o určení platnosti smlouvy o úrazovém pojištění, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. října 2024, č. j. 12 C 476/2023-116,

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č.j. 12 C 476/2023-116, zamítl žalobu na určení, že smlouva o úrazovém pojištění [název] č. [číslo] s počátkem pojištění 1. 12. 2011, je platná (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení platnosti pojistné smlouvy životního pojištění [název] č. [číslo] (dále jen „Pojistná smlouva“), kterou uzavřel žalobce s žalovanou s počátkem pojištění dne 1. 12. 2011. Pojistnou smlouvu žalovaná nezákonně ukončila ke dni 1. 10. 2023 pro neplacení pojistného, ačkoli žalobce proti splatnému pojistnému ve výši 7 565 Kč dne 27. 9. 2023 řádně započetl svou pohledávku z nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč. Nemajetkovou újmu způsobila žalovaná žalobci, když nezákonně ukončila pojistnou smlouvu o povinném ručení na vozidlo žalobce ze dne 27. 2. 2019 (dále jen „Smlouva o povinném ručení“), přičemž žalobce se domohl určení platnosti Smlouvy o povinném ručení rozsudkem soudu I. stupně ze dne 19. 5. 2023, č. j. [spisová značka]. I přes předžalobní upomínku doručenou žalované dne 25. 10. 2023 žalovaná setrvala na svém stanovisku o ukončení Pojistné smlouvy.

3. Žalovaná žalobní nárok neuznala, neboť Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného dne 1. 10. 2023. Žalobce neuhradil pojistné splatné k měsíci dubnu 2023, a to i když ho žalovaná upomínala dne 12. 4. 2023, 24. 4. 2023, 10. 7. 2023 a 25. 7. 2023. Žalovaná neeviduje žádnou pohledávku, kterou by mohl žalobce proti pojistnému započíst. Žalobce uplatnil proti žalované svůj nárok z titulu nemajetkové újmy u soudu I. stupně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla jeho žaloba nepravomocně zamítnuta. K samotnému započtení žalovaná uvedla, že se žalobce pokusil neurčitým způsobem započíst k započtení nezpůsobilou pohledávku, tedy její nárok na pojistné nezanikl.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 27. 11. 2011 uzavřeli účastníci řízení Pojistnou smlouvu. Dne 10. 7. 2023 a 25. 7. 2023 vyzvala žalovaná žalobce k úhradě pojistného z Pojistné smlouvy. Žalobce neuhradil pojistné splatné k měsíci dubnu 2023. Místo toho dopisem ze dne 26. 9. 2023 započetl proti splatnému pojistnému svou pohledávku ve výši 20 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nejistotou žalobce, zda má s žalovanou uzavřenou Smlouvu o povinném ručení. Žaloba žalobce o náhradu nemajetkové újmy byla soudem I. stupně nepravomocně zamítnuta rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, č. j. [spisová značka], s odůvodněním, že jednání žalované nebylo v rozporu se zákonem a jeho následek neměl potřebnou intenzitu, aby mohl způsobit žalobci újmu, kterou by bylo nutné odškodnit.

5. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 1982, § 1987 a § 2774 o. z. a zabýval se otázkou, zda došlo k platnému započtení dle § 1982 o. z. a zda žalobce disponoval ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z. způsobilou pohledávkou. Soud I. stupně odkázal na komentářovou literaturu s tím, že způsobilou pohledávkou k započtení je pohledávka, jíž lze úspěšně uplatnit u soudu, přičemž následně dospěl k závěru, že tvrzená pohledávka žalobce není způsobilá k započtení, neboť s ní není spojen nárok, tj. nelze ji uplatnit u soudu. Původcem tvrzené nemajetkové újmy žalobce měly být duševní útrapy způsobené nejistotou, jestli bylo jeho vozidlo v určitém období pojištěno či nikoli, přičemž dle soudu I. stupně žalobci nevznikla újma, neboť nejde o druh nejistoty vybočující mimo standardní záležitosti nastávající v běžném životě každého člověka. Dále soud I. stupně dospěl k závěru, že ohledně tvrzené pohledávky žalobce by nebyla splněna ani podmínka jistoty a určitelnosti pohledávky dle § 1987 odst. 2 o. z., když žalobcova pohledávka je ilikvidní minimálně co do výše. Konečně soud I. stupně konstatoval, že k započtení pohledávky žalobce nedošlo i kvůli tomu, že samotné právní jednání započtení je neurčité, co se vymezení započítávané pohledávky týče, a jde tak o neurčité právní jednání dle § 553 odst. 1 o. z. Protože žalobce neuhradil splatné pojistné dle Pojistné smlouvy, vyzvala jej žalovaná k úhradě upomínkou ze dne 25. 7. 2023 a určila mu k zaplacení lhůtu do 30. 9. 2023, zároveň jej poučila, že pokud nebude pojistné uhrazeno do tohoto data, pojištění zanikne. Jelikož žalobce pojistné neuhradil, tedy v souladu s § 2774 o. z. došlo k uplatnění článku II. odst. 1 b) Všeobecných pojistných podmínek a článku VIII. odst. 2 písm. a) Zvláštních pojistných podmínek, Pojistná smlouva zanikla k 1. 10. 2023. Z tohoto důvodu tak nelze žalobě vyhovět. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítá nesprávné právní posouzení týkající se jednostranného započtení, když na jeho základě došlo ke dni 27. 9. 2023 k úhradě dlužného pojistného, tedy ke dni předcházejícímu údajnému zániku Pojistné smlouvy, tudíž nemohlo dojít k zániku Pojistné smlouvy. Žalobce ještě před ukončením Pojistné smlouvy v reakci na žalovanou zaslané upomínky o údajném nehrazení pojistného žalobcem, uplatnil protipohledávku za žalovanou v souhrnné výši 20 000 Kč, přičemž v podání ze dne 26. 9. 2023 své nároky náležitě konkretizoval a vyčíslil. Pokud soud I. stupně pohledávku žalobce označil za nejistou a neurčitou, pak se jedná o překvapivý a nesprávný závěr, nadto žalovaná neurčitost či nejistotu započtené pohledávky nikdy netvrdila ani neprokazovala, přičemž případná neplatnost kompenzačního projevu vůle by byla toliko neplatností relativní. V daném řízení nebyly dány předpoklady pro přihlédnutí k eventuální neplatnosti soudem z tzv. úřední povinnosti. Námitky žalované směřovaly pouze k případné existenci pohledávky žalobce, která však byla uplatněna u soudu, když pouhé popírání samotné existence započítávané pohledávky je pro posouzení právního jednání započtení irelevantní. Soud I. stupně neměl předjímat rozhodnutí jiného soudu, u něhož je věc v odvolacím řízení, pochybil, když k návrhu žalobce řízení nepřerušil do pravomocného skončení věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že ústavně konformní výklad zákonných ustanovení nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů. Pro případný výklad právního jednání je podstatný jeho obsah, nikoli např. jeho označení či pojmenování, kdy soud I. stupně rezignoval na dokazování v tom směru, jaká byla skutečná vůle žalobce při jednostranném započtení, a to v rozhodném okamžiku, kdy se tento stal perfektním, ve spojení s okolností, že skutečná vůle žalobce byla nebo musela být známa žalované. Soud I. stupně se těmito okolnostmi nezabýval a neplatnost a neurčitost právního jednání dovodil jen ze samotného textu započtení, čímž se dopustil nepřípustného formalismu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila. U ústního jednání odvolacího soudu žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že s ohledem na žalobcův tvrzený nepříznivý zdravotní stav uvedla, že se vzdává náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zčásti zopakoval dokazování dle § 213 odst. 2 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

9. Podáním žalobce ze dne 26. 9. 2023 včetně doručenky má odvolací soud za prokázané, že žalobce zaslal žalované následující text: „Dobrý den, tímto Vám sděluji, že jsem započetl Vaše pohledávky, které k dnešnímu dni (dle telefonických informací od Vašich operátorů) činí celkem 7 565 Kč. Tuto částku jsem započetl proti mé pohledávce vůči Vám v celkové výši 20 tis. Kč za nemajetkovou újmu způsobenou Vaším nezákonným postupem, kterým jsem byl minimálně uvržen do dlouho trvající absolutní právní nejistoty, což konstatoval i soud ve Vám známém rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] s č.j. [spisová značka] ze dne 19. 5. 2023 (viz příloha). Tímto též žádám, aby zbylá částka (12435,-Kč) byla též postupně (do jejího plného vyčerpání) započítávaná na úhradu Vašich splatných pohledávek za mnou u Vás sjednané pojišťovací produkty, tedy pouze za pojistné a nikoli za jiné případné poplatky a pokuty. Takto nízkou výši této mé pohledávky prosím berte jako pokus o smír. Pokud tedy nebudete kladně reflektovat na tyto mé předmětné žádosti, tak před soudem budu požadovat částku vyšší, a to spolu se škodou majetkovou atp. S vírou ve smírné řešení.“ Toto podání bylo žalované doručeno dne 27. 9. 2023.

10. Upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 25. 7. 2023 má odvolací soud za prokázané, že žalovaná vyzvala žalobce k úhradě dlužné částky ve výši 3 000 Kč, kterou eviduje u Pojistné smlouvy nejpozději do 30. 9. 2023 s tím, že zároveň žalobce upozornila, že pokud pojistné neuhradí ve shora uvedené lhůtě, jeho pojištění zanikne.

11. Ukončením pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2023 má odvolací soud za prokázané, že žalovaná informovala žalobce o ukončení Pojistné smlouvy uplynutím dne 30. 9. 2023 z důvodu nezaplacení pojistného s tím, že k Pojistné smlouvě eviduje dlužnou částku 5 350 Kč.

12. Výše uvedené důkazy hodnotil odvolací soud v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, přičemž přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Listinné důkazy považuje odvolací soud za věrohodné a autentické, ostatně ani účastníci netvrdili opak.

13. Dle § 80 o. s. ř.: „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“

14. Odvolací soud se proto u ústního jednání dotázal žalobce, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení (platnosti Smlouvy), když tento dle žalobce spočívá v tom, že potřebuje mít jistotu, zda pojistný vztah trvá či nikoli, navíc proto, že v případě uzavírání nové pojistné smlouvy by neměl tak výhodné podmínky jako u Pojistné smlouvy s ohledem na svůj zdravotní stav. Soud I. stupně se otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení výslovně nezabýval, nicméně z odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se zabýval věcí samou, tj. zda je žalobní nárok důvodný či nikoli, je evidentní, že měl výše uvedenou podmínku naléhavého právního zájmu za splněnou, s čímž se odvolací soud ztotožňuje.

15. Odvolací soud konstatuje, že poté, co zčásti zopakoval dokazování, je zřejmé, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy správně a logicky zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a věc rovněž po právní stránce správně posoudil, když odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně rovněž nezatížil řízení žádnou procesní vadou.

16. Pokud jde o odvolací námitku žalobce, že k zániku Pojistné smlouvy nemohlo dojít, neboť tento uhradil dlužné pojistné před uplynutím lhůty stanovené žalovanou k doplacení dlužného pojistného (jednostranným započtením své pohledávky z titulu náhrady nemajetkové újmy), pak tuto shledal odvolací soud zcela nedůvodnou. Předpokladem k tomu, aby mohlo dojít k zániku pohledávky žalované z titulu dlužného pojistného jednostranným započtením ze strany žalobce, je jednak existence způsobilé pohledávky žalobce k započtení a jednak platné právní jednání spočívající v jednostranném započtení, přičemž v dané věci dle odvolacího soudu nebyla splněna ani jedna z výše uvedených podmínek.

17. Pokud jde o existenci způsobilé pohledávky žalobce, pak soud I. stupně s odkazem na § 1987 odst. 1 o. z. zcela správně konstatoval, že k započtení je způsobilá pouze pohledávka, jíž lze úspěšně uplatnit u soudu. Uplatnitelností pohledávky před soudem je pro účely započtení nutné rozumět úspěšné uplatnění pohledávky z pohledu jejího možného přiznání soudem, tedy její vymahatelnost. Důvod nevymahatelnosti pohledávky může spočívat v tom, že nárok u ní nikdy nevznikne, dosud nevznikl nebo již zanikl. Proto v případě aktivně započítávané pohledávky, musí být tato již splatná. Požadavek splatnosti aktivně započítávané pohledávky totiž plyne již z obecných předpokladů započitatelnosti, neboť tímto okamžikem vzniká věřiteli právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.), jak konstatoval i Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Otázka, zda je tvrzená pohledávka žalobce způsobilá k započtení, je otázkou předběžnou, jíž byl soud I. stupně oprávněn dle § 135 odst. 2 o. s. ř. posoudit sám. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud řízení v dané věci nepřerušil, neboť nebyly dány důvody dle § 109 odst. 1 o. s. ř. pro obligatorní přerušení řízení. Nadto z obsahu spisu se nepodává, že by žalobce učinil v řízení návrh na přerušení řízení, tudíž soud I. stupně nemohl pochybit ani tím, že by o takovémto návrhu nerozhodl.

18. Odvolací soud pak jednoznačně souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobci tvrzený nárok z titulu nemajetkové újmy vůbec nevznikl, když v daném případě nebyly vůbec naplněny předpoklady odpovědnosti žalované dle § 2956 ve spojení s § 2913 o. z., a to (i) porušení právní povinnosti, (ii) vznik újmy v podobě tvrzení duševních útrap a (iii) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy. Předně odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně, že žalobcem tvrzené obavy z nejistoty o trvání Smlouvy o povinném ručení nemohou představovat duševní útrapy, jež by byly odškodnitelné ve smyslu § 2956 o. z. Logikou žalobce by vznikala nemajetková újma každému úspěšnému účastníku soudního řízení, neboť žalobní nároky, jež jsou předmětem soudního řízení, jsou logicky v drtivé většině sporné, což je však zcela absurdní názor. Dále nebyl naplněn ani předpoklad porušení smluvní povinnost žalované, když za tuto skutečnost nelze rozhodně považovat odlišný právní názor na trvání Smlouvy o povinném ručení, ostatně žalobce v řízení ani nijak nekonkretizoval, v čem mělo údajné porušení smluvní povinnosti žalovanou spočívat, nadto tím spíše, že žalovaná ještě před rozhodnutím soudu ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] akceptovala právní názor žalobce. Bylo tak již nadbytečné se zabývat otázkou případné splatnosti tvrzené pohledávky.

