o zaplacení 34 916,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. prosince 2023, č. j. 41 C 30/2023-69,

1. Rozsudkem v záhlaví označeném soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím ve výroku specifikovaném (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Požadovaného plnění se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování vzdělávacích služeb číslo [smlouva] (dále též jen smlouva), jejíž součástí jsou [právnická osoba] podmínky (dále též jen VOP). Za poskytnutí služby bylo žalobkyní žalované zaplaceno [částka] [právnická osoba] důvodu vypuknutí [podezřelý výraz] konfliktu na Ukrajině, domovském státě žalobkyně, který se významně negativně projevil v její finanční situaci, byla smlouva v souladu s jejími ustanoveními a se souhlasem žalované ukončena z důvodu vyšší moci. K ukončení smlouvy došlo v souladu s čl. 5.3. [právnická osoba] podmínek. Podle smlouvy byla žalovaná v takovém případě povinna vrátit žalobkyni zaplacené prostředky po odečtu registračního poplatku ve výši [částka] a nákladů vzniklých v souvislosti s organizací vzdělávacího programu a zrušením účasti žalobkyně v tomto programu. Žalovaná své náklady vyčíslila v dopise ze dne [datum] částkou [částka] odpovídající částce [částka]. Částku ve výši [částka] označenou jako přeplatek, zaslala žalobkyni. Uvedla, že žalovaná vyčíslené náklady nijak nedoložila, navíc tyto náklady nejsou důsledkem ukončení smlouvy ze strany žalobkyně, a nevznikly tak v souvislosti s ukončením její účasti ve vzdělávacím programu. Nadto žalovaná na krytí nákladů nezapočetla tzv. registrační poplatek, který si ponechala, a jehož účel není zcela zřejmý. Z tohoto důvodu žalobkyně požadovala vrácení zbylé částky ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a na svoji obranu poukázala na čl. 5.3., čl. 5.4. VOP, které jsou součástí uzavřené smlouvy. Akcentovala rovněž čl. [právnická osoba].7. VOP. Uvedla dále, že na přípis žalobkyně ze dne [datum], kterým se žalobkyně obrátila na žalovanou se žádostí o zrušení smlouvy, reagovala žalovaná dne [datum], když žalobkyni, nad rámec povinností vyplývajících ze smlouvy, nabídla několik variant řešení celé situace.

K této nabídce přistoupila s vědomím obtíží a obav, kterým je řada studentů žalované nucena čelit s ohledem na opatření přijatá příslušnými orgány České republiky v souvislosti s ruskou vojenskou agresí na Ukrajině. Zdůraznila, že současně žalobkyni upozornila, že nevyužije-li žádnou z nabízených možností, bude dále postupováno podle příslušných ustanovení smlouvy a VOP. Žalobkyni bylo též avizováno, že s ohledem na aktuální situaci, kdy v případě zrušení účasti žalobkyně na jazykovém kurzu není objektivně možné očekávat nahrazení osoby žalobkyně jiným účastníkem jazykového kurzu, bude nutno vyčkat do zahájení výuky jazykového kurzu tak, aby bylo zřejmé, kolik studentů výuku tohoto kursu skutečně započne a kolik případně nikoliv. Žalobkyně následně žalované sdělila, že i nadále trvá na výpovědi smlouvy a na vrácení zaplaceného kurzovného. V návaznosti na to žalovaná přistoupila, po datu zahájení předmětného jazykového kurzu, ke konečnému vypořádání v následujícím rozsahu a výši, a) nákladů na zajištění výuky ve výukové skupině, do které měla žalobkyně být zařazena, spočívající v nákladech na odměnu lektora. Tyto náklady činí v případě výukové skupiny žalobkyně částku [částka] za jednu vyučovací hodinu a jazykový kurz byl sjednán v hodinové dotaci 870 hodin, celkové náklady na odměnu lektora tak činí [částka]. S ohledem na skutečnost, že na výukovou skupinu je počítáno s 18 studenty, a vzhledem k tomu, že i přes usilovnou snahu se žalované nepodařilo předmětnou skupinu namísto žalobkyně obsadit jiným zájemcem, byla žalovaná nucena požadovat poměrnou částku odměny připadající na žalobkyni, tedy částku ve výši [částka]; b) nákladů spojených s nájmem vyučovacích prostor. Žalovaná využívá k výuce jazykových kurzů pronajaté prostory, kdy nájemné včetně nákladů na služby spojené s nájmem těchto prostor činí [částka] měsíčně za jeden m2. S ohledem na velikost vyučovací místnosti (30 m²) tak při délce žalobkyní sjednaného jazykového kurzu v trvání 10 měsíců a využití předmětné výukové místnosti v daném období dvěma výukovými skupinami připadá na výukovou skupinu žalobkyně částka ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že na výukovou skupinu je počítáno s 18 studenty, a vzhledem k tomu, že i přes usilovnou snahu se žalované nepodařilo předmětnou skupinu namísto žalobkyně obsadit jiným zájemcem, byla žalovaná nucena požadovat poměrnou částku těchto nákladů připadající na žalobkyni, tedy částku ve výši [částka]; c) nákladů spojených s obstaráním dokladů potřebných k příjezdu žalobkyně do České republiky a účasti na výuce na jazykovém kurzu vyplývajícím ze smlouvy (poplatek za obstarání potvrzení o studiu), ve výši [částka]; d) z nákladů spojených s ubytováním žalobkyně v České republice, kdy tyto náklady v případě žalobkyně dosahují částky [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v souvislosti se smlouvou uhradila žalované částku [částka], je zřejmé, že po odečtení nevratného registračního poplatku ve výši [částka] a nákladů, které vznikly v souvislosti s organizací vzdělávacího programu a se zrušením účasti žalobkyně ve vzdělávacím programu, ve výši [částka], vznikl v souvislosti se smlouvou přeplatek ve výši [částka]. Částku ve výši [částka] žalovaná žalobkyni poukázala na označený bankovní účet dne [datum].

