o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením

1. Rozsudkem ze dne 11. 12. 2025 soud I. stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným dne 28. 7. 2025 je neplatné (I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 21 103,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (II).

2. Soud I. stupně takto rozhodoval o návrhu žalobkyně na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28. 7. 2025, kdy žalobkyně pracovala u žalovaného jako [funkce] v pracovním poměru na dobu neurčitou od 22. 3. 2018, dne 15. 1. 2024 dal žalovaný žalobkyni výpověď pro tvrzenou nadbytečnost, pravomocně však již bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodním soudem pro [adresa], č. j. [spisová značka] ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] o určení neplatnosti výpovědi (právní moc 26. 6. 2025), pokud se po výzvě žalovaného dostavila žalobkyně do zaměstnání, nebyl jí umožněn výkon práce a bylo jí předáno ihned okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobkyně popírá naplnění skutkových důvodů uvedených v tomto okamžitém zrušení, svůj nesouhlas s tímto úkonem sdělila dopisem 30. 7. 2025 zaměstnavateli, kdy trvala na dalším zaměstnávání.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když nesporoval vznik pracovního poměru a následné doručení neplatné výpovědi žalobkyni; dle žalovaného však žalobkyně neuposlechla opakované výzvy k nástupu do zaměstnání, proto s ní zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pro opakované neuposlechnutí pokynu zaměstnavatele, správu pracovních záležitostí v rozporu s dohodami účastníků, což vedlo k vážným provozním škodám a ohrožení důvěry, po upřesnění za další důvod označil zaměstnavatel prodej vozidla [název] dceři žalobkyně dne 22. 10. 2020 za výrazně nižší než tržní cenu, když žalobkyně jako [funkce] nechránila dostatečně zájmy žalovaného, žalovaný na žalobkyni žádné trestní oznámení nepodával.

4. Soud I. stupně vzal na základě listinných důkazů specifikovaných pod body 3 až 10 odůvodnění prvostupňového rozsudku za prokázané, že žalobkyně pracovala u žalovaného od 1. 4. 2018 na pozici [funkce], pokud jí byla doručena zaměstnavatelem výpověď 15. 1. 2024, bylo pravomocně rozhodnuto k datu 26. 6. 2025 o neplatnosti této výpovědi, a to rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2024, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením tamního soudu ze dne 29. 1. 2025, č. j. [spisová značka] a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 28. 5. 2025, č. j. [spisová značka]. Soud podrobně zjišťoval obsah okamžitého zrušení pracovního poměru z 28. 7. 2025, doručeného žalobkyni téhož dne, kdy žalovaný spatřoval zvlášť hrubé porušení povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci v tom, že bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele

a) v období od roku 2018 do 2023 přezouvala pneumatiky na svých soukromých vozidlech v místě svého trvalého bydliště a účtenky za tyto úkony předkládala zaměstnavateli;

b) v období 2018 až 2023 opakovaně tankovala pohonné hmoty do svých soukromých vozidel, kdy náklady byly hrazeny prostřednictvím [Typ] karty na účet zaměstnavatele;

c) předkládala k proplacení účtenky za osobní výdaje (obědy, večeře, drogerie, květiny a další), rovněž jí byly propláceny účtenky za pohonné hmoty, přestože měla k dispozici [Typ] kartu;

d) z prostředků zaměstnavatele si nechala proplatit ubytování v rámci své soukromé rekreace;

e) své dceři prodala vozidlo [název] za výrazně nižší než tržní cenu bez vědomí zaměstnavatele;

f) v období 2018 až 2023 neoprávněně vybírala částky v řádech desítek až stovek tisíc korun českých z pokladny exekutorského úřadu bez vědomí zaměstnavatele;

g) prostřednictvím nadhodnocených faktur vystavených společností [právnická osoba] ovládané manželem žalobkyně jejich proplácením umožnila neoprávněné odvedení finančních prostředků z exekutorského úřadu v řádech desítek milionů korun, těmito skutky měla žalobkyně přitom způsobit škodu v řádech desítek milionů korun a skutky jsou šetřeny příslušnými orgány činnými v trestním řízení.

