o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobkyni dopisem žalované ze dne [datum] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě došlé soudu [datum], kterou se žalobkyně domáhala proti žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, daného jí dopisem žalované ze dne [datum] z důvodu zvlášť hrubého porušení povinnosti zaměstnancem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně tvrdila, že byla v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracovala na pozici manažerky oddělení vztahu se zákazníky. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru mělo být porušení povinnosti mlčenlivosti, kdy měla zpřístupnit [anonymizováno] domluvených a realizovaných schůzek [rok] [rok] (dále jen„ [anonymizováno]“) třetí osobě, a to panu [jméno] [příjmení], jehož e-mail [email] měla v rámci platformy [anonymizována dvě slova] zahrnout mezi kontakty oprávněné sdílet tyto informace, čímž měla hrubě porušit svou povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a porušit zvlášť hrubým způsobem povinnosti podle § 301 odst. d) zákoníku práce. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalované svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a rovněž jí sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně popírala, že by porušila pracovní povinnosti a jednala v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. [anonymizováno] byl zpřístupněn [jméno] [příjmení] dlouhodobě, po dobu asi tři čtvrtě roku, neboť [jméno] [příjmení] byl osobou externě spolupracující se žalovanou, spolupracoval na vývoji databází. [jméno] [příjmení] žalobkyni vypomáhal s funkcionalitou databází a s [anonymizována dvě slova] de facto vymyslel [jméno] [příjmení], a z těchto důvodů ho i sdílel, aby v něm mohl průběžně opravovat chyby. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] věděl o tom, že [jméno] [příjmení] bude pracovat na jeho vývoji. Pověřil žalobkyni, aby se nějak zařídila, pokud některé z funkcionalit není schopna připravit. [jméno] [příjmení] současně věděl, že [jméno] [příjmení] má do [anonymizováno] umožněný přístup za účelem opravy chyb. O spolupráci [jméno] [příjmení] na vývoji databáze – [anonymizováno] byl jednatel žalované srozuměn, když docházelo ke schvalování [jméno] [příjmení] vystavených faktur za poskytnuté služby. Jednatel žalované byl také osobně přítomen i na některých jednáních, kde byl přítomen i [jméno] [příjmení]. Pokud žalovaná namítá, že [jméno] [příjmení] s ní nikdy nespolupracoval a žádné faktury mu neproplácela, jde o účelové jednání žalované. Za účelové jednání žalobkyně považuje i vytýkací dopis doručený jí [datum], ve kterém jí bylo vytčeno nedostavení se na pracoviště bez řádné omluvy a dále vytýkací dopis, který jí byl doručen [datum], kterým jí bylo vytčeno údajné nevykonávání základních povinností spojených s pracovní pozicí žalobkyně. Žalobkyně rovněž namítala formální vady okamžitého zrušení spočívající v jeho nedostatečně určitém vymezení.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že je obchodní společností, která je zejména pojišťovacím agentem a pojišťovacím makléřem, a za účelem výkonu tohoto předmětu činnosti má uzavřeny smlouvy s pojišťovnami působícími na českém trhu, ve kterých je kladen zásadní důraz na ochranu osobních údajů a důvěrnost dat a na to jsou navázány přísné sankce, přičemž dodržení těchto povinností podléhá dozoru [obec] národní banky. Žalovaná za účelem efektivního výkonu svého předmětu činnosti používá [anonymizováno], ve kterých zaznamenává zajišťování obchodních příležitostí s veškerou komunikací a potenciálem obchodního případu a dalším postupem, kdy se jedná o klíčový nástroj pro realizaci know-how a o statistické a obchodní údaje tvořící obchodní tajemství, jenž je mimo jiné zásadní pro rozhodování konkurence žalované o vstupu na trh, na němž podniká žalovaná. [anonymizováno] proto představuje pro žalovanou natolik zásadní a důvěrný prostředek pro výkon její podnikatelské činnosti, že je nemyslitelné, aby data v něm zaznamenaná sdílel širší okruh lidí. Žalobkyně měla výlučně tento [anonymizováno] na starosti a odpovídala za jeho řádné vedení a udržování. Autorem [anonymizováno] je přímo jednatel žalované [jméno] [příjmení]. Navzdory uvedeným povinnostem a závazkům žalobkyně zpřístupnila [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy mu zpřístupnila důvěrné informace mající rovněž povahu obchodního tajemství, neboť [anonymizováno] obsahuje přehled zájemců o služby žalované s kontaktními údaji a vnitřními poznámkami o vývoji a stavu obchodních jednání. Žalovaná nezná [jméno] [příjmení], nikdy mu neproplácela žádné služby, ani mu neudílela žádné pokyny, a to ani prostřednictvím žalobkyně. Pokud jde o neomluvenou absenci žalobkyně dne [datum], žalobkyně neměla se svým nadřízeným domluven žádný home office, bez svolení a podání jakékoliv informace se nedostavila do zaměstnání. Pokud jde o výtku ze dne [datum], bylo zjištěno, že pracovníci podřízení žalobkyni nedostávali potřebnou podporu z její strany a nebyl nad nimi vykonáván žádný dohled, ačkoliv k tomu byla žalobkyně povinna, čímž jí podřízení pracovníci byli ve skutečnosti odkázáni sami na sebe nebo na své kolegy. Ve věci zpřístupnění [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaná pojala podezření dne [datum] v souvislosti s celkovou kontrolou plnění pracovních povinností ze strany žalobkyně. Žalovaná si chtěla své podezření potvrdit, žalobkyně však od [datum] do [datum] byla v pracovní neschopnosti, a proto první příležitostí pro potvrzení podezření žalované byla schůzka dne [datum]. Na této schůzce žalobkyně potvrdila podezření žalované, že zpřístupnila [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná uvedla, že došlo k úplné ztrátě důvěry k žalobkyni a nelze na ní spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně je státní příslušnicí [země], zabýval se soud I. stupně nejprve otázkou své pravomoci, přičemž shledal, že pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle čl. 21 bodu 1 písm. a) [anonymizováno] Rady evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná jako zaměstnavatel žalobkyně má na území [země] sídlo. Místně příslušným soudem je pak Obvodní soud pro Prahu 8, v jehož obvodu má žalovaná sídlo.

5. Soud I. stupně provedl dokazování výslechem jednatele žalované, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a listinnými důkazy a vzal za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně u žalované byl založen pracovní smlouvou ze dne [datum], vznikl od [datum] a byl uzavřen na dobu neurčitou. Žalobkyně nastoupila na pozici manažerky oddělení vztahu se zákazníky. V období od [datum] do [datum] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Dopisem ze dne [datum] žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobkyní okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když podle § 301 písm. d) zákoníku práce je povinna nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a podle čl. 5 pracovní smlouvy je zavázána zachovávat mlčenlivost s tím, že důvěrné informace nebo obchodní tajemství nesdělí ani nezpřístupní žádné třetí osobě v žádné podobě a tyto informace naopak bude chránit tak, aby k nim žádné třetí osoby neměly přístup. Žalobkyně porušila povinnost mlčenlivosti, když zpřístupnila [anonymizováno] domluvených realizovaných schůzek [rok] [rok] třetí osobě, a sice [jméno] [příjmení], jehož e-mail v rámci platformy [anonymizována dvě slova] zahrnula mezi kontakty oprávněné sdílet tyto informace, čímž hrubě porušila své povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a mlčenlivosti, neboť třetí osobě bez svolení zpřístupnila důvěrné informace mající rovněž povahu obchodního tajemství, neboť [anonymizováno] obsahuje přehled zájemců o služby zaměstnavatele s kontaktními údaji a vnitřními poznámkami o vývoji a stavu obchodních jednání, přičemž někteří z nich se stali klienty zaměstnavatele, tedy zpřístupnila třetí osobě informace využitelné a zneužitelné konkurencí zaměstnavatele. Toto jednání je přitom způsobilé přivodit zaměstnavateli značnou újmu ve výši neuskutečněných obchodů nebo přetažení klientů ke konkurenci. Žalovaná připomněla, že vedle toho již žalobkyni byla vytýkána neomluvená absence, nevykonávání většiny základních povinností spojených s pracovní pozicí žalobkyně, zejména vedení týmu a souvisejících činností a správy interní databáze klientů a nepravdivé vykazování pracovní činnosti, a sice komunikace s podřízenými pracovníky. Dopisem ze dne [datum] vyjádřila žalobkyně nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání.

