o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Žalobou se žalobce domáhal žalované částky na základě tvrzení, že je držitelem povolení [anonymizováno] k poskytování spotřebitelských úvěrů a je též držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalované poskytl úvěr ve výši [částka], a to dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 66,7 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], to vše dle splátkového kalendáře. Žalobce schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřil na podkladě dokladů a informací získaných od žalované, databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti, došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Žalovaná rovněž oznámila žalobci dne [datum], že má v úmyslu využít ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb., o délku ochranné doby se proto odložil čas plnění peněžitých dluhů žalované vůči žalobci z uzavřené smlouvy, přičemž ochranná doba trvala od [datum] do [datum]. Žalobce žalované potvrdil přijetí oznámení o využití ochranné doby a sdělil den počátku a konce této doby a informaci o výši, počtu a četnosti plateb, jež má žalovaná provést po skončení ochranné doby, a celkové částce, kterou má zaplatit. Úrok za poskytnutí úvěru za dobu trvání ochranné doby byl splatný po splnění všech peněžitých dluhů, jejich čas plnění byl odložen. Žalovaná však následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalobci vzniklo právo též na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Vzniklo mu též právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka]. Posléze tak žalovaná žalobci dlužila částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši [částka] s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem [datum] do zaplacení a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení, když žalobce požadoval úrok v nominální roční úrokové sazbě 52,21 % p. a., která odpovídá úrokové sazbě sjednané ve smlouvě, za dobu trvání ochranné doby pak požaduje tento úrok ve výši repo sazby vyhlášené [anonymizováno] zvýšené o 8 procentních bodů. Součástí žalobních tvrzení byla specifikace jednotlivých nároků plynoucí ze závazkového vztahu vzniklého mezi účastníky.

2. Žalovaná byla usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzvána ve lhůtě 10dnů od doručení usnesení k písemnému vyjádření k žalobě, tedy zejména, aby uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popř. v jakém rozsahu, vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Ačkoliv uvedené usnesení bylo žalované doručeno, ve lhůtě soudem stanovené, ani později, se žalovaná nevyjádřila.

3. Soud prvního stupně proto nařídil jednání na den [datum], k němuž žalovaná byla řádně a včas předvolána, v rámci předvolání byla upozorněna na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, k jednání se však bez důvodné a včasné omluvy nedostavila. Věc proto projednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). [anonymizováno] zástupce žalobce se k jednání dostavil, při tomto jednání vzal žalobu částečně co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 17,21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zpět a ve věci navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

4. Za této procesní situace soud prvního stupně rozhodl ohledně částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. o částečném zastavení řízení (I) a ohledně zbylého požadovaného nároku žalobce rozsudkem pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř., neboť vzal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech sporu za nesporná. Tento skutkový stav pak posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 2048 o. z., povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení odůvodnil § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž zdůraznil, že se jedná o věc, která umožňuje uzavření soudního smíru.

5. Žalobci přiznal dle § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši [částka], když konstatoval, že tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a odměnou za [anonymizováno] zastoupení, jejíž výši v odůvodnění rozsudku specifikoval.

6. Rozsudek napadla žalovaná včas podaným odvoláním, v němž namítla, že jí v aktivní procesní účasti v řízení bránily objektivní důvody, založené na tom, že se s usnesením soudu prvního stupně nemohla včas seznámit a ve stanovené lhůtě na výzvu soudu reagovat, a to z důvodu své nepřítomnosti na území České republiky. V danou dobu totiž od [datum] do [datum] pobývala v Bosně a Hercegovině. Odcestovala původně na krátkou dobu 2-3 týdny, avšak posléze se její pobyt protáhl bezmála na 3 měsíce, a to s ohledem na vážné [anonymizována dvě slova] její matky. Nemohla se proto následně dostavit ani k nařízenému jednání, neboť o něm nevěděla. Vychází z toho, že však soud prvního stupně neměl ve věci k návrhu žalobce rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neboť se měl zabývat tím, že nárok žalobce je založen na očividně neplatném právním titulu ve smyslu § 580 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., přičemž tuto skutečnost měl zkoumat z úřední povinnosti, tedy i pro případ naprosté procesní pasivity žalované. Z tohoto důvodu podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny. Doplnila dále, že nadto nemohla spravedlivě očekávat, že proti ní žalobcem předmětná žaloba bude podána, protože v jiných věcech, vedených též před soudem prvního stupně, obdobná žaloba žalobce proti žalované byla zamítnuta. Bylo totiž konstatováno, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Poukázala v tomto smyslu na ustálenou judikaturu Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž plyne, že příslušná ujednání smlouvy o úvěru, resp. o zápůjční úrokové sazbě je nutno posuzovat jako ujednání lichevní. Navrhla proto, aby úvěrová smlouva jako celek byla shledána neplatnou a v návaznosti na to, aby nárok žalobce vůči žalované byl posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy na vrácení toho, co žalované bylo žalobcem poskytnuto (jistina úvěru ve výši [částka]). Protože pak ke dni podání žaloby žalovaná žalobci zaplatila již částku [částka], žaloba je bezpředmětná a nedůvodná. Zdůraznila též, že soud prvního stupně vydáním rozsudku pro zmeškání porušil princip předvídatelnosti práva. V obdobné věci bylo totiž tímto soudem opakovaně rozhodováno tak, že úvěrové smlouvy jsou neplatné, a to z důvodu nemravně sjednané úrokové sazby. Poukázala na rozsudek ve věci vedené soudem prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 9) pod sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]. Vychází proto z toho, že v souladu s principem [anonymizováno] jistoty a předvídatelnosti práva neměl soud prvního stupně posoudit žalobní nárok žalobce odlišně, než jak učinil v jiných věcech vedených na podkladě obdobných žalob žalobce. Pokud se totiž hodlal od dřívější judikatury odklonit, měl svůj odlišný [anonymizováno] názor řádně odůvodnit, takto však neučinil. Závěrem žalovaná navrhla, aby ze shora popsaných důvodů byla žaloba zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení.

7. Posléze žalovaná své odvolání doplnila tak, že pro případ vydání rozsudku pro zmeškání musí být splněna podmínka, spočívající ve skutkové a [anonymizováno] existenci nároku, který je žalobou požadován. V daném případě byl nárok žalobce založen na absolutně neplatném právním titulu, a proto měl soud prvního stupně dospět k závěru, že žalobní nárok není opodstatněný, resp., že postrádá [anonymizováno] titul a žalobu měl zamítnout. Institut rozsudku pro zmeškání lze totiž použít za účelem urychlení řízení, a to z ryze procesních právních hledisek (procesní pasivita či nečinnost žalovaného), jeho použití však nepřipadá v úvahu při nedostatku hmotněprávní přípustnosti a oprávněnosti žalobního nároku (absolutně neplatná smlouva jako [anonymizováno] titul nároku). Absolutní neplatnost právního titulu je soud povinen zjišťovat a posuzovat, jak plyne z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, z úřední povinnosti, a to i bez výslovného tvrzení účastníka řízení. Z tohoto hlediska i posouzení otázky, zda z žalobních tvrzení vyplývá uplatněný nárok, bezpochyby patří mezi důvody, které soud musí zkoumat, aby mohl rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Poukázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], které se sice týkalo přezkumu rozsudku pro uznání, avšak závěr o nemožnosti použít fikci uznání protiprávního žalobního nároku dle názoru žalované lze použít obdobně i na fikci nespornosti tvrzení účastníků. Žalovaná rovněž poukázala na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož vyplývá, že absolutní neplatnost právního úkonu nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem soud dozví. Soud prvního stupně proto měl posuzovat platnost dané úvěrové smlouvy jako právního titulu žalobního nároku a posléze měl uzavřít, že [anonymizováno] titul žalobního nároku je absolutně neplatný a neměl přistoupit k vydání rozsudku pro zmeškání. Naopak měl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Nic na tom nemění ani skutečnost, že po částečném zpětvzetí žalobního nároku soud prvního stupně přiznal žalobci nižší, než původně požadovaný úvěrový úrok. Napadený rozsudek pro zmeškání je tak v rozporu s principem [anonymizováno] jistoty a předvídatelnosti práva.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že jej nepovažuje za důvodné. Rozsudek pro zmeškání byl vydán, neboť pro jeho vydání byly splněny podmínky dle § 153b odst. 1 až 5 o. s. ř. Tuto skutečnost soud prvního stupně i řádně odůvodnil, protože měl za prokázané včasné a řádné doručení předvolání žalované, v němž o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání byla poučena. Skutečnosti, které jsou žalovanou v odvolání tvrzeny, pak nemají vliv na správnost vydání rozsudku pro zmeškání. Jestliže totiž žalovaná na dlouhou dobu opustila území ČR, byla povinna zajistit si, aby se do její dispozice dostaly jí doručované zásilky a byla schopna je přebírat. To, že takto činit nemohla, nemůže jít k tíži žalobce. Nadto argumentace jí uváděná v odvolání by neměla být přípustná, neboť obsahuje námitky a tvrzení, jež nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, a v rámci odvolacího řízení by k nim nemělo být přihlíženo. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5, § 205b o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Rozsudek pro zmeškání je formálním procesním institutem, jehož zavedení do platné [anonymizováno] úpravy sledovalo zefektivnění soudního řízení pro případ nečinnosti žalovaného. Tento procesní institut je tedy prostředkem ke zrychlení řízení za předpokladu existence skutkové domněnky, podle níž lze s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou považovat za pravdivá skutková tvrzení žaloby, kterým žalovaná strana neodporovala, ačkoliv k tomu měla příležitost (srovnej nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 329/08).

11. V rozhodované věci z obsahu spisu vyplývá, že ústní jednání soud prvního stupně nařídil na den [datum], přičemž žalovaná k tomuto jednání byla řádně a včas předvolána, včetně poučení o tom, že pokud se bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může ve věci dojít k vydání rozsudku pro zmeškání. V průběhu řízení, jak též plyne ze spisu, žalovaná žalobě neoponovala, neboť na základě usnesení soudu prvního stupně, v němž byla vyzvána k vyjádření ve věci, ačkoliv jí toto bylo řádně doručeno ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., nereagovala. Jestliže za nastalé situace, pokud se k nařízenému jednání dostavil žalobce a navrhl ve věci vydání rozsudku pro zmeškání, soud prvního stupně postupoval v souladu s § 153b o. s. ř., odvolací soud má však za to, že jeho postup nebyl správný. Odvolatelce lze totiž plně přisvědčit v tom, že pro případ vydání rozsudku pro zmeškání musí být splněna podmínka, spočívající ve skutkové a [anonymizováno] existenci nároku, který je žalobou požadován. Lze plně odkázat na odvolatelkou uvedenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 329/08), z něhož plyne, že urychlení řízení, kterého se pomocí kontumačního rozsudku dosahuje, se dotýká pouze oblasti ovládané projednací zásadou, tedy skutkového stavu, na němž bude rozsudek založen. Se zmeškáním účastníka však není spojena žádná fikce uznání nároku, ale pouze skutková domněnka, že tvrzení druhé procesní strany odpovídá skutkovému stavu, jak před procesem a nezávisle na něm objektivně nastal. Platný občanský soudní řád to v § 153b odst. 1 vyjadřuje slovy:„ ... pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná...". [anonymizováno] úprava však nijak nevylučuje [anonymizováno] posouzení takto zjištěného skutkového stavu, ale naopak jej předpokládá. Soud proto může žalobci kontumačním rozsudkem vyhovět pouze tehdy, pokud ze žalobcem tvrzených skutečností vyplývá uplatněný nárok; jestliže tomu tak není, soud žalobu zamítne (k tomu srovnej [příjmení], A. Rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání, [anonymizována dvě slova], [rok], strana 594). Lze proto plně přisvědčit žalované, že z tohoto hlediska [anonymizováno] posouzení otázky, zda z žalobních tvrzení vyplývá uplatněný nárok, patří mezi důvody, pro které soud rozhodne rozsudkem pro zmeškání, přičemž [anonymizováno] kvalifikace musí být součástí zkráceného odůvodnění rozsudku pro zmeškání. Je tak zjevné, že soud prvního stupně tedy měl posuzovat platnost úvěrové smlouvy jako právního titulu žalobního nároku, a to jak v souladu se sjednocenou judikaturou Obvodního soudu pro Prahu 9, tak i soudu odvolacího, tj. Městského soudu v Praze. Mohl a měl následně uzavřít, že [anonymizováno] titul žalobního nároku je absolutně neplatný a na podkladě uvedeného poté neměl na návrh žalobce přistoupit k vydání rozsudku pro zmeškání. Absolutní neplatnost právního úkonu totiž nastává přímo ze zákona a soudy se jí musejí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrná, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Shora popsaným způsobem však soud prvního stupně v dané věci nepostupoval. Právním posouzením skutkového stavu věci, potažmo platností či neplatností úvěrové smlouvy, tedy skutkovou a [anonymizováno] existencí nároku žalobou požadovaného se vůbec nezabýval. Prioritou v soudním řízení však vždy musí zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení, přičemž hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1, § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku (rozsudku pro zmeškání) proto musí být posuzovány vždy uvážlivě a zdrženlivě a ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě. [příjmení] tohoto postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti a tím porušení smyslu § 1, § 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud již soud prvního stupně zvolí takový (kritizovaný) postup, tj. vydá-li rozsudek pro zmeškání, je posléze na soudu odvolacím, aby poskytl ochranu právům daného účastníka (žalované). V takovém případě je totiž třeba vzít zřetel především na účel soudního řízení, kterým, jak shora uvedeno, je ochrana práv účastníků řízení, neboť soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Protože tedy soud prvního stupně podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání neposoudil zcela uvážlivě a zdrženlivě a jednal v rozporu se zajištěním spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků (žalované) ve smyslu § 1 a 3 o. s. ř., odvolacímu soudu nezbylo, než uzavřít, že popsaný postup soudu prvního stupně při vydání rozsudku pro zmeškání vykazuje přepjatý formalismus, jehož důsledkem je zjevná nespravedlnost (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2656/12).

13. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává, když výrok I, jímž bylo částečně řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno, nebyl odvolání dotčen a nabyl proto samostatně [anonymizováno] moci.

14. Na soudu prvního stupně následně bude, aby ve věci znovu nařídil ústní jednání, k tomuto jednání všechny účastníky řízení řádně obeslal a po provedeném řízení a dokazování znovu rozhodl ve smyslu ustálené judikatury soudů, a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nalézacího i odvolacího.