o určení neplatnosti výpovědi, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně určil, že je neplatná výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] doručená dne [datum] žalobkyni žalovanou (I.), dále zamítnul žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru učiněné žalovanou dne [datum], doručené žalobkyni [datum] (II.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (III.).

2. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru doručené jí [datum] (výpověď ze dne [datum]), kdy popírala naplnění skutkového vymezení výpovědního důvodu s tím, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy na pozici [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], pouze ústně a následně e-mailem [datum] bylo zaměstnavatelem oznámeno žalobkyni přijetí organizační změny od [datum] (jejímž obsahem mělo být zrušení pozice [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]), žalobkyně popírala naplnění skutkového důvodu vymezeného v § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy že by se stala nadbytečnou v důsledku organizační změny přijaté zaměstnavatelem. Dle žalobkyně se jednalo o účelový postup zaměstnavatele, když po určitou dobu po účinnosti tvrzené organizační změny i nadále plnila žalobkyně své pracovní povinnosti, došlo pouze ke změně postoje nového vedení žalované a k očekávaným neshodám s novým ředitelem, zaměstnavatel se choval nestandardně, porušoval povinnosti přidělovat žalobkyni práci, vytvářel na žalobkyni nátlak ve snaze ukončit s ní pracovní poměr dříve, současně se snažil žalobkyni přimět k přistoupení na dohodu o náhradu škody (v závislosti na revizní zprávě [anonymizováno]), na dohodu o narovnání z [datum] žalobkyně nepřistoupila, pokud navrhovala zaměstnavateli ukončit pracovní poměr dohodou s adekvátním odstupným, k dohodě nedošlo, proto sdělila žalobkyně, že trvá i nadále na svém zaměstnání. V průběhu sporu byla žalobkyni doručena další výpověď ze dne [datum], tato jí byla doručena [datum], po rozšíření žaloby se domáhala žalobkyně rovněž určení neplatnosti této výpovědi.

3. Žalobkyně uvedla, že na její místo u žalované byla přijata jiná osoba, s novou vrchní sestrou uzavřela žalovaná pracovní smlouvu již v [anonymizováno] [rok], v [anonymizováno] [rok] informoval pan [příjmení] a [anonymizováno] žalobkyni i paní [příjmení], že budou změny, že by jí byla nabídnuta pozice vrchní sestry a dále konzultační činnost za [částka] (do konce roku [rok]), nová zaměstnankyně vykonává většinu věcí zmíněných žalovanou; pokud šlo o záležitosti týkající se daní, jednání s [anonymizováno] a úřady, tyto byly podle žalobkyně jí odebrány již v roce [rok], když v [anonymizováno] [rok] se stal statutárním ředitelem pan [příjmení], žalobkyně již neměla přístupová oprávnění, mohla však vykonávat práci vrchní sestry, když hlavní část práce [anonymizována tři slova] a vrchní sestry je stejná, a to řízení a organizace sester, daňové věci, bezpečnost práce, požární ochrana, správa počítačových sítí, v nichž žalobkyně práci v terénu nedělala, takto to měla nastaveno žalobkyně i paní [příjmení] s panem [příjmení].

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když na jaře [rok] mělo být v rámci celé skupiny [anonymizováno] rozhodnuto o organizační změně; pokud žalobkyně pracovala na pozici [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], tato pozice zahrnovala jak administrativní provozní činnost, například strategické i manažerské vedení, přípravu podkladů pro účetnictví, komunikaci s krajským úřadem, [anonymizována dvě slova], dodavateli služeb nebo přípravu pracovních smluv, dále bylo předmětem vlastní poskytování zdravotních služeb; na jaře [rok] mělo být v rámci celé skupiny [anonymizováno] rozhodnuto, že organizační, provozní, manažerské a kontrolní činnosti včetně vztahu a komunikace s [anonymizováno], krajskými úřady, dodavateli služeb, budou vykonávány centrálně z mateřské společnosti a jednotlivé dceřiné společnosti (včetně žalované) se budou zabývat výlučně poskytováním zdravotních služeb. Nově podle žalované má každá společnost ve skupině vrchní sestru (zabývající se pouze poskytováním zdravotních služeb a koordinací všeobecných sester), když náplň žalobkyně spočívala v převážně manažerské činnosti; vrchní sestra nyní podléhá řediteli pro terénní péči v mateřské společnosti skupiny, ostatní činnosti jsou převedeny na pracovníky v sídle skupiny, rovněž tomu odpovídá rozdíl ve mzdě, zatímco žalobkyně měla mzdu [částka] měsíčně, vrchní sestra u žalované má nyní [částka] O připravované organizační změně byla žalobkyně informována, byla jí nabídnuta další práce konzultačního charakteru pro mateřskou společnost, což žalobkyně odmítla; dle žalované je nesouhlas žalobkyně s výpovědí motivován snahou získat vyšší odstupné, než které jí ze zákona náleželo. Po kontrole provedené [anonymizována dvě slova] za rok [rok], kdy za veškeré činnosti související s vykazováním [anonymizováno] a čerpáním finančních prostředků odpovídala žalobkyně, byly zjištěny nesrovnalosti ve výši [částka], pojišťovna rozhodla o povinnosti žalované tuto částku uhradit, žalobkyně dle žalované byla odpovědna z titulu své pracovní náplně za hlášení nositelů výkonů zdravotním pojišťovn (nejen za zajištění poskytování zdravotních služeb kvalifikovanými zdravotnickými pracovníky), na straně žalované tak vznikla škoda, pokud ji žalovaná uplatnila proti žalobkyni v červnu [rok] (žalobkyně s odpovědností nesouhlasila, žalovaná měla snahu urovnat s žalobkyní vzájemné vztahy, proto jí předložila návrh dohody [datum]), žalovaná odmítala jakékoliv zastrašování a donucování žalobkyně k dřívějšímu rozvázání pracovního poměru. Žalobkyně přitom nejevila snahu získat pozici vrchní sestry, která dělá práci v terénu, s manažerskou činností je pozice vrchní sestry shodná jen v některých činnostech, když žalobkyně vykonávala především manažerské činnosti ve své pozici a jednala s úřady a [anonymizováno] i po roce [rok] v běžných záležitostech, veškerou činnost v tomto směru tedy nečinila jen centrála, žalovaná nadále potřebovala aktivní vrchní sestru pracující jednak polovinou v terénu a polovinou v organizačních záležitostech, pozice vrchní sestry byla nabídnuta žalobkyni i svědkyni [příjmení], s novou vrchní sestrou byla uzavřena smlouva již dříve, její pracovní poměr vznikl k [datum].

5. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování listinami blíže specifikovaných v bodech 6. až 8. odůvodnění rozsudku, výslechem svědkyně [příjmení] a obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka] (ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] proti žalovanému [příjmení] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] – právní předchůdce žalované – poznámka odvolacího soudu), a to včetně obsahu protokolu o výpovědi svědků slyšených v tamním řízení, když další doplnění dokazování (výslechem žalobkyně, výslechem bývalého statutárního ředitele žalované [jméno] [příjmení], výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) neprovedl z důvodu nadbytečnosti, k důkazu byly provedeny i protokoly o výslechu Ing. [příjmení] a pana [příjmení] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 4.

6. Z provedeného dokazování tak dospěl soud I. stupně ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela [datum] se [právnická osoba] a.s. (nyní [právnická osoba] – tedy žalovanou) pracovní poměr na pozici [anonymizováno] - [anonymizována tři slova] s měsíční mzdou [částka] hrubého, v [anonymizováno] [rok] komunikovala žalobkyně s panem [příjmení] o ukončení pracovního poměru, kdy se žalobkyně chtěla dohodnout na pětiměsíčním odstupném v případě rozvázání pracovního poměru, byla jí nabídnuta výpověď k [datum] s tím, že bude zaškolena nově přijatá vrchní sestra (ta v pracovním poměru od [datum]), žalobkyni bylo nabídnuto konzultantské místo za [částka] měsíčně do konce roku [rok], toto však odmítla, když spolu s kolegyní [příjmení] [jméno] obě vybudovaly, na základě revizní zprávy [anonymizováno] zahrnující kontrolu plateb za rok [rok] byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky [částka], k datu [datum] žalovaná navrhovala žalobkyni ukončení pracovního poměru dohodou k [datum] s výplatou trojnásobku odstupného, toto žalobkyně odmítla, e-mailem z [datum] sdělil statutární ředitel [příjmení] paní [příjmení], žalobkyni i dalším osobám, že na základě rozhodnutí zaměstnavatele dojde s účinností ke dni [datum] k zásadní změně organizace práce u žalované, kdy pozice [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] se stává nadbytečnou a bude zrušena; v organizaci skupiny [anonymizováno] měl finančnímu řediteli [jméno] [příjmení] podléhat mimo jiné výkonný ředitel [jméno] [příjmení] a jemu pak ředitel pro [anonymizováno] péči pan [příjmení], kterému podléhaly vrchní sestry z jednotlivých poboček, například paní [příjmení] (přijatá od [datum] – poznámka odvolacího soudu) z [jméno] [příjmení], poboček měla žalovaná celkem 18 (k datu [datum]); výpověď s výpovědním důvodem uvedeným v § 52 písm. c) zákoníku práce vypracovaná dne [datum] byla doručena dne [datum] žalobkyni s odůvodněním, že na základě rozhodnutí zaměstnavatele s účinností od [datum] dojde k organizační změně práce na pracovišti žalobkyně, v důsledku toho bude zrušena pozice [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], žalobkyně se tak měla stát nadbytečnou; k datu [datum] žalobkyně informovala zaměstnavatele, že ještě dříve než jí započala běžet výpovědní lhůta, nemá k dispozici počítač, pracovní stůl, nefunguje jí telefon; dopisem ze dne [datum] žalobkyně a i paní [příjmení] upozornily zaměstnavatele, že [datum] došlo k odvozu všech pracovních smluv, podkladů pro mzdy a dalších smluv, když následně žalobkyně vyjádřila nesouhlas s rozvázáním pracovního poměru a trvala na dalším zaměstnání. Zaměstnavatel uplatnil proti žalobkyni nárok na náhradu škody [částka], navrhl uzavřít s žalobkyní dohodu o narovnání s tím, že bude žalobkyni vyplaceno odstupné a žalovaná nebude požadovat jinou škodu, toto žalobkyně odmítla, žalovaná následně provedla zápočet části náhrady škody na mzdu žalobkyně za červen a červenec [rok] a na odstupné, poté v roce [rok] tuto částku žalobkyni vyplatila, znovu jí dala dopisem ze dne [datum] z opatrnosti výpověď pro nadbytečnost, s touto rovněž žalobkyně nesouhlasila a následně namítla neplatnost druhé výpovědi. Rovněž soud I. stupně zjistil, že k datu [datum] sepsala žalobkyně náplň práce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [právnická osoba], a to z pověření zaměstnavatele, kdy náplň této práce soud specifikoval podrobně v bodě 6. odůvodnění prvostupňového rozsudku, rovněž organizační řád původní [právnická osoba] a.s. vypracovala žalobkyně ve spolupráci s paní [příjmení] (statutární zástupce [právnická osoba] a.s.), dle které náplň práce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [právnická osoba] (vrchní sestry) je shodná jako„ náplň práce [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]“, jak vyplynulo z organizačního řádu, náplň práce i organizační řád byly zkontrolovány panem [příjmení] na schůzce [datum]. Pokud byla přijata nová vrchní sestra se vznikem pracovního poměru [datum] (paní [příjmení] pracovní smlouva již uzavřena dne [datum]), z její výpovědi soud I. stupně zjistil, že tato se měla podílet mimo jiné na tvorbě interních směrnic a kontrolovat jejich dodržování na úseku [anonymizována