o 186 889 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem ze dne 10. 9. 2024 soud I. stupně uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni 38 400 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 38 400 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (I), žalobu zamítl ohledně zaplacení částky 148 489 Kč[Anonymizováno]se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 6. 2024 do zaplacení (II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (III).

2. Žalobkyně se domáhala z titulu nemajetkové újmy přiměřeného zadostiučinění v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v [místo], a to konkrétně částky 186 889 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, když předmětné řízení trvalo 4 917 dnů, věc nebyla složitá a žalobkyně nezavdala příčinu ke vzniklým průtahům.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když v rámci předběžného projednání nároku žalobkyně uplatněné 4. 12. 2023 věc vyřídila stanoviskem z 25. 3. 2024, dle žalované se jednalo o řízení složitější po stránce skutkové i právní, kdy žalobkyně se podílela na délce řízení (nikoliv výrazně), význam řízení byl dle žalované standardní, v důsledku nepřiměřené délky řízení a z titulu nesprávného úředního postupu tak přiznala žalovaná žalobkyni částku 80 000 Kč.

4. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování obsahem spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], kdy řízení bylo zahájeno žalobou o určení vlastnického práva k nemovitostem čtyřech žalobců (jedním z nich byla i žalobkyně v tomto řízení – [Jméno žalobkyně]) proti žalovaným České republice – [právnická osoba] a České republice – [právnická osoba] dne 11. 2. 2010. Soud podrobně chronologicky popsal průběh řízení včetně rozhodování soudem I. i II. stupně a rozhodnutí dovolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] dne 30. 5. 2023, kdy pravomocně bylo dovolání žalobců odmítnuto; soud s odkazem na blíže specifikovanou judikaturu a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 po citaci ustanovení § 1, 13, § 31a odst. 1 a 2 zákona 82/1998 Sb. uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v rozporu s judikaturou ESLP i Nejvyššího soudu ČR, když řízení trvalo od 11. 2. 2010 do 29. 6. 2023, tedy 13 let a 4 měsíce, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, když tato skutečnost sama o sobě přispívá k prodloužení délky řízení, neboť soudy musí reagovat na návrhy i podání účastníků. Věc hodnotil z hlediska skutkového i procesního jako složitější, kdy bylo nutno jednání několikrát odročovat, vyčkávat stanovisek účastníků, a jednání i odročovat a vyčkávat z důvodu epidemie COVID, bylo třeba vyzývat účastníky k odstranění vad odvolání a činit výzvy ve smyslu § 118b o. s. ř.; po stránce skutkové bylo nutno vyslechnout svědka a provést řadu listinných důkazů, bylo nezbytné ve věci ustanovit znalce a tomuto prodloužit lhůtu k vypracování znaleckého posudku (2krát lhůta prodloužena), když rozsudek byl z hlediska mírné právní složitosti zrušen odvolacím soudem 1krát, žalobkyně se na celkové délce řízení přitom nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Význam řízení soud I. stupně hodnotil jako standardní, kdy není povinností soudu vyhledávat skutečnosti osvědčují zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro účastníka tak, aby nedošlo k porušení zásady rovnosti účastníků. V postupu orgánů veřejné moci shledal období 3leté nečinnosti, byť na počátku řízení v průběhu 3 let soud vyvíjel určitou aktivitu a opakovaně rozesílal repliky účastníků, toto nebylo možno pokládat za efektivně vedené řízení, dále se dopustil soud několika méně významných průtahů, a to včetně odvolacího soudu – tento zatížil řízení cca půlročním průtahem, kdy otálel s nařízením jednání pro projednání odvolání v pořadí druhého rozsudku soudu I. stupně. S ohledem na důvodnost žaloby a délku průtahů tak nepostačuje pouhé konstatování porušení práva, z tohoto titulu i v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 přistoupil soud k peněžité satisfakci. S ohledem na délku nepřiměřeně dlouhého řízení pokládal za přiměřenou roční sazbu 16 000 Kč, kterou za prvé 2 roky řízení krátil na částku 8 000 Kč, při délce 13 let a 4 měsíce tak vypočetl základní sazbu částkou 197 333 Kč. Částku modifikoval z důvodu projednání věci na několika stupních soudní soustavy a složitosti věci snížením o 40 %, z titulu zavinění žalobkyně na délce řízení žádnou modifikaci neprovedl, stejně tak ani z důvodu významu řízení či postupu orgánů státu, po 40% snížení základní sazby tak došel k výši 118 400 Kč. Pokud žalovaná vyplatila částku 80 000 Kč rozhodl výrokem I o povinnosti zaplatit žalobkyni zbývající částku 38 400 Kč výrokem I, a to spolu s příslušenstvím ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč, kdy tyto náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní pomoci po 3 100 Kč a 3 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč a 21% DPH.

