o určení neexistence zástavního práva k jednotkám, k odvolání žalobce a odvolání 1. a 3. žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na určení, že zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení k jednotce [číslo] (způsob využití: jiný nebytový prostor), typ jednotky: dle byt. z, která je vymezena v budově (ubyt. zař.) [adresa], část [územní celek], umístěné na parcelách parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (budova), přičemž k jednotce přísluší: odpovídající spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy a odpovídající spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemcích parcelách parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] kat. území [část obce] a jednotce [číslo] (způsob využití: jiný nebytový prostor), typ jednotky: dle byt z, která je vymezena v budově, přičemž k jednotce přísluší: odpovídající spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech budovy, odpovídající spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemcích parcelách parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] kat. území [část obce], zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], sp. zn. [anonymizováno] vedená u Městského soudu v Praze jako zástavním věřitelem a [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], sp. zn. B [číslo] vedená u Městského soudu v Praze jako zástavním dlužníkem, nevzniklo a neexistuje (výrok I.).

2. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně uvedeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením z [datum] tak, že žalobci uložil uhradit 1. žalované částku [částka], 2. žalované [částka] a 3. žalované [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, v případě právně zastoupených účastníků na účet právního zástupce (výroky II., III. a IV.).

3. Předmětem řízení, zahájeného na návrh žalobce ze dne [datum], bylo určení neexistence zástavního práva k nebytovým jednotkám specifikovaným výroku ve I. rozsudku (dále také jen„ předmětné jednotky“). Žalobce argumentoval tím, že předmětné jednotky od července roku [rok] nepřetržitě drží a od prosince roku 2016 užívá s manželkou a třemi dětmi k bydlení, investoval do jejich rekonstrukce [částka]. Jako vlastník jednotek byla v katastru nemovitostí od října [rok] zapsána první žalovaná, jejímž jménem jednal a stále jedná [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl [jméno] [příjmení] zapsán do obchodního rejstříku jako jediný akcionář první žalované. Tím byla splněna poslední podmínka pro podpis kupních smluv a vklad vlastnického práva k jednotkám ve prospěch žalobce. Žalobce a první žalovaná v červenci roku [rok] v tomto smyslu uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní. První žalovaná zahrnula dne [datum] předmětné jednotky do souboru ostatních jednotek v domě [anonymizována dvě slova], na kterém bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch druhé žalované za účelem zajištění pohledávek druhé žalované za první žalovanou do výše [částka], plynoucích z čerpaného blíže specifikovaného investičního úvěru ve výši [částka] O zastavení jednotek se žalobce dozvěděl při pořízení výpisu z katastru nemovitostí, když žádal první žalovanou o součinnost k uzavření kupní smlouvy. Kopii předmětné zástavní smlouvy, založené do spisu k vkladovému řízení V [číslo], zahájeného dne [datum] a ukončeného dne [datum], žalobce získal ze sbírky listin katastru nemovitostí až po zahájení soudního řízení sp. zn. [spisová značka], vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6, o žalobě na určení obsahu kupní smlouvy o převodu vlastnictví k předmětným jednotkám a na zaplacení částky [částka]. Toto řízení žalobce zahájil poté, co první žalovaná odmítla splnit závazek uzavřít kupní smlouvy na jednotky. Ve věci [spisová značka] dosud nebylo v době vydání napadeného rozsudku rozhodnuto (toto řízení dosud pravomocně neskončilo – pozn. odvolacího soudu).

4. Žalobce se žalobou podanou v této věci domáhá určení neexistence zástavního práva zatěžujícího předmětné jednotky z důvodu závažných vad zástavní smlouvy, způsobených nicotností právních jednání orgánů první žalované i druhé žalované. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce zdůvodňuje hmotněprávním postavením ve smluvním vztahu, jehož předmětem je převod vlastnictví k předmětným jednotkám do jeho vlastnictví. V řízení sp. zn. [spisová značka] znamená zatížení jednotek zástavním právem překážku pro vznik budoucích kupních smluv. Představuje to značnou majetkovou újmu na straně žalobce. Pro žalobce je mimořádně důležité, aby bylo postaveno najisto, zda jednotky, o jejichž vlastnictví usiluje, jsou či nejsou zatíženy zástavním právem na zajištění pohledávek druhé žalované za první žalovanou do výše [částka] s příslušenstvím, vzniklých do [datum]. Zástavní právo k jednotkám a zákaz jejich zcizení a zatížení, zřízené ve prospěch druhé žalované, nepříznivě ovlivní také výkon rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] (řízení sp. zn. [spisová značka]), odpovídající hodnotě žalobcovy investice do předmětných jednotek. Pokud by předmětné jednotky nebyly předmětem zástavy, žalobce by mohl úspěšně usilovat o nařízení předběžného opatření o zákaz dispozic s jednotkami do vydání pravomocného rozsudku v řízení sp. zn. [spisová značka], za účelem zajistit budoucí výkon rozhodnutí. Proto má požadované určení pro žalobce význam.