5. Soud rovněž zjistil z podnětu k zahájení trestního stíhání podaných žalovaným dne 7. 5. 2024 a 12. 6. 2024 k Městskému státnímu zastupitelství (vedeno pod sp. zn. [spisová značka]), že žalovaný podal podnět k zahájení trestního stíhání skupiny osob, mimo jiné i žalobkyně, pro jednání v období 2011 až 2023 pro neoprávněný majetkový prospěch, který si vyplácely osoby neoprávněně z účtu exekutorského úřadu, aniž měly fakturovaná plnění reálný základ a dále za jednání v červnu 2024 ve vztahu žalobkyně ke společnosti [právnická osoba], a to i ve vztahu k neoprávněnému vyúčtování administrativních služeb, účetnictví, bezpečnostních služeb, mzdových nákladů i internetu (za leden 2024 od dodavatele [právnická osoba]); další dokazování účastnickým výslechem žalobkyně i žalovaného neprováděl z důvodu nadbytečnosti.

6. Po citaci ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 58 a § 60 zákoníku práce a po citaci stěžejních závěrů ustálené judikatury (21 Cdo 2521/2013, 2 Cdon 198/96, 21 Cdo 4902/2014, 21 Cdo 379/2000 i 21 Cdo 3480/2016) a po citaci obecných požadavků kladených na jednostranné právní jednání, kterým je rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele, uzavřel, že žaloba je opodstatněná. Z hlediska prekluzivní lhůty uvedené v ustanovení § 58 zákoníku práce se zabýval zachováním lhůty ve vztahu k jednotlivým bodům okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud se jedná o body pod písmeny a) i b) okamžitého zrušení pracovního poměru, nebylo možno pro tyto dát žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru dne 28. 7. 2025, neboť žalobkyně se měla podle skutků uvedených v okamžitém zrušení těchto dopustit v letech 2018 až 2023, kdy objektivní prekluzivní jednoroční lhůta by uplynula nejpozději koncem roku 2024, když důvody pro prodloužení lhůty ve smyslu § 58 odst. 2 zákoníku práce žalovaný netvrdil (pro tyto žalovaný nepodával trestní oznámení), trestní oznámení podané žalovaným v květnu a v červnu 2024 (pokud se týkalo i žalobkyně) se právě netýkalo skutků uvedených pod písmeny a) i b) okamžitého zrušení. Pokud jde o skutek v bodě c), tedy že žalobkyně předkládala k proplacení účtenky za osobní výdaje (obědy, večeře, drogerie, květiny a další) a byly jí dále propláceny účtenky za pohonné hmoty, přestože měla k dispozici [Typ] kartu, nebyl tento skutek dostatečně určitě vymezen takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání, a to i se zřetelem ke konkrétnímu období a v jakém rozsahu, se měla žalobkyně uvedených skutků dopustit, z tohoto důvodu nebylo možno vést k neurčitým skutkům ani dokazování ve vztahu k posouzení intenzity tvrzeného porušení pracovněprávních předpisů, když tento nedostatek nebylo možno zhojit ani výkladem projevu vůle, neboť vůle nebyla dostatečně zaměstnavatelem v potřebném rozsahu projevena, další doplňující údaje žalovaného by představovaly dodatečné nepřípustné změny důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru. Rovněž za neurčitý pokládal soud I. stupně skutek uvedený v bodě d) okamžitého zrušení, podle kterého si z prostředků zaměstnavatele měla nechat žalobkyně proplácet ubytování v rámci své soukromé rekreace, nebylo zřejmé, v jakém období a kde se o jaké ubytování jedná, rovněž tyto chybějící údaje nebylo možno doplnit výkladem projevu vůle. Skutek pod bodem e) byl ke dni 28. 7. 