o splnění povinnosti provedení prací, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 139/2021 – 36,
JUDr. Jitka Denemarková · Rozhodnutí ze dne 16. 3. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. v právní věci
žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalovanému:
Společenství vlastníků jednotek domu [adresa], ul. [ulice], [obec a číslo] - [obec], [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o splnění povinnosti provedení prací, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 139/2021 – 36,
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému provést práce spočívající v napojení kotle v provedení C, Remeha Quinta Pro 45 o výkonu 35,7 kWh, umístěného v kotelně domu [adresa], k. ú. [obec] na plynoměr vedený na žalovaného (I.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě, kterou se domáhala žalobkyně uložení povinnosti žalovanému provést práce spočívající v napojení kotle shora označeného, umístěného v kotelně domu [adresa] k. ú. [obec] na plynoměr vedený na žalovaného s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem nebytové jednotky [číslo] (jiný nebytový prostor umístěné v budově [adresa], k. ú. [obec], nebytovou jednotku pronajala na základě nájemní smlouvy z [datum] ve spojení s dodatky), [právnická osoba] and [právnická osoba], ta provozuje v jednotce restauraci. Žalovaný je společenství vlastníků jednotek, jehož předmětem činnosti je správa společných částí shora uvedené budovy; podle bodu F. Prohlášení vlastníka budovy platí, že náklady, mimo jiné i na spotřebu plynu, mají být vlastníkům jednotek rozúčtovány podle výše spoluvlastnického podílu na společných částech; ve vztahu k jednotce žalobkyně však není toto ustanovení Prohlášení vlastníka ze strany žalovaného dodržováno, nájemce platí na rozdíl od ostatních vlastníků jednotek v domě spotřebu naměřenou mu samostatným plynoměrem, který má údajně sloužit pro potřeby nebytové jednotky (tato skutečnost vyplývá ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] ze dne [datum], podle kterého na plynoměr nájemce je napojen 1 kotel umístěný v kotelně v provedení C, Remeha Quinta Pro 45 o výkonu 35,7 kWh), tento stav je prokazatelně v rozporu s Prohlášením vlastníka.
3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když petit je nevykonatelný, žaloba neprojednatelná, uvedená povinnost, které se domáhá žalobkyně, nevyplývá ze zákona, z právního vztahu ani z porušení práva. Žalovaný popíral porušování jakéhokoliv právního předpisu či povinnosti vyplývající z jiného právního vztahu, kdy žalovaný provádí rozúčtování v souladu s Prohlášením vlastníka a vyhláškou č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům; v Prohlášení vlastníka nikde neuvádí povinnost, že uvedený kotel má být napojený na plynoměr, který je registrovaný na žalovaného. Technické provedení kotelny, která je společným prostorem, zajišťuje vytápění bytových jednotek a nebytové jednotky, která je ve vlastnictví žalobkyně a dále ohřev vody pro všechny jednotky v domě, k tomuto účelu se v kotelně nacházejí 2 kotle Remeha Quinta Pro 65 o výkonu 62 kW, které vytápějí obytnou část domu a připravují teplou vodu pro celý dům, tedy i pro jednotku žalobkyně, kotel Remeha Quinta Pro 45 o výkonu 35,7 kWh je připojen na samostatnou plynovou přípojku, z níž je provedena odbočka pro plynové sporáky restaurace nacházející se v nebytovém prostoru, jehož vlastníkem je žalobkyně; tento kotel dodává teplo pro nebytovou jednotku. Plynoměr, umístěný v jednotce žalobkyně, měří spotřebu kotle určeného pro vytápění restaurace a spotřebu plynu pro plynové spotřebiče v kuchyni, když technické řešení koupelny bylo provedeno na základě projektové dokumentace, tato byla podkladem pro vydání stavebního povolení pro výstavbu celého domu; již při samotné realizaci stavby bylo počítáno s vytápěním a dodávkou plynu pro spotřebiče umístěné v restauraci způsobem technologicky odděleným od vytápění bytů; k tomuto účelu si žalobkyně nechala zřídit i vlastní plynoměr (který měří spotřebu této nebytové jednotky); projektovou dokumentaci odsouhlasila v roce 1997 [právnická osoba] Consulting, která nemovitost vlastnila a jejímž jednatelem byl jednatel žalobkyně; restaurace byla kolaudována v roce 1998, od té doby se stav v kotelně nezměnil, plynoměr umístěný v jednotce žalobkyně tak měří spotřebu plynu pouze pro tuto jednotku. Podle vyhlášky č. 269/2015Sb. jsou žalobkyni rozpočítávány náklady na přípravu teplé vody, s názorem žalobkyně, že náklady na spotřebu plynu mají být vlastníkům jednotek rozúčtovány podle výše spoluvlastnického podílu na společných částech, žalovaný nesouhlasí, vlastníci jednotek platí za spotřebu elektrické energie odečítané u každé jednotky a žalobkyně platí za spotřebu plynu naměřeného na jejím plynoměru; změna, které se žalobkyně domáhá, by představovala vypracování nové projektové dokumentace a změnu stávajících rozvodů v kotelně v řádu několika desítek tisíc, taková změna i investice by musela být schválena shromážděním vlastníků.