dvě slova], spolupracovat s praktickými lékaři, [anonymizováno] sestrami [anonymizována dvě slova], sociálními odděleními nemocnic, popřípadě s dalšími institucemi potřebnými pro zajištění činnosti ošetřovatelské práce, koordinovat a řídit práci zdravotních sester pro úsek [anonymizována dvě slova], sestavovat týdenní rozpisy služeb zdravotních sester, kontrolovat jejich plnění a měsíční vypsanou ošetřovatelskou [anonymizováno], vyjadřovat se ke kvalifikačním a osobním vlastnostem nově přijatých pracovníků [anonymizována dvě slova], jejich práci hodnotit, archivovat kopie personalistických dokumentů, vést evidenci pokladní knihy, zadávat faktury do interního schvalovacího systému v souladu s platnou metodikou a pokyny regionálního ředitele, řešit mimořádné události, kromě toho bylo povinností shora jmenované plnit povinnosti všeobecné sestry/sestry v [anonymizováno] péči a zajišťovat plynulý chod ošetřovatelské [anonymizováno] včetně sledování odborné úrovně a návštěv u pacientů, a to i spolu s administrativními úkony – pořizování formulářů při první návštěvě, provádět sběr ošetřovatelské anamnézy, ošetřovatelské [anonymizováno], plán ošetřovatelské [anonymizováno], hodnocení a navržení dalších opatření včetně vytváření návrhu poukazu vyšetření a ošetření včetně předkládání ke schválení ošetřujícímu lékaři, plánování návštěv zdravotních sester u pacientů, provádění roční archivace dokumentů pacientů, kontrola platnosti poukazu na vyšetření/ošetření [anonymizována dvě slova], zajišťovat uzavření měsíčních dávek pro vykazování zdravotní pojišťovny, včetně změn v poukazech, zadávání změn do informačního systému, pravidelně kontrolovat docházku podřízených a připravovat podklady pro mzdy. Soud I. stupně tak uzavřel, že nově přijatá vrchní sestra vykonává totožné práce, jako vykonávala žalobkyně, s výjimkou chození po pacientech 3 až 10 hodin měsíčně v terénu (příjem nových pacientů), když s [anonymizováno] a úřady mohla komunikovat paní [příjmení] jako statutární ředitelka, respektive tato od roku [rok] po nástupu pana [příjmení] na funkci statutárního ředitele tyto úkony již nečinila; ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] z výslechu svědkyně [příjmení] soud zjistil, že tato nejedná s [anonymizováno], řízení pobočky a organizační věci dělá holding; z výpovědi statutárního ředitele žalované [jméno] [příjmení] slyšeného v rámci účastnického výslechu ve věci [spisová značka] soud I. stupně zjistil, že pozice pobočky [jméno] (žalovaná) byla výjimečná, šlo o první pobočku v rámci [anonymizováno] o seniory, podle původní vize z roku 2012 [číslo] měla každá pobočka mít svého [anonymizováno], úhrady však nestoupaly a muselo se přistoupit k optimalizaci, žalobkyně vedla celou pobočku, zatímco paní [příjmení] vede jen [anonymizováno] sestry, administrativa se [anonymizována dvě slova] přešla na centrálu, a to včetně bezpečnosti práce, softwaru a daňových věcí, dříve toto řešily manažerky ([příjmení], [příjmení] – poznámka odvolacího soudu), paní [příjmení] (vrchní sestra od [datum]) dělá administrativu jen v nezbytném rozsahu, část věcí řeší statutární ředitel [příjmení], případně pan [příjmení] jako ředitel [anonymizována dvě slova], paní [příjmení] i žalobkyni byla v [anonymizováno] nabídnuta pozice vrchní sestry se snížením platu nebo pozice PR nebo marketingu, tuto pozici žalobkyně nepřijala, práce vrchní sestry a [anonymizováno] se dle statutárního ředitele liší v tom, že vrchní sestra pracuje v terénu a že zhruba 50 % administrativy přešlo na centrálu, zbylých 50 % dělá paní [příjmení], jak uvedl v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] statutární ředitel [příjmení], o organizační změně rozhodl jednatel – pan [příjmení], a to po revizi plateb [anonymizováno]; vyúčtování, administrativní a technické zabezpečení přešlo pod [anonymizováno], když pojišťovna shledala špatně vedenou [anonymizováno] i vykazování [anonymizováno]; žalovaná byla jediná pobočka, kde byli dva manažeři, nyní je na všech pobočkách jedna vrchní sestra, přitom i na ostatních pobočkách předtím byly vrchní sestry, ke změně došlo v rámci sjednocení holdingového řízení, management se převedl na centrálu. Soud I. stupně po provedení výslechu svědkyně [příjmení] uzavřel, že rozsah prací vykonávaných vrchní sestrou je až na detaily shodný s pracemi, které vykonávala žalobkyně, pokud svědkyně hovořila o práci žalobkyně, byla informována z doslechu, kdy se sama blíže s konkrétní prací žalobkyně nesetkala, neboť v době přebírání pobočky svědkyní [příjmení] již žalobkyně v podstatě žádnou činnost nekonala, ani nemohla, když toto jí nebylo umožněno zaměstnavatelem. Z výslechu svědkyně [příjmení] dle závěru prvostupňového rozsudku vyplynulo, že tato komunikovala se [anonymizována dvě slova] a úřady do roku [rok] jako statutární ředitelka, po změně na postu statutárního ředitele toto oprávnění již neměla; soud neuvěřil výpovědi bývalého statutárního ředitele Ing. [příjmení] a pana [příjmení] v tom směru, že je odlišná práce vrchní sestry s náplní práce [anonymizována tři slova].