2025 prekludovaný, neboť k prodeji vozidla mělo dojít v roce 2020, jak uvedl sám žalovaný, stejně tak došlo k prekluzi tvrzeného skutku pod bodem f), kdy v letech 2018 až 2023 měla žalobkyně neoprávněně vybírat částky v řádech desítek až stovek tisíc korun z pokladny exekutorského úřadu bez vědomí zaměstnavatele; pokud se mělo jednat o skutky v letech 2018 až 2023, prekluzivní lhůta počala běžet nejpozději v lednu 2024 a uplynula v lednu 2025, když důvod pro prodloužení této lhůty ve smyslu § 58 odst. 2 zákoníku práce žalovaný netvrdil (v tomto směru nepodal ani žádné trestní oznámení proti žalobkyni, rovněž na žádné trestní oznámení konkrétně neodkazoval v okamžitém zrušení); skutek je rovněž formulován neurčitým způsobem, kdy nepostačuje pouhý obecný odkaz na výběr hotovosti v letech 2018 až 2023; pokud jde o důvod vymezený pod písm. g), ani tento skutek nebyl řádně konkretizován (nebylo uvedeno, jakých konkrétních faktur se mělo jednání žalobkyně týkat ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], pokud měly být nadhodnocené, i v jakém období a zda tyto faktury byly proplaceny). S ohledem na neurčitost a nezaměnitelnost nedostatečně vymezených skutků soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a v závislosti na procesním úspěchu žalobkyně rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy přiznal žalobkyni na nákladech soudního poplatku 2 000 Kč a dále odměnu za právní zastoupení advokátem za 4 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky a účast advokáta při jednání dne 11. 12. 2025, když o nákladech advokátky za zmařené jednání za den 24. 11. 2025 rozhodl v rámci separace nákladů), dále přiznal 4 paušální náhrady hotových výdajů a cestovní výdaje za cestu právní zástupkyně žalobkyně ze sídla v [adresa] do sídla soudu v [adresa] a zpět na jednání 11. 12. 2025, kdy cestovné vypočetl včetně náhrady za použití vozidla a dále času promeškaného advokátkou na této cestě k jednání soudu a zpět způsobem specifikovaným v bodě 22 odůvodnění rozsudku.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění, nesprávného hodnocení provedených důkazů a nesprávného právního posouzení věci včetně porušení práva žalovaného na spravedlivý proces. Vytýká soudu I. stupně, že nevyhověl návrhu na odročení jednání nařízeného na 11. 12. 2025, kdy se žalovaný z jednání včas a řádně omluvil z důvodu dočasné pracovní neschopnosti (toto doložil lékařským potvrzením), pokud soud telefonicky kontaktoval ošetřujícího lékaře žalovaného a tento měl sdělit, že zdravotní stav žalovaného umožňuje účast u jednání, nepokládal toto vyjádření lékaře odvolatel za pravdivé, respektive s ohledem na lékařské tajemství ani toto sdělit nemohl; v postupu soudu spatřuje odvolatel porušení rovnosti procesních stran, kdy nebyly splněny podmínky pro jednání soudu v nepřítomnosti žalovaného. K jednání se rovněž omluvil právní zástupce žalovaného, pokud soud jednání neodročil, byl nucen se jednání zúčastnit jiný právní zástupce (substitut), který neměl dostatečný čas pro přípravu strategie a probrání věci s žalovaným, advokát nebyl schopen efektivně uplatňovat námitky a reagovat na jednání protistrany, tím bylo oslabeno právo žalovaného na obhajobu a dle odvolatele došlo k porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a k porušení rovnosti účastníků řízení. Soud nesprávně rezignoval na provedení dokazování se zaměřením na zjištění okamžiku, kdy se žalovaný skutečně a prokazatelně dozvěděl o důvodech pro okamžité zrušení pracovního poměru (se zřetelem na ustanovení § 58 zákoníku práce), kdy žalovaný opakovaně a konzistentně tvrdil, že se o rozhodných skutečnostech dozvěděl až v návaznosti na provedená vnitřní šetření, k tomu navrhoval svůj účastnický výslech. Soud I. stupně ve věci rozhodl, přestože před nařízeným jednáním 11. 