o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, danou žalovaným žalobkyni dne [datum] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě podané soudu [datum], kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou jí žalovaný dal dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že byla zaměstnankyní žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], ve znění jejích dodatků, a pracovala na pozici redaktora publicistiky. Nikdy jí nebylo vytčeno žádné pracovní pochybení nebo nekázeň, přesto jí byla dána výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce s odůvodněním, že rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně spočívající ve změně profesní struktury a zvýšení efektivnosti práce bude její pracovní místo dnem [datum] zrušeno a žalobkyně se od [datum] stane nadbytečnou. Podle žalobkyně je výpověď neplatná a postup zaměstnavatele diskriminační. Výpověď nebyla učiněna osobou oprávněnou k ukončení pracovního poměru. Byl porušen zákoník práce a kolektivní smlouva žalovaného, neboť výpověď nebyla předem řádně projednána s odborovou organizací žalovaného. Nebyly naplněny veškeré předpoklady platné výpovědi, neboť žalobkyně nebyla řádně seznámena s organizační změnou a tato nebyla ani ve skutečnosti realizována. Žalovaný od počátku postupoval účelově, kdy skutečným a zastřeným důvodem byla jeho snaha zbavit se nepohodlného zaměstnance. Ze strany žalovaného došlo také k diskriminaci žalobkyně, a to z důvodu jejího věku, rodiny, kdy je samoživitelkou tří dětí, a zejména jejích názorů. Žalovaný od počátku sledoval jiné cíle a přijetím organizační změny zastíral své skutečné záměry.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť všechny hmotněprávní předpoklady platné výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce byly splněny. Organizační změna byla přijata [datum] a spočívala ve změně profesní struktury zaměstnanců v důsledku změny programového schématu rozhlasové stanice [anonymizována tři slova]. Na základě tohoto rozhodnutí byly zrušeny 3 pozice redaktora publicistiky a 1 pozice produkčního a byla zřízena 1 pozice hudebního dramaturga a 3 pozice editora. Žalobkyně, která zastávala pozici redaktora publicistiky, se tak stala pro žalovaného nadbytečnou, neboť z hlediska věcné náplně není sjednaný druh práce žalobkyně pro žalovaného nadále potřebný. Výpověď byla podepsána oprávněnou osobou. Skutečnost, že výpověď nebyla předem projednána s odborovou organizací, není na újmu platnosti výpovědi. Na místo žalobkyně nebyla přijata žádná nová osoba, žalobkyně nebyla ani diskriminována z důvodu věku, rodiny a jejích názorů.

4. Soud I. stupně provedl dokazování listinami a výslechem svědků a vzal za prokázané, že žalobkyně byla v pracovním poměru u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž naposledy vykonávala druh práce redaktor publicistiky. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. V únoru 2019 byla novou šéfredaktorkou stanice [anonymizováno] jmenována Mgr. [jméno] [příjmení]. Jejím úkolem bylo revidovat programové schéma za účelem zvýšení poslechovosti stanice. Byla vytvořena pracovní skupina pod vedením [jméno] [příjmení], ředitele programu, která se scházela v letních měsících roku 2019. Výsledkem schůzek bylo upravené vysílací schéma, kdy mělo být posíleno živé vysílání stanice a vysílání mělo být rozděleno na dva ucelené bloky. Tato změna byla prezentována na programové radě [anonymizována dvě slova] a následně i na [jméno] [příjmení] [anonymizováno]. Vysílání podle nového schématu bylo plánováno od [datum]. V souvislosti se změnami vysílacího schématu na stanici [anonymizováno] žalovaný přijal dne [datum] rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, které spočívalo ve změně profesní struktury a zvýšení efektivnosti práce, a na základě kterého byla zrušena 3 pracovní místa redaktorů publicistiky a 1 místo produkčního, a to ke dni [datum]. Současně byla zřízena 3 pracovní místa editorů a 1 místo hudebního dramaturga. Bylo zrušeno pracovní místo žalobkyně a pracovní místa místo [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] prostřednictvím Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] byli členové rady odborové základní organizace pracovníků [anonymizována dvě slova] informováni o změně programového schématu na stanici [anonymizováno] a s tím spjaté změně profesní struktury, zároveň byli seznámeni se záměrem zrušení čtyř pracovních míst na stanici [anonymizováno] a zřízení čtyř jiných pracovních míst. Dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] v přítomnosti Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] předala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne [datum]. Při předání výpovědi Mgr. [jméno] [příjmení] uvedla důvody výpovědi, že se ruší místa redaktorů publicistiky a jsou nově zřizována místa editorů s tím, že k ukončení pracovního poměru vybrala žalobkyni. Žalobkyně odmítla výpověď převzít. Přípisem ze dne [datum] žalovanému oznámila, že trvá na dalším pokračování pracovního poměru a požádala i o zrušení výpovědi a nabídky jiného pracovního místa. V reakci na to Mgr. [jméno] [příjmení] přípisem ze dne [datum] informovala žalobkyni, že doručenou výpověď nemohou zrušit a současně žalobkyni nabídla účast v outplacement programu. Přípisem ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že žalobkyně považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání.