7. Po citaci ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce a závěrů konstantní judikatury zmiňované v bodech 21. až 25. napadeného rozsudku soud I. stupně neshledal naplnění skutkového důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce, když sice došlo na jaře [rok] k organizační změně, v souladu s konstantní judikaturou nelze tento faktický úkon zaměstnavatele přezkoumávat z hlediska jeho platnosti, lze se pouze zabývat tím, zda rozhodnutí bylo přijato k tomu oprávněnou osobou a zda sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele či technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu; v daném případě soud uzavřel (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), že rozhodnutí přijala k tomu oprávněná osoba, v důsledku přijaté organizační změny však nenastala nadbytečnost žalobkyně. Dle konstantní judikatury zpravidla přijetí jiného zaměstnance na místo zaměstnance, jemuž je dávána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti výpovědního důvodu, nejedná se pouze o situaci, kdy je zaměstnanec přijat na totéž pracovní místo, jaké vykonával zaměstnanec, s nímž je rozvazován pracovní poměr výpovědí, ale i pokud je tento přijat na místo s týmž druhem práce, který předtím vykonával předmětný zaměstnanec s výpovědí. Pokud se nestává z hlediska profesního složení zaměstnanců nadbytečným druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance, může být jiná okolnost spočívající pouze v jeho osobě jen důvodem ke skončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. f) zákoníku práce, tedy z důvodu nesplňování požadavků pro řádný výkon práce spočívající v neuspokojivých pracovních výsledcích. Podle odůvodnění prvostupňového rozsudku došlo ke změnám v organizaci práce u žalované již v roce [rok] po nástupu Ing. [příjmení] na pozici paní [příjmení], žalobkyně nemohla komunikovat s úřady a [anonymizováno], k tomu jí chybělo příslušné oprávnění, když však sama pomáhala s paní [příjmení] pobočku vybudovat, podílela se až do příchodu Ing. [příjmení] svojí účastí na těchto jednáních, určitou základní komunikaci se [anonymizována dvě slova] v podobě schvalování výkazů poskytnuté [anonymizováno] a práce jednotlivých sester provádí vrchní sestra u žalované i nadále (jak bylo zjištěno z výslechu svědkyně [příjmení]), práce v terénu pro vrchní sestru není prací převažující, představuje marginální položku v rozsahu průměrně 6 hodin měsíčně, žalobkyně by v tomto rozsahu práci v terénu konat mohla, nebylo však prokázáno, že po žalobkyni by někdo takovou práci požadoval; naopak gro práce vrchní sestry podle prvostupňového rozsudku je administrativa v podobě kontroly ošetřovatelských záznamů a organizace práce sester, což žalobkyně vykonávala. Stejně tak jako žalobkyně, tak i nová vrchní sestra, vybírá své podřízené a podepisuje pracovní smlouvy na základě plné moci, formuláře smluv sama nevytváří, pouze danou personální agendu sester archivuje, nadále komunikuje s lékaři, kontroluje poukazy na poskytovanou péči i [anonymizována dvě slova] a poskytuje základní edukaci. Soud tak uzavřel, že druh práce žalobkyně z hlediska její náplně se u žalované nestal nadbytečným, v důsledku přijaté organizační změny se žalobkyně nestal její druh práce a sama žalobkyně nadbytečnou. Soud vyjádřil pochybnosti o účelovosti organizační změny, když na pozici vrchní sestry byla přijata nová pracovnice již v [anonymizováno] [rok] (s účinností od [datum]), ještě před tím, než byla doložena první jednání žalobkyně a paní [příjmení] o ukončení pracovního poměru u žalované; tvrzeným motivem organizační změny dle prvostupňového rozhodnutí mohla být nespokojenost zaměstnavatele a neshody s žalobkyní; soud I. stupně rozhodl odlišně než ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (žalobkyně [anonymizováno]), když vyšel z výslechu svědkyně [příjmení] k jednotlivým bodům označených žalovanou jako činnosti, které nová vrchní sestra nevykonává, zatímco v tomto řízení bylo zjištěno, že nová vrchní sestra na těchto činnostech participuje, případně je dělá v plném rozsahu (toto nebylo zjištěno v řízení sp. zn. [spisová značka], ve kterém nebylo vyhověno návrhu žalobkyně [příjmení] na určení neplatnosti výpovědi soudem I. stupně, následné odvolací řízení z důvodu zpětvzetí odvolání bylo zastaveno – poznámka odvolacího soudu). Pokud žalobkyně obdržela druhou výpověď [datum], která jí měla být dána z téhož důvodu, z titulu tvrzené organizační změny, a to pouze z důvodu opatrnosti pro případ, že by byla předchozí výpověď z [datum] shledána neplatnou, měl být vznik právních účinků spojených s doručením výpovědi vázán až na nejistou skutečnost, která měla nastat v budoucnu, o té však nebylo známo, zda nastane ([spisová značka]), shodně jako u předchozí výpovědi neshledal soud I. stupně naplnění skutkového důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce.

8. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka], náklady vypočetl způsobem specifikovaným v bodě 32. odůvodnění rozsudku.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplného zjištění skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci. Namítala, že žalobkyně a paní [jméno] [příjmení] působily u žalované jako vrcholné manažerky, které odpovídaly za veškerou činnost žalované, obě měly uzavřenu pracovní smlouvu na pozici [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], paní [příjmení] byla v pozici jediného člena představenstva žalované, žalobkyně se krátce po vzniku pracovního poměru stala členem dozorčí rady žalované, obě vykonávaly činnosti související s provozem zdravotnického zařízení, a to jak provozně administrativní činnosti, tj. strategické a manažerské vedení, příprava podkladů pro účetnictví, komunikace se [anonymizována dvě slova], dodavateli služeb, krajským úřadem, připravovaly pracovní smlouvy, zodpovídaly za vlastní poskytování zdravotních služeb, kdy obě zahájily, nastavily a zajistily fungování [anonymizována tři slova], postavení vrcholného [anonymizováno] žalobkyně odpovídala i její mzda (ve srovnání se mzdou vrchní sestry). Dle závěrů odvolatelky vyplynulo z dokazování, že žalovaná je součástí sítě nestátních zdravotnických zařízení, má v současné době pobočky na území celé [země], původně měla každá pobočka (včetně žalované) samostatnou a úplnou manažerskou a řídící strukturu, mateřská společnost pouze koordinovala pobočky, tento systém se ukázal být neefektivním, proto měly být veškeré organizační, provozní, manažerské a kontrolní činnosti řešeny u mateřské společnosti a u jednotlivých poboček měla pouze působit již vrchní sestra a jednotlivé sestry; v této souvislosti se tak staly pozice žalobkyně a paní [příjmení] nadbytečné; zaměstnavatel tak poukazoval i na neúspěch žalobkyně [příjmení] v řízení o určení neplatnosti výpovědi vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 (z důvodu nenaplnění organizační změny dle § 52 písm. c) zákoníku práce). Dle odvolatele tak žalobkyně vykonávala stejný druh práce jako svědkyně [příjmení]. Žalobkyně se podílela na vybudování žalované spolu s paní [příjmení], to žalovaná uznává, nemohla být tedy pouze„ běžnou“ vrchní sestrou, když náplní práce vrchní sestry není budování pobočky, její pozici odpovídala pozice [anonymizováno] (včetně výše mzdy). Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] dle odvolatele odpadla část náplně práce žalobkyně, ta přestala být ve svém pracovním úvazku vytížena, proto byly dány i organizační důvody výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce; výkon práce„ jen samotné vrchní sestry“ žalobkyně přitom odmítla. Dle odvolatele dospěl soud I. stupně k nesprávnému závěru, že žalobkyně vykonávala totožnou činnost jako svědkyně [příjmení], žalobkyně nebyla„ běžnou vrchní sestrou“, vykonávala práci v širším rozsahu; rovněž soudu I. stupně vytýkala nesprávný závěr, že došlo ke změnám v organizaci práce a přesunu některých činností z žalobkyně nás statutárního zástupce žalované již v roce [rok]. Žalovaná navrhla napadené rozhodnutí změnit.

10. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdit.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po doplnění dokazování (§ 213 o. s. ř.) výpovědí z pracovního poměru dané zaměstnavatelem žalobkyni dopisem ze dne [datum] dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

12. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, shodně se soudem I. stupně odvolací soud pokládá další doplnění dokazování za nadbytečné.

13. S ohledem na správnost skutkových zjištění lze pro stručnost a výstižnost na odůvodnění prvostupňového rozsudku odkázat. Svá úplná a správní skutková zjištění posoudil soud I. stupně zásadně správně i po právní stránce, s výjimkou závěru o podmíněnosti 2. výpovědi.

14. Pokud předmětem řízení bylo přezkoumání platnosti prvé výpovědi, tj. výpovědi ze dne [datum] a po rozšíření žaloby i určení neplatnosti výpovědi dané zaměstnavatelem žalobkyni [datum], správně uzavřel soud I. stupně, že v obou případech byla zachována lhůta pro podání žaloby na určení neplatnosti této výpovědi /prekluzivní dvouměsíční lhůta uvedená v ustanovení § 72 zákoníku práce, rovněž soud I. stupně správně uzavřel, že obě výpovědi jako jednostranné právní jednání zaměstnavatele splňují formální náležitosti vyplývající z ustanovení § 50 zákoníku práce. Ve vztahu k určení neplatnosti obou výpovědí rozhodl soud I. stupně věcně správně, i když ve vztahu k druhé výpovědi učiněné žalovanou [datum] a doručené žalobkyni [datum] shledal odvolací soud sice rovněž důvod pro určení neplatnosti této výpovědi, avšak pro částečně odlišné následující právní posouzení.

15. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dostatečně splnil dle obsahu spisu i svoji poučovací povinnost, správně v průběhu obsáhlého dokazování účastníky informoval i o odlišnosti předpokládaného právního posouzení o určení neplatnosti prvé výpovědi, když v rámci základního požadavku na předvídatelnost rozhodnutí (§ 13 o.z.) po provedeném dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobkyně [příjmení] proti žalované [příjmení] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] správně upozornil na odlišnosti skutkových okolností, které mají význam i pro následné správné právní posouzení věci; soud I. stupně přiléhavě provedl dokazování podrobným obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, tj. listinami – protokoly o výpovědi svědků a účastníků z tamního řízení, kdy kromě určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne [datum] bylo předmětem tamního řízení určení neplatnosti výpovědi dané zaměstnankyni zaměstnavatelem [datum]; pokud žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalobkyně [příjmení] ze dne [datum] byla nepravomocně zamítnuta (z důvodu naplnění skutkového důvodu výpovědi uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce) a po podání odvolání bylo následně odvolací řízení zastaveno z důvodu mimosoudních jednání účastníků, nelze na základě provedeného dokazování v řízení pod sp. zn. [spisová značka] a v této věci žalobkyně [jméno] [příjmení] uzavřít, že se jednalo o stejné skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení určení (ne) platnosti výpovědi žalobkyně [příjmení]. Porovnáním obsahu výpovědi statutárního ředitele žalované [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení] (vrchní sestra žalované, která nastoupila do pracovního poměru u žalované [datum]), svědka [příjmení] s výpovědí těchto osob slyšených v tomto řízení (s výjimkou svědka [příjmení]) ve spojení s výslechem žalobkyně, výslechem svědkyně [příjmení] a blíže specifikovanými listinami pod body 6. až 8. odůvodnění rozsudku dospěl soud I. stupně ke správnému právnímu závěru, že v případě prvé výpovědi nebyl v souladu s konstantní judikaturou ([spisová značka], [spisová značka]) naplněn skutkový důvod výpovědi uvedený v § 52 písm. c) zákoníku práce, když tyto správné právní závěry soud I. stupně logicky, přehledným a výstižným způsobem odůvodnil v souladu s ust. § 157 o. s. ř..

16. K předpokladům pro dání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce patří v souladu s ustálenou judikaturou to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel (nebo k tomu příslušný orgán) rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným, dále pokud je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že zaměstnanec se stal právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (případně jeho provedení u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce je charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců nebo v důsledku jiných organizačních změn, zaměstnavatel však neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud podle pracovní smlouvy vykonával, avšak práce zaměstnance není (vůbec anebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná; zákon tak předepsaným způsobem zaměstnavateli umožňuje regulovat počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával pouze takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Nadbytečným je zaměstnanec též tehdy, jestliže podle rozhodnutí o organizační změně zaměstnanci odpadne jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací ([spisová značka], [spisová značka]); o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel a soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat ([spisová značka]), není přitom samo o sobě významné, jak zaměstnavatel své rozhodnutí označil; jestliže rozhodnutí zaměstnavatele (příslušného orgánu) bylo skutečně přijato, je tak splněn hmotněprávní předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, i kdyby organizační změnou sledovaný efekt nebyl později dosažen nebo se ukázala přijatá organizační změna posléze jako neúčinná. Avšak v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele, popřípadě jeho realizací, byly u zaměstnavatele sledovány od počátku jiné než uvedené cíle a že tedy zaměstnavatel (příslušný orgán) ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření se záměrem zastřít své skutečné záměry, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce nebylo přijato; jednání zaměstnavatele je třeba tak posuzovat vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti. Judikatura soudů již dříve dovodila, že přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, je zpravidla„ důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu“, v takovém případě nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, respektive druh práce, který na základě pracovní smlouvy zaměstnanec vykonával, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v § 52 písm. c) zákoníku práce. Jestliže se z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska věcné náplně) druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance, nemůže být jiná okolnost, spočívající například v osobě zaměstnance, v animozitách na pracovišti či v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Za situace, kdy činnosti vykonávané zaměstnancem před organizační změnou provedenou u zaměstnavatele zůstávaly po účinnosti uvedeného organizačního opatření pro žalovaného stále potřebné (žádná část dosavadní náplně zaměstnance neodpadla) a kdy tyto činnosti měly být nadále zajišťovány jiným zaměstnancem žalovaného, nejde zjevně o případ, kdy by rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně v dané situaci reflektovalo skutečnost, že zaměstnavatel nebude mít možnost splnit povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (pro její nepotřebnost), kterou by zaměstnanec byl jinak schopen a ochoten vykonávat.

17. Soud I. stupně ve smyslu shora uvedených judikatorních závěrů správně posoudil projednávanou věc, když shledal splnění základního hmotněprávního předpokladu pro podání výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce v podobě rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně; v tomto směru lze odkázat na závěry soudu I. stupně, byť odvolacímu soudu neuniklo, že zaměstnavatel (prostřednictvím jeho statutárního zástupce při jeho výslechu) nebyl schopen přesně specifikovat datum přijaté organizační změny, nicméně z e-mailové komunikace statutárního zástupce žalované se zaměstnanci z [datum], z tvrzení zaměstnavatele, že bylo projednáváno uspořádání žalované již na jaře [rok] a i z výpovědi svědkyně [příjmení] i žalobkyně, že s nimi byly projednávány případné organizační změny na jaře [rok], lze dospět k závěru, že statutárním zástupcem bylo před podáním výpovědi žalobkyni ([datum]) rozhodnuto o organizační změně, v důsledku této organizační změny se však nestala žalobkyně nadbytečnou, jak správně uzavřel soud I. stupně.