5. Dne [datum] došlo k odštěpení části jmění první žalované, zahrnující veškeré jednotky v domě [anonymizována dvě slova], zapsané na [list vlastnictví], včetně předmětných jednotek a k následnému sloučení takto odštěpené části jmění první žalované se jměním třetí žalované v postavení nástupnické společnosti, podle projektu ze dne [datum]. Podle projektu má třetí žalovaná přebrat veškeré dluhy náležící k odštěpeným nemovitostem. Žalobce neočekává, že třetí žalovaná bude schopna dluhy hradit, když její základní kapitál činí [částka] a sama nevlastní žádná jiná aktiva než odštěpené nemovitosti. Na nich vázne zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch druhé žalované. Proto žalobce bude muset uplatňovat svoje nároky vůči všem třem účastníkům projektu rozdělení v souladu s mechanismem na ochranu věřitelů, založeného na zásadě solidárního ručení rozdělované a nástupnických společností, podle ust. § 257 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.

6. Žalobce nezná jinou procesní možnost k odstranění vzniklé právní nejistoty z vadně zřízených věcných práv k předmětným jednotkám ve prospěch druhé žalované a k odvrácení budoucích soudních sporů s tím spojených a případných škod.

7. Žalobce připustil, že nebyl účastníkem právního vztahu, jehož výsledkem je sporné zástavní právo ve prospěch druhé žalované. Argumentoval ustálenou judikaturou, která připouští aktivní legitimaci v tomto typu sporů třetím stranám v případech, kdy právní vztah či právo, které jsou předmětem určení, se dotýkají právní sféry třetí osoby, nebo když vyhovění žalobě na určení může mít příznivý dopad na její právní postavení. Aktivní věcnou legitimaci k požadovanému určení, která je dána zásahem sporného zástavního práva k jednotkám do jeho právní sféry, nelze ztotožňovat s věcnou legitimací ke sporu o platnost právního jednání, na jehož základě vzniklo sporné zástavní právo. Podle žalobce je podstatnou předběžná otázka o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu akcií ze dne [datum], na jejímž základě mělo údajně dojít k převodu vlastnictví k 5 akcím na majitele v listinné podobě s pořadovými [číslo] emitované první žalovanou na společnost [právnická osoba], která v rozhodné době byla přímo vlastněna a řízena [jméno] [příjmení]. Předmětná zástavní smlouva ve prospěch druhé žalované je postižena vadou nicotnosti, předmětu zástavy, jednotky v domě [anonymizována dvě slova], zapsané na [list vlastnictví], nebyly platně vymezeny, neboť v průběhu stavebních úprav, které žalobce provedl s povolením první žalované, došlo ke změnám podlahových ploch jednotek a nebyla provedena korekce jejich podílů a aktualizace jejich definice v katastru nemovitostí. Podle žalobce nedošlo ke vzniku platného zástavního práva k předmětným jednotkám. V důsledku schválení projektu rozdělení první žalované ve formě odštěpení sloučením se třetí žalovanou na místo první žalované nastoupila jako nový zástavní dlužník třetí žalovaná, proto žaloba směřuje také proti ní.

8. Všichni tři žalovaní navrhli zamítnutí žaloby.

9. První a třetí žalovaná uvedly, že žalobce vytváří nátlak na člena správní rady první žalované a současně jednatele a společníka druhé žalované, [jméno] [příjmení] podáním řady neopodstatněných žalob, obsahujících nepravdivé a diskreditující skutkové konstrukce. Žalobce podáváním určovacích žalob obchází povinnost zaplatit soudní poplatek a náklady řízení, odpovídající skutečné hodnotě sporu. Žalobce nejprve podal žalobu na určení obsahu kupní smlouvy k jednotkám (řízení sp. zn. [spisová značka]), kde se domáhá uzavření kupní smlouvy na základě údajné smlouvy o smlouvě budoucí. Dne [datum] podal žalobu na určení vlastníka jednotek (řízení sp. zn. [spisová značka]) ve prospěch první žalované.

10. V tomto řízení žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Zřízení zástavního práva k jednotkám ve prospěch druhé žalované se v ničem nedotýká právní sféry žalobce. Žalobcovo právní postavení vůči jednotkám je pouze takové, že se v soudním řízení sp. zn. [spisová značka] domáhá určení obsahu kupní smlouvy k převodu jednotek, původně se jednalo o žalobu na zaplacení [částka]. Žalobce není k podání této určovací žaloby v této věci věcně aktivně legitimován, neboť podanou určovací žalobou nemůže dosáhnout zlepšení, změny nebo potvrzení svého právního postavení. Zpochybnění platnosti převodu akcií první žalované ze dne [datum] žalobcem znamená zásah do právní jistoty řady dotčených osob, včetně první a třetí žalované. I kdyby byla smlouva o převodu akcií ze dne [datum] neplatná, jak tvrdí žalobce, uplynula již doba pro vydržení vlastnického práva k převáděným akciím. Námitky žalobce jsou proto irelevantní.

