o zaplacení částky 10 436 369,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. července 2024, č. j. 7 C 37/2024-84,

1. Rozsudkem ze dne 8. 7. 2024 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 729 253,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 015 396,70 Kč ve výši 11,75 % ročně od 31. 5. 2022 do zaplacení a z částky 2 713 857 Kč ve výši 15 % ročně od 26. 7. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 4 707 115,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 477 429,30 Kč ve výši 11,75 % ročně od 31. 5. 2022 do zaplacení a z částky 2 229 686,40 Kč ve výši 15 % ročně od 26. 7. 2022 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 85 770,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 436 369,40 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo ze dne 17. 8. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a [veřejnoprávní korporace] na straně objednatele a žalovanou na straně zhotovitele. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nesplnila povinnost předat celé dílo nejpozději do 13. 12. 2021, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzývána. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 21. 3. 2022 do 12. 7. 2022, tedy v délce 114 dní, a to ve výši 0,2 % z celkové ceny díla bez DPH za každý započatý den prodlení. K úhradě smluvní pokuty byla žalovaná vyzvána výzvami doručenými 20. 5. 2022, 13. 7. 2020 a 23. 9. 2022, avšak ničeho neuhradila.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, která nárok neuznala a zejména namítala neplatnost smlouvy o dílo a nepřiměřenou výši smluvní pokuty, soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil na základě listinných důkazů, a které důkazy zamítl, neboť je nepovažoval za podstatné pro posouzení věci. Na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně je příspěvkovou organizací a předmětem její činnosti je především výstavba, správa, oprava, údržba a majetková správa silnic a jejích součástí a příslušenství ve vlastnictví [samosprávný celek]. Dne 17. 8. 2020 uzavřely žalobkyně a [veřejnoprávní korporace] jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel smlouvu o dílo, jejímž předmětem je provedení a dokončení stavebních prací „II/[číslo] II/[číslo] [název] – průtah, rekonstrukce silnice, I. a II. etapa stavební práce“. Zhotovení díla mělo být ze strany objednatele financováno prostřednictvím dotací z veřejných prostředků České republiky a Evropské unie. Smlouva nabývá platnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami a účinnosti dnem jejího zveřejnění v registru smluv, které provede žalobkyně. Za žalobkyni podepsal smlouvu dne 17. 8. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] žalobkyně, za [veřejnoprávní korporace] podepsal smlouvu dne 14. 8. 2020 [tituly před jménem] [právnická osoba], [funkce] a za žalovanou podepsal smlouvu dne 13. 8. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO]. Konečný termín dokončení stavebních objektů financovaných žalobkyní byl stanoven na 6. 12. 2021 a termín dokončení stavebních objektů [veřejnoprávní korporace] na 12. 12. 2021. Celková cena díla bez DPH byla sjednána ve výši 45 773 550,22 Kč, přičemž žalobkyně tuto financuje co do částky 25 128 320,48 Kč a [veřejnoprávní korporace] co do částky 20 645 229,74 Kč. Strany si zároveň v č.l.12.1. a) sjednaly, že objednateli vzniká vůči zhotoviteli nárok na smluvní pokutu při prodlení zhotovitele s kompletním provedením a dokončením díla v termínu podle smlouvy, a to ve výši 0,2 % z celkové ceny díla bez DPH, za každý započatý den prodlení, přičemž je splatná doručením písemného oznámení o jejím uplatnění zhotoviteli. Podle č.l. 12.7. pokud objednateli vznikne nárok na smluvní pokutu tato bude rozdělena mezi objednatele v poměru financování stanoveném v příloze č. 1, pokud se jedná o objekt, lokalitu či část díla, který objednatelé financují společně, jinak připadá tomu z objednatelů, o jehož objekt, lokalitu či část díla se jedná, tj. účetně a právně bude řešena objednatelem, kterého se týká, a to v rozsahu stanoveném tímto ustanovením. [orgán] [veřejnoprávní korporace] přijala dne 30. 