o zaplacení odstupného ve výši [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum] uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do části zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok III.). Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně doplnil rozsudek ze dne [datum] o výrok IV., kterým uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náklady řízení státu, jejichž výše a lhůta k plnění budou určeny samostatným usnesením.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě podané soudu [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení odstupného ve výši [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž dne [datum] strany uzavřely dohodu o ukončení pracovního poměru k [datum] bez uvedení důvodu skončení pracovního poměru. Důvodem uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru byla nadbytečnost žalobkyně způsobená rozhodnutím žalované o změně technického vybavení, na které by musela být žalobkyně zaškolena, což se jevilo neekonomické. Pracovní poměr žalobkyně trval déle než 2 roky a byl skončen dohodou z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce, proto žalobkyni přísluší odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. V době od [datum] do [datum] byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti, v rozhodném období tak ničeho neodpracovala. Při stanovení výše odstupného žalobkyně vycházela z průměrného pravděpodobného čistého měsíčního výdělku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení odstupného, což žalovaná odmítla, nárok žalobkyně neuznala, a proto žalobkyně požaduje i zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po výplatním termínu za měsíc říjen, tedy od [anonymizována dvě slova]. Podle žalované není žaloba důvodná. [příjmení] text dohody o ukončení pracovního poměru nenasvědčuje, že by k rozvázání pracovního poměru došlo z organizačních důvodů pro nadbytečnost, nebo že by se strany dohodly na vyplacení odstupného. Žalovaná popírala, že by důvodem ukončení pracovního poměru měla být nadbytečnost žalobkyně z důvodu změny technického vybavení. Před uzavřením dohody byla žalobkyně 13 měsíců v pracovní neschopnosti, po návratu se odmítla dostavit k [anonymizována dvě slova] za účelem posouzení její [anonymizována dvě slova] k práci. Byla to žalobkyně, kdo nechtěl v pracovním poměru u žalované dále setrvat. Pokud žalobkyně dovozovala svoji nadbytečnost z rozhovoru s panem [příjmení], vytrhla určité věty z kontextu, kdy informace o její nadbytečnosti se vztahuje k období od [datum] do [datum], tedy k době, kdy žalovaná nepožadovala její přítomnost na pracovišti. Žalobkyně nepopřela, že se nedostavila na [anonymizována dvě slova]. Bylo tomu tak proto, že žalovaná po jednání o skončení pracovního poměru dohodou na tom již netrvala.

3. Soud I. stupně provedl dokazování listinami, audionahrávkou ze dne [datum] a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a vzal za prokázané, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované od [datum] na pozici prodavač. V době od [datum] do [datum] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. V uvedené době žalovaná rozhodla o obsazení pracovního místa žalobkyně novým zaměstnancem, a to z důvodu zajištění plynulosti provozu pobočky ve [obec]. Ke dni [datum] došlo rozhodnutím žalované ke změně technického vybavení spočívajícího ve změně skladového účetního systému ze systému [anonymizováno] na systém [příjmení] [příjmení]. Tato změna si vyžádala poměrně časově náročné zaškolení zaměstnanců. V souvislosti s ukončením pracovní neschopnosti žalobkyně se dne [datum] uskutečnila schůzka, na které pověřený zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] sdělil žalobkyni, že je u žalované nadbytečná. Pro její dlouhodobou pracovní neschopnost žalovaná obsadila pracovní pozici žalobkyně novým zaměstnancem, který byl již zaučen na nový pokladní systém a žalovaná nemá zájem na narušování týmovosti současného kolektivu. Žalobkyně projevila zájem na dalším zaměstnávání, o tom probíhala diskuse. Strany se rozešly s tím, že si dají vědět, zda žalobkyně přistoupí na dohodu a žalovaná jí dá vědět, zda by bylo možné přesunout ji na jinou pobočku. Účastníci skončili pracovní poměr dohodou ke dni [datum], kontraktační proces probíhal v průběhu září 2020 formou e-mailové komunikace mezi žalobkyní a mzdovou účetní žalované. Od [datum] do [datum] žalobkyně čerpala dovolenou a od [datum] do [datum] jí byla vyplácena náhrada mzdy pro překážky v práci na straně žalované. Dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k narovnání a vypořádání odstupného.

4. Soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a shledal, že žaloba je důvodná. Předeslal, že dohoda o rozvázání pracovního poměru nebyla napadena žalobou na určení její neplatnosti, takže je platná a pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil ke dni [datum]. Poukázal na to, že neuvedení důvodu v dohodě o skončení pracovního poměru nemá vliv na případný nárok na odstupné, podstatné je, zda skutečným důvodem skončení pracovního poměru byly organizační změny. Vzal za prokázané, že žalobkyně byla pro žalovanou nadbytečná, avšak důvodem této nadbytečnosti nebyla změna skladového účetního systému, ale rozhodnutí o přijetí nového zaměstnance za žalobkyni, která byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Soud I. stupně uvedl, že dlouhodobá pracovní neschopnost zaměstnance nemůže být motivem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí a pokud by žalovaná rozvázala pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, taková výpověď by v případě podání žaloby o neplatnost nejspíše neobstála. Přesto žalobě vyhověl, s odkazem na základní smysl a účel ustanovení zákoníku práce, kterým je zvláštní zákonná ochrana zaměstnanců, a žalobkyni odstupné přisoudil, neboť dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaná vzbudila v žalobkyni přesvědčení o tom, že je nadbytečná, je třeba posoudit organizační změnu, kterou žalovaná přijala dalšího zaměstnance z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti žalobkyně, jako relevantní organizační změnu ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce.

5. Výši odstupného zjistil z pravděpodobného výdělku žalobkyně, současně jí přisoudil i zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] s ohledem na splatnost mzdy podle § 141 odst. 1 zákoníku práce. V rozsahu požadavku na úroky z prodlení od [datum] do [datum] žalobu zamítl. Žalobkyni pak přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Povinnost hradit náklady státu vzniklé v souvislosti se svědečným uložil žalované.

6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Vytýkala soudu I. stupně, že věc rozhodl nepředvídatelně a k překvapení žalované, když žalobě vyhověl na základě tvrzení, které neuvedla ani jedna ze stran, ale svědek [příjmení]. Soud I. stupně neposkytl žalované odpovídající procesní poučení, ačkoli to procesní situace vyžadovala. Soud I. stupně nezkoumal obsah organizačního opatření, kdy bylo přijato, kdy organizační změna nabyla účinnosti a zda se žalobkyně stala nadbytečnou v důsledku takové organizační změny. Soud I. stupně neposoudil věc správně po právní stránce, pokud dospěl k závěru, že organizační změnou je přijetí nového zaměstnance pro plnění pracovních úkolů žalobkyně, která byla v dočasné pracovní neschopnosti. V odůvodnění rozsudku pak zmatečně uvedl, že pokud by žalobkyně dostala výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce, v případě podání žaloby o její neplatnost, by neobstála. Závěrům soudu žalovaná nerozumí. Namítala, že soud I. stupně přiznal žalobkyni nárok, který jí podle zákona nenáleží, když rozšířil důvody pro nárok na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce. Vytýkala soudu I. stupně, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, zejména k tomu, že důvodem rozvázání pracovního poměru byla nespokojenost žalované se žalobkyní, kterou vyřešili dohodou o skončení pracovního poměru. Napadený rozsudek považovala za nepřezkoumatelný, odůvodnění rozsudku je nelogické a nepřesvědčivé. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

7. Podle žalobkyně je rozsudek soudu I. stupně věcně správný a odvolací námitky nedůvodné. Navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a jí přiznána náhrada nákladů řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované je opodstatněné.

9. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v zásadě v dostatečném rozsahu. Deficit v nedostatku zjištění ohledně trvání pracovního poměru a místa výkonu práce, kdy z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že místem výkonu práce jsou [obec] u [obec] a pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do [datum], byl odstraněn v odvolacím řízení, když při jednání dne [datum] účastnice učinily nesporným, že na základě dohod o změně pracovní smlouvy bylo místo výkonu práce naposledy ve [obec] a pracovní poměr žalobkyně trval k [datum].

10. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a jeho skutková zjištění jsou správná, takže jsou způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a dokazování nebylo třeba doplňovat. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením věci.

11. V řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované byl rozvázán dohodou ke dni [datum], bez uvedení důvodu. Podle § 67 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnanec nárok na odstupné v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů. Neuvedení důvodu skončení pracovního poměru v dohodě nevylučuje vznik nároku zaměstnance na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce. V případě, že v dohodě není uveden důvod rozvázání pracovního poměru, má zaměstnanec nárok na odstupné, pokud prokáže, že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byl důvod předvídaný ust. § 52 písm. a) až c) zákoníku práce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. [rok]).

12. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Předpokladem rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce je tedy přijetí organizační změny, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností zaměstnance.

13. V řízení bylo prokázáno, že od [datum] došlo ke změně skladového účetního systému, kdy žalovaná přešla ze systému [anonymizováno] na systém [příjmení] [příjmení]. Změna skladového účetního systému však nepředstavovala organizační změnu ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť v řízení nebylo tvrzeno (natož prokázáno), že by žalovaná v souvislosti s uvedenou změnou přijala rozhodnutí o organizační změně a v příčinné souvislosti s touto změnou by došlo k nadbytečnosti byť jediného zaměstnance žalované. Naopak bylo prokázáno, že zaměstnanci, kteří při práci využívají skladový účetní systém, byli na práci s novým systémem zaškoleni. Soud I. stupně proto dílčím způsobem správně uzavřel, že změna skladového účetního systému nebyla příčinou nadbytečnosti žalobkyně.

14. Důvodem, proč žalovaná nemohla žalobkyni přidělovat práci podle pracovní smlouvy po ukončení dlouhodobé pracovní neschopnost, tedy nebyla změna skladového účetního systému, ale skutečnost, že v době, kdy byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti, přijala žalovaná na její místo jiného zaměstnance. V této souvislosti soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že dlouhodobá pracovní neschopnost zaměstnance nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

15. Odvolací soud nesouhlasí se soudem I. stupně, že v posuzované věci je třeba považovat za relevantní organizační změnu ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce přijetí nového zaměstnance na místo zaměstnance, který je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Soud I. stupně aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení zákoníku práce, které na věc nedopadá a nepřípustně rozšířil zákonem dané důvody pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce o důvod, který zákoník práce neupravuje.

16. V souvislosti s ukončením dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně nastala situace předvídaná ust. § 47 zákoníku práce. Žalovaná byla povinna zařadit žalobkyni na její původní práci a pracoviště. Pokud by to nebylo možné, protože původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musela by žalovaná zařadit žalobkyni podle pracovní smlouvy. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by původní práce žalobkyně odpadla, naopak žalovaná potřebovala mít pracovní pozici obsazenou, a proto v době, kdy byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, přijala místo žalobkyně jiného zaměstnance. Po návratu žalobkyně byla situace taková, že jedna pracovní pozice byla obsazena dvěma zaměstnanci. Pro tento případ nemá zákoník práce speciální úpravu, v úvahu přichází několik řešení, konkrétně ve vztahu k žalobkyni se mohla žalovaná dohodnout se žalobkyní na změně pracovní smlouvy. Přitom zaměstnavatel musí dbát toho, aby zaměstnance vždy zařadil na práci, která odpovídá jeho schopnostem a [anonymizována dvě slova] (§ 103 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce). V řízení vyšlo najevo, že žalovaná požadovala po žalobkyni [anonymizována dvě slova] (§ 55 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizována dvě slova]), žalobkyně se jí ale nepodrobila. Další v úvahu přicházející možností je dohoda zaměstnavatele a zaměstnance na ukončení pracovního poměru. K tomu v posuzované věci došlo, když žalobkyně souhlasila s rozvázáním pracovního poměru dohodou. Byť je dohoda datována dnem [datum], v řízení bylo prokázáno, že kontraktační proces probíhal v průběhu září 2020. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku proto nelze přeceňovat vyjádření svědka [jméno] [příjmení] na schůzce dne [datum], který situaci žalobkyně připodobnil nadbytečnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se na znění dohody aktivně podílela, její obsah tak vyjadřuje její svobodnou a vážnou vůli. Z audionahrávky ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně si byla vědoma toho, v jakém případě náleží zaměstnanci odstupné, v e-mailové korespondenci mezi žalobkyní a mzdovou účetní žalované není žádná zmínka o zrušení pracovní pozice žalobkyně či jiné organizační změně, přesto žalobkyně přistoupila k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a nepožadovala uvést důvod, ani platnost dohody nenapadla žalobou u soudu.

17. Odvolací soud uzavírá, že pokud u žalované nedošlo k organizační změně, nemohl být výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni [datum] a žalobkyni nárok na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce nevznikl.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

19. V souvislosti se změnou napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně a o nákladech odvolacího řízení, a to jak o nákladech mezi účastníky, tak o nákladech státu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V řízení byla procesně úspěšná žalovaná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení účelně vynaložených k bránění práva. Žalovaná vynaložila náklady na soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] a na právní zastoupení. Advokátka žalované učinila v řízení před soudem I. stupně 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – příprava a převzetí zastoupení, odpor, účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny. V odvolacím řízení učinila 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – odvolání, účast na jednání soudu dne [datum]. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] z tarifní hodnoty [částka] Celkem za 7 úkonů právní služby činí odměna [částka] Odvolací soud nepřiznal odměnu za úkony vyjádření k předžalobní výzvě ze dne [datum], přípis ze dne [datum] (sdělení adresy svědků) a přípis ze dne [datum] (sdělení adresy svědků), neboť se nejedná o samostatně honorované úkony podle advokátního tarifu. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby činí [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. činí [částka] Celkem činí náhrada nákladů řízení [částka]. Vzhledem k povaze projednávané věci odvolací soud poskytl žalobkyni ke splnění povinnosti lhůtu dvou měsíců (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). Platebním místem je advokátka žalované (149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Povinnost zaplatit náklady státu byla uložena procesně neúspěšné žalobkyni (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), s tím, že o výši náhrady a lhůtě k plnění rozhodne soud I. stupně samostatným usnesením.