11. Druhá žalovaná v řízení namítla, že žalobce svůj naléhavý právní zájem opírá o budoucí kupní smlouvy na dvě předmětné jednotky, soudu je ale nepředložil. Podle druhé žalované je existence těchto budoucích kupních smluv značně nepravděpodobná. Zápis zástavního práva ve prospěch druhé žalované ze strany v té době jediného vlastníka těchto jednotek, první žalované, žalobci neposkytuje naléhavý právní zájem na požadované určení, neboť jeho právní sféra není zástavním právem dotčena. Žalobci nesvědčí aktivní právní legitimace: neprokázal, že je v rámci hmotněprávního vztahu nositelem subjektivního práva, o němž má být jednáno, a rozhodnutím ve věci nedojde k žádné změně jeho právního postavení. Tvrzená neplatnost smlouvy o převodu akcií první žalované je bez významu, neboť po [anonymizováno] letech uplynula doba i pro případné vydržení vlastnického práva k akciím a uplynula objektivní promlčecí lhůta podle § 408 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Žalobcem tvrzený rozpor mezi skutečným a zapsaným stavem v katastru nemovitostí ohledně definice předmětných jednotek nemá vliv na vůli uzavřít zástavní smlouvy na konkrétní jednotky, vymezené v zástavních smlouvách číslem, umístěním v domě, parcelním číslem pozemků a listem vlastnictví, na němž jsou v katastru nemovitostí zapsány.

12. Soud I. stupně provedl dokazování blíže specifikovanými listinami pod body [číslo] odůvodnění rozsudku a dále spisem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], pozornost správně zaměřil na zjištění, zda má žalobce k podání žaloby aktivní věcnou legitimaci. Zástavní smlouvou, označenou jako [anonymizováno] [číslo], měl za prokázáno, že byla uzavřena dne [datum] mezi druhou žalovanou [právnická osoba] jako zástavním věřitelem a první žalovanou [právnická osoba], a.s. [IČO], zastoupenou statutárním ředitelem [jméno] [příjmení] jako zástavním dlužníkem. Touto smlouvou zřídil zástavce podle § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.) zástavní právo k nemovitostem, v této smlouvě specifikovaným, ve vlastnictví zástavce, a to včetně všech součástí a příslušenství do celkové výše rovnající se částce [částka] s příslušenstvím, vzniklé nejpozději do a včetně [datum]. Zástavní právo bylo takto zřízeno i k jednotkám [číslo] specifikovaným ve výroku napadeného rozsudku. Touto smlouvou zřídil zástavce k předmětným nemovitostem následující věcná práva: a) zákaz zřídit zástavní právo ve prospěch jiné osoby než banky bez předchozího písemného souhlasu banky, b) zákaz zřídit věcné břemeno ve prospěch jiné osoby než banky bez předchozího písemného souhlasu banky, c) zákaz zcizení ve prospěch jiné osoby než banky bez předchozího písemného souhlasu banky, d) zákaz zástavním právem zapsaným ve výhodnějším pořadí než je zástavní právo k nemovitostem zajistit nový dluh v případě uvolnění zástavního práva zapsaného ve výhodnějším pořadí a zákaz umožnit zápis nového zástavního práva namísto starého zástavního práva, tzv. záměnou zástavního práva. V čl. 15 bylo smluveno, že zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení nemovitosti, zřízené na základě této smlouvy, vzniká vkladem do katastru nemovitostí příslušného [anonymizována dvě slova], a že zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení nemovitosti podle této smlouvy zanikne po úplném zániku veškerých zajištěných dluhů, pokud je zřejmé, že další zajištěné dluhy již nebudou vznikat.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], vedeného [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [část Prahy] soud I. stupně zjistil, že ke dni [datum] bylo zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem pro [právnická osoba], a.s. [IČO]. Z informace o řízení zpracované [anonymizována dvě slova] zemědělským a [anonymizováno] soud zjistil, že u [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [část Prahy] bylo o předmětné zástavní smlouvě vedeno řízení, [číslo jednací], které bylo zahájeno [datum] a bylo ukončeno. Účastníky vkladového řízení, zahájeného o předmětné zástavní smlouvě byli pouze [právnická osoba], a.s. jako navrhovatel, povinný a zástavce a společnost [právnická osoba] jako navrhovatel, oprávněný a zástavní věřitel. Z Prohlášení vlastníka podle § 4 zákona [číslo] založeného ve sbírce listin pod č.j. [spisová značka] soud zjistil, že jsou v něm vymezeny, mimo jiné, nebytové jednotky [číslo] jako ubytovací apartmány.