6. 2020 usnesení č. [spisová značka], kterým ve výroku I schválila za dodavatele veřejné zakázky na stavební práce „II/114 II/119, III 10226 [název] – průtah, rekonstrukce silnice, I. a II. etapa“ účastníka spol. [Jméno žalované]., a výrokem II schválila uzavření smlouvy o dílo se spol. [Jméno žalované]., jejímž předmětem jsou stavební práce „II/114 II/119, III 10226 [veřejnoprávní korporace] – průtah, rekonstrukce silnice, I. a II. etapa“ za cenu 55 385 995,70 Kč včetně DPH. V registru smluv byla žalobkyní dne 17. 8. 2020 v 13:25:09 zveřejněna předmětná smlouva o dílo. Na I. etapu financování měla být poskytnuta dotace v celkové výši 10 426 192,20 Kč. Z toho 6 378 473,20 Kč do roku 2022 a 4 047 719 Kč v roce 2024. Realizace projektu stanovená poskytovatelem je do 31.10.2024, stejně jako lhůta stanovená pro dosažení účelu projektu. Ukončení fáze předložení dokumentace k závěrečnému vyhodnocení akce bylo stanoveno na 13. 12. 2024. Na II. etapu financování měla být poskytnuta dotace v celkové výši 20 060 438,71 Kč. Z toho 5 070 322,21Kč do roku 2022 a 14 990 116,50 Kč v roce 2024. Realizace projektu stanovená poskytovatelem je do 31. 10. 2024, stejně jako lhůta stanovená pro dosažení účelu projektu. Ukončení fáze předložení dokumentace k závěrečnému vyhodnocení akce bylo stanoveno na 13. 12. 2024. [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] schválilo smlouvu o úvěru s [právnická osoba]. s podmínkou zapracování předjednaných a bankou odsouhlasených úprav smlouvy. Jedná se o typ úvěrové smlouvy s pohyblivou úrokovou sazbou ve variantě [název] + marže [společnost], která umožňuje přechod na tzv. strukturovanou (fixní) úrokovou sazbu, maximální výše úvěru činí 140 mil. Kč, a uložilo městskému úřadu předkládat spolu s každým návrhem rozpočtového opatření zprávu o čerpání úvěrového rámce. Z předmětného úvěru nebylo financováno zhotovení díla společností [Jméno žalované]. na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 8. 2020. Žalobkyně společně s [veřejnoprávní korporace] prostřednictvím svého právního zástupce doručila dne 20. 5. 2022 žalované výzvu, kterou uplatnila u žalované smluvní pokutu podle č.l. 12.1. a) smlouvy za období od 21. 3. 2022 do 19. 5. 2022 (60 dní) ve výši 5 492 826 Kč a vyzvala ji k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu. Dne 13. 7. 2022 doručila žalobkyně společně s [veřejnoprávní korporace] prostřednictvím svého právního zástupce žalované výzvu, kterou uplatnila u žalované smluvní pokutu dle č.l. 12.1. a) smlouvy za období od[Anonymizováno]21. 3. 2022 do 12. 7. 2022 (114 dní) ve výši 10 436 369,40 Kč a vyzvala ji k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu. Dne 19. 7. 2022 se uskutečnilo jednání k problematice smlouvy o dílo mezi objednatelem a zhotovitelem, kde bylo konstatováno, že stavební část díla by měla být již realizována a připravena k předání, ale doposud není zhotovena dokladová část. Dílo je aktuálně v režimu předčasného užívání, které povolil příslušný stavební úřad do 31. 7. 2022. Dílo nebylo doposud zkolaudováno. Strany se dohodly, že v zápise specifikované dokumenty předloží žalovaná ke kontrole objednateli nejpozději do 25. 7. 2022. O schůzce byl sepsán zápis, který byl schválen jak žalobkyní a [veřejnoprávní korporace], tak žalovanou. Dne 23. 9. 2022 doručila žalobkyně společně s [veřejnoprávní korporace] prostřednictvím svého právního zástupce právnímu zástupci žalované opakovanou předžalobní výzvu. [veřejnoprávní korporace] dne 14. 12. 2023 sdělilo žalované, že její pohledávku ve výši 5 982 927,68 Kč započítává na již dříve ním uplatněnou smluvní pokutu dle č.l. 12. 1 b) smlouvy o dílo ve výši 60 903 427,73 Kč, čímž došlo k částečnému uspokojení objednatele.

