o zaplacení 182 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. července 2024, č. j. 35 C 18/2023-101,

1. Rozsudkem ze dne 11. 7. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni částku 182 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 182 000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 197 588 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 182 000 Kč s příslušenstvím, proti žalované č. 1 z titulu uznání dluhu, proti žalovanému č. 2 a žalované č. 3 z titulu ručení. Žalobkyně tvrdila, že dne 24. 10. 2022 uzavřela s žalovanou č. 1 dohodu o uznání závazku a jeho splacení, ve které shodně prohlásily, že k datu uzavření dohody nebyla naplněna smlouva o dílo uzavřená mezi nimi dne 18. 1. 2022, a žalovaná č. 1 uznala, že má vůči žalobkyni dluh ve výši 532 000 Kč, který odpovídá zůstatkové části zálohových plateb a zavázala se jej uhradit ve dvou splátkách – částku 182 000 Kč ve lhůtě do 31. 12. 2022 a částku 350 000 Kč ve lhůtě do 1. 6. 2023. Žalovaný č. 2 a žalovaná č. 3 se ručitelsky zavázali uznaný dluh, včetně zajištění smluvní pokutou uhradit, pokud tak neučiní žalovaná č. 1. Žalovaná č. 1 ani ručitelé první splátku ve sjednané lhůtě do 31. 12. 2022 neuhradili a od 1. 1. 2023 jsou s úhradou této částky v prodlení.

3. Žalovaní nárok žalobkyně popřeli, žalovaná č. 1 veškeré závazky vůči žalobkyni, sjednané ať již písemnou, nebo ústní formou, řádně splnila, domluvený rozsah prací odvedla v rozsahu, který odpovídá výši finančních prostředků, které od žalobkyně obdržela. Spolupráce byla ukončena z důvodu nedostatku finančních prostředků na straně žalobkyně. S ohledem na nedostatečná tvrzení ze strany žalobkyně stran specifikace nedodaného materiálu a nedodaných prací, za které by žalovaná ad 1) a potažmo žalovaní ad 2) a ad 3) z titulu ručitelského závazku měli vracet žalovanou částku, považují žalovaní tvrzený závazek ve výši 182 000 Kč za neexistující, přičemž uznat lze pouze existující závazek, když samotné uznání závazku není právním titulem vzniku závazku.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla uzavřena smlouva o dílo č. [číslo] ze dne 18. 1. 2022, jejímž předmětem byla „Kompletní dodávka stavebních prací včetně materiálu“ na akci: Rekonstrukce objektu – [název] [adresa], cena díla byla sjednána částkou 60 000 Kč. Žalovaná č. 3 je jednatelkou a jedinou společnicí žalované č. 1. Jediným společníkem a jednatelem žalobkyně je [jméno FO]. Smlouvu o dílo podepsala za žalovanou č. 1 jednatelka, žalovaná č. 3. Písemná smlouva o dílo byla ohledně rozsahu plnění na uvedené stavbě postupně rozšiřována o další (blíže nezjištěné) plnění, a to několika ústně uzavřenými dodatky. Na základě těchto dodatků žalobkyně postupně zaplatila částku 1 241 504,50 Kč. Žalobkyně nebyla spokojena s provedením díla, vytýkala žalované č. 1 nekvalitní plnění a nedodaný materiál i práci, a ukončila spolupráci. K protokolárnímu předání díla nedošlo. Listinu označenou jako „Uznání závazku“ ze dne 24.10.2024 podepsal za všechny tři žalované [Jméno žalované B], tedy žalovaný č. 2.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Předně uvedl, že v dané věci se nejedná o bezdůvodné obohacení, protože právním důvodem zaslání finančních prostředků žalobkyní žalované č. 1 byla smlouva o dílo a její ústní dodatky. Podle soudu prvního stupně se jedná o platné právní jednání. Poukázal na to, že nedostatek písemné formy těchto dodatků působí pouze relativní neplatnost, přičemž žalobkyně jejich neplatnost nenamítla. Dále poukázal na to, že podle ust. § 582 odst. 2 o. z. lze neplatnost v případě nedodržení formy právního jednání ujednaného mezi stranami namítnout, jen nebylo-li již plněno, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná č. 1 určité práce na stavbě prováděla, tedy muselo dojít k částečnému naplnění smlouvy o dílo.

6. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalovaný č. 2 nebyl oprávněn k právnímu jednání uznání závazku za žalovanou č. 1, neboť nebyl jejím statutárním orgánem a nedisponoval řádným zmocněním. Z plné moci ze dne 30. 9. 2022 není zřejmé, kdo je zmocnitelem, tedy zda má být plná moc udělena za fyzickou či za právnickou osobu. Přiklonil se k názoru, že s ohledem na vzor plné moci jde o plnou moc, kde zmocnitelem je osoba fyzická. Dále shledal, že rozsah zmocnění je zcela neurčitý a nesrozumitelný, protože není zaškrtnuto, zda zmocněnec je či není oprávněn přebírat za zmocnitele finanční závazky. Plná moc je pak vystavená pro účely jednání vůči odlišné osobě, než je žalobkyně, konkrétně vůči [jméno FO]. U podpisu žalovaného č. 2 rovněž není uvedeno, že by žalovanou č. 1 zastupoval na základě plné moci. Oprávnění k zastupování nedovodil ani podle § 430 o. z., právě s ohledem na neurčitost a nesrozumitelnost obsahu plné moci.

7. Soud prvního stupně dospěl taktéž k závěru, že žalovaný č. 2 nebyl oprávněn jednat ani za žalovanou č. 3. Byť z plné moci ze dne 30. 9. 2022 vyplývá, že byla udělena fyzickou osobou, z plné moci není zřejmý rozsah uděleného zmocnění, protože není zaškrtnuto, zda zmocněnec je či není oprávněn přebírat za zmocnitele finanční závazky. Plná moc je pak vystavená pro účely jednání vůči panu [jméno FO], a nikoliv vůči žalobkyni. Soud prvního stupně uzavřel, že k podpisu ručitelského závazku na uznání závazku za žalovanou č. 3 nebyl žalovaný č. 2 oprávněn, a to ani s odkazem na § 444 o. z., jehož užití v tomto případě není podle názoru soudu přiléhavé.

8. Ručitelský závazek žalovaného č. 2 není platný z toho důvodu, že nedošlo k platnému uznání dluhu žalovanou č. 1. Soud prvního stupně dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že i kdyby došlo k platnému uznání dluhu, není samotné uznání dluhu nahrazením skutkových tvrzení a nemůže tedy nahradit vylíčení rozhodujících skutečností, jichž se žalobce dovolává. V dané věci žalobkyně nedostatečně individualizovala svůj nárok co do jeho základu i výše, neunesla tak břemeno tvrzení ohledně toho, jaké konkrétní plnění bylo předmětem závazku, jaké konkrétní plnění, v jaké konkrétní hodnotě a v jakém konkrétním rozsahu nebylo žalovanou č. 1 za uhrazené zálohy dodáno. Žalobu tak zamítl.

9. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení procesně úspěšným žalovaným přiznal náhradu za náklady, které vynaložili na právní zastoupení.

10. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítala, že soud prvního stupně věc neposoudil správně po právní stránce, neboť neúplně zjistil skutkový stav a nesprávně hodnotil důkazy. Podle žalobkyně byl dluh ve výši 532 000 Kč platně uznán co do důvodu a výše listinou ze dne 24. 10. 2022. Žalovaná č. 3 je pouze tzv. „bílým koněm“, zastřeným faktickým majitelem žalované č. 1 je žalovaný č. 2. K tomu označila řadu důkazů, které sice soud prvního stupně provedl k důkazu při jednání dne 9. 4. 2024, ale při rozhodování je zcela pominul. Další důkazy pak provést odmítl. Pokud je ale žalovaný č. 2 faktickým majitelem žalované č. 3, je na místě uzavřít, že byl za žalovanou č. 1 oprávněn uznání dluhu signovat. Stejně tak jsou platné ručitelské závazky. Nepovažuje za správný názor soudu prvního stupně, že i v případě platnosti uznání dluhu by nebyl platně sjednán ručitelský závazek žalované č. 3. Pokud není v plné moci uvedeno, zda zmocněnec je či není oprávněn přebírat za zmocnitele finanční závazky, je na místě uzavřít, že takové omezení chybí a platí generální plná moc. Skutečnost, že plná moc je udělena pro jednání s panem [jméno FO], lze překlenout výkladem. Soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že žalobkyni stíhá břemeno tvrzení ve vztahu k náležitostem smlouvy o dílo. Podle žalobkyně není sporu o tom, že něco bylo objednáno a provedeno, nelze však uzavřít, že vůbec byly uzavřeny ústně jednotlivé navazující smlouvy o dílo. Soud prvního stupně zaměnil relativní neplatnost smlouvy s její neexistencí. Podle žalobkyně je na místě uzavřít, že na straně žalované č. 1 se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalobkyně nesouhlasila ani s nákladovým výrokem, neboť to byli žalovaní, kteří „nedostatkem“ plné moci způsobili neplatnost uznání dluhu a zprostili se svého závazku. Všechny žalované lze považovat za osobě sobě blízké navzájem, žalovaný č. 2 a žalovaná č. 3 jsou životní partneři. Žádnému ze žalovaných by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení i v případě jejich úspěchu ve věci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaní se vyjádřili k odvolání tak, že podstatná část odvolací argumentace sestává z věcně nepodloženého tvrzení, že žalovaná č. 3 je „bílým koněm“, a proto za žalovanou č. 1 byl oprávněn jednat žalovaný č. 2. Poukázala na to, že samotnou žalobkyní uzavřená smlouva o dílo byla uzavřena žalovanou č. 1 jednající žalovanou č. 3 jako jednatelkou. Žalobkyně pak i přes výzvy soudu prvního stupně nebyla schopna tvrdit, natož prokázat, z jakých položek, případných vad díla, svůj nárok uplatňuje, jaké konkrétní porušení povinnosti žalované č. 1 vytýká. Nároky žalobkyně tak nemají oporu ve skutkovém stavu. Dohoda o uznání dluhu, ze které žalobkyně vychází při formulování svého nároku, je neplatným úkonem pro rozpor jak z obsahovým, tak jazykový významem textu plné moci. Předmětná plná moc neopravňovala zmocněnce k jednání za žalovanou č. 1, ani za žalovanou č. 3, a tak žalovaná č. 1 nesjednala žádný závazek, natož pak stvrzení údajného dluhu ve formě uznání závazku a žalované č. 3 nevznikl žádný ručitelský závazek. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po zopakování dokazování níže uvedenými listinami (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání je z části (ve vztahu k žalované č. 3) nedůvodné, zčásti dosud nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku.

13. Soud prvního stupně sice provedl k důkazu účastníky předložené listiny a vyslechl svědka [FO2], avšak skutková zjištění, která měl pro věc za podstatná, učinil pouze z výpovědi svědka, z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované, smlouvy o dílo č. [číslo], a dohody o uznání závazku a jeho splacení (viz body 5. a 6. odůvodnění rozsudku). Kromě toho, že soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění jsou pro posouzení věci zcela nedostatečná, je zřejmé, že soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění z plné moci ze dne 30. 9. 2022, ačkoli na základě takové listiny činil ve věci právní závěry.

14. Odvolací soud doplnil dokazování listinami – dohodou o uznání závazku a jeho splacení ze dne 24. 10. 2022, smlouvou o dílo č. [číslo] a plnou mocí ze dne 30. 9. 2022, neboť z těchto listin lze učinit pro věc rozhodná zjištění.