5. Po citaci ust. § 52 písm. c) a § 72 zákoníku práce soud I. stupně předně poukázal na to, že byly splněny předpoklady pro projednání žaloby, neboť byla podána ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit výpovědí, tedy včas.

6. Dále shledal, že výpověď z pracovního poměru byla učiněna oprávněnou osobou, když Mgr. [jméno] [příjmení], vedoucí personalistiky a vzdělávání, byla oprávněna výpověď ze dne [datum] za žalovaného podepsat. Její oprávnění vyplývá jednak z podpisového řádu žalovaného, jednak z § 166 odst. 1 o. z. Podrobněji se soud I. stupně nezabýval námitkou neprojednání výpovědi s odborovou organizací, když sama žalobkyně poukázala na § 19 odst. 2 zákoníku práce a je si vědoma, že řádné neprojednání výpovědi s odborovou organizací nezpůsobuje neplatnost výpovědi.

7. Soud I. stupně odkázal na ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], v němž se dovolací soud vyjádřil k předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Závěry tohoto rozhodnutí soud I. stupně promítl do svého rozhodnutí a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný před dáním výpovědi rozhodl o organizační změně ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž tato organizační změna spočívala ve změně profesní struktury a zvýšení efektivnosti práce v útvaru [anonymizována tři slova]. Na jejím základě byla zrušena 3 pracovní místa redaktorů publicistiky a 1 místo produkčního, a to ke dni [datum] a současně byla zřízena 3 pracovní místa editorů a 1 místo hudebního dramaturga. V řízení vzal za prokázané výpovědí svědků [příjmení] [příjmení], Mgr. [příjmení] a [jméno] [příjmení], že žalobkyně byla o organizační změně informována při předání výpovědi. Informace o rozhodnutí o příslušné organizační změně je nadto obsažena i v samotné výpovědi, kterou si žalobkyně podle svědků přečetla. Doplňující informace nepožadovala. Soud I. stupně dospěl k závěru, že organizační změna je v časové souvislosti s chystanou změnou programu na stanici [anonymizováno], která byla plánována od [datum], a která měla spočívat v posílení živého vysílání stanice [anonymizováno], v důsledku čehož žalovaný zamýšlel posílit editorskou činnost na úkor činnosti redaktorů publicistiky. Soud I. stupně měl za prokázané, že náplň práce editora a náplň práce redaktora publicistiky se liší, když editorská činnost, která je ve vztahu k pozici redaktora publicistiky nadřízenou pozicí, spočívá v sestavování programů zahrnujícího živé vysílání i zveřejnění příspěvků redaktorů publicistiky, zatímco činnost redaktora publicistiky spočívá ve výrobě a přípravě pořadu a příspěvku, které jsou následně zařazovány do vysílání. Soud I. stupně shledal, že žalovaný se rozhodl pro částečnou změnu profesní struktury na stanici [anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce a s tímto rozhodnutím učinil rozhodnutí o zrušení 3 pracovních míst redaktoru publicistiky a 1 pracovního místa produkčního a o zřízení 3 pracovních míst editorů a 1 pracovního místa hudebního dramaturga. Na základě svého rozhodnutí pak žalovaný ukončil pracovní poměr se žalobkyní. Žalobkyně se v důsledku přijatého rozhodnutí stala nadbytečným zaměstnancem. Soud I. stupně měl dále za prokázané, že před rozhodnutím o organizační změně pracovalo na stanici [anonymizováno] 9 redaktorů publicistiky a 4 editoři, přičemž po účinnosti daného rozhodnutí pracuje na stanici [anonymizováno] 6 redaktorů publicistiky a 7 editorů. Fakticky tak došlo ke snížení počtu redaktorů publicistiky od 3 pracovní místa. Žalobkyně se tedy stala nadbytečnou v příčinné souvislosti s rozhodnutím žalovaného o organizační změně. Z provedeného dokazování nevyšlo najevo, že by rozhodnutí o organizační změně bylo účelově mířeno proti žalobkyni. Stanice [anonymizováno] byla modernizována a měnila programové schéma za účelem zlepšení výsledků poslechovosti, když Mgr. [příjmení] tak bylo uloženo nadřízenými. Organizační změna nebyla prováděná za účelem zajištění právního titulu pro rozvázání pracovního poměru se žalobkyní, například pro její občanské postoje. Žalovaný neměl povinnost nabídnout žalobkyni nově zřizované pracovní místo editor, navíc v situaci, kdy byli přímí nadřízení žalobkyně [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přesvědčeni, že žalobkyně požadavky na řádný výkon této pozice nesplňuje.

