Rozhodnutí 25 CO 248/2022-87

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I); podle § 146 odst. 2 o. s. ř. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení v částce [částka] sestávající z odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“), tj. příprava a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě (1 úkon za [částka]) a dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok II); o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) pak rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu v částce [částka] sestávající z odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě), kdy odměna za 1 úkon činí [částka], dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši [částka] za jeden úkon právní služby a dále z 21% DPH v částce [částka], a to k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III). Dále rozhodl, že se žalobkyni podle § 10 odst. 3 a 4 zákona č. 549/1991 Sb. vrací soudní poplatek ve výši [částka] (výrok [příjmení]).

2. Proti výroku II podala včasné a přípustné odvolání žalovaná 1) a namítla, že obvodní soud pochybil, pokud náhradu nákladů řízení přiznal k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], neboť pominul skutečnost, že tato v řízení vystupuje jako ustanovená advokátka, a proto mělo být žalobkyni uloženo, aby náhradu nákladů uhradila ve prospěch státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, přičemž o odměně ustanoveného opatrovníka mělo být rozhodnuto samostatným výrokem. Dále namítla, že jí měla být přiznána odměna také za úkon právní služby v podobě jednání s právním zástupcem žalovaného 2), které se uskutečnilo dne [datum] v čase od 9:02 do 10:30 hod. Tento úkon lze dle ní podřadit analogicky pod § 11 odst. 1 písm. c), popřípadě písm. i) AT. Jednalo se přitom nepochybně o účelně vynaložený úkon, jelikož na straně žalovaných šlo o nerozlučné společenství. Kromě toho zde nebyla žádná jiná osoba nežli žalovaný 2), která by ustanovené opatrovnici mohla poskytnout bližší informace ohledně celého případu. Právní zástupce žalovaného 2) jej zastupoval již před podáním žaloby, a byl tak s kauzou plně obeznámen. Navrhla proto, aby odvolací soud napadaný výrok usnesení zrušil a změnil jej tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve prospěch státu, na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, a dále aby ustanovené opatrovnici přiznal odměnu za 4 úkony právní služby á [částka], tj. [částka], včetně náhrady hotových výdajů ve výši [částka] úkon, tj. celkem [částka].

3. Žalovaný 2) napadl svým včasným a přípustným odvoláním výrok III usnesení, v němž namítl, že mu obvodní soud odepřel náhradu nákladů v plném rozsahu, neboť mu nepřiznal odměnu za dva úkony právní služby, které jeho právní zástupce ve věci vykonal. Jednalo se o schůzku s opatrovnicí žalované 1), s níž se právní zástupce žalovaného 2) sešel na pokyn svého klienta, přičemž tento úkon lze s ohledem na to, že žalovaní jsou žalováni společně a nerozdílně, podřadit pod § 11 odst. 1 písm. i) AT. Dále se jedná o jeho schůzku s právním zástupcem dne [datum], která přesáhla jednu hodinu. Proto je toho názoru, že mu náleží náhrada za další dva úkony právní služby ve výši [částka] (5 740 Kč/úkon + náhrada hotových výdajů [částka] Kč/úkon + DPH v částce [částka]). Navrhl tak, aby odvolací soud napadané usnesení ve výroku III změnil tak, že žalovanému 2) náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. odvoláními napadené výroky usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), shledal obě odvolání částečně důvodnými.

5. Předně je třeba uvést, že výrok o zastavení řízení (I), jakož i výrok o vrácení soudního poplatku ([příjmení]) nebyly napadeny odvoláním, pročež zůstaly stranou zájmu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci. Pro odvolací soud je tak závazné, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby.

6. Podle § 146 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného, nebo bylo-li zastaveno. Podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

7. Obecně lze shrnout, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 4359/2015). Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. V posuzované věci není sporu o tom, že zastavení řízení zavinila žalobkyně, která vzala žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že k jejímu podání došlo administrativním pochybením. Spornou tak zůstává pouze výše přiznané náhrady oběma žalovaným.

8. Pokud jde o odvolání žalované 1), odvolací soud shledal, že soud prvního stupně pochybil, pokud náhradu nákladů řízení uložil žalobkyni zaplatit k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], jelikož byla usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ustanovena opatrovnicí žalované 1) podle § 29 odst. 2 o. s. ř., tudíž v řízení nevystupovala jako zástupkyně na základě plné moci. Odměnu ustanovené opatrovnice, jakož i hotové výdaje, případně náhradu za daň z přidané hodnoty platí podle § 140 odst. 2 o. s. ř. stát. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř.

zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování státu. Vzhledem k citovanému ustanovení mělo být v souzené věci žalobkyni správně uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení žalované 1)„ k rukám“ státu, a potud je tak odvolání žalované 1) důvodné.

9. Jiná je situace, jde-li o druhou námitku žalované 1), tj. že jí obvodní soud opomněl přiznat náhradu za úkon právní služby v podobě porady opatrovnice s právním zástupcem žalovaného 2). V první řadě je namístě konstatovat, že advokátní tarif (AT), pokud se jedná o mimosmluvní odměnu za porady, výslovně zmiňuje pouze první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b), další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) a jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny (§ 11 odst. 1 písm. i). Jednání se zástupcem účastníka řízení stojícího na téže straně (v daném případě s advokátem druhého žalovaného) zde jako úkon právní služby zmíněno není, tudíž dle názoru odvolacího soudu nebylo záměrem zákonodárce poskytovat za něj náhradu. Oproti úkonu právní služby„ jednání s protistranou“, je zde zásadní rozdíl v tom, že při jednání s protistranou může dojít k mimosoudnímu vyřešení sporu, tudíž se jedná o bezpochyby účelný úkon, jenž může vyústit ve skončení řízení. Takovýto důsledek však jednání žalovaných způsobit nemůže, a proto zde odvolací soud nepovažuje za přiléhavé aplikovat na tento úkon analogicky § 11 odst. 1 písm. i) AT, jak navrhovala žalovaná 1) ve svém odvolání. Úkon pak nelze připodobnit ani k poradě s klientem, neboť tato je z povahy věci zcela nezbytná k tomu, aby mohl advokát řádně hájit zájmy klienta a postupovat podle jeho pokynů. Je pravdou, že v projednávané věci opatrovnice nemohla čerpat informace k případu od zastupovaného účastníka, neboť se jedná o právnickou osobu nemající statutární orgán, který by za ni mohl jednat. Přesto však opatrovnice měla možnost získat potřebné informace k věci při nahlížení do spisu, čehož také dne [datum] využila. Odvolací soud tak shrnuje, že soud prvního stupně postupoval správně, uložil-li žalobkyni povinnost zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení v částce [částka] sestávající z odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě), kdy sazba za 1 úkon činí dle § 7 bodu 5 částku [částka], a dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, tj. celkem [částka] za 2 úkony.

10. K odvolání žalovaného 2) odvolací soud, pokud jde o úkon v podobě porady s opatrovnicí žalované 1), odkazuje na argumentaci uvedenou výše. To, že se zástupce žalovaného 2) sešel s opatrovnicí první žalované, aby s ní probral žalovanou věc, tak ani v případě žalovaného 2) nelze považovat za úkon právní služby, za nějž by mu náležela náhrada dle § 11 odst. 1 AT. Žalovanému 2) však náleží náhrada za úkon právní služby v podobě porady s advokátem přesahující jednu hodinu, která se uskutečnila dne [datum]. Tuto poradu lze považovat za účelně vynaložený úkon právní služby, neboť se konala s dostatečným časovým odstupem od převzetí věci a zároveň předtím, nežli žalobkyně změnila své procesní stanovisko a vzala žalobu v plném rozsahu zpět. Náklady právního zastoupení tak sestávají z odměny za 3 úkony právní služby advokáta po [částka] (§ 7 bod 5 AT), tj. převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě a porada s klientem přesahující jednu hodinu, a též z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady za DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně tak v případě žalovaného 2) činí [částka].

11. Odvolací soud proto napadané rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a první žalovanou (výrok II) změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve prospěch České republiky, na účet Obvodního soudu pro Prahu 8; ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (výrok III) jej pak změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že výše náhrady činí [částka], jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Oba žalovaní byli v rámci odvolacího řízení úspěšní pouze z poloviny, a proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

13. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o odměně opatrovnice žalované 1).