4. Soud I. stupně vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobkyně je vlastníkem jednotky [číslo] v budově [adresa] k. ú. [obec] (jak vyplývá i ze záznamu v katastru nemovitostí), kotel specifikovaný v žalobě je přitom ve vlastnictví žalovaného. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování listinami a obsahem znaleckého posudku Ing. [příjmení] ze dne [datum] připojeného ve spise Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 14 C 251/2015 a poté vzal za prokázané, že dle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] (ve znění dodatku [číslo]) má nebytovou jednotku od žalobkyně pronajatu [právnická osoba] and [právnická osoba], která provozuje v jednotce restauraci; nebytová jednotka byla vymezena Prohlášením vlastníka k datu [datum] včetně přílohy [číslo] jedná se o nebytový prostor v suterénu a v 1. nadzemním podlaží domu o celkové ploše 184 m² skládající se z tam blíže uvedených místností (není uvedena kotelna), jednotka není vybavena, její součástí je vnitřní instalace (potrubní rozvody teplé a studené vody, etážového vytápění, elektroinstalace kromě stoupacích vedení včetně uzavíratelných ventilů a měření); k jednotce náleží spoluvlastnický podíl na společných částech budovy o velikosti [číslo]; uvedeným Prohlášením byly určeny společné části budovy; těmito jsou mimo jiné rozvody kanalizace, plynu, elektřiny, jakož i kotelna; dle bodu F Prohlášení jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku podle velikosti svých spoluvlastnických podílů, platit měsíčně na účet správce zálohy na úhradu nákladů spojených se správou domu a na úhrady za plnění poskytovaná s užíváním jednotky; náklady na správu domu představuje mimo jiné spotřeba energií ve společných částech domu (voda, elektřina, plyn), na které se vlastnící podílejí podle poměru spoluvlastnického podílu na společných částech domu, na úhradě ostatních nákladů spojených se správou domu a přilehlého pozemku se podílí podle hodnot naměřených na bytových vodoměrech (je-li tato spotřeba měřena), stejně jako na nákladech na spotřebu energií ve společných částech domu; není zde uvedeno nic ohledně provedení napojení včetně osoby, na kterou má být měření evidováno. Dle znaleckého posudku Ing. [příjmení] ze dne [datum] (znalec z oboru technické obory různé, specializace topení, voda, plyn, kanalizace, bezpečnost práce na technických zařízeních, tlakové nádoby stabilní, plyn, dodávky tepla) soud zjistil, že na plynoměr nájemce restaurace je napojen 1 kotel umístěný v kotelně, je připojen plynovodem, který je veden jako samostatný k samostatnému plynoměru, přitom plynovod kotle restaurace a plynovod pro kotelnu se nikde nepropojují; na plynovodu restaurace směřujícímu k jednomu plynovému sporáku v restauraci, když tento je viditelný a opatřen původním žlutým nátěrem, není zjištěna žádná odbočka, možnost propojení plynovodů restaurace na jiný systém znalec vyloučil, když v kotelně jsou 2 kondenzační kotle, ani zde nebyla zjištěna jakákoliv odbočka či propojení, plynovody pro kotelnu a pro restauraci nikdy nebyly a nejsou propojené, spotřeby jsou měřeny svými plynoměry; přitom 1 kotel vytápí radiátory v restauraci, nepřipravuje teplou vodu, ta je připravována kotelnou společenství vlastníků a restaurace část této teplé vody odebírá; dle rozvodů v kotelně je dodávána teplá voda pro vytápění bytů a teplá voda pro restauraci, s plynovou instalací nemohlo být manipulováno, nelze přepínat tok plynu ve prospěch kohokoliv, je nemožné propojení vytápění a plynu; závěrům znaleckého posudku přitom odpovídá i zápis o tlakové zkoušce a revizi plynového zařízení z [datum]. Shromáždění vlastníků v roce 2021 neproběhlo. Soud I. stupně nedoplňoval dokazování dalšími důkazy z důvodu nadbytečnosti (výslechem svědků či projektovou dokumentací), když rozsah napojení a konstrukce kotelny a jednotlivých zařízení plynula ze znaleckého posudku.
