o zaplacení [částka] s příslušenstvím, [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení [částka] s příslušenstvím, [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně uložil 1. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.), zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po 1. žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil 2. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po 3. žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.), uložil 1. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o žalobě částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok V.), uložil 2. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o žalobě částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok VI.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit 3. žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o žalobě částku [částka] k rukám zástupce 3. žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok VII.), zamítl vzájemný návrh, jímž se 1. žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok VIII.), zamítl vzájemný návrh, jímž se 2. žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IX.), zamítl vzájemný návrh, jímž se 3. žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok X.), uložil 1. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok XI.), uložil 2. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok XII.) a konečně uložil 3. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrok XIII.).

2. Soud I. stupně tak v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o nárocích žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterých se domáhala proti žalovaným původně v samostatných řízeních, která soud spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, a o vzájemných návrzích žalovaných, kterými se domáhali proti žalobkyni svých neuspokojených mzdových nároků.

3. Soud I. stupně rozhodl poprvé ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ první rozsudek soudu I. stupně“), kterým uložil 1. žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], jinak žalobu vůči 1. žalovanému zamítl, dále uložil 2. žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, jinak žalobu vůči 2. žalovanému zamítl, uložil 3. žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení a ve zbytku příslušenství žalobu zamítl, co do částky [částka] zastavil řízení o vzájemném návrhu 3. žalovaného a uložil zaplatit žalobkyni žalovanými požadované částky ze vzájemných návrhů. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ze žaloby a ze vzájemných návrhů a o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatky ze vzájemných návrhů.

4. K odvolání žalobkyně a 3. žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek odvolacího soudu“), potvrdil zamítnutí žaloby vůči 1. žalovanému co do úroků z prodlení od [datum] do [datum], vůči 2. žalovanému co do úroku z prodlení od [datum] do [datum] a vůči 3. žalovanému od [datum] do [datum], dále změnil rozsudek soudu I. stupně co do výroku o soudním poplatku u 3. žalovaného a ve zbývajícím rozsahu (kromě výroků I., III., VII. a VIII., které nebyly napadeny odvoláním) rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaní byli jejími zaměstnanci, kteří po zasedání představenstva žalobkyně dne [datum], na němž byl odvolán z funkce generálního ředitele 3. žalovaný, si společně neoprávněně bez právního důvodu převedli na své bankovní účty částky, a to 1. žalovaný částku [částka], 2. žalovaný částku [částka] a 3. žalovaný částku [částka]. K vydání bezdůvodného obohacení byl 1. žalovaný vyzván dne [datum], 2. žalovaný dne [datum] a 3. žalovaný dne [datum]. Žalobkyně započetla mzdu 1. žalovaného za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka], za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] a za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] oproti částce [částka] a po 1. žalovaném se domáhala v řízení částky [částka]. Žalobkyně započetla mzdu 2. žalovaného za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka], za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] a za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] oproti částce [částka] a po 2. žalovaném se domáhala v řízení částky [částka]. Žalobkyně započetla mzdu 3. žalovaného za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka], za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] a za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] oproti částce [částka] a po 3. žalovaném se v řízení domáhala částky [částka].

6. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, neboť částky, které si zaslali na své účty, byly zálohami na mzdu a na odstupné, když pracovní poměr každého z nich skončil výpovědí z organizačních důvodů. Jestliže částka [částka] pokryla mzdu 1. žalovaného za [anonymizováno] [rok], část [anonymizováno] [rok] a odstupné, pak žalobkyně dluží 1. žalovanému na mzdě za část [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok] částku [částka] 1. žalovaný se však vzájemným návrhem domáhal jen částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Jestliže částka [částka] pokryla mzdu 2. žalovaného za [anonymizováno] [rok], část [anonymizováno] [rok] a odstupné, pak žalobkyně dluží 2. žalovanému na mzdě za část [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok] částku [částka] 2. žalovaný se však vzájemným návrhem domáhal jen částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Jestliže částka [částka] pokryla celé smluvní odstupné (po zohlednění daně), pak žalobkyně dluží 3. žalovanému na mzdě za [anonymizováno], únor a [anonymizováno] [rok] částku [částka]. Vzájemným návrhem se 3. žalovaný domáhal částky [částka], po částečném zpětvzetí částky [částka] s úroky z prodlení z částek dlužných mezd.

7. Žalobkyně se vzájemnými návrhy nesouhlasila, neboť nemohlo jít o zálohu na mzdy, věc byla řešena i v trestněprávní rovině. U nároků na odstupné namítala rozpor s dobrými mravy.

8. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, že 1. žalovaný byl v pracovním poměru u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracoval jako ekonomický ředitel a jeho pracovní poměr byl rozvázán výpovědí ze dne [datum] danou podle § 52 písm. c) zákoníku práce, která mu byla doručena dne [datum] 2. žalovaný byl v pracovním poměru u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracoval jako vedoucí provozně-technického oddělení a jeho pracovní poměr byl rozvázán výpovědí ze dne [datum] danou podle § 52 písm. c) zákoníku práce, která mu byla doručena dne [datum] 3. žalovaný byl v pracovním poměru u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracoval jako generální ředitel a jeho pracovní poměr byl rozvázán výpovědí ze dne [datum] danou podle § 52 písm. c) zákoníku práce, která mu byla doručena dne [datum] 3. žalovaný a žalobkyně sjednali v pracovní smlouvě odstupné ve výši [částka], pokud bude pracovní poměr ukončen jednostranně zaměstnavatelem. Dne [datum], poté co se žalovaní dozvěděli o zrušení svých funkcí, zaslali částku [částka] na účet 1. žalovaného, částku [částka] na účet 2. žalovaného a částku [částka] na účet 3. žalovaného. Jejich jednání bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, tyto právní úkony byly soudem shledány neplatnými, proto pracovní poměry žalovaných byly ukončeny výše uvedenými výpověďmi. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] byli 1. a 3. žalovaný v souvislosti s převedením výše uvedených částek na své účty a na účet [jméno] [příjmení] (2. žalovaného) pravomocně odsouzeni za [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] žalovaný odpracoval v [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka], uplatňoval daňové zvýhodnění na jedno dítě a slevu na poplatníka, za [anonymizováno] [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka], za prosinec [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [anonymizována dvě slova] a v [anonymizováno] [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin, tj. [anonymizováno] dní, za hrubou mzdu [částka] a čistou mzdu [částka] 2. žalovaný odpracoval v říjnu [rok] [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka], uplatňoval daňové zvýhodnění na dvě [anonymizováno] a slevu na poplatníka, byla mu prováděna srážka [částka] měsíčně na půjčku, za [anonymizováno] [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka], za prosinec [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka] a za [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] hodin, tj. [anonymizováno] dní, za hrubou mzdu [částka] a čistou mzdu [částka] 3. žalovaný odpracoval v říjnu [rok] [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka], uplatňoval daňové zvýhodnění na [anonymizována dvě slova] a slevu na poplatníka, za [anonymizováno] [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka], za prosinec [rok] odpracoval [anonymizováno] hodin za hrubou mzdu [částka] a za [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] hodin, tj. [anonymizováno] dní, za hrubou mzdu [částka] a za čistou mzdu [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení dlužných částek do tří dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena 1. žalovanému dne [datum], 2. žalovanému dne [datum] a 3. žalovanému dne [datum]. Žalobkyně započetla dne [datum] část ze svého nároku na částku [částka] proti nároku 1. žalovaného na mzdu za [anonymizováno], únor a [anonymizováno] [rok] ve výši [částka]. Žalobkyně započetla dne [datum] část ze svého nároku na částku [částka] proti nároku 2. žalovaného na mzdu za [anonymizováno], únor a [anonymizováno] [rok] ve výši [částka]. Žalobkyně započetla dne [datum] část ze svého nároku na [částka] proti nároku 3. žalovaného na mzdu za [anonymizováno], únor a [anonymizováno] [rok] ve výši [částka]. Dne [datum] učinil 1. žalovaný úkon k započtení části svého nároku na odstupné ve výši [částka], mzdy za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] a za únor [rok] ve výši [částka] proti nároku žalobkyně na„ bezdůvodné obohacení“ ve výši [částka]. Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Dne [datum] učinil 2. žalovaný úkon k započtení části svého nároku na odstupné ve výši [částka], mzdy za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] a za únor [rok] ve výši [částka] proti nároku žalobkyně na„ bezdůvodné obohacení“ ve výši [částka]. Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Dne [datum] učinil 3. žalovaný úkon k započtení části svého nároku na odstupné ve výši [částka] proti nároku žalobkyně na„ bezdůvodné obohacení“ ve výši [částka] (uplatněném žalobou co do částky [částka]). Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Po vydání rozsudku soudu I. stupně 1. žalovaný započetl (oznámením ze dne [datum]) část svého nároku uplatněného vzájemným návrhem ve výši [částka] s příslušenstvím proti nároku žalobkyně, který jí byl přiznán rozsudkem soudu I. stupně ve výši [částka] s příslušenstvím. Shodně postupoval i 2. žalovaný, který započetl (oznámením ze dne [datum]) část svého nároku uplatněného vzájemným návrhem ve výši [částka] s příslušenstvím proti nároku žalobkyně, který jí byl přiznán rozsudkem soudu I. stupně ve výši [částka] s příslušenstvím.

9. S odkazem na ust. § 109 odst. 1, § 208, § 67 odst. 1 písm. c) a § 147 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a na ust. § 580 odst. 1 a § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na ust. § 581 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a právní posouzení učiněné v prvním rozsudku soudu I. stupně, které bylo aprobováno odvolacím soudem, soud I. stupně konstatoval, že žalobou uplatněný nárok je nárokem na náhradu škody podle § 250 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 7. 2013. Dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody uplatněný žalobou je důvodný, neboť žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných spočívajícím ve svévolném užití majetku žalobkyně. Částky, které si žalovaní bez vědomí žalobkyně zaslali na své osobní účty, nebyly (nemohly být) zálohou na mzdu či odstupné, protože ke dni [datum] neexistoval nárok žalovaných na odstupné, neboť ten vzniká za podmínek stanovených zákonem až při skončení pracovního poměru (§ 67 odst. 1 zákoníku práce) a výplatní termín mzdy (§ 141 odst. 3 zákoníku práce) byl sjednán do 10. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo některou její složku. Smluvní ujednání mezi žalobkyní a 3. žalovaným o odstupném v pracovní smlouvě ze dne [datum] shledal soud I. stupně platným.

10. Zatímco jednostranné právní úkony žalobkyně ze dne [datum], jimiž provedla započtení svých pohledávek vůči pohledávkám žalovaných na mzdu, respektive náhradu mzdy, za [anonymizováno], únor a [anonymizováno] [rok], nemohou vyvolat zamýšlené právní účinky, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu zaměstnavatel nemůže započíst svůj nárok na náhradu škody vůči mzdovým nárokům zaměstnanců bez dohody stran, tak pohledávky žalobkyně z titulu náhrady škody vůči jednotlivým žalovaným zanikly – buď zčásti, nebo zcela - započtením pohledávek žalovaných na odstupné, mzdu za [anonymizováno], a náhradu mzdy za část [anonymizováno] [rok].