15. Dne 18. 1. 2022 objednatel označený jako [společnost], IČO [IČO žalobkyně], sídlem [adresa], zastoupený ve věcech smluvních jednatelem [jméno FO] a ve věcech technických [FO2] a zhotovitel – společnost [společnost 2], IČO [IČO žalované A], sídlem [adresa], zastoupená ve věcech smluvních jednatelkou [Jméno žalované C] a ve věcech technických [Jméno žalované B], uzavřeli smlouvu o dílo č. [číslo] na akci „Rekonstrukce objektu – [název]“. Předmětem smlouvy byla kompletní dodávka stavebních prací včetně materiálu, s tím, že rekonstrukce objektu je rozdělena do etap podle dohody (čl. II smlouvy). Bylo sjednáno, že dílo bude zahájeno 19. 1. 2022 a dokončeno 31. 12. 2022 s tím, že dílo bude rozděleno do etap podle domluvy obou stran (čl. III, bod 1 smlouvy). Strany se dohodly na dílčích pracích, a to po každém týdnu od 19. 1. 2022 (1. etapa) s tím, že celkem cena bez DPH 60 000 Kč (záloha) bude uhrazena 19. 1. 2022. Ostatní platby budou provedeny podle dohody obou smluvních stran po dokončení 1. etapy (čl. IV, body 1., 2. smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy je faktura za 1. etapu ve výši 60 000 Kč + DPH. Obsah smlouvy lze měnit, resp. provést její zrušení pouze formou písemného dodatku k této smlouvě (čl. VII, bod 1 smlouvy). Za objednatele i za zhotovitele smlouvu podepsali jednatelé společností.

16. Dne 30. 9. 2022 [Jméno žalované C], označená jako jednatelka a specifikovaná jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště, jako zmocnitel, zmocnila žalovaného č. 2, specifikovaného jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště, jako zmocněnce, aby jejím jménem provedl právní úkon ve věci uznání dluhu a dohodnutí platebních podmínek vůči [jméno FO]. V plné moci je dále uvedeno: Zmocněnec je/není oprávněn přebírat za zmocnitele jakékoliv finanční závazky. Zmocněnec je/není ve stejném nebo užším rozsahu oprávněn zmocnit další osobu či osoby. Listina podepsali zmocnitel i zmocněnec, přičemž podpis zmocnitele je úředně ověřený.

17. Dne 24. 10. 2022 žalobkyně jako objednatel a žalovaná č. 1 jako zhotovitel, zastoupená zmocněncem [Jméno žalované B], a dále žalovaný č. 2 jako ručitel a žalovaná č. 3 jako ručitelka uzavřeli dohodu o uznání závazku a jeho splacení. Objednatel a zhotovitel souhlasně prohlásili, že dne 18. 1. 2022 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla kompletní dodávka stavebních prací včetně materiálu na „[název]“ v k. ú. [adresa], smlouva byla několikrát dodatkována. Objednatel a zhotovitel souhlasně prohlásili, že ke dni 24. 10. 2022 není smlouva ve znění dodatků naplněna, přičemž zhotovitel přijal zálohy, které dosud nevyúčtoval. Stavební práce nebyly dokončeny a objednaný materiál nebyl zhotovitelem dodán. Zhotovitel uznává, že má vůči objednateli dluh ve výši 532 000 Kč, odpovídající zůstatkové části zálohových plateb (za nedodaný materiál a nedokončené dílo) a zavazuje se jej uhradit, a to ve dvou splátkách, částku 182 000 Kč do 31. 12. 2022 a částku 350 000 Kč do 1. 6. 2023. K zajištění závazku byla sjednána jednak smluvní pokuta, jednak ručitel a ručitelka se zavázali uznaný dluh, včetně zajištění smluvní pokutou, uhradit, pokud tak neučiní dlužník – zhotovitel. Dohodu podepsali za zhotovitele [jméno FO] a za žalovanou č. 1., žalovaného č. 2 i žalovanou č. 3 [Jméno žalované B], podpisy jsou úředně ověřeny.

18. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav ve stavu způsobilém pro rozhodnutí odvolacího soudu.