6. Proti vyhovujícímu výroku I a závislému výroku III podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná zdůraznila, že plnila mimosoudně částku 80 000 Kč, tuto částku pokládá za dostatečnou s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, kdy tvrzená nejistota poškozeného v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení a tím i nesprávného úředního postupu musí odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, není důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích přesahovalo svojí výší peněžité plnění, jehož se domáhal poškozený v předmětném řízení. V daném případě předmětem řízení nebylo sice zaplacení peněžité částky, ale určení vlastnictví ke dvěma pozemkům o výměře 563 m² (pro názornost čtverec o rozměrech 24 × 24 m), jednalo se o ornou půdu, jejíž hodnota je nízká v řádu několika desítek tisíc korun (k. ú. [adresa]). Soud měl rovněž přihlédnout ke sdílení nemajetkové újmy žalobkyně s dalšími třemi žalobci (Cpjn 206/2010, III. ÚS 3369/17); navrhla proto změnit výrok I tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované by byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.

8. Odvolací soud za postupu dle § 214 odst. 3 o. s. ř. (když s tímto postupem účastníci vyjádřili souhlas) rozhodl v nepřítomnosti účastníků a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. pouze v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. pouze ve vyhovujícím výroku I a v závislém výroku, když zamítavý výrok II nebyl odvoláním dotčen a nabyl tak samostatně právní moci; poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.

9. Soud I. stupně učinil zásadně správná skutková zjištění na základě dostatečně provedeného dokazování, kdy svá správná skutková zjištění posoudil správně ve vztahu k naplnění odpovědnostních předpokladů státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, když se jedná o odpovědnost objektivní, které se stát nemůže zprostit (§ 2 zákona č. 82/1998 Sb.), jestliže jsou kumulativně splněny 3 předpoklady: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením zákonné povinnosti (31 Cdo 1791/2011, 29 Cdo 1888/2023). Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí (29 Cdo 2778/2010); podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují orgány plnící úkoly státního orgánu, kdy tento postup slouží výkonu státní moci (29 Cdo 3064/2000, 25 Cdo 2274/2003). Pro posouzení, zda stát odpovídá za tvrzenou škodu, je podstatné, zda škoda vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem; o vztah příčinné souvislosti (kauzální nexus) jde tehdy, pokud tvrzená škoda vznikla následkem onoho nesprávného úředního postupu (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti); příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (29 Odo 1220/2005, I. ÚS 312/05).

10. V tomto směru jsou tak správné závěry soudu I. stupně, pokud shledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, která v daném případě dosahovala extrémní délky, tj. 13 let a 4 měsíce; soud I. stupně správně odkazoval na blíže specifikovaná ustanovení zákona 82/1998 Sb. i na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i související judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

11. Soud I. stupně učinil správný závěr, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] dne 11. 2. 2010, kdy žalobu o určení vlastnického práva k blíže specifikovaným dvěma pozemkům v k. ú. [adresa] (o rozměrech 520 m² až 43 m² a vedených jako orná půda a ostatní plocha) podali čtyři žalobci, tj. prvý až třetí žalobce jako dědicové po zůstaviteli – [jméno FO] zemřelém dne [datum], zatímco čtvrtá žalobkyně byla manželka zůstavitele, žalobci se domáhali určení vlastnického práva proti České republice – [právnická osoba] a České republice – [právnická osoba]., kdy na základě dědické dohody všech dědiců měli nabýt vlastnictví k pozemkům v k. ú. [adresa] původně vydaných otci prvého až třetího žalobce a manželovi čtvrté žalobkyně, kdy původně se domáhali určení, že otec prvého až třetího žalobce a manžel čtvrté žalobkyně byl k datu jeho úmrtí vlastníkem blíže specifikovaných pozemků, soud I. stupně následně správně chronologicky popsal průběh průtažného řízení. Soud I. stupně však lakonickým způsobem odůvodnil skutkové závěry ve vztahu ke složitosti věci, kdy řízení pokládal za mírně složité (a toto následně pokládal za důvod odečtu 40 % od základní sazby odškodnění, jak bude následně rozvedeno), aniž soud I. stupně zdůraznil, že ve věci bylo prováděno obsáhlé dokazování zaměřené na historicky zkoumané vlastnictví zemědělského majetku k datu 1. 3. 1946, kdy došlo k přídělu pozemků rodičům zemřelého [jméno FO], následně dodatečnému vytyčení přídělu v roce 1996 a změnám hranic i výměr pozemků, když v předmětném řízení byla řešena i problematika dodatečného oddělení pozemků a chybné vyměření i chybný zápis uvedený v katastru nemovitostí v příslušném katastrálním území, rovněž se jednalo o dodatečně zjištěný chybný zápis ohledně předmětných pozemků v době projednání dědictví zemřelého; z tohoto důvodu hodnotí odvolací soud řízení jako vysoce složité a spatřuje důvod ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) zák. 82/1998 Sb. k provedení vyššího odpočtu ve vztahu ke složitosti věci (v daném případě -45 %), a to i se zřetelem k tomu, že věc byla složitější i po stránce procesní, když jednání byla opakovaně odročována z důvodu vyčkávání stanovisek účastníků a jejich případného mimosoudního narovnání sporu, žalobci byli vyzýváni k opravě vad odvolání, bylo provedeno rozsáhlé dokazování blíže specifikovanými listinami, ve věci byl ustanoven znalec, kdy i žalobci navrhovali soudu, že zajistí sami vypracování znaleckého posudku a že navrhnou otázky znalci, v tomto směru na straně žalobců došlo k několikaměsíčnímu prodlení v poskytnutí součinnosti soudu, následně bylo nutno prodloužit znalci lhůtu k podání znaleckého posudku, a to i na základě dodatečně vyžádaných historických dokumentů /poskytnutí mapových podkladů příslušným katastrálním úřadem/; rovněž v dané věci je nutno přihlížet k tomu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, jak správně zdůraznil soud I. stupně (a to 2krát u soudu I. stupně, 2krát u odvolacího soudu a 1krát u Nejvyššího soudu), když účastníkům nelze klást k tíži využití jejich procesních práv poskytnutých jim právním řádem, avšak nezbytnou dobu, kterou si vyžádá vyřízení řádného či mimořádného opravného prostředku, nelze přičítat k tíži státu (pokud uvedený postup v odvolání či dovolání není zatížen konkrétním průtahem - Cpjn 206/2010). Rovněž k tíži státu nelze přičítat okolnost, že jednání bylo 2krát odročováno z důvodu pandemie COVID, v tomto směru se jednalo o objektivní okolnosti, které o několik měsíců prodloužily předmětné řízení.