5. Po citaci ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1189 odst. 1 občanského zákoníku neshledal soud I. stupně žalobu opodstatněnou, když z faktického provádění vyúčtování médií žalovaným dovozuje žalobkyně nesprávně požadavek na změnu Prohlášení vlastníka; z dosavadního dokazování však nebyla zjištěna povinnost společenství, k provedení napojení kotle ve smyslu shora uvedeném (ani z Prohlášení vlastníka toto nevyplývá), nelze dovodit ani smluvní povinnost žalovaného provést uvedené napojení, když dodání médií je odečítáno podle samostatných měřidel; z dosavadního dokazování nevyplývá, že není možno provádět vyúčtování ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku a ve smyslu povinnosti společenství provádět řádně správu domu i pozemku. Z ustanovení § 1183 odst. 1 občanského zákoníku naopak plyne povinnost vlastníka jednotky strpět umístění, údržbu a kontrolu zařízení pro měření spotřeby vody, plynu, tepla a jiných médií, žalobkyně je povinna poskytovat součinnost k provádění vyúčtování, systém kotelny funguje od roku 1998 a jeví se nadbytečné měnit takto vybudovaný systém kotelny. V závislosti na procesním neúspěchu žalobkyně uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému dle § 142 odst. 1 o. s. ř. na nákladech právního zastoupení advokátem [částka] (vycházejíce z tarifní hodnoty [částka]) a sazby [částka] za každý ze 4 úkonů právní pomoci, po připočtení 4 paušálních náhrad hotových výdajů a DPH náklady vyčíslil částkou [částka].
6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně odkazovala na bod F Prohlášení vlastníka budovy [adresa] k. ú. [obec], podle kterého náklady, mimo jiné i na spotřebu plynu, mají být vlastníkům jednotky rozúčtovány podle výše spoluvlastnického podílu na společných částech, toto Prohlášení vlastníka není dodržováno, když jednotka žalobkyně (nebytový prostor), má samostatný plynoměr, uživatel jednotky tak neplatí za odběr plynu podle podílu na společných částech ale podle naměřených hodnot plynoměru (v tomhle je dle žalobkyně rozpor s Prohlášením vlastníka); povinnost žalovaného dovozuje žalobkyně i z ustanovení § 1194 odst. 1 občanského zákoníku (podle Prohlášení vlastníka – bodu D odst. 1 písm. j) je společnou částí domu i kotelna, její správu vykonává žalovaný). Dle názoru žalobkyně má být v domě pouze 1 plynoměr, vlastníci se mají na nákladech za plyn spotřebovaný v domě podílet podle výše podílu na společných částech, pokud tomu tak není, měl by dle názoru žalobkyně zajistit žalovaný změnu Prohlášení vlastníka. Na okraj poznamenala žalobkyně, že se jedná o další spor s žalovaným, do roku 2013 byly všechny kotle v kotelně napojeny na plynoměr žalovaného, v roce 2013 provedl žalovaný svévolně v kotelně několik změn, které vyvolaly tyto spory (spor o úhradu nákladů za správu kotelny, spory ohledně vyúčtování podílů na společných částech domu), v mezidobí došlo žalovaným k výměně 3 z 5 kotlů, když topící systém jednotky žalobkyně zůstal napojen na 2 staré kotle a ostatní jednotky v domě byly napojeny na nové kotle, jednotka žalobkyně (ve které se nachází restaurace) tak platila nesprávně náklady za dodávku teplé vody. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí změnit, případně rozhodnutí zrušit.
7. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrdit rozsudek jako věcně správný, kdy žalobkyně zkresluje obsah Prohlášení vlastníka v části F z [datum], podle kterého náklady na správu domu představují zejména spotřebu energií ve společných částech domu (voda, elektřina, plyn), na úhradě těchto nákladů se vlastníci jednotek podílejí v poměru podle spoluvlastnického podílu na společných částech domu, plyn, spotřebovávaný žalobkyní – respektive nájemcem, je měřen na plynoměru umístěném v jeho jednotce a není spotřebou energie ve společných částech domu; v části F Prohlášení vlastníka jsou uvedena pravidla pro přispívání spoluvlastníků na výdaje spojené se správou, údržbu a opravami společných částí domu a pozemku. [příjmení] provedení C, Remeha Quinta Pro 45 o výkonu 35,7 kWh je sice umístěný v kotelně (společné části domu), slouží však výlučně k vytápění jednotky žalobkyně (a nikoliv ke společnému účelu všech spoluvlastníků), z žádného předpisu ani ze zákona tak nevyplývá povinnost žalovaného provést napojení shora specifikovaného kotle na plynoměr žalovaného (toto nevyplývá ani z Prohlášení vlastníka), naopak z Prohlášení vlastníka část E vyplývá povinnost žalobkyně k úhradě plynu jím odebíraného na základě smlouvy o dodávce plynu (pro podnikatelskou činnost nájemce a vytápění restaurace). I podle projektové dokumentace, podle které byl dům zkolaudován v roce 1997, byla zhotovena kotelna, když nebytová jednotka má samostatný okruh vytápění (kotel vytápí pouze jednotku žalobkyně), spotřebu tak měří samostatný plynoměr umístěný v jednotce žalobkyně, k tomu nemá nikdo jiný přístup, žalobkyně má samostatně uzavřenou smlouvu o dodávce plynu. Změna zapojení dle požadavku žalobkyně není technicky možná, bez toho aniž by byla provedena nová projektová dokumentace. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně se neúčastní ani jednání shromáždění vlastníků, které rozhoduje o podstatných náležitostech týkající se správy a provozu domu, na místo toho podává nedůvodné žaloby pod blíže specifikovanými spisovými značkami a vykonává svá vlastnická práva na úkor ostatních vlastníků. Navrhl napadený rozsudek potvrdit.
8. Při odvolacím jednání žalobkyně doplnila, že její žaloba má de facto prevenční charakter, vyhověním nároku by bylo předcházeno dalším sporům účastníků, když dle názoru žalobkyně shromáždění žalovaného v roce 2012 neplatně rozhodlo o rekonstrukci kotelny v roce 2013, po této rekonstrukci platil nájemce žalobkyně výrazně více za spotřebu plynu, než jaká byla spotřeba„ pro zbytek domu“; spor tak směřuje k nápravě vztahů mezi účastníky.
9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.
10. Soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci, takto zjištěný skutkový stav nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. S ohledem na úplnost a správnost skutkových zjištění lze pro stručnost odkázat na skutková zjištění soudu I. stupně. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rovněž provedl dokazování v dostatečném rozsahu. Ve shodě se soudem I. stupně pokládá odvolací soud další doplňování dokazování za nadbytečné. Svá skutková zjištění soud I. stupně posoudil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a své rozhodnutí odůvodnil způsobem vyplývajícím z ust. § 157 o. s. ř.
