o zaplacení 713 933,93 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. září 2024, č. j. 31 C 291/2021-341,

1. Rozsudkem ze dne 5. 9. 2024 soud prvního stupně uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni částku 713 933,93 Kč s příslušenstvím, ve výroku rozsudku specifikovaným, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I), uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 částku 16 192 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a konečně uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 307 537 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 713 933,93 Kč s příslušenstvím, a to proti žalované č. 1 z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo] uzavřené dne 11. 4. 2017 a proti žalovanému č. 2 z titulu ručitelského závazku. Ve vztahu k žalované č. 1 již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157.

3. Po vymezení žalobních tvrzení a obrany žalovaného č. 2 soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z dokazování provedeného listinami. Na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. § 574, § 2010. § 2018, § 2019 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla uzavřena smlouva o úvěru č.[Anonymizováno][číslo] dne 11. 4. 2017, podle ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalované č. 1 úvěr účelově vázaný na financování osobního vozidla a žalovaná č. 1 se zavázala tento úvěr vrátit, včetně úroků, a to v měsíčních splátkách, včetně smluveného pojistného. Žalovaná č. 1 se ocitla v prodlení se splátkou delším než 1 měsíc, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila v souladu se smluvními ujednáními a provedla vyúčtování závazků plynoucích z úvěrové smlouvy. Žalobkyně od výše zjištěné částky nesplacené části úvěru odečetla výtěžek z prodeje vozidla a po žalované č. 1 se oprávněně domáhala žalované částky s příslušenstvím. Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka vůči žalované č. 1 je důvodná co do právního titulu i výše, přičemž o povinnosti k zaplacení žalované částky ve vztahu k žalované č. 1 již bylo pravomocně rozhodnuto.

4. Ručitelským prohlášením ze dne 5. 5. 2017 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný č. 2 se zavázal zaplatit každý peněžitý závazek žalované č. 1 vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 5. 5. 2017, včetně veškerých smluvních pokut, závazků z titulu předčasného ukončení sjednané smlouvy o úvěru se žalovanou č. 1, náhrady škod či jiných závazků sankční nebo reparační povahy, který v době jeho splatnosti nesplní žalovaná č. 1, a to nejpozději do 2 týdnů od doručení písemné výzvy žalobkyně. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného č. 2, že úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena v písemné formě. Vzal za prokázané, že úvěrovou smlouvu za žalobkyni uzavřela společnost [právnická osoba] jako oprávněný zástupce žalobkyně na základě Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31. 5. 2004. Uvedená společnost byla ve smlouvě uvedena současně jako dodavatel předmětného vozidla. Smlouva o úvěru byla podepsána oprávněným zástupcem žalobkyně a osobou oprávněnou jednat za žalovanou č. 1 a je písemným vyjádřením vůle všech zúčastněných stran. Dále bylo v řízení znaleckým posudkem prokázáno, že žalovaný č. 2 vlastnoručně podepsal ručitelské prohlášení a stal se ručitelem za závazky žalované č. 1 ze smlouvy o úvěru. Ručitelské prohlášení splňuje všechny zákonné požadavky kladené na ručení, jedná se tak o platné právní jednání žalovaného č. 2. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě i ve vztahu k žalovanému č. 2. Spolu s jistinou uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši ujednané v úvěrové smlouvě.

5. Procesně neúspěšnému žalovanému č. 2 uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit státu náklady, které vynaložil na znalečné a podle 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které vynaložila na soudní poplatky a právní zastoupení.

6. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný č. 2. Vytýkal soudu prvního stupně, že neposoudil správně jeho námitky proti existenci zmocnění společnosti [právnická osoba] uzavřít za žalobkyni úvěrovou smlouvu. Žalobkyně neprokázala existenci oprávnění jednat za žalobkyni a jejím jménem ani po výzvě soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalovaný č. 2 nesouhlasí se soudem prvního stupně, že oprávnění společnosti [právnická osoba] jednat za žalobkyni vyplývá z Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení, neboť ust. čl. 2.3 není zmocnění k uzavírání jednotlivých úvěrových smluv, ale jde o pouhou deklaraci účelu Rámcové smlouvy. Podle žalovaného č. 2 žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když nedoložila oprávnění společnosti [právnická osoba] jednat za žalobkyni. Platnost smlouvy o úvěru nelze dovodit ani z toho, že si strany navzájem plnily, neboť v takovém případě se může jednat toliko o bezdůvodné obohacení. Podle žalovaného č. 2 smlouva o úvěru uzavřena nebyla a nemohou z ní vzniknout jakékoliv závazky. Předmět ručení žalovaného č. 2 tedy neexistuje. Žalovaný č. 2 navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

7. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhla jeho potvrzení. Podle žalobkyně je argumentace žalovaného č. 2 irelevantní. Rámcová smlouva a její dodatek uzavřený mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] je projevem vůle stran zřídit mezi sebou závazek a řídit se jeho obsahem, práva a povinnosti z právního vztahu vznikají mezi stranami. K předmětu případu není důležitý obsah Rámcové smlouvy a jejího dodatku, stejně jako není pro předmět případu relevantní například obsah smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jeho právní zástupkyní. Právní vztah zastoupení mezi společnostmi byl vyjádřen ve smlouvě o úvěru, zástupce se prokázal plnou mocí při uzavření smlouvy. Neplatnost právního jednání z důvodu neplatného smluvního zastoupení může namítat pouze zastoupená strana, tedy žalobkyně. Podle žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena řádně a platně, obě strany ji podepsaly a potvrdily následným jednáním. Pokud by nebyla dodržena písemná forma právního jednání mezi stranami, jak namítá žalovaný č. 2, pak podle § 582 odst. 2 o. z. lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. Mezi stranami však plněno bylo, proto je právní názor žalovaného č. 2 nesprávný.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování listinou (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalovaného č. 2 není opodstatněné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a jeho skutková zjištění jsou správná. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce správně, své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a náležitě se vypořádal i s námitkami žalovaného č. 2.

10. Vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného č. 2 odvolací soud doplnil dokazování listinou - Smlouvou o úvěru číslo [číslo], neboť je možné z ní učinit další zjištění právně významné pro posouzení věci.

11. Smlouva o úvěru číslo [číslo] byla uzavřena dne 11. 4. 2017 mezi žalobkyní na straně úvěrujícího a žalovanou č. 1 na straně úvěrovaného (Klient), přičemž za žalobkyni smlouvu uzavřela společnost [právnická osoba]. jako oprávněný zástupce, uzavírající smlouvu na základě pověření či plné moci, přičemž společnost [právnická osoba] byla zároveň dodavatelem vozidla. Při uzavření smlouvy jednal za žalovanou č. 1 [Jméno žalované B], tedy žalovaný č. 2. Podle čl. IV., bod 7 Smlouvy podpisem této smlouvy Klient potvrzuje, že mu byly před jejím podpisem předány veškeré informace vyžadované zákonem, zejména předsmluvní informace a informace o zprostředkovateli.

12. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci zjištěn v rozsahu způsobilém pro rozhodnutí odvolacího soudu.

13. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

14. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

15. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný č. 2 se zaručil za dluh žalovaného č. 1, který vznikl na základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 4. 2017, přičemž ručitelské prohlášení ze dne 5. 5. 2017 splňuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, tj. označení věřitele, dlužníka a ručitele, konkrétní vymezení závazku zajišťovaného ručením a projev vůle ručitele, že tento závazek uspokojí, neučiní-li tak dlužník. V době, kdy žalovaný č. 2 učinil písemné ručitelské prohlášení, existoval platný závazek žalované č. 1 vůči žalobkyni. Žalovaným č. 2 namítaná neplatnost ručitelského prohlášení pro jeho neurčitost a nejasnost z důvodu chybného označení data uzavření smlouvy o úvěru, byla v řízení vyvrácena provedenými důkazy, když bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla v období od uzavření smlouvy o úvěru (11. 4. 2017) do dne ručitelského prohlášení (5. 5. 2017) uzavřena pouze jedna smlouva o úvěru, a to smlouva č. 1037324, a v záhlaví ručitelského prohlášení je uvedeno, že se jedná o ručitelské prohlášení k obchodní smlouvě č. [číslo]. V řízení byla vyvrácena i další námitka žalovaného č. 2, že ručitelské prohlášení neobsahuje jeho vlastní podpis, když znaleckým posudkem bylo prokázáno, že ručitelské prohlášení vlastnoručně podepsal. Žalovaná č. 1 dluh neuhradila, žalobkyně se proto oprávněně domáhala zaplacení dluhu po žalovaném č. 2 jako ručiteli.

17. Další námitka žalovaného č. 2 týkající se platnosti úvěrové smlouvy rovněž není opodstatněná. Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník (§ 2023 odst. 1 o. z.), avšak žalovaný č. 2 přehlíží, že rozsudkem soudu prvního ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157, již bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované č. 1 zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Shodnou námitku jako žalovaný č. 2 v řízení uplatnila i žalovaná č. 1, přičemž po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti takové námitky, neboť měl za prokázané, že žalované č. 1 vznikl závazek vůči žalobkyni na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] jednala na základě Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31. 5. 2004, ve znění Dodatku ze dne 24. 11. 2016, že smlouva o úvěru byla řádně podepsána zástupcem žalobkyně i osobou oprávněnou jednat za žalovanou č. 1, což byl žalovaný č. 2 jako předseda představenstva žalované č. 1. Doplněným dokazováním dále bylo prokázáno, že žalovaný č. 2 svým podpisem na smlouvě potvrdil, že žalované č. 1 byly před podpisem smlouvy předány veškeré informace vyžadované zákonem, zejména předsmluvní informace a informace o zprostředkovateli. Tím, že žalovaná č. 1 smlouvu o úvěru podepsala, dala najevo, že nemá žádné pochybnosti o tom, že věřitel (žalobkyně) je při uzavření smlouvy zastoupena k tomu oprávněným zástupcem. Ostatně, pokud by tehdy žalovaná č. 1 měla určité pochybnosti o zprostředkovateli, a tím i o platnosti smlouvy o úvěru, nemusela smlouvu o úvěru uzavírat. Na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované č. 1 úvěr účelově vázaný na koupi osobního automobilu, čímž dala jednoznačně najevo, že je vázána závazkem, který za ni sjednal její zástupce, společnost [právnická osoba]. I kdyby došlo k překročení zástupčího oprávnění ze strany společnosti [právnická osoba], plněním poskytnutým na základě smlouvy o úvěru by bylo překročení zástupčího oprávnění dodatečně schváleno ve smyslu ust. § 446 odst. 1 o. z. Lze uzavřít, že úvěr byl žalované č. 1 poskytnut na základě platně sjednané úvěrové smlouvy č. [číslo] uzavřené dne 11. 4. 2017.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, avšak ve znění, které srozumitelně odráží tu skutečnost, že v průběhu řízení již žalované č. 1 byla pravomocně uložena povinnost zaplatit dluh žalobkyni, a to rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157. Vzájemný akcesorický vztah žalované č. 1 jako dlužníka a žalovaného č. 2 jako ručitele je vyjádřen tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

19. Odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný akcesorický výrok o nákladech státu. Za situace, kdy žalovaný č. 2 nebyl v řízení procesně úspěšný, je jeho povinností zaplatit státu náklady, které vynaložil na znalecký posudek vypracovaný k námitce žalovaného č. 2 týkající se pravosti jeho podpisu na ručitelském prohlášení. Znalečné bylo soudem přiznáno ve výši 26 192 Kč (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2024, č. j. 31 C 291/2021-297), ze zálohy složené žalovaným č. 2 bylo znalkyni vyplaceno 10 000 Kč a z prostředků státu jí bylo vyplaceno 16 192 Kč. Soud prvního stupně proto správně zavázal žalovaného č. 2 k povinnosti uhradit státu částku 16 192 Kč.

