o zaplacení 313 104,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. listopadu 2024, č. j. 37 C 60/2024-96,

1. Rozsudkem ze dne 4. listopadu 2024, č. j. [spisová značka], soud I. stupně zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 102 856,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky 1. 3. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 192 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 307,86 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 7 122,86 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok V) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 15 352,02 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok VI).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady škody z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Posuzované řízení“) spočívající v nákladech na obhajobu ve výši 109 979,50 Kč s příslušenstvím a dále náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce Posuzovaného řízení ve výši 203 125 Kč s příslušenstvím. K nároku na náhradu škody žalobce uvedl, že žalovaná sama tento spočítala na částku ve výši 110 793,6 Kč, avšak vyplatila mu pouze částku 107 067,54 Kč, z tohoto důvodu požadoval doplatek 3 726,06 Kč. Dále žalobce požadoval zvýšení odměny za dovolání ve výši 1 815 Kč, neboť se jednalo o složitější úkon, náhradu cestovného z [místo] do [místo] a zpět dne 11. 5. 2015[Anonymizováno]ve výši 855,80 Kč včetně náhrady za promeškaný čas ve výši 726 Kč. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uvedl, že Posuzované řízení probíhalo od května 2015 do srpna 2023, jednalo se o jednoduchou věc, kterou bylo možno vyřídit v termínu násobně kratším, když žalobce prostřednictvím svého obhájce opakovaně upozorňoval na průtahy v Posuzovaném řízení. Zahájení nezákonného trestního stíhání bylo i důvodem k ukončení služební činnosti žalobce u [orgán] ke dni 31. 12. 2006, přičemž vzhledem k právní úpravě žalobci nevznikl nárok na rentu. K samotné výši přiměřeného zadostiučinění žalobce zdůraznil, že je namístě zohlednit inflaci a nárust cen, resp. měnící se hospodářské poměry.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne 29. 8. 2023, žalovaná jej pak vypořádala svým stanoviskem, kdy žalobci přiznala přiměřené zadostiučinění ve výši 116 875 Kč za nepřiměřenou délku Posuzovaného řízení a náhradu škody v podobě obhajného ve výši 66 247,50 Kč. Dle žalované je ve smyslu ustálené judikatury třeba vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a každý další rok řízení, když s ohledem na konkrétní okolnosti nebylo namístě uvažovat o vyšší základní částce. Rovněž odporuje ustálené judikatuře, pokud by byla základní částka navýšena toliko s ohledem na měnící se hospodářské poměry. Samotnou základní částku je pak dle žalované namístě modifikovat jejím ponížením o 15 % z důvodu složitosti původního řízení, dále navýšením základní částky s ohledem na vyšší význam řízení pro žalobce o 25 %. K nároku na náhradu škody pak žalovaná uvedla, že žalobci vyplatila částku, která odpovídala doloženým fakturám, kdy žalobce přes výzvy žalované vznik škody nedoložil, tudíž žalovaná se nemohla dostat do prodlení. Sporovala vykonání cesty právním zástupcem žalobce dne 11. 5. 2015, přičemž v případě úkonu dovolání nebyl dán důvod pro žalobcem požadované navýšení.

4. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět v souhrnu částky 102 856,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2024 do zaplacení, a proto soud I. stupně rozhodl výrokem I o zastavení řízení v tomto rozsahu dle § 96 odst. 2 o. s. ř.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, učinil skutková zjištění uvedená pod body 6 až 26 odůvodnění rozsudku (zejména ohledně průběhu Posuzovaného řízení, fakturovaných úkonů právního zástupce žalobci a výše poskytnutého plnění žalovanou), na něž odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje. Po právní stránce soud I. stupně posoudil žalobcem uplatněné nároky dle § 5, § 13 odst. 1, § 14, § 31 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) a dospěl k závěru o naplnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu. Ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení soud I. stupně dále citoval čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a konstatoval, že Posuzované řízení začalo ve vztahu k žalobci běžet dne 6. 5. 2015 a skončilo dne 26. 6. 2023, kdy bylo trestní stíhání žalobce pravomocně skončeno, tedy trvalo cca 8 let a 1 měsíc. Soud I. stupně zohlednil kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk a dospěl k závěru, že Posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, tudíž byl naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je pak bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy, tudíž byly splněny podmínky pro vznik nároku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, když samotné konstatování porušení práva se soudu I. stupně nejevilo dostatečným. Ohledně výše zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze Stanoviska, a to ze základní částky 18 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky tuto částku ponížil o polovinu, byť délku Posuzovaného řízení neshledal extrémně dlouhou, avšak dle soudu I. stupně nelze přehlédnout, že byla podstatně delší, než by se dalo s ohledem na okolnosti případu očekávat, kdy na její délce se promítl i suboptimální postup orgánu veřejné moci. Soud I. stupně tak dospěl k základní částce 127 500 Kč. Tuto základní částku dále modifikoval dle kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, a to ponížením o 20% z důvodu složitosti původního řízení, a to jak skutkové, tak i procesně a hmotně právně (soud I. a II. stupně ve věci meritorně rozhodovaly dvakrát, trestní stíhání bylo vedeno proti 3 obviněným, byla vyslechnuta řada svědků, došlo ke změně v obsazení senátu, žádosti obviněných o odročení hlavních líčení, posouzení otázky subsidiarity trestní represe), dále ponížením o 20% z důvodu počtu instancí, jež se na rozhodování podílely (tři stupně soudní soustavy), navýšením o 30% z důvodu zvýšeného významu Posuzovaného řízení (trestní stíhání) a navýšením o 10% z důvodu postupu soudů v Posuzovaném řízení (trestní soud I. stupně zatížil řízení opakovanými průtahy, dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů I. a II. stupně pro procesní vady). Žalobce se na délce Posuzovaného řízení nepodílel, avšak ani se nesnažil o urychlení řízení. Soud I. stupně neshledal relevantním argument žalobce, že musel ukončit svůj služební poměr k [orgán], neboť tak učinil již ke dni 31. 12. 2016, tedy nemohlo se jednat o újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení. Jelikož žalovaná sama dobrovolně plnila žalobci částku 116 875 Kč, přiznal soud žalobci částku 10 625 Kč s příslušenstvím dle § 1970 o. z. v podobě zákonného úroku z prodlení (výrok II) a ve zbytku tento žalobní nárok zamítl (výrok III). Pokud jde o žalobní nárok na náhradu škody v podobě obhajného, soud I. stupně rovněž shledal naplnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu, když tento žalobní nárok shledal důvodným co do částky 5 307,86 Kč (výrok IV) a ve zbývajícím rozsahu jej zamítl (výrok V). O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2, 3 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 15 352,02 Kč.

6. Proti výrokům II a VI rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, jež nesouhlasila se stanovením základní sazby odškodnění za každý rok řízení ve výši 18 000 Kč, kdy soud I. stupně v odůvodnění rozsudku blíže neuvedl, jakými úvahami se při stanovení této částky řídil. Celkovou částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 127 500 Kč nepovažuje za přiléhavou všem okolnostem případu. Poukázala na ustálenou soudní praxi, kdy v případě řízení, jejichž délka nepřesahuje 10 let, se vychází ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení. Citovala rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž soudy sice považovaly za odpovídající základní částku 18 000 Kč, avšak délka posuzovaných řízení v těchto případech činila cca 15 let. V daném případě však délka Posuzovaného řízení činila cca 8 let a 1 měsíc, tedy nešlo o extrémně dlouhé řízení. Poukázala na okolnosti případu, kdy Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, opakovaně rozhodoval odvolací soud, byly stíhány 3 osoby, dále byla hlavní líčení odročována i k žádostem obhájců obviněných; žalobce, ač zastoupen advokátem, podával blanketní opravné prostředky. Částka 18 000 kč za rok trvání řízení je v daném případě nepřiměřená s tím, že dostatečným zadostiučiněním je částka 116 875 Kč, kterou žalovaná žalobci již poskytla. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobce má za to, že pro výpočet odškodnění by měla být částka dokonce vyšší než 18 000 Kč za rok řízení, jak naposledy judikoval Nejvyšší soud, a to s ohledem na inflaci. Žalovaná argumentuje rozsudky Nejvyššího soudu z roku 2014 a 2018, od té doby je však nepochybné, že vinou inflace došlo ke značné devalvaci finančních prostředků. V posuzovaném případě není až tak rozhodné, zda doba činila osm, deset či čtrnáct let, neboť částka odškodnění se projevuje vždy násobkem let trvání řízení. Nelze akceptovat tvrzení žalované, že Posuzované řízení nebylo příliš dlouhé a nebylo tak vinou několika rozhodování několika instancí či dokonce z důvodů odročování na straně obhájců obviněných. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Posuzovaném řízení, kdy tento konstatoval nepřiměřené průtahy a zbytečné odročování. Nadto metodika výpočtu, která vychází z relativně letitých rozhodnutí Nejvyššího soudu, nemůže být přiměřenou ve vztahu k žalované.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

9. V daném případě soud I. stupně učinil ve věci správná skutková zjištění a po právní stránce správně aplikoval příslušná ustanovení OdpŠk a dospěl ke správnému právnímu závěru ohledně základu nároku na náhradu nemajetkové újmy dle § 13 odst. 1 OdpŠk, ostatně základ nároku nebyl mezi účastníky řízení sporný. Odvolací soud rovněž souhlasí s právním názorem soudu I. stupně, že adekvátní formou odškodnění je finanční zadostiučinění, neboť nepřiznání formy finančního zadostiučinění je v zásadě možné pouze v případě, že by význam posuzovaného řízení byl pro účastníka nepatrný, což rozhodně nebyl daný případ, kdy trestní řízení je naopak hodnoceno jako řízení s typicky vyšším významem pro účastníka. Pokud jde o spornou otázku výše tohoto nároku, pak soud I. stupně správně zjistil délku Posuzovaného řízení (cca 8 let a 1 měsíc) a rovněž správně vyšel ze Stanoviska, kdy Nejvyšší soud pro poměry České republiky stanovil základní částku odškodnění v rozsahu 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení včetně snížení na polovinu za první dva roky trvání řízení. Soud I. stupně rovněž správně odmítl argumentaci žalobce týkající se navýšení této základní částky z důvodu inflace či odlišné ekonomické situace od vydání Stanoviska, neboť k této otázce se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud tak, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace ani změna životní úrovně, neboť ve Stanovisku určená základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1844/21, dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1904/2023 či 30 Cdo 2860/2023).

