o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně určil, že výpověď z pracovního poměru, daná žalobci dopisem žalované ze dne [datum], je neplatná (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. advokáta (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, dané mu žalovanou, s tvrzením, že byl v pracovním poměru u žalované jako vedoucí oddělení provozu a údržby, a to od [datum] na dobu určitou do [datum], s následným prodloužením na dobu určitou do [datum]. V době dočasné pracovní neschopnosti, dne [datum], převzal výpověď z pracovního poměru danou podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalobce neuznával důvody výpovědi, proto dne [datum] zaslal žalované dopis, že trvá na dalším zaměstnávání. Dále namítal, že výpověď je opožděná, neboť k údajnému porušení povinností mělo dojít více než dva měsíce před podáním výpovědi z pracovního poměru. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, důvody, v nichž spatřuje výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, má za dostatečně prokázány. Rovněž není pravda, že výpověď byla dána opožděně, neboť protiprávní stav trval v prosinci 2018, tedy v době auditního zjištění.

3. Soud I. stupně provedl dokazování listinami a výslechy svědků a vzal za prokázané, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované, pracoval jako vedoucí oddělení provozu a údržby objektu. Uvedené oddělení bylo součástí [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), jehož ředitel byl nadřízeným žalobce. Ředitele [anonymizováno] řídil kvestor. Dne [datum] žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, kterou odůvodnila tak, že interním auditem bylo zjištěno, že a) provozní prostory byly zčásti využívány k účelu parkování soukromých vozidel a skladování majetku, který nepatří univerzitě, b) skladové prostory nebyly udržovány ve stavu pro optimální a hospodárné využití, c) uskladněný materiál je uložen způsobem, který objektivně neumožňuje přehled o jeho druzích a množství, d) vyřazený materiál a věci nepatřící univerzitě byly ukládány na chodbách a v prostorách k tomu neurčených, e) aktuální stav šaten odporoval elementárním hygienickým očekáváním, a f) v prostorách podzemí pod budovou„ B“ byly uloženy propanbutanové lahve a acetylénová svářecí souprava, což odporuje ust. § 44 odst. 6 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru, čímž žalobce nezajistil řádné hospodaření a ochranu majetku zaměstnavatele, připustil vznik stavu ohrožujícího bezpečnost práce, zanedbal řídící, organizátorskou a kontrolní činnost a jako řídící pracovník situaci nezjistil a nepřijal účinná opatření. Výpověď byla projednána s odborovou organizací. Následujícího dne se žalobce vyjádřil k výpovědi tak, že soukromá vozidla nebyla majetkem žádného zaměstnance z jeho oddělení, skladové prostory procházely za jeho působení rekonstrukcemi a opravami, vzhledem ke kapacitě údržby, kdy počet pracovníků byl snížen na polovinu, nelze letité problémy staré několik desítek let vyřešit během několika měsíců, pracovníci údržby vyřešili od ledna do konce října 1 780 hlášení závad v areálu žalované, v průběhu roku 2018 vytvořili z nepoužívaných a zdevastovaných prostor dva plně funkční a vybavené sklady, v objektu B a M byly kompletně zrekonstruovány šatny