4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o obcích“), podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Shledal, že smlouva o dílo uzavřená mezi žalobkyní a [veřejnoprávní korporace] jako objednateli a žalovanou jako zhotovitelem dne 17. 8. 2020 je platná a účinná, její uzavření bylo schváleno [orgán] [veřejnoprávní korporace], která byla oprávněná k uzavření smlouvy o dílo, neboť rekonstrukce silnic a veřejného prostranství spadá do samostatné působnosti obce. [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] nevyužilo zákonné možnosti vyhradit si předmětné rozhodnutí pro sebe. Smlouvu za [veřejnoprávní korporace] podepsal [funkce], v registru smluv byla smlouva včas a řádně zveřejněna a nabyla účinnosti dne 17. 8. 2020. Námitky žalované ohledně platnosti a účinnosti smlouvy tak považoval za vyvrácené.

5. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi stranami nebylo v zásadě sporné, že nedošlo k předání díla, ale že dílo je způsobilé sloužit svému účelu, když veřejností je užíváno. Protože nedošlo k vypracování a předání určitých dokumentů a podkladů, které byly součástí smluvních ujednání stran ve smlouvě o dílo, je zřejmé, že žalovaná je v prodlení podle čl. 12.1 písm. a) smlouvy o dílo, a proto žalobkyni i [veřejnoprávní korporace] vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši ujednané ve smlouvě o dílo.

6. Podle soudu prvního stupně je smluvní pokuta svou povahou dělitelným plněním, vztahuje se na ni úprava § 1871 odst. 1 o. z., podle kterého každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu. Soud poukázal na ust. čl. 15.6 smlouvy o dílo, v němž bylo sjednáno, že práva a povinnosti objednatele vykonává ten ze subjektů na této straně vystupující, jehož objektů, lokalit, částí díla se takový výkon práv a povinností bezprostředně dotýká, tedy každý z objednatelů samostatně. V čl. 12.7 smlouvy o dílo strany výslovně stanovily, že smluvní pokuta bude rozdělena v poměru financování stanoveném v příloze 1. Požadovaná smluvní pokuta je za prodlení s dílem jako celkem, soud prvního stupně tak vyšel při stanovení poměru, v jakém smluvní pokuta náleží konkrétnímu objednateli, z poměru k financování. Ve vztahu k částce 4 707 115,70 Kč, která představuje nárok [veřejnoprávní korporace], nejde o nárok, který může žalobkyně v řízení u soudu nárokovat pro nedostatek aktivní legitimace, a proto soud žalobu výrokem II zamítl.

7. Pokud jde o námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty, soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 2051 o. z. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 22 73/2022, a dospěl k závěru, že v dané věci jde o pokutu prevenční a sankční, přičemž prvek prevenční považoval za obzvlášť důležitý, když objednatelem jsou veřejní zadavatelé, dílo mělo být financováno formou dotací z různých veřejných zdrojů, a tak zájem na včasném dokončení byl o to větší. Sankční povahu dovodil z výše smluvní pokuty. Dospěl k závěru, že smluvní pokuta sankčně preventivního charakteru za celkové prodlení s dokončením a předáním díla není nepřiměřená. Žalobě proto výrokem I zčásti vyhověl.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 9,79 % jejich celkové výše, kdy náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů na zastoupení advokátem. Soud prvního stupně neshledal, že by se žalobkyně nemohla nechat zastoupit advokátem, když vztahy vznikající ze smluv o dílo jsou značně komplikované, navíc proti žalobkyni stojí právně zastoupený profesionál v oboru, nikoliv občan laik.

9. Proti výrokům I a III rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že smlouva o dílo měla být ze strany [veřejnoprávní korporace] schválena [orgán 2] [veřejnoprávní korporace], a pokud se tak nestalo, je absolutně neplatná, včetně tvrzeného nároku na smluvní pokutu. Podle smlouvy o dílo [veřejnoprávní korporace] hradilo cenu díla z prostředků ze smlouvy o úvěru s [právnická osoba]. Uzavření takové smlouvy schválilo [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] na svém zasedání dne 6. 2. 2019 s tím, že všechny projekty, které jsou do úvěrového rámce začleněny, budou předkládány ke schválení [orgán 2] [veřejnoprávní korporace]. [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] si dále vyhradilo schválit smlouvu o dílo tím, že na svém zasedání dne 11. 4. 2019 schválilo budoucí bezúplatné nabytí a bezúplatný převod části pozemků, které jsou dotčeny stavbou, jež je předmětem smlouvy o dílo. Namítala i nepřiměřenost výše smluvní pokuty, když tu je třeba hodnotit v kontextu aktuální výše smluvní pokuty. Ke dni vyjádření činí její výše 71 589 832,54 Kč. Namítala, že žalobkyně nemůže samostatně požadovat nárok na smluvní pokutu a vznesla námitku nedostatku aktivní legitimace, když ve smlouvě o dílo jako objednatel je jednak žalobkyně, jednak [veřejnoprávní korporace]. Smluvní pokuta je pak opřena o nesrozumitelné ujednání, neboť nelze identifikovat, zda se na prodlení s provedením a dokončením díla aplikuje ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) smlouvy o dílo nebo 12 odst. 1 písm. b) smlouvy o dílo nebo jejich kombinace či rozdíl. Jde tak o neplatné ujednání o výši smluvní pokuty. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl.

