o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne [datum] (I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (II.). Opravným usnesením ze dne [datum] opravil část odůvodněním rozsudku v bodech 30. až 31. blíže specifikovaným způsobem.

2. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele okamžitým zrušením ze dne [datum] s odůvodněním, že pokud jí byl proveden test na přítomnost alkoholu [datum] s pozitivním výsledkem, nepožila na pracovišti alkohol, nebyla pod vlivem alkoholu, nejsou proto naplněny znaky okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť výsledek testu pokládá žalobkyně za zfalšovaný či smyšlený, z odebraného vzorku slin nelze zjistit přesnou hladinu alkoholu v krvi, rozmezí uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru [anonymizováno] až [anonymizováno] ‰ pokládá žalobkyně za tak široké, že nelze ani posoudit případnou intenzitu porušení pracovních povinností.

3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s ohledem na chování žalobkyně a zjištěný výsledek přítomnosti alkoholu v promile [anonymizováno] až [anonymizováno] promile, toto pokládá zaměstnavatel za významnou hladinu alkoholu, když ostatní zaměstnanci si stěžovali na chování žalobkyně již od [anonymizováno] [rok], z tohoto důvodu jí byla dána i výtka, test na přítomnost alkoholu nebylo možno provést dříve s ohledem na nařízenou práci z domova. Dne [datum] byla žalobkyně významně ovlivněna alkoholem a nebyla schopna plnit své pracovní úkoly.

4. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování blíže specifikovanými listinami, záznamem z testu na přítomnost alkoholu ze dne [datum] (včetně fotografie), výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (oba pracovníci žalované), když další doplnění dokazování pokládal již za nadbytečné (výslechem [jméno] [příjmení] k okolnostem provedení alkohol testu). Z blíže specifikovaného dokazování vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření pracovní smlouvy dne [datum], žalobkyně pracovala na pozici [anonymizována dvě slova] SSC, již v průběhu sjednané tříměsíční zkušební doby se začaly projevovat problémy s plněním pracovních úkolů ze strany žalobkyně, kdy kolegové žalobkyně si i následně na žalobkyni stěžovali, měli problémy s jejím chováním, když tato nedodržovala zavedené postupy, neplnila pokyny nadřízených, postupovala dle vlastní úvahy, nezvládala plnit pracovní úkoly, zaměstnanci měli i podezření na požívání alkoholu v pracovní době, žalobkyně nespolupracovala řádně s nejbližšími kolegy, nevhodně komunikovala v některých případech i silně emocionálně s jinými pracovníky (polský tým), jak soud zjistil z e-mailové komunikace zaměstnanců žalované ([příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] i za polský tým [jméno] [příjmení]) a i z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] (vedoucího personálního oddělení žalované) a [jméno] [příjmení] (nadřízené žalobkyně), v několika případech nebyla žalobkyně ani v pracovní době k dispozici pro plnění pracovních úkolů. Proto dopisem ze dne [datum] vytkl zaměstnavatel žalobkyni neplnění pracovních úkolů řádným způsobem, bez náležité péče a v odpovídající kvalitě (včetně uvedení odchylek a nestandardních postupů ze strany žalobkyně), rovněž [datum] obdržela žalovaná formální stížnost od vedení oblasti Polsko, za kterou byla odpovědna žalobkyně, když tato nedodržela předepsaný postup a nespolupracovala s kolegy, ani po výzvě ke zlepšení pracovních výkonů a komunikace nedošlo ke zlepšení na straně žalobkyně, žalobkyně byla rovněž upozorněna na možnost výpovědi v případě nezlepšení jejích výkonů a výsledků, ke změně chování žalobkyně nedošlo ani po této výzvě, následně došlo k incidentu během konferenčního hovoru s obchodními partnery, ve kterém žalobkyně vystupovala konfliktně. Zaměstnanci žalované měli podezření na konzumaci alkoholu, s ohledem na vystupování žalobkyně ji nezapojili ani do plánovaných konferenčních hovorů týkajících se polského trhu, dne [datum] byla žalobkyně na pracovišti v bujaré náladě, byla poté agresivní a neschopná práce, proto zaměstnavatel pojal podezření na ovlivnění žalobkyně alkoholem a přistoupil k provedení testu na alkohol za přítomnosti svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení], žalobkyně podstoupení testu neodmítla, poskytla své sliny, předtím si vypláchla ústa, kdy podle barevné stupnice na testu byl odečten výsledek v rozmezí 0,08 % (světle modrá barva) až 0,3 % (tmavě modrá barva), test byl proveden za přítomnosti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] panem [jméno] [příjmení], svědci potvrdili záznam svými podpisy; důvod okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] byl specifikován tak, že„ na základě opakovaného podezření a podnětů stran zaměstnanců na vysokou pravděpodobnost přítomnosti alkoholu či jiných omamných látek v krvi zaměstnance a opakované požití alkoholu na pracovišti a v průběhu pracovní doby v období od [anonymizováno] [rok], byl dne [datum] na základě aktuálního podezření proveden test na přítomnost alkoholu odebráním slin zaměstnance oprávněnou osobou za přítomnosti svědků, výsledek byl pozitivní, zaměstnanec jej neodmítl podstoupit, toto hodnotil zaměstnavatel průkazně jako hrubé porušení povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu“. Následně žalovaná sdělila žalobkyni, že s uvedenou situací nesouhlasí, že k ní nemuselo dojít.

5. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně uplatnila návrh na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru v prekluzivní lhůtě vyplývající z ustanovení § 72 zákoníku práce, okamžité zrušení pracovního poměru shledal soud I. stupně bezvadným po formální stránce, stejně tak shledal naplnění skutkového důvodu uvedeného v okamžitém zrušení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když okamžité zrušení pracovního poměru představuje výjimečný institut, avšak tento je namístě, pokud ze strany zaměstnance dochází k porušování povinnosti vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Přestože zákon nevymezuje přesně jednotlivé stupně porušení pracovněprávních povinností zaměstnance, uzavřel, že byla naplněna hypotéza relativně abstraktní právní normy ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když v jednání žalobkyně shledal porušení povinností vyplývajících z § 106 odst. 4 písm. e), § 301 i § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Soud při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně vyšel ze závěrů, že pracovní poměr žalobkyně trval řádově devět měsíců, již v průběhu tříměsíční zkušební doby se objevovaly problémy s plněním pracovních úkolů žalobkyně, i po skončení zkušební doby byly její pracovní výsledky neuspokojivé, žalobkyně nedodržovala zavedené postupy ani pokyny nadřízených, postupovala dle vlastního uvážení, neplnila řádně pracovní úkoly, její chování vedlo ke stížnostem ze strany zákazníka žalované, její chování se nezlepšilo ani po obdržení písemné výtky ze strany žalované, svým jednáním tak ohrožovala reputaci společnosti, její chování bylo i důvodem nezapojení se do schůzek se zákazníkem, chování žalobkyně odůvodňovalo podezření jejích nadřízených z požívání alkoholu na pracovišti a ovlivnění alkoholem v pracovní době, což bylo potvrzeno provedeným testem, požití alkoholu [datum] přitom nebylo ojedinělým porušením povinností vyplývající z právních předpisů, výsledek testu na přítomnost alkoholu tak odpovídal nevhodnému chování žalobkyně, test ukázal téměř nejvyšší možný výsledek, alkoholem tak bylo ovlivněno chování žalobkyně. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem i relativní krátkosti trvání pracovního poměru hodnotil jednání žalobkyně jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, když s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ([spisová značka], [anonymizováno] [číslo]) shledal v požití alkoholu žalobkyní na pracovišti a výkonům práce pod vlivem alkoholu porušení pracovněprávních povinností zvlášť hrubým způsobem, když není možno v této situaci na zaměstnavateli vyžadovat další zaměstnávání takového zaměstnance a vystavovat tak firmu významným negativním důsledkům. Vymezení okamžitého zrušení pracovního poměru tak pokládal soud I. stupně za dostatečně určité, kdy absence konkrétní naměřené hodnoty alkoholu nezpůsobuje sama o sobě neurčitost pro posouzení intenzity porušení povinností žalobkyně. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. na nákladech řízení [částka], a to s přihlédnutím k zastoupení žalované advokátem za 5 úkonů právní pomoci po [částka], s přihlédnutím k 5 paušálním náhradám po [částka], náhradě za promeškaný čas v trvání 2x 30 minut v částce [částka] a po připočtení daně z přidané hodnoty. Opravným usnesením pouze opravil záměnu nesprávně použitého termínu žalovaná a žalobkyně v bodech 30. a 31. rozsudku.