19. Předně odvolací soud nepovažuje za opodstatněnou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně zaměnil relativní neplatnost smlouvy s její neexistencí. Je správné zjištění soudu prvního stupně, že smlouva o dílo č. [číslo], uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 dne 18. 1. 2022, byla doplňována dodatky sjednanými v ústní formě. Mezi účastníky řízení nebylo sporu, že byly provedeny i další práce nad rámec těch, které byly uvedeny ve smlouvě o dílo (viz tvrzení žalobkyně v podání na č. l. 52 a násl. a tvrzení žalovaných v podání na č. l. 49 a násl. a v podání na č. l. 79). Sjednání dodatků předpokládala i smlouva o dílo, jelikož dílo mělo být rozděleno do etap podle domluvy stran (čl. III, bod 1 smlouvy) a odpovídá tomu i ujednání ve smlouvě o dílo, v níž si účastnice sjednaly cenu díla jen za první etapu (čl. IV, bod 1, čl. VII, bod 1 smlouvy) s tím, že ostatní platby budou provedeny podle dohody obou smluvních stran po dokončení první etapy (čl. IV, bod 2 smlouvy). Ačkoli v řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, kolik bylo uzavřeno dodatků ke smlouvě o dílo, kdy byly uzavřeny a co bylo jejich obsahem, i tak je zřejmé, že dodatky smlouvy o dílo nebyly uzavřeny písemně a práce byly provedeny na základě ústních dohod. Smlouva o dílo obecně nevyžaduje ke své platnosti písemnou formu, strany smlouvy se na ní ale shodly a zároveň sjednaly, že obsah smlouvy o dílo lze měnit pouze formou písemného dodatku k této smlouvě (čl. VII, bod1 smlouvy). Soud prvního stupně správně odkázal na ust. § 582 odst. 2 o. z., podle kterého platí: Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona. Shodně se soudem prvního stupně lze uzavřít, že následkem plnění a jeho přijetí na základě ústních dodatků smlouvy o dílo je nemožnost vznést námitku neplatnosti ústních dodatků, které se tak staly platným právním jednáním. Jestliže žalobkyně plnila žalované č. 1 na základě platných dodatků smlouvy o dílo, nemůže se na straně žalované č. 1 jednat o bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z.

20. Námitka žalobkyně, že jednatelka žalované č. 1 [Jméno žalované C] je pouze tzv. „bílým koněm“ a faktickým zastřeným majitelem žalované č. 1 je žalovaný č. 2, je zcela v rozporu se skutečnostmi, které byly v řízení prokázány. Žalobkyně přehlíží skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně z výpisu z obchodního rejstříku, že jedinou jednatelkou a společnicí žalované č. 1 je [Jméno žalované C]. Rovněž přehlíží, že při uzavření smlouvy o dílo jednala za žalovanou č. 1 její jednatelka, která také smlouvu o dílo podepsala. Žalovaný č. 2 byl zástupcem ve věcech technických.

21. Žalobkyně založila svůj nárok proti žalované č. 1 na tvrzení, že žalovaná č. 1 uznala závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše a ke svému tvrzení předložila dohodu o uznání závazku a jeho splacení ze dne 24. 10. 2022.

22. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

23. Uznání dluhu je institutem utvrzení dluhu, který svou funkci plní tím, že zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době uznání. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

24. Uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku (§ 133 o. s. ř.). Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Na dlužníku naopak je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. Tyto skutečnosti jsou totiž pravým opakem toho, co uvádí domněnka, tj. jsou způsobilé, vyjdou-li v řízení najevo (tj. unese-li dlužník ve vztahu k nim důkazní břemeno), vyvrátit obsah domněnky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004).

25. Žalovaní se bránili jednak tvrzením, že žalovaná č. 1 splnila veškeré závazky vůči žalobkyni, sjednané písemnou nebo ústní formou. Nepopřeli existenci dohody o ukončení vzájemné spolupráce, uváděli však odlišný důvod. Namítali, že pokud byl závazek splněn, neexistuje, a neexistující dluh nelze uznat. Uznání dluhu dále zpochybňovali tvrzením, že jednatelka žalované č.1 dohodu nepodepsala, ani k jejímu podpisu nepověřila žádnou třetí osobu, rovněž žalovaná č. 3 nepodepsala ručitelské prohlášení, ani k takovému jednání nikoho nepověřila.

26. Je zřejmé, že na základě plné moci ze dne 30. 9. 2022 nemohl žalovaný č. 2 zastupovat současně žalovanou č. 1, právnickou osobu a žalovanou č. 3, fyzickou osobu. Odvolací soud je shodného názoru jako soud prvního stupně, že z plné moci nelze dovodit zmocnění žalovaného č. 2 zastupovat žalovanou č. 3 a jejím jménem sjednat ručitelský závazek za dluh uznaný žalovanou č. 1. Ručitelské prohlášení vyžaduje ke své platnosti písemnou formu (§ 2018 odst. 2 o. z.), proto i plná moc opravňující zmocnitele učinit takové právní jednání za zmocněnce musí mít písemnou formu (§ 444 odst. 2 o. z.). Z plné moci se podává, že byla udělena ve věci jiného právního jednání, než je ručitelské prohlášení, neboť byla udělena ve věci uznání dluhu a dohodnutí platebních podmínek vůči [jméno FO]. Zmocnění nelze dovodit ani z další části textu plné moci, v níž je rozsah zmocnění neurčitý, protože z plné moci jednoznačně nevyplývá, zda zmocněnec je či není oprávněn přebírat za zmocnitele finanční závazky. Nadto z dohody o uznání závazku a jeho splacení nevyplývá, že by žalovaná č. 2 byla při právním jednání zastoupena žalovaným č. 3. I s ohledem na to, že text dohody připravila žalobkyně, jak uvedla při jednání odvolacího soudu, je vyloučena aplikace ust. § 444 o. z. Žalovaná č. 3 nepodepsala listinu dohoda o uznání závazku a jeho splacení, jejímž obsahem je i ručitelské prohlášení. Nelze proto učinit závěr, že by žalovaná č. 3 byla povinna podílet se na úhradě žalované částky z titulu ručení. Vůči žalované č. 3 není žaloba důvodná.

27. Odvolací soud však považuje za předčasný závěr soudu prvního stupně, že plná moc byla udělena fyzickou osobou, tedy žalovanou č. 3. Soud prvního stupně nezjistil skutkový stav věci řádně a úplně, a nepřihlédl ani k tvrzením účastníků. Nevzal v úvahu, že žalobkyně a žalovaná č. 1 uzavřely dne 18. 1. 2022 smlouvu o dílo, kde v záhlaví je u žalobkyně jako objednatele chybně uvedena obchodní firma, a to [společnost]. Nevzal v úvahu, že v plné moci se [Jméno žalované C] označila jako jednatelka a plnou moc udělila k uznání dluhu a dohodnutí platebních podmínek vůči [jméno FO]. Nevzal v úvahu, že v dohodě o uznání závazku a jeho splacení je žalovaný č. 2 označen jako zmocněnec žalované č. 1. Soud prvního stupně měl vycházet z ust. § 574 o. z. (Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.), i ze základních zásad soukromého práva uvedených v ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. (Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu) a v ust. § 8 o. z. (Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.). Soud prvního stupně se měl zabývat výkladem právního jednání [Jméno žalované C] ze dne 30. 9. 2022, a to podle výkladových pravidel uvedených v ust. § 555 a násl. o. z. Neměl tedy vycházet jen z textu plné moci, ale měl zjišťovat skutečnou vůli [Jméno žalované C], a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících okolností a k okamžiku, kdy projev vůle učinila. Soud prvního stupně takto nepostupoval. Nepřihlédl tak ani k tvrzení žalobkyně při jednání dne 12. 6. 2023, že [Jméno žalované C] potvrdila žalobkyni, že žalovaný č. 2 je zmocněn jednat za žalovanou č. 1, nepřihlédl ani k obsahu [soc. síť] zpráv předložených žalobkyní. Právní závěry soudu prvního stupně, na nichž je založeno zamítavé rozhodnutí ve vztahu k žalované č. 1 a žalovanému č. 2, jsou proto předčasné a tudíž nesprávné.

28. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobkyně založila žalobní skutková tvrzení na obsahu dohody o uznání dluhu ze dne 24. 10. 2022, která jsou nedostatečná, takže v žalobě absentují konkrétní skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Uznání závazku tak nemůže nahradit chybějící skutková tvrzení a bylo na místě poskytnout žalobkyni příslušné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. I bez tohoto poučení (na jednání soudu dne 12. 6. 2023 byla žalobkyně toliko vyzvána k doplnění potřebných tvrzení) žalobkyně doplnila tvrzení v podání ze dne 17. 7. 2023, když uvedla, které konkrétní objednané práce byly žalovanou č. 1 provedeny pouze částečně a vadně (viz bod 5 podání). Dále doplnila, že nebyl dodán materiál, konkrétně železné traverzy na zaklopení stropu a prken. Podle tvrzení žalobkyně uvedené skutečnosti vedly k dohodě se žalovanou č. 1 o ukončení spolupráce. Mezi účastníky poté probíhala jednání o vrácení poměrné části přijatých plateb, přičemž jednáním s žalovaným č. 2 došli ke kompromisní částce 600 000 Kč, která byla v den podpisu dohody o uznání závazku a splacení dluhu ponížena na 532 000 Kč (viz podání žalobkyně na č. l. 52 a násl.). Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterého se žalobkyni dostalo při jednání soudu dne 9. 4. 2024, nebylo s ohledem na podání žalobkyně ze dne 17. 7. 2023 přiléhavé dané situaci, neboť žalobkyně nebyla vyzvána k doplnění tvrzení, co bylo obsahem dohody o ukončení spolupráce podle ust. § 1981 o. z., a kdy proběhla, a co bylo obsahem následných jednání mezi účastníky, jejichž výsledkem měla být dohoda o zaplacení částky 532 000 Kč. Byť tvrzení, k jejichž doplnění byla žalobkyně vyzvána, nedoplnila, s ohledem na neadresné poučení je předčasný i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Zároveň to znamená, že v řízení nebylo dosud postaveno na jisto, zda je to žalobkyně, kdo má povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti o splnění předpokladů odpovědnosti žalované č. 1 za vady díla, nebo zda na základě uznání dluhu v dohodě ze dne 24. 10. 2022 nastala vyvratitelná domněnka existence dluhu v okamžiku jeho uznání a k přesunu důkazního břemene na žalovanou č. 1.

29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I jako věcně správný pouze ve vztahu k žalované č. 3, a to podle § 219 o. s. ř.

30. Ve vztahu k žalované č. 3 odvolací soud potvrdil jako věcně správný i nákladový výrok II. Změny (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) doznala jen výše přisouzené náhrady nákladů řízení, s ohledem na skutečnost, že ve vztahu k žalované č. 1 a žalovanému č. 2 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Soud prvního stupně určil výši náhrady nákladů v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) i obsahem spisu, z něhož vyplývají úkony právní služby učiněné advokátem, z důvodu stručnosti tak odvolací soud odkazuje na bod 15. odůvodnění rozsudku. Žalované č. 3 náleží jedna třetina soudem prvního stupně vyčíslených nákladů řízení, tj. částka 65 862,70 Kč.

31. Ve vztahu k žalované č. 1 a žalovanému č. 2 odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I, jakož i v nákladovém výroku II, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postupovat v intencích výše nastíněných. V novém rozhodnutí pak rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

32. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 3 odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, přičemž je třeba zohlednit, že advokát činil společné úkony pro tři zastupované osoby. Za úkon vyjádření k odvolání ze dne 15. 10. 2024 náleží odměna ve výši 6 710 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024). Za úkon účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] náleží odměna ve výši 5 028 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 2 517,48 Kč. Celkem 14 505,48 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobkyni stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalované č. 3 (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).