10. Podle žalobkyně není odvolání důvodné, když žalovaná v něm pouze opakuje svá dřívější tvrzení, s nimiž se soud prvního stupně vypořádal. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a shledal, že odvolání žalované není opodstatněné.

12. Odvolací soud předesílá, že zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně, který odvoláním nebyl napaden, samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

13. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu potřebném pro její právní posouzení, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a správně věc posoudil i po právní stránce. Své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.

14. Námitky, které žalovaná uplatnila v odvolacím řízení, jsou totožné s těmi, která uvedla ve svém vyjádření ze dne 10. 5. 2024 (č. l. 55). S nimi se soud prvního stupně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, a za důvodné je nepovažuje ani odvolací soud.

15. Jelikož soud prvního stupně se s námitkami žalované vypořádal náležitě, přičemž jeho závěry mají oporu v provedeném dokazování, odvolacímu soudu nezbývá než zopakovat, že smlouva o dílo ze dne 17. 8. 2020 byla platně a účinně uzavřena, neboť za [veřejnoprávní korporace] jednal, a smlouvu podepsal dne 14. 8. 2020 [funkce], který zastupuje obec navenek (§ 103 odst. 1 zákona o obcích). Uzavření smlouvy o dílo bylo schváleno dne 30. 6. 2020 [orgán] [veřejnoprávní korporace], která je k tomu oprávněná ve smyslu § 102 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona o obcích, neboť stavební práce, jež byly předmětem smlouvy o dílo, se týkaly objektů, lokalit a částí [veřejnoprávní korporace] a náležely tak do samostatné působnosti obce. Pokud jde o rozhodnutí [orgán 2], odvolací soud poukazuje na to, že nelze vycházet z informací, které zazněly v rámci diskuse na zasedání [orgán 2]. Rozhodující je to, co je obsahem usnesení schváleného [orgán 2]. Z usnesení [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] ze dne 6. 9. 2019 o schválení úvěru s [právnická osoba]., ani z usnesení [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] ze dne 11. 4. 2019 o schválení budoucího bezúplatného nabytí a bezúplatném převodu částí pozemků dotčených rekonstrukcí pozemní komunikace nevyplývá, že by si [orgán 2] vyhradilo schválit smlouvu o dílo. Provedeným dokazováním bylo naopak postaveno najisto, že [orgán 2] [veřejnoprávní korporace] si nevyhradilo rozhodnutí, respektive schválení smlouvy o dílo, rovněž si ke schválení nevyhradilo žádné projekty, které by byly financovány smlouvou o úvěru s [právnická osoba]., přičemž z tohoto úvěru ani předmět smlouvy o dílo financován nebyl, jak bylo prokázáno sdělením [správní orgán] [veřejnoprávní korporace] ze dne 22. 5. 2024 (k výzvě soudu ze dne 17. 5. 2024). Dále bylo v řízení prokázáno, že smlouva nabyla účinnosti dnem 17. 8. 2020, kdy byla zveřejněna v registru smluv.

16. Soud prvního stupně posoudil správně aktivní legitimaci žalobkyně k uplatnění nároku na smluvní pokutu, když vycházel z obsahu čl. 12., bod 12.7 smlouvy o dílo a ust. § 1871 o. z. Ze smlouvy o dílo se podává, že pokud se jedná o objekt, lokalitu či část díla, který objednatelé nefinancují společně, pak účetně a právně je smluvní pokuta řešena tím objednatelem, kterého se týká. To koresponduje i s čl. 15, bod 15. 6 smlouvy o dílo, které obsahuje ujednání, že pokud není ve smlouvě výslovně stanoveno jinak, práva a povinnosti objednatelů stanovená smlouvou vykonává ten z objednatelů, jehož objektů, lokalit a částí díla se takový výkon práv a povinností z povahy věci bezprostředně dotýká. Jestliže žalovaná byla v prodlení s předáním díla v části, k němuž vykonávala práva a povinnosti žalobkyně, pak byla žalobkyně oprávněna podat žalobu týkající se jejího nároku na smluvní pokutu.

17. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku žalované o nesrozumitelnosti ujednání o výši smluvní pokuty ve smlouvě o dílo, když z ustanovení smlouvy o dílo se podává, že čl. 12 bod 12.1 písm. a) se vztahuje k prodlení se zhotovením kompletního díla, zatímco čl. 12 bod 12.1 písm. b) se vztahuje k prodlení s provedením kterékoliv části díla, přičemž v obou případech je odlišně sjednaná výše smluvní pokuty. Ustanovení o smluvní pokutě je tedy určité a srozumitelné.

18. Soud prvního stupně se náležitě zabýval rovněž otázkou přiměřenosti smluvní pokuty, přičemž vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, v němž se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vyjádřil k otázce posuzování přiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 o. z. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud vyjádřil názor, že moderaci smluvní pokuty nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání; jejím východiskem se naopak stává zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu a jejím cílem pak zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta in concreto nepřiměřená. Na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její výše dosažené za určité období, ale je třeba přihlédnout k tomu, jakou funkci měla daná smluvní pokuta plnit, k okolnostem, za nichž byla sjednána a k těm, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i k těm, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Proti závěrům soudu prvního stupně o funkci smluvní pokuty v dané věci (viz bod 56. odůvodnění napadeného rozsudku) a konkrétních zájmů stran v dané věci (viz bod 57. odůvodnění napadeného rozsudku) žalovaná ničeho nenamítá. Ve svém odvolání žalovaná namítala to, že výše smluvní pokuty je nepřiměřená, protože v posuzovaném řízení je uplatňována jen její část. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008 a ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, nebo v usnesení ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2528/2022, přijal a odůvodnil závěr, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní, měsíční atp. sazbu smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. V daném případě byla smluvní pokuta shledána přiměřenou. Je však zjevné, že ani sjednaná smluvní pokuta nebyla dostatečným nástrojem k tomu, aby žalovaná splnila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo. K námitce žalované lze dále uvést, že okolnost, že výše smluvní pokuty postupem času narůstá, by mohla být předmětem úvah o jejím snížení v případných dalších řízení, v nichž by se žalobkyně domáhala smluvní pokuty za stejné porušení smluvní povinnosti ze strany žalované za další období, nikoliv však v tomto řízení. Sama žalovaná pak uvádí, že [veřejnoprávní korporace] požaduje smluvní pokutu na základě jiného ustanovení smlouvy o dílo.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

20. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný i akcesorický výrok III o nákladech řízení. Náhrada nákladů byla přiznána v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. procesně úspěšnější žalobkyni, přičemž výše náhrady za zastoupení advokátem odpovídá počtu úkonů právní služby a výši odměny a náhrady hotových výdajů stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Odvolací soud je téhož názoru jako soud prvního stupně, že náklady vynaložené žalobkyní na advokáta jsou účelně vynaloženými náklady. Soud prvního stupně přihlédl ke konkrétním okolnostem dané věci, a správně vzal v úvahu předmět sporu i charakter účastníků. V dané věci pak již z chování žalované před zahájením soudního řízení, kdy účastníci vedli jednání a žalované byly doručeny dvě předžalobní výzvy, bylo zřejmé, že nepůjde o jednoduchý spor a k řádnému uplatnění a obhájení práva bude třeba nechat se zastoupit právně kvalifikovanou osobou, advokátem.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalobkyni. Náklady žalobkyně jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání ze dne 9. 12. 2024, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Odměna za jeden úkon podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 31 220 Kč (z tarifní hodnoty 5 729 253,70 Kč), za dva úkony náleží 62 440 Kč. Náhrada hotových výdajů za úkon právní služby ze dne 9. 12. 2024 podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, činí 300 Kč, za úkon právní služby ze dne 23. 4. 2025 podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, činí 450 Kč, celkem 750 Kč. Advokát je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacii, přičemž tato společnost je plátcem DPH, proto je součástí náhrady nákladů řízení podle § 137 odst. 3 písm. b), § 151 odst. 2 o. s. ř. také náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 13 269,90 Kč. Celkem činí náhrada nákladů za odvolací řízení 76 459,90 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).