14. Dále měl soud I. stupně ze spisu sp. zn. [spisová značka], vedeného Obvodním soudem pro Prahu 6 za prokázáno, že žalobce podal proti žalovaným [právnická osoba] a [právnická osoba] dne [datum] žalobu na určení vlastníka bytových jednotek, kterou se domáhá určení, že je vlastníkem jednotky [číslo] jednotky [číslo] vymezených dle bytového zákona v domě [adresa], ubytovací zařízení, část [územní celek], na parcele [číslo] k. ú. [část obce] na adrese [adresa] 1, tedy [právnická osoba], a.s. Žalobu postavil na stejném tvrzení jako žalobu v projednávané věci, v tamním řízení žalovaní navrhli žalobu zamítnout.

15. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného Obvodním soudem pro Prahu 6 měl soud I. stupně za prokázáno, že žalobce podal dne [datum] u zdejšího soudu žalobu proti žalované [právnická osoba], a.s. [IČO] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že drží a užívá předmětné nebytové jednotky v domě [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], a to od července roku [rok], když tehdy uzavřel se žalovanou ústní smlouvu o smlouvě budoucí kupní na obě jednotky, podle níž měla žalovaná obě jednotky jako prodávající na žalobce jako kupujícího převést za kupní cenu rovnající se buď poměrné části historických pořizovacích stavebních nákladů na dům vynaložené ke dni kolaudace v roce [rok] nebo poměrné části skutečně vynaložených peněžních prostředků na odkup 100 % akcí na žalované [jméno] [příjmení], a to v závislosti na tom, která z těchto dvou částek bude vyšší. Dne [datum] žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhá určení obsahu kupních smluv k jednotce [číslo] k jednotce [číslo].

16. Další provedené důkazy soud I. stupně nehodnotil, nebyly podstatné pro právní posouzení věci. Důkazní návrhy žalobce k prokázání neplatnosti zástavní smlouvy soud I. stupně pro nadbytečnost zamítl, nebyly totiž potřebné po zjištění aktivní legitimace žalobce.

17. Sodu I. stupně odkázal na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a nutnost v případě žaloby o určení rozlišovat aktivní věcnou legitimaci žalobce a jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dovodil, že aktivní věcnou legitimaci identifikuje rozhodný hmotněprávní vztah, o jehož určení jde, zatímco naléhavý právní zájem se váže k otázce, zda určovací žaloba může být způsobilým nástrojem ochrany práva. Pokud se sporný právní vztah nebo právo netýká právní sféry žalobce, nemůže mít žalobce ani právní zájem na jeho určení. Existence naléhavého právního zájmu je aktivní věcnou legitimací žalobce podmíněna, ohledně tohoto právního argumentu odkázal soud I. stupně na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

18. Co se týče základních skutkových otázek, nebylo mezi účastníky sporu o tom, že, že žalobce není smluvní stranou zástavní smlouvy [anonymizováno], uzavřené dne [datum] a že není vlastníkem předmětných jednotek [číslo] které jsou předmětem zástavy. Žalobce je se souhlasem první žalované užívá spolu se svou rodinou a investoval do jejich rekonstrukce. Soud I. stupně tak dospěl ke skutkovému závěru, že zřízení zástavního práva k jednotkám se nedotýká právní sféry žalobce. Soud při rozhodování vychází ze stavu, který tu je v době rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobu proto soud I. stupně posoudil jako přinejmenším předčasnou, protože žalobce se určení vlastnictví jednotek [číslo] určení obsahu kupních smluv teprve domáhá v jiných řízeních. Pro absenci věcné aktivní legitimace žalobce k podání žaloby proto soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by zkoumal, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a aniž by zkoumal existenci předmětného zástavního práva.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu úspěšným žalovaným. Náklady jejich právní zastoupení přiznal podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty [částka], protože aplikaci § 8 odst. 1 citované vyhlášky, jak ji požadují žalované, považoval za neopodstatněnou, neboť hodnotu předmětu sporu nelze vyjádřit v penězích. Náklady řízení podrobně specifikoval ve výpočtu v bodě 14. A 15. odůvodnění rozsudku a jejich správnou výši poté uvedl ve shora označeném opravném usnesení z [datum].

20. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítl, že bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, když soud I. stupně neprovedl navržené důkazy a nezjistil úplně skutkový stav. Žalobce má za to, že právní posouzení je nesprávné. Pokud měl soud I. stupně žalobu za předčasnou ve vztahu k zájmu žalobce na požadovaném určení, měl řízení přerušit, jak to žalobce ostatně navrhl. Žalobce neměl v řízení příležitost svou aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu prokázat. Byl mu tak odepřen přístup k soudu.