18. Soud I. stupně správně zaměřil svoji pozornost na podrobné srovnání náplně práce žalobkyně u žalované do roku [rok] (kdy došlo ke změně statutárního zástupce a přesunu některých kompetencí z žalobkyně i svědkyně [příjmení] na statutárního zástupce žalované) a správně porovnával podrobně činnosti žalobkyně v rámci výkonu její práce až do okamžiku doručení výpovědi ([datum]) s náplní práce nově přijaté vrchní sestry svědkyně [příjmení], která nastoupila do pracovního poměru [datum] /když pracovní smlouva byla s ní uzavřena již v [anonymizováno] [rok] Z provedeného dokazování je zřejmé, že jak žalobkyně, tak svědkyně [příjmení], měly značný podíl na založení a fungování pobočky žalované v [obec], kdy mohly uplatnit své dlouholeté zkušenosti a znalosti, v tomto směru ani zaměstnavatel jejich významný podíl na činnosti žalované nepopíral, zřejmě i tato skutečnost mohla být důvodem, proč svědkyně [příjmení] kromě výkonu práce v pracovním poměru vykonávala činnost i jako statutární ředitelka žalované ([datum] až [datum]) a žalobkyně vykonávala činnost v dozorčí radě žalované ([číslo] až [rok]), když v případě změny statutárního zástupce ([rok]) došlo k přesunu některých kompetencí ve vztahu k jednání se [anonymizována dvě slova] a jinými smluvními partnery z žalobkyně [příjmení] i svědkyně [příjmení] na statutárního zástupce žalované; je proto správná úvaha soudu I. stupně, že k datu doručení prvé výpovědi žalobkyni ([datum]) ve srovnání s její činností do roku [rok] došlo již k předchozímu omezení jednotlivých činností představujících náplň její práce, tj. již v roce [rok], v tom směru, že v důsledku organizační změny přijaté na jaře [rok] u zaměstnavatele neodpadla ani část její práce dříve vykonávané tak, aby bylo namístě buď převedení zaměstnankyně na jinou pracovní pozici či že by bylo opodstatněné dání výpovědi z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Podrobným porovnáním náplně práce žalobkyně a svědkyně [příjmení] jako nově přijaté vrchní sestry na dříve fakticky vykonávanou pozici žalobkyně dospěl soud ke správnému závěru, že obě vykonávaly stejný druh pracovní činnosti; nelze ani opominout část výpovědi statutárního zástupce žalované [jméno] [příjmení] (v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]), že zaměstnavatel mohl pověřovat žalobkyni i výkonem práce v terénu u pacientů převzatých do [anonymizováno] tohoto nestátního zdravotnického zařízení, pokud tak zaměstnavatel nečinil a pověřoval žalobkyni úkony typickými pro výkon práce vrchní sestry /včetně administrativních zdravotních úkonů/, nemohlo toto být samo o sobě důvodem pro závěr, že byla odlišná faktická náplň práce svědkyně [příjmení] a žalobkyně v situaci, že svědkyně [příjmení] vykonává práci častěji v terénu s pacienty než žalobkyně. Sám statutární zástupce žalované i uváděl, že u [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (druh práce dle pracovní smlouvy žalobkyně) a pozice vrchní sestry došlo k průniku faktického výkonu činnosti těchto obou pozic tak, že tyto činnosti se prolínají. Z provedeného dokazování je zřejmé, že ani žalobkyni nebyla nabídnuta pozice vrchní sestry tak, jak v tomto řízení tvrdil statutární zástupce žalované, z e-mailové komunikace žalobkyně (stejně tak svědkyně [příjmení]) a zaměstnavatele vyplývá, že jí byla nabízena pouze konzultantská pozice při dodržení blíže specifikovaných podmínek rozvázání pracovního poměru dohodou, a to částkou [částka] měsíčně do konce roku [rok]. Z provedeného dokazování ani nevyplynulo, jak namítá nesprávně odvolatelka, že by svědkyně [příjmení] a žalobkyně působily ve stejné pozici jako manažerky [anonymizována dvě slova], předmět faktické činnosti svědkyně [příjmení] byl širší, a to nejen s ohledem na její působení u žalované v blíže specifikovaném období jako statutární zástupce. Z dokazování provedeného v tomto řízení a i z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] se podává správný závěr, že náplň práce žalobkyně a nově přijaté vrchní sestry prakticky na pozici žalobkyně k datu [datum] byl totožný, byť se jednalo o jinak slovně označené funkce; podrobným porovnáním náplně práce je zjevné, že kromě faktického výkonu práce vrchní sestry v terénu a přebírání pacientů obě prováděly kromě organizace práce ostatních zdravotních sester a zdravotnického personálu i řešení personálních záležitostí (s výjimkou uzavírání pracovních smluv), dále edukační činnosti ve vztahu ke zdravotnickému personálu, řešení faktických otázek [anonymizováno] o pacienty, a to včetně zajišťování administrativních podkladů pro zúčtování zdravotních úkonů (včetně odpovědnosti za hlášení nositelů výkonů [anonymizována dvě slova] a zajišťování faktické kvalifikované [anonymizováno] zdravotnickými pracovníky v terénu). Za situace, kdy bylo mezi účastníky nesporné, že zaměstnavatel pověřil žalobkyni v červnu [rok] (v době běhu výpovědní lhůty), aby vypracovala, tj. sepsala náplň práce pro pozici [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] lze s ohledem na výpověď svědka [příjmení] mít i pochybnosti o tom, že samotný statutární zástupce či výkonný ředitel měl dostatečný přehled o faktických úkonech vykonávaných žalobkyní jako zaměstnancem; pokud žalobkyně na základě pověření zaměstnavatele náplň práce sepsala, tato byla schválena zaměstnavatelem, který zjevně neměl námitky proti rozsahu vymezeného druhu práce.

19. Ve spojení s provedenými důkazy tak shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že přijetí nové vrchní sestry svědkyně [příjmení] s účinností od [datum] prakticky znamenalo v souladu se shora citovanou judikaturou obsazení stávající pozice (byť jinak slovně označené) jiným zaměstnancem, což správně vedlo soud I. stupně k závěru o nenaplnění předpokladů platné první výpovědi, tj. nadbytečnosti žalobkyně v důsledku přijatého rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně. Ani námitka odvolatele v tom směru, že žalobkyně (a stejně tak svědkyně [příjmení]) byly nadstandardně odměňováno jako manažerky a musely proto vykonávat širší činnost než vrchní sestry, sama o sobě nemůže mít vliv na správné právní posouzení věci soudem I. stupně, zřejmě vyšší odměna těchto zaměstnankyň měla reflektovat i jejich předchozí zapojení do činnosti žalované v pozici statutárního zástupce či dřívějšího člena dozorčí rady a reflektovat i jejich nepopiratelně významný podíl na vybudování pražské pobočky žalované.

20. S ohledem na správnost skutkových i právních závěrů ve vztahu k prvé výpovědi odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Věcně správným shledal odvolací soud po provedeném přezkumu i výrok II. napadeného rozsudku o určení neplatnosti výpovědi dané žalobkyni zaměstnavatelem ze dne [datum], doručené žalobkyni dne [datum], ačkoliv důvod pro neplatnost výpovědi shledal odvolací soud v jiném právním posouzení než soud I. stupně.

21. Soud I. stupně sice správně citoval judikaturu, podle které není platným jednostranným jednáním zaměstnavatele právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru, který je podmíněný, tj. vázán na splnění v budoucnu nejisté skutečnosti, o které není známo, zda nastane či nikoliv ([spisová značka]), pokud však odvolací soud zopakoval dokazování obsahem výpovědi dané zaměstnavatelem žalobkyni [datum], podává se z textu, že tato výpověď je dávána zaměstnankyni„ z opatrnosti“ podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť bylo rozhodnuto o organizační změně spočívající v tom, že veškeré manažerské, organizační, provozní a kontrolní činnosti nebudou vykonávány u společnosti žalované, ale budou prováděny u mateřské společnosti a dále bylo rozhodnuto o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, tím byla pozice žalobkyně podle pracovní smlouvy – [anonymizována čtyři slova] shledána nadbytečnou.

22. Pokud účastníci shodně uváděli, že se jednalo o jedinou organizační změnu přijatou statutárním orgánem na jaře [rok] (a nikoliv o další organizační změnu blíže specifikovanou, v důsledku které by se stala žalobkyně nadbytečnou) jednalo se o prakticky totožný skutkový důvod výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, který byl uplatněn v předchozí neplatné výpovědi z [datum], pokud nebylo shledáno naplnění tohoto výpovědního důvodu ve vztahu k prvé výpovědi, a tato skutečnost měla za důsledek rozhodnutí o určení neplatnosti této výpovědi, je i ze stejného důvodu neplatná druhá výpověď, doručená žalobkyni [datum]. Z textu„ výpověď je dávána z opatrnosti“, nelze uzavřít, že platnost a účinnost této výpovědi by měla být vázána na okolnost, že bude určena neplatnou předchozí, tj. první výpověď.

23. Přesto je závěr soudu I. stupně o určení neplatnosti druhé výpovědi správný, proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Soud I. stupně rozhodl správně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti procesně neúspěšné žalované zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně, tyto náklady řízení pouze nesprávně vypočetl. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. pouze změnil výši částky, kterou je povinna zaplatit žalovaná žalobkyni, správně tato částka činí [částka] s přihlédnutím ke skutečnosti, že až do jednání, při kterém došlo k rozšíření žaloby, učinil právní zástupce žalobkyně při tarifní hodnotě sporu (určení neplatnosti prvé výpovědi) [částka] a při sazbě za 1 úkon právní pomoci [částka] celkem 6 úkonům (6x [částka]), k tomu náleží odměna za 6 paušálních náhrad hotových výdajů (6x [částka]), tj. v součtu [částka], při dalších jednáních ([datum] a [datum]) předmětem řízení již bylo určení neplatnosti dvou výpovědí, kdy při tarifní hodnotě [částka] po rozšíření žaloby činila odměna za 1 úkon právní pomoci [částka], k tomu 2x paušální náhrada po [částka] činila [částka], tj. v součtu [částka], po připočtení 21% DPH tak činila odměna za právní zastoupení [částka], po připočtení soudního poplatku 2x [částka] činily náklady řízení na straně žalobkyně celkem [částka]; ohledně lhůty k plnění a platebního místa byl ve zbývající části výrok o nákladech řízení III. jako věcně správný potvrzen.

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení se zřetelem ke 2 úkonům právní pomoci po [částka], 2 paušálním náhradám hotových výdajů 2x [částka] a po připočtení DPH ([částka]) v součtu [částka], a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně.