o určení vlastnického práva k nemovitosti a vydání nemovitosti, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. ledna 2024, č. j. 25 C 99/2022-259,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba (budova) č. p. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného na LV [číslo], vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], je žalobce (I), žalobu, aby žalovaný byl povinen vydat žalobci pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba (budova) č. p. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], zamítl (II) a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem specifikované nemovitosti s tím, že žalovaný je povinen tuto nemovitost žalobci vydat, a to s odůvodněním, že dne [datum] odvolal dar v podobě předmětné nemovitosti pro nevděk žalovaného, tedy odstoupil od darovací smlouvy. Odvolání daru žalobce učinil jednak dne [datum] a opětovně dne [datum]. Dne [datum] totiž žalobce s žalovaným uzavřel darovací smlouvu s příkazem, jejímž předmětem byla nemovitost - činžovní dům s bytovými a nebytovými prostory č. p. [číslo], nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Na základě této darovací smlouvy, jejímž vedlejším účastníkem byla manželka žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], byla též sjednána služebnost požívacího práva, dle které žalobce a jeho manželka mají právo užívat předmětnou nemovitost, brát z ní plody a užitky, zejména výnos z nájmů. Žalobce uvedl, že po určité době po podpisu darovací smlouvy se vztahy mezi ním a žalovaným začaly zhoršovat, když žalovaný na žalobce a jeho manželku činil řadu ataků, a to v období let 2019-2022, což vyústilo, zejména v podání žaloby na zrušení požívacího práva žalovaným vůči žalobci, jakož i podáním [podezřelý výraz] oznámení na žalobce a jeho manželku ze strany žalovaného, dále vulgární slovní a písemné ataky žalovaného vůči žalobci, to vše za situace, kdy žalobce je dlouhodobě vážně [podezřelý výraz]. Žalovaný opakovaně na žalobci vymiňoval investice do předmětné nemovitosti, a to z finančních prostředků žalobce, přičemž uvedeným podmiňoval styk žalobce a jeho manželky s jeho dcerami, tj. vnučkami. Žalobce veškeré ataky žalovaného pociťoval jako jeho nevděk vůči němu i jeho manželce, tj. matce žalovaného a tím zjevné porušení dobrých mravů, následně dospěl k závěru, že jednání žalovaného naplnilo zákonem stanovené podmínky pro odvolání daru pro nevděk obdarovaného vůči dárci.

3. Žalovaný v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasil. Popřel, že by se jednání popsaných žalobcem v žalobním návrhu dopustil. Uvedl, že vztahy mezi ním a žalobcem, jakož i jeho manželkou, byly do roku 2019 zcela normální a bez problémů. Situace se však změnila v roce 2019, kdy musel z důvodu zaměstnání a péče o dvě malé děti žalobci navrhnout, aby na správu nemovitostí najal správce. Žalobce najal pana [jméno FO] a došlo ke změně situace. Kontakt mezi žalobcem a žalovaným převzal tento správce a ten také žalovanému začal znemožňovat výkon vlastnického práva k předmětným nemovitostem. [jméno FO] rovněž ignoroval podněty ze strany žalovaného ohledně nedostatků nemovitosti a tyto bagatelizoval. Posléze byl žalovaný z podnětu žalobce nucen opustit jím užívaný byt a uhradit bezdůvodné obohacení za jeho užívání. Podání žaloby na zrušení požívacího práva žalobce a jeho manželky, stejně tak jako podání [podezřelý výraz] oznámení na tyto na Policii ČR, byl nucen učinit proto, aby nedošlo k ohrožování zdraví a bezpečnosti obyvatel dané nemovitosti, neboť nemovitost neměla zákonem požadované požární revize. Současně žalovaný uvedl, že má pochybnosti o aktuálním psychickém stavu žalobce a navrhl proto jeho vyšetření, neboť se domnívá, že lze pochybovat o tom, zda jednotlivé úkony nejsou činěny za žalobce dalšími osobami, a to zejména správcem panem [jméno FO], popřípadě právní zástupkyní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování, a to řadou listinných důkazů, jakož i výslechem svědků, dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu, jejímž předmětem byla specifikovaná nemovitost, přičemž dárce, tj. žalobce, uvedenou smlouvou daroval