21. Žalobce nesouhlasil s tím, že jeho žaloba je v tomto řízení předčasná. Na základě této úvahy však měl soud I. stupně řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.: [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

22. Prvoinstanční soud neposkytl žalobci příležitost k prokázání jeho tvrzení. Bez konkrétního důvodu soud odmítl věcnou aktivní legitimaci žalobce, potažmo jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení a nepracoval s jeho argumenty a důkazy. Soud také nedostál povinnosti vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. nevzal za základ svých skutkových zjištění (žalobce odkázal na nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 50/03). Tvrzeními žalobce o vadách zástavní smlouvy a její neexistenci soud I. stupně nevěnoval žádnou pozornost.

23. Žalobce argumentoval právem na spravedlivý proces, zásadou kontradiktornosti a volného hodnocení důkazů a zákazem denegatio iustitiae. K otázce prokázání aktivní věcné legitimace odkázal na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a zejména ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž„ naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má nejen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, ale aktivně legitimována je i osoba, jestliže vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení.“ Žalobce tvrdí, že existence zástavního práva zajišťujícího pohledávku do výše [částka] k předmětným jednotkám, které má nabýt do vlastnictví podle uzavřené smlouvy, má nepříznivý dopad na jeho právní postavení.

24. Zásadní argumentaci k otázce aktivní věcné legitimace a současně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, shrnul žalobce takto: Předmětem určovací žaloby je neexistence zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení nemovitostí, což se dotýká právní sféry žalobce, neboť žalobce předmětné jednotky drží a užívá od roku [rok], do jejich úpravy investoval více než [anonymizována dvě slova] Kč. Měl za to, že investice vkládá do svého budoucího majetku, neboť uzavřel s první žalovanou v červenci roku [rok] ústní smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Jinak by investice žalobce do rekonstrukce jednotek a stěhování celé rodiny byly naprosto zbytečné. Žalovaní doposud ani netvrdí, že žalobce nemá nárok na uzavření kupních smluv na jednotky. [jméno] [příjmení] je podezřelý ze spáchání několika trestných činů, včetně podvodu daňového a odcizení společnosti. Jeho vinou, resp. nečinností, se žalobce dosud vlastníkem předmětných jednotek nestal. Zákaz zcizení předmětných jednotek podle napadené zástavní smlouvy vytváří překážku pro rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]. Soud bude muset v uvedeném řízení řešit otázku zákazu zcizení jako otázku předběžnou, jeho rozhodnutí je na vyřešení této otázky závislé.

25. Žalobce dále v odvolání argumentoval judikatorními závěry k otázce prokázání naléhavého právního zájmu na určení. Citoval rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: [spisová značka], podle nějž může mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy podle § 80 písm. c) o. s. ř. i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Zdůraznil rovněž preventivní charakter určovací žaloby. [anonymizována dvě slova] a [název soudu] podle žalobce dovodila, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým a že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy. Žalobce navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

26. Druhá žalovaná v reakci na odvolání žalobce navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný. Pokud žalobce své právo k předmětným jednotkám vyvozuje z ústní smlouvy o smlouvě budoucí, považuje to druhá žalovaná za rozporné s požadavkem písemné formy smlouvy o převodu nemovitostí, upravené ust. v § 561 odst. 2 o. z., na podporu svého názoru uvádí rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Právo žalobce k předmětným jednotkám má tudíž za neprokázané, proto se ztotožňuje s názorem, že žalobce nemá ve sporu aktivní věcnou legitimaci.

27. První a třetí žalovaná k odvolání žalobce uvedly, že se s meritorním výrokem napadaného rozsudku ztotožňují. Žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován a nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, důvody pro posouzení nedostatku aktivní věcné legitimace a nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce splývají. Žalobce obojí dovozuje z toho, že se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. [spisová značka] domáhá vůči první žalované určení obsahu kupní smlouvy k předmětným jednotkám a v řízení vedeném u téhož soudu sp. zn. [spisová značka] se domáhá určení třetí žalované jakožto vlastníka těchto jednotek, v tamním řízení byla žaloba dne [datum] nepravomocně zamítnuta.

28. Zřízení zástavního práva ve prospěch druhé žalované se právní sféry žalobce nedotýká. Právní postavení žalobce k předmětným jednotkám charakterizuje zahájené soudní řízení o určení obsahu kupní smlouvy. Žalobce nemá žádné právo, které by odůvodňovalo jeho aktivní věcnou legitimaci či právní zájem na požadovaném určení neexistence zástavního práva. Žalobce sám v odvolání odkazuje na rozsudek [název soudu] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž musí pro aktivní legitimaci k podání určovací žaloby existovat dopad tvrzeného (zástavního) práva na jeho právní postavení. Žalobce žádný právní vztah k jednotkám nemá, proto se ho existence zástavního práva netýká. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhá vůči první žalované určení obsahu kupní smlouvy o převodu jednotek, jejímž uzavřením by teprve v budoucnu vzniklo právo žalobce k jednotkám. Žalované se zcela ztotožňují s názorem soudu prvního stupně, že je třeba dle § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout podle stavu v době rozhodnutí. S přerušením řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., navrženým žalobcem, žalované nesouhlasily.

29. Proti výrokům o nákladech řízení II. a IV. se odvolaly 1. a 3. žalovaná. Namítly, že soud měl při úvaze o výši odměny za právní pomoc vyjít z tarifní hodnoty zástavního práva, o jehož existenci v určovací žalobě šlo. Zástavním právem měly být zajištěny pohledávky do výše [částka] a právě tuto hodnotu mají žalované za odpovídající tarifní hodnotu. In eventum pak žalované navrhly, aby odvolací soud vzal za tarifní hodnotu částku [částka], která představuje podíl předmětných jednotek [číslo] na celkové zástavě, váznoucí na budově. Dále in eventum žalované navrhly, aby se tarifní hodnotou stala částka [částka], odpovídající aktuální hodnotě předmětných dvou jednotek. Navrhly, aby odvolací soud změnil výši přiznané náhrady nákladů řízení ve vazbě na to, že bude akceptovat jednu ze tří výše uvedených hodnot předmětu řízení jako tarifní hodnotu pro výpočet odměny podle advokátního tarifu.

30. Žalobce ve svém následném vyjádření nesouhlasil s odvolací argumentací první a druhé žalované. Upozornil na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž zástavní právo má především funkci zajišťovací; teprve nebyla-li pohledávka zástavního věřitele splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva. Jde o právo subsidiární, akcesorické, zástava je podpůrným zdrojem uspokojení pohledávky zástavního věřitele. Akcesorita se projevuje tím, že zástavní právo vznikne pouze tehdy, vznikla-li platně zajištěná pohledávka. Zajištěním pohledávky prostřednictvím zástavního práva se majetek zástavního věřitele nerozmnožuje, proto nemá zástavní právo samo o sobě vlastní majetkovou hodnotu. Dále žalobce citoval také rozhodnutí Ústavního soudu, podle nichž obecný soud nemůže dovozovat finanční hodnotu zástavního práva z výše pohledávky, kterou předmětné zástavní právo zajišťuje. Žalobce se v replice bránil tvrzení o podávání neopodstatněných a šikanózních žalob tak, že všude, kde bylo možné proti žalovaným a osobám s nimi spřízněnými, uplatnit nárok na zaplacení peněžité částky, takový nárok uplatnil a rovněž zaplatil soudní poplatek podle sazebníku.

31. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými a že splňují náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani odvolání první a třetí žalované nejsou důvodná.

32. Předně má odvolací soud za to, že soud I. stupně opatřil provedeným dokazováním a z něj učiněným skutkovým závěrem spolehlivý skutkový podklad pro správné právní posouzení nároku žalobce.

33. Se skutkovým závěrem, jak jej soud I. stupně výstižně shrnul v odst. 4 až 9 a 13 odůvodnění svého rozsudku, se odvolací soud zcela ztotožňuje, neboť jasně vyplynul z listinných důkazů, zejména předmětné zástavní smlouvy. Podstatným skutkovým zjištěním bylo, že žalobce není účastníkem této smlouvy. Pokud žalobce v žalobě a navazujících podáních obsáhle popsal historii svých aktivit souvisejících s předmětnými nebytovými jednotkami, lze z nich po právní stránce usoudit pouze na faktický užívací vztah, neprokázané právo na uzavření budoucí kupní smlouvy a investici do rekonstrukce jednotek. Žádné tvrzení žalobce nenasvědčovalo silnějšímu právu k těmto nemovitostem, ani důkazní návrhy nesměřovaly k prokázání právního vztahu žalobce k těmto nemovitostem. Tvrzení žalobce, že existence zástavního práva jako akcesorického práva k právu druhé žalované na uspokojení její pohledávky za první, resp. třetí žalovanou, má přímý dopad na jeho právní postavení, zůstala v čistě hypotetické rovině.

34. Soud I. stupně neodmítl úvahu, že se žalobce určitých práv může v budoucnu domoci, právě proto posoudil věc tak, že ke dni rozhodnutí žalobce nedisponuje právem, z nějž by bylo možno odvíjet jeho aktivní legitimaci ve sporu, proto je žaloba z tohoto pohledu přinejmenším předčasná. To znamená, že ke dni rozhodnutí jí nelze vyhovět pro nedostatek aktivní věcné legitimace, ale není vyloučeno, že v budoucnu žalobce legitimaci nabude, např. tehdy, pokud se stane vlastníkem předmětných jednotek.

35. Odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně rovněž v názoru, že věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není má ten, kdo je účastníkem právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Výklad významu sporného práva pro právní sféru účastníka pak musí mít povahu objektivně uchopitelnou, nikoli se opírat o subjektivní vjem, že sporné právo účastníku řízení škodí nebo se ho jinak nepříznivě dotýká.

36. Právní posouzení věcné legitimace žalobce v tomto řízení se zobrazuje i v případných důsledcích kladného rozhodnutí o jeho žalobě: zatímco určovací žaloba má splnit preventivní funkci ve vztahu k případným dalším sporům, rozhodnutí, kterého se žalobce domáhá, by vedlo ke sporům účastníků sporného právního vztahu, jejichž výsledek by zřejmě mohl zasáhnout do právní sféry žalobce, pokud by se práva k předmětným jednotkám domohl, a žádnou preventivní funkci by zřejmě nesplnilo.

37. Komentářová literatura a soudní [anonymizováno] oddělují u určovacích žalob otázku existence věcné legitimace od otázky existence naléhavého právního zájmu. Věcnou legitimaci ve sporu o kladné určovací žalobě má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde (srv. rozsudek NS ČR ze dne [spisová značka] a jeho právní věty: I. Ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je třeba rozlišovat mezi naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a věcnou legitimací k takovému určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. II. V řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou věcně legitimováni jen zástavní věřitel a zástavní dlužník. III. Řeší-li soud platnost právního úkonu jako předběžnou otázku, může si závěr o tom učinit i v případě, že účastníkem řízení není žádný z účastníků tohoto právního úkonu). Toto rozhodnutí na projednávanou věc dopadá, podává se z něj, že pokud v citovaných sporných řízeních, která žalobce vede o svých nárocích, týkajících se předmětných jednotek, budou soudy stát před otázkou existence předmětného zástavního práva, budou ji řešit. Procesní postup žalobce, který žádal tuto otázku vyřešit jako meritorní v tomto řízení, není správný právě s ohledem na legitimaci k vedení sporu.

38. Vzhledem k obdobným skutkovým okolnostem je pro projednávanou věc zásadní soudem I. stupně citovaný rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž také záviselo rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, kdo má věcnou legitimaci v řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, případně zda je dán naléhavý právní zájem na takovém určení. Nejvyšší soud v rozhodnutí uvedl, že podle ustálené soudní judikatury je naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i za jiných okolností, např. v situaci, kdy je myslitelná rovněž žaloba na plnění. Od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je třeba odlišovat věcnou legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní [anonymizováno], roč. [rok], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní [anonymizováno], roč. [rok]). Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky (včetně jejího příslušenství) pro případ, že dluh (závazek), který odpovídá zajištěné pohledávce, nebude řádně a včas splněn nebo nezanikne jiným způsobem, a to tím, že poskytuje zástavnímu věřiteli právo (nárok) domáhat se uspokojení ze zástavy. Z uvedeného vyplývá, že ze zástavního práva vznikají práva a povinnosti zástavnímu věřiteli, tj. tomu, kdo má pohledávku zajištěnou zástavním právem a kdo má právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy, nebude-li dluh, který odpovídá zajištěné pohledávce, včas splněn, a zástavnímu dlužníku, tj. osobě, která je vlastníkem (majitelem) předmětu zástavního práva (zástavy) a jejíž majetek (jeho zpeněžení) má být použit k uspokojení zástavního věřitele, nebude-li dluh, který odpovídá zajištěné pohledávce, včas splněn. V řízení, jehož předmětem je určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou tedy nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem (majitelem) předmětu sporného zástavního práva (tj. zástavy).

39. Právní sféry dalších osob se řízení netýká, neboť výsledek řízení (rozhodnutí soudu o tom, zda tu zástavní právo je či není) nemůže mít – na rozdíl od zástavního věřitele a zástavního dlužníka – na jejich právní poměry žádný vliv, totiž nemůže mít žádný dopad na vymezení jejich práv nebo povinností požadovaným soudním rozhodnutím (srv. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

40. Z uvedeného vyplývá, že z hlediska posouzení věcné legitimace v řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, je určující, zda žalobce a žalovaný jsou nositeli práv a povinností, jež podle hmotného práva na straně žalobce odpovídají postavení zástavního dlužníka a na straně žalovaného postavení zástavního věřitele, tj. zda žalobci náleží vlastnické právo k předmětu sporného zástavního práva, tedy k nemovitostem, ohledně nichž se domáhá určení, že nejsou zatíženy zástavním právem, a zda žalovaný má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem.

41. Dále lze z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], využít následující právní závěry: jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá, změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl. To platí i tehdy, probíhá- li v době rozhodování o určovací žalobě jiné řízení, jehož výsledek by mohl založit změnu poměrů co do úsudku o (ne) existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Tento judikatorní názor řeší otázku, nastolenou žalobcem v tomto řízení, zda bylo účelné přerušit řízení dl ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

42. Ze všech shora uvedených důvodů je tak správný závěr soudu I. stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce v tomto sporu, což má za následek zamítnutí žaloby.

43. Odvolací soud proto potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

44. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný, proto mají právo na náhradu nákladů žalovaní.

45. Aplikaci ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a stanovení tarifní hodnoty v hodnotě pohledávky zajištěné zástavním právem, jíž se první a třetí žalovaná domáhaly před soudem I. stupně a v odvolání ani odvolací soud nepovažuje přípustnou. Za tarifní hodnotu pro výpočet odměny za právní pomoc poskytnutou v tomto řízení nelze nominální hodnotu pohledávky zajištěné zástavním právem vzít. V dané věci je na místě postupovat podle advokátního tarifu tak, že hodnotu předmětu sporu nelze bez potíží vyjádřit v penězích a využít ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, podle nějž se částka [částka] považuje za tarifní hodnotu ve věcech b) uvedených v odstavci 3 písm. a (jde o spor o určení, zda tu je právní vztah nebo právo a určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. Obtíže při zjištění hodnoty práva, o jehož určení v řízení jde, naznačuje i odvolací argumentace první a třetí žalované, v rámci níž odvolacímu soudu nabízejí tři varianty určení tarifní hodnoty. Vyjádření žalobce k odvolání žalovaných obsahuje zcela přiléhavou argumentaci: pokud byl předmětem řízení nárok realizovat zástavní právo, není v pravomoci obecného soudu, aby v takovém řízení dovozoval, v jaké konkrétní výši je zástavní věřitel oprávněn domoci se svého práva vůči zástavci (srv. např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 557/04, ze dne [datum], sp. zn.: I. ÚS 1301/10-2, ze dne [datum], sp. zn.: II. ÚS 557/04, a ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 584/07). Ústavní soud konstatoval, že tím, že při rozhodování o nákladech řízení byla za předmět řízení vůči stěžovateli coby zástavci považována pohledávka, která byla zástavou zajišťována a nikoliv nárok realizovat zástavní právo, byla porušena základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

46. Výrokem II. odvolací soud uznal žalobce povinným zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Náhrada sestává z nákladů právního zastoupení ve výši stanovené dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ve spojení s ust. § 7 bod 5. advokátního tarifu, tedy z předmětu řízení v hodnotě [částka]. V odvolacím řízení byly první žalované poskytnuty dva úkony právní pomoci (písemné vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu dne [datum]), za ně náleží odměna ve výši [částka] za 1 úkon. V souladu s ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu je snížena o 20 % za dva zastoupené. Podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů advokáta k těmto úkonům právní pomoci ve výši [částka] za 1 úkon.

47. Společný právní zástupce 1. a 3. žalované má sídlo v [obec], proto odvolací soud přiznal rovněž účtovanou náhradu cestovného a náhradu ztráty času. Podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu činí náhradu za promeškaný v trvání [anonymizována dvě slova] po [částka] částku [částka]. Náhrada cestovného osobním automobilem s průměrnou spotřebou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] l na [anonymizováno] km z [obec] do [obec] a zpět (celkem [anonymizováno] km) při ceně [anonymizována dvě slova] [částka] za 1 l a výší náhrady [částka] za 1 km podle vyhlášky č. 47/2022 Sb. Náklady cestovného tak činí [částka]. Náhrada cestovného a promeškaného času činí celkem [částka], na 1. žalovanou připadá 50% této náhrady, tj. [částka]. Celkové náklady řízení 1. žalované tak činí [částka]. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobci zaplatit náhradu na účet právního zástupce.

48. Výrokem III. odvolací soud uznal žalobce povinným zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Soud přiznal 2. žalované náklady řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. jako nezastoupenému účastníku podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to paušální náhradu za 3 úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava na soudní jednání a zastoupení při jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši [částka] za 1 úkon. Celkové náklady řízení činí přiznaných [částka]. Odvolací soud nepřiznal 2. žalované požadovanou náhradu [částka] za promeškaný čas cestou, neboť tento nárok neodpovídá citované vyhlášce ani jinému právnímu předpisu, nadto je obecnou zvyklostí, že ani advokát nemá podle advokátního tarifu nárok na náhradu za promeškaný čas, jestliže jeho sídlo je ve stejném městě jako procesní soud.

49. Výrokem IV. odvolací soud uznal žalobce povinným zaplatit 3. žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Náhrada sestává z nákladů právního zastoupení ve výši stanovené dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z předmětu řízení v hodnotě [částka]. V odvolacím řízení byly poskytnuty dva úkony právní pomoci (písemné vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu dne [datum]), za něž náleží odměna ve výši [částka] za 1 úkon. V souladu s ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu je snížena o 20 % za dva zastoupené. Podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů advokáta k těmto úkonům právní pomoci ve výši [částka] za 1 úkon.

50. Odvolací soud přiznal rovněž účtovanou náhradu cestovného a náhradu ztráty času, a to ve výši [částka], která jako 50% celkové náhrady připadá na 3. žalovanou. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobci zaplatit náhradu na účet právního zástupce.

51. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).