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění, neúplného provedení dokazování a nesprávného právního posouzení věci. Vytýkala soudu I. stupně, že neprovedl výslech svědka [jméno] [příjmení] (přítomného při provádění testu na alkohol), test podstoupila žalobkyně na výzvu pana [příjmení], poskytla své sliny do kelímku, uvedený test se vzorkem slin žalobkyně odnesl pan [příjmení], výsledek žalobkyni sdělen nebyl, následující den obdržela okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu pozitivního testu na alkohol. Žalobkyně uváděla, že pan [příjmení] a [příjmení] jsou stále zaměstnanci žalované, jejich svědecké výpovědi pokládá za tendenční a rozporuplné, naproti tomu navrhovaný svědek [příjmení] již zaměstnán u žalované není, jeho výslechem měly být vyvráceny rozpory ve svědeckých výpovědích ostatních svědků (okolnosti předcházející provedení testu). Dle odvolatelky soud I. stupně nesprávně nehodnotil časové souvislosti týkající se testu, když 15 minut před testováním nesmí dojít k požití jídla či pití, toto zaměstnavatel nezjišťoval, dle vyslechnutých svědků si před testem žalobkyně vypláchla ústa, dle pana [příjmení] vodou, paní [příjmení] si o tekutině nebyla jistá, přitom tato tekutina nebo jídlo mohly ovlivnit výsledek testu, tímto se soud nezabýval, ani nepřihlédl k tomu, že se jedná o test orientační, soud nezkoumal ani, zda byly dodrženy pokyny na testu, právě proto mohl test ukázat zmíněné rozmezí. Soudu I. stupně vytýkala odvolatelka i nesprávné právní posouzení věci, pokud v okamžitém zrušení pracovního poměru nebyla uvedena konkrétní zjištěná hladina alkoholu, pokládá takto vymezený skutkový důvod žalobkyně za neurčitý (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka], [spisová značka]). Žalobkyně přitom na pracovišti alkohol nepožila, nebyla pod jeho vlivem, výsledek testu pokládá za zfalšovaný, pokud by výsledek byl pozitivní, mělo být přistoupeno k odbornému vyšetření (s odkazem na zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek) žádné takové odborné vyšetření však žalobkyně nepodstoupila, nebyla k tomu ani vyzvána, tato možnost jí nebyla nabídnuta. Zdůraznila, že výsledky testů kromě jiného mohou být orientační (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka]). Za předpokladu, že zaměstnavatel nebyl spokojen s výsledky práce žalobkyně, měl postupovat podle výpovědního důvodu uvedeného v § 52 písm. f) zákoníku práce a dát žalobkyni výpověď a nikoliv okamžité zrušení pracovního poměru. Poukazovala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ([spisová značka]), kdy soud I. stupně se přiklonil prakticky k nulové toleranci alkoholu a shledal okamžité zrušení pracovního poměru určitým, i když v něm nebylo uvedeno konkrétní množství zjištěného alkoholu, orientační test pokládá za bezvýznamný a nedostačující podklad pro okamžité zrušení pracovního poměru.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně rekapitulovala průběh řízení před soudem I. stupně s tím, že podle názoru žalované soud I. stupně dostatečně provedl dokazování a odůvodnil i závěry, proč dokazování nedoplňoval. Žalovaná popírala, že by po provedení testu na přítomnost alkoholu u žalobkyně pan [příjmení] odešel pryč se vzorkem slin z místnosti, kde se nacházela žalobkyně, aniž by jí sdělil výsledek, oba soudem I. stupně vyslechnutí svědci shodně uvedli, že na výsledek testu čekali společně s žalobkyní v její kanceláři a že výsledek testu byl žalobkyni sdělen; ve věci nepokládá žalovaná za rozhodné, zda a jak došlo k fyzickému přesunu zaměstnanců žalované před provedením testu žalobkyni (po jednotlivých kancelářích); žalovaná nepokládá za relevantní tvrzení žalobkyně o ovlivnění testu vypitím vody či ústní vody; pokud žalobkyně konzumovala vodu, naopak došlo ke snížení naměřeného obsahu alkoholu ve slinách, požití samotné vody nemůže způsobit následný pozitivní výsledek testu. Přestože se jednalo o orientační výsledek testu na alkohol, ve spojení s dalšími provedenými důkazy a výslechy svědků dle žalované bylo prokázáno požití alkoholu žalobkyní na pracovišti, které jí činilo nezpůsobilou k výkonu pracovních úkonů, u žalobkyně byly snížené duševní funkce i celková pohotovost, byly u ní patrné známky intoxikace, a to i v jiné dny na pracovišti; soud I. stupně celkově hodnotil i kontext chování žalobkyně na pracovišti po dobu celého trvání pracovního poměru; odkazy žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR nepokládala žalovaná za přiléhavé ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem. Navrhla proto napadené rozhodnutí potvrdit.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

9. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, svá správná a úplná skutková zjištění posoudil správně i po právní stránce.

10. Odvolací soud neshledal v postupu soudu I. stupně žádné vady, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; pokud soud I. stupně nedoplňoval dokazování obsahem výslechu svědka [příjmení], který měl být rovněž přítomen provedení testu na alkohol žalobkyni, když tento již není zaměstnancem žalované, nelze ze samotného ukončení pracovního poměru tohoto navrhovaného svědka u žalované dovozovat, že by tento byl věrohodnější či vypovídal jinak než soudem I. stupně vyslechnutí svědci, kteří byli ostatně poučeni soudem i o následcích křivé svědecké výpovědi a kteří pod touto sankcí vypovídali zcela přesvědčivě a logicky, kdy z jejich výpovědí se nepodávaly rozpory namítané žalobkyní. V poměrech konkrétní projednávané věci tak shodně se soudem I. stupně nepokládá odvolací soud za rozhodné, zda svědek [příjmení] jako vedoucí personální zaměstnanec byl kontaktován jinými zaměstnanci a v momentě kontaktu se nenacházel na pracovišti, když evidentně se následně na pracoviště dostavil, a za přítomnosti svědkyně bez jakéhokoliv tvrzeného odporu žalobkyně či jejího nesouhlasu ji vyzval k provedení testu ze slin a žalobkyně dobrovolně tento vzorek poskytla. Z výpovědi svědků se nepodává, že by test byl vyhodnocován bez její přítomnosti, či výsledek byl falšován, v tomto směru lze pokládat obranu žalobkyně pouze za účelovou. Žalobkyně nepopírala, že před provedením testu se napila čiré tekutiny, je přitom logické, že vyslechnutým svědkům nemohl být znám druh této tekutiny, pouze se mohli domnívat, že šlo o vodu; logicky nelze předpokládat, že by před provedením testu žalobkyně požila čirý alkohol tak, aby dosáhla pozitivního výsledku testu; pokud se napila vody, je notorietou, že samotné použití vody pozitivní výsledek testu na alkohol nemůže způsobit; naopak při vypláchnutí úst vodou lze souhlasit se závěrem žalované, že mohlo dojít ke snížení koncentrace alkoholu ve slinách žalobkyně. [jméno] žalobkyně přitom neuváděla, že by nebyla způsobilá vzorek slin poskytnout z důvodu požití jídla, když toto uváděla teprve v rámci odvolacího řízení jako nepřípustnou novotu. Pokud žalobkyně nesouhlasila s výsledkem testu, nepodává se z dosavadního obsahu řízení, že by namítala spornost tohoto alkohol testu a navrhovala provedení krevní či jiné zkoušky na zjištění hladiny alkoholu v její krvi; i za situace, kdy výsledek alkohol testu by byl orientační, (a toto se s ohledem na rozmezí naměřených hodnot z provedeného dokazování nepodává), byl by tak dostatečně zjištěn skutkový stav soudem I. stupně s ohledem na další provedené dokazování listinami, výslechem svědků a e-mailovou komunikací zaměstnanců žalované, kteří si opakovaně stěžovali na komplikovanou spolupráci s žalobkyní, neplnění jejích pracovních úkolů a podezření na opakovanou intoxikaci alkoholem, zejména v odpoledních hodinách, a to i v průběhu poměrně krátké doby trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované.

11. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že i pokud nebyla v listině – v okamžitém zrušení pracovního poměru- jako v jednostranném právním jednání zaměstnavatele uvedena přesně zjištěná naměřená hodnota alkoholu, nečiní toto právní jednání neurčitým a nesrozumitelným, když ve spojení s dalšími provedenými důkazy nebylo pochyb o projevu vůle zaměstnavatele; v případě žalobkyně dle názoru odvolacího soudu pro závěr o porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem postačilo pouhé zjištění přítomnosti alkoholu u žalobkyně, a to právě v situaci, kterou komplexně zhodnotil soud I. stupně a kdy přihlížel k její pracovní pozici (funkci), k jejímu dosavadnímu neuspokojivému plnění pracovních úkolů a k jejímu postoji k práci, ke konfliktům s jinými zákazníky či zaměstnanci, kdy tato nejevila snahu po konstruktivním řešení a dle výpovědi svědků volila konfrontační vystupování (to ostatně bylo důvodem i krátkodobého vyloučení žalobkyně z plnění pracovních úkolů ve vztahu k jinému zákazníkovi, respektive ke komunikaci s jiným smluvním partnerem); soud I. stupně správně zhodnotil i relativně krátkou dobu trvání pracovního poměru, kdy v období tři čtvrtě roku zaměstnavatel převážně pověřil z důvodu pandemické situace /v době od března do června [rok] zaměstnance v možných případech výkonem práce z domova, měl tak ztížené možnosti kontroly zaměstnanců, rovněž správně soud I. stupně zhodnotil, že jednání žalobkyně pod vlivem alkoholu bylo způsobilé poškodit obchodní zájmy žalované a mít tak negativní dopad na její pověst u jiných obchodních partnerů či složek zaměstnavatele /a to i za situace, že ke škodě nedošlo/.