6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle českého práva, a to zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a s odkazem na ustanovení § 301, 55 odst. 1, 58 odst. 1 a § 60 zákoníku práce konstatoval, že žaloba není důvodná.

7. Po formální stránce shledal okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bezvadným a vymezený skutek dostatečně určitým, takže je zřejmé, jaké porušení pracovních povinností je žalobkyni vytýkáno. V samotné skutečnosti, že není uvedeno datum, kdy se vytýkaného jednání měla žalobkyně dopustit, nelze podle soudu I. stupně spatřovat neurčitost a neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. V řízení vzal za prokázané, že žalobkyně se dopustila jednání, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy že zpřístupnila třetí osobě [anonymizováno] bez vědomí či souhlasu jednatele žalované. Z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], i z výpovědi jednatele žalované [jméno] [příjmení] vyplynulo, že jak [jméno] [příjmení], tak [jméno] [příjmení] konali na žádost žalobkyně, jejich bývalé kolegyně. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že s jednatelem žalované nikdy nic nedomlouval, vše co činil, činil jako výpomoc žalobkyni a komunikoval výhradně s ní. Žalobkyně mu umožnila přístup k databázi, i vzdálený. Fakturu za práci vystavila jeho manželka za poradenské služby. V řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by zpochybňoval tvrzení žalované, soud I. stupně poukázal na to, že žalobkyně odmítla ve věci vypovídat a nedostavila se k žádnému soudnímu jednání. Soud I. stupně shledal, že žalobkyně porušila povinnost mlčenlivosti, přičemž s ohledem na okolnosti věci dospěl k závěru, že se jedná o porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Poukázal na to, jak zásadní význam má pro žalovanou dodržování povinnosti mlčenlivosti, když této povinnosti je věnován celý čl. 5 pracovní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyni jde k tíži, že již dříve jí bylo vytýkáno porušování pracovních povinností. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno ve lhůtě podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, bylo dáno důvodně, přičemž po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnávala. Z těchto důvodů žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované.

9. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Předně namítala, že soud I. stupně byl po podstatnou část řízení nesprávně obsazen, když při výslechu svědků absentovali přísedící a výslechy byly provedeny mimo jednání. Vytýkala soudu I. stupně, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, když pominul obsah [anonymizováno] a dobu, po kterou byl přístupný, pominul, že žalované nebyla způsobena žádná újma a nedošlo ani k jeho zneužití ze strany [jméno] [příjmení]. Nelze proto dovozovat takovou míru závažnosti, která by ospravedlňovala okamžité zrušení pracovního poměru. Dále soudu I. stupně vytýkala, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména, že žalobkyně měla porušit povinnost mlčenlivosti zpřístupněním [anonymizováno]. Poukazovala na to, že [anonymizováno] byl zpřístupněn osobě spolupracující, žalovaná věděla o činnosti [jméno] [příjmení], údaje obsažené v [anonymizováno] jsou veřejně dostupnými údaji, [anonymizováno] neobsahoval citlivé informace. Žalobkyně poukazovala také na to, že vymezení důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru není dostatečně specifikované. Namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil věc po právní stránce z hlediska naplnění míry intenzity tvrzeného porušení pracovních povinností. Soud se omezil toliko na konstatování obsahu pracovní smlouvy, což nemůže nahradit faktické posouzení závažnosti případného porušení pracovních povinností. Soud I. stupně rozhodl bez přihlédnutí k dosavadní rozhodovací praxi a judikatuře vyšších soudů. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Podle žalované žalobkyně v odvolání opakuje argumenty z řízení před soudem I. stupně, s nimi žalovaná opakovaně nesouhlasí. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování výslechem jednatele žalované (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je cizím státním příslušníkem, zaměstnavatelem je česká právnická osoba a výkon práce žalobkyně byl na území [země], správně se soud I. stupně nejprve zabýval otázkou své pravomoci ve věci jednat a dospěl ke správnému závěru, že jeho mezinárodní příslušnost zakládá [anonymizována dvě slova] parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Věc pak správně posuzoval podle českého práva, konkrétně podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákoník práce“), když rozhodné právo pro smluvní závazkové vztahy vyplývá z čl. 8 odst. 1 [anonymizována dvě slova] parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) a ujednání v pracovní smlouvě ze dne [datum] (viz čl. 7 bod 7.2.).

13. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud I. stupně měl splněny podmínky řízení v širším slova smyslu a po celou dobu řízení byl správně obsazen. Shledal však, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není naplněn. Předmětem řízení je pracovní věc, přičemž podle § 36a odst. 1 písm. a) o. s. ř. platí, že ve věcech pracovních v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát. Podle obsahu předloženého spisu soud I. stupně vyslechl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mimo jednání, jednalo se ale o postup předvídaný zákonem. Podle ust. § 122 odst. 2 o. s. ř. platí, že je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo předseda senátu může důkaz z pověření senátu provést mimo jednání anebo lze důkaz provést s využitím videokonferenčního zařízení. Účastníci mají právo být přítomni takto prováděného dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit. Zákon tedy umožňuje předsedovi senátu provést důkaz mimo jednání, za předpokladu, že je to účelné, což v daném případě bylo vzhledem ke skutečnosti, že všichni svědci mají bydliště mimo Prahu (svědkyně [anonymizováno] v okrese [obec], svědek [příjmení] v [obec] a svědek [příjmení] v [obec]). Pokud se k soudu dostavili, bylo účelné a hospodárné, i v zájmu rychlosti řízení, dát přednost výslechu těchto svědků mimo jednání před výslechem provedeným dožádaným soudem. Zástupci účastníků byli výslechu svědků přítomni a mohli svědkům pokládat dotazy, což také činili. Senát byl s postupem předsedy senátu srozuměn, a nepožadoval, aby provedené důkazy byly před ním opakovány, jak umožňuje ust. § 122 odst. 3 o. s. ř. (Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo před ním opakovány.). Při jednání dne [datum] byl sdělen obsah svědeckých výpovědí. Soud I. stupně zachoval v řízení postup upravený občanským soudním řádem.

14. Výše uvedené ale nelze vztáhnout na výslech jednatele žalované [jméno] [příjmení]. Byť při jednání dne [datum] soud sdělil obsah jeho výpovědi ze dne [datum], vzhledem ke skutečnosti, že jednatel žalované má trvalé bydliště v [obec], nic nebránilo jeho účasti na jiném (dalším) jednání, kdy již byl soud řádně obsazen, a byla tak dodržena zásada přímosti provádění důkazů. Odvolací soud, který není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§ 213 odst. 1 o. s. ř.), napravil pochybení soudu I. stupně a doplnil dokazování výslechem jednatele žalované [jméno] [příjmení] (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a jeho výslechem vzal za prokázané následující skutečnosti.

15. Přístupové oprávnění do [anonymizováno] měl jednatel žalované a žalobkyně, ostatní zaměstnanci měli přístup ohledně jednotlivých úkonů a jednotlivých klientů. Z [anonymizováno] je patrné, kdo do něj nahlížel. Oprávnění měnit údaje měl pouze jednatel žalované a žalobkyně jako příslušný administrátor. [anonymizováno] není to samé co Databáze klientů, nicméně některé údaje z [anonymizováno] mohou být obsaženy v Databázi klientů, protože v Databázi klientů jsou uvedeny osoby, které jsou již klienty žalované. Obsahem [anonymizováno] jsou údaje o podnikajících fyzických osobách a o právnických osobách, název společnosti, údaje o statutárních zástupcích, telefonní a e-mailové spojení na tyto osoby, předmět zájmu telefonického hovoru, krátký popis volání, včetně uvedení údajů, proč tato osoba souhlasí se schůzkou, případně proč nesouhlasí, zda se jedná o kontakt nevhodný, zda údaje nejsou aktuální, zda nemá zájem o spolupráci a proč, zda bude osoba kontaktována později, v případě úspěšné komunikace se zájemcem je uveden širší popis zájmu. Pokud jde o [anonymizováno], v databázi jsou i osoby, s kterými již bylo spolupracováno jako s klienty a jsou zde údaje o již proběhlých jednáních, přístup do [anonymizováno] kromě žalobkyně a jednatele měla volající osoba - zaměstnanec. Jednatel nebo žalobkyně mohli v tzv. oknu změn [anonymizováno] vidět provedené změny. Za každou osobu měly být doplňovány změny z hlediska informací, co se v komunikaci přihodilo, denně bylo do [anonymizováno] uváděno asi 700 záznamů, s tím že některá okna se musela blíže rozkliknout pro zjištění, jaké úkony ve vztahu k jednotlivým podnikatelům byly prováděny. Jednatel žalované nahlížel do [anonymizováno] a využíval jej průběžně. Údaje měla kontrolovat a doplňovat žalobkyně. Znehodnocená databáze znamená prakticky příležitost pro zneužití zde uvedených údajů jinou firmou. Jednatel žalované pojal podezření, že nesouhlasí výstupy z [anonymizováno] s obsahem dalších údajů, proto provedl prověření, a zjistil nesrovnalosti ve vykazování aktivit podřízených a faktického telefonování. Porovnal databázi s výkazem hovorů, a zjistil, že byly vykazovány hovory, které se neudály, a to i v době, kdy měla žalobkyně být na pracovišti v kanceláři. [příjmení] by si všimnout, pokud bylo vykázáno, že zaměstnanec měl provést 60 telefonních hovorů, že tyto hovory neprovedl. [jméno] [příjmení] viděl u soudu, předtím ho zahlédl jedenkrát na pracovišti, při jednání s jinou firmou. [jméno] [příjmení] měl zřejmě vystupovat za jinou právnickou osobu, zřejmě to bylo v červenci [rok]. Jednatel žalované nepověřil žalobkyni, aby se„ nějakým způsobem zařídila, pokud by měla nějaký problém“ s databází. Prioritně měla řešit problémy s jednatelem, původně v červnu nebo v červenci přišla za ním, v dalších měsících již žalobkyně za jednatelem s problémy nechodila. Jednatel žalované zjistil, že do [anonymizováno] má přístup [jméno] [příjmení], při prohlížení [anonymizováno] narazil na jeho jméno. Poprvé se tak stalo zřejmě v srpnu [rok], po schůzce s [jméno] [příjmení], za kterého [jméno] [příjmení] zřejmě vystupoval jako konzultant v jiné věci. Nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti pokládal zaměstnavatel za absenci. Původně měl jednatel informaci, že by měla žalobkyně pracovat v [obec], tam na pracovišti nebyla, nedostavila se ani na druhý den a poté začala tvrdit, že měla home office, což nebylo možné, k tomu nedostala souhlas. Pokud žalobkyně nebyla na pracovišti, nemohla pracovat, neboť smyslem její práce bylo poskytovat podporu jiným zaměstnancům a kontrolovat je, pokud v práci nebyla, nemohla toto vykonávat. Žalobkyni jako nadřízené podléhali zaměstnanci volající klientům, tito zaměstnanci pracují v [obec], v [obec] a v [obec]. Po zjištění nesouhlasu množství hovorů podle [anonymizováno] a výstupů hovorů u jednotlivých volajících bylo zjišťováno, zda se u každého volajícího jednalo o omyl, nebo záměr či o nějakou statistickou chybu. Ve třech případech bylo přistoupeno k okamžitému ukončení pracovního poměru. Někteří zaměstnanci byli v zaměstnání ponecháni a byl jim poskytnut prostor k nápravě. Pokud některý zaměstnanec vykazoval 50 hovorů a neprovedl hovor žádný, byl zde jednoznačný záměr o falšování údajů. Pokud zaměstnanci prováděli falšování údajů o volání, z toho oni neměli prospěch, když byli odměňováni podle výsledku a nikoliv podle počtu volání, z jejich aktivit mohla mít prospěch případně jen žalobkyně. Pokud volající vykazovali činnost a fakticky ji neprovedli, extrémně měli horší statistiku ve srovnání se zaměstnanci, kteří volání provedli a následně pak byli úspěšní. Pokud zaměstnavatel zjistil falšování údajů, nově nastavil systém procesů sledováním údajů, a to propojení [anonymizováno] i Databáze. Někteří zaměstnanci uvedli, že to brali pouze jako dočasnou překlenující záležitost, někteří uvedli, že tak učinili záměrně, že jim to doporučili například jiní kolegové na pracovišti. Dva zaměstnanci přiznali, že je k tomu navedla žalobkyně. V dubnu [rok] pak došlo k přesunu dat nových záznamů do jediné platformy, a to z [anonymizováno] na [anonymizováno] s tím, že bylo možno lépe kontrolovat provedené změny.

16. Po doplnění dokazování odvolacím soudem je skutkový stav zjištěn v rozsahu, který umožnil odvolacímu soudu přijmout rozhodnutí ve věci, neboť soud I. stupně jinak provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a jeho skutková zjištění jsou správná. Správně věc posoudil i po právní stránce a své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

17. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

18. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

19. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové pracovní povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise [ulice] a mzda [číslo] roč. 1996, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] roč. 2001).

20. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně shledal, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] z hlediska svého skutkového vymezení není v rozporu s ust. § 60 zákoníku práce, jelikož důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je uveden takovým způsobem a v takovém rozsahu, že je zřejmé, který z důvodů uvedených v ust. § 55 odst. 1 zákoníku práce byl uplatněn, a rovněž v jakém konkrétním jednání žalobkyně je tento důvod spatřován. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, že skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 1998 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě bylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované zpřístupnění [anonymizováno] třetí osobě, [jméno] [příjmení], jehož e-mail [email] v rámci platformy [anonymizována dvě slova] žalobkyně zahrnula mezi kontakty oprávněné sdílet tyto informace, čímž žalobkyně porušila povinnosti zachovávat mlčenlivost a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Z listiny je rovněž zřejmé, že žalovaná považuje informace v [anonymizováno] za důvěrné, mající povahu obchodního tajemství a to s ohledem na obsah [anonymizováno], a žalobkyně tak zpřístupnila třetí osobě informace využitelné a zneužitelné konkurencí. Takto vymezený důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je dostatečně určitý a nezaměnitelný s jiným jednáním. Vyplývá z něj také, že z časového hlediska se jednalo o dlouhodobé pokračující protiprávní jednání. Pokud žalovaná v listině dále odkazovala na další porušení pracovních povinností ze strany žalobkyně (neomluvená absence; nevykonávání většiny základních povinností spojených s pracovní pozicí žalobkyně, zejména vedení týmu a souvisejících činností a správy interní databáze klientů; nepravdivé vykazování pracovní činnosti, a sice komunikace s podřízenými pracovníky), jež bylo žalobkyni vytčeno vytýkacími dopisy, jsou zjevně uvedeny pro dokreslení jednání žalobkyně v rámci pracovního poměru u žalované, nikoli jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, a proto na ně nejsou kladeny nároky ve smyslu ust. § 60 zákoníku práce.

21. Soud I. stupně dospěl rovněž ke správnému závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru je naplněno i po materiální stránce. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla z titulu své pracovní pozice manažerky oddělení vztahů se zákazníky přístup do [anonymizováno] ve stejném rozsahu jako jednatel žalované. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně se uzavřením pracovní smlouvy zavázala zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích, tj. o všech informacích, dokumentech a záznamech, které se týkají zaměstnavatele, činnosti zaměstnavatele a osob, které jsou ve smluvním vztahu k zaměstnavateli, nebo by potencionálně mohly být ve smluvním vztahu k zaměstnavateli. Žalobkyně své smluvní povinnosti nedbala a po dobu 9 měsíců zpřístupnila [anonymizováno] třetí osobě, [jméno] [příjmení], který nebyl v žádném právním vztahu k žalované. [jméno] [příjmení] měl od žalobkyně zřízen neomezený náhled do programu s možností úprav. Současně bylo prokázáno, že obsahem [anonymizováno] jsou údaje o skutečných a potenciálních klientech žalované, jejich databázi žalovaná získala svou činností. Žalovaná má nepochybně zájem na tom, aby se získané informace nedostaly mimo společnost žalované, neboť jde o informace, jež by mohla zneužít její konkurence. Žalobkyně svým jednáním porušila povinnost stanovenou v § 301 písm. d) zákoníku práce nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, ačkoli si musela být vědoma toho, že žalované velmi záleží na tom, aby se informace, [anonymizováno] a záznamy týkající se žalované a její činnosti, jakož i osob, které jsou ve smluvním vztahu k žalované, nedostaly ke třetím osobám, když v rámci pracovní smlouvy se zavázala zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích. Námitka žalované, že [anonymizováno] obsahoval pouze údaje, které byly veřejně dostupné, byla vyvrácena výpovědí jednatele žalované. Obsahem [anonymizováno] byly skutečnosti využitelné žalovanou, která je pojišťovacím agentem a pojišťovacím makléřem, v její podnikatelské činnosti (informace o stávajících a budoucích klientech, vývoji a stavu obchodních případů), přičemž důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru bylo právě to, že žalobkyně umožnila zpřístupnění žalovanou chráněných informací, jež jsou způsobilé žalovanou v podnikatelském prostředí ekonomicky poškodit. Nepřípadná je námitka žalobkyně, že údaje v [anonymizováno] měly být fiktivní, když je některé zaměstnankyně žalované vyplňovaly fiktivně. Do [anonymizováno] se zapisovaly údaje ještě před vznikem pracovního poměru žalobkyně u žalované a fiktivní údaje se netýkaly všech záznamů, ale jen„ neúspěšných“ hovorů, jak bylo prokázáno výpovědí jednatele žalované. Tvrzení žalobkyně, že [jméno] [příjmení] byl spolupracující osobou se žalovanou, za což byl odměňován, je vyvráceno provedenými důkazy, kdy bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] nefakturoval žalované za poskytnuté služby, faktura v červenci [rok] byla vystavena [jméno] [příjmení], nadto bylo prokázáno, že [anonymizováno] byl zpřístupněn až od srpna [rok], není tedy logické, aby za údajné služby bylo fakturováno dříve, než byly poskytnuty. Pokud žalobkyně namítala, že v [anonymizováno] nejsou obsaženy žádné citlivé osobní údaje (ve smyslu možného porušení GDPR), jde o zavádějící argumentaci, protože žalovaná spatřuje porušení pracovní povinnosti ze strany žalobkyně ve skutečnosti, že žalobkyně zpřístupnila informace mající povahu obchodního tajemství.

22. Soud I. stupně náležitě posoudil míru intenzity porušení pracovních povinnosti žalobkyní, přičemž zohlednil všechny okolnosti věci, jež v řízení vyšly najevo. Vzal v úvahu osobu žalobkyně, její pracovní zařazení a její dosavadní plnění pracovních povinností i skutečnost, jakou váhu žalovaná přikládá ochraně údajů získaných od klientů, kdy i do pracovní smlouvy zakomponovala povinnost mlčenlivosti. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Za situace, kdy žalobkyně, pracující ve vedoucí pozici, vědomě po dobu 9 měsíců zpřístupnila důvěrné interní informace svému bývalému kolegovi [jméno] [příjmení], který nebyl ani v pracovním, ani v žádném jiném smluvním vztahu k žalované, současně již před okamžitým zrušením pracovního poměru byla upozorňována na porušení pracovních povinností (neomluvená absence; nevykonávání většiny základních povinností spojených s pracovní pozicí žalobkyně, zejména vedení týmu a souvisejících činností a správy interní databáze klientů; nepravdivé vykazování pracovní činnosti, a sice komunikace s podřízenými pracovníky), je odůvodněno výjimečné skončení pracovního poměru, jakým je jeho okamžité zrušení. Na žalované pak nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnávala po dobu výpovědní doby zaměstnance, k němuž nutně musela ztratit důvěru. Přísluší se doplnit, že žalovaná dodržela lhůtu stanovenou v ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce, když o porušení pracovní povinnosti žalobkyní se dozvěděla dne [datum].

23. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Advokát žalované učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k doplněnému odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Odměna za jeden úkon právní služby činí [částka] podle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (z tarifní hodnoty [částka]). Za tři úkony právní služby náleží odměna ve výši [částka]. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve výši [částka], činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem [částka]. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).