12. S přihlédnutím ke konstantní judikatuře (Cpjn 206/2010, III. ÚS 3369/17)a právě k délce tohoto řízení správně vyšel soud ze sazby ročního odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení částkou 16 000 Kč za rok (s výjimkou krácení na jednu polovinu za prvé 2 roky řízení), když základní sazba odškodněním by tak činila 197 333 Kč (11 x 16 000 + 2 x 8 000 + odškodnění za 4 měsíce, a to za každý tento měsíc 1 333 Kč); odlišně od soudu I. stupně však odvolací soud shledává důvody pro modifikaci této základní částky se zřetelem k ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které v daném případě právě s ohledem na délku řízení koresponduje přiznání finanční satisfakce, soud přihlíží rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) k postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Pokud se jedná o celkovou délku řízení, připojuje se odvolací soud k závěru soudu I. stupně, že délka řízení byla extrémní a nepřiměřená, byla zatížena několika průtahy, a to jak na straně soudu I. stupně (při nařizování prvního jednání, při nedůsledné kontrole včasného zadání znaleckého posudku, při průtahu při nařizování jednání po zrušení prvého rozsudku soudu I. stupně), rovněž řízení zatížil 2 průtahy Krajský soud v [adresa], kterému byla předložena věc k rozhodnutí o prvém odvolání proti rozsudku soudu I. stupně dne 13. 2. 2014, pokud za standardní dobu k učinění požadovaného úkonu soudu lze pokládat podle judikatury dobu 3 měsíců, zatížil v tomto případě odvolací soud řízení průtahem 11 měsíců (řízení bylo možno nařídit v květnu či červnu 2014), ve věci však rozhodl odvolací soud až 28. 5. 2015; nato navazoval průtah okresního soudu, kterému byla věc vrácena odvolacím soudem 1. 7. 2015, jednání bylo možno nařídit v září či říjnu 2015, pokud soud nařídil jednání až 26. 1. 2015, a to na den 23. 3. 2015, zatížil tak řízení průtahem 3 měsíce; další průtah na straně odvolacího soudu lze spatřovat v 3měsíční prodlevě při nařízení druhého odvolacího jednání (po vyhlášení druhého rozsudku soudu I. stupně), když věc byla předložena Krajskému soudu v [adresa]. 12. 2021, jednání bylo možno nařídit do 3 měsíců od předložení, pokud věc byla nařízena až 16. 6. 2022 na 6. 9. 2022, spatřuje odvolací soud v postupu odvolacího soudu nepřípustnou prodlevu – průtah 3 měsíců; v součtu tak odvolací soud zatížil řízení průtahy 14měsíců (11+3), zatímco v součtu soud I. stupně zatížil řízení 21 měsíci (15 měsíců při nařízení prvého jednání, 3 měsíce od prvého vrácení věci krajským soudem, 3 měsíce s vyčkáváním vyjádření žalobců), v součtu tak dospěl odvolací soud k závěru, že řízení bylo zatíženo obdobím nečinnosti po dobu 35 měsíců. Z tohoto důvodu odvolací soud uzavírá, že dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona 82/1998 Sb., je nutno zvýšit odškodnění o +5 % za nepřípustný postup orgánů státu, a to nad rámec roční sazby odškodnění 16 000 Kč, odlišně od soudu I. stupně však odvolací soud shledal podíl žalobců na nepřiměřené délce řízení, když žalobci (či jejich právní zástupci) 4krát žádali o odročení jednání, ačkoliv žalobci přislíbili poskytnutí součinnosti soudu při vypracování znaleckého posudku, respektive zajištění znaleckého posudku, byla na straně žalobců několikaměsíční prodleva, stejně tak žalobci byli opakovaně vyzýváni k doplnění jejich podání (odvolání), na straně žalobců tak došlo k prodloužení řízení cca o dobu 10 měsíců, v tomto směru za jednání poškozeného odečítá odvolací soud od základní sazby odškodnění -5 %; rovněž odvolací soud ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) citovaného zákona ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného spatřuje důvody pro odečet 15 % od základní sazby odškodnění, a to s přihlédnutím ke konstantní judikatuře Cpjn 206/2010 i 30 Cdo 3412/2011, i nálezu Ústavního soudu ČR III. ÚS 3369/17 ve vztahu k tzv. sdílené újmě. Je nutno přihlédnout k tomu, že v průtažném řízení vystupovali čtyři žalobci – příbuzní, kteří neúměrnou délkou mohli trpět společně a kteří případné odškodnění mohli objektivně vnímat jako odškodnění každého z nich částečně jako odškodnění újmy vlastní, kdy s ohledem i na společné právní zastoupení mohlo dojít k částečnému rozprostření negativních důsledků průtažného řízení (30 Cdo 2922/2012), když s ohledem na určovací žalobu týkající se pozemků – orná půda a zastavěná plocha v k. ú. [adresa]) o malé výměře nelze uzavřít, že by řízení mělo pro žalobce zvýšený význam; v tomto směru ostatně ani žalobci ničeho skutkově netvrdili (natož prokazovali). Při základní sazbě odškodnění 197 333 Kč a po snížení o -45 %, -5 %, -15 % a připočtení 5 % (postup orgánů veřejné moci, délka jednotlivých průtahů a nekoncentrovaný postup při jednotlivých úkonech) by tak činilo odškodnění 40 % z částky 197 333 Kč, tj. 78 933 Kč. Pokud žalobkyni již byla vyplacena žalovanou částka 80 000 Kč, změnil za postupu dle § 220 o. s. ř. odvolací soud vyhovující výrok I tak, že žaloba se zamítá.

13. Rovněž odvolací soud pokládá za přiléhavou odvolací námitku žalované, že právě charakter těchto pozemků a malá rozloha nemohly mít dopad na posuzování významu průtažného řízení jinak než jako standardní řízení a že v daném případě lze analogicky aplikovat judikaturu týkající se situace, kdy přiznané finanční zadostiučinění nemůže převažovat předmět řízení (byť se v daném případě nejednalo o peněžité plnění), je nutno přihlédnout k relativně nízké hodnotě pozemků, které byly dotčeny průtažným řízením (respektive vlastnické právo k těmto pozemkům). Z těchto důvodů odvolací soud změnil výrok I; v závislosti na změně rozhodnutí ve věci samé změnil odvolací soud i výroky o nákladech řízení tak, že procesně neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit procesně úspěšné žalované náklady řízení před soudem I. stupně spočívající v podání vyjádření a účasti při jednání 10. 9. 2024, dále za odvolání, v součtu za 3 úkony po 300 Kč účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015, a to v obecné pariční lhůtě.