12. 2025 ve 12:34 hodin doručil námitku podjatosti soudkyně soudu, dle odvolatele nemělo být ve věci jednáno. Navrhl proto zrušit napadený rozsudek a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhla rozsudek potvrdit jako věcně správný. Má za to, že nedošlo k porušení práva žalovaného na spravedlivý proces; poukazovala na obstrukce žalovaného při nařizování jednání Obvodního soudu pro [adresa]. Soud I. stupně konzultoval přitom termín jednání s účastníky i právními zástupci, soud jednání nařídil na den 16. 12. 2025, tento termín nevyhovoval žalovanému, proto byl změněn termín jednání na 15. 12. 2025, ani v tomto termínu se nehodlal žalovaný dostavit, soud proto nařídil jednání na den 11. 12. 2025 od 14:30 hodin, z účasti u tohoto jednání se omluvil žalovaný přípisem z 10. 12. 2025; dle žalobkyně žalovaný sledoval oddálení rozhodnutí ve věci samé. Pokud se k jednání nemohl dostavit žalovaný, byl kvalifikovaně zastoupen advokátem, který mohl realizovat jeho procesní práva a povinnosti. I přes existenci povinnosti poskytovatele zdravotních služeb dle zákona 372/2011 Sb. konzultace soudkyně s ošetřujícím lékařem ohledně způsobilosti žalovaného dostavit se k jednání nepředstavuje zásah do zdravotního stavu či osobnostních práv žalovaného či do lékařského tajemství (nadto žalovaný zaslal soudu informaci o své pracovní neschopnosti), postup soudkyně naopak sledoval zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení. Rovněž pokládá žalobkyně za liché argumenty odvolatele, že se nemohl připravit na jednání (když předvolání k prvému jednání bylo již doručeno 16. 10. 2025); procesní obstrukce spatřuje žalobkyně i v nedostavení se žalovaného na prvé jednání ve věci 24. 11. 2025. Pokud odvolatel podal odvolání i do usnesení o separaci nákladů řízení, byla jeho argumentace účelová, když odvolatel odkazoval na ne zcela přiléhavé závěry ustálené soudní praxe. Dle žalobkyně soud I. stupně správně zhodnotil obstrukční postupy žalovaného i rozhodnutím o separaci nákladů a uložením povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady právního zastoupení za účast u jednání u Obvodního soudu pro [adresa] dne 24. 11. 2025. Žalobkyně pokládala za účelová tvrzení žalovaného o podjatosti prvostupňové soudkyně, kdy důvodem podjatosti není rozhodování v předchozím sporu vedeném mezi týmiž účastníky. Soud I. stupně i správně při zahájení jednání 11. 12. 2025 poučil o právu vznést námitku podjatosti a i námitku místní a věcné nepříslušnosti soudu, pokud písemně žalovaný namítl podjatost soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a tato byla doručena do datové schránky soudu 11. 12. 2025 ve 12:34 hodin a jednání se konalo 11. 12. 2024 ve 14:34 hodin, nebyla při tomto jednání námitka zopakována, nebylo vůbec odkázáno na písemné znění námitky podjatosti; dle žalobkyně tak později projevená vůle při jednání soudu 11. 12. 2025, kdy žalovaný nenamítl podjatost soudkyni, prakticky dle žalobkyně znamená, že žalovaný na této námitce netrval, respektive že zrušil tak dříve učiněné právní jednání (ve formě datové zprávy odeslané před jednáním). S ohledem na správné právní závěry navrhla napadené rozhodnutí potvrdit.

9. Dříve než odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., zabýval se posouzením námitky podjatosti, a to se zřetelem k ustanovení § 14 a 15 o. s. ř., kdy tento úkon učinil žalovaný formálně před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé formou datové zprávy ze dne 11. 12. 2025, doručenou soudu ve 12:34 hodin, když rozsudek byl vyhlášen 11. 12. 2025 ve 14:34 hodin, aniž měla soudkyně k dispozici předchozí písemnou námitku podjatosti vznesenou žalovaným.

10. Vzhledem k tomu, že odvolací Městský soud v [adresa] rozhodoval usnesením dne 7. 4. 2026, č. j. [spisová značka] o odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3. 12. 2025, č. j. [spisová značka], o separaci nákladů řízení, kdy byla uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za jednání konané 24. 11. 2025 ve výši 4 793,90 Kč v obecné pariční lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobkyně, když námitka podjatosti byla vznesena před vyhlášením rozsudku vydaném po prvém proběhnuvším jednáním ve věci, podrobně se zabýval přezkoumáním námitky podjatosti odvolací soud v rámci usnesení č. j. [spisová značka]. V tamním rozhodnutí dospěl odvolací soud k závěru, že námitku i přes rozdílné stanovisko žalovaného uplatněné v písemném podání námitky podjatosti a při odlišném vyjádření advokáta při jednání 11. 12. 2025 je třeba posoudit věcně, tj. zda byly naplněny pochybnosti odůvodňující podjatost soudkyně ve vztahu k účastníkům či k jejich zástupcům nebo k věci; v tomto směru dospěl odvolací soud k závěru, že ve věci rozhodla soudkyně, která nebyla podjatá se zřetelem k ustanovení § 14 a 15 o. s. ř.; v tomto směru lze odkázat na usnesení odvolacího soudu ze 7. 4. 2026, č. j. [spisová značka] a na argumentaci zde uvedenou (a to i ve vztahu k důvodům pro potvrzující rozhodnutí o separaci nákladů řízení); odvolací soud podrobně rozvedl argumentaci žalovaného ve vztahu k tvrzené námitce podjatosti a uzavřel, že nebyly naplněny pochybnosti odůvodňující podjatost soudkyně pověřené vyřízením a projednáním věci, tj. předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO], když rozhodování shora jmenovanou v jiných sporech týchž účastníků není samo o sobě důvodem podjatosti soudce; rovněž neshledal odvolací soud ani důvody podjatosti v procesním postupu soudce ve vztahu k nařizování a průběhu jednání v této věci; v tomto směru odvolací soud podrobně odkazuje na odůvodnění usnesení ze dne 7. 4. 2026, č. j. [spisová značka], kdy nemá důvodu odchýlit se od těchto závěrů ani v rámci přezkumu rozhodnutí ve věci samé.

11. Poté, kdy odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.) obsahem listin, tj. podnětem k zahájení trestního stíhání podezřelých osob v rámci dozoru státního zástupce v trestní věci obviněného [Jméno žalovaného] ze dne 7. 5. 2024 a 12. 6. 2024 (včetně zálohového listu vystaveného 30. 5. 2024, s datem splatnosti 9. 6. 2024 znějícího na částku 1 008 710 Kč) vypracovaném oznamovatelem [Jméno žalovaného], neshledal odvolací soud odvolání žalovaného opodstatněným.

