o náhradu škody, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. dubna 2024, č. j. 76 C 220/2022-84,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení (I.), žalobu ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení zamítl (II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (III.).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal na žalované náhrady škody, představující náklady vynaložené na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které proti němu bylo vedeno [právnická osoba] v Soběslavi pod sp. zn. [číslo]. Přestupkové řízení v důsledku pochybení na straně přestupkového úřadu totiž neskončilo meritorním rozhodnutím, ale zastavením, přičemž odpovědnostní titul žalobce spatřuje v oznámení o zahájení přestupkového řízení, kdy majetková újma mu vznikla v podobě nákladů na právní zastoupení ve výši [částka]. Právní zastoupení bylo převzato okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl z přípisu [právnická osoba] v Soběslavi ze dne [datum] o tom, že má hradit pokutu a ukončeno bylo okamžikem pravomocného zastavení přestupkového řízení ke dni [datum].

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v předmětném přestupkovém řízení, žalovaná však požadovala uplatnění uvedeného nároku za neurčité, a proto s ním nebyly spojeny hmotněprávní účinky předběžného projednání nároku. Nedošlo proto ke stavení promlčecí doby. Vznesla proto námitku promlčení. Uvedla, že promlčecí doba začala běžet v den zastavení přestupkového řízení, tj. [datum], kdy žalobce měl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Posléze doplnila, že žalobce měl povědomost o újmě již k datu [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [právnická osoba]/2019-58, který zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum], č. j. [číslo] a uvedl, že rozhodnutí městského úřadu ze dne [datum], č. j. MS/[číslo], nebylo žalobci nikdy doručeno, a proto nebylo nikdy pravomocné. Namítla, že promlčecí doba uplynula k datu [datum].

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování uzavřel, že žalobce uplatnil u žalované požadavek na náhradu újmy dne [datum], přičemž žalovaná tento nárok dopisem ze dne [datum] odmítla uspokojit. Ze spisu [právnická osoba] [adresa], sp. zn. [číslo] a spisu [Anonymizováno] úřadu Jihočeského kraje sp. zn. [číslo]/pevac soud zjistil, že žalobci bylo dne [datum] doručeno oznámení o přestupku, jehož se měl dopustit tím, že [datum] ve 23:49 hodin na dálnici D3 překročil povolenou rychlost o 64 km/h. Žalobce na uvedené reagoval, přičemž sdělil svoji adresu v Rakousku a tuto uvedl jako adresu pro doručování. [právnická osoba] [adresa] vyhotovil zahájení přestupkového řízení dne [datum] a žalobce předvolal k nařízenému ústnímu jednání, avšak neúspěšně. Posléze se opakovaně správní orgán pokoušel žalobci doručit předvolání k jednání, z něhož se žalobce omluvil, při následujícím jednání bylo toto konáno bez přítomnosti žalobce. Následně bylo [právnická osoba] [adresa] dne [datum], č. j. [číslo], vyhotoveno rozhodnutí, kterým byl žalobce shledán vinným z přestupku a byla mu uložena pokuta a trest zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení. Na rozhodnutí městský úřad vyznačil právní moc ke dni [datum]. Žalobce na výzvu o nedoplatek uložené pokuty zaslal správnímu orgánu žádost o doručení rozhodnutí, odvolání proti rozhodnutí a žádost o prominutí zmeškání úkonu. Následně Krajský úřad Jihočeský kraj jako odvolací orgán o odvolání žalobce rozhodl tak, že jej jako opožděné zamítá. Žalobce posléze dne [datum] podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ke Krajskému soudu v [právnická osoba]. [právnická osoba] [adresa] žalobce podal žádost o obnovu řízení, o níž městský úřad rozhodl tak, že žádost o obnovu řízení zamítl. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, přičemž ve věci posléze Krajský soud v [právnická osoba] rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 58 [právnická osoba]/2019-58 tak, že rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem uvedeného byla skutečnost, že rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo] nebylo žalobci nikdy doručeno, nenabylo proto právní moci. Následně Krajský úřad Jihočeského kraje dne [datum], č. j. [číslo], rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], zrušil, a řízení zastavil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Po právní stránce posléze takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“, jakož i § 13, § 31 a § 32 odst. 1 tohoto zákona.

6. Následně se zabýval nejprve námitkou promlčení uplatněnou ze strany žalované v podobě, že chybné vyznačení doložky právní moci je nesprávným úředním postupem, který byl odstraněn rozsudkem Krajského soudu v [právnická osoba], přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a od tohoto dne tedy žalobce věděl, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a mohl svůj nárok uplatnit. Soud prvního stupně však uzavřel, že tato argumentace není správná, neboť žalobci bylo rozhodnutí o zrušení nezákonného rozhodnutí doručeno dne [datum], a pokud žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum], po dobu šesti měsíců neběžela promlčecí lhůta, a protože žaloba byla podána dne [datum], k promlčení na straně žalobce nedošlo.

7. Poté soud prvního stupně zkonstatoval, že pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu újmy je třeba prokázat splnění tří předpokladů, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. V dané věci pak předmětné správní řízení o přestupku skončilo pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, kdy odpovědnost žalobce za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání a uvedl, že tuto lze aplikovat analogicky i na řízení o přestupcích, tedy v situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. Zkonstatoval, že v předmětné věci bylo vydáno dne [datum] [právnická osoba] [adresa] rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, toto rozhodnutí však bylo následně zrušeno a došlo k zastavení řízení s ohledem na prekluzi odpovědnosti žalobce za daný přestupek. Uzavřel, že tedy v dané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tj. rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo] které bylo po proběhlém správním soudním řízení zrušeno a řízení bylo zastaveno. Ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo zrušeno, přičemž není podstatné, z jakých důvodů k jeho zrušením došlo. Současně soud prvního stupně shledal i existenci příčinné souvislosti, když uzavřel, že újma, sestávající z vynaložených nákladů na právní zastoupení žalobce by nebyla vznikla, nebýt daného přestupkového řízení a pochybení správních orgánů. Na straně správního orgánu totiž bylo lze shledat zatížení přestupkového řízení vadou, kdy správní orgán nerespektoval procesní předpisy a právní moc na nedoručeném správním rozhodnutí vyznačil, ačkoliv tak učinit neměl. Na straně žalobce naopak obstrukce neshledal, když od počátku žalobce se správním orgánem komunikoval a sdělil mu i adresu pro doručování v zahraničí.

8. Závěrem se soud prvního stupně zabýval tím, zda náklady, které žalobce na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení vynaložil, vynaložil skutečně účelně. Uzavřel, že právní zastoupení žalobce představovalo účelně vynaložených 15 úkonů právní služby advokáta po [částka], 15 režijních paušálů po [částka], to vše včetně 21% daně z přidané hodnoty, celkem tedy účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce v rámci předmětného přestupkového řízení představovaly částku [částka]. Protože pak žalovaná tuto částku žalobci včas neuhradila, naopak se ocitla s placením dluhu v prodlení, soud prvního stupně žalobci z částky [částka] přiznal i odpovídající úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to počínaje dnem [datum] do zaplacení.

9. Ve zbytku, ohledně částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení pak soud prvního stupně žalobu důvodnou neshledal, a proto ji v tomto rozsahu zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uzavřel, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, žalobce v rozsahu 93,7 %, žalovaná v rozsahu 6,3 % sporu. Žalobci proto celkem přiznal 87,4 % jím účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a 7 úkonů právní služby advokáta po [částka], 7 režijních paušálů po [částka], tj. celkem náklady řízení ve výši [částka].

11. Žalobce rozsudek, a to výrok o nákladech řízení, napadl včas podaným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně vyčíslil hodnotu jednoho právního úkonu, a to [částka] z částky [částka], ačkoliv předmětem řízení byla částka [částka] a hodnota jednoho úkonu právní služby advokáta proto představuje [částka]. Celkové náklady řízení tedy při 7 úkonech právní služby advokáta představovaly [částka], a to 7 × [částka], 7 × [částka] + [částka] soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Z toho pak 87,4 % představuje částku [částka], a nikoliv pouze částku [částka], jak určil soud prvního stupně. Nadto žalobce má za to, že soud prvního stupně měl vycházet z § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznat 100 % náhrady nákladů řízení, neboť neúspěch žalobce spočíval pouze v poměrně nepatrné části a nadto rozhodnutí o výši přiznaného nároku záviselo na úvaze soudu. Navrhl, aby odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka].