12. Přestože zákoník práce stanoví výslovně v ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) zákaz požívání alkoholických nápojů a zneužívání jiných návykových látek na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště a povinnost nevstupovat pod vlivem návykových látek na pracovišti zaměstnavatele (s výjimkou zákazu zaměstnanců v nepříznivých mikroklimatických podmínkách či zaměstnanců, u nichž je požívání těchto nápojů součástí plnění pracovních úkolů či je s jejich plněním spojeno), vycházel soud I. stupně v souladu se správně uvedenou judikaturou ze závěru, že je nutno posuzovat tento kategorický zákaz požívání alkoholu vždy s přihlédnutím ke konkrétním poměrům daného případu a přihlížet ke všem okolnostem individuálního případu zaměstnance. Zaměstnanec, který požije alkohol na pracovišti /či před vstupem na pracoviště/, tak činí v nepřímém úmyslu, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmů zaměstnavatele, s tímto tak musí být srozuměn, když u alkoholického nápoje se jedná o vědomé požívání a kdy účinky požití alkoholu jsou notoricky známy, s ohledem na celkové chování žalobkyně v den odběru slin a provedení testu její ovlivnění duševních i pracovních schopností bylo evidentně nepříznivě ovlivněno alkoholem, proto nelze souhlasit se závěrem odvolatelky, že pro signifikantní výsledek testu bylo nutno provést odběr krve a určit tak přesnou hladinu alkoholu v krvi v daném okamžiku a že v důsledku neprovedení takového krevního testu by samo o sobě okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné.

13. Rozhodnutí soudu I. stupně koresponduje i ustálené soudní praxi (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [anonymizováno] [číslo]), když právě jakékoliv požití alkoholu na pracovišti (případně před vstupem na pracoviště) je nutno posuzovat v kontextu celkové situace zaměstnance; jinak lze například hodnotit jednorázové a excesivní požití alkoholu zaměstnancem u příležitosti bezprostředního narození dítěte na rozdíl od situace, kdy v průběhu pracovního dne zaměstnanec požívá vědomě na pracovišti alkohol a ovlivňuje tak nepříznivě své duševní schopnosti k podání patřičného pracovního výkonu a nepříznivému ovlivňování spolupráce s ostatními zaměstnanci.

14. Soud I. stupně tak správně v poměrech konkrétní projednávané věci posoudil i veškerá hlediska významná pro posouzení intenzity porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a správně uzavřel, že s ohledem na přístup žalobkyně k některým zaměstnancům, obchodním partnerům, předchozím stížnostem na pracovní morálku žalobkyně a i na její neuspokojivé výsledky, nebylo možno vyžadovat spravedlivě na zaměstnavateli, aby žalobkyni zaměstnával i po dobu výpovědní lhůty a přistoupil tak k rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. g) zákoníku práce a nikoliv využitím institutu okamžitého zrušení pracovního poměru.

15. S ohledem na správné právní posouzení odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to jak ve výroku o věci samé I., tak v akcesorickém výroku o nákladech řízení, které soud I. stupně správně vypočetl; v tomto směru lze odkázat na odůvodnění prvostupňového rozsudku.

16. Žalobkyně nebyla úspěšná v odvolacím řízení, je proto povinna zaplatit podle § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšné žalované náklady odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení advokátem za 2 úkony právní pomoci po [částka], 2 paušálních náhradách hotových výdajů po [částka], tj. 2x [částka] + 2x [částka] a dále po připočtení DPH [částka], v součtu [částka], tyto je povinna zaplatit žalobkyně žalované v obecné pariční lhůtě.