12. Soud I. stupně sice provedl dokazování shora označenými podněty pro zahájení trestního řízení blíže specifikovaných osob v podáních žalovaného ze dne 7. 5. a 12. 6. 2024, dostatečně však uvedený důkaz nezhodnotil; tento deficit v provedeném dokazování tak napravil odvolací soud provedením důkazů v odvolacím řízení částečným přečtením těchto listin a předložením zástupcům účastníků a následným zhodnocením těchto listinných důkazů. Z těchto podnětů vypracovaných žalovaným soud zjistil, že tento dával podnět k zahájení trestního stíhání proti skupině osob, [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalobkyně], [jméno FO] i právnické osobě [právnická osoba], [právnická osoba]. a [právnická osoba], kdy dle oznamovatele měly tyto konkrétní fyzické a právnické osoby naplnit znaky trestných činů zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) a § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kdy kromě jiného jako zaměstnanci úřadu nebo prostřednictvím svých společností měly vyvádět finanční prostředky náležející soudnímu exekutorovi z titulu odměny exekutora z vymožených plnění a měly mu tak způsobit škodu velkého rozsahu; vytýkané skutky uvedené oznamovatelem se týkaly převážně jiných osob než žalobkyně; ve vztahu k žalobkyni jí bylo obecně vytýkáno, že měla vyvádět spolu s [jméno FO] ve svůj prospěch finanční prostředky exekutora, odhadem 10 000 000 Kč; tyto činnosti nebyly blíže specifikovány konkrétními skutky a časově byly specifikovány pouze v období minimálně od roku 2011 do 31. 12. 2023; popisované jednání uvedené v těchto podnětech nekorespondovalo jednotlivým bodům uvedeným v okamžitém zrušení pracovního poměru, kdy pokud se jedná o bod g), bylo žalobkyni vytýkáno, že prostřednictvím nadhodnocených faktur vystavených společností [právnická osoba] (ovládané manželem žalobkyně) a jejich proplácením umožnila neoprávněné odvedení finančních prostředků, trestní podnět ani nekorespondoval se skutky uvedenými v okamžitém zrušení pod body a) a b); ani ve spojení s obsahem těchto podnětů exekutora z května i z června 2024 nebylo možno vyložit obsah tvrzeného porušení pracovněprávních povinností žalobkyně ve vztahu ke skutku označenému pod písmenem g); kromě jiného, pokud měla být exekutorovi nesprávně vyúčtována společností [právnická osoba] částka 1 008 710 Kč dle zálohového listu vystaveného 30. 5. 2025, žalovaný nepopíral, že žalobkyně, která byla na překážkách v práci po obdržení předchozí výpovědi z ledna 2025, neměla přístup k účetnictví žalovaného; nadto zálohová faktura, na základě které měl plnit žalovaný, byla vystavena společností [právnická osoba]

13. Odvolací soud neshledal na straně soudu I. stupně zatížení řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to pokud odvolatel namítal, že soud porušil právo odvolatele na spravedlivý proces a rovnost procesních stran v důsledku nevyhovění jeho návrhu na předchozí odročení jednání ze dne 11. 12. 2025. Z dosavadního obsahu spisu se podává, že soud I. stupně postupoval naprosto účelně a ekonomicky, pokud k návrhu žalovaného vyhověl opakovaně návrhu na odročení jednání (v důsledku kolize právního zástupce žalovaného, naposledy bylo jednání nařízeno na 11. 12. 2025); v souladu s evropskou judikaturou soud I. stupně v pracovněprávním sporu postupoval s maximálním možným urychlením, a to v zájmu základní zásady pracovního práva spočívající v ochraně slabší smluvní strany (zaměstnance), kdy správně zjišťoval možnosti zástupce žalovaného i žalovaného dostavit se k jednání nařízenému na den 11. 12. 2025 (dotaz na průběh jednání nařízeného u Okresního soudu v [adresa] na 8:00 hodinu dne 11. 12. 2025 při nařízení jednání v této věci na 14:30 hodin u Obvodního soudu pro [adresa]) a rovněž dotazem u ošetřujícího lékaře žalovaného, zda tento se případně po dobu své doložené pracovní neschopnosti může k jednání dostavit; v tomto dotazu soudu I. stupně adresovaného ošetřujícímu lékaři žalovaného neshledává odvolací soud žádné porušení osobnostních práv žalovaného, či zásah do jeho zdravotního stavu, jak nesprávně namítá odvolatel, soud naopak byl veden zájmem na koncentrovaném řízení a urychleném projednání věci, když k prvnímu odročení jednání došlo pro procesní zavinění žalovaného (24. 11. 2025), když o separaci těchto nákladů již bylo rozhodnuto samostatně a odvolací soud pouze odkazuje na závěry svého potvrzujícího usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 4. 2026.

14. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, shodně se soudem I. stupně pokládá odvolací soud výslech žalovaného za nadbytečný, kdy žalovaný byl kvalifikovaně právně zastoupen, a to i při jednání, při němž došlo k vyhlášení rozhodnutí (11. 12. 2025); s ohledem na délku řízení a kvalifikované právní zastoupení advokátem neobstojí odvolací námitka žalovaného, že se nemohl advokát dostatečně kvalitně připravit na jednání dne 11. 12. 2025. V souladu s konstantní judikaturou je výslech účastníka posledním z řetězce důkazů, který má své místo pouze tehdy, pokud nelze tvrzenou skutečnost prokázat jinak; pokud žalovaný navrhoval svůj výslech k okamžiku zjištění tvrzených porušení pracovněprávních povinností ze strany žalobkyně, nic žalovanému, který byl kvalifikovaně právně zastoupen, nebránilo, aby tyto skutečnosti uvedl v písemném vyjádření v celém průběhu řízení, to však žalobce neučinil.

