o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 150/2020-158,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem 3 % od [datum] do zaplacení (I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem 8,5 % od [datum] do zaplacení (II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (III).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. V souvislosti s takto nepřiměřenou délkou trestního řízení totiž žalobci vznikla majetková škoda ve výši [částka], tj. za náklady na obhajobu, zaplacení znaleckého posudku a další paušální náklady, jakož i majetková škoda, vzniklá z titulu nesprávného úředního postupu Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor korupce, pod sp. zn. NCOZ [číslo] při nařízené domovní prohlídce, a to ve výši [částka], představující paušální částku za náhradu nevráceného majetku, rozbitých a zničených věcí, amortizovaných počítačů, atp., a ve výši [částka], představující rovněž paušální částku za nevrácené specifikované vkladní knížky, neboť v rámci domovní prohlídky došlo k nesprávnému úřednímu postupu policejního orgánu.

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Co se týká náhrady škody, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, uvedla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku, neboť není dán odpovědnostní titul. Pokud pak jde o částku [částka] a [částka] za nevrácené a poškozené věci a nevrácené vkladní knížky, uvedla, že žalobce řádně tuto škodu nespecifikoval, přičemž pak vkladní knížky nebyly psány na jméno žalobce, ale jednalo se o vkladní knížky cizích osob. Nadto domovní prohlídka byla zákonná, nedošlo ke zrušení rozhodnutí o nařízení domovní prohlídky, není tu rovněž dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu.

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování vyšel z toho, že žalobce byl trestně stíhán pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona na podkladě usnesení Policie ČR ze dne [datum], přičemž v průběhu přípravného řízení byly u žalobce zajištěny při domovní prohlídce specifikované věci, mimo jiné i vkladní knížky. Na žalobce byla podána obžaloba u Krajského soudu v Praze, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalobce byl posléze rozsudkem uznán vinným a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Po podání odvolání bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], rozhodnuto tak, že žalobce byl při nezměněném výroku o vině dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], odsouzen, mimo jiné, k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5let, došlo tak ke změně - zmírnění trestu. Trestní řízení proti žalobci trvalo od [datum] do [datum]. Protože žalobce v souvislosti s trestním stíháním vynaložil náklady na svoji obhajobu, zabýval se soud prvního stupně tím, zda je namístě žalobci náhradu této majetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení přiznat. Aplikoval § 1, § 8 odst. 1 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“), přičemž konstatoval, že tato odpovědnost je objektivní, jsou-li současně splněny 3 předpoklady: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí, či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřená v penězích) a 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, tedy nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97). Následně se zabýval pojmem nesprávného úředního postupu, když konstatoval, že nesprávným úředním postupem je i situace, kdy řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Posléze však uzavřel, že pokud jde o náklady trestního řízení, které žalobce vynaložil v rámci tohoto řízení na svoji obhajobu, ohledně tohoto žalobcem požadovaného nároku není dán odpovědnostní titul. Absentuje totiž kauzální nexus, neboť není dána příčinná souvislost mezi zaviněním a tvrzenou škodou, protože náklady na obhajobu žalobce nevynaložil v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V posuzovaném trestním řízení byl pravomocně odsouzen, byť v průběhu vedení trestního stíhání došlo ke zmírnění jemu uloženého trestu. Pro případ žalobce se tedy nejedná o nezákonné rozhodnutí, proti němuž brojil a v souvislosti s jeho zrušením vynaložil prostředky na svoji obhajobu, a proto § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu nelze použít. Tento nárok žalobce proto považoval za nedůvodný.

5. Ohledně uplatňované náhrady majetkové škody žalobcem z titulu tvrzené nezákonné domovní prohlídky, a to jednak proplacení paušální částky za při domovní prohlídce ztracené věci ve výši [částka] a ztracené vkladní knížky ve výši [částka] pak rovněž dospěl k závěru, že ani v tomto ohledu žaloba není důvodná. Zkonstatoval, že jednak žalobce žádá toliko paušální vyčíslení škody, což je nepřípustné, nadto však domovní prohlídka, která byla v rámci trestního řízení u žalobce provedena, nebyla shledána nezákonnou, neboť rozhodnutí o ní nebylo zrušeno, ani změněno. Zkonstatoval též, že obě vkladní knížky jsou pouze listiny, evidující potvrzení peněžitého ústavu o složení peněžních prostředků na bankovní účet, výběr hotovosti, či jiné peněžní operace, přičemž vkladní knížka představuje pohledávku za peněžním ústavem, který jejímu vlastníkovi předepisuje postup, pokud s tímto dokumentem nelze nakládat. Stát je však v režimu zákona o odpovědnosti státu za škodu až posledním dlužníkem. Na podkladě uvedeného žalobu v plném rozsahu, včetně požadovaného příslušenství jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu ve věci, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náleží 5 paušálů po [částka], tj. [částka], přičemž ve výroku o nákladech řízení (III) uvedl částku [částka].

7. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalobce. Soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Na podkladě provedených důkazů proto dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění. Zopakoval, že pokud jde o částku, a to majetkovou škodu ve výši [částka], že tuto žádá v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, které proti němu bylo vedeno. Byť je zde tedy evidentně odpovědnostní titul žalované, soud prvního stupně jej však neshledal s tím, že zde není dána příčinná souvislost mezi zaviněním a tvrzenou škodou. Toto právní posouzení věci však žalobce pokládá za nesprávné. Nedomáhá se náhrady škody z titulu nezákonnosti rozhodnutí, proto není podstatné, jestli dané rozhodnutí bylo či nebylo zrušeno. Náhradu majetkové škody uplatňuje z titulu nepřiměřenosti řízení. Řízení trvalo déle jak 8 let, požaduje tedy majetkovou škodu na rámec této doby. Náklady na obhajobu prokázal listinami, a to fakturami. Jestliže pak jde o majetkovou škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, a to provedením nezákonné domovní prohlídky, majetkovou škodu žádá hlavně pro nevrácené zabavené věci. Ani zde není podstatné, jestli domovní prohlídka byla či nebyla shledána zákonnou. Věci, které mu byly zabaveny, mu totiž měly být vráceny. Připomněl, že nezákonnost prohlídky je dána tím, jak byla domovní prohlídka provedena. Soudní příkaz byl doručen v té době jeho teprve sedmnáctileté dceři, zabavené věci nebyly podrobně sepsány, nebyla uvedena výše vkladů na vkladních knížkách. Za těchto okolností žalobce nemohl vznášet námitky proti protokolaci a uplatňovat svá práva. Část zabavených věcí mu pak nebyla nikdy vrácena. Pokud jde o nevrácené vkladní knížky, byly na doručitele, žalobce však, protože je neměl k dispozici, nemohl z nich uplatňovat žádná práva. Nadto soud prvního stupně neprovedl důkazy žalobcem navržené, neocenil nevrácené, některé i morálně zastaralé věci soudním znalcem a neprovedl dotaz u peněžního ústavu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná proti rozsudku, a to pouze ohledně výroku o nákladech řízení (III) podala rovněž včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasila s tím, v jaké výši jí náklady řízení byly přiznány. Předně poukázala na to, že v rámci napadeného výroku jsou náklady řízení uvedeny ve výši [částka], v rámci odůvodnění však pouze ve výši [částka]. Bez ohledu na tuto zjevnou nesprávnost však žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Soud prvního stupně totiž opomenul žalované přiznat i přípravy na účast na jednání, a to ve dnech [datum] a 2. 2. a [datum]. Žalovaná proto vychází z toho, že v řízení učinila celkem 8 úkonů, tedy náklady řízení před soudem prvního stupně by měly být stanoveny ve výši [částka]. Současně požádala o přiznání nákladů řízení odvolacího.

9. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že s tímto nesouhlasí. Navrhla, vyjma výroku o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Pokud žalobce soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkazy, které navrhoval, nemá za to, že by tato jeho argumentace byla důvodná. Ohledně jím požadované částky ve výši [částka] chybí odpovědnostní titul, neboť žalobcovo trestní stíhání nebylo pro nezákonnost zrušeno. Není tedy splněna základní zákonná podmínka pro přiznání nárokované částky. Namítaná nepřiměřenost délky řízení byla žalobci zohledněna v jiném samostatném řízení, přičemž obdržel přiměřené finanční zadostiučinění. Pokud pak se jedná o majetkovou škodu ve výši [částka], tato je ze strany žalobce co do nedostatečných tvrzení prakticky neprojednatelná, neboť žalobce nebyl schopen svůj nárok specifikovat, a to ani přes výzvu soudu. Je totiž naprosto nemyslitelné, aby žalobce majetkovou škodu uplatňoval paušální částkou. V rámci sporného řízení se nemůže zbavovat unesení břemene tvrzení a unesení břemene důkazního a nemůže je přenášet ani na soud. Nadto žalovaná vychází z toho, že žalobci majetková škoda v souvislosti s vkladními knížkami nevznikla. Vkladní knížky nejsou cenným papírem, jsou pouze dokumentem, evidujícím potvrzení peněžitého ústavu o složení peněžních prostředků na bankovní účet či výběr hotovosti, či jiné peněžní operace. Vkladní knížka představuje pohledávku za peněžním ústavem a vlastníkovi předepisuje postup, pokud nemůže s tímto dokumentem nakládat. Pokud pak na vkladní knížce byly uloženy nějaké finanční prostředky, ztráta vkladní knížky ještě automaticky neznamená, že by se měla rovnat finančním prostředkům v peněžním ústavu uloženým. Ani v tomto ohledu není dán na straně žalované odpovědnostní titul.

10. Žalobce se k vyjádření žalované vyjádřil replikou, v níž zopakoval své žalobní a odvolací důvody.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalované opodstatněné je.

12. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postupem podle § 120 o. s. ř. relevantní skutková zjištění a jím zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu. Jde-li pak o právní hodnocení věci, soud prvního stupně použil přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění. I odvolací soud tak připomíná, že předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, jak konstatoval soud prvního stupně, jsou: 1/ příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí, či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2/ poškozenému vznikla majetková újma vyjádřitelná v penězích (škoda), a 3) tato majetková újma je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení prokázáno, nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich, a pokud jen jeden z předpokladů není naplněn, odpovědnost státu za škodu není dána. V řízení je zjevné, že jedná-li se o nároky žalobce, je jimi jednak nárok na majetkovou škodu, představující jím vynaložené náklady na obhajobu v rámci trestního řízení, a to ve výši [částka], dále na zpracování znaleckého posudku ve výši [částka] a jakýsi paušál ve výši [částka], což dle žalobce představují náklady na úhradu cestovného – letenky, náklady spojené s pořizováním dokumentů nutných k provedení soudního sporu, úhrada za přípravu k soudnímu jednání, úhrada za účast při nařízeném soudním jednání, vypracování žaloby a případné odvolání. Tuto majetkovou újmu pak žalobce žádá v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, které proti němu bylo vedeno, přičemž řízení trvalo v době od [datum] do [datum]. Žalobce pak vychází z toho, že přiměřená délka daného trestního řízení by měla být 8 let, nad rámec této doby proto požaduje náklady na obhajobu. Vyšel-li tak v souvislosti s uvedeným požadavkem žalobce soud prvního stupně z výkladu pojmu nesprávného úředního postupu, správně konstatoval, že se jedná o ty případy vzniku újmy (škody), které byly vyvolány jinou činností státních orgánů, než činností rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je proto porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to při takových, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak bezprostředně se v obsahu vydaného rozhodnutí neodrazí. Správně soud prvního stupně vyšel i z toho, že ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti státu za škodu je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Za nesprávný úřední postup se totiž rovněž považuje porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nebyla-li tato zákonem stanovena. Jestliže tedy žalobce nárokuje majetkovou škodu, představující náklady trestního řízení celkem ve výši [částka] (sestávající z nákladů obhajoby [částka], nákladů znaleckého posudku [částka] a jakéhosi paušálu [částka]) a má za to, že tato majetková újma mu náleží, byť byl v daném řízení pravomocně odsouzen, v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, nutno konstatovat, že tomu tak není. Dle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. K této situaci však nedošlo, neboť, jak vyplynulo z provedeného dokazování soudem prvního stupně spisem Krajského soudu v Praze, sp. zn. 5 T 11/2011, žalobce byl odsouzen nejprve k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a po podání opravného prostředku – odvolání byl při nezměněném výroku o vině odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Pro případ žalobce se tak nejedná o trestní řízení, které by bylo zastaveno, či žalobce by byl skutku kladeného mu za vinu zproštěn, resp. vyplynulo by, že tento skutek není trestným činem. Jedině za tohoto předpokladu by totiž žalobce mohl nárokovat náklady vynaložené v průběhu trestního řízení na svoji obhajobu a nárokovat takto vzniklou majetkovou újmou. V důsledku nepřiměřené délky trestního řízení však žalobce ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu nárok na majetkovou újmu, spočívající v nákladech trestního řízení nemá. Uzavřel-li v této souvislosti soud prvního stupně, že pro případ žalobce není splněna podmínka § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, a tedy, že nárok žalobce na náhradu majetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení není důvodný, odvolací soud se s tímto jeho závěrem zcela ztotožňuje.

13. Jedná-li se pak o nárok žalobce na majetkovou újmu představující paušální částku [částka] za blíže nespecifikované věci ztracené, nevrácené, poškozené či morálně zastaralé, zabavené mu při domovní prohlídce provedené v rámci jeho trestního stíhání, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ani v tomto ohledu žaloba není důvodná. Žalobce totiž přes poučení soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně nespecifikoval, jaké věci mu při domovní prohlídce byly ztraceny, resp. nevráceny, či byly poškozeny, resp. morálně zestárly a k těmto svým absentujícím tvrzením pak nenavrhl ani dostatek důkazů. Jestliže totiž v tomto ohledu žalobce k takto blíže nespecifikovaným věcem k důkazu navrhl provedení znaleckého posudku soudním znalcem na ocenění jejich hodnoty, nutno poznamenat, že na žalobci nejprve bylo, aby tyto ztracené, resp. nevrácené či zničené a poškozené věci řádně specifikoval a teprve poté by se mohl domáhat provedení jím navrženého důkazu ocenění těchto konkrétních věcí. Takto však žalobce neučinil. Jak ale též správně uvedl soud prvního stupně, i kdyby však žalobce předmětné věci specifikoval a přesně jím požadovanou majetkovou škodu vyčíslil, nemohl by být jeho požadavek důvodný. Domovní prohlídka, k níž v rámci trestního řízení u žalobce došlo v jeho bydlišti, totiž nebyla shledána nezákonnou, neboť v průběhu řízení žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by kdy rozhodnutí o této domovní prohlídce bylo změněno či zrušeno. Žalobce nezákonnost domovní prohlídky spatřuje pouze v jím tvrzených skutečnostech, a to, že jí nebyl přítomen, naopak jí byla přítomna pouze jeho v tu dobu nezletilá dcera, protokol o domovní prohlídce nebyl řádně sepsán. Takové důvody nezákonnosti domovní prohlídky však žalobce byl povinen uplatňovat v průběhu trestního řízení ve smyslu trestního řádu, popř. formou ústavní stížnosti. Takto však neučinil, a jak shora uvedeno, rozhodnutí o domovní prohlídce nebylo zrušeno či změněno, nelze proto na domovní prohlídku, která byla uskutečněna v průběhu trestního řízení žalobce, pohlížet jako na nezákonnou. Jedná-li se pak o nárok žalobce na majetkovou škodu rovněž určenou v paušální výši, a to [částka] za při domovní prohlídce zajištěné 2 vkladní knížky, nutno konstatovat, jak rovněž tak učinil soud prvního stupně, že i v tomto ohledu žaloba není a ani nemůže být důvodná. Žalobcem tvrzené vkladní knížky, jak z provedeného dokazování vyplynulo, byly uvedeny na jméno, a to vkladní knížka ČS [číslo] na jméno [jméno] [příjmení] a vkladní knížka ČS [číslo] na jméno patrně [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno]. Je tak evidentní, že ani jedna uvedená vkladní knížka, o níž žalobce netvrdí, jaká na ní by měla být uložena finanční hotovost, nebyla na jméno žalobce, nejedná se tedy o vkladní knížku anonymní, tzv. na doručitele, nýbrž o vkladní knížky třetích osob. Nadto lze souhlasit s tvrzením žalované, že vkladní knížka není cenným papírem, je pouze dokumentem evidujícím potvrzení peněžitého ústavu o složení peněžních prostředků na bankovní účet, resp. výběr hotovosti či jiné peněžní operace. Pokud pak žalobce neměl k dispozici vkladní knížku jako takovou, nepochybně existuje postup, jakým se může na příslušný peněžní ústav obrátit, pokud s takovým dokumentem nemůže nakládat. Žádné skutečnosti v tomto smyslu však žalobce netvrdil, natož aby je prokázal. Na podkladě shora uvedeného tak lze jednoznačně uzavřít, že předně domovní prohlídka uskutečněná v bydlišti žalobce v průběhu jeho trestního stíhání byla zákonná, resp. nebylo prokázáno, že by se jednalo v tomto smyslu o rozhodnutí nezákonné, a již z tohoto pohledu je tak zjevné, že tu není dán odpovědnostní titul, a tedy odpovědnost státu za žalobcem tvrzenou majetkovou škodu. Jestliže tedy i ohledně těchto částek ([částka] + [částka]) soud prvního stupně nárok žalobce, včetně jím požadovaného příslušenství, zamítl, odvolací soud se s tímto závěrem o nedůvodnosti žaloby v plném rozsahu ztotožňuje.

14. V rámci výroku o nákladech řízení je však evidentní, že byť soud prvního stupně rozhodoval podle úspěchu ve věci, tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., žalované nepřiznal náklady řízení zcela. Náklady řízení žalované před soudem prvního stupně totiž představují celkem 8 úkonů, a to vyjádření ve věci, 3 přípravy před jednáním u soudu prvního stupně a 3 účasti u jednání u soudu prvního stupně, včetně písemné repliky k tvrzením žalobce, tj. celkem 8 úkonů právní služby advokáta po [částka], tj. celkem [částka]. Z popsaných důvodů proto odvolací soud výrok III napadeného rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. co do výše náhrady nákladů řízení žalované změnil, jinak jej, stejně tak jako výroky o věci samé (I, II), dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v rámci odvolacího řízení plně úspěšná, náleží jí proto náklady odvolacího řízení, a to za 4 úkony po [částka] (podané odvolání, vyjádření k odvolání žalobce, příprava na odvolací jednání a účast při odvolacím jednání dne [datum]), tj. celkem ve výši [částka].