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z nesporných tvrzení účastníků o uzavření smlouvy [číslo] o poskytování vzdělávacích služeb, jejímž předmětem byla účast žalobkyně na jazykovém kurzu realizovaném žalovanou. Program kurzu zahrnoval 870 hodin češtiny a kurz měl probíhat v Praze od [datum]. Žalobkyně zaplatila žalované částku ve výši [částka] jako kurzovné, žalovaná si ponechala částku [částka], což odpovídá částce [částka] na náklady spojené se zrušením účasti žalobkyně na jazykovém kurzu, žádost o zrušení smlouvy zaslala žalobkyně žalované dne [datum].

5. Soud prvního stupně konstatoval, že spornou skutečností mezi účastníky bylo, zda žalované vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s organizací vzdělávacího kurzu. Odkázal na znění smlouvy, článek 2.11, [právnická osoba].5, [právnická osoba].7, 5.3, 5.4 VOP a čl. 3.4 smlouvy, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Konstatoval, že účastnice řízení dne [datum] uzavřely platně a účinně smlouvu o poskytování vzdělávacích služeb, jejímž předmětem byla účast žalobkyně na jazykovém kurzu realizovaném žalovanou. S ohledem na to, že žalobkyně v daném právním vztahu vystupovala jako spotřebitel, dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost žalobkyni poučit ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. i) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) o jejím právu od smlouvy odstoupit, když toto poučení není v uzavřené smlouvě uvedeno a žalovaná ani žalobkyně neposkytla vzorový formulář pro takové odstoupení. V takovém případě vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit podle § 1829 odst. 4 o. z. ve lhůtě jednoho roku od uzavření smlouvy, tj. do [datum]. Žalobkyně od smlouvy odstoupila na základě sdělení ze dne [datum], ve kterém žalovanou požádala o zrušení smlouvy z důvodu [podezřelý výraz] konfliktu na Ukrajině a katastrofální finanční situace. Byť žalobkyně výslovně neuvedla formulaci, že od smlouvy odstupuje či ji vypovídá, z vyrozumění je zřejmé, že daným prohlášením žalobkyně jasně vyjádřila vůli jednostranně právní vztah ukončit. Žalobkyně sice explicitně nevyslovila, že se jedná o odstoupení od smlouvy, nicméně jako laik požádala o zrušení smlouvy z důvodu [podezřelý výraz] konfliktu. Podle obsahu tohoto právního jednání dospěl soud prvního stupně k závěru, že se jedná o odstoupení od smlouvy, a tudíž došlo ke zrušení smluvního vztahu od počátku. Bylo pak věcí žalované, aby žalobkyni řádně poučila o všech jejích právech a skutečnost, že tak neučinila, nemůže jít k tíži žalobkyně. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a uzavřel, že závazek mezi účastníky plynoucí ze smlouvy, byl v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně ke dni [datum] podle § 2004 odst. 1 o. z. zrušen od počátku a žalované vzniklo podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. bezdůvodné obohacení, které představuje plnění, které podle smlouvy přijala a které je povinna žalobkyni vydat.

6. V další části rozhodnutí soud odůvodnil povinnost žalované zaplatit úrok z prodlení (odkaz na § 1970 o. z.), a to počínaje od [datum], kdy bylo žalované doručeno odstoupení od smlouvy s výzvou k vrácení předmětného peněžitého plnění.

7. Rozsudek napadla žalovaná včas podaným odvoláním, které založila na odvolacím důvodu podle § 205 odst. 2 písm. a), c), e), a g) o. s. ř. K uplatněným odvolacím důvodům uvedla, že soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou podjatosti, kterou žalovaná vznesla ve svém vyjádření ze dne [datum]. Pouze při jednání konaném dne [datum] uvedl, že námitku zamítá a důvody uvede v písemném vyhotovení rozsudku, v něm však důvody absentují. V této souvislosti žalovaná označila rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný a uvedla, že nepřezkoumatelnost rozsudku přitom sama o sobě je zjevnou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Opětovně tvrdila, že podjatost jmenované soudkyně spatřuje v tom, že postupovala způsobem, kdy účastníkům předestřela právní argumentaci, která má vést k procesnímu úspěchu žalobkyně v projednávané věci, to vše za situace, kdy žalobkyně na takové právní argumentaci podanou žalobu nestavěla, ba dokonce za situace, kdy z přednesu žalobkyně u soudního jednání vyplynulo, že svůj přípis ze dne [datum] pokládá za výpověď smlouvy, přičemž pouze nesouhlasí s finančním vypořádáním provedeným žalovaným podle čl. 5.4 VOP. Popsaný postup soudu prvního stupně překračuje rámec § 14 odst. 4 o. s. ř. upravující definici okolností vylučující důvody podjatosti soudce. V této v souvislosti odvolatelka uzavřela, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce.

8. Z hlediska věci samé odvolatelka vyjádřila nesouhlas se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, podle nějž „žalobkyně od smlouvy odstoupila na základě sdělení ze dne [datum]“ (odst. 25 odůvodnění rozsudku). Žalovaná již ke svému vyjádření k žalobě ze dne [datum] přiložila mimo jiné přípis žalobkyně ze dne [datum] obsahující projev vůle žalobkyně k ukončení smluvního vztahu. V této souvislosti pak odkazovala na svá vyjádření činěná v průběhu řízení před soudcem prvního stupně. Vyslovila přesvědčení, že uvedla-li žalobkyně ve svém přípise ze dne [datum], že smlouvu vypovídá a současně prostřednictvím (laického) popisu práva žalovaného na náhradu vynaložených nákladů odkázala na čl. 5.4. VOP, pak projev vůle žalobkyně nelze posoudit jako odstoupení od smlouvy. Naopak z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně smluvní vztah s žalovaným vypověděla podle čl. 5.3., 5.4. VOP. Uvedené platí tím spíše, kdy žalobkyně sama ve své žalobě uvádí, že smluvní vztah podle čl. 5.3., 5.4. VOP vypověděla. V kontextu těchto skutečností nemůže obstát skutkový závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně od smluvního vztahu odstoupila, a tento závěr je tak v rozporu s nespornými tvrzeními účastníků řízení i s provedeným dokazováním. Na uvedeném nemohla změnit ničeho ani případná spotřebitelská povaha předmětného smluvního vztahu.

9. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně zatížil řízení zásadní procesní vadou, neboť žalobkyni poskytl nepřípustné poučeni o hmotném právu, když při jednání konaném dne [datum] z vlastní iniciativy odkázal na obdobnou věc projednávanou v témže senátu včetně tam přijatého právního závěru jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím.

Tento postup soudu považovala odvolatelka v přímém rozporu s procesní úpravou i ustálenou judikaturou, a v tomto směru poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z něhož citovala. I pro případ, že by žalovaná argumentaci obsaženou v čl. 25 přezkoumávaného rozsudku přijala, setrvala na svém názoru, že z povahy věci by se soud mohl a měl těmito otázkami zabývat výhradně v případě, kdyby žalobkyně tvrdila, že odstoupila od smlouvy a soud by tak měl posuzovat platnost takového odstoupení. Jestliže však žalobkyně tvrdila, že smlouvu vypověděla v souladu s čl. 5.3., 5.4. VOP, byl tento postup soudu prvního stupně zjevně excesivní. Soud se v takovém případě měl zabývat nanejvýš platností takové výpovědi, když ve skutečnosti ani to nebylo nutné, neboť žalovaný neplatnost výpovědi žalobkyně nenamítal. V této souvislosti odvolatelka uzavřela, že soud prvního stupně nejprve výhradně sám a z vlastní iniciativy nahradil skutková a právní tvrzení žalobkyně, a až v návaznosti na to se mohl zabývat – a zabýval – dotčenými právními ustanoveními. K tomuto postupu soudu prvního stupně uvedla, že je ve zjevném rozporu s § 5 o. s. ř. i ustálenou judikaturou.

10. V neposlední řadě odvolatelka vyslovila nesouhlas s právním závěrem rozsudku, podle nějž měl předmětný smluvní vztah se žalobkyní spotřebitelský charakter. Uvedla, že tuto námitku vznáší výhradně z procesní opatrnosti, když by v daném případě povaha dotčeného smluvního vztahu ani neměla být relevantní. Žalovaná nicméně již v průběhu řízení před soudem prvého stupně poukazovala na to, že právní závěr o spotřebitelské povaze smlouvy o vzdělání je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a v tomto směru poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. K tvrzení žalované, že žalobkyně není ve vztahu k ní spotřebitelkou poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], kde Nejvyšší soud, s odkazem na rozsudek soudního dvora EU konstatoval, že „vzdělání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků žáky a jejich rodiči představují službu po ve smyslu unijního práva, jelikož instituce sledující cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu“. Tvrzení žalované, že žalobkyně plánovala účast na jazykovém kurzu, aby mohla v budoucnu na území České republiky vykonávat výdělečnou činnost, je čistě spekulativní a nemá oporu v žádném tvrzení žalobkyně, prokázaném skutkovém stavu, a už vůbec nevyplývá z pouhé skutečnosti, že se žalobkyně plánovala jazykového kurzu účastnit.

12. K vznesené námitce podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně uvedla, že tvrzení žalované, že soud prvního stupně měl při jednání konaném dne [datum] uvést, že důvod zamítnutí námitky podjatosti vyjádří v písemném vyhotovení rozsudku, neodpovídá přepisu zvukového záznamu z tohoto jednání. Naopak při tomto jednání se soud s námitkou dostatečně vypořádal, když sdělil stranám, proč ji nepovažuje za důvodnou a pouze poukázal na to, že tato otázka bude pravděpodobně předmětem přezkumu odvolacího soudu. K obsahu námitky podjatosti žalobkyně tvrdila, že soud pouze na základě skutkových zjištění vyslovil svůj (nejprve předběžný) právní názor, přičemž právním posouzením žalobkyně není vázán, postupoval tak ve všech ohledech v souladu se zákonem.

13. K ukončení smlouvy žalobkyně uvedla, že chtěla z důvodů, které označila v žádosti ze dne [datum], a které byly později před soudem blíže rozvedeny, smlouvu se žalovanou ukončit a vrátit vynaložené prostředky, které jí po právu náležejí. Žalovaná ve svém odvolání upozorňuje na to, že žalobkyně výslovně uvedla, že chce smlouvu vypovědět, avšak termín použitý v žádosti o ukončení smlouvy takto specifický rozhodně není. Slovo výpověď se pouze jevilo jako nejvhodnější ekvivalent překladateli textu, aniž by byl pravděpodobně se situací seznámen po obsahové stránce. Nicméně právní jednání mají být ve světle § 555 odst. 1 občanského zákoníku posuzována podle svého obsahu, čehož se paradoxně dovolává i žalovaná, když dle jejího názoru prvostupňový soud postupoval v rozporu s tímto ustanovením. Soud se však při výkladu jednání žalobkyně uvedeného pravidla držel, na rozdíl od žalované, která jeho charakter dovozuje výhradně z toho, jak bylo jednání označeno. Je totiž zřejmé, že žalobkyně chtěla smluvní vztah ukončit a domoci se vrácení vynaložených prostředků v nejvyšší možné míře. Nelze jí přitom klást k tíži, že postupovala v souladu se smlouvou a své jednání neoznačila jako odstoupení od smlouvy, když o tomto svém právu nebyla žalovanou řádně poučena. V tomto ohledu se pak jeví jako zcela absolutní tvrzení žalované, že žalobkyni, byť v postavení spotřebitelky, nelze upírat sjednané právo smlouvu vypovědět, k němuž dle žalované pravděpodobně dochází výkladem jejího jednání pro ni příznivějším, a dále tvrzení, že takový výklad by byl v rozporu s jí projevenou vůlí. Argumentace žalované v tomto ohledu působí dojmem, že se ze svého protiprávního či nepoctivého jednání pro sebe snaží získat výhodu na úkor slabší strany, což je zjevně v rozporu se základními ustanoveními soukromého práva jako takového, zejména § 6 o. z.

14. K tvrzení odvolatelky o nepřípustném poučení o hmotném právu ze strany soudu prvního stupně žalobkyně tvrdila, že úkolem účastníků řízení je tvrdit relevantní skutečnosti a ty pak navrženými důkazy prokazovat, přičemž takto dovozovaný skutkový stav strany sporu přirozeně opírají o právní argumentaci. Právní argumentací účastníků řízení však soud není nikterak vázán, tím spíše nelze uzavřít, že aby mohl soud na zjištěný skutkový stav právní normu aplikovat, je potřeba tuto souvztažnost nejprve „tvrdit“. Poukázala v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 343/09, v němž je uvedeno, že „právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět toto ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobce není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu“.

15. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval důvodností námitky podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vznesené žalovanou.

17. Důvodem k vyloučení soudce zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky. Důvodem podjatosti podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nemůže být skutečnost, že řízení probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníků řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Způsob, jímž je vedeno řízení, byť na účastníky nepůsobí příznivým dojmem, sám o sobě nedokládá absenci nestranného úsudku ze strany soudců, neboť není okolností, jež by naznačovala jejich zainteresovanost na výsledku sporu. Spatřuje-li proto žalovaná podjatost jmenované soudkyně v jejím postupu, kdy při ústním jednání seznámila účastníky řízení se svým právním názorem na dosud zjištěný skutkový stav, není tato námitka podjatosti důvodná.

Popsaný postup soudu prvního stupně byla naopak procesně korektní, když respektoval zásadu předvídatelnosti jako jednoho z komponentů práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

18. Soud prvního stupně, zřejmě inspirován rozhodnutím odvolacího soudu vydaného v obdobné věci (Městský soud v Praze, sp. zn. [spisová značka]), učinil závěr, že žalobkyně byla v právním vztahu v postavení spotřebitele, aniž by však tento svůj právní názor blíže zpřístupnil. Bez ohledu na to, zda žalobkyně byla či nikoliv v postavení spotřebitele, odvolací soud postupem podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 118a odst. 2 o. s. ř. seznámil účastníky řízení se svým právním náhledem na věc, a dal jim tak prostor přizpůsobit svá procesní stanoviska (doplnit tvrzení) tomuto právnímu názoru odvolacího soudu.

19. Pro výklad právních jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla nebo musela být známa adresátovi. Odvolací soud s poukazem na znění smlouvy při odvolacím jednání konstatoval, že smlouva z důvodu své nepřesnosti vzbuzuje pochybnosti o výkladu užitého pojmu „... právo předčasně ukončit ...“ (čl. 5 smlouvy), a to se zřetelem k navazujícímu čl. 5.3. a 5.4. smlouvy, kdy jednak v čl. 5.3. je založeno právo smluvní strany předčasně smlouvu ukončit zasláním písemné žádosti, v čl. 5.4. pak navazuje ujednání o právech a povinnostech plynoucích z výpovědi smlouvy. V této části smlouva připouští možnost různého výkladu. Jednak výkladu odstoupení od smlouvy jako jednostranného právního jednání, s nímž je spojen účinek zrušení závazku od počátku, jednak výpovědi smlouvy jako jednostranného právního jednání, které však, na rozdíl od odstoupení, má účinky zrušení závazku do budoucna. Na tuto situaci dopadá § 557 o. z., podle něhož se použitý výraz vyloží k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

20. V souzené věci není pochyb o tom, že návrh smlouvy sepisovala žalovaná, která tedy pojem ukončení smlouvy a návaznosti na tento pojem užité v dalších částech smlouvy použila jako první. Odvolací soud proto zvolil takový výklad, že se jedná o odstoupení od smlouvy, neboť tento výklad zakládá žalované méně práv, než by měla při výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně.

21. Odstoupením od smlouvy tak zanikly smluvní práva a povinnosti, a naopak vznikly práva a povinnosti z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a následující o. z.), v daném případě se jedná o právo žalobkyně na vydání majetkového prospěchu, který žalovaná na její úkor získala (bez spravedlivého důvodu).

22. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá žalované částce představující platbu, kterou žalobkyně žalované zaplatila (po odečtení registračního poplatku) a žalovaná tuto částku na základě posléze zrušené smlouvy přijala.

23. S uvedenými důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako výrokově věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

24. O nákladech odvolacím řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši [částka]. Jeden úkon právní služby činí částku [částka], právní zástupce žalované učinil dva právní úkony (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), náleží mu proto, včetně paušální náhrady á [částka], náhrada nákladů ve výši [částka] bez DPH, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] není plátcem DPH.