10. Odvolací soud však nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, který v rámci rozpětí uvedeného ve Stanovisku vyšel ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky snížené na polovinu, neboť tato částka je dle odvolacího soudu nepřiměřeně vysoká a neodpovídá, jak délce Posuzovaného řízení, tak okolnostem daného případu. Dle právní teorie i judikatury při stanovení základní částky hraje hlavní roli celková délka řízení, když zejména v případech, kdy je řízení celkově extrémně dlouhé, tj. násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem očekávat, by se přiznaná částka za příslušný časový úsek měla blížit horní hranici výše uvedených intervalů. To však rozhodně není daný případ, neboť Posuzované řízení nebylo extrémně dlouhé, což ostatně konstatoval i soud I. stupně, ani nebylo násobně delší z důvodů přičitatelných orgánu veřejné moci. Navíc dle judikatury Nejvyššího soudu je částka 15 000 Kč (za první dva roky řízení a dále za každý následující rok řízení) částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od všech okolností případu, přičemž Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že i v případě extrémní délky řízení, která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč (za první dva roky řízení a dále za každý následující rok řízení), nemusí být dle Nejvyššího soudu takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč, a to tehdy, pokud se na celkové délce řízení podílely okolnosti [uvedené v § 31a odst. 3 písm. b) a c) OdpŠk], které nelze přičítat k tíži státu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3799/2016 či sp. zn. 30 Cdo 2804/2020).

11. V daném případě se dle odvolacího soudu na délce řízení největší měrou podílela složitost tohoto řízení, a to jak po procesní, tak i po skutkové stránce, když v řízení rozhodovaly tři instance, přičemž meritorně rozhodoval soud I. a II. stupně dvakrát a řízení bylo vedeno proti 3 obviněným. V tomto směru lze odkázat na právní závěry Stanoviska, v němž Nejvyšší soud (ve vztahu ke kritériu složitosti řízení) mimo jiné uvedl: „Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (viz kritérium ad b/). Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí.“ Z tohoto důvodu a s ohledem na délku Posuzovaného řízení (cca 8 let a 1 měsíc), kdy v žádném případě nemůže být hovořeno o extrémní délce řízení, shledal odvolací soud přiměřenou základní částku zadostiučinění ve výši 16 000 Kč za první dva roky trvání řízení a za každý další rok trvání řízení. V daném případě se jedná o mírné navýšení základní částky, kterou je dle shora uvedené judikatury právě částka 15 000 Kč, kdy toto je odůvodněno skutečností, že se na délce Posuzovaného řízení podílel i postup trestního soudu. Odvolací soud neshledal důvod pro vyšší navýšení základní částky, neboť je třeba zohlednit fakt, že žalobcem namítané průtahy trestního soudu I. stupně byly již zohledněny v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, kdy v důsledku existence opakovaných průtahů a zrušení rozhodnutí pro procesní vady byla základní částka navýšena o 10 %. Tuto skutečnost tak nelze ve prospěch žalobce zhodnotit dvakrát. Dle odvolacího soudu je tak v dané věci přiměřeným zadostiučiněním částka v celkové výši 113 333 Kč [(8 000 x 2) + (16 000 x 6) + (16 000 :12)], přičemž jelikož žalovaná žalobci na tomto žalobním nároku uhradila již částku 116 875 Kč, je žalobní nárok žalobce na zaplacení částky 10 625 Kč s příslušenstvím nedůvodný.

12. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený výrok II rozsudku tak, že žalobu ohledně částky 10 625 Kč s příslušenstvím zamítl.

13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem dle ustanovení § 142 odst. 2, 3 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná celkem v 85 % (žalovaná byla zcela úspěšná ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy a ohledně nároku na náhradu škody byla úspěšná v rozsahu 58 %), nárok na 70% náhradu nákladů řízení (85 % - 15 %). Náklady žalované spočívají v paušální náhradě za 9 úkonů nezastoupeného účastníka (vyjádření k žalobě ze dne 23. 5. 2024, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne 19. 9. 2024, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], odvolání, příprava účasti na jednání, účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 4. 2025), vždy ve výši 300 Kč/úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalovaná má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 890 Kč (2 700 x 0,7). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.