15. S ohledem na jednotlivé vytýkané skutky zmiňované pod body a) až g) okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28. 7. 2025 se lze zcela připojit k argumentaci soudu I. stupně podrobně rozvedené v bodě 21 odůvodnění prvostupňového rozsudku, kdy shodně se soudem I. stupně pokládá odvolací soud skutek popsaný v bodě c) (předkládání účtenek za osobní výdaje a za pohonné hmoty), pod písmenem d) (platby za soukromé ubytování z prostředků zaměstnavatele) a i pod písmenem f) (neoprávněný výběr částek bez bližší specifikace) za nedostatečné vymezení skutkového důvodu tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným a tedy v rozporu s požadavkem vyplývajícím z § 60 zákoníku práce a i v rozporu s konstantní judikaturou (21 Cdo 3648/2019, 21 Cdo 1271/2013), kdy v zájmu určitosti a srozumitelnosti jednostranného právního úkonu, kterým je okamžité zrušení pracovního poměru, musí být tento skutkový důvod uveden jednoznačně, srozumitelně, a určitě a vymezen časově, věcné i místně tak, aby bylo zjevné zaměstnanci, proti kterým tvrzením zaměstnavatele může uplatnit účinnou obranu, a to při vědomí toho, že okamžité zrušení pracovního poměru jako důvod skončení pracovního poměru ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je zcela výjimečným institutem, ke kterému je třeba přistupovat restriktivně.

16. Z obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru se přitom nepodává, že by byly použity významy připouštějící různý výklad; soud v daném případě provádí minimálně jazykový výklad, když výklad projevu vůle (§ 555 a následujících občanského zákoníku) připadá v úvahu pouze tehdy, pokud se nejedná o doplňování či nahrazování neprojevené vůle zaměstnavatele (21 Cdo 3480/2016, 21 Cdo 5281/2016). V daném případě znění okamžitého zrušení pracovního poměru pro jeho shora uvedenou nesrozumitelnost a neurčitost však neumožňovalo provedení výkladu ve smyslu obecných ustanovení občanského zákoníku, jak ostatně správně uzavřel soud I. stupně; s ohledem na znění okamžitého zrušení pracovního poměru tak nebyla na místě interpretace neexistujícího projevu vůle zaměstnavatele a zjištění jeho úmyslu. Pro stručnost se odvolací soud rovněž připojuje k závěrům uvedeným soudem I. stupně v bodě 21. odůvodnění rozsudku ve vztahu k uplynutí minimálně objektivní lhůty ve smyslu § 58 odst. 1 zákoníku práce ve vztahu k jednotlivým skutkům.

17. Ze všech důvodů shora podrobně rozvedených odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř., a to jak ve výroku o věci samé, tak i ve výroku o nákladech řízení II, kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl.

18. Žalovaný nebyl úspěšný ani v odvolacím řízení, je proto povinen zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náklady právního zastoupení advokátem za odvolací řízení, a to ve výši odpovídající 2 paušálním náhradám hotových výdajů vždy v částce 450 Kč, a dále odměně za 2 úkony právní pomoci po 3 700 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) a dále na cestovném celkem 1 596 Kč, při použití osobního vozidla na trase [adresa][adresa] a zpět, tj. 210 km, při ceně paliva 34,70 Kč/l, spotřebě 5,1 l/100 km a amortizaci vozidla 5,90/km a ztrátě času advokáta na cestě ze sídla advokátky k soudu a zpět za 900 Kč, kdy tuto částku je povinen zaplatit žalovaný v obecné pariční lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobkyně.