nebytových prostor, v nichž žalobkyně provozovala poradenskou činnost, nebyla schopna prokázat, že tak bylo učiněno právě v důsledku trestního stíhání žalobkyně.

7. Jedná-li se pak o žalobkyní tvrzený nárok ohledně škody na zdraví, soud prvního stupně rovněž uzavřel, že na podkladě provedeného dokazování nebylo lze uzavřít, že by žalobkyně trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, přičemž pak nebylo možno z provedeného dokazování dojít k závěru o ustálení takto jejího poškozeného zdravotního stavu, a zejména pak nebylo možné zjistit, co bylo příčinou žalobkyní tvrzeného psychického poškození zdraví, zda to byly úkony předcházející zahájení trestního stíhání, či úkony na toto trestní stíhání navazující, či naopak faktory, které předcházely trestnímu stíhání nebo skutečnosti ještě zcela jiné. Soud prvního stupně pak na podkladě provedeného dokazování nemohl učinit ani relevantní závěr o tom, zda žalobkyní vyčíslená výše bolestného a ztížení společenského uplatnění je důvodná, neboť nemohl vyjít z jí předložených závěrů znaleckých posudků, jednak znalkyně [příjmení] [jméno], ale ani znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně pak svá tvrzení ohledně obou nároků nebyla schopna prokázat, neboť neoznačila návrhy na jejich prokázání, a to ani po opakovaném poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

8. Následně na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“) a aplikoval jeho § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 7, § 8, § 30, § 14, § 15, jakož i § 26. Rovněž tak ohledně nároku žalobkyně aplikoval § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný ode dne [datum] (dále jen„ o. z.“) a posléze § 420, § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do dne [datum] (dále jen„ obč. zák.“). V souvislosti s aplikací těchto ustanovení zkonstatoval, že ušlý zisk představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala. Zhodnotil, že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se dostavil, jestliže by tomu nebránila škodná událost, v daném případě zde nezákonné rozhodnutí. Samo pouhé nepříznivé ovlivnění vztahu s klienty žalobkyně a podobně by ušlý zisk nepředstavovalo. Vyšel dále z toho, že v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem musí být majetková újma způsobená zásahem do průběhu děje, který by vedl k určitému zisku. Nepostačuje jen úvaha obecná o možném, teoretickému vlivu na výdělečnou činnost nebo jím tvrzené neuskutečnění podnikatelského záměru a podobně. Je třeba zkoumat i splnění dalších předpokladů na straně poškozeného, aby zisku reálně dosáhl. Vyčíslení výše ušlého zisku je pak individuální a odvíjí se, mimo jiné, právě od charakteru ztracené výdělečné příležitosti. Zpravidla v nejjednodušším případě se bude jednat o rozdíl mezi příjmy, které by poškozenému z jeho činnosti plynuly a náklady, které musel vynaložit, aby zisku dosáhl. Ušlý zisk je tak v tomto případě domnělou, respektive předpokládanou hodnotou, jejíž výše je dána rozdílem mezi celkovým předpokládaným příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly skutečně vynaloženy. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že nárok spadající pod zákon o odpovědnosti státu za škodu vyžaduje splnění tří základních předpokladů pro odpovědnost státu za tuto škodu, jimiž jsou 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence, byť i jen jednoho z předpokladů, pak odpovědnost státu vylučuje. Jde-li tak o uvedené předpoklady, následně dospěl k závěru, že za odpovědnostní titul je nutno považovat usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 trestního řádu, jež je svou povahou, nikoliv nesprávným úředním postupem, ale nezákonným rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, neboť trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě totiž trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, je proto naplněn předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí. Za nezákonné rozhodnutí pro případ žalobkyně pak soud prvního stupně označil usnesení Policie ČR ze dne [datum] ČTS: ORFM [číslo] [číslo], jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 118 odst. 1 trestního zákona, neboť toto bylo odklizeno usnesením Okresního soudu ve [město] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo trestní stíhání žalobkyně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s právní mocí ke dni [datum], zastaveno. Odpovědnostní titul je tak pro případ žalobkyně dán. Následně se soud prvního stupně zabýval vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Zkonstatoval, že žalobkyně ušlý zisk vyčíslila, jakožto rozdíl jejích příjmů dle daňového přiznání v roce 2006 ve vztahu k rokům [rok] a [rok]. Žalobkyně byla ohledně ušlého zisku a jeho výše opakovaně poučena, aby jí tvrzený ušlý zisk v příčinné souvislosti s trestním stíháním, tvrdila a prokázala. Žalobkyně svá tvrzení, jakož i návrhy na dokazování, částečně doplnila, a to jak před soudem odvolacím, tak před soudem prvního stupně Ačkoliv však soud prvního stupně provedl veškeré žalobkyní označené důkazy, nebylo lze uzavřít, že tvrzený ušlý zisk žalobkyně byl prokázán. Prokázány byly pouze skutečnosti o tom, že u žalobkyně došlo od roku [rok] do roku [rok] k přerušení podnikatelské činnosti, došlo k poklesu jí zdaněných příjmů, avšak nebyla prokázána příčinná souvislost, tedy to, z jakého důvodu se tak skutečně stalo. Zda tomu bylo v důsledku příčin jiných, například v souvislosti s bývalými klienty, či skutečností jiných, jež však nejsou přičitatelné státu. Zásadní tvrzení o tom, že žalobkyni ušel zisk z důvodu probíhajícího trestního řízení, však prokázána nebyla. Žalobkyně neprokázala, že by pak následně nebyla zaměstnána u jiných zaměstnavatelů, rovněž tak z důvodu, že je trestně stíhána. S ohledem na to, že žalobkyně co do svého požadavku na ušlý zisk ve výši [částka] neunesla přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. povinnost tvrzení a povinnost důkazní k prokázání svých tvrzení, soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento její nárok není důvodný, a proto jej zamítl.

9. Ohledně nároku žalobkyně z titulu škody na zdraví ve výši [částka] pak soud prvního stupně rovněž uzavřel, že pro aplikaci zákona o odpovědnosti státu za škodu je i zde třeba splnění všech tří podmínek, tedy předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. Vyšel dále z toho, že žalobkyně nárok na náhradu škody vyčíslila jako bolestné ve výši [částka] a nárok na ztížení společenského uplatnění ve výši [částka]. Zkonstatoval, že byť k poškození zdraví u žalobkyně mělo dojít v důsledku realizace domovní prohlídky ze dne [datum], předcházející usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], lze dovodit, že tato domovní prohlídka, respektive domovní prohlídky, neboť tato proběhla, jak v bytě žalobkyně, tak v jejich podnikatelských prostorách, se podílela na shromažďování podkladů, jež vedly posléze právě k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, jež je v dané věci poškozené žalobkyně odpovědnostním titulem. Žalobkyně pak možné příčiny poškození zdraví na své straně spatřovala v tom, že došlo k pochybení na straně státu, neboť domovní prohlídka v bydlišti žalobkyně, jakož i v jiných prostorách neměla být vůbec uskutečněna, dále v tom, že bylo vydáno usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, přičemž pak jako pochybení na straně státu označila i výslechy, jimž se musela podrobit, včetně vynucování ponižujících identifikačních procedur, jakož i nařízení znaleckého posudku na žalobkyni z oboru psychiatrie a dále opakované vynucování znaleckého vyšetření za situace, kdy Policie ČR již měla k dispozici jiné znalecké zkoumání z oblasti psychiatrie. Po provedeném řízení a dokazování, kdy soud prvního stupně provedl veškeré důkazy navržené žalobkyní, však nebylo lze uzavřít, jednak že žalobkyně skutečně trpí posttraumatickou stresovou poruchou a že tato vznikla právě v příčinné souvislosti s tvrzenými odpovědnostními tituly. Pokud totiž žalobkyně k prokázání těchto tvrzení předložila znalecký posudek vypracovaný znalkyní [příjmení] [příjmení], vyplynulo, že tato neměla k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, zahrnující především její zdravotní stav před datem [datum], vycházela tedy pouze z tvrzení žalobkyně a jejího osobního vyšetření. V rámci takto podaného znaleckého posudku pak nebylo ani uzavřeno, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, nebylo lze možno učinit ani závěr o tom, jaký je aktuální stav žalobkyně k okamžiku, kdy soud prvního stupně ve věci rozhoduje. Nadto v rámci provedeného dokazování ohledně zdravotního stavu žalobkyně vyplynulo, že ošetřující psychiatr u žalobkyně diagnostikoval, nikoliv posttraumatickou stresovou poruchu, ale poruchu přizpůsobení. Dle závěrů znaleckého posudku pak nebylo lze mít za prokázanou ani žalobkyní tvrzenou příčinnou souvislost mezi jí tvrzenou posttraumatickou stresovou poruchou a tvrzenými odpovědnostními tituly. Znalkyně se ve svých závěrech totiž vůbec nevyjádřila k jiným možným příčinám vzniku případné posttraumatické stresové poruchy žalobkyně a nebylo tak zjevné, co příčinou této poruchy, je-li u žalobkyně vůbec dána, může být. Nebylo totiž možno uzavřít, že touto příčinou nemohly být i skutečnosti zcela jiné, a to například psychicky náročná a vyčerpávající poradenská činnost žalobkyně před datem [datum], její konflikty s klienty (zejména Ing. [příjmení]), či skutečnost, kterou žalobkyně sama zmínila, a to, že se obává, aby jí byly vyzrazeny důvěrné informace, což ji ohrožuje. Nebylo lze též pominout, že žalobkyně, i přes své opakované kolapsy, které prodělala v průběhu trestního řízení, se nenechala hospitalizovat, hospitalizaci opustila na reverz a nebrala předepsané léky. I z tohoto důvodu tak nebylo lze uzavřít a mít za prokázané, že žalobkyní tvrzené poškození zdraví bylo skutečně v příčinné souvislosti s jí tvrzeným odpovědnostním titulem či tituly, neboť teoretických příčin poškození jejího zdraví mohlo být i vícero. Pokud žalobkyně ve věci založila znalecký posudek MUDr. [příjmení], pak z tohoto nebylo lze na podkladě jeho závěru rovněž zjistit relevantní informace o tom, jaký nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění by měl žalobkyni svědčit, neboť tento znalecký posudek vycházel přímo z posudku MUDr. [ulice], který co do závěrů, soud prvního stupně nemohl považovat za relevantní. Byť tedy žalobkyně byla opakovaně soudem prvního stupně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že prozatím neprokázala existenci poškození na zdraví a příčinnou souvislost s tvrzeným odpovědnostním titulem, další návrhy na prokázání svých tvrzení nepředložila, setrvala na jí podaném znaleckém posudku ze strany MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]. Byť soud v dané věci původně k návrhu žalobkyně měl za to, aby dle těchto nároků žalobkyně vypracoval nové znalecké posudky, jež zadal postupně znalci [příjmení] [příjmení] a MUDr. [příjmení], žalobkyně se znaleckému zkoumání odmítla podrobit. Ačkoli posléze žalobkyně označila ještě další úkony, jež považovala za pochybení orgánů činných v trestním řízení v průběhu trestního stíhání, soud prvního stupně z důvodů, protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k samotnému vzniku škody, jde-li o existenci škody na zdraví a příčinné souvislosti s alespoň tvrzenými odpovědnostními tituly či možnými jinými příčinami, tímto nezabýval. Rovněž tak se nezabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k tomuto nároku a následně uzavřel, že požadavek žalobkyně na úhradu náhrady škody na zdraví není důvodný.

10. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Zrekapituloval, že předmětem řízení v tarifní hodnotě [částka] byly škodní nároky [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka] za nárok na náhradu škody na zdraví, jakož i [částka] za nemajetkovou újmu vyvolanou trestním stíháním. Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky [částka], ve zbytku její žaloba nebyla důvodná. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 10,58 % předmětu řízení, žalovaná co do 89,42 %. Převážně úspěšná tak v řízení byla žalovaná v rozsahu 78,84 %. Žalovaná v průběhu řízení učinila celkem 17 úkonů po [částka], celková výše jejích nákladů představuje [částka], 78,84 % pak představuje částku [částka]. V tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení, když k delší lhůtě plnění či plnění ve splátkách neshledal žádný důvod.

11. Výrok o nákladech řízení státu soud prvního stupně odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Zkonstatoval, že žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena, proto ve vztahu k ní České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 právo na náhradu nákladů státu nepřiznal. U žalované tyto předpoklady za splněné neměl. Protože žalovaná byla v řízení neúspěšná v rozsahu 10,58 %, zavázal ji k zaplacení nákladů státu za znalečné celkem ve výši [částka] pouze částkou [částka].

12. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadla žalobkyně. Soudu prvního stupně předně vytkla nesprávně zjištěný skutkový stav věci a nesprávné právní posouzení. Nesouhlasila s tím, že by jí vyčíslený ušlý zisk ve výši [částka] neprokázala. Připomněla, že trestní stíhání proti ní bylo vedeno z důvodu neoprávněného podnikání, v žádném případě proto nesouhlasí s tím, že nebylo lze dovodit příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a úbytkem jejích klientů. Trestní stíhání totiž pro ni představovalo reálnou poskvrnu, kterou vnímali všichni další, potencionální budoucí klienti. Došlo proto ke zmenšení její klientely, přičemž v konečném důsledku byla nucena svou poradenskou činnost ukončit a ucházet se o zaměstnání zcela jiné, a to u zaměstnavatelů působících v jejím okolí. Následně proto požádala o zaměstnání u řady institucí. Není pravda, že u řady z nich, že by byla odmítnuta pro nedostatečné či neodpovídající vzdělání, respektive pro svoji zdravotní indispozici. Jestliže totiž hledala zaměstnání, například v mateřské škole, základní škole, diagnostickém ústavu pro mládež, dětském domovu se školou a řadě dalších základních škol, není pravdou, že by neměla odpovídající vzdělání. Důvodem pro nepřijetí bylo právě její trestní stíhání. Přestože tento důvod nebyl uveden ve stanovisku potencionálních zaměstnavatelů, nad žalobkyní jako uchazečem o zaměstnání se vznášel stín trestního stíhání za trestný čin neoprávněného podnikání a vydávání psychologických posudků bez oprávnění, a proto žalobkyně do zaměstnání nebyla přijata. Je tak evidentní, že nebýt trestního stíhání nedošlo by u žalobkyně k daným skutečnostem, nebyla by nucena ukončit své podnikání a posléze hledat zaměstnání, kde pro trestní stíhání neuspěla. Není také pravdou, že by její podnikání ovlivnily nepříznivé vztahy s klienty. Jestliže pak jde o její nárok, týkající se újmy na zdraví, má za to, že zde rovněž soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, týkající se jejího zdravotního stavu, neboť tak měl učinit na podkladě znaleckých posudků, jednak MUDr. [ulice] a též MUDr. [příjmení]. Z posudku MUDr. [ulice] jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně stresovou poruchou trpí a též je v rámci tohoto posudku objasněna i příčinná souvislost. Žalobkyni nelze klást k tíži, že znalkyně nezkoumala veškeré možné, respektive vůbec myslitelné příčiny její posttraumatické stresové poruchy. Uvedená znalkyně pak na svých závěrech znaleckého posudku setrvala, a to i po více jak deseti letech od jeho vypracování. Potvrdila, že žalobkyni vyšetřila a posttraumatickou stresovou poruchu u ní shledala. Nepostrádala žádnou listinu, která by byla důležitá pro učinění jejích zjištění. Jestliže pak soud prvního stupně poukazuje na rozpor v tom, že znalkyně [příjmení] [příjmení] u žalobkyně diagnostikovala posttraumatickou stresovou poruchu, přičemž ošetřující psychiatra žalobkyně [příjmení] [příjmení] u ní zjistil poruchu přizpůsobení, žalobkyně má za to, že na zprávu běžného psychiatra nejsou kladeny takové požadavky jako na závěry znaleckého posudku. Znalecký posudek podaný znalkyní by tak měl mít větší důkazní sílu než pouhá lékařská zpráva. Setrvala jednoznačně na tom, že pro prokázání její posttraumatické stresové poruchy i příčinné souvislosti není třeba podávat další revizní znalecké posudky, neboť jí podané znalecké posudky (MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení]) jsou zcela dostačující a tvrzení žalobkyně prokazující. Na podkladě uvedeného proto soud prvního stupně dospěl ke zcela vadným závěrům, přičemž pak jeho odůvodnění je i nedostatečné a žalobkyně má za to, že je ve smyslu § 157 odst. 2 ve spojení s § 205 odst. 2 písm. b) a c) o. s. ř. nepřezkoumatelné. Jde-li pak o výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, žalobkyně připomněla, že jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, má proto za to, že není povinna žalované hradit náklady řízení. Závěrem navrhla, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

13. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

15. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postupem podle § 120 o. s. ř. relevantní skutková zjištění a jím zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu. Jde-li pak o právní hodnocení věci, soud prvního stupně použil přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění. I odvolací soud tak připomíná, že předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu jsou, jak konstatoval soud prvního stupně 1) že příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla majetková újma vyjádřitelná v penězích (škoda) a tato majetková újma je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení prokázáno, nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich, a pokud jen jeden z předpokladů není naplněn, odpovědnost státu za škodu není dána. Správně pak soud prvního stupně, jde-li o podmínku existence odpovědnostního titulu, dospěl k závěru, že tento je pro případ žalobkyně dán. Je jím usnesení o zahájení trestního stíhání, jež je nutno považovat pro svou povahu, nikoliv za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu. V daném případě trestní stíhání žalobkyně pravomocným odsouzením neskončilo, jedná se proto o nezákonné rozhodnutí. Tímto je, jak konstatoval soud prvního stupně usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 118 odst. 1 trestního zákona, neboť toto bylo následně odklizeno usnesením Okresního soudu ve [město] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno s právní mocí ke dni [datum].

16. Pokud se pak soud prvního stupně zabýval tím, zda u žalobkyně došlo k majetkové škodě, a to ušlému zisku, a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik tvrzeného ušlého zisku v příčinné souvislosti s jejím trestním stíháním, odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně v plném rozsahu ztotožňuje a na jeho podrobné a přesvědčivé odůvodnění odkazuje. Žalobkyně totiž, byť byla poučena soudy, a to soudem odvolacím i soudem prvního stupně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. svá tvrzení o vzniku ušlého zisku v příčinné souvislosti s trestním stíháním neprokázala. Správně tak soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně v tomto ohledu neunesla svoji povinnost důkazní k prokázání svého tvrzení o vzniku ušlého zisku ve výši [částka], a to, že v důsledku toho, že ztratila důvěru svých klientů právě pro probíhající trestní stíhání, proto musela přerušit své podnikání a dále proto, že pro probíhající trestní stíhání nebyla ani úspěšná ve výběrových řízeních či v ucházeních se o nové pracovní pozice.

17. I ohledně požadavku žalobkyně na nárok z titulu škody na zdraví vychází odvolací soud z toho, že závěry soudu prvního stupně jsou zcela správné. Uzavřel-li tak soud prvního stupně, že ani tento nárok žalobkyně, co do vzniku škody a příčinné souvislosti se svým trestním stíháním, tato přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala, odvolací soud s tímto souhlasí. Je tomu tak proto, že poukazuje-li žalobkyně opakovaně, a to i v rámci odvolání na to, že vznik škody na zdraví na její straně, a to zjištěnou posttraumatickou stresovou poruchu v důsledku trestního stíhání, konkrétně v důsledku realizace domovní prohlídky v bydlišti žalobkyně, prohlídky jiných prostor (poradny žalobkyně), jakož i dalších pochybení na straně státu, respektive orgánů činných v trestním řízení v průběhu výslechu žalobkyně a vynucování ponižujících identifikačních procedur na žalobkyni, včetně nařízení znaleckého posudku z oboru psychiatrie a opakované vynucování znaleckého vyšetření, prokázala podaným znaleckým posudkem MUDr. [ulice], odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vychází z toho, že závěry tohoto znaleckého posudku nebylo lze považovat za relevantní. Uvedená znalkyně neměla k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, zahrnující její zdravotní stav i před datem [datum] (domovní prohlídka v bydlišti žalobkyně i v jiných prostorách - poradny žalobkyně), ale vycházela pouze z tvrzení žalobkyně a jejího osobního vyšetření. Znalkyně pak neměla možnost žalobkyni vyšetřit po ukončení trestního stíhání a vyjádřit se tak k vlivu celkového trestního stíhání na žalobkyni. Neuzavřela, ani kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně na podkladě jí podaného znaleckého posudku v době rozhodování soudu prvního stupně před 13 lety, nebylo proto možné učinit ani závěr o tom, jaký je aktuální stav žalobkyně. Správně pak soud prvního stupně poukázal i na to, že ošetřující psychiatr žalobkyně u této diagnostikoval jinou poruchu, a to poruchu přizpůsobení, nikoliv posttraumatickou stresovou poruchu. Ze znaleckého posudku podaného znalkyní [příjmení] [příjmení] pak nebylo lze mít za prokázanou ani žalobkyní tvrzenou příčinnou souvislost mezi jí tvrzenou posttraumatickou stresovou poruchou a tvrzenými odpovědnostními tituly. Znalkyně se nevyjadřovala k jiným možným příčinám vzniku této poruchy u žalobkyně, které nelze zahrnout pod odpovědnostní titul ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání. Nevyjádřila se k tomu, zda na případnou jí zjištěnou stresovou poruchu nemohly mít vliv i další úkony trestního řízení či skutečnosti úplně jiné, a to její psychicky náročná a vyčerpávající poradenská činnost, konflikty s klienty i skutečnosti další. Stejně tak se znalkyně, jak uvádí soud prvního stupně, nemohla vyjádřit k tomu, že žalobkyně přes opakované zdravotní kolapsy, nebyla ochotna se nechat hospitalizovat, nemocnici opouštěla na reverz a především nebrala předepsané léky. Nebylo tak možno v souvislosti s žalobkyní tvrzeným odpovědnostním titulem, kdy teoretických příčin vzniku její případné stresové poruchy mohlo být vícero, zjistit, jaká příčina je hlavní či dominantní, aby bylo možno vyloučit, že na tvrzeném poškození zdraví se podílely i příčiny jiné, za něž stát neodpovídá. Žalobkyně však odmítla poskytnout součinnost při novém vypracování znaleckého posudku, jež by zhodnotil její zdravotní stavu. Protože pak znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení] vycházel z nikoliv relevantních závěrů znalkyně [příjmení] [jméno], nebylo lze, jak správně konstatoval soud prvního stupně, vycházet co do ohodnocení škody na zdraví u žalobkyně ani z tohoto posudku. Jestliže tak i v tomto kontextu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala jí tvrzené poškození zdraví v příčinné souvislosti s trestním stíháním, byť je evidentní, že je tu odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, a proto žalobu i ohledně požadavku žalobkyně na náhradu škody na zdraví zamítl, odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje.

18. Závěrem odvolací soud konstatuje, že uvedl-li soud prvního stupně v rámci napadeného rozsudku, že pro nedůvodnost nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví, se nezabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení tohoto nároku, odvolací soud poznamenává, že námitce promlčení, vznesené žalovanou nelze přisvědčit. Je totiž evidentní, že nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno, respektive odklizeno usnesením Okresního soudu ve [město] ze dne [datum] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] s právní mocí ke dni [datum] a žalobkyně se tedy o nezákonném rozhodnutí mohla nejdříve dozvědět právě ke dni [datum]. Pokud tedy žalobu, včetně požadavku na náhradu škody na zdraví, podala dne [datum], učinila tak zcela evidentně před uplynutím tříleté promlčecí doby dle § 100 a násl. obč. zák.

19. Soud prvního stupně pak zcela správně rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. i o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. Má-li pak v rámci odvolacích námitek žalobkyně za to, že z důvodu, že jí v průběhu řízení bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, přes zjevný neúspěch v řízení v rozsahu 78,84 % předmětu sporu, není povinna žalované hradit náklady řízení, tento její závěr není správný.

20. I ohledně nákladů řízení České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 2 pak soud prvního stupně správně rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.

21. Na podkladě shora uvedeného, protože odvolací námitky žalobkyně nebyly schopny zvrátit správné závěry soud prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení, je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v rámci odvolacího řízení plně úspěšná, náleží jí proto náklady odvolacího řízení, a to za 2 úkony po [částka] (příprava na odvolací jednání, účast při odvolacím jednání dne [datum]), tj. celkem ve výši [částka].