19. Pokud jde o realizaci započtení, tj. existenci jednostranného právního jednání, pak jednostranné započtení se realizuje jednostranným adresným právním jednáním, kterým dotyčný prohlásí, že započítává svoji konkrétní pohledávku vůči konkrétní pohledávce druhé strany. Účinky takového jednání nastávají doručením druhé straně. Z předmětného prohlášení musí být patrné, vůči které osobě je činěno, která konkrétní pohledávka (specifikovaná co do právního důvodu a výše) se započítává a vůči které konkrétní pohledávce je započtení činěno. V tomto směru lze odkázat i na právní teorii např. VÝTISK, Michal. § 1982 [Předpoklady a účinky započtení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 13.: „Ke zrušení pohledávek způsobilých k započtení dochází v důsledku jednostranného adresovaného právního jednání (prohlášení), jehož obsah je na vůli pouze kompenzujícího (NS 32 Odo 1143/2004 = Rc 90/2006). Kompenzující proto musí v prohlášení jednoznačně projevit vůli způsobit zrušení pohledávek (NS 23 Cdo 3327/2007) a musí konkretizovat, jakou pohledávku a v jaké výši uplatňuje k započtení vůči jaké pohledávce druhé strany (NS 32 Cdo 947/2015, ke smluvní pokutě viz 23 Cdo 3059/2017). Ke konkretizaci započítávaných pohledávek přitom postačí, pokud jsou vymezeny nezaměnitelným způsobem (NS 32 Cdo 933/2013), a to i zprostředkovaně s odkazem na jinou listinu (NS 32 Cdo 3908/2012), včetně čísla faktur s uvedením výše jednotlivých částek (NS 29 Odo 654/2003).“ Odvolací soud zjistil obsah písemného jednostranného započtení a tento se pokusil vyložit v souladu s výkladovými pravidly dle § 555 a násl. o. z., avšak dle odvolacího soudu se ani výkladem nedalo určit, vůči kterým konkrétním pohledávkám žalované žalobce započítává svou tvrzenou pohledávku, tedy jaké konkrétní pohledávky žalované mají dle žalobce zaniknout. Výkladem bylo možno dovodit, že tvrzená aktivní pohledávka žalobce vyplývá ze Smlouvy o povinném ručení, že toto započtení bylo činěno vůči žalované, a to s ohledem na skutečnost, že jí bylo zasláno, byť v samotném podání není žalovaná nijak označena, avšak ani výkladem se nepodařilo odstranit neurčitost tohoto právního jednání ve vztahu k pasivním pohledávkám. Z podání žalobce ze dne 26. 9. 2023 nemohlo být žalované zřejmé, vůči kterým jejím pohledávkám a jakých smluvních vztahů se tento zápočet týká. Z doplněného dokazování totiž vyplývá, že ke dni 30. 9. 2023 mělo činit dlužné pojistné z Pojistné smlouvy částku 5 350 Kč, žalobce však v podání ze dne 26. 9. 2023 uvádí pohledávky žalované ve výši 7 565 Kč, tyto pak v písemným podání žádným způsobem blíže nespecifikuje. Ani výkladem pak nelze nahrazovat obsah písemného právního jednání. Odvolací soud tedy ani výkladem neodstranil neurčitost ohledně toho, zda je zápočet činěn ve vztahu k dlužnému pojistnému či jiným pohledávkám z jiných smluvních vztahů mezi účastníky, když mezi účastníky řízení bylo nesporné, že kromě Pojistné smlouvy měli mezi sebou uzavřenu i Smlouvu o povinném ručení, nadto nebylo ani zřejmé, zda jde o pohledávky z titulu dlužného pojistného či sankcí, příslušenství atd.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený výrok o věci samé I rozsudku jako věcně správný potvrdil.

21. S ohledem na skutečnost, že se v řízení úspěšná žalovaná u ústního jednání odvolacího soudu vzdala práva na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, změnil odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok o nákladech řízení II rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a contrario a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť v řízení úspěšná žalovaná se jich vzdala.