o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. září 2024, č. j. 7 C 179/2023-130,

1. Rozsudkem ze dne 11. 9. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného právním zástupcem žalované prostřednictvím dopisu ze dne 5. 6. 2023 (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 940 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne 21. 8. 2023, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí bylo doručeno dne 21. 6. 2023. Důvodem pro takové právní jednání žalované měla být ta skutečnost, že po údajném ukončení pracovní neschopnosti dne 30. 3. 2020 žalobkyně nenastoupila do práce. Podle žalobkyně je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, protože žalovaná nedodržela lhůtu podle § 58 zákoníku práce, a dále proto, že pracovní neschopnost žalobkyně trvá i ke dni podání žaloby.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, o skončení pracovní neschopnosti žalobkyně ke dni 30. 3. 2020 se dozvěděla ze sdělení [správní orgán] [adresa] ze dne 24. 5. 2023. Tu sama kontaktovala, protože žalobkyně se žalovanou nekomunikovala a do práce nechodila.

4. Soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých listinných důkazů, a dále uvedl, že pro nadbytečnost zamítl důkaz nahrávkou hovoru a svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO]. Zjištěný skutkový stav věci posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, přičemž dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Předně uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru splňuje formální náležitosti stanovené v § 60 zákoníku práce, rovněž shledal, že byla dodržena lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce. V případě neomluvené absence počíná běžet objektivní lhůta jednoho roku od každého dne takové absence, subjektivně se žalovaná o případném odpadnutí překážky v práci na straně žalobkyně dozvěděla až z dopisu [správní orgán] ze dne 24. 5. 2023, přičemž dne 21. 6. 2023 převzala žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru.

5. Vzal za prokázané, že v období od 31. 3. 2020 do doby doručení okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobkyně nedostavovala do zaměstnání u žalované, dále že dne 10. 1. 2022 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod prvního stupně. Podle § 59 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění dočasná pracovní neschopnost žalobkyně skončila nejpozději 30. dnem po tomto rozhodnutí, tj. 9. 2. 2022 a nejpozději následující den se žalobkyně měla dostavit na pracoviště. Nejpozději od 10. 2. 2022 je tak třeba její absenci na pracovišti považovat za neomluvenou. Absence trvající celkem 481 dní představuje téměř 20násobné překročení délky neomluvené absence, které již obecně představuje zvlášť závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnávala. Soud prvního stupně tak shledal okamžité zrušení pracovního poměru platným právním jednáním.

6. Podle soudu prvního stupně na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žalovaná před odesláním okamžitého zrušení pracovního poměru nevyzvala žalobkyni k nástupu do zaměstnání, neboť neomluvené absenci předcházela absence omluvená. Žalobkyně jako zaměstnanec disponovala veškerou potřebnou znalostí o okamžiku, kdy omluvená absence končí, a kdy se má dostavit do práce. Poukázal na povinnost zaměstnance upravenou v ust. § 64 odst. 1 písm. o) zákona o nemocenském pojištění, které žalobkyně nedostála, resp. takovou skutečnost v řízení netvrdila, ani neprokázala ani přes poučení soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšné žalované.

8. Proti rozsudku podala přípustné a včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že se jí během celého trvání řízení nedostalo právní pomoci, ta je však nezbytná pro přístup žalobkyně k soudu a uplatňování jejích procesních a dalších zákonných práv. Měla za to, že došlo k extrémní, významově rozhodné nerovnosti stran řízení. Nedostupnost soudu a informací o případu jí znemožnilo hájit její práva. Byla jí odňata možnost jednat před soudem a bylo jí upřeno právo na spravedlivý soudní proces. Dále namítala, že nebyly splněny podmínky řízení a rozsudek byl vydán v rozporu se zákonem, protože dočasná ztráta zdravotní způsobilosti, která jí znemožnila být účastníkem řízení, byla oznámena soudu v podání ze dne 17. 8. 2024. Soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem, které tvrdila, ani k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady. Zamítl provedení jí označených důkazů a své rozhodnutí nepřijatelně odůvodnil. Soud prvního stupně nezjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Pominul veškerá tvrzení a důkazy navržené žalobkyní a následně je neprávem zamítl. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž navrhla, aby byly odstraněny vady řízení a bylo jí umožněno uplatnit základní práva v souladu s Listinou základních práv a svobod.