8. Pokud žalobkyně namítala, že byla při výpovědi diskriminována, soud I. stupně při jednání dne [datum] vyzval žalobkyni ke specifikaci, že s ní bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem, přičemž žalobkyně odkázala na své názory na další směřování programu stanice [anonymizováno] a na to, že [jméno] [příjmení], jehož pracovní místo bylo také v důsledku organizační změny zrušeno, bylo nabídnuto oproti žalobkyni jiné pracovní místo, které následně přijal. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyní bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem. Vzal za prokázané, že žalovaný řešil nalezení jiné vhodné pracovní pozice v rámci žalovaného, jak pro žalobkyni, tak i pro [jméno] [příjmení], přičemž byla nalezena volná pozice ve výrobě v hlavním katalogu. [příjmení] [jméno] [příjmení] na tuto pozici doporučila [jméno] [příjmení], s ohledem na předcházející zkušenosti s tímto zaměstnancem. Soud I. stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že žalobkyně nebyla přijata na volné pracovní místo v hlavním katalogu z důvodu jejího věku, rodiny či jejích názorů.

9. Žalovaný rovněž nebyl povinen nabídnout žalobkyni pozici [jméno] [příjmení], která vykonávala pozici redaktora publicistiky. [příjmení] [jméno] [příjmení] informovala své nadřízené poprvé o svém těhotenství na konci roku 2019 nebo na začátku roku [rok], oficiálně tuto informaci potvrdila v [anonymizováno] [rok] a na mateřskou dovolenou odešla [datum]. Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak neměli v době předání výpovědi žalobkyni dne [datum] informaci, že [jméno] [příjmení] skutečně na mateřskou dovolenou nastoupí, kdy na ní nastoupí a v jakém rozsahu ji bude čerpat. Na pracovní místo [jméno] [příjmení] byla po dobu její mateřské dovolené přijata zaměstnankyně [příjmení] [příjmení], a to od [datum], nejdéle do [datum].

10. Podle soudu I. stupně žalovaný nebyl povinen za účelem dosažení cíle sledovaného organizační změnou místo změny profesní struktury omezit počet externích spolupracovníků. V řízení bylo prokázáno, že spolupráce s externisty je pro žalovaného nezbytná s ohledem na specifický charakter činnosti žalovaného.

11. Soud I. stupně shledal, že podmínky platné výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce byly v posuzované věci splněny a žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které vynaložil za právní zastoupení. Soud I. stupně tak nevyhověl návrhu žalobkyně, aby v případě úspěchu žalovaného mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Byť je žalovaný veřejnou institucí, nejednalo se o skutkově a právně jednoduchý spor.

13. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobkyní navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to výslech žalobkyní navržených svědků. Na základě provedených důkazů pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně povahy výkonu práce [jméno] [příjmení] pro žalovaného, ohledně diskriminace žalobkyně ze strany žalovaného a realizace organizační změny. Věc neposoudil právně správně. Žalobkyně je přesvědčena, že se nestala nadbytečnou, že reálně neproběhla organizační změna, a že se žalovaný vůči ní dopustil diskriminačního jednání. Podle žalobkyně nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný učinil rozhodnutí o organizační změně ještě před doručením výpovědi a s tímto ji seznámil. Pravým důvodem pro ukončení pracovního poměru se žalobkyní byla skutečnost, že byla nepohodlným zaměstnancem, se kterým nechtěli noví nadřízení spolupracovat. Pokud soud I. stupně učinil závěr, že organizační změna byla realizována, jde o závěr nesprávný, neboť svědek [příjmení] uvedl, že před i po údajné organizační změně bylo u žalovaného zaměstnáno 6 redaktorů publicistiky, tedy žalobkyně se nemohla stát nadbytečnou a nemohla jí být dána výpověď z důvodu nadbytečnosti. Rovněž svědkyně [příjmení] [příjmení] uvedla, že před i po údajné organizační změně byl stejný součet pracovníků na pozici editora a redaktora. Podle žalobkyně došlo pouze ke změně označení pozice redaktora publicistiky na editora, avšak náplň práce zůstala prakticky totožná. Vytýkala soudu I. stupně, že si nezajistil bližší důkazy k jejímu tvrzení, že žalovaný nezákonně nahrazuje interní zaměstnance externími. Je přesvědčena, že [jméno] [příjmení] rozsahem a způsobem výkonu své práce ve skutečnosti pracuje pro žalovaného jako interní zaměstnanec, což dokládá i Printscreen webových stránek pořadu [anonymizováno]. Žalovaný namísto žalobkyně využívá práce jiných redaktorů publicistiky, které označuje za externí, přestože v reálu vykonávají práci jako zaměstnanci. Žalobkyně namítala, že žalovaný nerozhodl o organizační změně před dáním výpovědi žalobkyni a žalobkyně nebyla s rozhodnutím o organizační změně seznámena. Poukázala na to, že rozhodnutí o organizační změně, dání výpovědi a pokus o projednání výpovědi v [jméno] [příjmení] žalovaného mělo proběhnout ve stejný den a na to, že svědek [příjmení] nikdy neviděl žádný dokument, který by se organizační změny týkal. Rovněž je přesvědčena, že v řízení bylo prokázáno, že s ní bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem. Jediný další zaměstnanec, který byl dotčen organizační změnou stejně jako žalobkyně, byl [jméno] [příjmení]. Jemu však výpověď nakonec dána nebyla a byla mu nabídnuta jiná pozice, a to ihned při předání výpovědi. S panem [jméno] [příjmení] tak bylo při předávání výpovědi zacházeno jinak, výhodněji, než se žalobkyní, když žalobkyni žádná jiná pracovní pozice nabídnuta nebyla, a to ani dodatečně, přestože o ni výslovně požádala. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že pravým důvodem pro ukončení pracovního poměru se žalobkyní byly její názory, a postoje a nesympatie její přímé nadřízené. Žalobkyně nabídku jiné práce nedostala, přestože svědkyně [příjmení]. [příjmení] výslovně uvedla, že pořad [anonymizováno] mohla moderovat i nadále. Za nepravdivé považuje tvrzení soudu, že svědci [jméno] [příjmení], Mgr. [příjmení] a [jméno] [příjmení] shodně uvedli, že sháněli jiné vhodné pracovní pozice v rámci žalovaného pro žalobkyni. Žalobkyně si je vědoma, že podle zákoníku práce nemá žalovaný v tomto případě povinnost nabídnout žalobkyni jinou pracovní pozici, avšak panu [příjmení] jiná pozice nabídnuta byla. Podle žalobkyně tak bylo prokázáno, že žalovaný jednoznačně znevýhodnil (diskriminoval) žalobkyni vůči panu [příjmení]. Podle žalobkyně nebylo v řízení prokázáno, že náplň činnosti redaktora publicistiky a editora se liší. Výpovědí svědků, například svědka [příjmení], bylo potvrzeno tvrzení žalobkyně, že náplň práce redaktora publicistiky a editora se prolínají a překrývají. Výpovědí svědka [příjmení] a svědka [příjmení] pak bylo prokázáno, že žalobkyně u pořadu [anonymizováno] práci editora fakticky vykonávala. Žalovaný nebyl oprávněn dát žalobkyni výpověď, neboť žalovaný mohl žalobkyni nadále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], která výslovně uvedla, že žalobkyně mohla nadále moderovat pořad [anonymizováno], a tak potvrdila, že žalovaný měl pro žalobkyni jinou práci, kterou mohla dále pro žalovaného vykonávat. Podle žalobkyně soud I. stupně vycházel zejména z výpovědí svědků, kteří jsou stále u žalovaného zaměstnáni, a jejich výpověď nemohla být zcela nezaujatá. Nesouhlasila ani s přiznáním náhrady nákladů řízení žalovanému. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3202/17 poukázala na to, že se nejednalo o složitou právní záležitost a žalovaný disponuje svými interními právníky, kteří ho mohli zastupovat. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Podle žalovaného soud I. stupně provedl všechny potřebné důkazy, na jejich základě zjistil skutkový stav věci úplně a správně a zcela správně věc posoudil po právní stránce. Soud I. stupně podle žalovaného dospěl ke správným závěrům, že žalovaný v postavení zaměstnavatele před dáním výpovědi rozhodl o organizační změně spočívající ve změně profesní struktury a zvýšení efektivity práce na stanici [anonymizováno], na základě takového rozhodnutí došlo ke zrušení 3 míst redaktora publicistiky a žalobkyně jako redaktorka publicistiky se stala nadbytečnou v příčinné souvislosti s takovým rozhodnutím. Organizační změna nebyla namířena na žalobkyni, ale souvisela s programovou změnou stanice [anonymizováno]. Žalovaný nejednal se žalobkyní znevýhodňujícím způsobem, ani ji nediskriminoval. Podmínky platné výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce byly splněny. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

16. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami žalobkyně, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl výslech žalobkyní navržených svědků (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně povahy výkonu práce [jméno] [příjmení], diskriminace žalobkyně a realizace organizační změny (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a věc nesprávně právně posoudil (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) Odvolací soud shledal, že tyto odvolací důvody nejsou dány, jak uvedeno níže.

17. Soud I. stupně provedl ve věci poměrně obsáhlé dokazování, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., a jeho skutková zjištění jsou správná. Soud I. stupně nepochybil, pokud při posouzení věci vycházel z výpovědí svědků, kteří jsou zaměstnanci žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, ani jinak nevyšlo najevo, že by jejich výpovědi byly nevěrohodné. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud zamítl návrh na účastnický výslech žalobkyně, když takový důkaz je na místě provést tehdy, kdy nelze dokazovanou skutečnost prokázat jinak. To ale není případ posuzované věci. Žalobkyně navrhovala provést svůj účastnický výslech k tvrzené účelovosti dané výpovědi a skutečnému důvodu skončení pracovního poměru. Na subjektivním přesvědčení žalobkyně však nelze založit objektivní závěr o účelovém postupu žalovaného při skončení pracovního poměru se žalobkyní. Odvolací soud je shodného názoru jako soud I. stupně, že bylo nadbytečné, a tedy nehospodárné, doplňovat dokazování výslechy dalších svědků, navržených žalobkyní, konkrétně novinářky [jméno] [příjmení], generálního ředitele žalovaného [jméno] [příjmení] (oba navrženi k prokázání tvrzených„ skutečných“ důvodů organizačních změn a skončení pracovního poměru se žalobkyní), [jméno] [příjmení] a doplňující výslech [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], která není zaměstnancem žalovaného, ani [jméno] [příjmení], který nebyl přímým nadřízeným žalobkyně, nemohou mít jiné než zprostředkované informace o důvodech ukončení pracovního poměru se žalobkyní, když o její nadbytečnosti rozhodla Mgr. [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] navrhla žalobkyně až při jednání dne [datum] a to z opatrnosti, takže ani neupřesnila, k prokázání jakých tvrzení má být svědek slyšen. Vzhledem k tomu, že svědek [jméno] [příjmení] byl vyslechnut při jednání [datum], přičemž výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] se s jeho výpovědí ohledně přechodu [jméno] [příjmení] na pozici v hlavním katalogu shoduje, bylo nadbytečné provádět doplňující výslech [jméno] [příjmení]. Lze dílčím způsobem uzavřít, že skutkový stav věci zjištěný soudem I. stupně je úplný a správný, a je způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