obdarovanému, tj. žalovanému, s příkazem předmětnou nemovitost se všemi součástmi a příslušenstvím a obdarovaný ji přijal do svého výlučného vlastnictví. Kromě specifikovaného příkazu byla v rámci darovací smlouvy též zřízena služebnost požívacího práva ve prospěch dárce a manželky dárce, a to tak, že dárci a manželce dárce se poskytuje právo užívat předmětné nemovitosti, brát z nich plody a užitky, zejména výnos z nájmu a podobně i právo na mimořádný výnos předmětné nemovitosti. Toto právo se dárci a manželce dárce poskytuje až do jejich smrti. Obdarovaný se dále zavázal, že až do smrti dárce a manželky dárce předmětnou nemovitost neprodá, nedaruje, nezastaví či nijak nezatíží, ani jiným způsobem nezcizí. Žalovaný je tedy v příslušném katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitosti. Současně vzal za prokázané, že vztahy mezi účastníky se začaly horšit kolem roku 2019, kdy předně důvodem zhoršení vztahu byla reakce žalovaného na neschválení jeho investičních plánů v domě, v důsledku čehož se vůči žalobci začal chovat velmi vulgárně a necitlivě. Kontakty mezi účastníky se zcela omezily, a to pouze na písemnou komunikaci, prostřednictvím e-mailů či SMS zpráv. Žalovaný zasílal žalobci řadu dehonestujících až šokujících SMS zpráv, byť si byl vědom, že žalobce se nachází ve vážném [podezřelý výraz] stavu a léčí se s rakovinou. Žalovaný také žalobci a jeho manželce v souvislosti s nespokojeností s nepřijetím jeho investičních plánů ze strany žalobce tomuto a jeho manželce vyhrožoval omezováním styků s nezletilými vnučkami, tj. dcerami žalovaného a jeho manželky. V důsledku uvedeného žalobce vypověděl žalovanému plné moci, na podkladě nichž prováděl správu domu a správou nemovitostí pověřil [jméno FO]. I poté se vztahy mezi účastníky dále zhoršovaly, žalobce a jeho manželka následně dospěli k závěru, že není myslitelné, aby žalovaný se svojí rodinou užíval předmětnou nemovitost, tj. byt v bytovém domě a vyzvali jej k vyklizení. Žalovaný vyklizení bytu dobrovolně odmítl, v důsledku čehož se žalobce musel obrátit na soud. Soudní cestou pak po žalovaném vymáhal i bezdůvodné obohacení za užívání předmětného bytu v nemovitosti. Situace následně vygradovala tak, že žalovaný vůči žalobci podal [podezřelý výraz] oznámení a posléze i žalobu na zrušení požívacího práva založeného darovací smlouvou. Stran [podezřelý výraz] stavu žalobce soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se dlouhodobě léčí s onkologickým [podezřelý výraz], avšak není léčen opiáty a jeho léčba neovlivňuje jeho rozhodovací procesy. Nebyly, proto potvrzeny pochybnosti o tom, že by žalobce s ohledem na svůj psychický stav nebyl schopen sám jednat a že by bylo třeba tuto skutečnost, popřípadě zkoumat znaleckým posudkem z oboru [podezřelý výraz] či [podezřelý výraz], k jehož zpracování by byl soudem prvního stupně ustanoven znalec. Z uvedených důvodů soud prvního stupně dokazování zpracováním předmětného znaleckého posudku z oboru [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] vůči žalobci neprovedl.

5. Po právní stránce soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro odvolání daru ze strany žalobce vůči žalovanému pro jeho nevděk. Žalovaný totiž překročil všechny pomyslné meze slušnosti chování vůči žalobci, jakož i své matce, manželce žalobce, přičemž se dopustil série aktů, jež v souladu s ustálenou judikaturou lze považovat za případy nevděku ve smyslu § 2072 o. z. Bylo jimi předně podání [podezřelý výraz] oznámení na žalobce a jeho manželku, podání žaloby na zrušení jejich požívacího práva, jež bylo zřízeno v rámci předmětné darovací smlouvy, jakož i vulgární slovní a písemné ataky žalovaného vůči žalobci, to vše v situaci, kdy mu bylo zřejmé, že žalobce se dlouhodobě léčí pro závažné onkologické [podezřelý výraz], jakož i podmiňování styku žalobce a jeho manželky s nezletilými dcerami žalovaného (vnučkami) investicemi ze strany žalobce do předmětné nemovitosti, i řada dalších kroků. Z uvedených důvodů proto žalobě jako důvodné vyhověl, neboť nepřisvědčil obranným tvrzením žalovaného o tom, že veškeré uvedené kroky činil pouze z důvodu obav o stav předmětné nemovitosti.

6. Ohledně požadavku žalobce na vydání předmětné nemovitosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že vydání se lze domáhat pouze u movitých věcí, nikoliv však u věcí nemovitých, kdy v tomto případě je nutné, co do žalobního petitu požadovat, popřípadě vyklizení předmětné nemovitosti. S ohledem na formulaci žalobního petitu proto, kdy žalobce se nedomáhal vyklizení specifikované nemovitosti, nýbrž jejího vydání a za situace, kdy v době rozhodování soudu prvního stupně žalovaný již předmětnou nemovitost neužíval a nedisponoval ani klíči od této, v tomto ohledu žalobní požadavek žalobce jako nedůvodný zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť poměr úspěchu žalobce i žalovaného byl shodný, rozhodl proto tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

8. Žalovaný rozsudek napadl včas podaným a přípustným blanketním odvoláním. Odvolání posléze doplnil tak, že soud prvního stupně na základě dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když zejména nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, neboť neprovedl navrhované znalecké zkoumání žalobce ohledně jeho psychického stavu. Potvrdil, že mezi účastníky došlo k uzavření darovací smlouvy, včetně smlouvy příkazní a též zřízení služebnosti požívacího práva pro žalobce a jeho manželku, čímž byly deklarovány velmi dobré vztahy mezi žalobcem a žalovaným. Takto bezproblémové rodinné soužití i ze strany žalovaného bezplatná správa nemovitosti probíhala až do začátku druhé poloviny roku 2019. Tehdy však žalovaný řešil ztrátu zaměstnání, jakož i zajištění životních potřeb své rodiny, přibyly mu starosti, a to vše se začalo podepisovat na jeho zdraví. Navrhl proto žalobci, aby pro výkon správcovské činnosti byla najata odborná správcovská firma. Žalobce pro výkon správcovské činnosti přijal správce [jméno FO]. Žalovaný s činností tohoto správce nebyl spokojen, neboť jeho činnost vykazovala nedostatky, nekompetentnost a nedostatečnou péči o nemovitost ve vlastnictví žalovaného. Tyto výtky proto sdělil žalobci, jeho reakcí však bylo naprosté odstřižení žalobce a jeho rodiny od žalovaného. Veškerý případný kontakt žalovaného s žalobcem posléze probíhal pouze přes osobu zmíněného správce, popřípadě pouze prostřednictvím e-mailu či telefonátů. [jméno FO] [jméno FO] se začal starat nejen o nemovitost, ale osobně i o žalobce a poté, kdy jej odstřihl od rodiny žalovaného, začal brát za tuto péči o žalobce i odměnu z příspěvku žalobce na péči o osobu ZTP. Korespondenci mezi žalobcem a žalovaným od uvedené doby začala vyřizovat výlučně jeho právní zástupkyně. I ta kategoricky odmítala jakýkoliv osobní kontakt mezi žalovaným a žalobcem, ačkoliv žalovaný o uvedené opakovaně žádal. Žalobce a jeho manželka žalovaného a jeho rodinu začali zcela ignorovat, odmítali účast na rodinných oslavách, jakož i na dalších setkáních. V tomto smyslu žalovaný zpochybnil svědeckou výpověď jednak svědkyně [jméno FO] i svědka [jméno FO], jakož i [jméno FO]. Žalovaný totiž naopak vychází z toho, že žalobce právě pod vlivem třetích osob, zejména správce [jméno FO], jednotlivé úkony nečinil sám, ale jeho jednání významně ovlivňovaly třetí osoby. Z tohoto důvodu, a také s ohledem na jeho probíhající léčbu, navrhl k prokázání způsobilosti žalobce, případě jeho ovládání třetími osobami, znalecký posudek z oboru [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]. Soud prvního stupně však nejprve se zpracováním tohoto znaleckého posudku souhlasil, posléze od něj upustil, a to na podkladě předložených lékařských zpráv ohledně žalobce. K tvrzením a skutečnostem v tomto smyslu uvedeným žalovaným dostatečně nepřihlédl, nesprávně proto dospěl k závěru o naprosté psychické způsobilosti žalobce. Poukázal rovněž na to, že ze strany žalobce byl v únoru 2021 vyzván k uhrazení bezdůvodného obohacení za jím a jeho rodinou užívaný byt. Dobrovolně tuto žalobcem nárokovanou částku však nezaplatil s ohledem na to, že bezplatné užívání tohoto bytu bylo svatebním darem žalobce žalovanému. I přesto žalobce však proti žalovanému podal u soudu žalobu na uhrazení bezdůvodného obohacení. Současně žalovaného vyzval k vyklizení bytu a následně podal k soudu i žalobu na vyklizení bytu. Byť žalovaný měl snahu se se žalobcem sejít a celou situaci projednat a vyřešit, k uvedenému nedošlo. Žalovaný taktéž v uvedenou dobu viděl, že správa domu je realizována nedostatečně, a to i na základě stížností nájemníků, a proto nechal v prosinci 2021 zpracovat auditní zprávu, z jejíchž závěrů vyplynulo, že požární bezpečnost objektu je velmi nedostačující a ohrožuje zdraví a bezpečnost nájemců budovy. Z tohoto důvodu proto v lednu 2022 podal na Policii ČR [podezřelý výraz] oznámení na podezření z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Uvedl předně, že ani žalobce, ani předmětný správce, s ním nekomunikují, závěry auditní zprávy ignorují, podání [podezřelý výraz] oznámení, které je důvodné, proto nebylo lze hodnotit jako projev nevděku tak, jak učinil soud prvního stupně. Protože pak žalovaný dále viděl, že zpráva o nemovitost není vykonávána dle potřeb nemovitosti a jejích nájemníků a v souladu s platnými bezpečnostními předpisy, správcem [jméno FO] a právní zástupkyní žalobce byl od žalobce a jeho manželky odstřižen, ze zoufalství a nemožnosti zajistit nápravu jiným způsobem podal dne [datum] u soudu žalobu na zrušení služebnosti požívacího práva žalobce a jeho manželky, kdy v rámci petitu navrhoval doživotní a bezplatné užívání specifikovaného bytu pro žalobce a jeho manželku s tím, že má v úmyslu o rodiče a dům pečovat tak, jako tomu bylo dříve. Ani toto uplatnění nároku žalobou u soudu proto nemůže být považováno za nevděk, neboť bylo legitimním jednáním žalovaného jako obdarovaného. Soud prvního stupně však v tomto smyslu nevycházel z uplatnění principu proporcionality, který lze uplatnit při kolizi dvou či více konkurujících si subjektivních práv. Nezkoumal tedy, že na straně žalobce bylo právo dar odvolat, avšak na straně žalovaného bylo dáno právo vlastnit majetek z pohledu Listiny základních práv a svobod. Připomněl, že chování obdarovaného, spočívající v nevděku, musí nabýt takové intenzity, aby právo dárce netrpět takový nevděk bylo porovnatelné se zájmem obdarovaného na zachování principu právní jistoty, tj. nedotknutelnosti vlastnictví. Z tohoto pohledu se soud prvního stupně měl především zabývat hlediskem objektivním a teprve posléze úvahou, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nadto k podání žaloby na zrušení služebnosti požívacího práva a [podezřelý výraz] oznámení na Policii ČR ze strany žalovaného došlo v době, kdy vztah mezi dárcem a obdarovaným, tedy žalobcem a žalovaným, byl již zcela nefunkční, přičemž na jeho rozvratu se výrazně podílelo i amorální chování samotného žalobce. Chování žalovaného proto za těchto daných okolností nebylo objektivně způsobilé žalobci zjevně ublížit. Nebyly tedy naplněny podmínky k odvolání daru. Žalovaný rovněž poukázal na to, že pokud jde o zásah do požívacího práva napadáním osoby správce [jméno FO], tak tento správce není členem rodiny, a proto případné jednání žalovaného vůči němu nebylo lze hodnotit ve smyslu § 2072 o. z. Ani požadavek žalovaného na smluvní pokutu, kterou žalovaný po žalobci požadoval, nelze považovat za nemravný, neboť žalovaný pouze využil možností zákona, a z tohoto důvodu tento jeho projev nelze považovat za projev nevděku vůči žalobci. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.

9. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. Vychází z toho, že soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc posléze posoudil i po stránce právní. Setrval na svých důvodech, které uvedl v odvolání daru, a to zejména na tom, že žalovaný podal proti žalobci a jeho manželce žalobu na zrušení požívacího práva k nemovitosti, když požívací právo bylo zřízeno právě darovací smlouvou, podal vůči žalobci a jeho manželce ničím nepodložené, neopodstatněné, šikanózní [podezřelý výraz] oznámení Policii ČR, zasahoval do požívacího práva žalobce napadáním osoby správce nemovitosti, čímž ztěžoval žalobci a jeho manželce správu nemovitosti. Uvedeným chtěl docílit odchodu uvedeného správce z nemovitosti a chtěl mít na jeho výběr vliv, dále zasahoval do požívacího práva žalobce a jeho manželky k nemovitosti tím, že odmítal vyklidit specifikovaný byt a tento nadále obýval, přičemž se dopouštěl i urážlivého a arogantního jednání vůči žalobci, kdy žalobce a jeho manželku nazýval lhářem a podrazákem, zasílal mu urážlivé SMS zprávy v době jeho [podezřelý výraz] před [podezřelý výraz], odpíral žalobci i jeho manželce styk s vnučkami a předně žalobci vyčítal způsob hospodaření s finančními prostředky s tím, že svými sponzorskými dary žalobce a jeho manželka okradli své vnučky, tj. dcery žalovaného. Současně po žalobci a manželce žádal i úhradu smluvní pokuty za nezaslané vyúčtování služeb za rok 2020, byť předmětný byt žalovaný užíval zcela zdarma a za jeho užívání odmítal cokoliv hradit, přičemž žalobci a jeho manželce doposud dluží částku přesahující [částka]. Dlouhodobě odmítal vyklidit svůj automobil z nemovitosti a dopouštěl se i dalších zásahů do požívacího práva žalobce a jeho manželky. To vše žalovaný učinil v souvislosti s tím, že si byl plně vědom, že žalobce je vážně dlouhodobě [podezřelý výraz], a to onkologicky a chováním žalovaného značně trpí. Ani v rámci odvolání žalovaný není schopen žádné formy sebereflexe a nepřipouští si jakékoliv závadné chování vůči žalobci a snaží se vinu za nastalou situaci hledat u žalobce či kohokoliv jiného, jen ne u sebe samého. Navrhl proto, aby jeho odvolání bylo zamítnuto, respektive rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

10. Posléze žalobce své vyjádření k odvolání žalovaného ještě obsáhle doplnil. Předně se zaměřil na to, že žalobu o zrušení služebnosti, jakož i [podezřelý výraz] oznámení žalovaný na žalobce a jeho manželku podal, nikoliv z obav o stav nemovitosti, ale z důvodu, že po něm bylo žalobcem a jeho manželkou požadováno vyklizení bytu, který do té doby se svojí rodinou bezplatně užíval. Před podáním žaloby na zrušení požívacího práva a podáním [podezřelý výraz] oznámení na Policii ČR totiž žalovaný žalobci ani jeho manželce neavizoval, že předmětnou nemovitost považuje za potencionálně nebezpečnou a v této společně s manželkou a nezletilými dětmi nadále až do června 2022, kdy mu ji nařídil soud vyklidit, bydlel. Pokud by totiž nemovitost považoval za natolik nebezpečnou pro uživatele (nájemce), jak sám tvrdí, těžko by se v ní sám i s nezletilými dětmi nadále zdržoval. Rovněž pak z pozice vlastníka neučinil sám žádné preventivní opatření, ačkoliv byl k takovým opatřením jako vlastník nejen oprávněn, ale i povinen. Ani subjektivní procesní práva totiž nemohou být dle Ústavního soudu vykonávána excesivně, nepřiměřeně a se zlovolnou motivací, aby byly hrubě překročeny dobré mravy. Žalobci pak není zřejmé, jakým způsobem se dle tvrzení žalovaného měl údajně na dané situaci podílet i on sám. Žalobce se totiž nedopustil vůči žalovanému žádného jednání, které by žalovaného opravňovalo k tomu, že se choval k žalobci a jeho manželce, jakožto svým rodičům, takto hrubým způsobem. Žalobce se na rozdíl od žalovaného, například zcela zdržel jakýchkoliv urážek, ale i použití prostředků [podezřelý výraz] práva navzdory tomu, že tak činit mohl, a to za situace, kdy žalovaný neoprávněně užíval byt, a to po dobu delší než patnáct měsíců. Zcela se žalobce ohradil proti tomu, že žalovaný nemůže vážně myslet svá tvrzení o tom, že jeho podání [podezřelý výraz] oznámení a šikanózní žaloba na zrušení užívacího práva nemohly žalobci nijak ublížit. Připomněl, že je osobou vysokého věku a trpí těžkým [podezřelý výraz]. Ocitl se však vinou žalovaného v situaci, kdy svá práva musí bránit u soudu a osoba, jíž důvěřoval a převedl na ni téměř celý svůj majetek, na něj podala [podezřelý výraz] oznámení a do žaloby o zrušení požívacího práva uvádí údaje, které zjevně svědčí o tom, že si ho neváží. Na rozpadu vztahu žalobce a jeho manželky se žalovaným se tak především podílel právě žalovaný svým chováním. Přerušení kontaktů ze strany žalobce vůči žalovanému bylo pouhou jeho obranou v okamžiku, když už nechtěl jeho neustálý nátlak dále snášet. Nadto na chování žalovaného je třeba hledět o to přísněji, z hlediska toho, jakého hmotného daru se mu od žalobce dostalo. Zpochybňuje-li pak žalovaný napadání osoby správce, a to, že ve vztahu k žalobci a jeho manželce se nejednalo o osobu blízkou, pak žalobce napadání uvedeného správce ze strany žalovaného považuje za faktický zásah do svého požívacího práva a požívacího práva své manželky. Je pak zcela irelevantní, že správce [jméno FO] není osobou blízkou ve smyslu občanského zákoníku. I vyúčtování pokuty za zpoždění vyúčtování služeb se žalovaný nemůže dovolávat, neboť v jeho případě se jedná o osobu, která byt užívala protiprávně, a proto soud prvního stupně i toto chování žalovaného zcela správně posoudil jako projev nevděku žalovaného.

11. Odvolací soud na podkladě včas podaného a přípustného odvolání legitimovanou osobou přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že podané odvolání není opodstatněné.

12. Odvolací soud předesílá, že soud prvního stupně provedeným dokazováním správně zjistil skutkový stav věci, z jím zjištěného skutkového stavu věci proto odvolací soud vychází. Zcela správně soud prvního stupně rovněž věc posoudil i po stránce právní. Zásadní otázkou v dané věci tak mezi účastníky bylo, zda žalovaný svým jednáním naplnil podmínky pro žalobcem požadované odstoupení od darovací smlouvy, respektive naplnil podmínky § 2072 odst. 1 o. z., tj. od darovací smlouvy pro nevděk obdarovaného odstoupit. Dospěl-li na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně k závěru, že žalovaný skutečně svým jednáním, a to předně sérií aktů, jimiž bylo [podezřelý výraz] oznámení na žalobce a jeho manželku, podání žaloby na zrušení požívacího práva, vulgární slovní a písemné ataky žalovaného vůči žalobci a podmiňování styku s jeho dcerami, jakožto vnučkami, investicemi z finančních prostředků žalobce a jeho manželky do předmětné nemovitosti, jakož i řadou dalších kroků, odvolací soud s tímto závěrem zcela souhlasí. I odvolací soud vychází z toho, že žalovaným uvedené jednání, a to předně podání [podezřelý výraz] oznámení na žalobce a jeho manželku, jakož i posléze podání žaloby o zrušení služebnosti, je zásadním projevem nevděku vůči žalobci jako dárci. Lze si totiž jen těžko představit, že tyto instituty, respektive jednání, žalovaný učinil, jak sám tvrdí, jako “zoufalé činy“, jimiž chtěl prosadit ochranu nemovitosti a jejich nájemníků v souladu s platnými bezpečnostními předpisy. Z uvedeného totiž jednoznačně plyne, že motivem tohoto jednání žalovaného vůči žalobci a jeho manželce nebyly obavy o stav nemovitosti, ale skutečnost, že byť darovací smlouvou žalobce jako dárce na žalovaného jako obdarovaného převedl „tzv. holé vlastnické právo“, žalovaný chtěl postupnými kroky docílit toho, aby mohl svévolně rozhodovat i o správě nemovitosti. Stejně tak posléze žalovaným podaná žaloba na zrušení služebnosti proti žalobci a jeho manželce evidentně zneužívá právní institut určený k řešení změn zakládajících hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby. Je zjevné, že právě touto podanou žalobou žalovaný překročil dobré mravy, neboť jako obdarovaný navrhl zrušení celého požívacího práva, skýtající značnou ekonomickou hodnotu, plynoucí z nájemních vztahů žalobci a jeho manželce jako dárci z předmětné nemovitosti s tím, že tomuto by napříště zbylo pouze užívací právo k bytu o velikosti 2+kk bez jakýchkoliv dalších ekonomických výhod či kompenzací, ačkoliv je zjevné, že v tomto smyslu zákon hovoří o náhradě přiměřené. Z provedeného dokazování pak, mimo jiné, vyplynulo i to, že žalovaný svým jednáním, a to hrubě urážlivými výrazy žalobce napadal prostřednictvím jím zasílaných SMS zpráv, přičemž tak činil za situace, kdy mu bylo dobře známo, že žalobce, jakožto jeho otec, je vážně [podezřelý výraz], léčí se s onkologickým [podezřelý výraz], přesto však byl schopen dne [datum] v rozmezí zhruba od 19:23 hodin do 21:21 hodin zaslat žalobci celkem devět SMS zpráv, v nichž opakovaně žalobce i jeho manželku osočuje tak, že nejsou schopni se o nemovitost smysluplně starat, proto jednou všechno prodá a nahromaděnou veteš vyhodí s tím, že žalobce vůbec nerozumí projektu žalovaného, který zamýšlel. Pouze jej podrazil a jednal za jeho zády, a proto se žalovaný s žalobcem dále nemá o čem bavit, neboť je blázen k smíchu a podrazák, ničemu nerozumí, vše hloupě zmařil a inteligenčně na věci již nestačí. Konstatuje, že se žalobcem již zbytečně strávil moc času zbytečnou diskuzí, neboť žalobce je podrazák a lhář a chová se jako dítě a v neposlední řadě dehonestuje i jeho přesvědčení (víru) s tím, že by se měl vyzpovídat, avšak nemá žádnou sebereflexi. Jen z této komunikace lze seznat, že žalovaný na žalobce a jeho manželku činil nepřiměřený nátlak ve smyslu svých záměrů a investic do nemovitosti a nebyl schopen akceptovat a přijmout rozhodnutí žalobce v tom smyslu, že navrhované záměry a projekty žalovaného žalobce nepřijal a nesouhlasí s nimi. V neposlední řadě žalovaným zmiňovaný psychický stav žalobce, kdy se v průběhu řízení domáhal znaleckého zkoumání psychického stavu žalobce s tím, že tento jednotlivá jednání nečinil samostatně, nýbrž pod vlivem třetích osob, když zmiňoval správce nemovitosti, jakož i právní zástupkyni žalobce, kteří zamezili možnosti osobního kontaktu žalovaného s žalobcem, odvolací soud uzavřel, že pokud soud prvního stupně v tomto smyslu znalecké zkoumání neprováděl, nepochybil. Žalovaným tvrzené skutečnosti v tomto smyslu totiž byly zcela vyvráceny jinými provedenými důkazy, a to lékařskými zprávami stran [podezřelý výraz] stavu žalobce. Ani odvolací námitka žalovaného o tom, že v tomto smyslu neprovedením znaleckého zkoumání žalobce zadáním znaleckého posudku z oboru [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] nedostatečně zjistil skutkový stav věci, tak není opodstatněná.

13. Protože pak obsahem podaného odvolání žalovaného je pouhá polemika s rozsudkem a jeho argumentace není způsobilá zvrátit správné závěry soudu prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že podané odvolání není důvodné.

14. Na podkladě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I) i v akcesorickém výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (III) jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v průběhu odvolacího řízení plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů právního zastoupení v této fázi řízení. Náklady řízení u žalobce představují náklady právního zastoupení, sestávající ze dvou úkonů právní služby advokáta po [částka] (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), ze dvou režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky), to vše včetně 21% daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobce prokázala, že je jejím plátcem, tedy náklady odvolacího řízení žalobce ve výši [částka].