9. Podle žalované není odvolání důvodné. Poukázala na to, že odvolání nemá náležitosti vyžadované právními předpisy pro to, aby mohlo být projednáno. K rozsudku se žalobkyně vyjadřuje kuse a není seznatelné, v čem konkrétně má být rozsudek nebo jemu předcházející řízení vadné. Podle žalované je napadený rozsudek věcně správný a byl vydán v zákonně a řádně vedeném řízení. Žalobkyni byl poskytnut prostor hájit svá práva, avšak žalobkyně jej nevyužila. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Podáním ze dne 27. 1. 2025 žalobkyně navrhla přerušit řízení pro trvající překážky řízení. Důvody pro přerušení řízení jsou podle žalobkyně překážky v postupu řízení podle ust. § 109 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) o. s. ř. V řízení ustanovený advokát byl naprosto nečinný a jeho přičiněním byly zmařeny její účast v řízení i přístup k soudu a jakákoli právní pomoc. Její zdravotní stav je nepříznivý, je plně invalidní, přesto v řízení před soudem prvního stupně jí byla nedostupná jakákoli právní pomoc, byl jí upřen přístup k soudu a neměla k případu ani základní informace.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. Odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř., jelikož žalobkyně doručila soudu žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů bez platného podpisu a zejména bez lékařského potvrzení, které by prokazovalo její zdravotní nezpůsobilost účastnit se jednání. Přitom věděla, že je třeba poslat řádnou žádost, doplněnou o lékařské potvrzení, neboť odvolací soud již vyzýval žalobkyni k doložení lékařského potvrzení poté, co vyhověl její obdobné žádosti o odročení prvního odvolacího jednání nařízeného na den 29. 1. 2025.

12. Odvolací soud předně neshledal důvodným návrh žalobkyně na přerušení řízení.

13. Podle § 109 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí.

14. Podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit.

15. Podle § 109 odst. 2 písm. a) o. s. ř. může soud řízení přerušit, jestliže účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu.

16. Z podání žalobkyně, ani z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyně v průběhu řízení ztratila plnou svéprávnost a bylo třeba jí ustanovit opatrovníka, což by bylo důvodem pro přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve vztahu k důvodu pro přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žalobkyně vůbec netvrdila, že rozhodnutí soudu závisí na předběžné otázce (a jaké), kterou soud není oprávněn v tomto řízení řešit. Důvodem pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je skutečnost, že se vyskytne překážka trvalejší povahy, např. dlouhodobá nemoc. Žalobkyně poukazovala na své zdravotní omezení a eskalaci zdravotních problémů, avšak jen obecně. Ani po výzvě odvolacího soudu ale žalobkyně bližší skutečnosti neuvedla a nedoložila lékařskou zprávu. Uvedla ovšem, že doba odstranění překážek si vyžádá 2 až 3 měsíce, což nesvědčí o překážce trvalejší povahy. S ohledem na absenci konkrétních tvrzení a osvědčení tvrzení, nemohl odvolací soud posoudit, zda zdravotní stav žalobkyně je vskutku tím důvodem, který žalobkyni brání v účasti na soudním řízení. Z uvedených důvodů proto odvolací soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení.

17. Odvolatel je povinen uvést v odvolání mimo jiné, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod), přičemž rozsudek ve věci samé nelze přezkoumat, pokud neobsahuje žádné odvolací důvody (§ 212a odst. 2 o. s. ř.). Uvedení odvolacích důvodů toliko opisem zákonného textu uvedeného v ust. § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. nepředstavuje řádné vymezení odvolacích důvodů ve smyslu ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a je důvodem pro odmítnutí odvolání pro jeho vady (§ 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 a § 212a odst. 2 o. s. ř.).

18. Podle obsahu odvolání žalobkyně uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a sice, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění tohoto odvolacího důvodu žalobkyně spatřovala v té skutečnosti, že se nemohla účastnit řízení pro svůj závažný zdravotní stav, čímž jí byla odňata možnost jednat před soudem.

19. Námitka žalobkyně není důvodná, neboť z obsahu předloženého spisu je zřejmé, že soud prvního stupně ustanovil žalobkyni k ochraně jejích zájmů zástupce z řad advokátů, s nímž ale žalobkyně nespolupracovala a avizovala soudu svou nespokojenost s ustanoveným advokátem. Ten následně požádal o zproštění ustanovení, když žalobkyně se cca 5x nedostavila na schůzku, rovněž mu žalobkyně sdělila, že si nepřeje, aby ji ve věci zastupoval. Soud prvního stupně proto zprostil ustanoveného zástupce z řad advokátů zastupování žalobkyně v řízení.

20. Žalobkyně měla očividně reálnou možnost plně využít právní pomoci, avšak v důsledku svého chování a pasivního přístupu, kdy neposkytla advokátovi potřebnou součinnost, fakticky nevyužila soudem přiznaného práva na právní pomoc. V takové situaci nebylo povinností soudu ustanovit žalobkyni jiného zástupce. Rovněž nebyly splněny podmínky pro případné ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. Podmínky pro ustanovení opatrovníka jsou, že není možné jiné vhodné opatření [např. přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) o. s. ř.], dále že zdravotní stav účastníka mu neumožňuje z důvodů nikoliv jen po dobu přechodnou se účastnit řízení a konečně, že účastník sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 883/2014). Jak již výše uvedeno, žalobkyně neprokázala tvrzené skutečnosti o nepříznivém zdravotním stavu, a tedy, že se jedná o nepříznivý zdravotní stav dlouhodobého až trvalého charakteru, a to ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolacím řízení. Ustanoveného advokáta podle § 30 odst. 2 o. s. ř. pak odmítla.

21. Žalobkyně dále uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., a sice, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Je pravdou, že soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu nahrávkou a výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Námitka žalobkyně je nedůvodná. Soud prvního stupně totiž zjevně zamítl ty důkazní návrhy, které byly pro posouzení věci nadbytečné. Nahrávka hovoru se má podle žalobních tvrzení týkat jednání žalované z roku 2020, která měla mít zájem na ukončení pracovního poměru se žalobkyní. [tituly před jménem] [jméno FO] měl vypovídat ke skutečnosti, že pracovní neschopnost žalobkyně neskončila k datu 30. 3. 2020. Tato skutečnost ale jednak vyplývá z lékařské zprávy ze dne 20. 7. 2020 vystavené [tituly před jménem] [jméno FO], jednak je prokázání takové skutečnosti nepodstatné, s ohledem na správný závěr soudu prvního stupně, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně skončila nejpozději 30. dnem po rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu prvního stupně, tj. dnem 9. 2. 2022. Pokud žalobkyně v průběhu řízení tvrdila nezákonné jednání žalované v roce 2019, což měly prokazovat listinné důkazy a svědci, jde o skutečnosti, které nemají žádnou souvislost s okamžitým zrušením pracovního poměru. Zůstalo neobjasněno, co žalobkyně sledovala tvrzením takových skutečností, neboť se nedostavila k jednání soudu prvního stupně. Z toho důvodu jí také nemohlo být poskytnuto řádné poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., které soud zásadně poskytuje při jednání, a tehdy je-li účastník přítomen.

22. V posuzované věci soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazu, takže zjištěný skutkový stav mu umožnil i náležité posouzení věci po právní stránce. Odvolací soud je shodného názoru jako soud prvního stupně, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 6. 2023 je platným právním jednáním, protože žalovaná v řízení prokázala porušení právních povinností ze strany žalobkyně zvlášť hrubým způsobem. Žalobkyně by se ubránila okamžitému zrušení pracovního poměru, pokud by tvrdila a prokázala, že její zdravotní stav jí objektivně bránil ve výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, a že na její straně vskutku byla překážka v práci podle § 191 zákoníku práce. Podle § 206 odst. 2 věty první zákoníku práce platí, že překážku v práci je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Existenci překážky v práci ale žalobkyně v řízení ani řádně netvrdila, ani neprokázala.

23. Soud prvního stupně tedy po právní stránce posoudil věc správně a své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., když správně posoudil i dodržení prekluzivních lhůt pro okamžité zrušení pracovního poměru stanovených v ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce. Judikatura je dlouhodobě ustálena v názoru, že pokud důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce spočívá v dlouhodobém neomluveném zameškávání práce zaměstnancem, neskončí dvouměsíční lhůta k tomuto zrušovacímu právnímu jednání uvedená v ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce dříve, než po uplynutí dvou měsíců ode dne následujícího po posledním zameškání práce (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 910/2001 či ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 862/2018).

24. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána žalované, která byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Náklady žalované jsou náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Za úkon vyjádření k odvolání ze dne 17. 12. 2024 náleží odměna ve výši 2 500 Kč [§ 8 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty 35 000 Kč] a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024). Za úkon účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] náleží odměna ve výši 3 700 Kč [§ 8 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty 65 000 Kč] a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025). Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad (když advokát doložil, že je plátcem této daně) činí 1 459,50 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 8 409,50 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobkyni stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).