18. Odvolací soud shledal nadbytečnými, a proto zamítl, návrhy žalobkyně na doplnění dokazování listinami – Printsreen webových stránek žalovaného, soupisem příspěvků [jméno] [příjmení], k prokázání skutečného rozsahu a způsobu výkonu práce [jméno] [příjmení]. Tyto důkazy totiž byly navrženy k tvrzením žalobkyně, že žalovaný nezákonně nahrazuje interní zaměstnance zaměstnanci externími, kdy konkrétně poukazovala na rozsah a způsob výkonu práce [jméno] [příjmení]. V poměrech odvolacího řízení, založeného na principu neúplné apelace, však jde o tvrzení uplatněná v rozporu s ust. § 205a o. s. ř., k nimž odvolací soud nemůže přihlížet, protože v takovém rozsahu byla tvrzení uplatněna až v odvolacím řízení. Ze shodných důvodů zamítl i návrh na výslech svědka [jméno] [příjmení], o němž se žalobkyně zmínila v podání ze dne [datum], jeho výslech před soudem I. stupně však navržen nebyl, ačkoli mohl být. Odvolací soud rovněž z důvodu nadbytečnosti zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to z důvodů uvedených výše.

19. Soud I. stupně posoudil věc správně i po právní stránce, když dospěl k závěru o platnosti dané výpovědi z pracovního poměru. Své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a náležitě se vypořádal i s námitkami žalobkyně.

20. V řízení bylo prokázáno, že hmotněprávní předpoklady pro rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce byly splněny. Žalovaný přijal dne [datum] organizační změnu spočívající ve změně profesní struktury a zvýšení efektivnosti práce, na základě které byla zrušena mimo jiné 3 pracovní místa redaktorů publicistiky ke dni [datum]. V příčinné souvislosti s touto organizační změnou se žalobkyně stala nadbytečným zaměstnancem, když z hlediska potřebného složení zaměstnanců již nebyla potřebná práce vykonávaná žalobkyní pro žalovaného na základě pracovní smlouvy, resp. dohody o její změny ze dne [datum] O nadbytečnosti žalobkyně rozhodla její nadřízená Mgr. [příjmení], přičemž výběr nadbytečného zaměstnance je v kompetenci zaměstnavatele a soudu nepřísluší jej přezkoumávat.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla seznámena s organizační změnou před předáním výpovědi, a zároveň v samotné výpovědi, jak vyplývá z jejího textu. Pro posouzení věci není rozhodné, zda svědek [příjmení] viděl či neviděl dokument označený Rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, pro posouzení věci je podstatné, že byl přítomen tomu, kdy při předání výpovědi žalobkyni [příjmení] [příjmení] seznámila žalobkyni s organizační změnou. I jeho výpovědí je tak vyvrácena námitka žalobkyně, že organizační změna nebyla před předáním výpovědi žalovaným přijata. Žalobkyni nelze přisvědčit, že organizační změna nebyla naplněna, že došlo pouze ke změně označení pozic redaktora publicistiky na editora, avšak náplň práce zůstala prakticky totožná. Žalobkyně pomíjí výsledky dokazování a skutečnost, že provedené důkazy je třeba hodnotit nejen každý jednotlivě, ale všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Proto účelově odkazuje jen na některé z provedených důkazů. V řízení bylo prokázáno (výpovědí svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), že počet zaměstnanců na pozici redaktora publicistiky byl po přijetí organizační změny snížen o tři, tedy z 9 na 6, a počet editorů byl naopak o tři navýšen, tedy ze 4 na 7. Skutečnost, že aktuálně působí na pozici redaktorů publicistiky 6 osob, potvrdil i svědek [jméno] [příjmení]. V řízení bylo dále prokázáno (výpovědí svědků [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], popisem pracovní činnosti redaktora publicistika, popisem pracovní činnosti editora), že náplně práce redaktora publicistiky a editora jsou odlišné. Skutečnost, že jde o pracovní místa s odlišnou náplní práce, připustil i svědek [příjmení]. K výslovnému dotazu svědek uvedl, že nemůže říci, že práce redaktora publicistiky a editora je to samé. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nahrazoval interní zaměstnance externími. Soud I. stupně v této souvislosti správně poukázal na specifický charakter činnosti žalovaného podle zákona č. 484/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova] i na prokázanou skutečnost, že činnost [jméno] [příjmení] nebyla kontrolována a vykonával ji ve zvoleném čase, takže výkon jeho činnosti nenaplňuje základní znaky závislé práce podle § 2 zákoníku práce. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] pak bylo prokázáno, že externisté nedodávají příspěvky denně, může se jednat například o jednu zprávu za rok. Nejedná se tedy o činnost soustavnou, a v takovém rozsahu, že by externista mohl nahradit zaměstnance vykonávajícího činnost v pracovním poměru.