20. Pokud jde o výrok III o nákladech řízení mezi účastníky, soud prvního stupně rozhodl co do základu správně, pokud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný č. 2 nebyl v řízení procesně úspěšný. Ve výroku o nákladech řízení je však třeba zohlednit tu skutečnost, že řízení ve vztahu k žalované č. 1 skončilo vydáním rozsudku ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2023, protože proti němu žalovaná č. 1 nepodala odvolání, přičemž pravomocně jí byla uložena rovněž povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. V dalším průběhu řízení vystupoval na straně žalované již jen žalovaný č. 2. Odvolací soud vyjádřil uvedenou skutečnost tak, že žalovaný č. 2 je povinen uhradit náklady vzniklé v prvním řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně se žalovanou č. 1, další náklady – za odvolací řízení a za další řízení před soudem prvního stupně – hradí pouze žalovaný č. 2.

21. Pokud jde o první řízení před soudem prvního stupně, žalované č. 1 byla uložena povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 132 932,60 Kč, která zahrnuje náhradu za soudní poplatek ve výši 35 697 Kč a náhradu za právní zastoupení ve výši stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a požadované žalobkyní za úkony, které i podle obsahu spisu advokát učinil. Konkrétně advokát učinil následující úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu - příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 15. 10. 2021, ze dne 13. 12. 2021, ze dne 7. 11. 2022 a účast na jednání před soudem dne 6. 9. 2022 a dne 10. 11. 2022. V dané věci se při stanovení odměny vychází z tarifní hodnoty 713 933,93 Kč, odměna za jeden úkon právní služby činí 11 180 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za sedm úkonů právní služby činí odměna 78 260 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč (7 x 300), náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 16 875,60 Kč, činí náhrada za právní zastoupení 97 155,60 Kč. Spolu s náhradou za soudní poplatek činí náhrada nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 132 932, 60 Kč.

22. V odvolacím řízení žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek z odvolání ve výši 35 697 Kč a na právní zastoupení. Advokát učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu - odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum]. Za tyto úkony právní služby náleží odměna ve výši 33 540 Kč. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 900 Kč a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 7 232,40 Kč. Celkem 77 369,40 Kč.

23. V dalším řízení před soudem prvního stupně advokát učinil šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu – účast na jednání před soudem dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne 5. 4. 2004, účast na jednání před soudem dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne 10. 7. 2024, ze dne 2. 9. 2024, účast na jednání před soudem dne [datum]. Za tyto úkony právní služby náleží odměna ve výši 67 080 Kč. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 1 800 Kč a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 14 464,80 Kč. Celkem 83 344,80 Kč. Za odvolací řízení a další řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 160 714,20 Kč. O lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) i o místu plnění (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) soud prvního stupně rozhodl správně.

24. Co do základu, lhůty k plnění a místa plnění tedy odvolací soud potvrdil nákladový výrok III rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ohledně výše náhrady nákladů a povinnosti žalovaných změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal v odvolacím řízení procesně úspěšné žalobkyni. Advokát žalobkyně učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání ze dne 5. 12. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Za tyto úkony právní služby náleží odměna ve výši 22 360 Kč. Za úkon právní služby učiněný dne 5. 12. 2024 náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v paušální výši 300 Kč. Za úkon právní služby učiněný dne 8. 1. 2025 náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], v paušální výši 450 Kč Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 4 853,10 Kč. Celkem 27 963,10 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalovanému č. 2 stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), místem plnění je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).