pracovnic úklidu, spotřební materiál byl uložen podle profesních potřeb a jednotliví pracovníci o něm měli přehled, nepotřebný majetek byl průběžně vyřazován, materiál byl uložen po konzultaci s technikem BOZP a PO, PB lahev s hořákem používala údržba průběžně, svářecí agregát nebyl při poslední kontrole uveden jako závada v závěrečné zprávě. Žalobce nebyl seznámen s tím, že jeho oddělení bude podrobeno auditu, nemohl se vyjádřit k jeho průběhu, nebyl osobně přítomen jakékoli prohlídce. Žalobce trval na svém dalším zaměstnávání. Ve dnech 15. 10. až [datum] byl u žalované proveden interní audit na využívání stavebně ubytovacích kapacit žalované, a to na výkon řídící a kontrolní činnosti vedoucích zaměstnanců a zhodnocení prostor využívaných k zabezpečení údržby areálu a stavu ubytovny v budově G, který zjistil skutečnosti uvedené ve výpovědi, mj. parkování soukromých vozidel v garážovém stání, uskladnění PB lahví, uložení poškozeného a vyřazeného materiálu v prostoru garáže, dlouhodobé zanedbání údržby společných prostor ubytovacího objektu G, poškozená výmalba, rozbité dveře pokojů, úklid schodišť. Interní audit však neodpovídá plně standardům pro zpracování interního auditu, nejsou v něm zejména uvedeny jednotlivé předpisy a interní instrukce, které měly dané osoby porušit, žalobce nebyl s obsahem auditu seznámen, pouze s jeho závěry prostřednictvím e-mailu, a nemohl mu být přítomen. V ubytovnách a v prostorách energo a údržby byla údržba dlouhé desítky let zanedbaná, a to ještě před příchodem žalobce, byly zde zejména problémy s rozvody vody a kanalizace, které byly zčásti staré, a často docházelo k haváriím, jimiž byly ohroženy zejména podzemní skladové prostory budov G a H, které se z tohoto důvodu dlouhodobě nepoužívaly, docházelo k zatékání do některých skladových prostor, byl zde uložen starý a nepoužitelný materiál, až na výjimky k větším rekonstrukcím nedocházelo, na ubytovnách byl starý a poničený nábytek, naproti tomu oddělení provozu a údržby mělo velmi málo pracovníků, kteří museli řešit větší množství úkolů a rovněž časté havárie. Kvestor neměl přehled o stavu daných prostor před nástupem žalobce, ani poté je až do auditu nikdy důkladněji nekontroloval. Plán údržby byl vytvořen a dodržoval se. Umístění [příjmení] lahví a acetylenové svářecí soupravy nebylo před daným auditem žalobci nebo jeho podřízeným nikdy vytčeno, ačkoliv zde probíhaly pravidelné půlroční kontroly BOZP a PO a lahve zde byly umístěny delší dobu, mezi zaměstnanci žalované nebyla shoda ohledně toho, zda dané lahve jsou uloženy řádně nebo v rozporu s předpisy, na základě výtky auditora byly přemístěny ven. Nábytek byl uložen na chodbách po dobu jeho výměny, k hlídání pokojů po dobu výměny nebylo dostatek pracovníků. Byl problém s některými únikovými východy a hydranty, pravidelné kontroly však žádné nedostatky před auditem neodhalily. Některé nedostatky byly od vypracování auditu odstraněny, byla zavedena základní evidence materiálu, ačkoliv žalobci požadovaný software poskytnut nebyl, došlo k částečné opravě rozvodů a výmaleb, část materiálu byla již uklizena, ale úklid postupoval jen postupně v letech 2019 a 2020, střecha, kterou zatékalo do skladu barev, byla opravena dle plánu oprav v roce 2020, barvy jsou na místě uloženy i nadále.