22. Soud I. stupně se náležitě zabýval i tvrzenou diskriminací žalobkyně, přičemž podle obsahu předloženého spisu je zřejmé, že ačkoli byla žalobkyně náležitě poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (při jednání dne [datum]), neprokázala, že by s ní bylo zacházeno jiným způsobem než by bylo zacházeno s jinou osobou v jejím postavení, takže ani nedošlo k přenosu důkazního břemene na žalovaného podle § 133a o. s. ř. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] bylo naopak prokázáno, že předchozí postoje žalobkyně neměly žádný dopad na organizační změnu ve vztahu k žalobkyni. Shodně věc vnímal i svědek [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně se náležitě vypořádal i s tvrzením žalobkyně, že ve vztahu k ní žalovaný postupoval znevýhodňujícím způsobem, když jí nenabídl jinou pracovní pozici, ale nabídl ji [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, platný od [datum] neupravuje nabídkovou povinnost jako hmotněprávní podmínku platné výpovědi, jako ji upravoval zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce platný do [datum], nebylo povinností žalovaného nabízet žalobkyni jiné pro ni vhodné místo. I z toho důvodu není důvodná námitka žalobkyně, že žalovaný ji mohl zaměstnávat na pozici moderátora. Žalobkyně přehlíží, že na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] vykonávala druh práce redaktor publicistiky. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný se snažil vyhnout ukončení pracovního poměru se žalobkyní tím, že by ji zaměstnal na jiné pracovní pozici v rámci žalovaného, žádná taková pozice se ale nenašla. U žalovaného byla volná jen jedna pozice, přičemž v řízení bylo náležitě objasněno, že pozice ve výrobě v hlavním katalogu byla nabídnuta [jméno] [příjmení] z toho důvodu, že svědkyně [jméno] [příjmení], ředitelka výroby v [anonymizována dvě slova], dala před žalobkyní přednost [jméno] [příjmení], neboť se jí z pracovního hlediska jevil jako vhodnější kandidát, když s katalogem hodně spolupracoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný rozvázal pracovní poměr se žalobkyní pro její názory a postoje či z důvodů nesympatií Mgr. [příjmení] vůči žalobkyni. Lze proto uzavřít, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je platná.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

24. Odvolací soud však změnil rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), když využil ust. § 150 o. s. ř. a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení s ohledem na poměry žalobkyně, v nichž shledal důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud nemohl přehlédnout tvrzení žalobkyně (učiněné již v žalobě), že je samoživitelkou 3 dětí. Následně odvolací soud zjistil, že děti žalobkyně jsou ve věku 19, 18 a 16 let, všechny děti studují. Žalobkyně pracuje jako OSVČ v oboru administrativa, má smlouvu s odběratelem služeb na [částka] hrubého měsíčně, asi tři měsíce také vykonává činnost asistentky vozíčkářů za hrubou měsíční odměnu [částka]. Na děti pobírá výživné ve výši [částka]. Uvedené skutečnosti odůvodňují závěr, že úhrada nákladů řízení žalovanému ve výši vyčíslené soudem I. stupně ([částka]) by měla zásadní negativní dopad do poměrů žalobkyně a její rodiny. Odvolací soud je názoru, že nepřiznání náhrady nákladů žalovanému se v jeho majetkových poměrech výrazně záporně neprojeví.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud shodně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení a podle § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. nepřiznal v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.