12. Rozsudek, a to vyhovující výrok o věci samé a výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky napadla včas podaným a přípustným odvoláním též žalovaná. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně posoudil jí vznesenou námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku. Poukázala na to, že v přestupkovém řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum], č. j. [číslo], jímž bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo]-OP-292/Dur. Toto rozhodnutí krajského úřadu bylo jako pravomocné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. 58 [právnická osoba]/2019-58, a náklady vynaložené na zrušení tohoto nezákonného rozhodnutí byly žalobci nahrazeny právě v rámci daného soudního řízení o správní žalobě. V řízení pak došlo k nesprávnému vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], přestože uvedené rozhodnutí žalobci nebylo nikdy řádně doručeno. Nesprávně vyznačená doložka právní moci je pak nesprávným úředním postupem. Dle zákona o odpovědnosti státu za škodu (§ 32 odst. 1) se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak platí, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody, způsobené nesprávným úředním postupem a nároky na náhradu nemajetkové újmy se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy, kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejímu vzniku. U uplatnění nároku u soudu přitom není třeba znát přesnou výši majetkové či nemajetkové újmy, postačuje, nabyl-li poškozený vědomost o rozsahu újmy, vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné sumě a možnosti jejího dodatečného zpřesnění v soudním řízení. O tom, že na rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] byla nesprávně vyznačena právní moc a že správní orgán považuje toto rozhodnutí za pravomocné, ačkoliv nebylo žalobci řádně doručeno, se pak žalobce dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy uhradil dle tohoto rozhodnutí pokutu ve výši [částka] a náklady řízení ve výši [částka] Nejméně od tohoto data tedy věděl, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu správního orgánu, a že náklady na právní zastoupení vynaložené na odstranění tohoto nesprávného úředního postupu pro něj znamenají škodu, která je limitována ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná dále uvedla, že k odstranění nesprávného úředního postupu i ke zrušení nezákonného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, došlo rozsudkem [právnická osoba] 145053/2018, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce pro opožděnost a konstatoval, že rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], nebylo žalobci nikdy doručeno, a proto není pravomocné. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Počínaje tímto datem žalobce měl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V danou dobu žalobce i věděl, jaké úkony právní pomoci mu byly k odstranění nesprávného úředního postupu jeho právním zástupcem poskytnuty a s ohledem na limitaci výše této škody podle advokátního tarifu i věděl, jaká je přesná výše jeho škody, která mu v souvislosti s odstraněním nesprávného úředního postupu vznikla. Počínaje dnem [datum] proto mohl uplatnit tento svůj nárok u soudu a počínaje tímto datem mu počala běžet tříletá promlčecí doba, která i se zohledněním stavení promlčecí doby po dobu šesti měsíců ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu (§ 35) uplynula dne [datum]. Žalobce však svoji žalobu podal až dne [datum], tj. nikoliv po právu, neboť v tu dobu byl již jeho nárok promlčen. Soud prvního stupně však námitku promlčení vznesenou žalovanou posoudil zcela nesprávně a chybně ji vyhodnotil jako nedůvodnou. Nesprávně totiž vycházel z toho, že nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], které bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum], č. j. [číslo], aniž přihlédl k tomu, že rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] nemohlo být nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu, neboť nebylo rušeno jako pravomocné pro nezákonnost, protože nikdy právní moci nenabylo, ale bylo zrušeno jako nepravomocné rozhodnutí z důvodu nikoliv jeho nezákonnosti, ale z důvodu, že nebylo řádně doručeno před zánikem odpovědnosti žalobce za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovanou je proto důvodná. Nadto soud prvního stupně též pochybil, pokud žalobě vyhověl i s ohledem na to, že řada žalobcem tvrzených právních úkonů nebyla vynaložena účelně. Uvedené platí pro všechny tvrzené porady s klientem, když právní zástupce žalobce musel získat všechny informace potřebné k odstranění nesprávného úředního postupu již v rámci úkonu - příprava a převzetí zastoupení. Úkony právní pomoci vynaložené v řízení o námitkách proti zápisu bodů do registru pak byly též neúčelné, neboť tyto zápisy by nutně musely být vymazány z úřední povinnosti poté, co došlo k odstranění nesprávného úředního postupu v podobě nesprávně vyznačené doložky právní moci na rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum]. Neúčelný úkon byla i výzva k vrácení pokuty, neboť tato výzva nevyžaduje žádné odborné znalosti a žalobce ji mohl učinit sám. Nadto pokuta by nepochybně musela být vrácena městským úřadem zcela automaticky z úřední moci. Žalovaná se též vyjádřila k tomu, že zcela neodůvodněná jsou tvrzení žalobce o tom, že nezákonné bylo celé přestupkové řízení, z obsahu provedeného dokazování totiž vyplynulo, že Policie ČR odevzdala věc k projednání přestupku [právnická osoba] [adresa], z níž plynuly jednoznačně skutečnosti, odůvodňující zahájení přestupkového řízení proti žalobci. [právnická osoba] [adresa] se sice následně dopustil pochybení při doručování odsuzujícího rozhodnutí žalobci, avšak toto pochybení nemůže samo o sobě založit nezákonnost celého vedení přestupkového řízení proti žalobci. Soud rozhodující v kompenzačním řízení je oprávněn si otázky důvodnosti přestupkového řízení posoudit sám, vést k uvedenému i dokazování a dospět k závěru o tom, zda se žalobce jednání, pro které byl v přestupkovém řízení stíhán, dopustil, či nikoliv, a zda jednal či nejednal v krajní nouzi. Soudy jsou totiž vázány jen rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [podezřelý výraz] čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo jej spáchal. Naopak nejsou vázány rozsudkem zprošťujícím, usnesením, kterým je [podezřelý výraz] (přestupkové) řízení zastaveno, a dokonce ani odůvodněním odsuzujícího rozsudku. Možnost náhrady škody je vyloučena v případech, kdy je sice řízení zastaveno, avšak v rámci kompenzačního řízení je zjištěno, že se žadatel protiprávního jednání dopustil. Nárok na náhradu škody je třeba odvozovat od jednání, pro které byl obviněný stíhán a v tomto směru musí být potvrzeno, že se stíhaná osoba tohoto jednání nedopustila, respektive nepodařilo se prokázat, že by se ho dopustila, anebo že takové jednání je právně dovolené. Odškodnění v jiné situaci pak považuje Nejvyšší i Ústavní soud za rozporné s dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti. Nadto žalovaná setrvala na tom, že sdělení adresy v Rakousku pro doručování písemností žalobcem bylo jeho obstrukčním jednáním. Tímto se totiž snažil co nejvíce průběh přestupkového řízení zkomplikovat ve snaze se vyhnout potrestání. Žalobce v předmětnou dobu žil ve společné domácnosti se svojí přítelkyní v pronajatém bytě v České republice v Praze. Neexistoval proto důvod, aby si písemnosti v průběhu přestupkového řízení nechal doručovat na adresu v zahraničí. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