4. Soud I. stupně předně s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 111/1998 Sb. uvedl, že jednal jako s žalovanou s Českou republikou, neboť Policejní akademie České republiky v [obec] není právnickou osobou, neboť nemá právní osobnost a je organizační složkou státu. Dále se zabýval platností dané výpovědi z hlediska jednotlivých v ní uvedených důvodů, byť jednotlivé důvody považoval na samé hranici určitosti. Po citaci ust. § 52 písm. g), § 301 písm. c) a d), § 302 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) soud I. stupně konstatoval, že ve výpovědi bylo uvedeno šest důvodů, přičemž prvním z nich se nezabýval, neboť sama žalovaná uznala, že výpověď v tomto bodě byla dána nesprávně, žalobce to neměl na starosti a jednalo se o vozidlo pana [příjmení]. Předmětné body výpovědi vycházejí z interního auditu, k jehož zpracování měl soud I. stupně ve shodě se žalobcem výhrady, avšak v případě jednotlivých vytčených důvodů není podle soudu I. stupně podstatné, zda audit byl zpracován řádně, ale zda se dané nedostatky na místě skutečně vyskytovaly a zda za ně žalobce odpovídá. Vzal za prokázané, že v prostorách technického provozu a logistiky a prostorách provozu a údržby byla dlouhodobě zanedbaná údržba a materiál nebyl přehledně organizován, případně tam byly uskladněny předměty, které nesouvisely s provozem daných oddělení. Příslušný zaměstnanec však sdělil, že nemá pracovníky pro to, aby mohl dané místo řádně uklidit, po upozornění auditora pak částečně došlo k odstranění vytčených nedostatků. V daném případě tak byla údržba zanedbána dlouhodobě, přičemž soud I. stupně měl za prokázané, že nebylo v silách žalobce a jeho podřízených všechny nakumulované předchozí nedostatky odstranit, o čemž svědčí i to, že ani po odchodu žalobce nedošlo k jejich odstranění, a kvestor přitom neměl řádný přehled o tom, jaký byl stav daných prostor před nástupem žalobce ani před provedením daného auditu. Některé menší nedostatky pak byly po upozornění auditora ihned odstraněny. Pokud jde o uložení materiálu, soud I. stupně vzal za prokázané, že i zde byla problematická jeho evidence, oddělení provozu a údržby nebyl poskytnut příslušný software na evidenci materiálu, tento byl evidován jen nedokonale pomocí výdejních lístků nebo vůbec, měli o něm přehled jen konkrétní pracovníci. V podzemních prostorách budovy H, kde se nacházely sklady údržby, pak nebyl materiál dále ukládán, jelikož se jednalo o tzv. zátopovou oblast a docházelo tam v důsledku velkého stáří rozvodů vody a kanalizace k haváriím, na místě se tak nacházely jen zbytky nepoužívaného materiálu a prostor nebyl z objektivních důvodů udržován, neboť nebyl používán. Větší rekonstrukční akce, které by daný problém komplexně vyřešily, však nebyly plánovány. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že daná porušení nelze přičítat žalobci, který neměl k dispozici takové prostředky, zejména personální, aby mohli jeho podřízení řádně provádět údržbu svěřených prostor. Rovněž v uložení PB lahví soud I. stupně neshledal porušení, které by bylo možné přičítat žalobci, neboť bylo prokázáno, že u žalované probíhaly opakované kontroly BOZP a PO, na základě nichž však nikdy nebylo uložení lahví vytčeno jako nevhodné, až do předmětného auditu. Žalobce a jeho podřízení proto mohli být objektivně v dobré víře, že uložení lahví žádné předpisy neporušuje, navíc ani mezi zaměstnanci žalované, konkrétně auditorem a osobou odpovědnou za kontrolu BOZP a PO, nepanovala shoda, zda uložení lahví v daném počtu v této místnosti odporuje příslušné vyhlášce či nikoli. Uložení acetylénové svářecí soupravy daná vyhláška nijak neřeší a neupravuje, její uložení v daném místě proto ničemu neodporovalo. Pokud jde o stav šaten v rozporu s elementární hygienou, takový závažný stav se u žádných ze skutečně používaných šaten neprokázal, ve špatném stavu byly v nepoužívaných prostorách budovy G a H. V prostoru ubytovny pak docházelo k výměně nábytku, pokud tedy byl na nějakou dobu částečně omezen touto výměnou průchod, byl to problém pouze dočasný, spojený s touto akcí. I v těchto prostorách byla údržba zanedbána dlouhodobě a žalobce nemohl být schopen zajistit odstranění všech vytýkaných nedostatků. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaná nevytvořila žalobci takové pracovní podmínky, aby mohl řádně vykonávat uloženou práci, neboť s ohledem na zanedbanost předchozí péče o areál nevyčlenila dostatek prostředků, zejména lidských zdrojů, aby žalobce, popř. zprostředkovaně tím i jeho nadřízený, mohli dostát svým povinnostem, které po nich požadovala.

5. Soud I. stupně dále poukázal na skutečnost, že žalovaná neprokázala, že by žalobce byl seznámen s celým textem závěrečné zprávy o interním auditu, ačkoliv na něj ve výpovědi z pracovního poměru odkazovala, ale prokazatelně byl seznámen pouze s některými zjištěními, které mu byly sděleny prostřednictvím e-mailu ze dne [datum], popř. ústně. Uzavřel, že žalobce se nedopustil porušení, která jsou mu kladena za vinu v dané výpovědi, případně nelze na jeho straně shledat zavinění.

6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšnému žalobci.

7. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Měla za to, že soudem konstatované závěry neodpovídají výsledkům provedeného dokazování, a proto je nesprávné i právní posouzení věci. Výpověď byla založena na porušení povinností žalobce, který jako vedoucí oddělení provozu a údržby budovy nepřijal taková opatření, která by vedla k nápravě závadného stavu popsaného ve výpovědi vycházející z výsledků interního auditu provedeného žalovanou. Bylo zjištěno, že žalobce připustil nehospodárné nakládání s majetkem žalobce, byla ohrožena bezpečnost práce i hygienické požadavky. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobce své povinnosti neporušil, neboť neodpovídá výsledkům provedeného dokazování. Ve vztahu ke každému z důvodů výpovědi uvedených pod písmeny b) až f) výpovědi žalovaná namítala, že soud náležitě nezhodnotil situaci a opomenul podstatná skutková zjištění. Podle žalované je třeba rozlišit zanedbanou údržbu na straně jedné a nevhodné využití prostor na straně druhé, vzít v potaz povahu uskladněných předmětů, např. jejich hořlavost. Namítala, že žalobce se ani nepokusil zjednat nápravu, dlouhodobě toleroval stav, v důsledku kterého hrozil vznik dalších škod na majetku žalované, nedostatky však byly odstranitelné a byly odstraněny po odchodu žalobce, jak vyplývá z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení]. Namítala, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce upozorňoval na nedostatek lidských zdrojů. Žalobce řádně neřídil činnost svého oddělení. Žalovaná měla výhrady vůči odůvodnění rozsudku, podle žalované se v odůvodnění rozsudku nekonzistentně prolínají parafráze z podání žalobce, jeho vyjádření a výpovědí svědků s právním posouzením věci, odůvodnění rozsudku považovala za rozporné, skutkové závěry jsou nejednoznačné a tudíž nesprávné. Nesouhlasila se závěrem, že žalobce mohl být objektivně v dobré víře, že uložení PB lahví žádné předpisy neporušuje, a že acetylénová svářecí souprava vyhlášce nepodléhá, v této souvislosti poukázala na výpověď svědka [příjmení]. Postup žalobce nemůže omluvit, že opakované kontroly BOZP a PO umístění lahví nijak nevytkly, když žádné takové zprávy nebyly předloženy. Za podstatné žalovaná považovala, že žalobce byl e-mailem ze dne [datum] upozorněn na nedostatek ohledně PB lahví, přesto sám stav nenapravil. Dále vytýkala soudu I. stupně, že neprovedl důkaz trestním spisem vedeným na žalobce, jehož provedení je potřebné ke zkoumání intenzity porušování pracovních povinností ze strany žalobce. Podle žalované naplnil žalobce výpovědní důvody pod písmeny b) až e) výpovědi, proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

8. Podle žalobce je rozhodnutí soudu I. stupně věcně správné, s odvolacími námitkami nesouhlasil. Dokazování bylo provedeno dostatečně a závěry, které z něj soud vyvodil, odpovídají provedeným důkazům. Důvody výpovědi nelze přičítat žalobci, který neměl k dispozici takové prostředky, zejména personální, aby mohli jeho podřízení řádně provádět údržbu svěřených prostor. Ani v uložení PB lahví nelze spatřovat porušení právních předpisů přičitatelné žalobci, neboť u žalované probíhaly opakovaně kontroly BOZP a PO a uložení lahví nikdy nebylo vytčeno jako nevhodné. Při jednání odvolacího soudu doplnil, že dne [datum] při nástupu do pracovního poměru obdržel pouze jmenování do funkce, v následujícím týdnu zřejmě obdržel náplň práce a pokud soudu byla předložena náplň práce ze dne [datum], v mezidobí od října 2017 do ledna 2018 ke změně náplně práce nedošlo, byla stále stejná. Žalovaná po něm nevyžadovala znalost předpisů o požární ochraně, konkrétně vyhlášky č. 246/2001 Sb., u žalované působil bezpečnostní technik, který řešil bezpečnost práce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., aniž bylo třeba doplňovat dokazování a shledal, že odvolání žalované není opodstatněné.

10. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a jeho skutková zjištění jsou správná. Soud I. stupně nepochybil, pokud zamítl návrh na provedení důkazu trestním spisem vedeným na žalobce, když v poměrech této věci jde o důkaz nadbytečný. Soudem I. stupně zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí odvolacího soud Odvolací soud proto nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování a z důvodu nadbytečnosti zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování listinou o odvolání z funkce ze dne [datum] a výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], když tyto důkazy nemají žádný vztah k posuzované věci. Rovněž zamítl opakovaný návrh žalované na doplnění dokazování textem obžaloby včetně trestního spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného proti žalobci, když toto řízení, v němž se řeší okolnosti zakázky stavby nového skladu, věcně nesouvisí s posuzovanou výpovědí z pracovního poměru.

11. V řízení bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum] proběhl u žalované vnitřní audit zaměřený na výkon řídící a kontrolní činnosti vedoucích zaměstnanců na úseku hospodaření s veřejnými prostředky – využívání stavebně ubytovacích kapacit žalované. Provedeným auditem byl zjištěn dlouhodobě neutěšený stav ve skladových prostorách, šatnách a místnostech pro zaměstnance, včetně nesprávně zvoleného způsobu uskladnění materiálu. Na základě výsledků provedeného auditu byla dne [datum] dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce žalobci, který pracoval jako vedoucí oddělení provozu a údržby objektu v [anonymizována tři slova].

12. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

13. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

14. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

15. Odvolací soud předesílá, že neplatnost výpovědi nezpůsobuje již sama skutečnost, že v době předání výpovědi z pracovního poměru byl žalobce v pracovní neschopnosti. Zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, se totiž podle § 54 písm. d) zákoníku práce nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

16. Pokud jde o skutkové vymezení jednotlivých porušení pracovních povinností pod písm. b) až f) dané výpovědi, oproti soudu I. stupně odvolací soud nepokládá jejich skutkové vymezení na samé hranici určitosti. Odvolací soud připomíná, že skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla zaměstnanci dána výpověď (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Z dané výpovědi je zřejmé, že takto vymezená pochybení byla zjištěna interním auditem [číslo jednací], proto z pochybení uvedených ve výpovědi ve spojení se zprávou o zjištěních z interního auditu zpracované interním auditorem Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum], kdy v jejím textu, včetně fotografií, je popsán zjištěný stav, lze dovodit, v čem spočívá skutkové vymezení výpovědního důvodu a současně je tím zaručeno, že důvody vedoucí k výpovědi nebudou dodatečně měněny či upravovány podle výsledků dokazování. Pro posouzení určitosti a srozumitelnosti skutkového vymezení důvodů vedoucích k dané výpovědi není rozhodné, že žalobce nebyl seznámen s celým textem závěrečné zprávy o interním auditu (v řízení bylo prokázáno, že prostřednictvím e-mailu ze dne [datum], který mu zaslal kvestor, byl žalobce seznámen s některými zjištěnými pochybeními v místech, která spadala do jeho kompetence).

17. Žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem výpovědí v zachované prekluzivní lhůtě (§ 58 odst. 1 zákoníku práce), neboť zaměstnavatel se dozvěděl o porušení pracovních povinností ze strany žalobce nejdříve [datum], kdy o dílčích pochybeních vyrozuměl žalobce e-mailem ze dne [datum]. Výslednou zprávu z auditu pak zaměstnavatel mohl obdržet nejdříve [datum], kdy ji interní auditor vypracoval. Výpověď z pracovního poměru byla dána žalobci dne [datum], tedy včas.

18. I přes prokázané závady na oddělení žalobce, jak byly zjištěny zprávou o zjištěních z interního auditu, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal, že nebyly splněny předpoklady platné výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

19. Soud I. stupně správně přihlédl ke všem okolnostem posuzované věci, zejména ke zjištěné skutečnosti, že prostory žalované byly dlouhodobě v nevyhovujícím stavu, opravy byly prováděny postupně podle stanovených priorit, přičemž zaměstnanců údržby a úklidu byl nedostatek, tabulková místa byla zrušena z důvodu finanční úspory. Přihlédnout je třeba také k tomu, že řada místností, v nichž byly auditem zjištěny závady, nebyla oddělením provozu a údržby využívána. Žalobce nastoupil k žalované dne [datum], v době zahájení auditu byl v pracovním poměru teprve jeden rok, přičemž v roce 2018 bylo hlášeno 1 750 závad, které musely být řešeny. V řízení bylo rovněž prokázáno, že za dobu působení žalobce se přístup k údržbě změnil, byly vidět výsledky a žalobce byl odměňován. Ačkoli odvolací soud nemůže přisvědčit soudu I. stupně, že žalobce se nedopustil porušení, která jsou mu kladena za vinu, jelikož žalobce v pozici vedoucího oddělení odpovídal za chod svého oddělení a byl povinen řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců (§ 302 písm. a/ zákoníku práce) a co nejlépe organizovat práci (§ 302 písm. b/ zákoníku práce), nelze porušení pracovních povinností vzhledem k výše zjištěným skutečnostem považovat za závažné či dokonce zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. V případě žalobce se může jednat toliko o méně závažné porušování pracovních povinností, kdy bylo na místě žalobci pochybení na oddělení provozu a údržby vytknout a upozornit ho na možnost výpovědi. Takovým způsobem ale žalovaný zaměstnavatel nepostupoval.

20. To, co uvedeno výše, se týká i uložení PB lahví a acetylénové svářecí soupravy, které se dlouhodobě umísťovaly do suterénních prostor budovy B. Žalobce jako vedoucí zaměstnanec byl povinen vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 302 písm. c/ zákoníku práce). V rámci těchto povinností měl projít prostory užívané oddělením, které řídil, a zjistit tak, že v prostorách pod úrovní terénu se nachází PB lahve a acetylénová svářecí souprava. S ohledem na povinnost danou § 302 písm. c) zákoníku práce i náplň práce, do níž náležela kontrola dodržování BOZP a PO na svěřeném úseku a kontrola, zda podřízení dodržují pravidla BOZP a PO, měl věc řešit. Uvedené porušení pracovních povinností odvolací soud posoudil rovněž jako méně závažné, a to vzhledem k prokázaným skutečnostem, že žalobce nebyl s příslušnou vyhláškou č. 246/2001 Sb. ze strany žalované seznámen, a žalovaná po žalobci znalost této vyhlášky ani nevyžadovala, když na pozici bezpečnostního referenta působili jiní zaměstnanci. Bylo prokázáno, že v roce 2018 u žalované působil bezpečnostní referent pan [příjmení] (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]), od května do července 2018 práce v rámci BOZP a PO prováděl pan [příjmení], který k tomu má odbornou způsobilost (prokázáno výslechem svědka [příjmení]), kontrolu prováděl pouze jednou, a ohledně PB lahví nebylo nic vyčteno. Pak jeho kompetence převzala dodavatelská firma, která převzala oblast bezpečnosti práce (prokázáno výpovědí svědka [příjmení]). Žalované nelze přisvědčit, že náprava v podobě odstranění PB lahví nebyla učiněna, neboť Mgr. [příjmení] v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] vypověděl, že dne [datum] byly lahve odstraněny podřízenými žalobce.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal, že daná výpověď z pracovního poměru je neplatná a rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

22. Zbývá dodat, že soud I. stupně správně jednal na straně žalované s Českou republikou, protože Policejní akademie České republiky v [obec] je organizační složkou státu (§ 2 odst. 2, § 95 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 3 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů).

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalobci. Žalobce účelně vynaložil náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, za které náleží odměna ve výši [částka] (jeden úkon á [částka] podle § 7 bod 4, § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu), paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši [částka], celkem [částka]. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).