11. Soud I. stupně se zabýval otázkou, zda pohledávky žalovaných, uplatněné k započtení, jsou po právu co do důvodu a výše, a zda započtením pohledávek žalovaných zanikly pohledávky žalobkyně na náhradu škody v celém rozsahu tak, jak mu uložil odvolací soud. S ohledem na skutečnost, že žalovaní uplatnili vůči žalobkyni k započtení své mzdové nároky v čisté výši, zjišťoval výši mzdy i odstupného v čisté výši.

12. Soud I. stupně po provedených výpočtech shledal, že 1. žalovanému svědčí nárok na mzdu za [anonymizováno] [rok] (jak vyplývá z jeho výplatní pásky) v čisté výši [částka], nárok na náhradu mzdy za únor [rok] ve výši [částka] a nárok na odstupné ve výši [částka]. Protože 1. žalovaný započetl z výše náhrady mzdy za únor [rok] jen částku [částka], soud I. stupně tuto skutečnost zohlednil a uzavřel, že zápočet 1. žalovaného byl proveden řádně pouze co do částky [částka] a ve zbytku co do částky [částka] řádný nebyl a 1. žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni uhradit. Soud I. stupně zohlednil, že prvním rozsudkem soudu I. stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu byla žalobkyni pravomocně přiznána částka [částka] a tak k uhrazení zbývá [částka]. Žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z této částky, přičemž při stanovení počátku prodlení vycházel ze splatnosti určené v předžalobní výzvě (3 dny od doručení, při doručení dne [datum]) a ze splatnosti v pracovní smlouvě (do 10. dne následujícího měsíce). Úrok z prodlení z částky [částka] (započtené mzdy za [anonymizováno] [rok]) přiznal rovněž za dobu od [datum] do [datum], tedy za období mezi splatností nároku žalobkyně podle předžalobní výzvy a vznikem nároku na mzdu. Protože žalobkyně požadovala po 1. žalovaném částku [částka], soud I. stupně co do částky [částka] spolu s příslušenstvím žalobu zamítl v důsledku zániku tohoto nároku provedeným zápočtem 1. žalovaným.

13. Soud I. stupně shledal, že 2. žalovanému svědčí nárok na mzdu za [anonymizováno] [rok] v čisté výši [částka] (jak vyplývá z jeho výplatní pásky), nárok na náhradu mzdy za únor [rok] ve výši [částka] čistého a nárok na odstupné ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že 2. žalovaný započetl z výše náhrady mzdy za únor [rok] jen částku [částka], soud I. stupně tuto skutečnost zohlednil a uzavřel, že zápočet 2. žalovaného byl proveden řádně pouze co do částky [částka] a co do částky [částka] řádný nebyl a tuto částku je 2. žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Soud I. stupně zohlednil, že prvním rozsudkem soudu I. stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu byla žalobkyni pravomocně přiznána částka [částka] a tak k uhrazení zbývá [částka]. Žalobkyně však požadovala jen [částka], proto soud I. stupně po odečtení již přisouzené částky přiznal žalobkyni [částka]. Žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení, když počátek prodlení vázal na splatnost určenou v předžalobní výzvě (3 dny od doručení, při doručení dne [datum]).

14. 3. žalovaný započetl vůči nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] svůj nárok na odstupné ve shodné výši po zdanění. Soud I. stupně shledal provedený zápočet jako řádně provedený a platný, nárok na odstupné odpovídá smluvním ujednáním mezi žalobkyní a 3. žalovaným. Podle soud I. stupně si žalobkyně musela být vědoma toho, že může dojít k ukončení pracovního poměru i z důvodu porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance, ustanovení o odstupném však v pracovní smlouvě ponechala a její statutární orgán je schválil. Výše odstupného odpovídá pozici 3. žalovaného ve struktuře žalobkyně a není v hrubém nepoměru k výši jeho mzdy, ani k zákonnému odstupnému. Soud proto nemohl posoudit uplatnění daného nároku jako odporující dobrým mravům, i s ohledem na uplatnění ostatních nároků, které jako nemravné neshledal.

15. Výroky I. až IV. tedy soud I. stupně rozhodl o nárocích uplatněných žalobou, a to tak, že žalobě částečně vyhověl ve vztahu k 1. žalovanému a 2. žalovanému co do částek, které nezanikly započtením, a ve vztahu k 3. žalovanému žalobu zamítl, neboť nárok žalobkyně zcela zanikl započtením.

16. O nákladech řízení o žalobě rozhodl podle výsledku sporu tak, že 1. žalovaný, který byl převážně neúspěšný a 2. žalovaný, který byl zcela neúspěšný, jsou povinni nahradit žalobkyni náklady řízení, a to 1. žalovaný v rozsahu 58,4 % celkových nákladů žalobkyně, 2. žalovaný v plném rozsahu. Ve vztahu mezi žalobkyní a 3. žalovaným byl naopak úspěšný 3. žalovaný, vůči němuž byla žaloba zamítnuta, proto uložil žalobkyni, aby zaplatila 3. žalovanému náhradu nákladů řízení.

17. O vzájemných návrzích žalovaných, jimiž se 1. a 2. žalovaný domáhali náhrady mzdy za část [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] a 3. žalovaný mzdy za [anonymizováno] a náhrady mzdy za únor a [anonymizováno] [rok], soud I. stupně rozhodl zamítavě. Byť žalovaným nároky vznikly, nelze jim je přiznat z důvodu rozporu jejich uplatnění vůči žalobkyni s dobrými mravy. Soud I. stupně poukázal na to, že se žalovaní dopustili vůči zaměstnavateli [anonymizována dvě slova], v okamžiku, kdy provedli převod peněžních prostředků, jim žádné mzdové nároky nesvědčily. Ke vzniku nároků došlo pouze proto, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyní žalovaným bylo shledáno neplatným. Poukázal také na to, že nároky 1. a 2. žalovaného částečně zanikly v důsledku započtení na částky přisouzené prvním rozsudkem soudu I. stupně.

18. S ohledem na procesní neúspěch žalovaných jim uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o vzájemných návrzích.

19. Proti rozsudku podali včasná a přípustná odvolání žalobkyně i žalovaní.

20. Žalobkyně se odvolala proti výrokům II., III., IV., a VII. Vytýkala soudu I. stupně, že nezohlednil podstatné skutkové okolnosti a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobkyně není stěžejní otázkou sporu, zda nároky žalovaných mohly vzniknout, ale zda jim mají být nároky přiznány a zda jim má být přiznána soudní ochrana. Podle žalobkyně tomu tak být nemá. Poukázala na to, že uplatnění nároků žalovaných předcházelo [anonymizována dvě slova] 1. a 3. žalovaného a takové jednání je nutno považovat za zvlášť hrubé porušení dobrých mravů. Žalobkyně souhlasila s argumentací soudu I. stupně uvedenou v bodu 66. napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně shledal, že uplatnění nároků vzájemnými návrhy je v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně se dopustil nelogické rozpornosti, když na jednu stranu zohlednil jak nepoctivé jednání žalovaných, tak skutečnost, že v dané situaci byly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovních poměrů žalovaných. Pokud totiž soud I. stupně uzavřel, že uplatnění vzájemných nároků žalovaných je v rozporu s dobrými mravy, musel stejně tak za rozporný s dobrými mravy považovat i nárok 3. žalovaného na smluvní odstupné. Ve vztahu k 3. žalovanému je podle žalobkyně nutno považovat uplatnění nároku na smluvní odstupné za nemravné a to v kontextu trestněprávního a nepoctivého jednání vůči žalobkyni. Žalobkyně je tak přesvědčena, že soud I. stupně neposoudil zápočet 3. žalovaného na náhradu škody způsobené žalobkyni správně, když mu poskytl soudní ochranu, a to přesto, že 3. žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy, nepoctivě a dopustil se zneužití práva. Není možné nároky žalovaných pro rozpor s dobrými mravy odmítnout a zároveň zamítnout žalobu žalobkyně z titulu náhrady škody. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené výroky, kterými bylo rozhodnuto v neprospěch žalobkyně, a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

1. žalovaný se odvolal proti výrokům I., V., VIII. a XI.

2. žalovaný se odvolal proti výrokům III., VI., IX. a XII.

3. žalovaný se odvolal proti výrokům X. a XIII.

21. Žalovaní namítali, že rozsudek je založen na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Podle žalovaných bylo v řízení prokázáno, že jejich mzdové nároky byly vyšší, než kolik jim bylo dne [datum] vyplaceno, a proto neobstojí závěr soudu o tom, že žalovaní vůbec nějakou škodu žalobkyni způsobili. Žaloba proto měla být vůči všem žalovaným zamítnuta. Žalovaní poukázali na to, že jejich pracovní poměry skončily výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce a podle zákoníku práce jim vznikly nároky na mzdu, na náhradu mzdy a na odstupné. Za absurdní považují závěr nalézacího soudu, že na jednu stranu mohli své mzdové nároky uplatnit formou započtení, avšak doplatek týchž mzdových nároků nebyli oprávněni uplatnit vzájemným návrhem. Rozsudek soudu považovali za překvapivý, neboť na jednání dne [datum] byli vyzváni, aby doplnili výpočty, upřesnili částky, a to vše v návaznosti na výplatní pásky dodané žalobkyní, avšak nakonec soud shledal vzájemné návrhy za uplatněné v rozporu s dobrými mravy. O změně názoru soudu se tak dozvěděli až z rozsudku a tím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Nesouhlasili s argumentací soudu v bodu 66. odůvodnění rozsudku, vytýkali soudu, že pominul, že 2. žalovaný byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Ve vztahu k 1. a 3. žalovanému se nevypořádal s argumentací, že již došlo k zahlazení odsouzení. Za absurdní považovali, že jsou de facto i de iure trestáni za to, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně bylo neplatné. Soud zcela přehlédl, že jim byla zprvu dána výpověď pro nadbytečnost a byly jim dány překážky v práci na strany zaměstnavatele. Pokud se soud hodlal zabývat rozporem s dobrými mravy, neměl přehlédnout skutečnost, že jim zaměstnavatel dopředu sdělil, že jim jejich oprávněné mzdové nároky nevyplatí, což vedlo k následné svépomoci. Žalovaní měli výhrady i k rozhodnutí o nákladech řízení, protože soud nehodnotil účelnost jednotlivých úkonů právní služby a přiznal žalobkyni i nárok na úhradu soudního poplatku za vzájemné návrhy, který hradili žalovaní. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud v odvoláním napadených výrocích změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl, vyhověl vzájemným návrhům žalovaných a přiznal jim náhradu nákladů řízení. Pokud odvolací soud neshledá podmínky pro změnu rozsudku, navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil v rozsahu napadeném odvoláním a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

22. Žalobkyně nesouhlasila s odvoláním žalovaných, setrvala na své argumentaci uvedené v odvolání a jeho doplnění a navrhla, aby odvolací soud zamítl odvolání žalovaných a uložil jim povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení. Rovněž setrvala na svém odvolacím návrhu.

23. Žalovaní považovali odvolání žalobkyně za zcela nedůvodné, protože žalobkyně pomíjí, že žalovaným vznikly mzdové nároky a není zde žádného nepoctivého jednání, ze kterého by se žalovaní snažili získat prospěch. Podle žalovaných je proti logice i dobrým mravům, pokud zaměstnavatel vyvolal protiprávní situaci nevyplacením mzdových nároků a následně se pokouší argumentovat, že je nemorální, aby se zaměstnanci domáhali svých mzdových nároků soudní cestou.

24. Odvolací soud předesílá, že výrokem III. bylo žalobkyni vyhověno, když 2. žalovanému jím byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, a proto není subjektivně legitimována k podání odvolání proti této části rozsudku soudu I. stupně. Z tohoto důvodu odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně proti výroku III. rozsudku soudu I. stupně podle § 218 písm. b) o. s. ř., jelikož bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

25. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že zatímco odvolání žalobkyně není opodstatněné, odvolání žalovaných je důvodné.

26. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Správně a úplně zjištěný skutkový stav věci je proto způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

27. Odvolací soud se již v předchozím rozsudku odvolacího soudu vyjádřil k nároku žalobkyně na náhradu škody (§ 250 odst. 1 zákoníku práce) a tedy ke škodě, kterou žalovaní způsobili žalobkyni dne [datum], kdy svévolně užili majetek žalobkyně a na své osobní účty si převedli peněžní prostředky, a na svých závěrech ničeho nemění. Odvolací soud k námitkám žalovaných doplňuje, že i kdyby žalobkyně sdělila žalovaným dne [datum], že jim v budoucnu na mzdových nárocích ničeho neuhradí, neopravňovalo by to žalované k útoku na majetek zaměstnavatele. Žalovaní svým protiprávním jednáním způsobili žalobkyni škodu a jsou povinni ji nahradit. Odvolací soud se také v rozsudku odvolacího soudu vyjádřil k jednostranným zápočtům provedeným žalobkyní ve vztahu k pohledávkám žalovaných na mzdu, či náhradu mzdy, a to tak, že nemohly vyvolat zamýšlené právní účinky, protože zaměstnavatel nemůže platně započíst nárok na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. Rovněž na tomto právním názoru odvolací soud setrvává.

28. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl vůči žalovaným nárok na náhradu škody. Rovněž bylo prokázáno, že v [anonymizováno] [rok] žalovaní vykonávali pro žalobkyni práci, přičemž podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda. Rovněž bylo prokázáno, že v únoru a v březnu [rok] žalobkyně nepřidělovala žalovaným práci a tak pro překážky v práci na straně zaměstnavatele vznikla žalobkyni povinnost podle § 208 zákoníku práce poskytnout žalovaným náhradu mzdy. Nároky žalovaných na mzdu a náhradu mzdy jsou nároky, které žalovaným vyplývají ze zákona. V řízení bylo dále prokázáno, že pracovní poměry žalovaných skončily na základě výpovědí daných z důvodů podle § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy z organizačních důvodů. V takové situaci přísluší žalovaným odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce 1. a 2. žalovanému přísluší odstupné v zákonné výši, 3. žalovanému přísluší odstupné ve smluvní výši. Rovněž otázkou platnosti smluvního ujednání o odstupném se odvolací soud zabýval v rozsudku odvolacího soudu, a proto ji považuje za vyřešenou.

29. Po vydání rozsudku odvolacího soudu se měl soud I. stupně zabývat tím, zda pohledávky žalovaných, které uplatnili k započtení a vzájemným návrhem jsou po právu co do důvodu a výše, tím zda započtením proti pohledávkám žalobkyně na náhradu škody zanikly v celém rozsahu a následně tím, zda a v jakém rozsahu jsou důvodné vzájemné návrhy žalovaných, jakož i tím, zda uplatnění práv žalovaných není v rozporu s dobrými mravy vzhledem k námitkám žalobkyně.

30. Žalovaní uplatnili mzdové nároky vzájemnými návrhy ze dne [datum] (1. žalovaný), ze dne [datum] (2. žalovaný) a ze dne [datum] (3. žalovaný). Na pracovněprávní vztahy se subsidiárně použijí ustanovení občanského zákoníku, pokud zákoník práce neobsahuje svou vlastní úpravu (§ 4 zákoníku práce). Podle § 3 obč. zák. platného do [datum] výkon práv a povinností vyplývajících z občanskosprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Za účinnosti nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., platného od [datum], rovněž platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 2 o. z.). Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.).

31. Odvolací soud shledal opodstatněnými námitky žalobkyně i žalovaných, že soud I. stupně se dopustil nelogičnosti, když na nároky žalovaných uplatněné k započtení a na nároky žalovaných uplatněné vzájemnými návrhy nahlížel odlišně, takže nároky žalovaných uplatněné k započtení zohlednil, zatímco nároky žalovaných uplatněné vzájemnými návrhy nepřiznal, protože považoval jejich uplatnění za rozporné s dobrými mravy. Soud I. stupně pak při odůvodnění svého rozhodnutí přehlédl své správné skutkové zjištění, že 2. žalovaný trestně odsouzen nebyl.

32. Odvolací soud zastává názor, že jak uplatnění nároků ze strany žalovaných formou započtení, tak formou vzájemných návrhů rozporné s dobrými mravy není.

33. Uplatnění důvodných ze zákona příslušejících nároků ze strany žalovaných není možné považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to ani tehdy, kdy bylo prokázáno, že žalovaní si protiprávně převedli na své bankovní účty finanční prostředky žalobkyně, a podle § 250 odst. 1 zákoníku práce odpovídají za škodu, jež tímto jejich jednání žalobkyni vznikla. Protiprávní jednání žalovaných nemůže mít dopad na později vzniklé mzdové nároky žalovaných a žalovaným je nelze odepřít jen z toho důvodu, že se dopustili vůči žalobkyni protiprávního jednání. Důsledky protiprávního jednání žalovaných se projevují v jiné rovině, v případě 1. a 3. žalovaného dokonce v rovině trestněprávní, kdy 1. a 3. žalovaní byli pravomocně odsouzeni za zločin zpronevěry k podmíněným trestům odnětí svobody, jinak v rovině pracovněprávní, kdy jsou povinni uhradit žalobkyni vzniklou škodu. Platná právní úprava nezná sankci v podobě odepření mzdových nároků zaměstnanci za škodu způsobenou zaměstnavateli. Na žalované pak nelze přenášet odpovědnost za to, že žalobkyně rozvázala pracovní poměry se žalovanými okamžitým zrušením neplatně a tak nakonec jejich pracovní poměry skončily na základě výpovědí z důvodu nadbytečnosti, a tato skutečnost měla za následek vznik nároku na odstupné. Jelikož se žalovaní domáhají proti žalobkyni (ať započtením či vzájemnými návrhy) nároků, které jim přísluší ze zákona (v případě odstupného 3. žalovaného ze smlouvy), nelze ani dospět k závěru, že by se uplatněním takových nároků snažili žalobkyni poškodit. Korektiv dobrých mravů lze použít jen ve výjimečných případech, přičemž v dané věci odvolací soud takový výjimečný případ neshledává.

34. Při posouzení správnosti výše nároků žalovaných na mzdu za [anonymizováno] [rok], náhradu mzdy za únor a [anonymizováno] [rok] a odstupného soud I. stupně nepochybil, pokud vycházel z jejich čisté výše, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaní uplatnili své nároky vůči žalobkyni právě v čisté výši a rovněž na to, že žalobkyně vystavila za měsíc [anonymizováno] [rok] výplatní pásky, avšak mzdu určenou k výplatě žalovaným nakonec nevyplatila. Soud I. stupně při stanovení výše náhrady mzdy za měsíce únor a [anonymizováno] [rok], a výše odstupného v případě 1. a 2. žalovaného, správně postupoval podle § 351 a následujících zákoníku práce, při určení výše průměrného výdělku vycházel z rozhodného období 4. kalendářního čtvrtletí roku [rok], hrubé mzdy zúčtované k výplatě v tomto období a počtu odpracovaných hodin v tomto období a náležitě přihlédl ke skutečnostem majícím vliv na výši čisté mzdy. V daném směru lze z důvodu stručnosti odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

35. Odvolací soud proto může přisvědčit soudu I. stupně, že ve vztahu k 1. žalovanému nezanikl nárok žalobkyně započtením co do částky [částka]. Ve vztahu ke 2. žalovanému nárok žalobkyně nezanikl započtením co do částky [částka], nikoli co do částky [částka], jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku. Zde se soud I. stupně dopustil chyby v součtu, když shledal, že nárok 2. žalovaného na mzdu za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka], nárok na náhradu mzdy uplatněný k započtení ve výši [částka] a nárok na odstupné ve výši [částka] činí celkem [částka], avšak ve skutečnosti jde o částku [částka]. Po odečtení částky [částka] od částky [částka] zbývá z nároku žalobkyně (ve výši [částka]) k uhrazení částka [částka]. Jelikož žalobkyně se domáhala částky [částka], nemá uvedená chyba v součtu vliv na konečné (správné) rozhodnutí soudu. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud posoudil jako platný i zápočet provedený 3. žalovaným a žalobu v této části výrokem IV. zamítl.

36. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu I. stupně o výši nároků l. a 2. žalovaného na náhradu mzdy za část [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok], a výši nároků 3. žalovaného na mzdu za [anonymizováno] [rok] a náhradu mzdy za únor a [anonymizováno] [rok], které žalovaní uplatnili vzájemnými návrhy, kdy 1. žalovanému náleží [částka], 2. žalovanému náleží [částka] a 3. žalovanému náleží [částka]. Soudu I. stupně však nelze přisvědčit, že nároky 1. a 2. žalovaného zanikly částečně započtením na částky přisouzené prvním rozsudkem soudu I. stupně, protože započtení pohledávky proti pravomocně přisouzené pohledávce, učiněné v nalézacím řízení, nemůže vyvolat zamýšlené právní účinky. Takové započtení totiž není způsobilé odklidit pravomocné rozhodnutí, které je exekučním titulem.

37. Kromě jistin uplatněných vzájemnými návrhy, odvolací soud přiznal žalovaným i úroky z prodlení, jichž se domáhali, podle § 517 obč. zák. V řízení bylo prokázáno, že byla v pracovních smlouvách sjednána splatnost mzdy vždy do 10. dne následujícího měsíce. Tím, že žalobkyně řádně a včas mzdu, či náhradu mzdy žalovaným neuhradila, dostala se do prodlení. Konkrétně se dostala do prodlení s úhradou části náhrady mzdy za únor a [anonymizováno] [rok] v případě 1. a 2. žalovaného a s úhradou mzdy za [anonymizováno] [rok] a náhradou mzdy za únor a [anonymizováno] [rok] v případě 3. žalovaného. Odvolací soud proto přiznal žalovaným úroky z prodlení z přisouzených částek vždy ode dne následujícího po sjednaném termínu výplaty mzdy (§ 141 odst. 1, 3 zákoníku práce ve znění účinném ode dne [datum]). Výše úroku z prodlení podle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013 (srov. odst. 1 čl. II. nařízení vlády č. 180/2013 Sb., kterým bylo s účinností od [datum] změněno nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní [anonymizováno] pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Ke dni [datum] činila repo sazba 0,05 %.

38. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé (žalobě) I., II., III. a IV. podle § 219 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku), protože jsou věcně správné, a změnil ve výrocích o věci samé (vzájemných návrzích) VIII., IX. a X. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (výroky IX., X. a XI. tohoto rozsudku) tak, že vzájemným návrhům žalovaných vyhověl a přisoudil jim částky, které požadovali z titulu mzdových nároků.

39. Výroky III. a IV. tohoto rozsudku odvolací soud dále změnil rozsudek soudu I. stupně v nákladových výrocích V. a VI., jimiž byla 1. a 2. žalovanému uložena povinnost nahradit náklady řízení o žalobě žalobkyni (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), a to pokud jde o výši přiznaných náhrad, jelikož shledal opodstatněné některé z námitek žalovaných ve vztahu k účelnosti úkonů právní služby, jinak byly tyto výroky potvrzeny jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

40. Výrokem V. tohoto rozsudku odvolací soud rovněž změnil nákladový výrok VII., jímž byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení o žalobě 3. žalovanému (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), neboť soud I. stupně přiznal odměnu za jeden úkon, který nebyl účelný, a naopak opomněl přiznat odměnu za jeden úkon právní služby, jinak byl tento výrok potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

41. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení o žalobě mezi žalobkyní a 1. žalovaným ve výroku V. napadeného rozsudku, odvolací soud snížil výši soudem I. stupně přiznané náhrady nákladů řízení na částku [částka]. Důvodem je, že odvolací soud shledal opodstatněnou námitku 1. žalovaného, že není účelným úkonem právní služby vyjádření žalobkyně ze dne [datum], když podání obdobného obsahu bylo učiněno již den předtím, dne [datum]. Dále odvolací soud neshledal účelným úkon ze dne [datum] – závěrečný návrh, neboť byl podán v průběhu řízení, naopak ale shledal, že účelným je úkon závěrečný návrh ze dne [datum], když s ohledem na skutkový rozsah věci a řadu námitek bylo žádoucí provést závěrečný návrh v písemné podobě. Ostatní úkony právní služby byly vykonány rovněž účelně. Žalobkyni proto náleží odměna za 25 úkonů právní služby ve výši [částka] (odměna za jeden úkon činí [částka] z tarifní hodnoty [částka]). Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činí za jeden úkon [částka] Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že úkony právní služby ve vztahu k žalovaným byly vždy činěny jedním společným úkonem, uložil 1. žalovanému zaplatit jednu polovinu režijního paušálu ve výši [částka]. Za 25 úkonů se jedná o částku [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka], náhrada za soudní poplatky [částka] Celkem [částka], z toho 58,4 % činí [částka]. Přísluší se doplnit, že 1. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

42. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení mezi žalobkyní a 2. žalovaným ve výroku VI. napadeného rozsudku, odvolací soud snížil výši soudem I. stupně přiznané náhrady nákladů řízení na částku [částka], a to ze shodných, výše uvedených, důvodů. Žalobkyni proto náleží odměna za 25 úkonů právní služby ve výši [částka] (odměna za jeden úkon činí [částka] z tarifní hodnoty [částka]). Paušální náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon [částka] Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že úkony ve vztahu k žalovaným byly vždy činěny jedním společným úkonem, uložil 2. žalovanému zaplatit jednu polovinu režijního paušálu ve výši [částka]. Za 25 úkonů se jedná o částku [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka], náhrada za soudní poplatky [částka] Celkem [částka]. Přísluší se doplnit, že 2. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

43. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení mezi žalobkyní a 3. žalovaným ve výroku VII. napadeného rozsudku, odvolací soud snížil výši soudem I. stupně přiznané náhrady nákladů řízení na částku [částka]. Pokud odvolací soud neshledal účelným úkon právní služby žalobkyně ze dne [datum] (závěrečný návrh), nemohl shledat účelným ani úkon právní služby 3. žalovaného ze dne [datum] (replika k závěrečnému návrhu žalobkyně). Naopak odvolací soud přiznal odměnu za úkon právní služby, který soud I. stupně opomněl a to účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], při které došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), tedy ve výši [částka]. Za 21 úkonů právní služby náleží odměna ve výši [částka], náhrada hotových výdajů činí [částka], náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka] a náhrada za soudní poplatek z odvolání činí [částka], celkem [částka]. Přísluší se doplnit, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů 3. žalovanému v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát 3. žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

44. Výroky VI., VII. a VIII. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení o žalobě, a to v závislosti na úspěchu stran v odvolacím řízení.

45. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným (výrok VI.) odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka [částka] ([částka] a [částka]). S ohledem na výsledek řízení (viz výrok II. tohoto rozsudku), kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73 %, 1. žalovaný v rozsahu 27 %, má žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 46 % ([číslo]). Žalobkyně vynaložila náklady na právní zastoupení, přičemž odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka]. Advokát učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – odvolání, podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem. Za tyto úkony náleží odměna v celkové výši [částka]. Úkony právní služby ve vztahu k žalovaným byly vždy činěny jedním společným úkonem, proto odvolací soud přiznal žalobkyni ve vztahu k 1. žalovanému náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši jedné jeho poloviny, tedy ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Za tři úkony právní služby se jedná o částku [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka] Celkem [částka]. Z toho 46 % činí [částka] 1. žalovanému byla ke splnění povinnosti stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

46. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovaným (výrok VII.) odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka [částka]. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Žalobkyně vynaložila náklady na právní zastoupení, přičemž odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka]. Advokát učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – odvolání, podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem. Za tyto úkony náleží odměna v celkové výši [částka]. Úkony právní služby ve vztahu k žalovaným byly vždy činěny jedním společným úkonem, proto odvolací soud přiznal žalobkyni ve vztahu ke 2. žalovanému náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši jedné jeho poloviny, tedy ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Za tři úkony právní služby se jedná o částku [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka] Celkem [částka] 2. žalovanému byla ke splnění povinnosti stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

47. Ve vztahu mezi žalobkyní a 3. žalovaným (výrok VIII.) odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka [částka]. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu vzniklo 3. žalovanému. Ten vynaložil náklady na právní zastoupení, přičemž odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka]. Advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem. Za tyto úkony náleží odměna v celkové výši [částka]. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za dva úkony právní služby ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši [částka], činí náhrada [částka]. Žalobkyni byla ke splnění povinnosti stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát 3. žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

48. V souvislosti se změnou rozhodnutí o vzájemných návrzích žalovaných bylo rozhodnuto nejen o nákladech odvolacího řízení o vzájemných návrzích, ale i o nákladech vzniklých před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to výroky XII., XIII. a XIV. tohoto rozsudku.

49. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným (výrok XII.) odvolací soud rozhodl o nákladech řízení o vzájemném návrhu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému 1. žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva. Advokát učinil v řízení [anonymizováno] úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání vzájemného návrhu ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum] (spolu s doplňujícím podáním ze dne [datum]), písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne 25. 8. 202, účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] (z tarifní hodnoty ve výši [částka]). Za první dva úkony právní služby odvolací soud přiznal odměnu ve výši [částka]. Za dalších 21 úkonů právní služby přiznal odměnu za jeden úkon právní služby sníženou o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy ve výši [částka] za jeden úkon, protože se jednalo o společné úkony advokáta při zastupování všech žalovaných. Za 21 úkonů právní služby se jedná o částku [částka]. Advokát dále učinil jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. [částka]. Pokud jde o náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z 24 úkonů právní služby advokát učinil 22 úkonů vždy jedním úkonem společným všem žalovaným. Náhrada hotových výdajů činí [částka] za jeden úkon právní služby a odvolací soud tuto částku rozdělil na třetiny, takže přiznal 1. žalovanému náhradu hotových výdajů za 22 úkonů po [částka]. Náhrada hotových výdajů činí celkem [částka] ([částka] + [částka]). Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka]. Náhrada nákladů právního zastoupení činí celkem [částka], náhrada za soudní poplatky [částka] a [částka] (poměrná část soudního poplatku za odvolání připadající na vzájemný návrh), celkem [částka]. Žalobkyni byla ke splnění povinnosti stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát 1. žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

50. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovaným (výrok XIII.) odvolací soud rozhodl o nákladech řízení o vzájemném návrhu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému 2. žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva. Advokát učinil v řízení [anonymizováno] úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání vzájemného návrhu ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum] (spolu s doplňujícím podáním ze dne [datum]), písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] (z tarifní hodnoty ve výši [částka]). Za první dva úkony právní služby odvolací soud přiznal odměnu ve výši [částka]. Za dalších 21 úkonů právní služby přiznal odměnu za jeden úkon právní služby sníženou o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy ve výši [částka] za jeden úkon, protože se jednalo o společné úkony advokáta při zastupování všech žalovaných. Za 21 úkonů právní služby se jedná o částku [částka]. Advokát dále učinil jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. [částka]. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 24 úkonů právní služby činí shodně jako 1. žalovaného [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka]. Náhrada nákladů právního zastoupení činí celkem [částka], náhrada za soudní poplatky [částka] a [částka] (poměrná část soudního poplatku za odvolání připadající na vzájemný návrh), celkem [částka]. Žalobkyni byla ke splnění povinnosti stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát 1. žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

51. Ve vztahu mezi žalobkyní a 3. žalovaným (výrok XIV.) odvolací soud rozhodl o nákladech řízení o vzájemném návrhu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému 3. žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva. Advokát učinil v řízení [anonymizováno] úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání vzájemného návrhu ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum] (spolu s doplňujícím podáním ze dne [datum]), písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne 25. 8. 202, účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] (z tarifní hodnoty ve výši [částka]). Za první dva úkony právní služby odvolací soud přiznal odměnu ve výši [částka]. Za dalších 21 úkonů právní služby přiznal odměnu za jeden úkon právní služby sníženou o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy ve výši [částka] za jeden úkon, protože se jednalo o společné úkony advokáta při zastupování všech žalovaných. Za 21 úkonů právní služby se jedná o částku [částka]. Advokát dále učinil jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu - účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. [částka]. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 24 úkonů právní služby činí shodně jako 1. a 2. žalovaného [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí [částka]. Náhrada nákladů právního zastoupení činí celkem [částka], náhrada za soudní poplatek [částka] (3. žalovaný byl z 50 % osvobozen od soudních poplatků), celkem [částka]. Žalobkyni byla ke splnění povinnosti stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát 1. žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).