14. Žalovaná se k odvolání žalobce rovněž nevyjádřila.

15. Odvolací soud na podkladě včas podaných a přípustných odvolání přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaných odvolání, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 202, § 202a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalované opodstatněné je.

16. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně si v dané věci předně neujasnil, co je či není v dané věci odpovědnostním titulem, tedy, zda se v dané věci jedná o nesprávný úřední postup, či nezákonné rozhodnutí. Na straně jedné vyšel z toho, že ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti státu za škodu se v řízení, a to konkrétně vedeným před [právnická osoba] [adresa], jakož i Krajským úřadem Jihočeského kraje, jednalo o nesprávný úřední postup, představující nesprávně vyznačenou doložku právní moci na rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [číslo]-[číslo]. Na straně druhé, však rovněž soud prvního stupně argumentuje nezákonným rozhodnutím, za něž rovněž považuje rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], které bylo posléze zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum], č. j. [číslo], když toto bylo žalobci doručeno dne [datum]. Pokud pak se soud prvního stupně zabývá příčinnou souvislostí mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody na straně žalobce, již nebere v úvahu nezákonné rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno, avšak příčinnou souvislost shledal mezi nesprávným úředním postupem a škodou vzniklou žalobci v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení. Odvolací soud však s těmito rozporuplnými závěry soudu prvního stupně nesouhlasí.

17. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že v rámci předmětného přestupkového řízení bylo vydáno rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum], č. j. [číslo], jímž bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo]. Ze spisu správního orgánu, tj. předmětného přestupkového řízení totiž vyplynulo, že [právnická osoba] [adresa] jako správní úřad prvního stupně vydal ve věci žalobce dne [datum] rozhodnutí č. j. [číslo], avšak toto se nepodařilo žalobci řádně doručit. Přesto však správní orgán na uvedeném rozhodnutí vyznačil doložku právní moci, a jemu nadřízený správní orgán Krajský úřad Jihočeského kraje posléze odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] pro opožděnost odmítl. Z uvedeného tak lze jednoznačně dovodit, že v souvislosti s nesprávným vyznačením doložky právní moci na rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nesprávně vyznačená doložka právní moci je nesprávným úředním postupem, jak plyne z ustálené judikatury, jednak Nejvyššího soudu, jakož i soudu Ústavního (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2888/10). Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne [datum] pak lze považovat za nezákonné rozhodnutí, neboť toto bylo jako pravomocné posléze zrušeno rozsudkem správního soudu, a sice Krajským soudem v [právnická osoba] dne [datum], č. j. 58 [právnická osoba]/2019-58. Dospěl-li však soud prvního stupně k závěru o tom, že nezákonným rozhodnutím v dané věci je rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a sice [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], kdy toto rozhodnutí bylo posléze zrušeno Krajským úřadem Jihočeského kraje dne [datum], č. j. [číslo], nutno uzavřít, že tento závěr soudu prvního stupně není správný a nelze z něj pro případ námitky promlčení vznesené ze strany žalované vůbec vycházet. Rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] totiž není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 zákona odpovědnosti státu za škodu, neboť nebylo nadřízeným orgánem, a to správním orgánem druhého stupně, tj. Krajským úřadem Jihočeského kraje zrušeno jako pravomocné pro nezákonnost, neboť nikdy nenabylo právní moci, ale bylo zrušeno jako nepravomocné, nikoliv z důvodu jeho nezákonnosti, ale z důvodu, že v průběhu přestupkového řízení nebylo žalobci nikdy řádně doručeno před zánikem jeho odpovědnosti za přestupek, z důvodu uplynutí promlčecí doby. Odvolací soud tak zcela souhlasí s odvolacími námitkami žalované, že totiž úvaha soudu prvního stupně o počátku běhu promlčecí doby je nesprávná, neboť odpovědnostním titulem v dané věci není nezákonné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ale nesprávný úřední postup správního orgánu prvního stupně, spočívající ve vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které nebylo žalobci řádně doručeno, ve spojení s nezákonným rozhodnutím správního orgánu druhého stupně, a to Krajského úřadu Jihočeského kraje, jímž bylo odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] zamítnuto pro jeho údajnou opožděnost. K odstranění nesprávného úředního postupu, jakož i ke zrušení nezákonného rozhodnutí správního rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, tj. Krajského úřadu Jihočeského kraje pak došlo rozsudkem Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. 58 [právnická osoba]/2019-58, který nabyl právní moci dne [datum]. Jedná-li se tak posléze o posouzení skutečnosti, zda v dané věci je nárok žalobce žalobou požadovaný promlčen či nikoliv, nutno vyjít z toho, že právě s nabytím právní moci rozsudku Krajského soudu v [právnická osoba], tj. dnem [datum], je nutno spojovat počátek běhu promlčecí doby. Právě uvedeného dne totiž měl žalobce vědomost o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá, přičemž v dané věci rovněž věděl o výši jemu vzniklé újmy, představující náklady na právní zastoupení, tj. úkony právní pomoci, kterých bylo třeba k odstranění nesprávného úředního postupu. Počínaje dnem následujícím, tj. dne [datum], tak žalobce mohl uplatnit tento nárok na náhradu škody u soudu ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu, a žalobci počala běžet tříletá promlčecí lhůta, která se zohledněním stavení promlčecí doby po dobu šesti měsíců ve smyslu § 35 zákona o odpovědnosti státu za škodu, žalobci uplynula dne [datum]. Z podané žaloby žalobcem je však zřejmé, že žalobce svoji žalobu u soudu podal až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Nezbude tak než uzavřít, že námitka promlčení žalobcem uplatněného nároku vznesená ze strany žalované je plně důvodná.

18. S ohledem na to, že soud prvního stupně však v důsledku nesprávného ujasnění odpovědnostního titulu a počátku běhu promlčecí doby dospěl k závěru, že nárok žalobce promlčen není, odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I) dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit tak, že žaloba ohledně požadavku žalobce na zaplacení [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení, tj. ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

19. Na podkladě uvedeného je zjevné, že odvolání žalobce do výroku o nákladech řízení (III) z důvodu, že soud prvního stupně žalobci náklady řízení nepřiznal ve správné výši, nemůže být důvodné.

20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v průběhu řízení, a to jak před soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím, plně úspěšná, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Před soudem prvního stupně náklady řízení žalované sestávají z 8 režijních paušálů po [částka] (vyjádření k žalobě, další vyjádření k procesnímu postupu ze dne [datum], 3 přípravy k ústnímu jednání ve věci a 3 účasti při soudních jednáních) tj. 8× [částka], tj. [částka]. Odvolací náklady žalované pak představují 3 režijní paušály po [částka] (§ 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za podané odvolání, za přípravu účasti na jednání, účast na jednání před odvolacím soudem, tj. celkem [částka]), celkové náklady řízení žalované ve výši [částka].