o zaplacení 442 558 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. března 2024, č. j. 26 C 109/2022-165,

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně opětovně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované původně zaplacení [částka] z titulu náhrady škody podle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen zákon), když tvrdila, že jí škoda vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované. Po upřesnění žaloby nesprávný úřední postup žalobkyně spatřovala v tom, že orgány činné v [podezřelý výraz] nepostupovaly po zajištění vozidla do doby jeho vrácení žalobkyni v souladu s § 8 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v [podezřelý výraz] a o změně některých zákonů. V průběhu zajištění totiž došlo ke snížení hodnoty vozidla v přímém důsledku jeho nesprávné údržby (nevyměnění pneumatik, neprovedení komplexních servisních předepsaných prohlídek, absence kontroly chodu motoru – výměně oleje, brzdové kapaliny, absence revize přední a zadní nápravy, předcházení vnějšího poškození vozidla, nedobití/nevyměnění akumulátoru apod.). Zdůraznila, že u luxusních vozidel typu Ferrari jsou mnohem kratší servisní intervaly než u běžných vozů. Velkoobjemové motory vyžadují častější výměnu oleje a potřebují více servisní péče. S odkazem na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno], žalobkyně požadovala na žalované původně částku [částka] včetně DPH.

Soud prvního stupně ve věci již rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky navzájem a vůči České republice zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem sporu tak zůstala částka [částka] s příslušenstvím.

Soud prvního stupně, aniž by vzal do úvahy závazný názor vyslovený odvolacím soudem, ve věci nařídil jednání, v jehož úvodu účastníky poučil podle § 119a o. s. ř. a ve věci opětovně rozhodl přezkoumávaným rozsudkem tak, že žalobě co do částky [částka] s příslušenstvím ve výroku specifikovaným vyhověl (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a v téže lhůtě žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ve výši [částka] (výrok III).

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval výpověď svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO], poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika vypracovaného znalcem [jméno FO] a konstatoval, že vzal v úvahu skutečnost, že se na vozidle prováděla údržba, a tak jak ji popsal svědek [jméno FO], podle znalce však údržba nebyla taková, aby zabránila znehodnocení vozidla, nikoliv v čase, nýbrž tím, že nebyly prováděny servisní kontroly, a došlo tak ke ztrátě hodnoty vozidla.

Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval § 2952 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a uzavřel, že žalobkyni vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona spočívajícího v tom, že předmětné vozidlo nebylo náležitě udržováno. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke zrušení rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona, bylo zajištění vozidla oprávněné. Bez bližšího odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dobu osmi let, po kterou bylo vozidlo zajištěno, považuje za přiměřenou.

Ke vzniku odpovědnosti za škodu soud prvního stupně předepsal, že se jedná a objektivní odpovědnost, jíž se nelze zprostit a je zapotřebí současného splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) existence příčinné souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] Sb.). V souzené věci došlo k faktickému poškození vozidla, jehož výši znalec ocenil částkou [částka], konkrétně k tomuto poškození došlo při garážování vozidla po jeho předání žalobkyní, tedy v souvislosti s jeho zajištěním. Žalovaná navíc nezajistila řádnou údržbu vozidla a žalobkyni tak v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikla i další škoda ve výši [částka] představující zmenšení majetku žalobkyně. V důsledku zanedbání řádné péče o svěřenou věc, k níž byly orgány státu ze zákona povinny (podle § 80 tr. řádu měla [veřejný orgán] republiky povinnost věc vrátit majiteli ve stavu, ve kterém byla odebrána), došlo ke znehodnocení předmětu úschovy a tím i ke vzniku škody na majetku žalobkyně, je tak zjevné, že na straně žalované došlo k nesprávném úředníků postupu. K příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem soud prvního stupně uvedl, že existence příčinné souvislosti je z obsahu spisu a provedeného dokazování více než zřejmá. Zdůraznil, že částka [částka] (včetně poškození blatníku) představuje újmu vzniklou žalobkyni v důsledku nedostatečné údržby, nikoliv z důvodu snížení časové hodnoty vozidla.

Rozsudek napadla žalovaná včas podaným odvoláním, v němž k přiznané částce ve výši [částka] uvedla tak jako v předchozím průběhu řízení, že tento nárok nebyl u žalované v rámci žádosti o předběžné projednání nároku odškodnění uplatněn a rovněž ani nebyl předmětem žaloby. Předmětem sporu byla škoda na vozidle ve výši [částka] a byla požadována z důvodu tvrzeného nesprávného úředního postupu [veřejný orgán] republiky, který byl spatřován v nesprávné péči o zajištěné vozidlo. Žádné mechanické poškození blatníku ze strany PČR nebylo vůbec namítáno, tudíž v této části nebyly naplněny podmínky řízení, kdy je nejprve nutné podat žádost u příslušného úřadu podle § 14 odst. 1 zákona. Domáhat se takového nároku u soudu by žalobkyně mohla pouze tehdy, pokud byl nárok nebyl plně uspokojen v souladu s § 15 odst. 2 zákona. Odvolatelka současně poukázala na výpověď svědka Hejzlera, zejména na tu část, kde uvedl, „poškození bylo na pravém zadním blatníku, blatník byl promáčknutý a odřený. Shodou okolností si pamatuji, ale nevím, jestli to bylo 5 nebo 10 let, kamarád známé, který vlastnil odtahovou službu, v tu dobu vozidlo odtahovali a řidiči mi říkali, když s tím vozidlem vyjížděli, tak do vozidla bouchla vrata, takže když se to vozidlo bralo od toho člověka nebo když se skládalo ve skladu…, tím se tedy promáčkl pravý zadní bok, ale nevím, jestli to bylo u [veřejný orgán]. Myslím, že když [veřejný orgán] zadržovala to vozidlo, tak v tu dobu, když to odněkud vyjíždělo, ale teď nevím, jestli to bylo, když se to vozidlo bralo od toho člověka, nebo když se to skládalo v tom skladu, to už teď nevím“.

K soudem prvního stupně konstatované existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu žalovaná tvrdila, že znalecký posudek na hodnotu vozidla v situaci řádného uskladnění a řádné péče a znalecký posudek obsahující vliv uskladnění a skutečně provedené péče, se, co se týče uskladnění vozidla, v ničem neliší. Jediný rozdíl mezi oběma znaleckými posudky spočívá v tom, že během skutečně prováděné péče nemělo vozidlo technickou kontrolu a neabsolvovaly se pravidelné servisní prohlídky v odborném servise Ferrari. Tak jako v předchozím průběhu řízení na svoji obranu tvrdila, že žádným právním předpisem není stanoveno, že určité druhy zajištěných vozidel, měly být servisovány v autorizovaných servisech a že by se s nimi mělo jezdit na STK. Servis a údržba byly prováděny v souladu s interními předpisy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které vycházejí ze zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v [podezřelý výraz], řádná údržba byla rovněž prováděna odborně způsobilou osobou. V této souvislosti pak poukázala na výpověď svědka [jméno FO]. Žalovaná sice neprováděla ročně výměnu oleje a filtrů a nevozila vozidlo na servisní prohlídky do autorizovaného servisu Ferrari, ale prováděla kontrolu a údržbu vozidla dle doložených protokolů. Svědek [jméno FO] také uvedl, že po odtažení žalobci vráceného vozidla byla koupena nová autobaterie, vyměněny svíčky, olej, brzdové kapaliny, pneumatiky a provedena STK. Tyto úkony by musely být po vrácení vozidla provedeny i tehdy, pokud by žalovaná v průběhu zajištění místo kontroly hladiny oleje a brzdové kapaliny by ji měnila a průběžně vozidla na STK vozila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a zopakoval dokazování výslechem svědka [jméno FO], [jméno FO] a výslechem znalce [jméno FO].

Z výpovědi [jméno FO] zjistil že auto projížděl zhruba 4× do roka, ale přesně si to již nepamatoval, a to vždy cca 400 m. Do autorizovaného servisu s vozidlem nejezdili, nezajišťovali technickou kontrolu, nestarali se o servis ani o provoz, zajišťovali pouze věci na vozidle podle smlouvy, kterou mají uzavřenou s Úřadem pro zastupovaní státu ve věcech majetkových. Obsah smlouvy si již svědek nepamatoval, pouze uvedl ve smlouvě je asi 6 nebo 8 bodů, podle nichž měli zajištěnou věc spravovat a tyto činnosti také prováděli. Cenu servisní prohlídky vozů Ferrari odhadl na [částka], a zdůraznil, že jde pouze o hrubý odhad.

Svědek [jméno FO] vypověděl, že měl plnou moc k vyzvednutí vozidla v roce 2020. Automobil byl v hale, zaprášený a nepojízdný, protože byla zcela vybitá baterie. Nikdo neví, zda auto v době zajištění jezdilo. Uvedl, že z doslechu je mu známo, že při vyjíždění vozidla (v době jeho zajištění) byl vítr, bouchla do něj vrata. Nevěděl, kdo vozidlo řídil.

Z výpovědi znalce [jméno FO] odvolací soud zjistil, že na závěrech svého znaleckého posudku, včetně jeho doplnění, který podal v řízení před soudem prvního stupně trvá. Uvedl, že vozidlo bylo skladováno v zásadě v odpovídajících prostorech, ale odstávka byla dlouhodobá, což se projevilo v poklesu hodnoty automobilu. Především vozidla nebylo provozováno, ačkoliv mělo být pravidelně startováno, pravidelně měly být kontrolovány pneumatiky nebo alespoň měněna poloha nastavení gumy, měl být také pravidelně měněn oleji, zajištěn pohyb vozidla a rozhýbání brzd. Jedna věc je tato technická péče, zejména s důrazem na specifika vozu Ferrari, které je sportovním vozidlem se silným motorem dimenzovaným na rychlou jízdu, a jednak nebyly prováděny technické kontroly a další pravidelné servisní úkony autorizovaným servisem, tak jak vyplývá právě ze správy autorizovaného servisu. Vedle toho došlo k poškození bočnice. [adresa] 000 Kč tedy představuje pokles hodnoty vzniklý v důsledku údržby prováděné způsobem popsaným ve znaleckém posudku a znalcem při odvolacím jednání.

Odvolání není důvodné.

Za situace, kdy soudu prvního stupně si nevyjasnil předmět sporu (žalobkyně nebyla vyzvána k upřesnění žaloby, v čem spatřuje nesprávný úřední postup žalované), a za situace, kdy soud prvního stupně neprovedl hodnocení důkazů podle zásad stanovených v § 132 o. s. ř. (k poškození blatníku neuvedl, jak se vypořádal s rozpory mezi protokolem o zajištění vozidla a výpovědí svědka [jméno FO]), odvolací soud vyzval žalobkyni k upřesnění tvrzení a dokazování zopakoval, aby se tak vytvořil procesní prostor pro hodnocení již soudem prvního stupně provedených důkazů.

Žalobkyně uvedla, že nesprávný úřední postup spatřuje v tom, že vozidlo nebylo řádně udržováno a byl poškozen blatník vozidla.

Odvolací soud zjistil, že údržba vozidla byla prováděna podle interního pokynu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebyly realizovány servisní prohlídky v autorizovaném servisu, nebyla prováděna STK, měněna autobaterie, svíčky, olej, brzdové kapaliny apod. Z výpovědi svědka [jméno FO] vztahující se k poškozenému blatníku je zřejmé, že o vzniku poškození se dozvěděl z doslechu, nebyl schopen se k této skutečnosti blíže vyjádřit. Odvolací soud proto vycházel z protokolu o zajištění vozidla, z něhož je zřejmé, že vozidlo při jeho zajištění poškozeno nebylo.

Z hlediska právního posouzení věci se odvolací soud nejprve zabýval tím, zda byl nárok v celém jeho rozsahu včas uplatněn podle § 14 zákona. Vyšel přitom ze žádosti žalobkyně na náhradu škody ze dne [datum] adresované žalované, z níž je zřejmé, že požadovala z titulu náhrady škody původně žalovanou částku ([částka]), s odkazem na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno] v části popisu technického stavu vozidla po jeho předání žalobkyni, tedy i náhradu za poškozený blatník. Stejně tak pak svůj nárok koncipovala i v podané žalobě. Odvolací soud k otázce řádného uplatnění nároku uzavřel, že byl uplatněn včas a v rozsahu odpovídajícím náhradě škody požadované v důsledku nedostatečné údržby vozidla po dobu jeho zajištění a dále i v důsledku poškození blatníku.

Jak správně předeslal soud prvního stupně, ke vzniku odpovědnosti státu za majetkovou újmu, zákon předpokládá naplnění třech zákonných předpokladů, tedy v souzené věci existenci nesprávného úředního postupu, vznik škody a kauzální nexus mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem.

Podle § 8a odst. [právnická osoba] zákona č. 279/2003 Sb. majetek zajištěný v [podezřelý výraz] se spravuje podle tohoto zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně ke snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil. Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu přiznává tento zákon nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem. Správce vykonává jednotlivá práva a povinnosti podle povahy zajištěného majetku a práv s ním spojených v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou o správě; přitom postupuje řádně a svědomitě. Movité věci, jež byli obviněným vydány nebo mu byli odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci. Správce činí za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník, případně jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat (§ 10 odst. 2 a 3 zákona č. 279/2003 Sb. Podle § 11 zákona náklady nutné pro řádný výkon správy zajištěného majetku hradí soud z prostředků státního rozpočtu, pokud zvláštní právní předpisy upravující nakládání se zajištěným majetkem neumožňují jejich úhradu jiným způsobem. Z uvedeného lze dovodit, že základním principem úhrady nákladů je, že náklady aktivní správy nehradí obviněný či jiný vlastník majetku, a to i přesto, že by sám část nákladů nebo veškeré vynaložené náklady na udržování majetku jinak musel vynaložit. Vyplývá to ze skutečnosti, že dispoziční právo vlastníka s majetkem je omezeno, když nemůže s majetkem volně nakládat ani jej používat. Znamená to, že po dobu aktivní správy nerozhoduje o způsobu udržování majetku a neodpovídá tedy ani za výši vynaložených nákladů na správu, naopak povinnost úhrady všech nákladů správy zajištěného majetku leží na státu. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 590/08 a I. ÚS 215/12, v nichž Ústavní soud vyslovil názor, že má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Není současně pochyb o tom, že zajištění věci je zásahem omezujícím základní práva dotčené osoby, které po dobu zajištění zůstává pouze holé vlastnictví. Ve vztahu k požadavku na orgány jednající jménem státu na řádný výkon správy zajištěného majetku přitom není právně významné, že byl zajištěn v souladu se zákonem.

V souzené věci zůstalo i po zopakování dokazování odvolacím soudem mimo jakoukoliv pochybnost, že ze strany správce (odhlédnuto od interního pokynu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) nebyla prováděna řádná údržba vozidla Ferrari, které potřebuje nadstandardní péči. Z hlediska technického vozidlo nebylo provozováno, nebylo prováděno mazání a výměna oleje, pravidelně startováno, nebyly měněny pneumatiky. Současně nebyly správcem prováděny technické kontroly (STK) a vozidlo nebylo servisováno, vedle toho došlo i k poškození blatníku. Všechny tyto zjištěné skutečnosti vedli odvolací soud k závěru, že ze strany žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem se nepředpokládá, ale musí být prokázána; právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Pro posouzení, zda stát odpovídá za tvrzenou škodu je podstatné, zda škoda vznikla či nevznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. O vztah příčinné souvislosti jde přitom tehdy, pokud tvrzená škoda vznikla následkem tvrzeného nesprávného úředního postupu (příkladmo srovnej nález Ústavního soudu I ÚS 312/05 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V souzené věci odvolací soud uzavřel, že ke škodě vzniklé žalobkyni v rozsahu a výši žalobou uplatněné došlo v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované popsaným shora, a zbývalo proto posoudit výši takto vzniklé škody. Odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [jméno FO], byť správnost jeho závěrů byla ze strany žalované zpochybňována. K hodnocení důkazů znaleckým posudkem odvolací soud předesílá, že znalecký posudek je jedním z důkazů prováděným podle § 120 a následujících o. s. ř., a soud je povinen jej hodnotit jako každý jiný důkaz, neboť nemá větší důkazní sílu než ostatní v řízení provedené důkazy. Ačkoliv soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost závěrů znaleckého posudku (nemá k přezkoumání dostatečně odborné znalosti), je na něm, aby znalecký posudek přezkoumal z hlediska odůvodnění znalcem přijatých závěrů, a to se zřetelem ke všem skutečnostem, které vyšli v řízení najevo. V souzené věci byl znalec [jméno FO] ke svým závěrům přijatým v jím vypracovaném znaleckém posudku vyslechnut, jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím, své znalecké závěry srozumitelně a logicky vyjádřil, a i při své výpovědi před odvolacím soudem je srozumitelně obhájil.

S těmito důvody odvolací soud uzavřel, že v souzené věci byly splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované (§13 zákona)., rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně akcesoricky navazujících výroku o nákladech řízení (II, III).

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť i v této fázi řízení byla žalobkyně plně procesně úspěšná. Její náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení v celkové výši [částka] (3 úkony právní služby - vyjádření k odvolání účast u odvolacího jednání dne [datum] a dne [datum], á [částka], 3x paušální částka á [částka], 21% DPH [částka]).

O náhradě nákladů České republice bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady jsou tvořeny vyplaceným svědečným svědkovi [jméno FO] ve výši [částka] a znalečným přiznaným znalci [jméno FO] ve výši [částka], celkem v částce [částka].