11. Soud I. stupně rovněž posoudil věc správně po právní stránce, a to se zřetelem k ustanovením § 3028 odst. 1 a 3 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1180 a § 1189 a následujících občanského zákoníku, která po citaci těchto ustanoveních v poměrech konkrétní projednávané věci správně vyložil. Povinnost žalovaného provést napojení blíže specifikovaného kotle ve společných prostorách domu – v kotelně domu [adresa], k. ú. [obec], na plynoměr vedený na žalovaného jako odběratele nevyplývá z žádného právního předpisu, a to jak ze zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů, ani z vládního nařízení č. 366/2013, o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Z dosavadních skutkových tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování je zjevné, že tvrzený nárok žalobkyně směřuje k faktické revizi obsahu Prohlášení vlastníka, a to ve vztahu ke správě domu, za kterou je odpovědné společenství vlastníků /§ [číslo], § 1194 OZ a ve vztahu ke způsobu vytápění domu a spotřebě médií tak, aby došlo k výraznému zvýhodnění vlastníka nebytového prostoru (žalobkyně), respektive nájemce žalobkyně, bez ohledu na faktickou spotřebu médií dodávaných do nebytové jednotky žalobkyně. Obsah Prohlášení vlastníka, z kterého správně soud I. stupně vyšel, přitom dostatečně specifikuje v bodě F povinnost spoluvlastníků přispívat na náklady na správu domu a pozemku podle velikosti podílů spoluvlastníka na společných částech domu, kdy na úhradě ostatních nákladů se podílí spoluvlastníci podle naměřených hodnot médií, tedy podle faktické spotřeby; pokud dle Prohlášení mají být rozúčtovány náklady na spotřebu médií, jedná se o spotřebu ve společných prostorách, a nikoliv o spotřebu médií v prostorách nebytové jednotky či bytových jednotek, které jsou ve výlučném vlastnictví každého jednotlivého spoluvlastníka. V tomto směru si žalobkyně zcela účelově a nesprávně vykládá obsah Prohlášením vlastníka dle zákona č. 72/1994 Sb., fakticky se snaží obcházet ujednání tohoto Prohlášení, případně stanov, a nerespektuje zákonné podmínky, za kterých může dojít ke změně Prohlášení či stanov vlastníka na základě rozhodnutí shromáždění vlastníka. Za předpokladu, že žalobkyně nesouhlasila s obsahem rozhodnutí shromáždění vlastníka v době přijetí rozhodnutí o rekonstrukci kotelny, zjevně nevyužila v zákonné lhůtě možnosti přezkumu rozhodnutí shromáždění v odlišném sporu vedeném mezi vlastníkem nebytové jednotky a společenstvím vlastníků / [číslo] OZ/, následně se již po uplynutí lhůty tak nemůže domáhat žalobkyně prakticky revize rozhodnutí tohoto shromáždění vlastníků jednotek; rovněž se v tomto případě nedomáhá nahrazení projevu vůle. Přitom je nepochybně žalobkyni jako vlastnici nebytových prostor, které pronajala nájemci, známo i ujednání nájemní smlouvy, dle které se nájemce zavázal (a tuto skutečnost splnil) uzavřít smlouvu o odběru měřitelných médií s dodavatelem /včetně plynu/, a to právě za účelem řádného vyúčtování konkrétní spotřeby v nebytovém prostoru, kdy platba za odběr média má korespondovat skutečně naměřené spotřebě (s výjimkou rozúčtování nákladů ve společných prostorách). Ani výše předchozích plateb nájemce na poměrnou část nákladů na správu kotelny není rozhodná pro posouzení věci, stejně tak ani tvrzení žalobkyně, že by nájemci postačovala menší kapacita kotle pro účely vytápění jeho jednotky a spotřebu plynu v restauraci; rozhodnout o případné změně Prohlášení tak náleží shromáždění vlastníků jednotek (§ 1208 a § 1209 občanského zákoníku). Z dosavadního spisu vyplývá, že obsah Prohlášení vlastníka koresponduje i projektové dokumentaci, s kterou byla ostatně žalobkyně srozuměna i při vybudování jednotek.
12. S ohledem na neexistenci nároku žalobkyně vyplývající ze zákonné či smluvní úpravy odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil (a to včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení, které soud I. stupně správně vypočetl).
13. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit procesně úspěšnému žalovanému na nákladech odvolacího řízení s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci po [částka] (vyjádření k odvolání, účast advokáta u odvolacího jednání) 2x [částka], tj. [částka], po připočtení 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] tedy [částka] a po připočtení 21% DPH z částky [částka] ([částka]) celkem [částka], a to v obecné pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalovaného.
Za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a následujících o. s. ř. lze podat proti tomuto rozsudku dovolání, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR.